Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Aby nedošlo k nedorozuměním, zkontroluj si prosím ještě jednou svojí objednávku.
8 drahokamů je za 1* magie, do 5. levelu. To znamená, že pokud máš magii na 1. levelu, aby si měla 5. level, vyjde tě to na 32 drahokamů (jsou to 4*).
Poté stojí 1* 16 drahokamů, to znamená, že když chceš mít magii na 10. nejvyšším levelu, vyjde tě to na 80 drahokamů (5* za 16 drahokamů, celkem 80). Přepočítej si to prosím ještě jednou a pošli mi sem opravenou objednávku :)

Po chvíli, co jsem stála opodál, jsem přišla blíže. Měla jsem to udělat rovnou, protože jsem si všimla, že jedna z vlčic je i Lucy. Lucy? "Lucy!" Došlo mi to, když se ta druhá, kterou jsem neznala, divila a chtěla vědět, jak to vlastně tady funguje se smečkou.
"Jak by fungovala, úplně normálně," zazubila jsem se a rozhlédla se. "Kolem dokola území je hustý les, který nahrazuje klasický les. Zvěř a tak, všechno tu je, zároveň tu ale máme pak obrovskou louku, kde se rozlila řeka a jsou tu malá jezírka. Každé je jiné," zaměřila jsem se na jedno z jezírek a střihla ušima. "Některá jsou hlubší, jiná zase barevnější... ale vlci, co tu žijí, už zdejší terén znají, takže pro ně to je výhoda. Pro cizí je to tu obtížné," dodala jsem a poté mrskla ocasem. Co víc bych k tomu měla říct... toto území sice bylo speciální, ale zároveň úplně běžné, pro smečku. Možná výhodnější.
Lucy byla ráda, že mě vidí, proto jsem jen s úšklebkem mrskla ocasem. "Ahoj!" Dodala jsem stejně energicky, jako ona, i když z mé strany to bylo trochu nepřirozené. "Nápad, nápad... no, prostě se tak stalo, a byl to skvělý nápad, pomáhám ostatním vlkům mít se kam vracet, a hlavně aby přežili. Ne každý je rozený tulák, a celkem dost mě to baví," zazubila jsem se. "A co ty, v jaké jsi smečce? Erinij už asi nefunguje, že?" Bylo z ní cítit cosi... cizího, neznala jsem to. Proto jsem jen naklonila hlavu do strany a čekala, jak mi odpoví.
Launee mi v mezipauze sdělila, že zdejší vlk, stojící opodál, který jen tiše pozdravil, se jmenuje Therion a rád by se přidal do smečky. Kývla jsem mu opětovně na pozdrav a podívala se na Launee. "Dobře, děkuji moc za informace," mrskla jsem ocasem a podívala se do dálky. Takže máme dva nové členy... alespoň se tu bude něco dít, Judaye už jsem neviděla po staletí... Survaki taky ne, i když tu vidět bylo umění... Razzaki se taky delší dobu nevrátil, bůh ví, kde trajdá a kde je mu konec... Danique... ta se tu taky moc dlouho neohřála, jediný, kdo mě mrzí, je Scrooty, že se tu delší dobu neobjevil. Těšila jsem se na lov... a, lov! Málem bych zapomněla. Amayu musím pak odchytit, pohltila jsem se do myšlenek, ale netrvalo to dlouho, proto jsem se usmála na Launee i na Theriona a řekla: "a z tvého pohledu? Přijala by si ho?" Zeptala jsem se. Zajímal mě její názor, samozřejmě jsem nebyla proti, každá tlapa k lovu dobrá. Ale uvidíme. A co se týkalo Asty, tu začnu řešit, až tu bude, i když jsem byla ráda, že se skamarádila s Lothielem a ten se s ní šel projít. Přátelských vlků nebylo nikdy dost. Jen by to chtělo víc vlků, než vlčic. Pomalu se z toho stává feministická smečka, brr.

//Rozhodla jsem se počítat ještě původní, black friday ceny (60% sleva) - takže za 1* se počítá 8 drahokamů, od 5. levelu se počítá za 1* 16 drahokamů. Napiš mi tedy, buď sem, nebo do vzkazu, kolik chceš hvězdiček a za jaké drahokamy :)

<<< Skála

Pomalým krokem jsem přicházela ke skupince vlků. Rozeznala jsem jen Launee. Kdo to, co to? Zastavila jsem se celkem daleko od nich a pořádně nasála pach do čenichu, zhluboka ho přebrala do plic a snažila se rozeznat, jestli jsou to vlci od nás ze smečky, anebo ne. Nebyli. Rozešla jsem se směrem k nim, ale do rozhovoru jsem nezasahovala. Dvě vlčice a jeden vlk. Netušila jsem, co se děje, pro jistotu jsem ale Launee dala vědět, že tu jsem. "Všechno v pohodě?" Podívala jsem se jejím směrem a kývla hlavou na pozdrav.
Nezasahovala jsem stále do konverzace a čekala. Ale přišla jsem ještě o trošku blíž. Zavytí vlčic mi zřejmě přes tuhý spánek uteklo. "Zdravím." Pozdravila jsem všechny a počkala, co se bude a nebude dít. Kdo by to čekal, že se před zimou bude tolik vlků chtít ukrýt...

Sigy nebyl až tak náročný, protože za všechno děkoval a byl spokojený. Poté dodal, že jakmile se prospí, vypadne. Představa, jak běhá někde momentálně v zimě ve sněhu mě moc neuklidňovala, ačkoli jsem většinou na ostatní ohledy nebrala, momentálně... jsem je brala. Ale bylo to jeho rozhodnutí, měl nebo tedy má možnost se tu chvilku ohřát a přečkat zimu, dle mého ho zdejší vlci určitě nevyhostí.
Zalezla jsem do jeskyně alf a vybrala si ten nechlupatější kožich, který jsem na hromadě měla. Tlamou jsem ho hodila ke zdi a lehla si. Netrvalo dlouho a usnula jsem.

Tvrdý spánek by nepřerušil ani pád meteoritu, či návštěva mýtických stvoření. Ale vyspala jsem se skvěle, proto jsem se ihned protáhla a vyskočila na všechny čtyři. Byla jsem připravená jít do smečky. Jakože, do lesa. Podívat se, co je nového a jestli je všechno tak, jak má.
Vylezla jsem tedy z jeskyně a mrkla po Sigym. "Nevím, jestli spíš. Jdu do lesa, případně tam přijď, až se prospíš," dodala jsem. Muselo by ho to poté trknout, že jsem šla do lesa, kdyby náhodou můj vzkaz neslyšel.
Vyskočila jsem z jeskyně, když jsem si uvědomila, že napadl sníh a bude to klouzat. Čenichem jsem zastavila jen tak tak od stromu. Otřepala jsem se a vyšla mezi zamrzlá jezírka.

>>> Mahahul

// Přiděleno:

Jenna - 6 opálů
Castor - 6 ametystů
Newlin - 7 safírů
Wolfganie - 7 opálů
Allairé - 6 safírů
Duncan - 7 ametystů
Nefret - 6 opálů
Aseti - 6 safírů
Duncan - 6 safírů

<<< Mahar

Většinou jsem cizí vlky do smečky nevodila, nebo ještě rovnou do úkrytu, ale když jsem si vzpomněla, jaké to bylo pro mě těžké, když jediný, kdo mi zbyl, zemřel, a já musela přežít zimu... navíc, prostě jsem najednou měla chuť pomáhat. Na stará kolena... a to jsem si myslela, že už se nikdy nezměním.
Došli jsme do skály. Toren už, celý nedočkavý, zachvěl ocasem, na což jsem reagovala tím, že jsem se podívala na Sigyho. "Tak. Tohle je naše smečková skála," jak překvapující, že. Kdo by to čekal. Prolezla jsem až k velké místnosti, kde bylo uprostřed jezírko. "Támhle, nejvýš, tam mám jeskyni já. Pak jsou bety a tak dále a tak dále. Prozatím můžeš zůstat tady, u toho jezírka, do těch jeskyň moc nelez, radši. Jako, pro tvoji bezpečnost," řekla jsem mu a ušklíbla se. Skočila jsem k sobě do místnosti a čapla jednu z mnoha kožešin. Vyskočila jsem ven a hodila ji k němu. "Na, aspoň něco. Kdyby si něco potřeboval, nebo tak, ozvi se nejdřív," dodala jsem k němu a počkala, jestli něco potřebuje, nebo si můžu zalézt do kutlochu a prospat se, konečně.

<<< Zarostlý les

Bažiny jsme přešli poměrně klidným krokem, což nám umožnilo se nijak nezranit a v pohodě to bez zranění přežít. Nevěděla jsem, jak je na tom Sigy se zručností, proto jsem šla raději pomalu. Nyní jsem nepoužívala žádnou magii, proto počasí a i teplota byla taková, jaká byla.
Blížili jsme se mezi zamrzlými jezírky na mnou tak známé území. Zastavila jsem a zhluboka se nadechla, nasála jsem tu vůni z plných plic a ohlédla se po Sigym.
Počkala jsem, až mě dojde a podívala se zpátky na území. Ucítila jsem dva neznámé pachy. Ale s nimi i Launee, takže jsem byla trochu jistější. Měla jsem v plánu se trochu prospat a pak až vyřešit, kdo to je a co tu chce. Proto jsem jen vštípila Launee vzkaz do hlavy - "Launee, jdu do úkrytu. Až se prospím, sejdeme se - myslím kvůli těm novým kožichům, co tu trajdají, dobře? Jinak, věřím, že máš vše pod kontrolou, kdyby cokoli, zavyj," a poté jsem se zpátky soustředila na prostor kolem nás.
"Jsme tu." Opatrně jsem doskočila na zmrzlou zeminu a otočila se. "Vítej v Maharu." (//Úplně jsem si představila scénu z avatara :D, nevím proč) Rozhlédla jsem se a nechala chvilku Sigyho vydechnout, aby nabral sil a vstřebal prostředí a tu překrásnou atmosféru.
Poté jsem se oklepala a podívala se směrem k úkrytu. "Dojdeme do úkrytu, vyspíme se a pak dojdu pořešit, proč se tu toulají cizí kožicháči. Někomu řeknu, aby to tu klidně s tebou prošel, nebo jestli počkáš... jak budeš chtít. Můžeme jít?" Zeptala jsem se a mrskla ocasem.
Úkryt byl kousek, navíc, zrovna se rozednívalo, proto jsme mohli v klidu trefit. I když to byl skvělý nápad, jít se vyspat ve dne. Ale co, energie je potřeba. A já mám stejně radši noc, takže budu přes den spát a v noci žít, zazubila jsem se pro sebe a podívala se na Sigyho.
Rozešla jsem se směrem k úkrytu. "Bude to kluzký, tak opatrně," dodala jsem a vyskočila po kamenech do úkrytu.

>>> Skála Mahar

<<< kopce Tary

Zeptal se mě, jestli se něco děje. "Nee, všechno v pohodě." To, že někdo trochu víc přemýšlí, jsem brala jako nic neobvyklého. Ne každý musí pořád mluvit, jsou i vlci, kteří více přemýšlí, než mluví. A já se řadila mezi ně. Nikdy jsem nebyla ten typ vlka, co by přebytečně něco povídal. Přišlo mi to zbytečné. Raději jsem se držela v myšlenkách a vše si nechávala v hlavě, někdy to bylo lepší řešení, než se s někým dohadovat.
Pokračovali jsme dál. "Teď projdeme přes bažiny, trochu je to tam nebezpečné, ale když půjdeš za mnou, v mých stopách, jsme v močálech co by dup," zazubila jsem se a udržovala stejné tempo kroku.

>>> Mahar