Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Na Nerssie bylo vidět, že je celkem naštvaná. Ale přiznejme si to, kdo by v takovéto situaci podrážděný nebyl? Stojíte tu mezi deseti vlky, spadne na vás lavina sněhu a ještě k tomu začne znovu chumelit. Trochu mi to taky kazilo náladu, ale snažila jsem se být alespoň vůči Ners klidná, vzhledem k tomu, že ona za to nemůže. Avšak ostatní za to jistě mohou, podle mě.
Proužkovaná mi najednou řekla, ať nezapomenu na to, že to já jsem jí sem zavedla. Zněla naštvaně, asi kdyby to bylo opačně, taky bych byla takhle "milá". Nicméně přijala jsem to od ní a podívala se kolem sebe. Když jsem zjistila, že oheň posloužil jako ohřívač a vysoušeč všem, lehce jsem zavrčela a rozhlédla se. Ještě tak někomu pomáhat, to jo, zamručela jsem.
Ners konstatovala, že je to normální lavina a neměli bychom si z toho dělat tak těžkou hlavu. "Kdo by čekal, že na horách bude sníh?" Ironicky podáno, ale co už. Všichni z toho moc vyváděli.
Tak nějak jsem všechny ostatní ignorovala. Nevnímala jsem je, jestli třeba na mě mluví anebo se snaží upoutat mou pozornost. To by teď nedokázal snad nikdo. Krom otce, zamyslela jsem se. Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala podobné myšlenky pryč, a začala se soustředit na situaci tady. Nějací vlci se rozhodli vydat se pryč, možná za něčím, co tu proběhlo. Taky jsem hladová, mihlo se mi hlavou a nasála jsem tak pachy okolních zvířat do čenichu. Ale byli cítit hlavně všichni ti vlci, co tu byli s námi.
Zaslechla jsem něco o létajícím předmětu. Hah, zlatokopky. Mě však napadlo, že bych se mohla podívat do hor, jestli tam není někdo / něco, co lavinu spouští. Podívala jsem se směrem k Ners a zahrála to trochu do autu. Nechci tu být s takovým davem a jít hledat nějaký poklad, který tu prolétl... no, ehm, ne. Co třeba dělat, že se jdeme podívat tam nahoru, co se tam děje, a případně na ně ještě nějakou lavinu shodit? No nebyla by to sranda? Ano, určitě bych se toho zúčastnila, protože jsem už tak trochu škodolibá. Ale já za to nemůžu, to sestra!

>>> Sněžné hory

//Hned jdu na to... já zase chtěla psát včera po celý den, ale musela jsem čekat na Geiba... :D Takže tak, už jdu na to. Holt někdo není denně u počítače, ale užívá si života i tam.. venku :D
Edit: Počkat, Geib ještě nepsal. Musím napsat až po něm, nebo ne?
EDIT Edit: Dobře, dobře, nekřič na mě :D To jste mi mohli říct rovnou... -.- Dokoukám díl Doctora Who a jdu na to (cca 10 min) :D (Pozn. Tohle mám tak rád, když musím reagovat na 600 předchozích postů x.x :D)

Vlci. Vlci všude kolem! Tady.. támhle... tajdle.. tady taky... i tu vedle mě! Ó vlčí bóže.. proč tu všichni jsou? V hlavě jsem zmateně tikala očima sem a tam. Zrovna dvakrát jsem velké množství vlků na jednom místě nepreferovala, už jen hlavně proto, že se mi to od mé smečky vymstilo.
Neřešila jsem už to, co bylo. Důležitější je to, co bude, a proto jsem tiše došla k Suertemu a řekla mu, ať mě alespoň neignoruje. Oslovil mne a pak řekl, že mě neignoroval. Známe. Ten sarkastický tón to potvrdil.
Když jsem se vrátila zpět k skupince, ke které se přidal i další vlk, tiše jsem zavrčela. Chtěla jsem tu stát jen s Ners a trénovat si magie, možná bych ještě snesla toho Coedena, protože vtipkoval se mnou, ale nějakou bílou vlčici a dalšího otravného vlka, to bylo na mě moc. Tiše jsem zavrčela a podívala se směrem, kterým se rozléhal podivný zvuk.
Všichni utichli a dívali se jedním směrem. Než jsem se stihla otočit a podívat se tím směrem taky, spatřila jsem bílý závoj, který zakrýval celou krajinu. Zavřela jsem oči a očekávala silný náraz. A taky že ano. Pohltil mne sníh, který nás všechny přikryl. Po několika sekundách jsem nemohla popadnout dech, proto jsem zmateně zahrabala packami. To mi nepomohlo, přišel čas na oheň. Ten se rozlil kolem mě a sníh povolil ve vodu. A díky pokračování plamenů ohně uschla i voda v mé srsti a vlků kolem nás. Ne, nebyla to laskavost pro ně, ale když stáli tak blízko u mě...
Všichni se ptali, co se stalo anebo se pracně hrabali zpod sněhu. Já jsem je všechny ignorovala a rozhodla jsem se popojít blíže k místu, ze kterého sníh spadl. Rozklusala jsem se tím směrem a potichu, pro sebe, jsem začala diskutovat. "Asi to šlo odtud," zamrkala jsem očky, hledíc na vysoké, zasněžené hory. "To je zvláštní.. taková lavina.. divné," uvažovala jsem nahlas. Otázkou bylo, jestli to byla jen náhoda a prostě se spustila, díky sněžení, lavina, anebo či je to něčím způsobené. Jít se tam podívat.. nejít.. váhání začalo. Ale jak jsem byla naučená už od pudu sebezáchovy z přírody, musela jsem jít s davem. Nevyčnívat, jít s davem. Pak budeš za tu nejhorší, doprovázela jsem se myšlenkami při cestě zpět k hromádce vlků. Sníh byl stále kolem. Oheň už dávno uhasl a já jen spokojeně zamlaskala. Můj pohled padl na Nerssie. "Kde jsme to skončily?"

Přiběhla jsem na nové území, které mne však moc hezky nepřivítalo. Místo připravené hostiny na zlatém podnosu mě propleskl stromeček, který z toho měl asi i srandu. Naštvaně jsem zamručela a díky nahromaděnému vzteku jsem v žilách rozpoutala doslova oheň, který se přenesl až na stromek. "A má po, fackovat mě nikdo nebude!" Zavrčela jsem a podívala se kolem sebe. Ners mi řekla, že si to ten stromek nezasloužil. Stála jsem za názorem, že by si zasloužil i horší věci, tohle pro něj bylo to nejlepší řešení. Mohla jsem ho po kouskách rozkousat. Jeho by to bolelo víc a mě by to stálo více času a energie.
Za námi, zřejmě po pachu, přišel i Coeden. Nečekala jsem ho tu, ač jsme nebyli daleko od naší smečky, ale myslela jsem si, že jsem jediný vlk, který putuje kolem území. Ne, často jsem se na území smečky nezdržela, tedy, ne na dlouho. Vždy jsem odcestovala, nebavilo mě to být na jednom místě. Ale stejně tam poté, co odtud s Ners odejdeme, budu muset zajít a zjistit situaci.
Coedy vtipnou poznámkou upoutal mou pozornost, když poté dodal i otázku. Přikývla jsem, ač o magii ohně musel vědět. "Delší dobu, avšak už konečně začínám v ní mít cit," ďábelsky jsem se usmála a podívala se mu do očí. Pozdravil i Ners, na což jsem nijak nereagovala.
Po chvilce jsem ucítila další pachy. Vlk někam vleze a díky jeho popularitě se to v tom území nahromadí během chvilky, řekla jsem si pro sebe unaveně a ušklíbla se. Samozřejmě jsem si dělala srandu, ale co už. Do čenichu mi přišel pach Suerteho. Ten syčák, zamručela jsem otráveně a dělala, že o něm zatím nevím. Čekala jsem, jestli přijde anebo mě bude ignorovat. Ignoroval. "Hned jsem tady, jen si něco... vyřeším." Krátce jsem popsala situaci a podívala se na místo, kde stál. U něho byla ještě nějaká vlčice.
Došla jsem pomalu k nim. "Není slušné někoho ignorovat," dodala jsem. "Zdravím. Suerte. Zrádče," poslední slovo jsem si spíše řekla pro sebe, ještě jsem do něho zakašlala, takže ho těžko mohl uslyšet. To samé společnice, kterou tu měl. "Jak vidím, máš tu společnost. Nebudu rušit."
Opět jsem se oddálila, nehledíc na to, že nestihl skoro vůbec zareagovat. Došla jsem zpátky k Ners a Coedymu, když jsem v dálce viděla nějakou další vlčici. "Vidíte to? To je nevýhoda být slavným. Někam vlezete a jen kvůli vaší slávě a popularitě se to kolem vás nahromadí a převlkuje," zavtipkovala jsem a protočila panenky. Společnost mi tolik nevadila, ale převlkováno jsem zase dvakrát nepreferovala.
Nerssie se mě zeptala, co teď tu chci dělat. "Nevím, uvidíme," dodala jsem. Nezdálo se mi to, že se sem nahrnulo tolik vlků. Zvláštní. Něčím to ale být muselo...

<<< Západní Galtavar
//hurá na akci! ^^

Výskokem jsem se dostala přes hranice oddělující les a louku. Zamrkala jsem, když jsem se ponořila do hlubokého, vysokého a tajemného lesa. Měla jsem to tu celkem ráda, už jen proto, že nedaleko sídlila Smrt. Nedá se říct, že bych měla Smrt v lásce, ale nějak jsem jí brala za někoho, kým bych se jednou taky chtěla stát. Ostatní by se mi museli podřizovat a já bych byla ta nejmocnější...
...Z mých představ mě vyrušil malý stromek, který do mě naboural. "Viděla si to?! Jak do mě naboural?!" Zavrčela jsem naštvaně a zvedla se ze země po strážce, ze které bylo evidentní, kdo byl hlavním pachatelem. "To si nenechám líbit!" Zamručela jsem otráveně a naštvaně jsem dupla. Od místa dopadu packy se najednou všude rozlil oheň, který se dotkl i malého, nevyrostlého stromu. Byl nízký, a právě začal hořet. Naštvaně jsem myšlenkou ovládala oheň, i když jsem nad tím nepřemýšlela. A když stromek shořel, oheň zmizel. Zůstal jenom popel. Zrekapitulovala jsem si situaci. "Já... jsem to natrénovala! Viděla si?" Hrdě jsem vypnula hruď a ušklíbla se směrem k Ners. No... a pak že tréninkem nic nedocílíš. Chyba. Tréninkem lze docílit všeho.

<<< řeka Mathaë

Po přeskočení řeky jsem se vydala dále. Spatřila jsem před sebou několik lesíků. Vydala jsem se na pláň, že kterých jsem měla i při běhu rozhled. Smrkový les, támhle odtud je Ners, tam je Smrt... ale ten les před Smrtí, hehe! Napadlo mě ďábelsky a namířila jsem si to přímo tam. Rozpačitě jsem se rozhlédla, když jsem spatřila Píska. Nechala jsem ji být, raději jsem jí ignorovala. Náladu na nějaké vypravování o tom, co se stalo za dobu, co jsme se po několik dní neviděly, jsem neměla.
Byla tu s nějakým vlkem, kterého jsem neznala, ale jeho pach mi přišel povědomý. Jako u Freyi a dalších sourozenců. Další do party malých, rozmazlených capartů? Napadlo mě. To snad ne.. ale on vypadá normálně. Oni však nejsou rozmazlení, Radnayden anebo jak se jmenuje taky chováním nevypadá nejhůř... akorát Freya je trochu chladná a tichá, no co, povahu si nevybíráme. A je to alfova dcera, jaká si byla ty, milá Skyliuško? Ještě horší! Tak sklapni. Zavrčela jsem si tiše pro sebe a po hlavě se rozeběhla do pásu, který se rozkládal před lesem, který oplývala Smrt. No potěš pánbůh.

>>> Jedlový pás

<<< Přímořské pláně
//Sorry že nečekám, pak by nám ten přesun trval týden :DD

Klusala jsem v před. "Co říkáš na hory, anebo podpálení lesa?" Zazubila jsem se šibalsky a podívala se před sebe. Úkolem bylo přeskočit anebo přelézt řeku Mathaë, o které mi vyprávěla Smrková smečka. Měla bych tam taky zajít. Musím ještě urovnat to s tou Freyou. Stejně jí nechápu, nic ošklivého ani urážlivého jsem jí neřekla, nic, kvůli čemu by se měla naštvat. Jednou se vlk snaží a takhle to dopadne. A kdybych jí poslala do háje, tak bych byla vyhoštěna.. můžu být ráda za to, že se jen naštvala... Hlavou mi prolétlo, že o nepochopeném incidentu jistě ví i Atray. Jak jinak. Otcova dceruška. Bylo to tak, to bylo na oko jasné, kdybych měla já vlčata, měla bych to podobně. Ale štvalo mě to. Být potrestaný za něco, co jsem neudělala... nepochopila jsem jí a ona zřejmě mě, proto si přebrala situaci po svém (zlém) a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

>>> Západní Galtavar

//Krátce, nemám moc času a chci se trochu pohnout :D

Ohledně svého partnera mi toho moc neřekla, krom toho, že již není mezi živými. Posmutněle jsem se na ní podívala. Docela by mě to naštvalo, kdybych si už někoho našla a on by zemřel. Možná jsem měla na jazyku pár otázek, jak se mu to stalo, čím to bylo způsobeno a tak, ale raději jsem to nevytahovala. Někdy nebylo dobré se ptát na taková ta citlivá místa. I když Ners vypadala, že jí to moc nevadí, ale přišlo mi, že jí to v koutku duše trápí. Ono, koho by to netrápilo. Proto jsem tiše přikývla a ještě doposlechla větu, že je to dávno. Neměla jsem k tomu co dodat.
K tématu o vlčicích, které střídají vlky jako ponožky, jsme se obě vyjádřily a kupodivu jsme se shodly. Zavrtěla jsem ocasem. Zastřihala jsem oušky. Začala jsem přemýšlet, co bychom mohly kde podniknout. Nic na tomto území mě nenapadalo, hlavně proto, že moře bylo z vody slané. A ještě k tomu začal padat sníh, proto nebylo dobrým nápadem se jít právě teď vykoupat. Jásavě jsem se podívala před sebe. Napadlo mě, že bychom se mohly vydat trochu na sever, popřípadě do lesa anebo výše, do vysokých hor. To by nebylo špatné. A třeba si opět pohrát s magiemi, ráda bych si je procvičila. "Pojď," pobídla jsem jí a vstala. Byla jsem rozležená a proto jsem se musela oklepat a trochu se protáhnout. Hned na to jsem nabrala krok, který se změnil v klus a následně ve cval. A tím jsem se dostala až k řece Mathaë.

>>> Řeka Mathaë

// Skylieth se taky ráda zúčastní. Mám magii ohně na 10. levelu ^^ + vzduch na levelu 3. :)

Derian by se moc ráda zúčastnila, ač neumí lovit, ale bohužel, ani jeden termín mi nevyhovuje. Budu přes prázdniny a víkendy včetně pryč :D Škoda no, ale budu to sledovat, užijte si to! :)
EDIT: No, nevím. Já bych se ráda přidala, ale budu mít problémy už jenom se zvládnutí akce se Skylieth. Takže s Derian bohužel nepočítejte, avšak nevím, jak Nyam :)

// Děkuji moc, byla to super akce :) Škoda, že jsem to moc nepochopila no :D Četla jsem si to v rychlosti a chtěla jsem to poslat co nejdříve, protože jsem se moc chtěla zúčastnit :D Příště si dám pozor :)
Ale moc pěkná akce, zúčastněným gratuluji! ^^

Poslechla jsem si, jak to Ners praktikovala s otravnými vlky. Bylo to zajímavé, při představě, že bych já byla ten otravný vlk a přišla za ní. Co by asi tak mohla říct? Že mě spálí zaživa? Uchechtla jsem se. "Ty se toho nebojíš, hehe," řekla jsem s vtipem a oklepala se. Nějak podivně se zatahovalo a dokonce padla i mlha, díky které bylo špatně vidět.
Naše téma ohledně otravných vlků se prolnulo s dalším tématem, které znělo: "blbé vlčice aneb střídání partnerů jako nálad." Na tohle jsem se Ners, jako jedinému vlku, přiznala, že jsem ještě partnera nikdy neměla a tak nějak jsem proto nepociťovala pocit se o někoho opřít. Vždy jsem se spoléhala jedině na sebe, nikdy jsem nemohla říct, že mi s něčím někdo pomohl. Objasnila jsem jí to tím, že je má povaha složitá. Ona mi na to řekla, že každý je složitý, ale trochu jinak. Zastřihala jsem ouškama a přikývla. Vystihla to perfektně.
Poté mi řekla, že s jejím partnerem nastaly jakési komplikace. Nechápavě jsem natočila hlavu do strany, když mi odpověděla, že zemřel. "Tak to je mi líto," řekla jsem jí upřímně a sedla si. Dokázalo by mě asi hodně silně naštvat, kdybych už si ze 100 vlků vybrala jednoho, kterému bych se líbila i já, rozuměli bychom si a on by byl ten jediný, o koho bych se mohla opřít. Nedokázala jsem si to představit, stejně tak jako to, že by mi pak zemřel. Ale dokážeš si to představit... co otec? To byl tvůj jediný přítel. Tvoje jediná opora... a taky zemřel. A kdo za to může? Tiše jsem zavrčela a vrátila se zpět z myšlenek do reality.
Ners mi pověděla svůj názor na vlčice, které střídají partnera jako počasí. Dopověděla mou větu, na což jsem jí přikývla. To není partner, ale jen záloha, než si najdou další zálohu, objasnila jsem si to v hlavě a poslouchala, jak to Ners odůvodnila. Zdůvodnila to tím, že si užívají a třeba jen toho pravého hledají. "Pravé přítele však nenajdeš tím, že budeš brát za partnera každého. Musela by ses s ním nejdříve seznámit," řekla jsem svou myšlenku nahlas. A poté Ners dodala, že je další důvod, a to třeba to, že to jsou rozhoďnožky. "Heh," uchechtla jsem se. "Anebo. To už je pak ale jiné téma, no," dodala jsem s ironickým úšklebkem a podívala se na vodu, rozlévající se kolem nás. "Co podnikneme?" Spontánní otázka.

Přiznala jsem se, že jsem ještě nějak obzvláště dolézavého vlka nepotkala. Ano, potkala jsem Píska, to už jsem řekla, ale ta nebyla tak drasticky dolézavá, jen se snažila se mnou mluvit, abychom se trochu poznaly, vzhledem k tomu, že jsme byly spolu ve smečce. A stále jsme.
Podívala jsem se před sebe, načež jsem uslyšela Nerssiina slova, že si z ní musím dělat srandu. "Já se ještě s tolika vlky nepotkala, heh. Ale i tak, když se někdo otravný začne se mnou bavit, většinou sám ještě dobrovolně uteče. A když ne, tak mu hold trochu pomůžu," vysvětlila jsem jí. Ona mi pak řekla, že jsem šťastná vlčice. Zazubila jsem se andělsky a pokrčila přední tlapu, načež jsem váhu přenesla na tu zadní.
Poté jsme zvolily téma partner. Znuděně jsem zívla, vzhledem k tomu, že jsem ještě partnera neměla. Dobře, v dávné minulosti, když jsem ještě tvrdou tlapou panovala na postu alfy vedle svého otce, se o mě snažili nějací vlci, ale já jsem za tím viděla pouze snahu povýšit se na vyšší postavení. Zamručela jsem a sedla si. "No, nevím. Toho dne se obávám. Jsem hrozně složitá osoba, která se nerada o něco dělí anebo se rozhoduje ve dvou," ušklíbla jsem se. Moc jsem o sobě nemluvila, ale proč jí neříct vlastně pravý důvod, proč jsem neměla partnera? "Komplikace?" Nechtěla jsem znát celý její životopis, ale zajímalo mě, proč se páry rozpadají.
"Souhlasím. Takové nechápu. Já si nenaleznu jednoho vlka ze dvou set, který by mi padl do očí, a oni berou každého druhého. To pak není pravý partner, ale jen.." nenacházela jsem správná slova, jak to vyjádřit. "Prostě to není to pravé ořechové," dodala jsem poté a následně se ušklíbla.

"Popravdě," začala jsem trochu s rozvážným tónem hlasu, "dotíravého vlka jsem ještě nepotkala." Možná, že trochu dotíravá byla Písek, ale ta se vzdálila hned poté, co jsem s ní došla do naší smečky. Tudíž jsem vlastně popravdě nikoho, kdo by se snažil ke mě vetřít, nepotkala.
Polkla jsem rozrušením, když jsem na sobě cítila, že magie ohně ve mě srší a já měla příšernou chuť jít něco zapálit. Ale nemohla jsem, mohlo by se mi to vymknout kontrole a tak zkušená v této magii ještě nejsem, abych to byla schopna uhasit. K tomu nemám magii vody, že. Vlk aby měl všechny magie, co se živlů týče, pro zachránění země, heh.
Ners, na mou poznámku ohledně magie ohně, dodala, že to má svoje klady a zápory. Jasně, hned se mi v hlavě pár věcí k tomu i tomu vybavilo, ale chtěla jsem slyšet hlavně její názor. Ona místo toho zapálila kolem sebe taky oheň, díky čemuž zabraňovala usazování sněhu na jejím (dokonce i mém) kožichu, a tím pádem si ho i vysoušela. 2 v 1, neberte to!
Andělsky jsem se ušklíbla, očekávajíc odpověď s nějakými příklady těch kladů a záporů, ale po chvilce ticha jsem raději toto téma neřešila. V hlavě se mi vynořila dost dobrá skupinka názorů, proto jsem se už nemusela ovlivňovat ostatními.
Dalším tématem na obzoru bylo: "Kamarádství na život a na smrt." V tomto jsme se shodly, že neexistuje pravý kamarád, který by se vás zastal a stál při vás v tom nejhorším, neboť když jde do tuhého, onen dotyčný se sebere a uteče, jen aby si zachránil svůj ocas. To je potom přítel na výměnu za kus žvance. Co to povídám, mí "přátelé" jsou všichni na výměnu za kus žvance - při této myšlence jsem se neobešla bez olíznutí čenichu. "No," polkla jsem, neboť jsem měla sucho v krku a nechtěla jsem chraptit. "Já si myslím, že by si vlčice měla najít vlka, který s ní bude stále a bude ji bránit a tak, všechno. Nevím no. Je to zvláštní, ale já partnera ještě neměla, hehe. Čím to asi bude?" Zažertovala jsem. Každý mohl ale hned vědět, že za to mohla moje tvrdá a nepřípustná povaha. "Za mě by měl partner být vlk jako druhá polovina vlčice. Tedy, samozřejmě někdy mohou každej jít jinou cestou, ale ta by se měla pokaždé spolčit a sejít u sebe. Takže tak," dodala jsem. Někdy jsem řekla něco vážně, ale zakončit to, to mi moc nešlo, no. Co si budeme nalhávat.

Díky trapnému tichu jsme načaly téma o počasí. Vlastně, nebylo to téma zas tak k zahození, vzhledem k tomu, že díky němu se dá druhý taky dobře poznat. Jestli je to zimní, nebo letní druh. A já byla všemi směry letní. Spíše jarní, nebo podzimní, ale furt jsem snášela léto lépe, než zimu. "Sníh je otravný. Leze ti všude, studí, štípe a je lepší, když ti je teplo, než zima. I když mně už je to takřka jedno, cítím se posilněna od té doby, co jsem použila magii ohně. Třeba toho dokáži víc!" Ponořila jsem se do myšlenek. Jak se většinou zlepšují vlastnosti a věci? No přeci tréninkem! Kdo ví, jak na tom vlastně jsem.
Další otázka, která na mě od Ners padla, bylo, jestli mám ráda vodu. Vyměnily jsme si názory, vzhledem k tomu, že ona vodu ráda nemá, já ji nějak neřeším. Akorát by mě zajímalo, kde může to moře začínat a kde končit. Protože prostě není možné, aby to bylo nekonečné. Někde musí být začátek, tedy, alespoň nějaký břeh. Anebo nějaké vyústění do řeky, či jak tohle vlastně chodí. Nešlo mi do hlavy, jak může být voda slaná a voda pitná. Protože slaná voda se prostě nemohla jen tak "přecedit" a být z ní pitná. Ale pitná se zase nemohla "osolit". Tohle mi opravdu tížilo hlavu.
Nakonec se mě Ners zeptala, proč jsem jí nazvala svou přítelkyní, co se z pohledu kamarádství týče. Vysvětlila jsem jí to celkem popravdě, ono však říct jí, že je jediná, kdo mi padl do oka, by asi teď nebylo vhodné. Proto jsem jí prostě řekla upřímně důvod, díky kterému jsem to mohla zakrýt. Ale pravdivě. Ona mi řekla, že to chápe a že to bylo chytré. Přikývla jsem. Nakonec jsem se jí zeptala, jestli jí to vadilo. Řekla mi, že není na nějaké přátelství na život a na smrt. "Heh," ušklíbla jsem se. Ners však řekla, že měla kamarádku, která se na ní ale vykašlala a utekla. "To je tak vždycky. Já jsem ještě pravého přítele, nebo přítelkyni, co se kamarádství týče, nepotkala. Dvakrát jsem si s někým rozuměla, ze sta, ale on pak stejně odešel a nechal mě být. A vlk už potom ani neví, na čem je. Je lepší jít na vlastní pěst, spoléhat se jen na sebe než na ostatní. Protože pravý přítel, na život a na smrt, podle mě, neexistuje." Má teorie vyšla na svět. Tadá, potlesk prosím!
Tu se však ochladilo a začalo chumelit. Naštvaně jsem zamručela a vedle sebe jsem vytvořila malý ohýnek, který všechen sníh rozpouštěl a vytvářel příjemné teplo. "Výborná magie!"