Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hlavou se mi mihly vlkovy myšlenky, které jsem ani zachytit nechtěla. Magie protivná, pomyslela jsem si. Ale on byl překvapený z toho, že ne všechny alfy mohou být ne mrzuté a ne děsivé (//zrovna jsem v práci a mluvím tu napůl anglicky, německy a rusky, takže čeština level hadr, neděs se :D). Zamrkala jsem. Asi zkušenosti...
Dodal, že se nemohli propadnout do země. "Divil by ses, co zrovna tady je možné," zazubila jsem se, ale došlo mi, že vlk nemusí být neškodný.
Poté se zeptal. "Můžeš být zvěd, co já vím? Báchorka o nenalezené smečce, hrající na soucit a celkově city... třeba jsi přišel pro zmapování, abyste v budoucnu tohle území přebrali, co já vím," podívala jsem se mu nedůvěřivě do očí a vycenila trochu tesáky. Na druhou stranu, našel by se někdo, kdo by chtěl tohle území pro svoji smečku? To jen my jsme tu zvyklí... silně pochybuji, že zrovna o Močály by někdo bojoval... ale je to takové praktické, na okrajích les, uvnitř jezírka.. nebezpečné, ale krásné. Hmmmm, zapřemýšlela jsem se a podívala se na vlka. "Víš co? Půjdeme se podívat na území tvé "bývalé" smečky, co ty na to?" To byla jediná možnost, jak ověřit, jestli nekecá. Protože kdyby kecal, začne to hrát do autu, smečka by existovala a on by to šel opravdu zmapovat. Jestli nekecá, půjde tam se mnou a přesvědčíme se. Vlci to tu beze mě chvíli zvládnou, je jich tu dost a i když třeba má tenhle jen v plánu odlákat alfu, myslím, že bych se dokázala rychle vrátit. Je to hned vedle. A Launee a spol jsou stejně určitě na cestě. Pobízivě jsem na něj mrkla a stažené uši ke krku jsem vrátila do normálu, stejně tak jako kamenný výraz.

//
Přidáno: postupně podle postů, nahoru
Falion - 7 ametystů
Asta - 6 safírů
Maple - 6 opálů
Asta - 7 safírů
Matali - 7 ametystů
Torynner - 6 opálů
Matali - 7 safírů

Vlk vypadal vcelku klidně. Zřejmě důvod jeho návštěvy nebyl nijak negativní, poté mi to dokonce vysvětlil. Představil se. "Skylieth," skočila jsem mu trošku do řeči, když zaznělo jeho jméno, a poté jsem poslouchala.
Že by rozpad smečky? Před zimou? Zajímavé... Podívala jsem se směrem k hvozdu. "Popravdě se k nám nic nedoneslo. O tom, že byla nedaleko smečka vím, ale jestli je nebo už není..." zavrtěla jsem hlavou. "Každopádně, zrovna mám v plánu obejít území kolem, abych vyčíhla vysokou, můžeš jít se mnou a třeba na někoho narazíš," řekla jsem mu a protáhla se. Pár kloubů křuplo, ale zamaskovala jsem to podivným lachtaním zvukem při narovnávání se. Jakože to bylo neúmyslně.
Toren se nejistě zavrtěl. "Co když si to chce jen zmapovat?" Měl pravdu, mohl být z té smečky a jen přišel zmapovat situaci. "Ale počkej, jak ti můžu věřit?" Couvla jsem, narovnala se - aby bylo ještě více znatelné, že jsem vyšší - a nepříjemně stáhla uši dozadu. Jako u kočky se mi povytáhly drápy ven, takže se trošku zaryly do hlíny a já čekala, jak mi to vysvětlí.

Byla jsem ráda, že zlatý vlk se rozhodl účastnit lovu. Tedy, neřekl to úplně, ale dejme tomu, že to vyplývalo z jeho odpovědi. A i kdyby nechtěl, tak bude chtít, zazubila jsem se pro sebe. Najednou jsem spatřila menší postavu vlka, která se úplně bezcílně a bez kapky chutě do života blížila k nám.
Kývla jsem na pozdrav, ačkoli z trikolórního vlka nevyšla ani hláska. Kam ta doba spěje, zavrtěla jsem hlavou a kývla zlatému na odchod. Na Takkiho jsem jen pokrčila čenich a mrskla ocasem při odchodu.
Po cestě jsem nabrala rozvalenou ještěrku do kožichu, neboť začínala být celkem zima. Ale magie fungovaly dobře, takže kámen byl ještě vyhřátý. Ale tak, pro jistotu. No upřímně, kdo z vás ví, jak postupovat při ještěrčí chřipce? Ani já ne. Vyvarovala jsem se tomu.
Namířila jsem si to k hvozdu. Chtěla jsem se ujistit, že v okolí ještě nějaká vyšší zvěř je, aby lov měl vůbec význam. Po cestě jsem zaslechla nějaké vytí. Zastavila jsem se. Raději jsem se rozhlédla. Kde vůbec jsou všichni? Amaya, Launee... zatímco jsem přemýšlela, čas plynul a tak mi pomalu došlo, že asi tahle práce nezůstane na nikom jiném, než na mně.
Rozešla jsem se tedy tím směrem a poklidně pokračovala. Viděla jsem siluetu vlka. Na krku měl šišku. Originální, zazubila jsem se. Že mě to nenapadlo... já měla na krku ještěrku. Ještě originálnější... "ale notak, já jsem furt tady a slyším tě," ozvalo se mi v hlavě, na což jsem reagovala jen stydkým promiň. Pokračovala jsem až k vlkovi. Zastavila jsem se nedaleko a kývla na pozdrav s pozdviženým obočím, naznačujíc, že čekám na vysvětlení, co pohledává na smečkovém území. "Zdravím." Pro jistotu, kdyby nepochopil, že to kývnutí byl pozdrav. "Jsi na území Maharské smečky... co tě sem přivádí?"

//Během dneška ti odpovím :)

Musela jsem se trochu odreagovat, uklidnit. Čekala jsem, co nakonec vypadne ze Scrootyho, netušila jsem, jak je na tom s Amayou, ale doufala jsem, že se tu všichni v pohodě snáší. Ten však nyní věnoval asi veškerou pozornost Clawdii. Vlčata? První věc, co mě napadla. Musela jsem se oklepat. Brrr.
Přešla jsem k zrzavému nováčkovi, který si liboval na nějakém ptactvu. Po jeho úsměvu, který na mě hodil, se mi hlavou prohnala ihned jedna jediná věc. Proč... proč nemůžu mít smečku s normálními vlky? Je tohle místo natolik magické, že přitahuje ty psychopaty? Achjo, povzdechla jsem si. Ale snažila jsem se být optimista. Aspoň se nenudíme, přikývla jsem si a zároveň i tak reagovala na jeho pozdrav, jako důkaz, že jsem ho slyšela.
"To jo, někde se toulají," řekla jsem a rozhlédla se. "Neboj, všichni jsou v pohodě, určitě si budeš se všemi," zbylými psychopaty, "rozumět," řekla jsem mu s úšklebkem a zastřihala ušima.
Zeptal se na Scrootyho. "Čekala jsem, jak se vyjádří, ještě mu dám chvíli, přinejhorším zorganizuji lov sama." Bylo to hold někdy těžké být alfa a všechno zvládat. Ale co se dalo dělat, vždy se vlk musí spoléhat jen na sebe. Poté mi Loth nabídl kus ptactva. Jen jsem se ušklíbla. "Děkuji, ale sněz si to. Ty by si se toho lovu tedy účastnil, kdyby byl?" Chtěla jsem alespoň orientačně vědět, s kým bych mohla počítat.
Chtěla jsem počkat, až mi odpoví, a pak jsem měla v plánu obejít hranice a podívat se do ostatních území, jak to tam vypadá a kde by bylo nejlepší lov uspořádat. Mrkla jsem proto na Lotha a mrskla ocasem. Důkaz nervozity a náznak toho, že by mohl se svou odpovědí přidat. Kam spěcháš?

Mé ohlášení situace proběhlo hladce. Nikdo žádné námitky neměl. Jen mě trochu mrzelo, že tu nebyli všichni vlci. Neřešila jsem to ale, věděla jsem, tedy spíše doufala, že se zase vrátí.

Poklidně jsem odpočívala a přemýšlela, co dál bych mohla dělat. Popravdě, čekala jsem na lovce, kteří mohli vymyslet lov. Ráda bych se i já zúčastnila, minimálně na pomoc, anebo jenom přihlížet. Ale oni se zatím nijak do akce nepouštěli. Nechám jim ještě čas, přinejhorším se toho ujmu. Ale zvěř a maso do zásoby na zimu by bylo potřeba. Přeci jen, není nás tady pár...
Toren se najednou neklidně zachvěl v srsti. "Ale copak, neříkej, že ti je zima." Byla, sem tam se oklepal, v čemž jsem s ním soucítila. I mně byla zima, měla jsem raději teplé, slunné dny. Co už, přírodu nikdo neovlivní... řekla jsem si pro sebe. I když?... došlo mi, že mi Smrt přidělila magii počasí. Ačkoli byl den, byla poměrně zima. Proto jsem se soustředila a popošla na odkryté místo, kde nebyly stromy. Sluneční paprsky jsem zaměřila pouze na jeden kámen a díky magii vzduchu oteplila okolí pár metrů. Kámen byl dost velký na to, abych se na něj vešla jak já, tak i Toren.
Rozplácla jsem se a užívala si života. Bylo to překrásné, mohla jsem i ovlivnit počasí!
Torena jsem nechala se vyhřívat, protože si to zasloužil. Přeci jen, má srst není natolik hustá, aby se v ní cítil jako na slunci. "Díky," slyšela jsem jen. Nemáš za co, otočila jsem se na něj a vydala se za nedalekým pachem.
Všimla jsem si, že zřejmě ulovil nějakého ptáka, který se asi nevinně pokoušel doplnit tekutiny. Ušklíbla jsem se. Kde jsou tyhle moje časy, napadlo mě. Byla jsem tak krvelačný tvor...
Zastavila jsem se opodál a sedla si. Olízla jsem si packu a narovnala náramek, který ji zdobil. Podívala jsem se k němu. "Zdravím. Omlouvám se, jestli ruším...," řekla jsem a rozhlédla se. "Jak se ti tu líbí? Co vlci, jsi spokojený?" Pohlédla jsem zpět na Lothiela. Doufala jsem, že na mě nevychrlí jen negativní nadávky na to, jak tu nikdo není. Ale to přeci nebyla moje chyba, já se snažila pro smečku udělat to nejlepší. A vesměs... jsem tak činila, navíc, bylo tu poměrně dost vlků, na můj vkus. Jakožto jediná alfa bych mohla mít členů i méně... Takže jsem se uklidnila. Sjela jsem ho ještě pohledem a zaujatě začala pokračovat v čistění tlapek. Nastražené uši jsem nechala pro případ, kdyby se kolem potuloval někdo, kdo by se rád nesměle chtěl přidat do konverzace...

// Calum taktéž děkuje za akci a poprosí hvězdičku do taktiky :)

Nebyla tam náhodou Derian? :D

//Spíše pro příště... Manipulace s Newlinem povolena a schválena Newlinem :D Úplně

//Omluva, že mi to tak trvá, včera a dnes máme ve firmě velký audit, končí kolem poledního, tak pak hodím post :)

Takki chce hrát!
Nechce nechat Skylieth zase ve štychu, zmiznout a pak žehlit! :D

//Nevím, doufala jsem, že napíše, ale klidně písni a odehrajeme to spolu :)

Rychloodpoved z mobilu - já jsem udělala jen lehkou propagaci tak, že jsem vytvořila stručný popis Gali a zasponzorovala to - zaplatila jsem pár set a ono to měsíc skákalo různým lidem na fb. Pár se jich sem přes to dostalo, ale mně to pak nauctovalo o něco víc, než jsem dala vrchni hranici takže jsem řekla že takovýhle... Oj.. Ehm, slušně, odrbani, si nenechám líbit. Když si to pak vzalo o půlku celkového mého stropu víc... To už bylo dost.
Jinak propagaci jsem zkoušela i na jiných aktivních webech a na jednom nebo dvou nás vystavili, ale pak už jsem neměla čas :D tak nevím.