Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jéé :3
Moc děkuji za akci, obrázky jsou opravdu hodně povedené! Udělalo mi to radost ^^ Díky Lievenne ^^ A snad obrázek Fey splnil její očekávání :D
Šťastné a veselé Vánoce vám všem! ^^
BTW: Obrázek od Kurai to stejně nejvíc vystihl! :DD

"To nestojí za řeč," odpověděla jsem tiše Indil a dále se soustředila na potravu, která byla přímo před námi.
Ta oplzlá potvora, která si tu hrála na bůh ví co není, se po mém zastrašujícím výstupu ohradila, jestli se mě jako má bát. Měla bys, než se ti stane něco nehezkého, řekla jsem si spíše pro sebe, načež jsem nad jejími slovy pouze protočila panenky. Nehodlala jsem se s ní dál vybavovat, měla jsem ji asi někde v místech, kde byly všechny její výstupy a řeči. Pod ocasem.
Coeden mi řekl, že se pokusí ji ignorovat, ale čeho je moc, toho je příliš. "To je sice pravda, ale stojí ti to za ten čas? Zrovna u ní je to zbytečné," dořekla jsem a už se nyní opravdu soustředila jen na potravu.
Všichni uposlechli mé rozkazy, aneb začali se plížit ze stran na kance. Já jsem našlapovala opatrně, abych právě já nebyla ta, která by kořist vyplašila. To by byla asi největší potupa, kterou bych mohla zažít. Ovšem, jediný, kdo by mohl všem lov překazit, byla ta protivná hnědá vlčice, která vypadala, jako by jí to vůbec nezajímalo a jde nás sem jenom naštvat. Nechápala jsem takové, co lov nějak nebrali vážně a místo toho ho akorát ostatním kazili. Ale co už, ještě jsem nemohla jí nic říct.
Zmínila jsem se, že jim dám znamení, díky kterému vystartujeme a dáme se do kořisti. Pěkně jsme ji obklíčili a kanci neměli šanci. Bylo to na 90%. Proto jsem se podívala na Atraye, který se zastavil a podíval se i na mě. Věděla jsem, že přišel náš čas. Podívala jsem se tedy směrem Indil, Coeden a Weriosasa a začala se soustředit. Načež se v jejich hlavách ozvalo: "NA NĚ!" A potom jsem vystartovala. Kanci to nečekali a díky jejich velké vázne a rozměrům moc rychle neběželi. Proto jsem se snažila nabrat rychlost, aby mi neutekli a doufala jsem, že oni zezadu na ně skočí. To byl jejich hlavní úkol. Skočit na ně a držet se jich zuby drápy. Proto jsem je k nim doslova nahnala, kanci byli jak zmatení a díky našemu počtu se jim jednoduše nepodařilo uprchnout. Byli naši. Skvělá práce!

Ježiši, to je hustý :3 Roztomilý :DD Tak alespoň něčím zabiju ten svůj čas ^^
Mimochodem, je to hrozně hezky sepsaný :D Jdu se pustit do hraní!
Super akce, super!
~ S.

Postupně se všechno odehrálo a na já si vybrala, že půjdu lovit kance. Kupodivu, když jsem se zeptala, jestli jde někdo taky, se pár vlků ozvalo. Nejdříve se k mému kroku přidala Indil, která mne však varovala, že to moc neumí a potřebuje učitele. Potom řekla, že to zbývá na mně, když jsem tu nejlepší v okolí. Pozdvihla jsem bílý trs chlupů nad očima a ušklíbla se. Tohle bych mohla poslouchat celé dny, zazubila jsem se a věnovala jí letmý úšklebek.
Indil mi vzápětí i pogratulovala k povýšení. "Díky," dodala jsem i na to, když zmínila, že si to zasloužím více za všechny ty úlovky. "Baví mě lovit, pro smečku je to jen výhoda," zahučela jsem tlumeně, protože jsem si to říkala jen pro sebe. Nikdy jsem neslyšela nějakou chválu a tak jsem nevěděla, jak odpovědět. "Odznaky jsou od Života. To je bratr Smrti. A s tím, že moc lovit neumíš, si nic nedělej. Klidně tě základním kouskům a trikům přiučím," popíchla jsem jí a zastřihala ouškama.
Najednou se k nám přidala i ta Weriosasa. Začala říkat, že při dalším povyšování z ní bude gamma. Protočila jsem panenky a nic na její slova neříkala. Snažila jsem se udržet, abych jí trochu nenačechrala srst. Tu se však začala navážet do mé srsti. Začala jsem hrdelně vrčet na náznak, že má přestat. Takové to varování, než po ní skočím. Ale ona nepřestala a začala říkat něco o tom, že díky těm klikihákům ten kanec uteče sám. Trochu to přetáhla přes čáru, proto jsem se blesku rychle otočila a těsně před jejím čenichem s vyceněnými tesáky jsem scvakla čelistmi. "Při dalších pitomých připomínkách to nedopadne varováním." Měla jsem jí až po krk, a to mi řekla jen pár vět. S touhle vlčicí bude život těžký. Co na ní Atray vidí?
Přidal se k nám po pár krocích i Coeden. Letmo jsem se usmála a pokračovala v cestě, jakoby se nic nestalo. Coedy reagoval snad na každou její větu. "Nech jí být," šťouchla jsem do něho lehce s úšklebkem packou. "Demenci nepřemluvíš," dodala jsem a kamenně se podívala před sebe. Spatřila jsem oběť. Na to, jak Coedy na ní reagoval, jsem nic neřekla. Musela bych jí vyrvat hlasivky, aby mi přestala lézt na nervy.
Připojil se k nám i Atray. Přikývla jsem ve znamení, že jsem jenom ráda za každou posilu. Protože před námi nestál jeden kanec, ale přímo dva. Velcí kanci. "A jestli potichu nebudeš, trochu ti k tomu pomůžu," mrkla jsem na ní a reagovala tím na Atrayova slova směřovaná k ní. Vycenila jsem lehce tesáky a zastavila se. Coedy mne pobídl, ať dávám pokyny a že poslouchají. A nazval mě lovcem. Pyšně jsem se zastavila a přikrčila se. "Támhle jsou," dodala jsem a přimhouřila oči. Byli před námi něco kolem 150 m. Nebylo to daleko, proto stačilo jen pár rychlých, vyplašených, hlasitých pohybů, a mohlo být po lovu. Švihla jsem pohledem po Weriosase. "Pohybujte se tiše. Snažte se nedělat hluk a nebýt tak viditelní. Hlavně opatrně. Přijdeme k tomu keři, co je u nich a až bude ta správná chvíle, uděláme taktický náběh," oznámila jsem. Doufala jsem, že mi do tohoto rozhodnutí nebude ta kaštanová kecat, protože bych jí fakt přimáčkla na zem a vysvětlila jí to ručně stručně. "Vidím to tak, že Coedy a Indil půjdou zezadu. Já a Atray půjdeme ze stran, aby nás nezahlédli a Weriosasa," by se mohla ztratit, "bude dělat všechno pro to, aby je nevyplašila. Půjde s Coedym a Indil," pobídla jsem jí. A jestli neuposlechne, sejmu jí. Už ale vážně, na takovéhle fifleny nemám trpělivost, řekla jsem si pro sebe. Přitiskla jsem břicho k zemi a začala se opatrně plazit kupředu.
Jak jsem rozdělila funkci, plazila jsem se opatrně ze strany. Doufala jsem, že k tomu ostatní nemají námitky a Atray půjde se mnou. "Až dáme s Atrayem znamení, vystartujeme. Buďte pozorní! Stačí i vteřina a může být po. Jasné? Snažte se. Samozřejmě, že když se to nějak nepovede, nic hrozného se nestane. Půjdeme se podívat jinam po nějakém stádu. Ale uvidíme, jak nám půjde teď spolupráce. Zkuste to nějak spolu zacelit a vydat ze sebe nejlepší, zároveň však nejtišší výkon," pobídla jsem je povzbudivě. Věděla jsem totiž, že když jim řeknu, že když to pokazí, vše bude v pytli, budou na nervi a právě to zkazí. Ale když je povzbudím, že se nic neděje, nebudou to dělat tak mechanicky a budou se více snažit a soustředit. "Můžeme?"

//Takže na takový malý, smečkový lov na kance, jde spolu se mnou Indil, Weriosasa a v budoucnu Atray, který už jistě píše? :DD Je to všechno? :) Jestli ano, počkáme na Atrayův post a pustíme se do toho. Jestli jsem někoho opomenula (čtu to přes telefon a v rychlosti), tak se omlouvám a opravte mě. Ps: Ráda bych to zvládla do 24., pak už totiž nebude tolik času ^^
EDIT: Jojo, klidně počkáme.

Sníh, který nedávno pokryl celé území, se doslova sklidil a nenechal po sobě ani památky. Místo toho tu všude kolem bylo nepříjemné bláto, které poněkud neostýchavě zašpinilo naše kožíšky. Naslouchala jsem řeči přírody, i když mi bylo divné, že ještě nějací ptáci pozpěvují. Ale proč ne, když je vlastně počasí jak na jaře? Teplo, sníh není... A mně to ani moc nevadilo. Jenomže to byla nevýhoda. Když byl sníh, viděli jste otisky zvěře a mohli jste lépe stopovat, A když bylo bláto, tedy, když je bláto, nedá se v tom tak rychle skákat, odrážet se, reagovat a celkově to zdržuje a zpomaluje.
Olízla jsem si přední packu a podrbala se za uchem. Nedošlo mi však v tu chvíli, že tím pádem se mi to bláto dostane až tam. Proto jsem vstala a oklepala se. Hned na to jsem si sedla a pokračovala i nadále v konverzaci s ostatními, co tu byli zde přítomni.
Poté, co jsem Atrayovi řekla, co za všechny magie ovládám, přitakal, že v zimě bude magie ohně vskutku užitečná. Přikývla jsem, že si to myslím taky. I když já myslela nad trochu jiným využitím. V zimě? Jako aby se všichni ohřáli? No tak vůbec jsem nemyslela nad zastrašením ostatních, uhoření lovné kořisti apod., řekla jsem si tiše pro sebe a ušklíbla se.
Když se Atray ujal slova a přišla k němu dokonce i Weriosasa, řekl jí, ať se jde raději umýt. Ne, smysl pro humor jsem neměla, ale tohle mě opravdu rozesmálo. Vyprskla jsem a zasmála se nad jeho slovy. To však přišla Indil. "Zdravím tě," řekla jsem tiše, abych nenarušovala Atrayovo potřebné ticho a sledovala ji, kam jde. Vyrazila si to přímo vedle mě a sedla si. Bylo to zvláštní. Měla jsem tu budit jakýsi druh respektu a místo toho se tu všichni se mnou bavili a sedali si vedle mě. Raději jsem to neřešila. Osobní prostor nenarušovala a tak jsem si nemohla na nic stěžovat.
Coeden, při tom, co řekl Atimu, navrhl, že bychom mohli zajít na lov. Přikývla jsem, i když jsem si to nedokázala představit. Ale co, jsme smečka a proto bychom měli spolupracovat. Náhodou, já bych to třeba ráda zkusila. Alespoň zkusila. Samozřejmě, že nejraději lovím sama, ale zkusit smečkový se nenabízí denně.
Atray, který se konečně dostal ke slovu a dodal, že se naše smečka rozrůstá a proto je potřeba udělat několik změn v hierarchii, stále po očku sledoval mou maličkost. Měla jsem strach, že mě třeba chce shodit na omegu, protože nějaké povýšení jsem si ani nepřipouštěla. Mě přeci nikdo nemá rád, natož aby mě někdo povýšil. Už jen to, že jsem tu ve smečce pro mě byla celkem událost století.
Ale zpět k modrošátečkovanému a jeho proslovu. Začal povídat něco o tom, že když nastoupíte do smečky, automaticky jste kappy. Přikývla jsem a pozorně ho poslouchala. Připadala jsem si jako v divadle, pozorujíc hlavní děj a kulisu. Už jen popcorn. On ale dodal, že tímto dává funkci betám, Freye a Radnymu. Párkrát jsem plácla ocasem do země na náznak gratulace, načež jsem hned spatřila, jak se dívá na mě a Coedyho. Začal, že by byl rád, kdybych přijala funkci lovce. Lovce? LOVEC? Rozhlédla jsem se kolem sebe. Více Skylieth tu (díkybože) nebylo, proto jsem vstala a oklepala se. Snažila jsem se dostat z toho šoku. "Já a lovec?" No reálné to bylo, jenomže v té chvíli jsem si to nechtěla připustit. Byla jsem vážně v transu. "Samozřejmě, že to přijímám," řekla jsem tiše, spíše pro sebe, protože kdo by to odmítl. To, že Coeden a Aranel obdrželi post delt jsem nějak nepostřehla, tedy, v tu chvíli nevnímala. Přistoupila jsem k Atrayovi a podívala se mu do očí. "Jsem moc ráda za to, že mám tvou důvěru. Díky," dodala jsem. Nejraději bych ho v tu chvíli i radostí oblízla, ale ne, to jsem si dovolit nemohla. Za to by byl možný i vyhazov a to bych si teď, v tuhle slavnostní chvíli, pěkně zkazila.
Přistoupila jsem hrdě i k Coedenovi a packou do něho šťouchla. Puf. "Gratuluji!" Dodala jsem. Tím pádem jsem se otočila i na Radnyho a Freyu, na které jsem přikývla taky. Na to, že jsem dříve bývala alfou, mi tohle udělalo radost.
Jelikož jsem byla celkem napjatá a radostí bez sebe, nevěděla jsem, co dělat dřív. Vstát a začít poskakovat? To by se k mé povaze a respektu nehodilo. Oblízat všechny? Fuj. Musela jsem prostě provětrat hlavu. Ale nemohla jsem v tuhle chvíli odejít. To by bylo na můj vkus až moc otřepané, to by si mohl dovolit někdo jiný.
Radnayden se omluvil, že musí hledat nějakou Jennu. Já měla chuť si jít lehnout a odpočinout si, měla jsem toho za posledních pár dní (týdnů) až nad hlavu, ale měla jsem taky poměrně hlad. A navíc, nová kožešina by se mi do úkrytu hodila jako vyšitá. V tu chvíli, když jsem pomyslela zase na lov, mě napadla slova, která říkal Atimu. Teď když jsem lovec... co to znamená? Můžu všechny svolat a říct jim, kdy a kde bude lov? Ne, to mohou gammy. Já jsem na postavení delt. To si ještě dovolit nemůžu. Ale mohla bych to navrhnout! Nápad to byl dobrý. Buď mě všichni zamítnou a pošlou do háje, na kance budu muset vystačit sama a buď to nějak zvládnu, anebo mě porve. Anebo se přidá někdo ke mně a bude to vlastně takový malý smečkový lov.
Nejvíc mě na tom zaráželo, že mi třeba Atray k tomu nedal nějaké instrukce. Dobře, věděla jsem, co to obnáší být ve smečce lovcem, ale já dřív byla alfou a tak jsem nevěděla, jak to chodí. Co všechno si můžu dovolit poručit a co ne. Zřejmě jsem měla za úkol na to přijít sama, což mi taky nic jiného nezbývalo. Proto jsem jen olízla svůj suchý čenich a na sucho polkla. Trocha vody by neuškodila.
Zaměřila jsem se na všechny ostatní. Radnayden odklusal pryč, jak zmínil, ale on byl beta. Mohl si to dovolit. Počkala jsem, jestli někdo zase nebude mít nějaké námitky, ale přes to jsem se ujala slova. "Já... Jdu se podívat na zmiňovaného kance ke hranicím. Jdete někdo se mnou?" Zeptala jsem se. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu ptát. Tak klidně a tak důvěryhodně. Že by se začala probouzet stará, dobrá Skylieth? Ne. To, co se stalo, ve mě zanechalo následky na bůh ví jak dlouho ještě. Takže s nějakou usměvavou Skylieth nemohl nikdo počítat.
Otočila jsem se k ostatním a čekala, jestli se k tomu někdo vyjádří. Ale co, mně byl názor ostatních v celku jedno, proto jsem se zvedla, oklepala se a vyrazila směrem ke hranicím. Doufala jsem, že nepůjdu sama a přidá se třeba alespoň Coeden, nebo Atray, protože alfa síla by se nám hodila. Tedy, mně. Klidně bych šla lovit jen ve dvou. Zase jsem však měla obavy, jestli nevyrazím a nepůjde se mnou celé to hejno. Musela jsem si ještě jednou zrekapitulovat veškerá jména. Radnayden. Freya. Atray, Coeden a Aranel. Já. Hehe, já no. Potom... Indil, Atimu, Weriosasa, Takki a ještě někdo? Jo. Písek. To je snad celé složení naší smečky. To kdyby šlo se mnou, tak by mě asi ranila mrtvice, zoufale jsem protočila panenky a krok nechala přeběhnout do klusu. Až jsem se pomalu blížila ke hranicím.
Před hranicemi jsem ještě zpomalila, kdyby náhodou byla kořist poblíž, abych ji nevyplašila. Rozhlížela jsem se a spíše čekala, jestli se tedy někdo přidá, anebo ne. Klidně bych se do toho pustila sama, ale každá tlapka navíc může pomoci. A hlavně může zachránit pár škrábanců anebo žebra. Že, Atimu?

//Pokud někdo jde se mnou na malý smečkový lov, prosím, abyste to nějak urychlili :D 2-3 dny bych tomu dala maximálně :) A ti, co půjdou, prosím vás, přeskočte ty, co nepůjdou, abychom tu jen kvůli něčí odpovědi, která by stejně nebyla pro nás, nečekali o týden déle :D

Noo... *v úžasu, beze slov*
Já každopádně taky tvé maličkosti a zde všem přítomným přeji veselé Vánoce :) A moc bych ti chtěla poděkovat, že mám tvou důvěru a byla mi přidělena tato možnost :)
Každopádně chci pogratulovat hlavně Aranel a Coedymu, plus betám, kteří mají nyní i funkci ^^
A těšte se v brzké budoucnosti (samozřejmě až po svátcích) na smečkový lov :3
Ještě jednou děkuji, moc a moc, a všem gratuluji.
~ S.
BTW: Ta představa, že by měla Weriosasa a Takki vlče... *záchvat smíchu* :DDDD Nic proti, ale... je to vážně dost dobrá představa! :DDDDDD

// Zatím to máme rozeskupinované a dokud někdo nezasáhne do té druhé skupiny (jak řekl Razzaki) tak pojedeme skupinově :D

// Kde to, prosím, vázne? Do Vánoc bych ještě ráda hodila post ^^
EDIT: Zbývá jen post od Radnyho? Rodos se prý přidá časem... :D
EDIT 2, Skylieth nevidí: Ajo, to jsem si nevšimla :DD Tak se čeká jen na Atraye ^^

Na Coedena padl dotaz, jestli ti všichni, co tu postávali, byli přijati. Řekl mi o Pískovi, který prý tu ošlapoval ještě předtím. Přikývla jsem na znamení, že o ní vím. A potom čenichem ukázal směr hnědá koule a dodal, že tu přijal Atray i s jejím partnerem. Ale o tom hnědém, který tu stál opodál s Atrayem, o tom si není jist, jak to s ním bude. Vypadal o něco staře než mi, proto jsem usoudila, že to nebude žádný dvouletý zelenáč.
Když jsem řekla, že už podle postoje, který hnědá zaujímá, mi přijde arogantní, docela se Coeden rozpovídal. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože se konečně našlo téma, které mě alespoň na chvilku zajímalo. "Předváděli?" Krátká otázka, která měla Coedymu naznačit, že chci, aby mi to všechno řekl. A to se často nestává, ovšem, tohle se týkalo smečky a vlků, se kterými budu nějaký pátek žít. Proto mě to zajímalo. Coedy začal a řekl, že takhle arogantní a drzou vlčici, která ještě k tomu podlézá, ještě neviděl. V duchu jsem si protočila panenky a řekla si jen: to zas bude, ale na druhou stranu jsem byla ráda. Doteď jsem tu totiž ta "zlá" byla já a nyní se to otočilo! Ah yay! Když Coedy pokračoval, řekl mi i jejich jména. Weriosasa a Takki. Už jen ta jména... Protočila jsem panenky tak, aby Coedy poznal, že jsem na jeho straně.
Tu se však Coeden dal do další věty o tom, že některým bylo jejich chování proti srsti, ale Atray je i přes to přijal. Prý to bylo jeho rozhodnutí, které respektuje - které musíme respektovat všichni, protože je to alfa - ale má prý i vlastní názor. To se dalo chápat. "Shrnutě.. přišla jsem o dost a život s nimi bude zajímavý, jo?" Ušklíbla jsem se. Byla jsem spokojená. Ve smečce, najedená, nic mi krom odpočinku nechybělo. Proto jsem se mohla zdát i uvolněná a celkem milá. To by měli ostatní využít, než to zase přejde - rada č. 1.
Najednou se však zmíněná Weriosasa přiblížila k srně, kterou jsem ulovila hlavně pro Atraye a poté i pro členy smečky (hned po betách) a ukousla si. Naštvaně jsem zavrčela, vycenila tesáky a začala vydávat to nejvíce zastrašující vrčení, které se přeměnilo do takového toho "vyštěknutí" aneb dávej si bacha! A Coeden na to reagoval tak, že alespoň vidím její ani kousek respektu. "No, pěkný. Je ještě horší, než jsem si myslela. Srazit jí hřebínek," přemýšlela jsem spíše nahlas pro sebe, ale i tak to Coedy mohl slyšet. Bylo více než jasné, že tu vlčici časem "srovnám". Ještě že zasáhl Radon. Tiše jsem se ušklíbla.
Coedy se mě zeptal, od jaké magie to mám odznaky. "Co si myslím, tak to je od magie..." nechala jsem chvilku napětí, když najednou začal foukat studený vítr a než se Coedy stihl rozhlédnout, nikde mě neviděl. Zneviditelnila jsem se a obcházela ho. "Neviditelnosti," ušklíbla jsem se. Obešla jsem ho a nechala se zviditelnit na druhé straně, tedy, za ním. A pak jsem mu jen packou dloubla do boku, aby se otočil. Byla to sranda.
V dálce jsem viděla přicházet nějakého dalšího vlka. Doufala jsem, že nových členů se už nedočkám. Díky bohu? byl tohle Atimu. "Zdravím," řekla jsem mu. Už jsem však začínala být nervózní, protože tu byla doslova hlava na hlavě. Viděla jsem se totiž v mém úkrytu, jak si tam válím šunky na kožešinách. V tom teple, ne jako tady. Vážně. Co bych dala za to, abych tam mohla ještě jít. Ale to by teď bylo neslušné.
"Novinky?" Opakovala jsem po něm, neustále sledujíc Weriosasu. "No. Podívej se kolem sebe," poradila jsem mu. Kamenně jsem zívla a zaměřila se na jeho bok. Bylo vidět, že je zraněný. "Vážně? Super! Konečně dobrá zpráva. Pak se tam půjdu s radostí podívat," potěšeně jsem se oblízla a zvlhčila tak svůj neustále suchý a ledový čenich. "Jsi v pohodě?"
Atray na počínání Weriosasy reagoval poněkud klidně, vyštěkl na ní. Být já na jeho místě, skočila bych po ní a pěkně jí ukázala autoritu. Tohle si nemůže dovolit, ani kdyby to byl její otec! Anebo partner! Překvapil mě Atrayův zájem. Ušklíbla jsem se. "Huh, už ovládám svou vrozenou magii, potom iluze," začala jsem, když se najednou místo sněhu pod našimi tlapkami objevil štiplavě pálivý písek. To jen na důkaz. "Potom neviditelnost, oheň a i vzduch. Těším se, až je budu umět všechny perfektně," ďábelsky jsem se usmála. Tohle musí při lovu tak usnadnit práci!
Atray přivítal Atimua. Docela mě překvapilo, že si nevšiml jeho zranění. I tak jsem však nic neříkala a jen se nepřítomně ušklíbla. Tu se však náš modrošátečkovaný alfák ujal slova. Oslovil mě a ještě několik jiných vlků, což mě poněkud zarazilo. Začala jsem být lehce nervózní. Snad jsem nic neprovedla. Dobrá, možná někdy lezu na nervy a tak, ale pro smečku musím být jen přínosem, no ne? Nic jsem nesežrala, ba naopak stále nosím... úkryt mám vlastní... no, to by mě zajímalo, co bude chtít, snažila jsem se předvídat. A i když jsem měla magii myšlenek a mohla si v jeho hlavě pročíst, co se děje, jako v otevřené knížce, raději jsem se nechala překvapit. Ať už dobře, nebo pro mě zle, to mi bylo jedno. Už jenom kvůli respektu k němu, že je to alfa, bych si nedovolila jeho hlavu použít pro vlastní potřebu. Anebo...?

//Omlouvám se za přeskočení Rodose, ale jsem dneska výjimečně doma a nevím, kdy bych poté odpověděla. Snad to nevadí, kdyby něco, smažu to a počkám, až napíšeš. Ale jak říkám, nezaručila bych, kdy napíšu a nerada bych, aby se na mě čekalo :D :)

// V tom případě vám nemusím říkat, co je Skylieth...

*STOP SPAMMING*

//Čekáme do neděle do večera, v pondělí odpoledne Osud pííšéé :) Kdyby něco, víš, kam se ozvat.
EDIT: Prostě pokud nenapíšeš do pondělní 4. hodiny odpolední, Osud nečeká a píše on :DDD

// Chceš mě zabít, viď? :D

Když jsem k nim přiklusala, schválně jsem čekala, kdo si těch nových odznaků všimne jako první. První přiklusal Coeden a než ti dva stačili cokoli říct, ujal se slova. Pozdravil mne. Přikývla jsem mu hlavou, že ho taky zdravím, prozatím beze slov.
A hned po pozdravu mi řekl, že mám zajímavé odznaky. Z jeho tónu, kterým tuto větu podal, se dalo poznat, že to nemyslí zle. "Děkuji," řekla jsem trochu na vážkách a usmála se. Tak lehce, protože jsem potřebovala navázat "přátelské" vztahy.
Tu se mě však Coedy zeptal, co říkám na přijaté nováčky. "Ti všichni byli přijatí?" Zeptala jsem se ho opětovně a trochu zděšeně vydechla. Viděla jsem v dálce Píska s nějakou vlčicí a vlkem, plus toho vedle mě. Toho však Atray ještě nepřijal, to následovalo později.
"Ta vlčice mi přijde už takhle na dálku arogantní. Ale nevím, vůbec je neznám," díky bože za to, "tudíž prozatím si názory nechávám u sebe. Ale ty si je jistě poznal. Jaký máš názor ty?" Pravidlo číslo jedna. Pro přátelskou vizitku v konverzaci nechat mluvit i někoho jiného, než jen mluvit za sebe.
Atray poděkoval za kořist, na což jsem zareagovala opět jen přikývnutím hlavy a výrazem naznačujícím: "není zač." Hned na to jsem se ušklíbla, když se zeptal, jestli jsem navštívila Smrt anebo Život. "Představ si, zvládla jsem oba najednou. Počkej, až uvidíš, jaké pěkné magie ovládám!" Zaradovala jsem se lehce a nasadila opět kamenný výraz, který spadl na toho hnědého s fialovýma očima.
V myšlenkách zaplouval někam k hranicím svého ega, které jsem nechala být. Taky jsem si o sobě možná někdy myslela víc, než byla vlastně skutečnost. Ale na sobě, že mu čtu každičké jeho slovo, co mu proplouvá v hlavě, jsem nedala nic znát. Jen jsem se tak dívala po okolí. Myslel si něco o nás, že jsme vlčata. Zřejmě byl lehce starší. A taky o tom, že má prázdný žaludek a něco o srně. Ušklíbla jsem se, ale tiše, aby nic neviděl. Nechtěla jsem přijít o tohle čtení myšlenek, moc mě to bavilo a hlavně ve chvíli, když o tom nikdo nevěděl. A myslel si přesně to, co chtěl. To byla sranda největší.

// Tohle je území smečky :) Nemůžeš přes něj jen tak proběhnout, správně bys měla počkat na reakci některého vlka ze smečky. Just for info.
Edit: Tak je jasný, že teď už se to takhle necha. Jen jsem ji to chtěla říct, aby věděla pro priste :)