Gallirea - Příspěvky uživatele

//Připsáno 6 safírů, 10 oblázků a 5 mušlí :)

// Připsáno 6 safírů, 5 mušliček a 10 oblázků :)

// Připsáno 6 ametystů 10 oblázků a 5 mušliček

// Připsáno 7 opálů :)

// Připsáno 6 safírů :)

// Připsáno 7 ametystů :)

// Přidáno 20 oblázků.

<<< Mahar

Přiklusala jsem na nedalekou louku, která byla prakticky na kopci a voda by mohla pohltit i ji. Ale naštěstí se tu nic zvláštního nedělo. Nedaleko bylo i pár vlků, na což jsem nijak nereagovala, chtěla jsem zpátky do smečky si vyřešit své povinnosti, které jsem měla v plánu. Proto jsem se tedy vydala jen na okraj a poté se po hranicích rozeběhla podél lesa. Nic zajímavého jsem však neobjevila.
Když jsem se tedy rozhodla, že se pomalu vrátím zpátky, ucítila jsem nové pachy. Ale slabě. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost a pokračovala jsem dál, ale najednou jsem zaslechla i volání. Slabonké, což mi přišlo zvláštní. Rozeběhla jsem se tedy tím směrem.
Zanedlouho jsem byla u zdroje. Nechápavě jsem se zastavila opodál. Vlčata. Další? Nebo že by utekla Therionovi? Nevím, začínala jsem mít myšlenkové pochody. Co když to jsou nová, nějaká další? Kde se sakra berou? Ale notak, mysli. To už by bylo moc vlčat ve smečce, Therion s Lau jich pár přivedli... mám je ignorovat a dělat, že je nevidím? Na chvilku jsem se musela zamyslet. Ale co když to jsou ta, co byla s Therionem, jen se ztratila? Tak mě poznají a až se vrátí k nám, budu za vraždícího mutanta vlčat, naštvaně jsem hrábla packou do země a podívala se znovu, jestli se mi jejich přítomnost jen nezdála.
A nezdála.
Zvolila jsem tedy tu druhou variantu. Vyhodit je můžeme vždycky, řekla jsem si a došla až k nim. "Ahooj, malincí," usmála jsem se na ně a mrskla ocasem. "Copak se tu potulujete? Kde máte rodiče?" Nechápavě jsem se rozhlédla. Třeba to jsou jen vlčata, která nejsou ztracená od rodičů, jakože je nemají, ale mají je a prostě se jen zatoulala. Proto jsem se k nim sklonila a doufala, že mi alespoň někdo trošku vysvětlí situaci.

// Domluvená hra, prosím ostatní, aby hráli bez rušení :D

Gradovalo to až do takových extrémů, že jsem pomalu v hlavě přemýšlela, kam jinam by se smečka mohla přesunout, kdyby území bylo na maděru. Ale v té největší nouzi se najednou zjevil Život a se vším pomohl. Smrt, kterou jsem vždycky respektovala a uznávala, jsem najednou neměla v lásce tolik, jako samotného Života, který to tu celé zachránil. Magie přestaly. Sedla jsem si na zadek vyčerpáním, ale nemohla jsem dlouho otálet. Podívala jsem se na všechny. "Jste všichni v pohodě?" Pohledem jsem přejela Launee a zastavila se u Sigyho, kterého Život uklidnil a dodal, že nohu bude mít v pohodě.
Rozhlédla jsem se. Území nebylo až tak v dezolátním stavu, protože sám Život se najednou jako fretka pustil do úklidu a vše prakticky zmizelo. Zírala jsem na něj, myslela jsem si, že zvládnu hodně, ale měla jsem se ještě co učit.
Mrskla jsem ocasem, když jsem viděla, že jsou všichni v pořádku. "Dojdu zkontrolovat území kolem, jestli se nikomu nic nestalo, hned jsem zpět," mrkla jsem na Launee a podívala se i na Sigyho s Lyl, kteří teď byli až moc blízko u sebe. Therion a Launee, Sigy a Lylwelin... nějak se nám to tu začíná párovat, pomyslela jsem si. Došlo mi i, kolik vlčat tu je. Až se vrátím, musím všechny svolat a seznámit, pomyslela jsem si.
Vyrazila jsem tedy co nejrychleji, abych byla i co nejrychleji zpět.

>>> Ještěří lučina

Situace nabírala na síle. K mému překvapení se tu zjevil totiž někdo, koho bych tu vůbec nečekala. Smrt, která když se někde zjeví, nevěstí to nic dobrého. Magiemi jsem se snažila držet příval vody pod kontrolou, ale dlouho jsem to nezvládala.
Mezitím jsem sledovala, jak Lylwelin bojuje proti Smrti, která pak ještě něco vyštěkla i po nás a zmizela. Zamračila jsem se, poštvat si někoho, jako je ona, není zrovna dobré. Ale teď to nebyl čas řešit. Proto jsem se ohlédla a zaslechla, jak Lyl na nás křičí, že Sigy radí udělat strouhu. Nebyl to špatný nápad, Lau už to předtím navrhla, ale když se na vás řítí tolik vody, není na to čas.
Proto jsem se podívala na Launee, která mi řekla, že to převezme a udrží to. Věřila jsem jí, proto moje magie vzduchu a vody, působící na masiv vody, přestaly působit. S mým překvapením to Lau opravdu zvládla, proto jsem se ihned začala soustředit a vymýšlet, jak udělat tu pitomou strouhu, aby voda pronikla do země. Energii jsem ještě nějakou měla, snad to bude dostačující. Začala jsem tedy s magií země, která působila ihned před vlnou, kterou držela Launee. Půda se najednou začala chvět, chvilku to trvalo, ale pak se začínala tvořit brázda v zemi. Měla jsem ze sebe radost, ale musela jsem pokračovat. Brázda se začínala rozpínat, až vznikala menší trhlina, která se rozšiřovala a rozšiřovala. Zem se nám pod tlapami silně chvěla. Do toho jsem ještě z posledních sil použila magii počasí, díky které se nad námi rozsvítilo slunce a začalo opravdu nepříjemně pálit. Účelem bylo vysušit co největší plochu a donutit tak vodu se vsáknout. To by mohlo fungovat... Otázkou bylo, jestli mi na to vystačí moje energie.

Situace se začínala zhoršovat rychleji, než jsem stihla mít přehled. Díky Launee ale netrvalo dlouho a já si byla jistější, že ostatní ze smečky jsou v pořádku. Tedy, až na jednoho jedince, kterého by byla zrovna škoda. Toren se mi zahrabal hluboko do srsti na krku a to nevěstilo nic dobrého.
Sigy byl nedaleko na území a zřejmě byl v opravdu velkém ohrožení. "Díky," řekla jsem, jelikož jsem spíše přemýšlela, jak tuhle zkázu zastavit. Launee mi shrnula situaci a poté dodala, že ovládá magii vzduchu a vodu. V tomhle bylo dobré, že já v merku měla magií víc. Ale k čemu? Jak ovlivní magie přírodní, nezastavitelný živel?
Pokračovaly jsme směrem na sever, hladina vody se zvyšovala a já cítila, že Sigy je blízko. "Ovládám hodně magií, musím si to zrekapitulovat," řekla jsem, ale už trošku udýchaně a hlavně, museli jsme jednat rychle. "Iluze, myšlenky, neviditelnost, ... Oheň, vzduch, počasí, elektřina, voda, země, příkaz..." víc mě jich nenapadlo. Teď, jak to spojit?
Myslii, mysli! Najednou jsem viděla vlnu, která se valila přímo na nás. A před ní stál Sigy. Zastavila jsem se a začala ultrarychle přemýšlet, ale vlna ho zasáhla. "SIGY!" Zakřičela jsem, ale musela jsem spíše jednat, než křičet. Použila jsem tedy magii vzduchu. Silný vítr se opřel do vody a hnal ji zpátky. "Pomož mi, vítr, vzduch!" Křikla jsem na Launee. Mezitím jsem pomocí magie země vytvářela před námi z kořenů a větví hranici, nebo hráz, jak chcete, která měla vodu zpomalit, anebo ještě lépe zastavit. Moc už mě toho nenapadalo, ještě magie vody, která udělala kolem Sigyho bublinu, ve které uvízl a vzdušnou čarou ho přenesla co nejblíže k nám, za hranici z kořenů. Začínala jsem na sobě cítit mírné vyčerpání. Sigyho jsem snesla ve vodě k nám, ale než pomoci jsem se spíše snažila vodu zastavit. Hranice byla skoro hotová a pevná, snad vodu na nějakou dobu udrží. Ale na jak dlouho? To ví jen osud.

// NÁSTĚNKA! Nové info, oznam!