Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Myslím, že Naomi čeká na mě s Gavriilem. Já už jsem post měla napsaný, ale komplet se mi smazal, i když jsem si ho uložila, protože se mi vypnul počítač -_- :D Takže ho sepíšu znova, ale musím si dát chvilku pauzu na uklidnění...

Já tě plně chápu, jasně, asi z pohledu hráče bych taky čekala hodnocení za chycení a za jednotlivce, ale na druhou stranu to mělo být prostě pro všechny, skupinová akce. Těch jednotlivých je tu převaha, vlastně, jsou samé akce s vyhodnocením jednotlivců, skupinky moc ne. Proto jsme to udělali takhle, hold to tak je, někdo není aktivní a odměnu má, protože ostatní z týmu byli fretky, někdo byl fretka, ale ostatní se vypli a tak má malou odměnu. To je hold úděl a s tím se musí počítat.
A nedali jsme vám to vědět dopředu úmyslně. Záleželo totiž jen na vás, jak se k tomu postavíte, jestli nebudete hrát a stěžovat si, že to není akce pro vás, anebo jestli se chytnete a hrát budete. Nicméně taky jsem trošku doufala, že to trkne, když se vyhlásily 3 osudové akce najednou :D Že to asi bude mít něco společného a budou to tři skupinky...
Na druhou stranu máš aspoň zkušenost a víš dopředu, když něco takového nastane, jestli do toho půjdeš, nebo ne :)

Tvého názoru si ceníme, chápu, jak to myslíš, hold to tak bylo původně vymyšleno... Nemáme důvod ti strhávat odměnu, vždyť je to tvůj názor a za tím si stůj, to je dobře, jsem ráda, že vím, jak se ti akce líbila a nelíbila, nebo odměny :)

Poklidně jsem ležela nedaleko skupinky vlků Launee, Mojoa a Asty. Jakmile Launee přišla, Mojo se mohl zbláznit, usmála jsem se a na chvilku jsem se přistihla, že jí trošičku závidím. To, že má někoho, komu na ní záleží. Začala jsem pochybovat, že kdybych se ztratila, byl by někdo, kdo by mě hledal. Trošku mě to mrzelo, vzhledem k tomu, jak dlouho jsem na Galliree byla. Za tu dobu jsem vybudovala smečku, už i to bylo něco, ale neměla jsem tu nikoho, na koho bych se mohla plně spolehnout. Ano, pár vlků se našlo, ale vždy mě opustili, nebo smečku. Suerte, Nerssie, Juday, Danique... mohla jsem v hlavě jmenovat dál a dál, nespočet vlků, na kterých jsem se zcela zbytečně spoléhala.
Z mého přemýšlení mě vyrušilo hlasité zavytí. Zdvihla jsem se. Bludičky napověděly, že se nejedná o cizince, proto jsem se nechápavě zamračila a vydala se k hranicím.
Blíže k vlkovi jsem zjistila, že se jedná o nováčka. Tedy, o vlka, který se před nedávnem přidal do smečky a moc jsem o něm nevěděla. Terhon... Tarhi... Ter... Therion! Ta paměť. Zřejmě se na mě stáří trošku začínalo podepisovat. Zavrtěla jsem hlavou a přišla až k němu. "Zdravíčko," podívala jsem se mu do očí.
Trošku jsem nechápala, proč se takhle ohlašuje, ale byl zvláštní. Naše celá smečka je plná zvláštních vlků, zazubila jsem se pro sebe a koukla na vlka. Zřejmě měl nějaké vnitřní boje. Je pravda, že se tu delší dobu neukázal a tak měl asi strach, že ho vyženu. Nechala jsem tedy situaci na něm, jen jsem ho pozdravila a čekala, co a jak.

Aktualizace - neeee :( - od 22. jedu na Slovensko do termálů. Achjo, kdyby byl někdy jindy jiný, klidně i menší sraz, dejte vědět! Moc jsem se těšila :(

//Připsáno 5 safírů :)

//Přidány bannery za šakalí útok - prosím všechny o kontrolu, případně mi pište vzkaz :)

<<< Ježčí mýtina

Nepletla jsem se, ale, já se nikdy nepletu. No i tak mě potěšilo, že se Launee vrátila. Došlo mi, kolik vlků se tu vystřídalo, nejvíce mě mrzel Juday, toho jsem měla opravdu ráda. Ale co se dá dělat, jak rychle vlci přicházejí, tak i odcházejí. Jen mě to prostě mrzelo, ještě taky dost Scrooty, kterému jsem věřila zatím asi nejvíce. Dostal asi za tu dobu nejvyšší postavení, nemluvě o Clawdii, Amaye... Amaya měla taky vysoké postavení. Zřejmě po každém povýšení vlci zmizí. Nebo nevím. To nemám povyšovat? Dřív to byla čest... nechápavě jsem nad tím sklonila hlavu a smutně zamrkala. Mrzelo mě to, štvalo. Už nás tu tolik nebylo a to byla zima. Tedy, přicházela zima, v tu dobu se hodně vlků chce přidat do smečky, aby zimu zvládli.
Co už.
Přišla jsem do lesa, který jsem znala už nazpaměť. Prošla jsem mezi stromy a došla k prvnímu jezírku. Natáhla jsem k němu hlavu a podívala se na svůj odraz. Opravdu jsem vypadala konečně normálně. Mohla jsem mezi ostatní členy.
Došla jsem tedy až nedaleko k Astě, Sigymu, Mojovi a nově příchozí Launee, ale nerušila jsem je. Jen jsem přikývla a lehla si opodál. Cestování mě trošku unavilo, ale spíš jsem nechtěla zasahovat do jejich povídání.
V tu chvíli se za mnou vydal Toren, který byl celou dobu s Mojem. Nezraněný, živý a zdravý. Měla jsem radost, že je můj společník zpátky. Zaplul mi do srsti za krkem a tiše se zavrtěl. "Vítej zpět. Jaký byl výlet? Neublížil ti?" "Jsem v pohodě."

<<< Tmavé smrčiny přes Narrské kopce

Pokračovala jsem dál. Ocitla jsem se na pláni, která sousedila s mým územím. Tedy, naším, ehm. Prostě Maharem. Zhluboka jsem se nadechla a pocítila pach Launee. V očích mi vysvitla jiskřička. Byla to poslední vlčice, do které jsem momentálně v rámci smečky vkládala naději. Potěšilo mě, že je nedaleko, a co víc, zřejmě se vracela do smečky. Nabrala jsem tedy trošku rychlost běhu a vyrazila do Močálů.
Celkem jsem se tam těšila, vlastně hodně, milovala jsem to tam. Prostě to území mi bylo souzené. Nicméně mírně jsem se obávala o Torena a Moja, jestli mu něco neudělal. A jestli ano, udělám si z něj zrzavou rohožku do úkrytu.

>>> Mahar

<<< přes Sarumen

Netrvalo dlouho a doběhla jsem do nějakých smrčin. Zamračeně jsem sledovala okolí, moc se mi tu nelíbilo, proto jsem přibrzdila a rozhlížela se, co je tu tak zvláštního. Stromy byly divné, nepříjemné už na pohled. Nakrčila jsem čenich a najednou pocítila zvláštní brnění v tlapách. Podívala jsem se pod sebe, kolem sebe, nikdo tu nebyl. Tedy, nějací vlci tu byli, ale že by oni vysílali slabý proud elektřiny do mých tlap?
Nechápavě jsem udělala pár kroků a pocítila brnění i do zbytku těla. Najednou frr, moje převlečení bylo fuč! Radostně jsem mrskla ocasem a podívala se dopředu. Smečka! Naskočilo mi. Bylo by dobré se tam vrátit a trošku rozproudit opět ostatní. Třeba smečkovým lovem?

>>> přes Narrské vršky na Ježčí mýtinu

//Zrovna Blue chytil takový charakter, který odpovídá jeho negativnímu popisu vlčat... :D

Když práce/škola/fotbal dovolí, dorazím taky ♥ Ráda bych někdy kolem 11. hodiny, mám to skoro 2 hodiny cesty do Prahy a vstávat brzy se mi nechce, toho mám za celý týden plný zuby :D
Kam se vydáme je mi jedno, jen ať tam mají horký čaj/čokoládu a nějaký zákusek :3
Kdyby někdo chtěl spolujízdu, budu moc ráda! Klíďo napište, pojedu asi pravděpodobně autem, takže kdo by chtěl jet se mnou a něco málo mi přidat na benzín místo vlaku (ve vlaku je nuda, pustím vám hezký písničky!) - určitě budu ráda! :) Vyrážím z Čáslavi. Zároveň kdyby kdokoli potřeboval nocleh, v Čáslavi můžete přespat. Mám rozkládací pohovku pro dva lidi v pohodě. Nebo klidně i na zemi, samozřejmě jedu zpátky taky autem, aspoň bych nejela sama :D
Hlavně se nestyďte a nebojte, kdybyste opravdu měli zájem o nocleh / spolujízdu, napište, já budu opravdu jen ráda :)

<<< Ronherský potok

A opravdu. Další vlk se nacházel zde. Byla jsem nedaleko. Nicméně ještě jsem se trošku ponořila do myšlenek ohledně Torena. Snad mu Mojo neublíží. A když ano, ublížím já pak jemu. Ale to je mi jasné, že asi ví. Asi určitě. A navíc, je tam Asta, ohlídá ho, uklidňovala jsem se.
Začala jsem se soustředit na oběť přede mnou. Přidala jsem do kroku a nedaleko od ní jsem se začala soustředit na její schopnosti. "Ha! Mám tě," zaradovala jsem se s vyceněnými tesáky a pokračovala dál. Chytila jsem další oběť a zbývala mi poslední. Měla jsem toho už plný tlapy, proto jsem si chtěla dát chvilku pauzu. Ale až po té třešničce na dortu, která mi furt utíká.

//Flarés chycen.

>>> Přes Sarumen do Tmavých smrčin

<<< Hrušňový sad

Pokračovala jsem za dalším čarovlkem, ale tenhle byl nějaký rychlý. Naštvaně jsem zamručela, cítila jsem ho tu, ale utekl! Jak mohl... parchant, toho si podám, řekla jsem si v hlavě škodolibě a těšila se mnohem víc. Chtěla jsem nabrat směr, kterým se vydal, ale ucítila jsem ještě jednoho. Jak mi mohl uniknout? Netušila jsem, jak jsem ho nemohla cítit, asi jsem se tak soustředila, že jsem ho prostě necítila.
Vydala jsem se tedy nejprve za ním. Tamten bude jako třešnička na dortu, řekla jsem si s radostí a olízla si čenich. Opravdu jsem měla celkem hlad a tak jsem si naplánovala, že po téhle honbě si něco ulovím. Už bylo na čase... možná smečkový lov? To není špatný nápad. Došlo mi, že jsem nechala Torena samotného s Mojem. Snad to přežije. Určitě jo - věřila jsem mu.

>>> Tajemná louka

<<< Náhorní přes údolí morény

Bylo to až neskutečné, jak moc se mi dařilo. Radostí jsem zavrčela a přikrčila se, abych zaregistrovala vlka nebo vlčici, který tu byl. Po chvilce jsem zjistila, že je to vlčice. Na chviličku jsem se zastavila a protáhla se přes přední tlapy, po záda, až k ocasu a zadním tlapám. Zívla jsem, ale spíše z toho nahrnutí akce a energie do těla, ne z únavy. Poté jsem přimhouřila oči a sledovala, kde se zhruba vlčice pohybuje.
Netrvalo dlouho a spatřila jsem ji. Přikrčila jsem se, jako kdybych šla lovit nějakou kořist a vrčela. Měla jsem chuť po ní skočit a srazit jí k zemi, zakousnout se a kus masa urvat. Ale byl to vlk, zřejmě jsem měla jen hlad a ovládala mě emoce agrese. Raději jsem se uklidnila hlubokým výdechem a nádechem a přestala vrčet. Profrčela jsem kolem vlčice a jen se začala smát v její blízkosti. Její magické schopnosti byly fuč. Hahah, máš to! Pro jistotu jsem však pokračovala dál.

//Cynthia chycena.

>>> Ronherský potok