Příspěvky uživatele

< návrat zpět

\\ Připsáno 7 ametystů :)

\\ Připsáno 7 opálů :)

\\ Připsáno 6 safírů :)

\\ Připsáno 6 ametystů :)

\\ Připsáno 7 safírů :)

\\ Připsáno 5 opálů :)

\\ Připsáno 7 safírů :)

\\ Připsáno 6 ametystů :)

\\ Připsáno 7 opálů :)

//Smečko, pokud můžete, doražte. Ať se tu všichni sejdeme a případně se uspořádá menší lov, i s vlčaty! :)

Ze začátku jsem byla sama trošku nervózní, hlavně z toho, jak to tu s těmi všemi vlčaty zvládneme. Ale když jsem přicházela do Močálů, všimla jsem si, jak ostatní vlci jsou spojeni s malými vlčaty a vlastně to tu pěkně funguje.
Ani mi nedošlo, že z nebe padají barevné kapky, ale tady bylo vlastně možné všechno. Měla jsem trošku pocit, že ti dva nepocházejí z normální smečky, protože ani to slovo tolik neznali a byli překvapeni, že se tu objeví i další vlci.
Lorenzo situaci zvládal poměrně bravurně, ale malá Jaimie z toho byla celá vyjukaná. Usmála jsem se na ní, když mi řekla, že tu je spousta vlků. "To je přeci dobře, všichni si s vámi budou hrát a zažijete spoustu srandy," mrskla jsem ocasem a podívala se na Launee, která přišla jako první. Přikývla jsem na pozdrav, protože jí v patách cupkal i Saturnus. "No ahooj, maličký," mrskla jsem ještě jednou ocasem a pohledem sjela zpět na Launee. Sešli jsme se tu najednou skoro všichni, malá černobílá vlčice, Therion, jen mi tu chyběl Mojo a Asta. "Kde je zbytek smečky?" Zeptala jsem se spíše k Launee. Poté jsem se usmála. "Jídlo bude, nejdříve se všichni seznámíme a poté půjdeme pro něco k snědku, jasan?" Pohlédla jsem po všech a doufala, že to ještě chvilku vydrží. Chtěla jsem, aby se tu sešli všichni, abychom si řekli, co je nového a hlavně kdo, a poté vyrazili na menší lov. I s vlčaty. Proto jsem se zapřela do předních tlapek a ze všech sil jsem zavyla tak, aby to bylo slyšet i v úkrytu a možná i pár území vedle. Poté jsem se podívala na vlčata, jestli se někdo nepřidá a doufala, že se tu co nejrychleji všichni sejdeme.

<<< Ještěří lučina

Nedokázala jsem si upřímně představit, že bych si někdy našla partnera, se kterým bych si rozuměla a už vůbec ne, že bychom měli nějaká vlčata. Proto jsem byla ráda, že se jich pár objevilo a zůstalo u mě ve smečce, nicméně když jsem vcházela na území, přišlo mi, že jich registruji stále více a více. Zavrtěla jsem hlavou. Z myšlení mě vytrhl mladičký hlásek.
Při popisu smečky jsem je celkem zaujala tím, že je u nás jediný vlk, který to vede. Hned se začali vyptávat - to mi mohlo dojít. Proto jsem jen přikývla. "Ano, já jsem ta, co to vede," dodala jsem nakonec, aby to slyšela i jeho sestřička a pokračovali jsme v cestě.
Odsouhlasila jsem jim, že je to teda černý písek, aby z toho měli vlastní pravdu a pocit, že přišli na něco sami, ale vlček vypadal, že s tím nesouhlasí. Neřešila jsem to, nechala jsem to rozplynout větrem, proto jsem jen sledovala, jestli jdou za mnou. Jeho sestřička toužila po mém náramku, proto jsem se na ní usmála. "Neboj. Jakmile se porozhlídnete po smečce, nějaký najdeme," mrkla jsem na ní a opět doufala, že jí ta myšlenka skončí v zákoutí mysli a už si nevzpomene. Uvidí pár dalších vlčat a vlků a bude to.
Pomalu jsme se dostávali na hranice území. Začali jsme se proplétat mezi stromy, pozorně jsem je sledovala, aby šli opatrně a mnou vyšlapanou cestou, aby nebyla zbytečná zranění. Byli stateční, nicméně čím jsme byli blíže, začínala jsem pochybovat, že to je pár vlčat z těch, co Launee a Therion již viděli. Ale nijak to neměnilo situaci, pokračovali jsme prostě dál.
Zalesněná část byla v pohodě. "Buďte hlavně opatrní a procházejte mými stopami," dodala jsem po chvilce a sledovala je. Každý nesprávný krok vedle by mohl mít fatální následky a mně se nechtělo tu teď dělat další záchrannou akci. Najednou jsem spatřila skupinku vlků, proto jsem si jen oddechla. "Tak jste připraveni? Je nás tu trošku více, ale nebojte, většina je stejně velká, jako vy," usmála jsem se a zastavila se s tím, že počkám, jestli vyrazí sami, nebo budou chtít ještě doprovod.

Vlčata měla strach, což bylo pochopitelné. Byla jsem ale ráda, že na mě jen neciví, ale už se snaží i komunikovat a mít nějakou zpětnou vazbu. "Já vám neublížím, nebojte," dodala jsem. Kdybych chtěla, už bych to dááávno udělala, řekla jsem si pro sebe a olízla si čenich. Bez souvislosti.
Malý chlapec byl překvapený z toho, že tu jsou i jiní vlci. Odkud sakra přišli? "Ano, je nás tam pár. Moc to není, ale pár ano, i jídlo," dodala jsem, když začal nadšeně poskakovat a křičet o jídle. Asi měli opravdu hlad. Snad tam ještě nějaké zbytky jsou, případně po cestě chytnu nějakého zajíce, řekla jsem si pro sebe a sledovala je.
Na můj náramek přišla neočekávaná reakce - že chce taky náramek. "Časem ho najdeme, musíš být trpělivý," řekla jsem mu s klidem. Klidně bych mu nabídla ten svůj, ale neměla jsem tucha, jak ho sundat a ani se mi to teď nechtělo řešit. Navíc, to druhé by se mohlo cítit dotčeně. Nakonec se maličký představil jako Lorenzo.
Druhá společnice se mě zeptala, co je to smečka. No ale už opravdu, odkud přišli? Musela jsem se usmát, líbilo se mi, jak šišlala. "Uhm, smečka.. to je jedno území, na kterém je více vlků. Je to jejich domov, vrací se tam. Všichni se znají, společně loví a společně území brání. Té smečce někdo velí, někdo ji vede - buď to je jeden vlk, nebo dva - samec a samice. V té naší to je jen jedna vlčice, ale je strašně šikovná, zvládá to sama! No a to je vlastně celé, to je smečka," dodala jsem a doufala, že jsem na nic nezapomněla. Dlouho jsem se takhle nerozpovídala, proto jsem si protáhla čelist zívnutím. "Dobře, tak když budete hodní a všechno půjde ve smečce dobře, pak nějaký náramek pro oba najdeme a vyrobíme, dobře?" Kývla jsem na ně. Výborná improvizace a alternativa. Stejně na to snad za chvíli zapomenou, ušklíbla jsem se pro sebe a koukla směrem k močálům. "Tak je to černý písek," řekla jsem s přikývnutím hlavy a už nezájmem to dál řešit, ale i tak jsem se trošku usmívala. "Ale musím vás ještě před tím, než vyrazíme, upozornit," řekla jsem vážně a pomalu se rozešla, doufajíc, že mě budou následovat. "Naše území není pouhý les, nebo louka. Máme území, které je zvláštní. Je totiž plné malých jezírek, ale nebezpečných. Jsou hluboká a není občas jednoduché se z nich dostat! Proto se nemůžete pohybovat po území sami, nikdy, jasný?! Umíte plavat?" Koukla jsem na každého zvlášť a najednou mi něco došlo - nepředstavila jsem se! "Jo a
jinak mé jméno je Skylieth," mrskla jsem ocasem a pokračovala v cestě.

>>> Mahar ♥

Bylo až k neuvěření, kolik malých vlčat se tu najednou v okolí objevilo. Netušila jsem, co se stalo, jestli tuláci mimo Gallireu nezvládali situaci, které podlehli, nebo se stalo něco horšího... kdo ví. Proč si pořizují vlčata, když je pak ani nedokáží ohlídat? Nechápavě jsem nad tím zavrtěla hlavou. Nikdy předtím se tohle přeci nedělo, proč zrovna teď?
Vlčata, která tu stála přede mnou, byla snad na chlup stejná. Zmateně jsem je sledovala a netušila, kdo je kdo, protože jsem ještě ani nevěděla, jak se jmenují, nebo co se stalo. Ale jeden z dvojice ke mně hned promluvil. Nebyl bojácný, to se mi celkem líbilo, nicméně sledovala jsem i druhého, nebo druhou? "Aha, to je nemilé, co kdybych vás dovedla k nám do smečky, kde jsou taky malí vlčci, jako jste vy, a pomohli bychom vám maminku najít?" Zadívala jsem se na oba a přejížděla je s úsměvem pohledem. Tak nějak jsem doufala, že je ve smečce předám Launee nebo Therionovi, kteří už měli pod palcem zbytek. Sledovala jsem je a snažila se přijít alespoň na jednu věc, ve kteří byli vzhledově odlišní. Nic. "Děkuji, taky máte oba zajímavý kožíšky," usmála jsem se a mrskla ocasem. "Ve smečce máme spoustu jídla, tak co vy na to? A je tam hodně přátelských vlků, určitě budou rádi, že vás uvidí," mrkla jsem na ně a oblízla se.
Když jsem myslela, že je vyřešeno, ještě se zeptal, co to mám na tlapě a co je to, co z něho kape. To bláto. Musela jsem se usmát, ta vlčecí mluva byla opravdu roztomilá. "Tohle je takový náramek, který jsem někde namotala na tlapu a už mi zůstal," zasmála jsem se. "A tohle? To je hlína, která se smíchá s vodou a vznikne bláto. Takže je to bláto, když to uschne, jde to snadno sundat z kožichu," mrskla jsem ocasem a podívala se i na druhé, stejné vlče. "A jak se jmenujete?"

//Nechám na vás, jestli chcete hodit ještě jeden post a pak přechod, nebo už rovnou přechod? Případně doplním :)