Gallirea - Příspěvky uživatele

//Trošku nechutný :D, ale moc děkujemee ♥

//Promiiň no, občas se prostě svévolně rozepíšu :D >:u
Jinak post hodím zítra

//Tak promiň, že ti tady opravím XXX komentářů bez lomítek, zmíním, že máš psát lomítka a ty pak nahodíš post bez uvozovek v přímé řeči. Alespoň tato základní pravidla při psaní postů dodržuj, když už nic jiného...
Nepříjemná nejsem, ale nemám už nervy. Být to poprvé, neřeknu půl slova.

//Přečti si prosím tě PRAVIDLA, nebo už ztratím nervy.
Díky.
Pak si ten příspěvek podle nich uprav.

//Speciálně na akci založena na facebooku skupina (messenger) - prosím, napište mně, nebo Lennie, hodíme vás tam, ať se kopeme tam :)
Zároveň padl návrh, že by se jedna skupina (ta naše, línější) mohla přesunout o území vedle, je v tom trošku maglajz

:D Co na to Osud?

...tento bezvýznamný, ačkoli informační příspěvek bude po dořešení a zkompletizování messengerové skupiny automaticky smazán... :D

//Já ji klidně přeskočím, ale na co mám pak reagovat? :D

Všichni se postupně zajímavě rozutekli. Sedla jsem si opodál, se svým zbarvením očí a pohodlím, položila jsem se a chvilku odpočívala. Všimla jsem si však, že Launee někam vyráží, načež zmínila, že Mojo to tu zvládne sám. Zazubila jsem se pro sebe, ale po chvilce jsem registrovala Astu, která k němu doběhla a informovala, že tu s ním klidně počká. Podívala jsem se tím směrem a zdvihla hlavu.
Po chvilce jsem ji zase položila a zhluboka se nadechla a vydechla. Nechtělo se mi absolutně nic, ani pohnout uchem, byla jsem úplně na pokraji vyčerpání. Příslušné odpočívání mi však pomohlo.
Zdvihla jsem se po chvíli a došla k Astě a Mojovi. "Tak jak to jde?" zeptala jsem se, abych trošku navázala konverzaci. Sedla jsem si o kousek dál a sledovala okolí. "Už jsi v pořádku?" Koukla jsem po hnědé vlčici a zastřihala uchem.

//Ashe je prý domluvená, ale pro jistotu potvrzuji, že i s Calumem naklušeme

//Připsáno 7 safírů :)

//Připsáno 7 opálů :)

//Připsáno 6 ametystů :)

//Myslím, že se čekalo celkem dlouho, proto i já si dovolím přeskočit a lov ofiko ukončit, abyste se mohli vrátit a hrát :)

<<< Východní hvozd

Magie, ovlivňující molekuly, bezstarostně donesla mrtvá těla kamzíků lehce nad zemí až na území Močálů. Hrdě jsem vydechla a zastavila se kousek za lesem, v přehledné části, mezi jezírky. Začínalo jaro, vše kvetlo a vše i příjemně vonělo, sem tam nějaké jezírko bylo cítit zatuchle, ale nebylo to nic strašného. Vůně rozkvetlých rostlin z okolí to příjemně přebíjela. (//aneb jak jinak popsat příjemný den v močálech :D)
Kamzíky jsem nechala položené kousek od sebe, s lehkostí, aby se jejich čerstvé maso nezašpinilo. Oči se mi vrátily zpět do světle šedivého odstínu. Podívala jsem se za sebe na zbytek lovců a usmála se. Byla jsem ráda, že jsme se všichni dokázali doplnit a pomoci si.
"Ještě jednou všem děkuji za lov," řekla jsem s tlamou plnou slin, neboť na maso jsem se opravdu těšila. "Všem přeji lahodné hodování, dejte si, kolik hrdlo ráčí, zasloužíte si to," mrskla jsem párkrát ocasem a přiskočila k prvnímu kamzíkovi. Utrhla jsem si obrovský kus ze zadní části těla, který jsem si odtáhla stranou a dala tak prostor se najíst i ostatním ze smečky.
Jídlo jsem si opravdu vychutnala a olizovala jsem se ještě nějakou chvíli poté. Snědla jsem toho opravdu dost, měla jsem nacpané břicho a mít nějakého partnera, určitě by se dalo polemizovat, že jsem těhotná, jak velký pupek jsem teď měla. Rozvalila jsem se do stínu a užívala si chvilku volna a pohody.

//Kdybyste někdo chtěl dát hru, tak stačí přijít, ráda si zahraju :)

Čte, já to třeba čtu, tvůj dotaz chápu... :D Ale jak ti jen odpovědět... ono je to dost individuální, záleží jaký to byl hráč, důvod odchodu, čas... má tam roli dost faktorů, ale snažíme se nedělat výjimky a držet se všeobecných pravidel. Každopádně někdy to prostě nejde. Většinou ale vzhled se moc nemění, nechává se původní, jen se nulují magie atd. :)