Gallirea - Příspěvky uživatele

//Odpovím během zítřka. Ve škole jsme do 16:05, + než se dostanu domů, čekejte odpověď navečer.
EDIT: Moc se omlouvám, ale vyskytly se mi velmi vážné rodinné problémy, takže není nálada. Snad to pochopíte. Přeskočte mě a Lylwelin má mou plnou manipulaci.
Díky.

Odsouhlasili jste si to tímto sami, že uděláte ze Skylieth kanibala ^^ :DDDD
Ale ne, gratuluji a už se na ty tvorečky těším :D

<<< Západní louky

Ohledně počasí se dalo tak maximálně spekulovat, jelikož nikdo vlastně nevěděl, co se to děje. I když časem pofukoval studený vítr, nebylo to bláto příjemné. Protočila jsem panenky, když jsem tlapku zabořila do trochu větší hloubky, aneb přehlídla jsem kaluž. Zamručela jsem a zastřihala ouškama, abych se soustředila už i na jiné věci, než byla jenom zem a můj kožich - o který jsem se stejně nikdy moc nezajímala.
Nerssie mi řekla, že se to počasí třeba zlepší. "Toť otázka. Bude napadený sníh, který studí a štípe do tlapek, lepší, než tohle, co se dá smýt?" Bylo to spíše pro zamyšlení, ať už na to Nerssie odpoví, nebo ne.
Když jsem si vlastně vzpomněla, koho jsem tu potkala a co se dělo, nějak jsme si s Ners nesedly. Ano, byly to ještě časy, když jsem byla stále naštvaná a celkem i dost agresivní, hlavně proto, že jsem měla za sebou nedávnou událost s mou smečkou. Podívala jsem se před sebe, když jsem najednou spatřila moře.
Jako kočka jsem zapředla a přiblížila se k vodě. Věděla jsem už, že je to slané a pít se to nedá, ale smočit si tam části tlapek špatný nápad nebyl. Nechala jsem si tedy vlnkami objímat tlapy a ušklíbla jsem se na Ners. Ona se mě zeptala, jestli je jediná, která nemá ráda vodu, či jsem na tom stejně. "Tak zrovna proti vodě nic nemám. Tedy, nevadí mi." Přišlo mi to divné, nevím. Někdo vodu rád nemá, někomu nevadí, někdo ji zbožňuje. Já třeba neměla ráda sníh, ale když se to tak vezme, je to zmrzlá voda. No, z toho tedy vyplývá, že...
Odstoupila jsem od vody a přiblížila jsem se tak k Ners. Ušklíbla jsem se, když jsem slyšela její slova. Ona se mě však zeptala, proč jsem ji u Vodopádů nazvala svou dobrou kamarádkou. "Heh," vydala jsem ze sebe a dlouho jsem se nezamýšlela. "Vzhledem k tomu, že jsi jediná vlčice, se kterou si rozumím - s vlčicemi si do oka nikdy moc nepadnu," nechala jsem takovou tu "odmlku pro vtip" a poté jsem dodala upřímně: "a taky proto, že kdybych Freye řekla, že tě moc neznám, vyhodila by nás hned. Takže tak." Ne, neumím se vnucovat, abych jí říkala, jak moc jí mám ráda a že budeme bff. Prostě jsem jí to řekla upřímně, jak to je. "Neříkej snad, že ti to vadilo." Asi není zvyklá na "kamarády"... nápodobně, drahá, nápodobně.

<<< Vodopády

Zarazila jsem se, když jsme došli na louky. Ještě jsem tu snad nikdy nebyla, tedy, nevybavovala jsem si to. Nicméně jsem doufala, že to, co se stalo u Vodopádů, se vysvětlí, neb to nebylo nic, co by mohlo Freyu naštvat. Tedy, dobře, přišla jsem s Ners na území smečky, ale bylo to vedlejší území a byla jsem tam jako delta s ní. Je moc vážná, řekla jsem si spíše pro sebe. Tedy, ne že já bych oplývala nějakým velkým smyslem pro humor, ale zase jsem furt nebyla tak nabručená a důležitá.
Po cestě jsme se snažily vyhýbat těm špinavým kalužím, ale ono když jsem se rozhlédla kolem, bláto bylo takřka všude. "To je divné. Má být zima a sníh. Dobře, sníh z celého srdce nesnáším, ale furt je to lepší než to lepící se bahno," zaúpěla jsem a zavrčela. Ozvala se i Ners, která řekla, že tohle počasí taky nemá ráda. Přikývla jsem a dál jsem se pokoušela jít v jejích stopách.
Ners mi najednou řekla, že na té pláži jsme byly spolu. Začala jsem přemýšlet. "Vážně?" Zeptala jsem se jí. "Nebylo to tehdy, dávno, jak tam byla ta vlčice se stejnými odznaky jako mám já, akorát v hnědé barvě?" Vybavila jsem si. Ale neuvědomovala jsem si, že to bylo zrovna na té pláži. Tehdy se mi zdála Ners moc namyšlená a důležitá, hehe.

>>> Přímořské pláně

Akce byla výborná, moc se povedla!
Mrzí mě, že jsem se nestihla účastnit drabble a taky mě moc mrzí, že jsem přehlídla datum a myslela jsem si, že do 8 do večera to má být ještě dnes, ne včera :D Jinak bych ten připravený příspěvek s odpověďmi odeslala, ale co už :D
Jinak akce byla fakt super, i přes to, že jsem 2 úkoly nestihla jsem dostala hodně odměn a tím pádem jsem si je mohla směnit (směnárna je fakt super nápad!!).
Děkuju za pěknou akci,
všem, co toho vyhráli tu kupu gratuluji a zároveň Neona a Lennie chválím, že si s tím daly takovou práci a pěkně to vymyslely! :)
Za mě palec nahoru.
~ S.

Prkna (34)
• 30 prken = hvězdička do magie (ohně)
• 4 prkna = 4 drahokamy dle výběru (opály)

Trochu jsem nepochopila, proč Freya odehrála zbytečně takovou scénu a najednou se urazila. Nic špatného proti ní řečeno nebylo, nikdo jí nijak neurazil, dostala odpověď na každou její otázku. A to, že Ners na ní byla sarkastická, za to já jsem nemohla. Být já v jejím těle, udělám to samé, pomyslela jsem si, co se Nerssiiných narážek týkalo, a ušklíbla jsem se.
Už jsem to hodlala neřešit, protože to nemělo cenu. A aby přišel Atray a začal tu dělat taky scény, to by bylo moc i na mě. A to že si myslím, že by byl schopný to udělat. Už jen hlavně proto, že mu to řekne - a jistě v trochu jiném světle - a kdo pak uvěří mně? Nechala jsem to opravdu raději být.
Na Nerssiiná slova, že to už raději nekomentuje, jsem souhlasně přikývla. Ono je někdy lepší držet hubu, jak se říká. Protože když ji otevřete, můžete to pokazit vlastně ještě víc.
Navrhla jsem Nerssie odchod a ona souhlasila. Usmála jsem se, když mi navrhla moře. "Moře?" Podívala jsem se na ní nechápavě. Není to taková ta pláž, jak jsem tam potkala Suerteho s jinou vlčicí? Nechápavě jsem dala hlavu na stranu. V tu chvíli bylo nějaké moře poslední, co jsem registrovala. Proto jsem uposlechla Nerssiina slova (//to tvoje jméno a ty pády, máj gat! :D) a rozeběhla se za ní.

>>> Západní louky

Nechtěla jsem se s Freyou nijak pohádat anebo něco špatného říct, prostě jsem jí odpovídala stejným tónem, jakým na nás mluvila ona.
Nerssie jí ještě něco říkala, když ale Freya řekla, že si nemyslela, že je Nerss nový zájemce do naší smečky. "A kdyby byla, nešla bych s ní asi logicky sem, vzala bych ji do lesa a za alfou, případě za vámi," dodala jsem. Buď za Atrayem, nebo Radnym a Freyou. To už by pak bylo jedno.
Freya ještě něco měla na jazyku, tak jsem ztichla a poslouchala jí. Řekla mi, že přesně to, co jsem jí řekla, jsem měla udělat, anebo s ní dojít do lesa. "Nevěděla jsem, že vzít ji sem se napít a hned odejít je takový trestný čin," pověděla jsem svou myšlenku nahlas a podívala se směrem před nás. Tu se však Freya kvůli ničemu urazila a něco si vzala asi osobně. Jen jsem se na ní tázavě podívala a nechápavě naklopila hlavu do strany. "Cože?" Zeptala jsem se jí, když začala mluvit něco o tom, že pro mě není dost vysokým členem. "Co to meleš?" Zeptala jsem se jí. Nejdříve jsem se ušklíbla, protože jsem si myslela, že už konečně to nebude řešit a že to nemyslí vážně, ale ona to brala vážně. Až moc. Trochu jsem naklopila hlavu do strany a nastražila ušiska. "Já jsem nic proti tobě neřekla. Takže se hned neurážej," řekla jsem jí nechápavě. "Respekt k tobě mám stejný jako k Atrayovi, vzhledem k tomu, že jsi jeho dcera," řekla jsem jí tiše a podívala se na Ners. Co to do ní vjelo?
Nechala jsem ji být. Pak se jí zeptám. Nic jsem proti ní neřekla, normálně jsem jí to vysvětlila a to, že jsem použila stejně chladný a odtažený tón, jako ona, není nic, za co by se měla urazit a říkat, že k ní nemám respekt.
Freya mi řekla, že až se napijeme, máme odejít. "My tu nehodláme okupovat týdny. Měly jsme v plánu se jen napít a jít, víš? Kdyby si se normálně zeptala," nedořekla jsem ani větu, když se najednou sebrala a odešla.
Otočila jsem se na Ners. "Nechápu jí. Nic jsem proti ní neřekla, normálně jsem jí odpověděla a ona se naštvala? Ach bože," protočila jsem panenky. To zas bude u Atraye vysvětlování, protože mu půjde jistě žalovat. To by se k její povaze teď hodilo. Podívala jsem se Ners do očí, když se napila a řekla mi sarkasticky, že bychom měly odejít. A pak se mě zeptala, co se stane. "Nevím. Nechápu jí, fakt ne. Ale raději půjdeme, jsem si jistá, že běžela za jejím otcem mu to všechno říct a on se tu brzy ukáže. I když s ním je lepší domluva. To bude asi tím, že si s vlčicemi nerozumím tak, jako s vlky. Když jsem s nimi vyrůstala, no," mluvila jsem celkem zaraženě, ale už jsem to neřešila. Měla jsem v plánu pak dojít za Freyou a zeptat se jí, co to mělo znamenat. Že jí baví dělat takové scény...
"No že jo? Heh, musíme to ještě pak někdy zkusit. Asi půjdeme, co ty na to? Nechci, aby sem Atray přišel a řešili jsme tu nevyřešitelné," ušklíbla jsem se na Ners a nechala nyní na ní, aby šla jako první. Radši...

Na to, co řekla Nerssie, Freya reagovala trochu arogantně. Na jednu stranu se to dalo chápat, na druhou stranu.. já jsem jí nic hnusného neřekla, jen jsem jí prostě odpovídala. A to stejně chladným tónem, jako ona mně. Takže bych se měla taky naštvat?
Neřešila jsem to. Freya mi řekla, že jsem mohla něco říct. "Dobře, byly jsme tady na horách. Měla jsem jí říct: "Počkej tady, za pár hodin jsem zpátky, jen se dojdu zeptat, jestli se mnou můžeš k Vodopádům," a potom tě jít hledat, jelikož jsem nevěděla, kde ty, Radny anebo Atray jste, pak vás vyrušovat a ptát se vás, jestli si jí můžu vzít k Vodopádům?" Nechápala jsem její postup. Dobře, kdybych to nějak dopředu plánovala, asi určitě bych se jich došla zeptat, jestli s ní mohu jít k Vodopádům. Ale byla jsem delta, takže jsem asi měla v hlavě srovnáno a věděla jsem, co dělám, no ne?
"Vodopády jsou územím naší smečky," řekla jsem a slovo "naší" jsem trochu zdůraznila. "Ale není to hlavní centrum smečky. To je Erynijský les. Vodopády jsou jen území k tomu," dodala jsem, aby taky pochopila, jak jsem to myslela. Snad jsme se chápaly.
Tu se mě Freya zeptala, jestli jsem jí to tady chtěla ukázat, anebo jaké jsem měla úmysly. Tak určitě jsme to tu chtěly zničit a vykrást, no. Co jiného, než jí to tu ukázat, bych tu asi mohla dělat? Řekla jsem si pro sebe nepochopitelně. "Ano. Jen ukázat. Nedaleko jsme lovily a tak jsme se chtěly napít. Tohle mi přišlo jako pěkné místo, které bych jí mohla odhalit. Vzhledem k tomu, že do smečky, do které tohle území zapadá, patřím," vysvětlila jsem jí. Opravdu jsem neměla náladu se tu s ní nějak dohadovat, proto jsem jen tiše zabručela a otočila se na Ners. Ta mi myšlenkou poslala vzkaz. "A pak se div, že alfa nemá respekt," vtipkovala jsem a ušklíbla se. Samozřejmě jsem to nemyslela nijak vážně, Freya byla betou zaslouženě a tak jsem si prostě dělala jen srandu, což mohla Ners poznat.
Nerssie taky něco řekla, a to, že patří do Ageronské smečky a přidat k nám se nehodlá. "No, nějak tak. Prostě jsme se šly napít. Vláčet se až k jezeru, od hor, které jsou tady vedle, mi přišlo zbytečné." Už mě nebavilo jí to stále vysvětlovat jako malému vlčeti. Už snad byla dospělá, no ne? Tak to mohla pochopit.

Při představě, jak Nerssie svítí, mi řekla, že by to bylo dobré, dělala by chodící baterku. "To jo!" Zazubila jsem se. Pomocí iluzí jsem se pokusila vytvořit úplně stejnou vlčici, jako je Nerssie, akorát tyrkysově ozářenou. Ona mi řekla, že by byla tyrkysová světélka na ní a místo očí by měla červené koule. Přesně tak, jak to popsala, jsem vytvořila iluzi a začala se nahlas smát.
Ještě jsme řešily něco ohledně toho, že je zima, ale přitom je počasí jako v létě. Kdo ví, koho to byla práce, nicméně jaksi nás vyrušil cizí pach. Tedy, pro mě známý.
Má iluze Nerssie jako Vánočního stromečku se v tu ránu vypařila a já jen protočila panenky. Ta aby nebyla všude, uchechtla jsem se. Přišla až k nám a pozdravila. "Zdravím," odvětila jsem jí stejným tónem, jakým to ona pronesla ke mně.
Najednou mi řekla, jestli se mě může ptát, co tu dělá tahle vlčice. "To je prosím, beta naší smečky, dcera Atrayova. Vypadá na to, co?" Řekla jsem Nerssie v hlavě a podívala se na Freyu, dělajíc, jakoby nic. Tu se Nerssie postavila vedle mě a řekla jí, že je tu taky a klidně může mluvit na ní. Jen jsem se ušklíbla, ale nasadila jsem zpátky kamenný pohled, abych vypadala stejně ledově jako naše beta.
"Můžeš," dodala jsem. Chtěla jsem jí ještě říct: "Tak se ptej," ale nemohla jsem hned být drzá a zlá. "Je to, prosím, má dobrá přítelkyně a vzala jsem ji s sebou na své vlastní riziko." Bylo to dobré vysvětlení a hlavně to byla pravda. Proto jsem jí to říkala stejným tónem, jako ona mně, akorát jsem nevynula tak hrdě hruď. "Nejme přeci v Erynijském a ani tam namířeno nemáme. Tudíž v tom nevidím problém, když je tu se mnou," odvětila jsem jí a sedla si. Nelámala jsem si s tím hlavu, protože jsem nic trestného neudělala.

Bavily jsme se o Ageronu a o tom, že tam svítí i některá zvěř a tak. Nerssie mi řekla, že jí mrzí, že nesvítí i členi smečky. Usmála jsem se nad tou představou načež jsem se zamrskala a opět si vlezla na svůj oblíbený kámen. "To by bylo až moc divné, kdyby si svítila, ne?" Zeptala jsem se jí. "Vypadala bys jako přerostlá světluška," dopověděla jsem a popsala tak to, co jsem měla v hlavě jako představu. Zazubila jsem se a koukla se na nebe. Bylo pravé poledne.
Ners mi slíbila, že až zjistí, proč to vlastně svítí, dá mi vědět. "Myslím, že to nikdo neví a o pravém důvodu se dá pouze spekulovat," řekla jsem svou myšlenku nahlas a zastřihala ouškama. Nakrčila jsem čenich, když se kolem mě plazil nějaký brouk. Tys měl být zazimovaný! Napadlo mě jako první, když jsem ho viděla. Bylo to divné. To jsem celou zimu přečkala? Nejsem žádný medvěd!
Načala jsem tedy otázku i na Ners, proč je takové teplo. Ona mi řekla, že to neví, a připadá si, jako by bylo léto a ne zima. Přikývla jsem. "Třeba v létě bude sníh, a v zimě bude teplo!" Ale co může způsobit takový jev? To, že se roční období vymění?
Chvíli jsem se povalovala, ale pak jsem vstala a došla vedle Ners. Sedla jsem si na zem a iluzí jsem vytvořila před námi vlka. "Heh," ušklíbla jsem se. Vlk začal čichat k zemi, načež se před ním vytvořil a zjevil velký, bílý jelen. Vlk ho ignoroval, když najednou se rozeběhl, skočil mu na záda a chytil se předními packami o jeho paroží. "Taky se tak často nudíš?" Zeptala jsem se jí a nechala celou iluzi zmizet. Ucítila jsem totiž známý pach.

Nerssie se to tady zjevně líbilo. Bylo mi to hned jasné, proto jsem ji sem taky vzala, že. Vodopády byly opravdu vysoké a překrásné, já tu mohla vysedávat třeba i několik dní. Nadšeně jsem se rozvalila na kameni a podívala se na Ners, která stála u potoka.
Řekla mi, že ví, o čem mluvím. "Ano, ano, přesně to," dodala jsem. Jakoby mi četla myšlenky, hehe. "Fakt? Tak to musí být pěkné.. a zajímavé!" Řekla jsem při představě, jak tam všechno barevně svítí a tak. "Taky by mě zajímalo, proč to svítí," dodala jsem nakonec a vstala jsem. Oklepala jsem se a ještě se došla napít. Voda byla celkem ochlazující, ale okolní teplota na to, že byla zima, stále rostla. Nechápala jsem to.
Podívala jsem se tázavě na Nerssie a otočila hlavu do strany. "Teď mi řekni, proč je tak teplo, když je vlastně období zimy," zeptala jsem se jí. Některé věci byly prostě nevysvětlitelné, ale tohle mi nešlo do hlavy.
Kdysi mi otec vysvětloval, proč je den a proč je noc, proč je jaro, léto a tak, ale tohle mi neřekl. Že by se na zimu mohlo oteplit. Nějaká neočekávaná kalamita? Kdo ví.

Když šla Nerssie za mnou, měla nějaké připomínky, že je to tu horší, než na druhé straně. Ale poté, co uviděla krásný závoj vody, zjistila, že to za to stálo. Jen jí spadla čelist a řekla prosté "páni!" načež já už dělala, že jsem si zvykla. Ale popravdě, měla jsem tohle místo opravdu moc ráda. Bylo krásné, dalo se zde přemýšlet a tak všechno...
Nerssie došla až ke mně a když jsem jí řekla, že je tu smečka, řekla mi, že si koleduje o pořádný průšvih. "Ale." Řekla jsem jí. "Já tě sem vzala a kdyby někdo měl problémy, tak mu to," pod vodou, "jistě ráda vysvětlím!" Ušklíbla jsem se ďábelsky. No co, sice jsem sem přivedla někoho cizího, ale brala jsem ji už jako někoho, komu můžu věřit. Vlastně, byla první, komu jsem trochu věřila. Protože za tu dobu, co tu jsem, se tu nikdo takový neukázal. Kdo by si se mnou rozuměl, natož, aby mi byl v něčem podobný.
Nerssie mi řekla, že je to tu fakt pěkné. Jen jsem zamlaskala a oblízla si čenich. "Jojo, o něm vím. Byla jsem tam ještě se ses... no, prostě jsem tam byla. Tam je to taky takové kouzelné, ale on celý Ageron je magický," řekla jsem jí. Už jen ten svítící mech no a co si budeme povídat...

<<< Armanské hory

"To budeš koukat!" Řekla jsem jí, když jsem se pustila po hlavě dolů z hor. Bylo to těžší, než se vysápat nahoru, protože jste se museli zapírat a brzdit celým tělem.
Došly jsme o něco níže, tedy, ne až úplně dolů. A najednou byl v dálce slyšet šumivý zvuk vody, který se rozléhal po okolí. Pozdvihla jsem obočí a počkala na Ners, která si to šinula za mnou. Hned na to jsem se rozešla směrem po zvuku.
Tu jsem prošla přes křoví a spatřila to. Ústící vodopády, několik desítek metrů vysoké a padající přímo z vršku hory. Nadšeně jsem se zavrtěla a pustila se o kousek dál, blíže k nim. "Tak jsme tady," dořekla jsem, ale musela jsem mluvit o trochu hlasitěji než předtím, jelikož voda byla příliš hlučná. "Vítám Tě u vodopádů. Na území naší smečky, ale co už. O tuhle krásu by byla škoda se nepodělit," zazubila jsem se šibalsky a seskočila z několika kamenů dolů, k potoku. Potoku, kterým tekla padající voda. Napila jsem se a smočila si tak hrdlo. Hned na to jsem se rozhlédla, abych našla svůj velký, placatý kámen. Doskočila jsem k němu a vlezla si přímo na něj, kde jsem si sedla. Čekala jsem, že Ners půjde taky, ale byla to její věc. Ještě jsem natáhla krk a zkontrolovala si, že je to opravdu můj. Nahoře byla packa s písmenem S, které bylo uvnitř. Ano, je to on.

Bylo vidět, že nad něčím Ners přemýšlí. Ve mě to škubalo, abych si ty její myšlenky přečetla, ale nechtěla jsem porušit slib. Raději jsem se držela od toho všeho dál a podívala se na výhled.
Tu jsem uslyšela její slova. Potvrdila mi, že je dobrý nápad, abychom si lesy navzájem ukázaly, tím pádem mne i ona pozvala do Ageronu. Bylo to fajn, jistě se tam někdy za ní stavím. Nadšeně jsem zamrskala ocasem.
Po chvilce jsem byla ticho. Takové to trapné ticho, kdy nevíte, co si říct. Tu však Ners díky bohu promluvila, jestli nechci někam zajít. Protože je moc brzo na to, aby se vrátila do smečky a ani se jí tam moc nechce. "Dobrý nápad," řekla jsem a čekala, jestli někam vyrazí jako první. Mezitím jsem se rozhlédla do krajiny a přemýšlela, kam bychom mohli jít. Uvnitř mě se válel kamzík a potřeboval trochu spláchnout, proto mě jako první napadlo nějaké jezero anebo řeka. A nebylo lepší místo, než hned z hor ústící vodopády.
Sice to bylo smečkové území, ale já do té smečky patřila a proto nebyl problém tam sebou na vlastní riziko vzít. A ten, kdo by s tím měl problém, by s tím problém mít nechtěl, protože by nedopadl dobře. "Pojď za mnou, něco ti ukážu," pobídla jsem jí a vstala. Oklepala jsem se. Začínalo mi být celkem dost teplo, které na zimu nebylo vůbec normální. Ale co už, u vody se můžeme i ochladit.

>>> Vodopády