Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Juday byl opravdu zaskočen faktem, jak dlouho se tu neukázal. Popravdě, i kdyby se tu ukázal naposledy minulou zimu, i to je poměrně dlouhá doba na to, že je ve smečce, být neohlášeně pryč. Dobře, možná řekl, že jde s Neilynn někam, ale... že se vrátí až za rok je už jen malý, nepodstatný detail?
Podívala jsem se na něj a když dodal, že si to neuvědomuje, jen jsem kývla. Už jsem se tím moc nechtěla zaobývat, nejdůležitější bylo to, že je tu a snad už se na tak dlouhou dobu neztratí. "Fakt?" Zeptala jsem se, když řekl, že Danique zná. Jen jsem byla ráda, že se už znají, kdo ví, třeba mezi nimi něco bylo...? "To je dobře. Je to v pohodě vlčice," dodala jsem a postavila se.
Nabídl se, že by byl rád, kdybych mu jezírko ukázala. Vstala jsem a oklepala se, načež jsem tedy mrskla ocasem a podívala se opět směrem, kde se nacházelo. "Super, tak pojď." Rozešla jsem se pomalu do středu močálů. "A když budeme mít štěstí, narazíme třeba na nějakou lasičku," řekla jsem a nastražila uši. Začínala jsem mít trochu větší hlad. Vůbec by nebyl špatný smečkový lov, napadlo mě, když jsem poposkočila a přidala trochu do kroku. "Je to tam vážně zajímavé a působí to hrozně klidně," ještě jednou jsem řekla a pokračovala. Samozřejmě jsem měla štěstí a po chvilce spatřila i lasičku. "Tam je!" Křikla jsem a vydala se za ní, abych ji dostala a zároveň šla směrem k jezírku.

>>> Lavender

Seděla jsem před černým vlkem s krvavýma očima a přemýšlela, proč to asi udělal. Ačkoli vypadal klidně, zřejmě si neuvědomoval, jakou dobu byl pryč. Ještě ohledně Neilynn mi řekl, že by se mohla vrátit. Párkrát jsem mrkla a kývla hlavou. Potěšilo by mě to, přeci jen, když už jsem ji jednou přijala, trošku o ni něco vím, takže je to lepší než úplně neznámý vlk. Jen jsem v to tolik nevěřila asi jako Juday.
Po chvilce se zeptat, jestli je to opravdu tak dlouho. "Zřejmě se ti to nezdá, ale byla to všechna čtyři období minimálně, možná pět a teď už to najíždí na šesté." Vážně jsem se zahleděla do dáli a popřemýšlela. Určitě jsem se nemýlila.
Na otázku, co se mu stalo a tak, řekl, že nic. Bylo vidět, že "chvilkové opuštění" smečky nebylo záměrné, protože mi přišlo, jako kdyby to celé jen zaspal. Dobré bylo to, že už je zpátky. "Aha," jen jsem přikývla.
"No, pár nás jich opustilo, ale přidal se zpátky Takki, nová vlčice Danique, která se tu někde povaluje... a taky se přidali dva vlci, vlčice Launee a vlk, zrzoun, Mojo. Mojo je trošku svůj, ne moc... nemůžu říct normální, jen je to prostě Mojo. Z části jako Razzaki, ale trochu vychovanější. A Launee je opravdu zodpovědná a v pohodě, určitě je poznáš," dodala jsem a mrskla párkrát ocasem. Vstala jsem a oklepala se. Docela jsem měla za tu dobu hlad. Ten zajíc, kterého jsem ulovila Falionovi, tam zůstal ležet. Kdo ví, jestli si ho hnědák vzal, anebo tam stále je. Každopádně v nejbližší době jsem měla v plánu jít něco chytit.
"A objevila jsem tu jezírko. Věděla jsem o něm, ale... blíže jsem ho prozkoumala. Je celkem uprostřed močálů a obrostlé levandulemi. Je tam klid a krásně. Kdyby si se tam chtěl jít podívat, stačí říct," řekla jsem mu a otočila se směrem, kterým se jezírko nalézalo.

Dva vlci, kteří opravdu jen zabloudili, se vydali zase dál. Možná to bylo nějaké zmapování smečky... stále mi je divné to, že byli oba z jiné smečky. Každý jinde... třeba se ty smečky spřáhly a teď zaútočí a budou chtít zůstat jen ty dvě a ostatní zničí... přemýšlela jsem trošku už paranoidně, ačkoli proč by to nemohla být pravda? Smysl to dávalo. A určitě větší než jen to, že oba z jiné smečky jen tak zabloudili.
Nechala jsem to být. Problémy se mají řešit ve chvíli, kdy přijdou. A já si byla jistá, že kdyby dvě smečky šly proti nám, určitě bychom se ubránili. Mojo, Razzaki... prolétlo mi hlavou, Survaki... ta představa, jak se perou za smečku mě trochu rozesmála. Ale vzhledem k mé moci jsme si takové vlky prostě mohli dovolit. Navíc, Juday byl silný, Launee, Clawdia, Scrooty... bylo tu podle mě dost vlků, kteří by ubránili území.
Zpět k Judayovi.
Nevypadal, že by ho to nějak rozházelo. Jen jsem poslouchala, co říkal. "A Neilynn se teda ztratila... takže už se taky nevrátí?" Zeptala jsem se. Bylo to jasné, ale třeba mu řekla něco víc. "Doufám, že teď už na tak dlouhé toulky nevyrazíš. Klidně si choď po okolí, ale byl si přes celou jednu zimu i s létem a jarem pryč!" Zabručela jsem a protočila panenky. To se prostě ve smečce nesluší. Mohla jsem ho s klidem vyrazit za to, co provedl. Ale zatím jsem mu chtěla dát ještě jednu šanci. Třeba se zlepší.
"Aspoň, že ses vrátil." Poslední věta zněla trochu... vlastně zněla tak, jak jsem ji řekla. Prostě jsem nevěděla, co víc mu mám na to říct. Vstala jsem a oklepala se. Podívala jsem se mu do očí. "A stalo se ti aspoň něco zajímavého? Nepotkal si nikoho?" zeptala jsem se. Trochu jsem nevěděla, o čem se s ním bavit, ale vlastně... to on byl vlk, měl se snažit on. Tak ať se snaží, navíc, měl teď docela pěkné mínus za tu dobu, kterou tu nebyl. Tak ať žehlí.

Přišla jsem k dvojici vlků. Nevypadali jako velká hrozba, vlastně, vlčice na mě pohlížela s respektem, což mi dodalo lehce na sebevědomí, ale po chviličce jsem se nad tím pouze usmála a zastřihala ušima. Podívala jsem se směrem na Judaye, ale ten se rozhodl mě v tom nechat a odešel o kus dál, kde se složil a jen tak ležel. S protočenými panenkami jsem nad tím mávla tlapou a věnovala se těm dvěma.
"Aha," dodala jsem jen s lehce nakrčeným čenichem, který měl vypovídat něco o milém tváření se, ale možná to vypadalo spíš hrozivě, než mile. Raději jsem toho nechala. Hnědý, Sigy, mi hned sdělil, že jen zabloudili a objasnil mi situaci. "Omluvte ho, jestli byl nějak přísný. Snad vás moc nevyděsil," pohodila jsem ocasem ze strany na stranu a zastavila ho přesně na středu.
Když se vlk omluvil, že tu nechce už dál být, bylo mi jasné, že Juday moc dobrou vizitku neudělal. Ale byl v mé smečce a vlastně, co se tu má kdo procházet. "Pokud odcházíte, není problém. Jen příště dávejte pozor," dodala jsem a otočila se k černému vlkovi s řetězem. Jen jsem zamlaskala a podívala se, jestli opravdu odchází. Vlk byl na cestě pryč a tušila jsem, že vlčice ho bude následovat, každopádně raději jsem ještě chvilku počkala. Vypadal trochu vyděšeně, protože jí i zmínil, že odchází a ona ať dělá, jak chce. Musela jsem se nad tím usmát, ale jen nenápadně.

Když už bylo tak nějak po všem, rozešla jsem se za ležící hromadou černých chlupů, obmotanou řetězem. "He ehm," zastavila jsem se kus od něj a sedla si. "Poslouchám." Muselo mu být jasné, že bych ráda slyšela vysvětlení, proč se tu takovou dobu neukázal. Na druhou stranu jsem ani nepočítala s tím, že vlk jako on tu vydrží. Proto mě překvapilo, že se vůbec vrátil, ale i tak, mohl alespoň něco zmínit, že si potřebuje zařídit nebo tu delší dobu nebude. Myslela jsem, že je ... pryč. Zavrtěla jsem nad ním hlavou a olízla jsem si čenich. "Myslela jsem, že se ti něco stalo. Kde si byl? A proč si nic neřekl?" Začala jsem spíše sama, nemohla jsem to už vydržet. Po chvilce jsem si očistila i tlapky, takže jsem vypadala jako nějaká kočka. Hlavně jsem si chtěla narovnat ozdůbku na tlapě, která se při chůzi a tom všem pelášení za Falionem úplně zamotala.
Po chvilce jsem ho srovnala a přemýšlela nad tím, jak někdo může jen tak zabloudit na smečkové území. Přišlo mi to vtipné, vlastně jsem trošičku záviděla té mladé vlčici, že měla nějakého společníka, se kterým mohla takhle cestovat. Ale byli z jiné smečky, každý byl cítit jinak, to mě trochu zaskočilo. Akorát ten společník moc kvalitní nebyl, když ji tu pak prakticky nechal a odešel. To bylo poměrně komické, každopádně jsem se momentálně snažila tvářit vážně, aby si Juday nemyslel, že jsem si z toho nedělala hlavu, ale že to beru opravdu vážně a myslím to tak. Docela mě zajímala jeho výmluva nebo fakt, kde byl a proč. Hlavně to proč.

//Super aktivita, jen tak dál. Každý získává 3 safíry :)

Ještě bych ráda dodala... do 16.3.2018 23:59 máte možnost sbírat lístky, takže přesně 17.3.2018 už se žádný post nepočítá. Ale přes tento den mi můžete posílat vzkazy (na účet Azola) - nemusíte je posílat nutně 16.3., ale můžete až celý den potom, 17.3.
Takže oficiálně bude celá jarní loterie ukončená 17. 3. 2018 23:59, kdy potom už se vzkazy nepočítají. Snad se chápeme. 16.3. v půlnoci končí možnost získat lísky díky postům, další den, 17.3. máte celý den možnost sepsat si, za co z inventáře chcete lístky a k tomu sepsat počet postů za lístky.

A ještě 'miniaturní' dodatek: !!! Všechny neoznačené posty číslem se nepočítají !!! - viz poznámka nahoře. Takže pokud jste nějaký vynechali, ačkoli dalším jste (tím číslem) navazovali na poslední, který jste ale neoznačili, ozvěte se mi klidně do vzkazu a ještě vám to dooznačím.
Napsali jste post číslo 6, ale neuvedli jste, že jde o číslo 6, ale další post jste označili jako číslo 7 - nebude se číslo 6 počítat!! - Tak pro info. Jestli máte dotazy, pište sem nebo mně do vzkazu.

Takže shrnutí: Nejšťastnější budu, když mi všichni, co se lístků za posty týče, pošlete vzkaz během 17. 3. Sepíšete tam celkový počet lístků za posty, případně dopíšete, jestli chcete něco dokoupit za věci v inventáři. Klidně, pokud jste již psaly nějaký vzkaz co se lístků za posty týče, nebojte se a pošlete ho znovu. Ještě jsem to nezapočítávala, takže je to jedno :)
Co se týče lístků za účast na akcích, vše jsem sledovala a všem postupně přičetla, takže to zmiňovat nemusíte. :)

//Poprosím o nějaké to pořadí, ať teda nepředbíhám :) :D

EDIT: Ok, tak písnu zítra :)

3 & 6

<<< Východní hvozd

Bylo mi jasné, že jsem byla pryč poměrně dlouho. Proto jsem tak trochu očekávala i jisté změny, nebo novinky. No největší novinkou mi byl fakt, že se tu někde potuluje Juday. Ten mizera, zabručela jsem si pro sebe a vycenila tesáky. Stejně jsem byla ráda, že je zpět, ale mírná sprška nadávek ho nemine.
Vyhýbala jsem se stromům, až jsem se dostala do míst, kde byla jen jezírka. Půda byla trochu měkčí, po tom, co roztál sníh. Ale ničemu to nevadilo, možná trochu horší způsob přepravy...
Spatřila jsem v dálce pár skupinek vlků. Jako první jsem viděla Scrootyho a Clawdii, kteří byli ale opravdu daleko. Jejich kožich byl ale i z dálky k rozeznání, navíc, cítila jsem jejich pachy. Alespoň jsou zase oba zpátky... napadlo mě a mrskla jsem ocasem. Trochu mi tu chyběla Amaya, o které jsem dlouho neslyšela. Jestli odešla jako Shea někam pryč, a už se nevrátí, byla bych opravdu naštvaná... a asi i zklamaná, měla mou důvěru, problesklo mi hlavou, když jsem pokračovala dál. Zastavila jsem se nedaleko skupinky Launee a Mojo, kde jsem zahlédla i Razzakiho. Ten ale byl opět mimo. Launee byla opravdu přínosným vlkem pro naší smečku. Je to taková pečovatelka... ale počkat, opravdu je pečovatelka. Proč vůbec není oficiálně? O Moja se dobře stará a jistě zvládne i Razzakiho, který je nezvladatelný... navíc, kdyby náhodou tu někdy byla vlčata, ona by byla perfektní učitelka. Spolu s Clawdií třeba, napadlo mě. Bylo by dobré ji udělit funkci pečovatelky. To není špatný nápad. Dojdu jí to sdělit, napadlo mě. Ještě jsem ale chviličku stála a zaregistrovala Astona se Survaki. Ti dva se k sobě hodí, napadlo mě.
Rozešla jsem se tedy směrem za Launee a poklidně přišla až k nim. Nevěděla jsem, co dělali ani co dělají, jen jsem jí to chtěla oznámit. "Ahoj, jsem ráda, že už jsi zpátky. Stalo se něco zajímavého?" Zeptala jsem se. Vycítila jsem ale, že Juday tu není sám. Má tu dva cizí hosty. Zamračila jsem se jeho směrem a i když jsem ho tolik dobře na dálku neviděla, odhadla jsem dva hosty správně. "Musím pokračovat... chtěla jsem ti jen říct, že pokud souhlasíš, ráda bych ti udělila funkci pečovatelky. A pokud se ti to bude dařit a líbit, tak nemám problém tě povýšit na deltu. Promluvíme si o tom později, ano?" Zazubila jsem se a ještě jednou mrkla na její účet.
Mrskla jsem ocasem a rozešla se za lehce větší skupinkou.
Zastavila jsem se nedaleko nich. Měla jsem trochu vztek na Judaye, ale nechtěla jsem do toho teď nijak zasahovat. Cítila jsem ale, že je na ně trochu více hrubý, než by měl. Ale co mě zarazilo byl fakt, že z nich byl cítit zvláštní, od každého jiný odér. Jakoby každý přišel z jiné smečky. Nějaké spiknutí? Pomyslela jsem si lehkovážně a popošla k nim.
"Zdravím," dodala jsem, zastavila se a podívala se na oba zvlášť. Judaye jsem tak nějak ignorovala, tedy, jeho jsem svým pohledem neobdarovala. "Jsem alfa této smečky. Je tu nějaký problém?" Šla jsem rovnou k věci, na co nějaká obkecávání?

Asi zřejmě tak, jak jsem se změnila já, se změnil i Falion. Zřejmě býval jiný, ale asi tak to má každý. Ono, popravdě, myslím si, že kdyby mne potkal můj první den, kdy jsem sem přišla, asi by mě taky nepoznal. Ta krvežíznivost a krvelačnost, ta touha každému jen ublížit... změnila jsem se, a to dost. Tušila jsem, že v tom má tlapky můj zesnulý, přesto tak milovaný otec, a taky to, že jsem si založila smečku. Vzhledem k tomu, že jsem v jejím čele sama, bych s takovou asi nepochodila. A snažila jsem se, zřejmě dobře, vzhledem k počtu mých podd- ehm, členů.
Vypadal zmateně. Ono, kdo by nebyl. Po mém trošku širším zamyšlení jsem se vrátila zpět, do reality a do přítomnosti. Stála jsem před vlkem, který byl tmavě hnědý a zářila mu jeho světle modrá očka. Tiše mě sledoval, zřejmě se snažil taky pochopit to, co se stalo. Když dodal, že nemá tušení, ušklíbla jsem se. Omluvil se prakticky taky a jen dodal, že na Galliree je tohle běžné. V podstatě jsem mu to všechno jen odkývala, načež jsem se ušklíbla a podívala se k zemi. "Torene, to si mě nemohl-" "nešlo to. A nevím, co to bylo, ale docela jsem se nasmál... byla by si dobrá partnerka, ehm," jakoby si ten mizera odkašlal a já se jen ušklíbla. "Popravdě, nechtěla jsem jednat tak přehnaně, ale nešlo to ovládat," přiznala jsem a zvedla pohled zpět na vlka.
Když se podíval na močály, dodal, že mě jistě povinnosti volají. Přišlo mi, že to řekl trochu úmyslně. Jak to jen vysvětlit... jako kdyby chtěl se mnou být, ale vyčítal mi to, že mám smečku a nemám na něj čas. Ušklíbla jsem se. Přestaň už tak myslet, vyprchalo to! Popíchla jsem se v myšlenkách a pohledem zabrouzdala k močálům. "Ano, tak trochu. Ještě jednou se omlouvám," dodala jsem, oklepala se a přišla k němu trochu blíže. "Ráda jsem tě ale zase potkala, třeba tvoje zbloudilé tlapky jednou zavítají blíže k mému domovu, nebudu se zlobit. Kdyby třeba bylo nějaké opravdu škaredé počasí," dodala jsem k němu a nepatrně se usmála s mávnutím ocasu.
"Bylo mi potěšením, Falko!" křikla jsem ještě jednou, když už jsem byla několik desítek metrů od hnědouše. Loučila jsem se s ním i na můj vkus trochu jinak, než bylo obvyklé, ale asi to mělo příčinu stále v jemném působení toho... čehosi, co způsobilo to chování předtím.

>>> Mahar ♥

//Každému přiděleny 3 pomněnky za aktivní psaní :)
Jen tak dál

I tvé předchozí designy byly boží, ale tenhle je úplně nejbožejší ♥
Skvělá práce Je to opravdu úžasné

I ta miniikonka nahoře toho vlčka u názvu Gallirea je boží! :D

Pro Savka:
Ono se to odděluje, když na to najedeš a na pc to jde vidět hezky, akorát na telefonu mi ulítává ten obrázek počasí na toho nakresleného vlka... :D
A souhlasím, že je to trochu tmavé, ale doufám, že se to bude s jarem/ránem atd. měnit :D Ale jinak je to super! ♥

Osud 5 - konec - sláva! :D

Poklidně jsem se přidala k vlkovi, který tak spokojeně spal. Přišlo mi to roztomilé, proto jsem si lehla hned za něj, přimáčkla se na jeho tělo a hlavu položila na něj. Spokojeně jsem zavřela oči a spíše než spánek jsem pouze bděla. (//snad se to tak řekne :D)
Neusnula jsem úplně, ale nějakou energii jsem nabrala. Tiše jsem se ušklíbla, když mi došlo, jak moc roztomilý je - a stejně se nechal, určitě věděl, že ho najdu a chtěl, abych si k němu přilehla... Takže vlastně má, co chtěl, a nemůže si stěžovat.
Nakonec jsem ale taky trochu usnula.

Probralo mě kýchnutí. Zvedla jsem hlavu, když přede mnou už na packách stál Falion. Jakoby se všechno změnilo, už neměl tak oříškový kožich, už byl jen hnědý. Už ten jeho pach nebyl tak přitažlivý, prostě jen nějak byl cítit. Zamračila jsem se na něj stejně, jako on na mě. Zvedla jsem se a oklepala se. Nevěděla jsem, co mám dělat, co mám říkat. Jen jsem zmateně zamrkala. "Co-Co... to bylo?" Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a podívala se na něj. "Já se omlouvám," dodala jsem po chvilce, asi to bylo na místě. "Nemiluji tě, neboj. Nechápu, co se stalo, asi nějaké očarování, díky bohu jen chvilkové," zazubila jsem se. Podívala jsem se na něj ještě jednou. Už jsem necítila tu bezhlavou lásku, prostě jsem jen vnímala, že tu je. Ale to bylo všechno. A co on vlastně cítil ke mně? V záštitu zamilovanosti mi vůbec nedošlo, že on mě nenáviděl. Nevnímala jsem to. Takže jsem doufala, že to nebylo nijak hrozné a že z něho to vyprchalo taky...

//Zajímavé a čtivé, určitě chci pokračování! :D 7 safírů :)