Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Zrovna Blue chytil takový charakter, který odpovídá jeho negativnímu popisu vlčat... :D

Když práce/škola/fotbal dovolí, dorazím taky ♥ Ráda bych někdy kolem 11. hodiny, mám to skoro 2 hodiny cesty do Prahy a vstávat brzy se mi nechce, toho mám za celý týden plný zuby :D
Kam se vydáme je mi jedno, jen ať tam mají horký čaj/čokoládu a nějaký zákusek :3
Kdyby někdo chtěl spolujízdu, budu moc ráda! Klíďo napište, pojedu asi pravděpodobně autem, takže kdo by chtěl jet se mnou a něco málo mi přidat na benzín místo vlaku (ve vlaku je nuda, pustím vám hezký písničky!) - určitě budu ráda! :) Vyrážím z Čáslavi. Zároveň kdyby kdokoli potřeboval nocleh, v Čáslavi můžete přespat. Mám rozkládací pohovku pro dva lidi v pohodě. Nebo klidně i na zemi, samozřejmě jedu zpátky taky autem, aspoň bych nejela sama :D
Hlavně se nestyďte a nebojte, kdybyste opravdu měli zájem o nocleh / spolujízdu, napište, já budu opravdu jen ráda :)

<<< Ronherský potok

A opravdu. Další vlk se nacházel zde. Byla jsem nedaleko. Nicméně ještě jsem se trošku ponořila do myšlenek ohledně Torena. Snad mu Mojo neublíží. A když ano, ublížím já pak jemu. Ale to je mi jasné, že asi ví. Asi určitě. A navíc, je tam Asta, ohlídá ho, uklidňovala jsem se.
Začala jsem se soustředit na oběť přede mnou. Přidala jsem do kroku a nedaleko od ní jsem se začala soustředit na její schopnosti. "Ha! Mám tě," zaradovala jsem se s vyceněnými tesáky a pokračovala dál. Chytila jsem další oběť a zbývala mi poslední. Měla jsem toho už plný tlapy, proto jsem si chtěla dát chvilku pauzu. Ale až po té třešničce na dortu, která mi furt utíká.

//Flarés chycen.

>>> Přes Sarumen do Tmavých smrčin

<<< Hrušňový sad

Pokračovala jsem za dalším čarovlkem, ale tenhle byl nějaký rychlý. Naštvaně jsem zamručela, cítila jsem ho tu, ale utekl! Jak mohl... parchant, toho si podám, řekla jsem si v hlavě škodolibě a těšila se mnohem víc. Chtěla jsem nabrat směr, kterým se vydal, ale ucítila jsem ještě jednoho. Jak mi mohl uniknout? Netušila jsem, jak jsem ho nemohla cítit, asi jsem se tak soustředila, že jsem ho prostě necítila.
Vydala jsem se tedy nejprve za ním. Tamten bude jako třešnička na dortu, řekla jsem si s radostí a olízla si čenich. Opravdu jsem měla celkem hlad a tak jsem si naplánovala, že po téhle honbě si něco ulovím. Už bylo na čase... možná smečkový lov? To není špatný nápad. Došlo mi, že jsem nechala Torena samotného s Mojem. Snad to přežije. Určitě jo - věřila jsem mu.

>>> Tajemná louka

<<< Náhorní přes údolí morény

Bylo to až neskutečné, jak moc se mi dařilo. Radostí jsem zavrčela a přikrčila se, abych zaregistrovala vlka nebo vlčici, který tu byl. Po chvilce jsem zjistila, že je to vlčice. Na chviličku jsem se zastavila a protáhla se přes přední tlapy, po záda, až k ocasu a zadním tlapám. Zívla jsem, ale spíše z toho nahrnutí akce a energie do těla, ne z únavy. Poté jsem přimhouřila oči a sledovala, kde se zhruba vlčice pohybuje.
Netrvalo dlouho a spatřila jsem ji. Přikrčila jsem se, jako kdybych šla lovit nějakou kořist a vrčela. Měla jsem chuť po ní skočit a srazit jí k zemi, zakousnout se a kus masa urvat. Ale byl to vlk, zřejmě jsem měla jen hlad a ovládala mě emoce agrese. Raději jsem se uklidnila hlubokým výdechem a nádechem a přestala vrčet. Profrčela jsem kolem vlčice a jen se začala smát v její blízkosti. Její magické schopnosti byly fuč. Hahah, máš to! Pro jistotu jsem však pokračovala dál.

//Cynthia chycena.

>>> Ronherský potok

<<< Kamenná pláž

Vydala jsem se více na jih. Bylo to zvláštní, že se vlci drželi jižně, u nás se všichni vždycky drali na sever, ani nevím proč. Přitom to je logické, na severu jsou kruté zimy a ne všichni jsou na to stavěni.
Štěstí mi přálo, protože netrvalo dlouho a já hned, bez předchozího odhadnutí čichem, narazila na dalšího vlka, kterého jsem mohla chytit. Radostně jsem mrskla ocasem. Snad to není nějaká léčka... Pro jistotu jsem se zastavila a rozhlédla. Nikde nikdo, nevypadalo to, že by mě někdo naháněl a chtěl zničit. Měla jsem celkem radost, ale s kamenným výrazem jsem se přihnala k vlkovi a sebrala mu jeho kouzelné schopnosti. "Další do sbírky, díkes," řekla jsem s drzostí v hlase a pokračovala dál. Více na jih, kde dle mého orientačního smyslu bylo stále ještě několik vlků, které jsem mohla lapit a obrat o schopnosti. A to mi dělalo radost.

// Savior chycen.

>>> přes Údolí morény Hrušňový sad

<<< Mathaë sever přes jih (prostě celá řeka)

Pokračovala jsem dál. Začínala jsem trošku cítit, že mě bolí tlapy, nebyla jsem poslední dobou tolik zvyklá cestovat, nicméně jsem nepřestávala klusat a pokračovala kupředu. Bylo totiž dost možné, že se podívám na místa, kde jsem ještě nebyla a třeba se na ně už nikdy nedostanu. Proto jsem byla vůbec ráda za tu příležitost někam běžet.
Ocitla jsem se na nějaké pláži tvořené z kamenů. Zastavila jsem se a zhluboka nadechla. Cítila jsem tu další nevinnou oběť, která byla v mém hledáčku a po které jsem šla. Nenápadně.
Spatřila jsem ji. Škodolibě jsem se zasmála a vycenila tesáky. Ani jsem nevěděla, jestli to je vidět, když jsem duch. Ale neřešila jsem to. Doběhla jsem až k vlkovi, vlastně vlčici a bez váhání ji ošidila o čarovnou moc. "HhehHEhehEH," začala jsem se smát a pelášila jsem raději pryč.

//Etney chycen.

>>> Náhorní plošina

<<< Velké vlčí jezero

Pokračovala jsem podél řeky. Musela jsem být stále v pozoru a opatrná, nerada bych tady teď vytahovala své magie a sušila si kožich. Navíc, mohla bych nepříjemně nastydnout a k tomu už by mi magie byly nevyužitelné. Proto jsem moc nesledovala okolí, ale spíše zem pod tlapami.
Nicméně po chvilce jsem zjistila, že se další čarovlci nachází nedaleko. Zahihňala jsem se. Bylo to tak jednoduché! Asi možná proto, že mě zatím ještě nikdo nechytal. Jen jsem se nad tím pousmála a pokračovala. A co, tak ať si mě někdo chytí! Vždyť jsem nejlepší, uteču, i kdyby ten dotyčný nechtěl. A na dálku mi nic neudělá.
Byla jsem si celkem jistá, že vše je v pohodě a v klidu. Kdo ví, jestli to tak zůstane, nebo se něco změní a někdo si mě dá na hledáček.

>>> Kamenná pláž přes jih řeky

<<< Východní úkryt

Pokračovala jsem dál. U tohohle jezera jsem taky nebyla delší dobu. Byl to pro mě celkem výlet, konečně někam dál než jen území nebo dvě vedle smečky. Ale musela jsem být opatrná a hlavně rychlá, co nejdříve se vrátit do smečky. Pochytat všechny ty čarodějnice a pak hlídat své území.
Zatím se mi dařilo, nikdo mě nenaháněl, proto jsem poklidně klusala podél řeky. Ucítila jsem pachy více na jihu, kde se zřejmě nacházelo poměrně více vlků. Radostně jsem přidala do kroku a přešla do klusu. Tiše jsem vydechovala mým bílým čenichem a soustředěně hleděla pod tlapy, abych náhodou neuklouzla a nekoupala se. Zrovna dvakrát na to počasí nebylo.

>>>Řeka Mathaë

<<< řeka Kierb

A opravdu tomu tak bylo, čich mě nešálil. Vlk se tu nacházel a opravdu vypadal jako čarodějnice. Netušila jsem, jestli mě vidí, nebo jsem neviditelná, ale šla jsem raději opatrně a nezjištně. Měla jsem před sebou první oběť, nemohla jsem to hned zvorat. Ani jsem nevěděla, co mám dělat, ale cítila jsem v těle zvláštní chvění.
Došla jsem kousek k vlkovi se zvláštní čapkou na hlavě a soustředěně na něj hleděla. Z ničeho nic se přede mnou objevil světle bílý pramínek vzduchu, který koloval až k vlkovi. Asi ztratil magické schopnosti, tak, jak řekl onen hlas v mé hlavě. Tím pádem byla moje mise splněna, proto jsem mrskla ocasem a vydala se raději pryč.

// Kaleo chycen.

>>> Velké vlčí jezero

<<< Mahar

Vyrazila jsem podél řeky. Zároveň jsem se ještě zastavila a v klidu se napila. Nedošlo mi, že když já chytám čarodějnice, je tu ještě třetí skupina, která zřejmě bude chytat mě, a kterou budou chytat čarodějnice. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, doufala jsem, že ta dýně vypadla z mého území. O tu se postarám později, pomyslela jsem si. Snad to nebyl jen nějaký chyták, moc vlků teď ve smečce nebylo a byla snadno napadnutelná. Ale věřila jsem, že kdyby kdokoli cizí mi vlezl na území a chtěl se na něm zabydlet, po mém rychlém návratu by určitě ještě rád sám odešel.
To bych mu totiž nedarovala. To už je prostě moje území. Přestala jsem nad tím přemýšlet a začala čenichat. Ha, tam! Podívala jsem se na úkryt přede mnou. Ani tam se mi neschováš, zazubila jsem se pro sebe a šla po něm.

>>> Východní úkryt

Usnula jsem. Ani si neumíte představit, jak dobře se mi spalo! Bylo mi tak příjemně, když mi byla zima, zapůsobila trošku magie vzduchu a ohřátí, bylo mi prostě skvěle. Z ničeho nic mě však vyrušil zvuk rostoucího čehosi. Probrala jsem se. Jak něco může růst tak nahlas? Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. Naštvaně jsem zabručela a zdvihla se. Byla to dýně.
Došla jsem až k ní. Co to tady dělá? Nechápavě jsem ji chvilku sledovala a čekala, jestli se nezačne hýbat nebo tak něco, ale poté jsem do ní dloubla zvědavě tlapou. Nic. Tedy, něco se stalo, ale nevšimla jsem si. Tlapa mi zmizela. Po chvíli i druhá, pak i čenich, což jsem si všimla a začala se točit dokola. Zmizla jsem celá! Tedy, přeměnila jsem se na ducha. "Co to..." řekla jsem si pro sebe, když najednou se kolem mě začal ozývat hlas. "Čarodějnice?" Zprvu jsem moc nechápala, ale poté jsem si řekla - proč ne? Jdu na ně!

>>> řeka Kierb

// Připsáno 6 opálů :)

// Ruštinu neurážet, je to můj srdcový jazyk ♥ :D