Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zajímavá situace. Vlk, který vylezl ze tmy, se prokázal jako otec Sigyho, kterého jsem doprovázela. Jen jsem se nezaujatě rozhlížela po území. Bylo tomu celkem dlouho, co jsem tu byla naposledy, ale nic moc se nezměnilo. Nechtěla jsem do toho jejich románku nijak zasahovat, rodinné aféry nebyly nic na mě. Proto jsem jen nenápadně poodstoupila, ale tak, abych zároveň mohla odpovídat, kdyby se mnou náhodou někdo mluvil.
Otec Sigyho byl na něho celkem ostrý. Zaplať pánbůh za mého otce, pomyslela jsem si s úšklebkem, ale kamenný výraz jsem nijak neměnila.
Samozřejmě si musel rýpnout i do mě. "Dobrý pocit," dodala jsem s lehkým, možná trochu ironickým úsměvem. Sigy otce taky pěkně odbyl, nad čímž jsem se musela usmát. Bylo vidět, že toto zažíval častěji. Mít tak otravného rodiče, tak radši skočím ze skály, prolétlo mi hlavou. Raději jsem ale stále nic neříkala.
Poté opět nějaká debilní poznámka mířená ke mně, ohledně toho, že musím mít pod sebou málo vlků a bla bla. "Moje smečka ale aspoň stále existuje," řekla jsem s úplným klidem a když mě Sigy požádal, abych na něj počkala, nebo se tedy spíš zeptal, kývla jsem a raději se o trošku vzdálila. Nechtěla jsem do toho jejich hádání zasahovat, měla jsem klidný život a rozházet se nějakým starochem, který sám měl plno chlupů šedin a zřejmě je i barvoslepý, když nerozezná bílou od šedé... no raději jsem se přenesla pár desítek metrů dál a obešla si kousek území mezi stromy. Není to tu zas tak ošklivé. Proč tu nikdo tedy nechtěl být? Hlavně, že si všichni stěžují na močály, a přitom tam ti vlci stále drží. A v pěkném lese nikdo být nechce... zajímavé, pomyslela jsem si a popošla ještě pár kroků, abych mohla nechat Torena vylézt na srst a rozhlédnout se též. "Počkáme, pak půjdeme. Alespoň se tu ještě rozhlídneme, uvidíme, jak vypadá po tak dlouhé době i okolí. Navíc, víme, kde lovit," řekla jsem Torenovi. "Jasan."

//

Přidáno všem po 7mi safírech :)

Dopřidáno 7 ametystů Jenně

// Já jsem v pátek i v sobotu večer ve škole, takže odpověď ode mě nejdříve v pondělí :)

<<< Východní hvozd

Po delší době jsem se ukázala na území lesa, které bylo obydlené smečkou. Tedy, momentálně to tak moc nevypadalo, že by byly cítit nějaké pachy, to se říct nedá. Pro jistotu jsem se zastavila a rozhlédla se. Ale nikoho tu nebylo vidět.
Pokračovala jsem tedy pomalu a opatrně dál, Sigy šel nedaleko přede mnou, takže jsem byla v klidu.
Podívala jsem se na jeho hnědý ocas, když jsem najednou ucítila pach. Čerstvý, proto jsem se raději zastavila. Rozhlédla jsem se, když jsem zaslechla ze tmy otázku s vrčením, kde je? "Kdo?" Nechápala jsem. Raději jsem počkala, až se Sigy vrátí, protože jsem netušila, kdo kde má být? "Sigy...?" Nenápadně jsem ho upozornila, aby se vrátil, aby to kdyby náhodou vysvětlil, protože bojovat nebo hádat se, to se mi moc nechtělo. Další otázka - co tu chci. "Projít?" Co bych tady asi mohla chtít... to jsou otázky. Sigy se hned bleskově vrátil, proto jsem si oddechla a nechala ho jednat.
Otec? Zavrtěla jsem hlavou, ale došlo mi to. Zřejmě se ptal, kde je Sigy... ale vždyť šel přede mnou... no, asi bude starší, takže moc dobře zřejmě nevidí, a pravděpodobně i necítí, napadlo mě s úšklebkem, ale nechala jsem Sigyho to vyřešit. Vysvětlil to dobře, jen jsem souhlasně přikývla a podívala se na zelené oči vlka, které se zableskly ve světle. "Neboj se, dvě smečky nepotřebuji, stačí mi jedna," zazubila jsem se pro sebe a podívala se na Sigyho. Vypadal docela rozumně. Proto jsem jen mrskla ocasem a nechala je, ať si to vyříkají. Pro jistotu jsem udělala asi krok, nebo dva zpět, aby měli "soukromí".

Dle myšlenek, které jsem zachytila ze Sigyho hlavy, jsem usoudila, že pochopil, že moc společnost nepotřebuji. Měl pravdu, neuškodilo by mi to, proto jsem nijak neprotestovala a neutrálně dodala, že klidně s námi jít může.
Pro mě za mě...
Na druhou stranu, jestliže Sigy chtěl jít zpátky do svého smečkového lesa, nebylo by asi nejlepší s sebou vodit cizince. To se dalo pochopit a pravděpodobně to pochopil i vlk, který se rozmyslel a dodal, že nebude překážet. Já jsem na druhou stranu šla hlavně proto, že jsem chtěla vědět, jaká je situace i smeček v okolí. "Rádi jsme tě potkali, třeba na sebe ještě někdy narazíme," dodala jsem k cizinci a mrskla ocasem.
Otočila jsem se na Sigyho a vyrazila. Ani jsem nepočítala s tím, že by tam smečka už nebyla, proto jsem šla opatrně a raději se stále rozhlížela a ujišťovala, že není možnost, aby po mně někdo skočil a snažil se mě, jako alfu, svrhnout.

>>> Narvinijský les

Stála jsem před zajímavě žíhaným, hnědým vlkem a pozorovala okolí. Stádo bylo na dohled, což byla skvělá zpráva. Lov by neměl být problém.
Sigy mi řekl, že bude rád, když bude mít cestou nějakou společnost. Jen jsem přikývla a zastřihala ušima. Společník, který se najednou u nás objevil, vypadal taky netradičně, vzhledem k černému pruhu přes čenich. Sigy zkonstatoval, že by vyrazil na sever. "Jak je libo," řekla jsem a nakročila, když ale společník se dal do mluvení.
Tadaro, tedy, takhle se představil, dodal, že hledá dobrodružství. Naivní mladí vlci, proběhlo mi hlavou s úšklebkem, který jsem ale pečlivě zamaskovala. "Gallirea je plná dobrodružství," řekla jsem, trochu tiše, možná spíše pro sebe, ale nevyvracela bych, že to slyšel. Sigy se ho slušně zeptal, s čím mu můžeme pomoci. Slušné. Ale pomáhat cizím... no, v hlavě se mi vracela ta uzavřenost, ačkoli jsem se držela. On dodal, že by chtěl jít s námi. Trochu obkročně, vandrák do party... jasně, po cestě můžeme nabrat ještě další 4 a udělat z toho tábor, ne? Protočila jsem si pro sebe v duchu očima a podívala se na Sigyho. Mně to bylo ve své podstatě jedno, byla jsem nemluvný typ a proto jsem se přizpůsobila, šlo mi hlavně o to zmapovat okolí, abych to měla zase na chvíli aktualizované. Akorát bude něco žvatlat a Sigy ze slušnosti odpovídat... ta mladistvá energičnost, zavrtěla jsem nad tím hlavou a nechala Sigyho, ať mu na to nějak odpoví. Pro mě za mě.

//Ay, že já si toho nevšimla dřív, hodila bych dneska odpověď... no nevadí, dneska už se domů nedostanu, až zítra ráno a to asi nebudu mít čas :( Uvidíme, pokusím se tedy zítra, ale nic neslibuji, spíše v neděli :)
Užijte si víkend :)

Ohlížela jsem se po vysoké. Jak jsem již zmínila, nedaleko nás bylo poměrně velké stádo, přibližně o 5ti kouscích. Radostně jsem se zašklebila a podívala se na mého společníka, Sigyho. Netušila jsem, co vlastně a přesně po mně chce, ale poslouchala jsem ho. Ani on moc nevěděl, co teď má dělat, takže jsem se jen nepatrně usmála a kývla. "Chápu," dodala jsem. "Hele, klidně s tebou půjdu, stejně jsem se chtěla projít a provětrat hlavu trošku, být stále na jednom území je na zbláznění," řekla jsem mu a švihla ocasem. Podívala jsem se před sebe a spatřila nedalekou, blížící se siluetu vlka. Protočila jsem panenky. Zase tady nepotřebuji mít schůzi o dvaceti vlcích, napadlo mě, ale neodsuzovala jsem předem nikoho.
"Takže říkej, kam chceš jít, já jen půjdu," zazubila jsem se a zastřihala ušima.
Silueta mířila k nám a přišla. Byl to vlk, celkem znatelně popálený. Zajímavé. V rychlosti jsem ho prohlédla a podívala se zpět na stádo vysoké. Musím to hlídat, aby nezdrhli, napadlo mě. "Ahoj," odpověděla jsem mu. Nebyla jsem zrovna kontaktní a společenský typ, každopádně odpovědět byla slušnost. Popravdě, doufala jsem, že Sigy se ujme trošku slova a bude si povídat, a já jen z pozadí budu přikyvovat, sem tam něco řeknu, aby to vypadalo, že se zapojuji do konverzace, ale nebudu muset moc mluvit.
Dodal nějaké "slušné" věty o tom, že nerad ruší a či se jen procházíme, anebo se jedná o něco důležitějšího. A popravdě... co je mu do toho? napadlo mě. Jen jsem ale švihla ocasem a podívala se na Sigyho. Netušila jsem, jak popíše momentální aktivitu, pro mě to bylo důležité, ale zároveň i pouhé procházení. Pro něj? "Procházíme se, vyhlížíme a tak," shrnula jsem, okrajově a hlavně nenápadně. Co kdyby to byl další špeh? Po smečce ale nebyl cítit. "Co ty?" Aby se neřeklo...

Vysoká nebyla daleko. Nechtěla jsem je vyhnat nebo nějakým způsobem vyplasit, protože jsem si to v hlavě už naplánovala a vyhledla. Zaujatě jsem sledovala zvěř a mrskla ocasem.
Po chvilce jsem zaregistrovala, že Sigy mluví. "Asi žádná alfa by snad ne odešla bez boje... Ale kdo ví, co se stalo," podívala jsem se směrem k Narvinijskému lesu a oklepala se. Nechtěla jsem být příliš hlučná, aby se vysoká vyplasila.
Co teď dal? Jídlo vyhlednuto, nyní to jen zorganizovat... No snad nepůjdu jen sama s Lothem, pomyslela Jsem si. Pohlédla jsem na Sigyho. "Já už mám vyhlídnuto, chceš ještě někam jít, nebo můžeme zpět? Anebo co máš teď v plánu, když se ti smečka ztratila?" docela mi nepřišel nijak na obtíž, nevadilo by mi se trochu projít a popovídat si. "Můžeme se projít, po okolí třeba," nabídla jsem mu a čekala na rozhodnutí. Chtěla jsem si trochu vyvetrat hlavu...

//Pardon za chyby, píšu poprvé z telefonu, jsem ve škole.

<<< Vřesový palouk

Vlk šel poslušně za mnou, teda, teď už vedle mě. Cítila jsem se v pohodě, protože nevypadal nijak útočně a dokonce si přiznal i fakt, že jedním mávnutím tlapy bych ho dokázala skolit.
Pokračovali jsme. Na otázky odpovídal, zřejmě neměl potřebu cokoli zatajovat.
"Aha, to je celkem zajímavé. To vás tam moc nebylo," řekla jsem si spíše pro sebe. "Smečka potom neměla moc velkou šanci, při tak malém počtu," opět spíše poznámka pro sebe. Ale nemyslela jsem to nijak zle, popravdě, na to, kolik nás bylo ve smečce, se tam stejně moc vlků nemihlo za tu chvíli. Každý pořád někde courá... asi tak, jak říkal Sigy. Mají to skoro všichni asi stejně. S tím už nic nenadělám.
"Kdo ví, ale pochybuji, že se smečka přestěhovala, protože les to byl dobrý," zamyslela jsem se nahlas. Všimla jsem si i nedalekého stáda vysoké. Vnímala jsem vše. Prakticky jsem měla to, co jsem chtěla. Lov bude fajn.
Na chvilku jsem se chtěla zastavit. "Přes naše území nikdo nešel, ani se informace o tom, že smečka tam není, k nám moc nedostala." Nadechla jsem se a sedla si. Chtěla jsem si i trochu odpočinout. "Ale ona měla dřívávějc partnera, pokud si pamatuji. No jo, vlci. Stejně nakonec utečou," ušklíbla jsem se a olízla si čenich.

<< Mahahul ♥

Vlk měl zřejmě již zkušenosti s vyšším postavením, z jeho pohledu a "nezájmu" jsem usoudila, že nebude z rodiny kapp, ale třeba bet, anebo i alf. To bylo celkem časté, takže nic výjimečného.
"Aha," řekla jsem si spíše pro sebe, když řekl, že ani neví, co chce. Jen jsem se zazubila. Ta mládež, problesklo mi hlavou, nad čímž jsem se musela uchechtnout. Už jsem si připadala jako nějaký staroch a bručoun. Ale co už.
"Jo tak," odpověděla jsem mu, když dořekl jeho myšlenku. "A kolik vás ve smečce bylo? To vedla ta vlčice, sama, že?" Podívala jsem se na něj a počkala, nejdříve, až mě dojde, načež jsem se soustředila na menší kroky, aby mezi námi nebyla taková mezera a on mohl jít v klidu. Počas konverzace jsem se rozhlížela, jestli nezahlídnu nějakou zvěř. Chtělo by to zabrouzdat do lesa, napadlo mě. Pokračovala jsem tedy dál, ale pachy jsem občas ucítila. Měla jsem v plánu si poté v lese nenápadně pomoci s magií větru.

>>> Východní hvozd

not bad idea *zamyšlený výraz držící si bradu* - tebe si půjčíme taky! :D Aby si dávala nápady 8)

Vlk na nabídku nereagoval nijak negativně, byl klidný, nerozhodilo ho to. Asi má nedůvěra byla neprávem, neboť s tím později i souhlasil.
Kývla jsem. "V téhle době se nedá nikomu věřit, kort, když jsi alfa a máš na krku smečku, musím být ostražitá. To musíš pochopit," dodala jsem a mrkla na něj. Poté jsem se oklepala a podívala se mu na přívěsek. Byl opravdu jednoduchý, jen šiška. Zavrtěla jsem si pro sebe hlavou. "Co tedy přesně ode mě chceš? Info o vedlejší smečce žádné nemám. Ale jak říkám, jdu se podívat po vysoké, můžeš jít se mnou a uvidíme, třeba na někoho narazíš, nebo co já vím..." Natáhla jsem se ještě jednou a pohledem se opět otočila na vedlejší hvozd.
"Stejně tady zůstat nemůžeš, tak pojď. Aspoň mi něco povíš o té tvojí smečce," dloubla jsem do něj tlapou a ladným, ale trošku svižnějším krokem vyrazila. Vlastně krok nebyl tak svižný, jen jsem měla dlouhé tlapy, takže pro někoho mohla být má chůze rychlejší. Co už, hold bude cupitat.

>>> Vřesový palouk

Určitě by to bylo mimoherně :)

Nápad to hloupý určitě není, třeba mně osobně se to moc líbí a určitě jsem pro něco takového! Kdyby si chtěla se podílet na vytváření, klidně to spolu můžeme spáchat.
Ale uvidíme, co se tu ještě objeví za návrhy, musíme brát v potaz i aktivitu všeobecně - aby se Halloween neprotáhl až do Vánoc, známe... :D
Ale kdyby se uznal tento návrh, klidně to s tebou spáchám, mapku klíďo nějakou nakreslíme, úkoly vymyslíme a já to naházím
Uvidíme, co bude

A rovnou i přidám info k těm dnům - taky jsem nad tím přemýšlela, jen jsem teď měla dost práce a úplně jsem na to zapomněla :D Jsi mi to úplně vzala ten návrh :D Ale jsem taky pro ten první, aby to bylo po 2 dnech (y) :) To mi přijde nejlepší, protože taky kolikrát už tu denní dobu moc netoleruji kvůli tomu, což je škoda :(