Gallirea - Příspěvky uživatele

<<< Kaskády

Pomalým krokem jsem bezmyšlenkovitě procházela okolní území Maharu. Stýskalo se mi. Ačkoli jsem si byla vědoma, že jsem řádně neplnila poslední dobou své povinnosti, jakožto alfa, stejně tam byli jedinci, kteří mi celkem dost chybí. Zejména Juday. Kdo ví, kde tomu je konec...
Bez soustředění jsem vlezla mezi stromy, kde jsem se taktéž cítila jako doma, neboť to bylo území, kam jsme se smečkou chodili lovit vysokou.
Myšlenkami ponořena do minulosti a svého překrásného života, za který bych dala všechno, aby se alespoň částečně vrátil zpátky, jsem si nevšimla, že přede mnou leží hrouda chlupů. Prostě jsem šla a s hlavou nakloněnou do nebes sledovala slunce, které se po obloze celkem rychle dostávalo pryč. A tak jsem, přes onu zmiňovanou hroudu, pěkně zakopla a vybrala to jen tak tak. Dopadla jsem na bradu, kterou jsem zaryla do země společně s mým bílým čenichem, který byl v tu chvíli hnědý. Ihned jsem se otočila a netušila, jestli začít vrčet nebo útočit, či se jen omluvit, nicméně ona hrouda chlupů mi docela dost někoho připomínala, nejen zbarvením, ale i pachem. "Hmm," prohlížela jsem si vlka s hlavou lámající se ze strany na stranu. Pohodila jsem uchem. "Takki?" Ihned jsem, po poznání mého starého přítele, začala vrtět ocasem a poposkočila. Byla jsem ráda, že konečně jsem narazila na starého známého, že tu nejsem sama. On byl taky poslední, s kým jsem naposledy šla odejít z Maharu. Podpořil mě, jako jediný. "Omlouvám se, vzbudila jsem tě?" Sklonila jsem k němu hlavu a hned na to si lehla. Otočila jsem se na záda a koukala zpátky na nebe. Věděla jsem, jak je nadšený z konverzace, proto jsem jen nemluvně ležela a čekala, jestli mi dá céres za to, že jsem slepé tele, anebo jestli bude taky rád za mou přítomnost.

Zde je seznam šťastlivců, všem gratulujeme!
Admin team byl tentokrát opravdu štědrý.

Wizku
Cynthia
Amnesia
Newlin
Baghý
Nori
Styx
Wolfganir
Storm
Rez
Kaya
Duncan
Sunstorm
Sionn
Meinere
Etney

Ve sledování zůstává Bianca, která bude za aktivitu odměněna individuálně a později, jakmile si bude svým dalším charem jistá, se ozve, zváží se její žádost dodatečně :)

Konkurz uzavřen, vyhlášení bude v následujících dnech :)

Derian
b. a, e, f, b, a, d, f, f, f, c, b, c, a, c, e, a, a, a, a, a, b

Calum
a, c, a, b, c, e, d, b, d, c, a, c, e, a, b, d, b, a, b, a, a, b

// Zatím nevyřízeno, není vyřízena objednávka u Života.

//Napíšu zítra :U

<<< Mahar :c

Úplně jsem přestala vnímat to, že mě něco kouše v srsti, vzhledem k tomu, že jsem po sakra dlouhé době opouštěla Močály. Trošku jsem zakňučela, ale nechtěla jsem vypadat slabě. Proto jsem se napřímila a pokračovala v cestě.
Takki se mě snažil ujistit, že se Močálům nic nestane. "No to doufám. Ale pak je dojdeme ještě zkontrolovat, prosím," řekla jsem a podívala se ještě zpět. Rozešla jsem se stejným tempem, jako šel Takki a začala se chvilkami taky drbat. Protože jsem přestala myslet na smečku. Ale stejně mě to mrzelo.
Dostali jsme se ke kaskádám, kde se Takki rozhodl, že se asi vykoupe, ale po okusení vody tlapami si to rozmyslel. Zašklebila jsem se a jen jsem se došla napít, poté jsem se oklepala a podívala se před sebe. "Kam dál? Tipla bych, že bude v nějaké smečce. Nebo myslíš, že je tulák?" Podívala jsem se na Takkiho a čekala na odpověď. Ale táhlo mě to pořád ke Smrkáči a tím směrem, nemohla jsem si pomoct.

Byla jsem potěšená, že Takki vnímá naši společnici stejně, jako já. Že mu je stejně proti srsti, proto se i on sám ozval a já jen důrazně přikývla.
Vlčice se naštěstí pakovala pryč. Přinejhorším bych jí k tomu pomohla. Naštěstí pochopila, že by to s ní nedopadlo dobře a tak odešla. Porozhlédla jsem se po území. Zacítila jsem, že tu jsou cizí pachy a trošku se naježila na zátylku, ale došlo mi, že tu vlastně být můžou. Oklepala jsem se.
Takki razantně zavelil, že jdeme. "Já... no dobře. Od té doby, co jsem měla smečku, jsem z území nikam moc nešla, to je zvláštní," řekla jsem si spíše pro sebe, zamyšleně a s pohledem sklopeným do země. Co když se tu někdo objeví a močály poničí? Naruší jejich krásu? Měla jsem trošku divný pocit. Ale musela jsem se trošku odpoutat, jinak bych tu zemřela smotaná v klubíčku a nic jiného bych nedělala.

>>> Kaskády