Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postávala jsem nedaleko Theriona a snažila se ho neznervózňovat pohledem do očí. Proto jsem se v rámci jeho klidu sem tam rozhlížela po území a sledovala, jak se toto území hemží životem, ačkoli vlci jsou v něm poměrně málo. Jen jsem se ušklíbla. Ptactvo, které poletovalo nad jezírkem, opatrně usedlo a upíjelo. Bylo to zvláštní, zvířata poznala, která voda je jedovatá a která ne. Zavrtěla jsem nad tím hlavou.
Therion mezitím nevěřícně položil otázku. "Ano. Patříš mezi nás," usmála jsem se na něj a pokrčila svůj bílý čenich. Úsměv mi moc nešel. Nicméně netrvalo dlouho a on můj návrh na procházku přijal. Čekala jsem, že spíše bude chtít jít za Launee a Astou, ale ráda jsem utužovala i já osobně vztahy smečky. To je základ, si myslím. "Skvělé. Máš nějaké oblíbené místo, nebo chceš jen tak jít, bezcílně?" Bezcílně. Dlouho jsem nikde nebyla bezcílně. Nicméně věděla jsem, že se dlouho mimo smečku zdržet nemůžu. Nebyla ještě tak silná.
Ve chvilce se tu ukázala Lyl. Mrskla jsem ocasem na pozdrav a přikývla. "Ahoj Lyl," řekla jsem a poslouchala její návrh. Therion byl trošku nesvůj, proto jsem se jen na něj usmála a střihla uchem s pohledem říkajícím "neboj, hned vyrazíme".
Její návrh na lov nebyl špatný. "Skvělý nápad," řekla jsem, když dořekla svou větu a podívala jsem se na všechny okolo. Stáli nedaleko. "Jdeme s Therionem na kratičkou procházku, pověřuji tě tedy, aby si zkontrolovala, jak jsme na tom se zásobami v úkrytu a případně se zeptala ostatních, kdo se k nám přidá. Lov uskutečníme po návratu, dobře?" Mrskla jsem ještě jednou ocasem a usmála se na ní. Líbila se mi její zpětná vazba. Zřejmě si již její pobyt ve smečce rozmyslela. Super! Silná vlčice není nikdy nadarmo. A zeptat se ostatních, kdo se zúčastní lovu - to posílí její smečkové vztahy. Usmála jsem se ještě naposledy a mrkla na Theriona. "Jdeme?" Pobídla jsem ho.

//Jestli chceš přechod už rovnou, nebo až v dalším postu nechám na tobě :D Případně ho doplním :)

//Připsáno 6 opálů :)

//Připsáno 6 safírů :)

//Připsáno 6 ametystů :)

//Připsáno 6 opálů :)

//Připsáno 6 ametystů :)

//Sheimee: Ráda bych s Azolou vyšla k bohům, v rámci BF, půjdeš taky, anebo se sem mám pak vrátit? :)

Sledovala jsem toho podivína. Nebyl vlastně ani tak podivín, jen byl prostě svůj. Byl zvláštní, držel se stranou a utápěl se ve vlastních, negativních myšlenkách, které se dokonce i mně sem tam draly do hlavy. Jen jsem zabručela a pohlédla na něj. Když jsem mu řekla, ať běží, asi to nejdříve nepochopil. Myslel si, že ho vyháním ze smečky. Proto jsem se doopravila a dořekla konstrukci věty, aby běžel za vlčicemi.
Poté se vše změnilo. Pochopil to. Dala jsem mu ještě jednu šanci. Poslední.
Zahleděla jsem se do jeho očí a usmála se. Moc mi to nešlo, ale něco jako malý, vlídný úsměv tam vznikl. Najednou se rozhodl něco říct. Poslouchala jsem. Bylo to krátké, stručné. Jen děkuji. Přikývla jsem a nenutila ho víc mluvit, evidentně mu to stejně moc nešlo, nebo se mu nechtělo. Tak nějak jsem ho chápala.
Po chvilce jsem čekala, že se rozeběhne za vlčicemi. On mě však oslovil. "Ano?" Dodal, že si nezaslouží... vlastně toho víc neřekl. Usoudila jsem, že myslí tu druhou šanci. "Nebuď k sobě tak kritický. Pokud si nebyl v jiných smečkách se ucházet o místo, jistě si druhou šanci zasloužíš. Jednou jsem tě do naší rodiny přijala, tak do ní patříš. Od toho je smečka," usmála jsem se a mrskla ocasem.
Zdvihla jsem se po chvilce a oklepala se. Zřejmě chtěl ještě chvilku pobýt v mé přítomnosti. "Co se trošku projít?" Navrhla jsem a usmála se. Nebyla jsem mimo území ani nepamatuji a procházka by nám oběma jistě prospěla.

//Špatně není nahozeno nic a nikdo se nespletl, je to takto správně :)

//Blue, kopni mě na mess, kdy mám psát :D

Sledovala jsem Theriona, který zřejmě podléhal vnitřním bojům sám se sebou. Jen jsem se ušklíbla, když jsem zaslechla část jeho myšlenek. Má mi ho být líto? Jsem alfa. Měla bych si dupnout a křičet na něj, proč odešel a že má tu drzost se vrátit. Ale ne, nemůžu, to nejde, zamyslela jsem se. "Změnila si se. V lepšího vlka. Takovou tě neznám," ozvalo se mi v hlavě a já pocítila jemné zachvění v srsti na krku. Toren evidentně měl na věc svůj názor. No co myslíš, co mám dělat? "Nech ho jít," ozvalo se mi vzápětí. Jak jít, jako pryč ze smečky? "Ale ne. Za vlčicemi."
Najednou jsem si všimla, že Therion pokukuje na místo, kde se nacházela Launee a Asta. Došlo mi to, předtím jsem si toho moc nevšimla. Zřejmě mu na nich záleželo, což mě těšilo, na druhou stranu měl evidentně strach z toho, co se bude dít, když se tu delší dobu neukázal. "Povzbuď ho, potřebuje to," ozvalo se mi nakonec. Nikdy jsem nikoho k ničemu nepovzbuzovala... jak se to dělá? Musela jsem chvilku přemýšlet. Toren mi ale věřil, že to zvládnu - víra. "Běž," řekla jsem po chvilce na to a podívala se mu do očí.
Aby to nevyznělo jinak, z kontextu, dodala jsem - "utíkej za nimi. Rády tě uvidí a neboj, jsou to skvělé vlčice, nebudou se na tebe zlobit. Budou šťastné z tvé přítomnosti," dodala jsem a oklepala se. Ne z nedostatku úpravy srsti, ale z těch slov. Moc mi to nešlo, šlo mi to proti srsti. Ale mrskla jsem ocasem a hlavou ho pobídla.

//Sakra, co na tohle mám napsat :D

Sledovala jsem Theriona. Byl to zvláštní tvor, který se zřejmě utápěl ve svých myšlenkách. Nechala jsem ho chvilku, ať si vlastně urovná, co chce a co potřebuje, nicméně po chvilce jsem mu řekla, že je vše v pohodě a jestli je v pořádku. Hlavou mi začaly opět nalítávat neúmyslně slova z jeho hlavy. Magie myšlenek byla nevypočitatelná a zrovna teď si dělala prakticky co chtěla.
Nechtěla jsem to slyšet, vždyť to jsou jeho myšlenky, jeho soukromí. Co se to se mnou stalo, pomyslela jsem si. Když bych si vzpomněla, jak jsem se chovala před nějakou dobou a teď... "Že si odešel se stává. Dobré je, že si se vrátil," vysvětlila jsem mu. Chápala jsem, že smečku potřebuje. "Takže zůstáváš?" Zajímalo mě, jak na tom je, jestli se přišel jen omluvit a říct, že odchází, anebo se přišel omluvit a prosit o odpuštění s tím, že tu chce zůstat. Zřejmě ještě nikdy domov neměl, nevím, ale čekala jsem, co vlastně má v úmyslu. Kdyby se tu už nechtěl ukázat, nevracel by se omluvit. Ale je zvláštní, tak proč ne. "Jakmile to uděláš znovu, smečka tě už zpátky nepřijme. Tak si to promysli. Je dobré, že si se vrátil se omluvit, ale musíš vědět, co vlastně chceš. Pokud chceš zůstat, místo tu máš, pokud ne, je to na tobě." Nechtěla jsem ho do něčeho popostrkovat nebo tlačit, jednoduše mě zajímalo, co vůbec chce.

Popravdě jsem moc netušila, co od vlka, jako je právě Therion, čekat. Vzpomněla jsem si na Razzakiho a tiše jen doufala, že je ještě naživu, protože s jeho stylem vystupování a bez respektu k výše postaveným... kde ten se asi toulá a je mu konec...? Byl zvláštní, ale byl to Razzaki a byl součástí mé smečky. Hm, vytrhlo mě z myšlenek trošku nevlčí jednání Theriona, tedy jeho pohyby. Zřejmě si myslel, že jsem ho vyhnala ze smečky. Začíná zima, vlci se budou vracet a stahovat do smeček, došlo mi po chvilce a já jen uslyšela jednoslovní omluvu.
Z ničeho nic se mi do hlavy dostaly jeho myšlenky. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem ale odpovídat na jeho vnitřní dotazy, které byly spíše řečnické, zjistil by, že mu čtu myšlenky a mohl by s tím přestat. Proto jsem si jen sedla, abych byla na podobné úrovni jako on, jen o trošku výš - z principu - a podívala se na něj. "To je dobré. Jsi v pořádku?" Byla jsem ráda, že se sem vůbec vrátil, většina vlků prostě zmizela a nazdar.

//Připsáno 6 safírů :)

//Připsáno 7 safírů :)