Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Zajímavé, škoda, že ne delší, ale přiděleno 7 ametystů :)

//Nene, nemusíte, v klidu si to dohrajte, třeba vás ještě stihnu, ale Falko bude psát až zítra a pak se přidám :) Když nestihnu, nevadí :)

Osud 5 - KONEČNĚ! To bude probuzení... :D

<<< Východní galtavar

Pokračovala jsem dál. Možná po čichu, možná intuitivně, ale tušila jsem, že se blížím ke smečce. Cítila jsem to, protože jsem se ocitala v lese, ve kterém často lovím. Jen jsem zamlaskala a podívala se na nebe. Bylo škaredé počasí a nebylo vidět žádného zvětšeného vlko-netopýra, proto jsem jen něco zabručela, zastavila se a vyplivla zajíce.
Použila jsem magii vzduchu, díky které jsem si pach pomohla přitáhnout k čenichu, jak snadné. Radostně jsem s sebou hodila, když jsem cítila přítomnost mé osudové lásky nedaleko. Čapla jsem zajíce a pokračovala.
Najednou jsem viděla klubko hnědých chlupů u stromu. On spal? Spí? To si dělá srandu? Nejmocnější vlčice ho miluje a chce a on si bezprostředně usne? Naštvaně jsem zamručela. Doběhla jsem až k němu a tiše našlapovala, abych ho neprobudila. Zajíce jsem opatrně odložila o kousek od něj a jen lehce přišla až k němu. Lehla jsem si za něj a položila si svou hlavu na jeho krk. Bylo to tak příjemné a popravdě, dlouho jsem se tak dobře necítila. "Jen klidně spi, čumáčku, uvidíš, že ráno ti bude dobře!" Zašeptala jsem a olízla si čenich. Na to, abych ho olízla jemu, jsem byla moc daleko a natahováním bych ho akorát probudila. Aby nám nebyla zima, pomocí magie vzduchu jsem oteplovala vzduch kolem nás. Je tak roztomilý když spí... pomyslela jsem si, roztátá nad jeho krásou. Zavřela jsem oči a taky se ponořila do spánku, konečně i s ním.

// Asi tak :D

Osud 4

Ulovený kus jsem držela v tlamě a pomlaskávala si, jak jsem šikovná a jak moc je Falion šťastný za to, že může mít za družku někoho tak mocného, jako jsem já.
Pokračovala jsem na místo, kde jsme se naposledy viděli a kde mne požádal o ulovení něčeho k snědku. Mohlo mě napadnout, vzhledem k jeho podivnému chování, že někam pláchne, ale já jsem měla vynikající čich a proto jsem se nemusela obávat, že ho ztratím.
Tiše jsem zafuněla a zastavila se. Mráz byl poměrně silný a nelíbilo se mi ho trávit na otevřené pláni, ale cítila jsem, že se okřídlenec vydal směrem mé smečky. Jen jsem mrskla ocasem. Třeba si to přeci jen rozmyslel a bude se mnou vládnout světu! Nadšeně jsem přidala do běhu, takže jsem nabrala opravdu vysokou rychlost a sklopila jsem uši k hlavě. Byla mi na ně zima.
Když už jsem viděla les, jako kdybych v něm měla spásu života, nějakou radost a důvod proč žít. A taky že jo, Faliona.

>>> Východní hvozd

//Přiděleno 6 opálů :)

//Přiděleno 6 safírů :)

//Přiděleno 6 ametystů :)

//Je mi líto, ale nemohu nic přidělit - nesplněno stejné počáteční písmeno každé věty - T a Č.
Můžeš to opravit a poslat mi celé do vzkazu :) -> čas do 13.3.

Přiděleno 6 safírů :)

//Přiděleno 6 safírů :)

//Je mi líto, ale nemůžu nic přidělit - nesplněných 12 řádků.

Pokud chceš, dopiš ještě pár vět a pošli mi to celé do vzkazu, doplním to sem a pak ještě jednou ohodnotím :) -> čas do 13.3.

//Přiděleno 6 opálů :)

//Zamlouvám si, přiběhnu :)

Good idea, osud 3

Ani jsem tolik nevnímala to, že mě Falion nemá z ničeho nic rád jako to, že se najednou úplně okrásněl. Byl tak neskutečně překrásný, a ještě ty odlesky slunce v jeho srsti... nemohla jsem se pomalu udržet, vypadal neodolatelně a chtěla jsem ho jen a jen pro sebe.
Na jeho poznámku jsem jen kývla hlavou, nijak jsem nevnímala to, že jsem mu jako přítěž, ale soustředila se na to, jak mu říct, aby už se mnou byl až do konce života. "Tvoje pocity se změní, budeš mě taky milovat, uvidíš!" řekla jsem poměrně mimo téma, ačkoli jsem se snažila stále držet jeho přítomnosti. Mojí nabídku odmítl a vyháněl mě. "Ale notak, Falionečku můj zlatý," mrskala jsem ocasem a až skoro plazivě s vyšpuleným zadkem se za ním plížila. "Miluješ mě, ne tolik jako já tebe,
ale vím to," mávla jsem packou a poposkočila, abych ho zase dohnala.
Až skoro křikem mi řekl, že nechce, abych s ním cestovala. Zastavila jsem se a oči mi zalily slzy. Snažila jsem se udržet. "Jsi ale moje všechno, prosím, neopouštěj mě,
Falionečku, prosím!" Kňučela jsem jako malé štěně a stále se ho nenápadně držela.
Nabídku na vlčata samozřejmě odmítl, ale nechápala jsem proč. Byla jsem přeci sexy kost! Lepší nenajde, a mocnější už vůbec ne, pomyslela jsem si a zavrtěla nad ním hlavou. "Ty můj hlupáčku," přitiskla jsem se na něj, "ty přeci moc dobře víš, že se mnou budeš mít všechno, všecičko!" Protočila jsem panenky a zase poposkočila, abych ho dohnala.
Najednou mi řekl, že když ho miluji, mám mu donést něco na zub. "Není problém," řekla jsem a usmála se, rozhlédla se a po chvilce nasála do čenichu pach zajíce. Nadšeně jsem se na něj podívala. "Dej mi minutku, lásko moje," olízla jsem mu pravou tvář a sprintem utíkala k místu, odkud šel pach zajíce.
Pár magií, pár vlastních schopností a já nesla zajíce v zubech. Falion samozřejmě nebyl na místě, kde jsme se viděli naposledy, ale pomocí čenichu jsem nasála i jeho pach a nabrala nejrychlejší sprint, abych byla co nejdříve u něho.

//Pro tebe je to těžký? :D Co mám říkat já?! :D :D :D

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že někdy nastane taková situace, jako právě tato. Nemluvila jsem o tom, že se právě rozednívalo, nebo o té zimě, myslela jsem totiž něco úplně jiného. A to fakt, že milostivý Amorek si z nás, vlastně do nás, pěkně vystřelil. Kdyby aspoň ten matlafous dal každému do hlavy stejné pocity, ale on to udělal naopak. Jako kdybych se já zamilovala do Faliona a on mě přímo nenáviděl. Zajímavé, poměrně jsem měla strach z toho, co se bude dít dál.
Nabídla jsem mu, že by se mohl za mnou někdy stavit. Vážně bych chtěla ještě tohohle hnědokřídlatce potkat, byl opravdu tak jedinečný, až to ve mně vzbuzovalo adrenalin a pocit zmocnit se toho. "Ten krásný východ slunce, neumím si to představit sledovat s někým jiným, než jsi ty," řekla jsem a olízla si čenich. Podívala jsem se do země. "Víš, naposledy, co jsme se potkali... od té doby nad tebou přemýšlím, pořád... co asi děláš, jak se máš a hlavně, kdy tě zase uvidím," přiznala jsem se, ačkoli jsem se stále cukala, ale moc, která ve mně právě panovala, byla silnější. Podívala jsem se na něj.
Na moji návštěvu mě poměrně dost odbil, na což jsem jen párkrát zamrkala. Cože?
On nemá zájem o nejmocnější vlčici na Galliree? Zabručela jsem si pro sebe a podívala se na něj. "To ti teda říkám, že přijdeš!" Řekla jsem trochu z ostra, ale jelikož jsem ho najednou považovala za boha, vlastně jsem se do něj opravdu zamilovala, tón jsem zase vrátila. Najednou se zeptal, proč jdu stejným směrem jako on. Posmutněle jsem sklopila hlavu k zemi a jelikož odbočil na druhou stranu, přicupkala jsem za ním pár ladnými skoky. "Chci jít s tebou... až na konec světa, chci s tebou projít celou Gallireu a strávit zbytek života, jsi moje všechno," pověděla jsem mu. Zatřepala jsem hlavou, ten silný pocit byl tak nechutný, že uvnitř mi bylo opravdu špatně, ale jako kdyby mě něco ovládalo. Vevnitř mě to opravdu štvalo, ale navenek to ovládat nešlo. "A ty tvoje peří v uších, to je tak okouzlující...!" Křikla jsem za ním, když jakoby zrychlil. Opět jsem poposkočila a zastavila se přímo před ním. Hleděla jsem mu do očí, najednou, jako kdyby nějaký pocit po... čemsi, co jsem neznala. "Udělej mi vlčataaaa!" Začala jsem špulit zadek a mávat s ním, jako medvěd, který se snažil právě drbat o kůru stromu.
Ach bože, jediným štěstím bylo to, že tu nikdo jiný nebyl a tak to, co se právě odehrávalo, nebude vědět nikdo jiný krom mě a Faliona. Snad to brzy vyprchá... vlčata bych nikdy nechtěla. Snad.

//Pro Amnesii: Newlína nestíhá, mám počkat anebo přeskočit...?