Gallirea - Příspěvky uživatele

//Připsáno :)

// Připsáno :)

// Chuť musí jít stranou, pokud máš nějaké pořadí, to je přednější :) Ale v pohodě :D

//Díky, už jsem měla rozepsaný post, myslela jsem, že počká i Nolaya... Během půl hoďky to tu je :)

//Odjíždím z práce domů, další postoš až zítra :)

//Super aktivita, do úkrytu přibylo pár kamínků :) Jen tak dál 8)

// Omluva za zdržení, nemoc mě přemohla :D

Na informaci, že moje smečka se nachází na území Močálů, mi Morfeus řekl, že to musí být strategické místo. Přikývla jsem. "Ano, pro neznalce je to nebezpečné, ale pro nás, co známe místo do posledního jezírka, je to opravdu strategické," usmála jsem se. "Kolem dokola močálů jsou mohutné, vysoké stromy, takže je to vlastně i napůl les," dodala jsem. Oklepala jsem si hlavu a srst na krku. Kde kdo mohl tvrdit, že mít smečku na území močálů je pěkná blbost, ale já jsem byla nadmíru spokojená. Navíc, obehnaná jezírka levandulí místo překrásně provoněla.
Musela jsem uznat, že situace, ve které jsme se nacházeli, byla opravdu výjimečná. Sejít se takhle dvě alfy, jen tak, bez jakéhokoli významu nebo hlubší pointy, se asi jen tak nestávalo. Alfa by měla chránit své území, proto to byla tak výjimečná chvíle. "Je to zajímavé, to musím uznat. Asi se to často nestává," usmála jsem se a stočila ocas z druhé strany těla.
Pamatovala jsem si to dobře, vlk měl partnerku. Zmínil i její jméno, ale to už se mi tolik nevybavovalo. Jen jsem přikývla. On však, po potvrzení mého popisu, dodal, že na něj čeká na druhém břehu. "Oh, to je mi líto, to mě mrzí, opravdu," řekla jsem soucitně. Ani jsem netušila, kde se to ve mně bralo. Většinou jsem empatická vůbec nebyla, ale teď mi bylo vlka celkem líto. Zřejmě to bylo proto, že to na vlkovi bylo vidět. Bylo poznat, že ho to vzalo. Sklopila jsem, ve znamení soucitu, hlavu k zemi. Chtěla jsem zamluvit téma, aby to nebylo tak nepříjemné, ale Morf mě předběhl. "No," zdvihla jsem hlavu, když se zeptal na mého partnera. "Já... jak to říct," zamyslela jsem se. Podívala jsem se do neurčitého bodu a řekla: "Já vlastně partnera nikdy neměla. Smečku jsem založila sama. A vedu ji sama, celou dobu," zazubila jsem se při pohledu zpátky na Morfeuse. Ano, bylo to trochu ojedinělé, že si ještě k tomu samice založí smečku a vede ji sama, ale věřila jsem si a věděla jsem, že nemám problém to zvládnout. "A daří se. Možná líp, než kdybych ji vedla s někým," kývla jsem na něj a střihla uchem.

Morfeus mi odpověděl, že si není jist tím, jestli jsme se už někdy někde viděli, případně kdy a při jaké příležitosti. Musela jsem uznat, že už mi to dávalo taky celkem zabrat si vzpomenout, jestli nějakého vlka znám a odkud. Ale dokud znám vlky z vlastní smečky a poznám je, tak je to dobrý.
Zastřihala jsem uchem. Souhlasně jsem přikývla hlavou. Souhlasil, že je tu už celkem dlouho. Musela jsem přikývnout. "Já taky. Ale abych věděla přesně... to nevím, ten čas opravdu letí," dodala jsem a oklepala hlavou a krkem. Toren se nejistě přesunul do hustější srsti na krku a já jen poklidně zamručela, aby byl v pohodě. "Sarumenská, Sarumenská," opakovala jsem si, "to už jsem myslím taky slyšela," přiznala jsem se a koukla směrem, kde sídlila jeho smečka. Přikývla jsem, les byl opravdu vidět. Poté řekl, že je ve smečce od jejího vzniku. "Takže jsi alfa? Myslela jsem si to," přiznala jsem se a usmála se. "To jsme na tom stejně. Na druhé straně, za řekou, Maharské močály. Ale je to z větší části také les," ukázala jsem tlapou na špičky stromů, které byly odtud taktéž vidět. Ocas jsem svinula k tělu a vycenila zuby do širokého úsměvu. "Taky jsem alfa," dodala jsem. Jak velká je pravděpodobnost, že se sejdou dvě alfy? Možná proto ho odněkud znám, určitě... A neměl náhodou partnerku? Myslela jsem, že jsem jediná, která má smečku pod tlapou sama, bez partnera, zamyslela jsem se. "Takže jsi alfa, zajímavé. Dvě alfy, co si šly pročistit hlavu," zazubila jsem se nad celou tou situací. "A máš partnerku?" Možná otázka zněla divně, protože to mohlo vypadat, že se teď budu nějak snažit, kdyby řekl, že nemá, ale hned jsem to objasnila: "chci říct - mám za to, že si tě pamatuji s ní. Určitě ano, šedá vlčice, drobná, ale milá," řekla jsem a v duchu doufala, že jsem se nespletla. Ale co, i to se může stát.

Vlk se zdál být překvapen a zaskočen, když jsem promluvila. Až po chvilce mi to vysvětlil, myslel si, že jsem vlk. Postavou. Zazubila jsem se. "Díky," řekla jsem a zavrtěla hlavou. Nevěděla jsem, jestli to brát jako urážku nebo jako lichotku, ale nechtěla jsem si kazit krásnou, relaxační chvíli, takže ať už to myslel jakkoli, neřešila jsem to.
Bylo vidět, že se trošku soustředí nad myšlenkami - zřejmě si myslel, že se mu začnu nabourávat do hlavy a hrabat se mu tam. Chtěla jsem ho ujistit, že to opravdu v plánu nemám, ale on odpověděl na mojí informaci, že jsem si šla pročistit hlavu. "To mi povídej," souhlasně jsem přikývla a zhluboka vydechla. "Morfeus," zopakovala jsem po něm jeho jméno. "Neviděli jsme se už?" Zdál se mi trošku povědomý, zřejmě díky těm odznakům, možná jsem ho už viděla, ale jméno jsem slyšela poprvé. Byla jsem už trošku starší, takže výpadky paměti jsem si mohla dovolit. "Rozumím, takže jsi tu celkem dlouho," řekla jsem a mrskla ocasem. "Jsem na tom podobně."
Netrvalo dlouho a Morf se zeptal, k jaké smečce patřím. "Maharská, je to kousíček odtud, na sever," řekla jsem mu. "A ty?" Znala jsem pár smeček, spíše jen z doslechu, ale vypadalo to, že vlk bude z nějaké jižní. Já se více orientovala na severu. "A jak dlouho v té smečce jsi?" Zajímalo mě to. Mohla to být nová smečka, nebo starší, ale vlk se přidal nedávno po špatné zkušenosti z jiné smečky... navíc, chtěla jsem vědět, jak si celkově ostatní smečky, než ta moje, vedou.

Povalovala jsem se na kořenovité struktuře, kterou jsem vytvořila. Zavřela jsem oči a užívala si sluníčka, které mě tak neskutečně příjemně dobíjelo energií, která mi momentálně chyběla. Spíše než ta fyzická, se mi jednalo o tu mentální.
Ucítila jsem nepřirozené pobíhání zvěři v okolí. Pozdvihla jsem hlavu a rozhlédla se. Ano, návštěvník, tušila jsem to. "Šup," řekla jsem k Torenovi, aby ho vetřelec neviděl. Toren se bleskově ukryl do mé srsti a když jsem si všimla, že silueta vlka míří přímo ke mně, seskočila jsem z kořenové struktury na zem a oklepala se. Kořeny zmizely. Sedla jsem si a podívala se na černého vlka. Dlouho jsem neviděla černého vlka, napadlo mě. Měl zvláštní odznaky, musela jsem si ho pečlivě prohlédnout. Vypadal celkem mohutně, silně, zřejmě byl z nějaké smečky a kdo ví, na jaké pozici. "Také zdravím," opětovala jsem pozdrav. Podívala jsem se vlkovi do světlých očí. "Nene, v pohodě, nerušíš," řekla jsem mu s klidem. "Potřebovala jsem si trochu pročistit hlavu a tady je překrásný klid..." dodala jsem po chvilce a rozhlédla se. Navíc, bylo příjemné počasí a vše jednoduše hrálo do karet. "Jsem Skylieth. Jsi tu dlouho?"

<<< Maharské močály

Ani nevím, proč jsem se vydala na jih. Ale proč ne? Potřebovala jsem se jen trošku vyvětrat.
Jakmile jsem se prokličkovala mezi stromy, došla jsem na pláň. Místo mi více připomínalo mýtinu, proto jsem se zastavila a rozhlédla se.
Natáhla jsem přední packu a nechala Torena po ní seběhnout na zem, mezi trávu. Ujistila jsem se, že tu nikdo není. "To je senzace, co?" Rozhlédla jsem se. Pak mi došlo, že Toren je ještěrka a z trávy moc nevidí. Pomocí magie země jsem utvořila z kořenů velký, vysoký žebřík, rádoby, po kterém se dalo snadno vylézt a mít výhled. Podívala jsem se na Torena a omluvně se usmála. Vyšplhal po kořenech ladně, mrskl svým širokým, hrubým ocasem a rozhlédl se. V tu chvíli kolem něho poskočil cvrček, který se rozhodl vyrazit po kořenech taky. Špatná volba. Toren neváhal ani sekundu a cvrčka spořádal. "Hezký," řekla jsem mu pyšně a usmála se. "Není nad čerstvou snídani," řekl mi s úsměvem dokořán a požvykoval čerstvé maso. Maso... snad maso.
Sedla jsem si nedaleko kořenového, vysokého svazku a zhluboka se nadechla. "Pak bychom mohli jít někam do hor, se podívat, tam bývají překrásné výhledy, co ty na to? Ale až po lovu," srovnala jsem si priority a mrskla ocasem. Olízla jsem si packu a čenichem narovnala ozdůbku na tlapě. "Tam bude zima..." "Magie ohně mi přeci jde, i vzduchu, neboj, taky zimu moc nemusím." Toren souhlasně přikývl a rozvalil se na širší části kořene. Nechala jsem kořeny se ještě trochu rozrůst, aby mne unesly taky, a vylezla na ně vedle Torena. Lehla jsem si na záda a tlapy nechala volně spadlé dolů. Bylo mi tak krásně...

Launee si stála za názorem, že Lothiel si s ní jen hrál. Vlk, který si hraje s city vlčice? To je nemilé, vlastně to od něj není vůbec hezké... budu s ním muset potom promluvit, ale nesmí to vypadat, že jsem se předtím bavila s Launee, abych jim to ještě víc nepokazila. Nebudu se do toho motat, ale ráda bych s ním hodila slůvko, i z jeho pohledu by mě situace zajímala, pomyslela jsem si a nesouhlasně zavrtěla hlavou. "To od něj není hezké," řekla jsem nakonec Launee.
Na mojí nabídku ohledně vyššího postavení souhlasila. Usmála jsem se a mrskla ocasem. "Jsem si jistá, že jsem si vybrala správně a budeš ta správná gamma," podpůrně jsem jí řekla v odchodu a zvedla se. Oklepala jsem se a rozešla se směrem na jih. Musím myslet i na ten lov. Jakmile se všichni vrátí, ačkoli netuším, kam se tak ve spěchu vydali, uspořádám lov. Scrooty se tu zjevně neukáže a Amaya taky ne. A to jsem do nich vkládala tolik důvěry a naděje... a přemýšlela i o beta postavení. Ještě, že se tak stalo předtím, než jsem je povýšila. Scrootymu jsem věřila nejvíce, zklamaně jsem sklopila pohled do země a rozešla se dopředu.

>>> Ježčí mýtina

//Dobře, počkám, ale šlápněte si do kroku :D :D Nechť je oběť připravena!

//Přeskočení v pohodě :D
Pro Awaraka, Astu a Theriona - jdete taky ke stromu? Chci dát hru >:D