Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přidám se i já, ačkoli jsem též trochu nestíhala a myslela si, že to je do konce Valentýna... nevadí, tak jen abyste se podívali :D

Cora a Coffin - psaní
Flekaté tělo šedé barvy,
stojící v mlze zvaná láska,
za doprovodu tichého hlásku harfy,
vystoupila z mlhy kráska.

Coffin s mlaskáním popošel blíže,
celý vzrušený tou touhou dotknout se,
ale jako kdyby měla vlčice před sebou mříže,
on jemně popálil se.

Nechápavě zeptal se, proč dotyk nelze,
pohlcenou tou žhavou láskou,
Cora jen s vrčením odvětí, teple,
že ona není tou pravou kráskou.

Oheň na zádi vzplál, tak jako jeho láska k ní,
ona však nechtěla, on se bál,
že nebezpečné to bude ví,
těší se ale, jak to bude dál.

Ona stále nepřístupná, nechtě lásky,
on snaží se, ale marně.
A tak končí příběh svobodné krásky,
sama bude navždy, zdárně.

Obrázek... asi to nemusím komentovat, musí to být jasné :D :D Schválně, kdo uhádne :P :D

//Přiděleno 6 ametystů :)

//Jsem zvědavá na Q... :D Ale budu ti to klidně počítat jako Kv :D
Jinak přiděleno 6 opálů :)

//Přiděleno 6 safírů :)

//Přiděleno 6 ametystů :)

//Přiděleno 6 opálů :)

//Přiděleno 6 safírů :)

//Takové hezké to bylo... ale notak :D *má ráda happyends* :D
7 ametystů :)

//Nikdy :D Doufám, že nikdy, i mně je to proti srstí za ní tak psát, kort jaké to musí být pro ni :( :D

//Za co?! :D Achjo :D Kdyby aspoň naopak... :D

Vypadalo to, že po poznámce ohledně ohřívání se na kameni, se Falion poměrně dost zamyslel. Nechala jsem ho být, pro něj to asi muselo být nepředstavitelné, že se dokážu přeměnit na ještěrku. Ale věděla jsem, že po Galliree běhají vlci, kteří se dokáží přeměnit na mnohem zajímavější a větší a hlavně složitější zvířata, nebo něco takového. Stvoření. Sice jsem nevěděla nikoho konkrétně, ale věděla jsem, že existují.
Podívala jsem se před sebe. Po chvilce jsme se zastavili, teda hlavně já, abych se trochu vydýchala.
"To je," odkývala jsem mu poznámku ohledně odpočinku. "A hlavně tě to nabudí energií a tak ti to pomůže se uvolnit a nemyslet... jako lázně," zamlaskala jsem při té představě a trochu zamrskala hlavou, abych na to přestala myslet. Byla jsem naštvaná na tu zimu, že brání létu, aby bylo celý rok.
Začali jsme se bavit celkově o speciálních magiích, na což se Falion poměrně dost rozmluvil. Usmála jsem se. "Určitě to má nějaký záměr. Nedává ty speciální magie jen tak, třeba v nitru je ovládá z části i ona a pak se spikne a využije jich proti všem...
kdo ví," zavrtěla jsem hlavou a podívala se na nebe. Zabručela jsem, když bylo stále zataženo, ale nechtěla jsem se tomu moc věnovat. Falion upozornil na Zloděje. "Některé magie třeba mají zástěrku, že jsou ti na něco dobré a že tě chrání a tak,
ale přitom tě ničí... nevím. Kdo ví, co za tím je," podívala jsem se k zemi a plamínky nechala zmizet. Ačkoli byl večer, jejich dlouhé použití mě jemně vyčerpávalo.

Z ničeho nic, když jsme pokračovali v cestě a Toren se vrátil ke mně do srsti, jsem ucítila jemné cuknutí. Jako kdyby mi cukl sval, který byl přetažený, ale na zadní části mého těla. Neřešila jsem to, byla jsem už dlouho na nohách, proto jsem to dávala za vinu vyčerpání. Najednou ale Falion, který se předtím zdál obyčejný, vypadal jinak... tak směle, a přitom tak originálně, s těmi křídly a s tím malým parchantíčkem, který ho doprovázel... byli jsme si tak podobní. Oba samotáři, a ještě každý tak originální.
"Víš..." začala jsem mluvit, ačkoli jako kdybych to neovládala. "Jeden by to neřek, ale i když vypadáš jako chlupatá krysa s křídly, taková atypická, s protáhlýma tlapama a krátkým ocasem, dlouhým čenichem... netopýr aehm, sluší ti to," dodala jsem konec potichu a mrskla ocasem. Líbil se mi, ta originalita, ta jedinečnost... "co kdyby..." začala jsem další větu. Trochu jsem to v sobě potlačovala, ale samotné nutkání to říct bylo silnější. "Co kdyby si mě někdy navštívil? Mohli bychom si víc popovídat, víc se sblížit..." Zadívala jsem se do prázdného místa a představila si ten pocit, jak se mu zaryji do kožichu a vychutnám si tu jeho originální vůni...

Konverzaci na téma léto lásky a zima plná nenávisti jsem ani nečekala, že nějak rozvineme. Ale poměrně překvapivě se Falion rozpovídal, vlastně, jeho odpověď byla delší, než jen pár slov. "Ano, jaro je krásné," odpověděla jsem mu a olízla si čenich. Byla jsem ráda, že zima už tak nějak vzdaluje svoje mrazy a jaro je za rohem (//nemohla jsem nepoužít :D)
"Ale léto je taky fajn, i když je už velké dusno, to taky nemusím, ale takové to akorát teplo, kdy se ochladíš ve vodě..." párkrát jsem mlaskla na projev spokojenosti.
Ačkoli nebyl první, zase nebyl ve velkém množství vlků, kteří by znali mé tajemství s Torenem. Musela jsem mu ho říct. Byla jsem ráda, že se zařadí mezi to málo, kdo o něm ví. Vlastně o něm věděl jen Takki? Tak dobře, už jsou dva. Když jsem mu řekla, že mám taky kamaráda, který chodí pořád se mnou, řekl, že to zní zajímavě. Potěšilo mne, že se o to zajímá. Proto jsem se jen ušklíbla a Torena ukázala. "No vidíš, proto asi bude speciální," zazubila jsem se. Oba ho pozdravili, Toren pozdrav opětoval. Pak se Falion zeptal, jaké to je přeměnit se na ještěrku. "Já ani moc nevím, sice tu magii mám už dlouho, ale přeměnila jsem se jen párkrát. Když chceš klid a nejlepší je to v létě - lehneš si na rozpálený kámen a to bych mohla pak tak zůstat celý den..." protáhla jsem si přední tlapy, když Toren slezl na zem. Zavrtěl se a párkrát se prošel jako na modelinkovém mole. Zazubila jsem se.
Najednou se Zloděj proměnil do podoby ještěrky a zřejmě s Torenem komunikoval. "Rozumím mu!" Radostně dodal Toren. "Prý si rozumí," řekla jsem Falionovi a sledovala je. Toren kolem něho párkrát oběhl a zřejmě si o něčem vyprávěli, nebo nevím, ale vypadal spokojeně. Bodejď by ne, když pořád je jen s vlčicí, se kterou si nemůže moc rozumět, ušklíbla jsem se. Že je to skvělé být v téhle podobě? Zeptal se. Nechala jsem je, ať si povídají, jen jsem nechtěla, aby se ztratili. Ačkoli by si mě Toren s největší pravděpodobností našel, nechtěla jsem riskovat zranění. "Zajímalo by mě, kolik speciálních magií na Galliree je, a jaké... musí to být hrozně zajímavé," zazubila jsem se. Smrt měla opravdu zajímavý život, vlastně i Život sám, ale Smrt bych byla radši. Ta temnota ve mně hold je, no.
Po chvilce ticha jsem se rozhlédla a podívala se zpět na Faliona. Přemýšlela jsem, jestli něco říkat, anebo to chvilku zase nechat jen na tichu. Nebylo to špatné, i jemu se to tak líbilo, proto jsem jen tiše přešlapovala a sledovala ty dva. Toren se poměrně dost rozparádil, dlouho jsem ho neviděla být tak aktivního. Gekon noční,
není divu, pohlédla jsem na nebe a zpět na ně. Vtipné.

//Někdo ze smečky na hru? Může být trochu tahavější, čas mám převážně přes týden, někdy jsem ale líná a jelikož hraji i za ostatní chary, jeden post denně nebo za dva dny... vyhovující :D

<<< Velké vlčí jezero

Poklidně jsme pokračovali dál. Vydali jsme se pryč od jezera, každopádně přišlo mi, že jsme se ani moc nevzdálili. Zamyslela jsem se, jak je možné, že zima tak rychle přijde a tak rychle odejde. "Hrozně rychle ten čas letí, nemyslíš?" Zeptala jsem se Torena. "Ano,
je to zvláštní. Jako kdyby to bylo včera, co jsem si tě našel," řekl mi zpětně a zavrtěl se. Ušklíbla jsem se. "'Když jsem si tě našel'... zajímavé," řekla jsem mu zpět a nepřestávala se usmívat.
Falion se mě zeptal, jestli nemám zimu ráda. "Ne. Miluji léto, to teplo, pohodu... tohle počasí se ti akorát drásá pod kůži, pořád ti něco je, zima, nebo nemoci, kýchání... je to škaredé," zavrtěla jsem hlavou a sklonila ji k zemi. Chvíli jsem jen mlčky šla po jeho boku a přemýšlela, jaká asi mohla být jeho partnerka. A hlavně důvod, proč ho opustila a on zůstal tak smutný.
Z ničeho nic se ozval již známý hlas. Podoba nesoucí přibližně mývala přiskočila k nám a mne pozdravila. "Zdravím tě," řekla jsem s úšklebkem. Že se vždycky zjeví jen tak, řekla jsem si pro sebe a zavrtěla nad tím hlavou. Falion ho oslovil a poprosil, aby nic neříkal. Bylo zvláštní, že ho poslechl, ale byla jsem si jistá, že i Toren by tak reagoval. Ačkoli on byl spíše klidný.
Pokračovali jsme dál. Já pod tlapami dusila trávu, Falionovi křoupal čerstvý sníh, který musel nepříjemně mrazit do polštářků. Určitě bych je po chvíli necítila. "Víš," řekla jsem po chvilce, ačkoli jsem nechtěla rušit to ticho. Bylo to příjemné, ale ráda bych mu taky sdělila něco o sobě a mém příteli... "můžu?" Zeptala jsem se. "Ale jo." "Taky mám podobného kamaráda... jen... nekrade podoby a nezjevuje se, je tu se mnou pořád. I teď," řekla jsem mu a nechala chvilku ticho. Zajímala mě jeho reakce, třeba mu to bylo ukradené, ale byla i možnost, že ho to bude zajímat. A krom Takkiho o Torenovi nikdo jiný nevěděl, teda, myslím. Ačkoli mi ta paměť už neslouží. "Jmenuje se Toren a váže se k němu jedna z mých spešl magií. Dokážu komunikovat s ješterkami a i se na jednu z nich přeměnit," zazubila jsem se. "Takže je to ještěrka, vlastně gekon." Zastavila jsem, natáhla přední packu a počkala, až se vyhrabe ze srsti za krkem a představí se v celé své kráse. "Nějak formálně je pozdrav, ať nejsem neslušný," dodal a párkrát objel ocasem plochu mé tlapy. "Prý zdraví." Reakci jsem samozřejmě odhadnout nemohla, ale byla jsem si jistá, že minimálně Zlodějovi se bude Toren líbit a třeba si s ním na chvilku vyhraje...

To je herní, tam se to počítá automaticky :D

//Aha, já to nebrala jako odznaky magie, ale jako obyčejné odznaky :D tak se tu stavím ještě jednou :D Děkuji za opravu :) 8)