Gallirea - Příspěvky uživatele

Poslechla jsem si, jak to Ners praktikovala s otravnými vlky. Bylo to zajímavé, při představě, že bych já byla ten otravný vlk a přišla za ní. Co by asi tak mohla říct? Že mě spálí zaživa? Uchechtla jsem se. "Ty se toho nebojíš, hehe," řekla jsem s vtipem a oklepala se. Nějak podivně se zatahovalo a dokonce padla i mlha, díky které bylo špatně vidět.
Naše téma ohledně otravných vlků se prolnulo s dalším tématem, které znělo: "blbé vlčice aneb střídání partnerů jako nálad." Na tohle jsem se Ners, jako jedinému vlku, přiznala, že jsem ještě partnera nikdy neměla a tak nějak jsem proto nepociťovala pocit se o někoho opřít. Vždy jsem se spoléhala jedině na sebe, nikdy jsem nemohla říct, že mi s něčím někdo pomohl. Objasnila jsem jí to tím, že je má povaha složitá. Ona mi na to řekla, že každý je složitý, ale trochu jinak. Zastřihala jsem ouškama a přikývla. Vystihla to perfektně.
Poté mi řekla, že s jejím partnerem nastaly jakési komplikace. Nechápavě jsem natočila hlavu do strany, když mi odpověděla, že zemřel. "Tak to je mi líto," řekla jsem jí upřímně a sedla si. Dokázalo by mě asi hodně silně naštvat, kdybych už si ze 100 vlků vybrala jednoho, kterému bych se líbila i já, rozuměli bychom si a on by byl ten jediný, o koho bych se mohla opřít. Nedokázala jsem si to představit, stejně tak jako to, že by mi pak zemřel. Ale dokážeš si to představit... co otec? To byl tvůj jediný přítel. Tvoje jediná opora... a taky zemřel. A kdo za to může? Tiše jsem zavrčela a vrátila se zpět z myšlenek do reality.
Ners mi pověděla svůj názor na vlčice, které střídají partnera jako počasí. Dopověděla mou větu, na což jsem jí přikývla. To není partner, ale jen záloha, než si najdou další zálohu, objasnila jsem si to v hlavě a poslouchala, jak to Ners odůvodnila. Zdůvodnila to tím, že si užívají a třeba jen toho pravého hledají. "Pravé přítele však nenajdeš tím, že budeš brát za partnera každého. Musela by ses s ním nejdříve seznámit," řekla jsem svou myšlenku nahlas. A poté Ners dodala, že je další důvod, a to třeba to, že to jsou rozhoďnožky. "Heh," uchechtla jsem se. "Anebo. To už je pak ale jiné téma, no," dodala jsem s ironickým úšklebkem a podívala se na vodu, rozlévající se kolem nás. "Co podnikneme?" Spontánní otázka.

Přiznala jsem se, že jsem ještě nějak obzvláště dolézavého vlka nepotkala. Ano, potkala jsem Píska, to už jsem řekla, ale ta nebyla tak drasticky dolézavá, jen se snažila se mnou mluvit, abychom se trochu poznaly, vzhledem k tomu, že jsme byly spolu ve smečce. A stále jsme.
Podívala jsem se před sebe, načež jsem uslyšela Nerssiina slova, že si z ní musím dělat srandu. "Já se ještě s tolika vlky nepotkala, heh. Ale i tak, když se někdo otravný začne se mnou bavit, většinou sám ještě dobrovolně uteče. A když ne, tak mu hold trochu pomůžu," vysvětlila jsem jí. Ona mi pak řekla, že jsem šťastná vlčice. Zazubila jsem se andělsky a pokrčila přední tlapu, načež jsem váhu přenesla na tu zadní.
Poté jsme zvolily téma partner. Znuděně jsem zívla, vzhledem k tomu, že jsem ještě partnera neměla. Dobře, v dávné minulosti, když jsem ještě tvrdou tlapou panovala na postu alfy vedle svého otce, se o mě snažili nějací vlci, ale já jsem za tím viděla pouze snahu povýšit se na vyšší postavení. Zamručela jsem a sedla si. "No, nevím. Toho dne se obávám. Jsem hrozně složitá osoba, která se nerada o něco dělí anebo se rozhoduje ve dvou," ušklíbla jsem se. Moc jsem o sobě nemluvila, ale proč jí neříct vlastně pravý důvod, proč jsem neměla partnera? "Komplikace?" Nechtěla jsem znát celý její životopis, ale zajímalo mě, proč se páry rozpadají.
"Souhlasím. Takové nechápu. Já si nenaleznu jednoho vlka ze dvou set, který by mi padl do očí, a oni berou každého druhého. To pak není pravý partner, ale jen.." nenacházela jsem správná slova, jak to vyjádřit. "Prostě to není to pravé ořechové," dodala jsem poté a následně se ušklíbla.

"Popravdě," začala jsem trochu s rozvážným tónem hlasu, "dotíravého vlka jsem ještě nepotkala." Možná, že trochu dotíravá byla Písek, ale ta se vzdálila hned poté, co jsem s ní došla do naší smečky. Tudíž jsem vlastně popravdě nikoho, kdo by se snažil ke mě vetřít, nepotkala.
Polkla jsem rozrušením, když jsem na sobě cítila, že magie ohně ve mě srší a já měla příšernou chuť jít něco zapálit. Ale nemohla jsem, mohlo by se mi to vymknout kontrole a tak zkušená v této magii ještě nejsem, abych to byla schopna uhasit. K tomu nemám magii vody, že. Vlk aby měl všechny magie, co se živlů týče, pro zachránění země, heh.
Ners, na mou poznámku ohledně magie ohně, dodala, že to má svoje klady a zápory. Jasně, hned se mi v hlavě pár věcí k tomu i tomu vybavilo, ale chtěla jsem slyšet hlavně její názor. Ona místo toho zapálila kolem sebe taky oheň, díky čemuž zabraňovala usazování sněhu na jejím (dokonce i mém) kožichu, a tím pádem si ho i vysoušela. 2 v 1, neberte to!
Andělsky jsem se ušklíbla, očekávajíc odpověď s nějakými příklady těch kladů a záporů, ale po chvilce ticha jsem raději toto téma neřešila. V hlavě se mi vynořila dost dobrá skupinka názorů, proto jsem se už nemusela ovlivňovat ostatními.
Dalším tématem na obzoru bylo: "Kamarádství na život a na smrt." V tomto jsme se shodly, že neexistuje pravý kamarád, který by se vás zastal a stál při vás v tom nejhorším, neboť když jde do tuhého, onen dotyčný se sebere a uteče, jen aby si zachránil svůj ocas. To je potom přítel na výměnu za kus žvance. Co to povídám, mí "přátelé" jsou všichni na výměnu za kus žvance - při této myšlence jsem se neobešla bez olíznutí čenichu. "No," polkla jsem, neboť jsem měla sucho v krku a nechtěla jsem chraptit. "Já si myslím, že by si vlčice měla najít vlka, který s ní bude stále a bude ji bránit a tak, všechno. Nevím no. Je to zvláštní, ale já partnera ještě neměla, hehe. Čím to asi bude?" Zažertovala jsem. Každý mohl ale hned vědět, že za to mohla moje tvrdá a nepřípustná povaha. "Za mě by měl partner být vlk jako druhá polovina vlčice. Tedy, samozřejmě někdy mohou každej jít jinou cestou, ale ta by se měla pokaždé spolčit a sejít u sebe. Takže tak," dodala jsem. Někdy jsem řekla něco vážně, ale zakončit to, to mi moc nešlo, no. Co si budeme nalhávat.

Díky trapnému tichu jsme načaly téma o počasí. Vlastně, nebylo to téma zas tak k zahození, vzhledem k tomu, že díky němu se dá druhý taky dobře poznat. Jestli je to zimní, nebo letní druh. A já byla všemi směry letní. Spíše jarní, nebo podzimní, ale furt jsem snášela léto lépe, než zimu. "Sníh je otravný. Leze ti všude, studí, štípe a je lepší, když ti je teplo, než zima. I když mně už je to takřka jedno, cítím se posilněna od té doby, co jsem použila magii ohně. Třeba toho dokáži víc!" Ponořila jsem se do myšlenek. Jak se většinou zlepšují vlastnosti a věci? No přeci tréninkem! Kdo ví, jak na tom vlastně jsem.
Další otázka, která na mě od Ners padla, bylo, jestli mám ráda vodu. Vyměnily jsme si názory, vzhledem k tomu, že ona vodu ráda nemá, já ji nějak neřeším. Akorát by mě zajímalo, kde může to moře začínat a kde končit. Protože prostě není možné, aby to bylo nekonečné. Někde musí být začátek, tedy, alespoň nějaký břeh. Anebo nějaké vyústění do řeky, či jak tohle vlastně chodí. Nešlo mi do hlavy, jak může být voda slaná a voda pitná. Protože slaná voda se prostě nemohla jen tak "přecedit" a být z ní pitná. Ale pitná se zase nemohla "osolit". Tohle mi opravdu tížilo hlavu.
Nakonec se mě Ners zeptala, proč jsem jí nazvala svou přítelkyní, co se z pohledu kamarádství týče. Vysvětlila jsem jí to celkem popravdě, ono však říct jí, že je jediná, kdo mi padl do oka, by asi teď nebylo vhodné. Proto jsem jí prostě řekla upřímně důvod, díky kterému jsem to mohla zakrýt. Ale pravdivě. Ona mi řekla, že to chápe a že to bylo chytré. Přikývla jsem. Nakonec jsem se jí zeptala, jestli jí to vadilo. Řekla mi, že není na nějaké přátelství na život a na smrt. "Heh," ušklíbla jsem se. Ners však řekla, že měla kamarádku, která se na ní ale vykašlala a utekla. "To je tak vždycky. Já jsem ještě pravého přítele, nebo přítelkyni, co se kamarádství týče, nepotkala. Dvakrát jsem si s někým rozuměla, ze sta, ale on pak stejně odešel a nechal mě být. A vlk už potom ani neví, na čem je. Je lepší jít na vlastní pěst, spoléhat se jen na sebe než na ostatní. Protože pravý přítel, na život a na smrt, podle mě, neexistuje." Má teorie vyšla na svět. Tadá, potlesk prosím!
Tu se však ochladilo a začalo chumelit. Naštvaně jsem zamručela a vedle sebe jsem vytvořila malý ohýnek, který všechen sníh rozpouštěl a vytvářel příjemné teplo. "Výborná magie!"

//Odpovím během zítřka. Ve škole jsme do 16:05, + než se dostanu domů, čekejte odpověď navečer.
EDIT: Moc se omlouvám, ale vyskytly se mi velmi vážné rodinné problémy, takže není nálada. Snad to pochopíte. Přeskočte mě a Lylwelin má mou plnou manipulaci.
Díky.

Odsouhlasili jste si to tímto sami, že uděláte ze Skylieth kanibala ^^ :DDDD
Ale ne, gratuluji a už se na ty tvorečky těším :D

<<< Západní louky

Ohledně počasí se dalo tak maximálně spekulovat, jelikož nikdo vlastně nevěděl, co se to děje. I když časem pofukoval studený vítr, nebylo to bláto příjemné. Protočila jsem panenky, když jsem tlapku zabořila do trochu větší hloubky, aneb přehlídla jsem kaluž. Zamručela jsem a zastřihala ouškama, abych se soustředila už i na jiné věci, než byla jenom zem a můj kožich - o který jsem se stejně nikdy moc nezajímala.
Nerssie mi řekla, že se to počasí třeba zlepší. "Toť otázka. Bude napadený sníh, který studí a štípe do tlapek, lepší, než tohle, co se dá smýt?" Bylo to spíše pro zamyšlení, ať už na to Nerssie odpoví, nebo ne.
Když jsem si vlastně vzpomněla, koho jsem tu potkala a co se dělo, nějak jsme si s Ners nesedly. Ano, byly to ještě časy, když jsem byla stále naštvaná a celkem i dost agresivní, hlavně proto, že jsem měla za sebou nedávnou událost s mou smečkou. Podívala jsem se před sebe, když jsem najednou spatřila moře.
Jako kočka jsem zapředla a přiblížila se k vodě. Věděla jsem už, že je to slané a pít se to nedá, ale smočit si tam části tlapek špatný nápad nebyl. Nechala jsem si tedy vlnkami objímat tlapy a ušklíbla jsem se na Ners. Ona se mě zeptala, jestli je jediná, která nemá ráda vodu, či jsem na tom stejně. "Tak zrovna proti vodě nic nemám. Tedy, nevadí mi." Přišlo mi to divné, nevím. Někdo vodu rád nemá, někomu nevadí, někdo ji zbožňuje. Já třeba neměla ráda sníh, ale když se to tak vezme, je to zmrzlá voda. No, z toho tedy vyplývá, že...
Odstoupila jsem od vody a přiblížila jsem se tak k Ners. Ušklíbla jsem se, když jsem slyšela její slova. Ona se mě však zeptala, proč jsem ji u Vodopádů nazvala svou dobrou kamarádkou. "Heh," vydala jsem ze sebe a dlouho jsem se nezamýšlela. "Vzhledem k tomu, že jsi jediná vlčice, se kterou si rozumím - s vlčicemi si do oka nikdy moc nepadnu," nechala jsem takovou tu "odmlku pro vtip" a poté jsem dodala upřímně: "a taky proto, že kdybych Freye řekla, že tě moc neznám, vyhodila by nás hned. Takže tak." Ne, neumím se vnucovat, abych jí říkala, jak moc jí mám ráda a že budeme bff. Prostě jsem jí to řekla upřímně, jak to je. "Neříkej snad, že ti to vadilo." Asi není zvyklá na "kamarády"... nápodobně, drahá, nápodobně.

<<< Vodopády

Zarazila jsem se, když jsme došli na louky. Ještě jsem tu snad nikdy nebyla, tedy, nevybavovala jsem si to. Nicméně jsem doufala, že to, co se stalo u Vodopádů, se vysvětlí, neb to nebylo nic, co by mohlo Freyu naštvat. Tedy, dobře, přišla jsem s Ners na území smečky, ale bylo to vedlejší území a byla jsem tam jako delta s ní. Je moc vážná, řekla jsem si spíše pro sebe. Tedy, ne že já bych oplývala nějakým velkým smyslem pro humor, ale zase jsem furt nebyla tak nabručená a důležitá.
Po cestě jsme se snažily vyhýbat těm špinavým kalužím, ale ono když jsem se rozhlédla kolem, bláto bylo takřka všude. "To je divné. Má být zima a sníh. Dobře, sníh z celého srdce nesnáším, ale furt je to lepší než to lepící se bahno," zaúpěla jsem a zavrčela. Ozvala se i Ners, která řekla, že tohle počasí taky nemá ráda. Přikývla jsem a dál jsem se pokoušela jít v jejích stopách.
Ners mi najednou řekla, že na té pláži jsme byly spolu. Začala jsem přemýšlet. "Vážně?" Zeptala jsem se jí. "Nebylo to tehdy, dávno, jak tam byla ta vlčice se stejnými odznaky jako mám já, akorát v hnědé barvě?" Vybavila jsem si. Ale neuvědomovala jsem si, že to bylo zrovna na té pláži. Tehdy se mi zdála Ners moc namyšlená a důležitá, hehe.

>>> Přímořské pláně

Akce byla výborná, moc se povedla!
Mrzí mě, že jsem se nestihla účastnit drabble a taky mě moc mrzí, že jsem přehlídla datum a myslela jsem si, že do 8 do večera to má být ještě dnes, ne včera :D Jinak bych ten připravený příspěvek s odpověďmi odeslala, ale co už :D
Jinak akce byla fakt super, i přes to, že jsem 2 úkoly nestihla jsem dostala hodně odměn a tím pádem jsem si je mohla směnit (směnárna je fakt super nápad!!).
Děkuju za pěknou akci,
všem, co toho vyhráli tu kupu gratuluji a zároveň Neona a Lennie chválím, že si s tím daly takovou práci a pěkně to vymyslely! :)
Za mě palec nahoru.
~ S.

Prkna (34)
• 30 prken = hvězdička do magie (ohně)
• 4 prkna = 4 drahokamy dle výběru (opály)

Trochu jsem nepochopila, proč Freya odehrála zbytečně takovou scénu a najednou se urazila. Nic špatného proti ní řečeno nebylo, nikdo jí nijak neurazil, dostala odpověď na každou její otázku. A to, že Ners na ní byla sarkastická, za to já jsem nemohla. Být já v jejím těle, udělám to samé, pomyslela jsem si, co se Nerssiiných narážek týkalo, a ušklíbla jsem se.
Už jsem to hodlala neřešit, protože to nemělo cenu. A aby přišel Atray a začal tu dělat taky scény, to by bylo moc i na mě. A to že si myslím, že by byl schopný to udělat. Už jen hlavně proto, že mu to řekne - a jistě v trochu jiném světle - a kdo pak uvěří mně? Nechala jsem to opravdu raději být.
Na Nerssiiná slova, že to už raději nekomentuje, jsem souhlasně přikývla. Ono je někdy lepší držet hubu, jak se říká. Protože když ji otevřete, můžete to pokazit vlastně ještě víc.
Navrhla jsem Nerssie odchod a ona souhlasila. Usmála jsem se, když mi navrhla moře. "Moře?" Podívala jsem se na ní nechápavě. Není to taková ta pláž, jak jsem tam potkala Suerteho s jinou vlčicí? Nechápavě jsem dala hlavu na stranu. V tu chvíli bylo nějaké moře poslední, co jsem registrovala. Proto jsem uposlechla Nerssiina slova (//to tvoje jméno a ty pády, máj gat! :D) a rozeběhla se za ní.

>>> Západní louky

Nechtěla jsem se s Freyou nijak pohádat anebo něco špatného říct, prostě jsem jí odpovídala stejným tónem, jakým na nás mluvila ona.
Nerssie jí ještě něco říkala, když ale Freya řekla, že si nemyslela, že je Nerss nový zájemce do naší smečky. "A kdyby byla, nešla bych s ní asi logicky sem, vzala bych ji do lesa a za alfou, případě za vámi," dodala jsem. Buď za Atrayem, nebo Radnym a Freyou. To už by pak bylo jedno.
Freya ještě něco měla na jazyku, tak jsem ztichla a poslouchala jí. Řekla mi, že přesně to, co jsem jí řekla, jsem měla udělat, anebo s ní dojít do lesa. "Nevěděla jsem, že vzít ji sem se napít a hned odejít je takový trestný čin," pověděla jsem svou myšlenku nahlas a podívala se směrem před nás. Tu se však Freya kvůli ničemu urazila a něco si vzala asi osobně. Jen jsem se na ní tázavě podívala a nechápavě naklopila hlavu do strany. "Cože?" Zeptala jsem se jí, když začala mluvit něco o tom, že pro mě není dost vysokým členem. "Co to meleš?" Zeptala jsem se jí. Nejdříve jsem se ušklíbla, protože jsem si myslela, že už konečně to nebude řešit a že to nemyslí vážně, ale ona to brala vážně. Až moc. Trochu jsem naklopila hlavu do strany a nastražila ušiska. "Já jsem nic proti tobě neřekla. Takže se hned neurážej," řekla jsem jí nechápavě. "Respekt k tobě mám stejný jako k Atrayovi, vzhledem k tomu, že jsi jeho dcera," řekla jsem jí tiše a podívala se na Ners. Co to do ní vjelo?
Nechala jsem ji být. Pak se jí zeptám. Nic jsem proti ní neřekla, normálně jsem jí to vysvětlila a to, že jsem použila stejně chladný a odtažený tón, jako ona, není nic, za co by se měla urazit a říkat, že k ní nemám respekt.
Freya mi řekla, že až se napijeme, máme odejít. "My tu nehodláme okupovat týdny. Měly jsme v plánu se jen napít a jít, víš? Kdyby si se normálně zeptala," nedořekla jsem ani větu, když se najednou sebrala a odešla.
Otočila jsem se na Ners. "Nechápu jí. Nic jsem proti ní neřekla, normálně jsem jí odpověděla a ona se naštvala? Ach bože," protočila jsem panenky. To zas bude u Atraye vysvětlování, protože mu půjde jistě žalovat. To by se k její povaze teď hodilo. Podívala jsem se Ners do očí, když se napila a řekla mi sarkasticky, že bychom měly odejít. A pak se mě zeptala, co se stane. "Nevím. Nechápu jí, fakt ne. Ale raději půjdeme, jsem si jistá, že běžela za jejím otcem mu to všechno říct a on se tu brzy ukáže. I když s ním je lepší domluva. To bude asi tím, že si s vlčicemi nerozumím tak, jako s vlky. Když jsem s nimi vyrůstala, no," mluvila jsem celkem zaraženě, ale už jsem to neřešila. Měla jsem v plánu pak dojít za Freyou a zeptat se jí, co to mělo znamenat. Že jí baví dělat takové scény...
"No že jo? Heh, musíme to ještě pak někdy zkusit. Asi půjdeme, co ty na to? Nechci, aby sem Atray přišel a řešili jsme tu nevyřešitelné," ušklíbla jsem se na Ners a nechala nyní na ní, aby šla jako první. Radši...

Na to, co řekla Nerssie, Freya reagovala trochu arogantně. Na jednu stranu se to dalo chápat, na druhou stranu.. já jsem jí nic hnusného neřekla, jen jsem jí prostě odpovídala. A to stejně chladným tónem, jako ona mně. Takže bych se měla taky naštvat?
Neřešila jsem to. Freya mi řekla, že jsem mohla něco říct. "Dobře, byly jsme tady na horách. Měla jsem jí říct: "Počkej tady, za pár hodin jsem zpátky, jen se dojdu zeptat, jestli se mnou můžeš k Vodopádům," a potom tě jít hledat, jelikož jsem nevěděla, kde ty, Radny anebo Atray jste, pak vás vyrušovat a ptát se vás, jestli si jí můžu vzít k Vodopádům?" Nechápala jsem její postup. Dobře, kdybych to nějak dopředu plánovala, asi určitě bych se jich došla zeptat, jestli s ní mohu jít k Vodopádům. Ale byla jsem delta, takže jsem asi měla v hlavě srovnáno a věděla jsem, co dělám, no ne?
"Vodopády jsou územím naší smečky," řekla jsem a slovo "naší" jsem trochu zdůraznila. "Ale není to hlavní centrum smečky. To je Erynijský les. Vodopády jsou jen území k tomu," dodala jsem, aby taky pochopila, jak jsem to myslela. Snad jsme se chápaly.
Tu se mě Freya zeptala, jestli jsem jí to tady chtěla ukázat, anebo jaké jsem měla úmysly. Tak určitě jsme to tu chtěly zničit a vykrást, no. Co jiného, než jí to tu ukázat, bych tu asi mohla dělat? Řekla jsem si pro sebe nepochopitelně. "Ano. Jen ukázat. Nedaleko jsme lovily a tak jsme se chtěly napít. Tohle mi přišlo jako pěkné místo, které bych jí mohla odhalit. Vzhledem k tomu, že do smečky, do které tohle území zapadá, patřím," vysvětlila jsem jí. Opravdu jsem neměla náladu se tu s ní nějak dohadovat, proto jsem jen tiše zabručela a otočila se na Ners. Ta mi myšlenkou poslala vzkaz. "A pak se div, že alfa nemá respekt," vtipkovala jsem a ušklíbla se. Samozřejmě jsem to nemyslela nijak vážně, Freya byla betou zaslouženě a tak jsem si prostě dělala jen srandu, což mohla Ners poznat.
Nerssie taky něco řekla, a to, že patří do Ageronské smečky a přidat k nám se nehodlá. "No, nějak tak. Prostě jsme se šly napít. Vláčet se až k jezeru, od hor, které jsou tady vedle, mi přišlo zbytečné." Už mě nebavilo jí to stále vysvětlovat jako malému vlčeti. Už snad byla dospělá, no ne? Tak to mohla pochopit.

Při představě, jak Nerssie svítí, mi řekla, že by to bylo dobré, dělala by chodící baterku. "To jo!" Zazubila jsem se. Pomocí iluzí jsem se pokusila vytvořit úplně stejnou vlčici, jako je Nerssie, akorát tyrkysově ozářenou. Ona mi řekla, že by byla tyrkysová světélka na ní a místo očí by měla červené koule. Přesně tak, jak to popsala, jsem vytvořila iluzi a začala se nahlas smát.
Ještě jsme řešily něco ohledně toho, že je zima, ale přitom je počasí jako v létě. Kdo ví, koho to byla práce, nicméně jaksi nás vyrušil cizí pach. Tedy, pro mě známý.
Má iluze Nerssie jako Vánočního stromečku se v tu ránu vypařila a já jen protočila panenky. Ta aby nebyla všude, uchechtla jsem se. Přišla až k nám a pozdravila. "Zdravím," odvětila jsem jí stejným tónem, jakým to ona pronesla ke mně.
Najednou mi řekla, jestli se mě může ptát, co tu dělá tahle vlčice. "To je prosím, beta naší smečky, dcera Atrayova. Vypadá na to, co?" Řekla jsem Nerssie v hlavě a podívala se na Freyu, dělajíc, jakoby nic. Tu se Nerssie postavila vedle mě a řekla jí, že je tu taky a klidně může mluvit na ní. Jen jsem se ušklíbla, ale nasadila jsem zpátky kamenný pohled, abych vypadala stejně ledově jako naše beta.
"Můžeš," dodala jsem. Chtěla jsem jí ještě říct: "Tak se ptej," ale nemohla jsem hned být drzá a zlá. "Je to, prosím, má dobrá přítelkyně a vzala jsem ji s sebou na své vlastní riziko." Bylo to dobré vysvětlení a hlavně to byla pravda. Proto jsem jí to říkala stejným tónem, jako ona mně, akorát jsem nevynula tak hrdě hruď. "Nejme přeci v Erynijském a ani tam namířeno nemáme. Tudíž v tom nevidím problém, když je tu se mnou," odvětila jsem jí a sedla si. Nelámala jsem si s tím hlavu, protože jsem nic trestného neudělala.

Bavily jsme se o Ageronu a o tom, že tam svítí i některá zvěř a tak. Nerssie mi řekla, že jí mrzí, že nesvítí i členi smečky. Usmála jsem se nad tou představou načež jsem se zamrskala a opět si vlezla na svůj oblíbený kámen. "To by bylo až moc divné, kdyby si svítila, ne?" Zeptala jsem se jí. "Vypadala bys jako přerostlá světluška," dopověděla jsem a popsala tak to, co jsem měla v hlavě jako představu. Zazubila jsem se a koukla se na nebe. Bylo pravé poledne.
Ners mi slíbila, že až zjistí, proč to vlastně svítí, dá mi vědět. "Myslím, že to nikdo neví a o pravém důvodu se dá pouze spekulovat," řekla jsem svou myšlenku nahlas a zastřihala ouškama. Nakrčila jsem čenich, když se kolem mě plazil nějaký brouk. Tys měl být zazimovaný! Napadlo mě jako první, když jsem ho viděla. Bylo to divné. To jsem celou zimu přečkala? Nejsem žádný medvěd!
Načala jsem tedy otázku i na Ners, proč je takové teplo. Ona mi řekla, že to neví, a připadá si, jako by bylo léto a ne zima. Přikývla jsem. "Třeba v létě bude sníh, a v zimě bude teplo!" Ale co může způsobit takový jev? To, že se roční období vymění?
Chvíli jsem se povalovala, ale pak jsem vstala a došla vedle Ners. Sedla jsem si na zem a iluzí jsem vytvořila před námi vlka. "Heh," ušklíbla jsem se. Vlk začal čichat k zemi, načež se před ním vytvořil a zjevil velký, bílý jelen. Vlk ho ignoroval, když najednou se rozeběhl, skočil mu na záda a chytil se předními packami o jeho paroží. "Taky se tak často nudíš?" Zeptala jsem se jí a nechala celou iluzi zmizet. Ucítila jsem totiž známý pach.