Gradovalo to až do takových extrémů, že jsem pomalu v hlavě přemýšlela, kam jinam by se smečka mohla přesunout, kdyby území bylo na maděru. Ale v té největší nouzi se najednou zjevil Život a se vším pomohl. Smrt, kterou jsem vždycky respektovala a uznávala, jsem najednou neměla v lásce tolik, jako samotného Života, který to tu celé zachránil. Magie přestaly. Sedla jsem si na zadek vyčerpáním, ale nemohla jsem dlouho otálet. Podívala jsem se na všechny. "Jste všichni v pohodě?" Pohledem jsem přejela Launee a zastavila se u Sigyho, kterého Život uklidnil a dodal, že nohu bude mít v pohodě.
Rozhlédla jsem se. Území nebylo až tak v dezolátním stavu, protože sám Život se najednou jako fretka pustil do úklidu a vše prakticky zmizelo. Zírala jsem na něj, myslela jsem si, že zvládnu hodně, ale měla jsem se ještě co učit.
Mrskla jsem ocasem, když jsem viděla, že jsou všichni v pořádku. "Dojdu zkontrolovat území kolem, jestli se nikomu nic nestalo, hned jsem zpět," mrkla jsem na Launee a podívala se i na Sigyho s Lyl, kteří teď byli až moc blízko u sebe. Therion a Launee, Sigy a Lylwelin... nějak se nám to tu začíná párovat, pomyslela jsem si. Došlo mi i, kolik vlčat tu je. Až se vrátím, musím všechny svolat a seznámit, pomyslela jsem si.
Vyrazila jsem tedy co nejrychleji, abych byla i co nejrychleji zpět.
>>> Ještěří lučina
Situace nabírala na síle. K mému překvapení se tu zjevil totiž někdo, koho bych tu vůbec nečekala. Smrt, která když se někde zjeví, nevěstí to nic dobrého. Magiemi jsem se snažila držet příval vody pod kontrolou, ale dlouho jsem to nezvládala.
Mezitím jsem sledovala, jak Lylwelin bojuje proti Smrti, která pak ještě něco vyštěkla i po nás a zmizela. Zamračila jsem se, poštvat si někoho, jako je ona, není zrovna dobré. Ale teď to nebyl čas řešit. Proto jsem se ohlédla a zaslechla, jak Lyl na nás křičí, že Sigy radí udělat strouhu. Nebyl to špatný nápad, Lau už to předtím navrhla, ale když se na vás řítí tolik vody, není na to čas.
Proto jsem se podívala na Launee, která mi řekla, že to převezme a udrží to. Věřila jsem jí, proto moje magie vzduchu a vody, působící na masiv vody, přestaly působit. S mým překvapením to Lau opravdu zvládla, proto jsem se ihned začala soustředit a vymýšlet, jak udělat tu pitomou strouhu, aby voda pronikla do země. Energii jsem ještě nějakou měla, snad to bude dostačující. Začala jsem tedy s magií země, která působila ihned před vlnou, kterou držela Launee. Půda se najednou začala chvět, chvilku to trvalo, ale pak se začínala tvořit brázda v zemi. Měla jsem ze sebe radost, ale musela jsem pokračovat. Brázda se začínala rozpínat, až vznikala menší trhlina, která se rozšiřovala a rozšiřovala. Zem se nám pod tlapami silně chvěla. Do toho jsem ještě z posledních sil použila magii počasí, díky které se nad námi rozsvítilo slunce a začalo opravdu nepříjemně pálit. Účelem bylo vysušit co největší plochu a donutit tak vodu se vsáknout. To by mohlo fungovat... Otázkou bylo, jestli mi na to vystačí moje energie.
Situace se začínala zhoršovat rychleji, než jsem stihla mít přehled. Díky Launee ale netrvalo dlouho a já si byla jistější, že ostatní ze smečky jsou v pořádku. Tedy, až na jednoho jedince, kterého by byla zrovna škoda. Toren se mi zahrabal hluboko do srsti na krku a to nevěstilo nic dobrého.
Sigy byl nedaleko na území a zřejmě byl v opravdu velkém ohrožení. "Díky," řekla jsem, jelikož jsem spíše přemýšlela, jak tuhle zkázu zastavit. Launee mi shrnula situaci a poté dodala, že ovládá magii vzduchu a vodu. V tomhle bylo dobré, že já v merku měla magií víc. Ale k čemu? Jak ovlivní magie přírodní, nezastavitelný živel?
Pokračovaly jsme směrem na sever, hladina vody se zvyšovala a já cítila, že Sigy je blízko. "Ovládám hodně magií, musím si to zrekapitulovat," řekla jsem, ale už trošku udýchaně a hlavně, museli jsme jednat rychle. "Iluze, myšlenky, neviditelnost, ... Oheň, vzduch, počasí, elektřina, voda, země, příkaz..." víc mě jich nenapadlo. Teď, jak to spojit?
Myslii, mysli! Najednou jsem viděla vlnu, která se valila přímo na nás. A před ní stál Sigy. Zastavila jsem se a začala ultrarychle přemýšlet, ale vlna ho zasáhla. "SIGY!" Zakřičela jsem, ale musela jsem spíše jednat, než křičet. Použila jsem tedy magii vzduchu. Silný vítr se opřel do vody a hnal ji zpátky. "Pomož mi, vítr, vzduch!" Křikla jsem na Launee. Mezitím jsem pomocí magie země vytvářela před námi z kořenů a větví hranici, nebo hráz, jak chcete, která měla vodu zpomalit, anebo ještě lépe zastavit. Moc už mě toho nenapadalo, ještě magie vody, která udělala kolem Sigyho bublinu, ve které uvízl a vzdušnou čarou ho přenesla co nejblíže k nám, za hranici z kořenů. Začínala jsem na sobě cítit mírné vyčerpání. Sigyho jsem snesla ve vodě k nám, ale než pomoci jsem se spíše snažila vodu zastavit. Hranice byla skoro hotová a pevná, snad vodu na nějakou dobu udrží. Ale na jak dlouho? To ví jen osud.

// NÁSTĚNKA! Nové info, oznam!
Bylo to zajímavé, kolik maličkých nových tváří se tu objevilo. Samozřejmě mi to nedělalo problém, jen mi bylo jasné, že pokud chceme uživit tolik malých nenasytných krčků, musíme posilnit naše členy ve smečce. Promýšlela jsem všechno pečlivě v hlavě, když mě z myšlení vytrhla Launee a její oslovení. V rámci konverzace jsem se ani nerozhlížela a nevšímala si toho rychlého nárůstu hladin v jezírkách.
Lau mi představila jednoho z maličkých, na což jsem se usmála. Poté dodala, že je podobný, jako Mojo. Nenápadně mi tím naznačila, že je prostě jiný. Trošku jsem sebou uvnitř sebe cukla a pomyslela si, proč asi takoví vlci chodí zejména ke mně do smečky, ale nijak extra mi to nevadilo. Přikývla jsem. "A kde je vůbec Mojo?" Napadlo mě.
Až po chvilce jsem si všimla, že už moje tlapky obklopuje voda, která se rapidně zvyšuje. Obleva, do toho déšť... začínala mírná záplava. Lau byla všímavá a navrhla vlčatům, aby si dali závod na kopec. Maličký, který byl podobný chováním Mojovi, se mě zeptal, jestli jsem vlčice lesa. Jako les se to tu úplně označit nedalo, ale přikývla jsem. "Ano, ano to jsem," dodala jsem s úsměvem a sledovala druhé mládě. Saturnus mě poznal a byl rád, že jsem se vrátila, což já taky. Dodal, že poslední mládě je jeho sestra. "Jak si se měl, Satý?" Zeptala jsem se ho, ale v tom se na mě vynořil Toren. Radostně jsem zavrtěla ocasem a nechala ho zaplout do mé srsti na krku. "Až dohrajete závod, popovídáme si, dobře?" Kývla jsem i na jeho sestru, kterou jsem ještě jménem neznala a koukla na Theriona.
Tento vlk byl taky osobnost sama, moc jsem mu nerozuměla, ale nevadilo mi to. Evidentně si rozuměl s Launee, za což jsem byla ráda. Je to článek, co nás spojuje, pomyslela jsem si a mrkla na Lau. Therion byl viditelně překvapen, že jsem mu nic neřekla. "Vezmi je na kopec a pohlídej je, ať se jim nic nestane, brzy se tam sejdeme," řekla jsem mu a mrskla ocasem. Sice se tu delší dobu neukázal, ale stále jsem ho za člena považovala. Byl trošku jako tehdy Survaki (//snad se tak jmenovala :D), která byla stále neviditelná, ale přitom tu byla.
Lau řekla, že se o to tu chce postarat a já přikývla, že jsem v tom s ní. Lylwelin, která se objevila nedaleko, vyrazila za ostatními na vyhlídku. Oddechla jsem si, ne, že bych Therionovi nevěřila, ale uhlídat jedno vlče je někdy až až, natož tři. S Lylwelin to jistě zvládne a třeba taky ta kamenná duše obměkčí.
Díky vodě, která opravdu rapidně nabrala na množství, se tu nedalo pořádně zjistit, jestli ještě někdo na území je, nebo ne. Pachy byly prakticky pohlcené a já jen snažila zjistit, kde je Mojo, aby se tu náhodou neutopil. "Kde jsou ostatní? Nikdo jiný na území není?" Otázka padla zejména na Launee, vlastně, nikdo jiný už tu nezbýval. "A co teď, jak to zastavíme? Ovládám případně spoustu magií, můžeme udělat hráz nebo něco podobného..." Víc hlav víc ví, proto jsem raději počkala i na její názor a nápad.
//Ještě prosím o pořadí, se Skylieth se k vám do akce ráda přidám :)
Zcela neviditelná jsem sledovala situaci zpovzdálí. Lylwelin byla zajímavý tvor, plný nechuti a nenávisti prakticky ke všemu, což mi až tak nevadilo. Není tomu tak dlouho, co jsem na tom byla úplně stejně.
Neznámou vlčici prakticky vyhodila z území, což se mi líbilo. Nicméně mládě, které u sebe měla, jsem ještě neznala. Proto jsem zašla o pár desítek metrů dál, tak, aby mě nikdo neviděl, a za keřem jsem se zviditelnila. Odkašlala jsem si, oklepala se a prohlédla si srst, jestli není někde něco v nepořádku. Chyběl mi už Toren, kterého měl u sebe pravděpodobně Saturnus, proto jsem se chtěla i za maličkým vydat a zjistit, kdo je ta další prťavá vlčice.
Rozešla jsem se směrem, kde byli naposledy, ale zřejmě mi to trvalo déle, než jsem myslela, protože se utvořila skupinka Launee, Therion a vlčata. Vlčata? Nechápavě jsem pokračovala v chůzi k nim. "Zdravím, Lau, Therione," dodala jsem k dospělým a poté zrak sklonila na ty menší. "Ahoj, Saturne!" Mrskla jsem ocasem a prohlédla i dva další. "Vás ještě neznám, kdopak jste?" Usmála jsem se, ale ne tak, aby mi byly vidět tesáky, to pak působilo celkem nebezpečně a nechtěla jsem je hned vyděsit. Nějak mi toho asi trošku víc uteklo, proto jsem byla ráda, že jsem zastihla takhle všechny a mohla se rychleji zorientovat. Nahánět jednoho po druhém na území by bylo pěkně naprd.
//Připsáno 7 safírů :)
//Připsáno 7 ametystů :)
// Připsáno 7 opálů :)
// Připsáno 7 opálů :)
// Připsáno 7 ametystů :)
// Připsáno 7 safírů :)