Gallirea - Příspěvky uživatele

<<< Přímořské pláně
//Sorry že nečekám, pak by nám ten přesun trval týden :DD

Klusala jsem v před. "Co říkáš na hory, anebo podpálení lesa?" Zazubila jsem se šibalsky a podívala se před sebe. Úkolem bylo přeskočit anebo přelézt řeku Mathaë, o které mi vyprávěla Smrková smečka. Měla bych tam taky zajít. Musím ještě urovnat to s tou Freyou. Stejně jí nechápu, nic ošklivého ani urážlivého jsem jí neřekla, nic, kvůli čemu by se měla naštvat. Jednou se vlk snaží a takhle to dopadne. A kdybych jí poslala do háje, tak bych byla vyhoštěna.. můžu být ráda za to, že se jen naštvala... Hlavou mi prolétlo, že o nepochopeném incidentu jistě ví i Atray. Jak jinak. Otcova dceruška. Bylo to tak, to bylo na oko jasné, kdybych měla já vlčata, měla bych to podobně. Ale štvalo mě to. Být potrestaný za něco, co jsem neudělala... nepochopila jsem jí a ona zřejmě mě, proto si přebrala situaci po svém (zlém) a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

>>> Západní Galtavar

//Krátce, nemám moc času a chci se trochu pohnout :D

Ohledně svého partnera mi toho moc neřekla, krom toho, že již není mezi živými. Posmutněle jsem se na ní podívala. Docela by mě to naštvalo, kdybych si už někoho našla a on by zemřel. Možná jsem měla na jazyku pár otázek, jak se mu to stalo, čím to bylo způsobeno a tak, ale raději jsem to nevytahovala. Někdy nebylo dobré se ptát na taková ta citlivá místa. I když Ners vypadala, že jí to moc nevadí, ale přišlo mi, že jí to v koutku duše trápí. Ono, koho by to netrápilo. Proto jsem tiše přikývla a ještě doposlechla větu, že je to dávno. Neměla jsem k tomu co dodat.
K tématu o vlčicích, které střídají vlky jako ponožky, jsme se obě vyjádřily a kupodivu jsme se shodly. Zavrtěla jsem ocasem. Zastřihala jsem oušky. Začala jsem přemýšlet, co bychom mohly kde podniknout. Nic na tomto území mě nenapadalo, hlavně proto, že moře bylo z vody slané. A ještě k tomu začal padat sníh, proto nebylo dobrým nápadem se jít právě teď vykoupat. Jásavě jsem se podívala před sebe. Napadlo mě, že bychom se mohly vydat trochu na sever, popřípadě do lesa anebo výše, do vysokých hor. To by nebylo špatné. A třeba si opět pohrát s magiemi, ráda bych si je procvičila. "Pojď," pobídla jsem jí a vstala. Byla jsem rozležená a proto jsem se musela oklepat a trochu se protáhnout. Hned na to jsem nabrala krok, který se změnil v klus a následně ve cval. A tím jsem se dostala až k řece Mathaë.

>>> Řeka Mathaë

// Skylieth se taky ráda zúčastní. Mám magii ohně na 10. levelu ^^ + vzduch na levelu 3. :)

Derian by se moc ráda zúčastnila, ač neumí lovit, ale bohužel, ani jeden termín mi nevyhovuje. Budu přes prázdniny a víkendy včetně pryč :D Škoda no, ale budu to sledovat, užijte si to! :)
EDIT: No, nevím. Já bych se ráda přidala, ale budu mít problémy už jenom se zvládnutí akce se Skylieth. Takže s Derian bohužel nepočítejte, avšak nevím, jak Nyam :)

// Děkuji moc, byla to super akce :) Škoda, že jsem to moc nepochopila no :D Četla jsem si to v rychlosti a chtěla jsem to poslat co nejdříve, protože jsem se moc chtěla zúčastnit :D Příště si dám pozor :)
Ale moc pěkná akce, zúčastněným gratuluji! ^^

Poslechla jsem si, jak to Ners praktikovala s otravnými vlky. Bylo to zajímavé, při představě, že bych já byla ten otravný vlk a přišla za ní. Co by asi tak mohla říct? Že mě spálí zaživa? Uchechtla jsem se. "Ty se toho nebojíš, hehe," řekla jsem s vtipem a oklepala se. Nějak podivně se zatahovalo a dokonce padla i mlha, díky které bylo špatně vidět.
Naše téma ohledně otravných vlků se prolnulo s dalším tématem, které znělo: "blbé vlčice aneb střídání partnerů jako nálad." Na tohle jsem se Ners, jako jedinému vlku, přiznala, že jsem ještě partnera nikdy neměla a tak nějak jsem proto nepociťovala pocit se o někoho opřít. Vždy jsem se spoléhala jedině na sebe, nikdy jsem nemohla říct, že mi s něčím někdo pomohl. Objasnila jsem jí to tím, že je má povaha složitá. Ona mi na to řekla, že každý je složitý, ale trochu jinak. Zastřihala jsem ouškama a přikývla. Vystihla to perfektně.
Poté mi řekla, že s jejím partnerem nastaly jakési komplikace. Nechápavě jsem natočila hlavu do strany, když mi odpověděla, že zemřel. "Tak to je mi líto," řekla jsem jí upřímně a sedla si. Dokázalo by mě asi hodně silně naštvat, kdybych už si ze 100 vlků vybrala jednoho, kterému bych se líbila i já, rozuměli bychom si a on by byl ten jediný, o koho bych se mohla opřít. Nedokázala jsem si to představit, stejně tak jako to, že by mi pak zemřel. Ale dokážeš si to představit... co otec? To byl tvůj jediný přítel. Tvoje jediná opora... a taky zemřel. A kdo za to může? Tiše jsem zavrčela a vrátila se zpět z myšlenek do reality.
Ners mi pověděla svůj názor na vlčice, které střídají partnera jako počasí. Dopověděla mou větu, na což jsem jí přikývla. To není partner, ale jen záloha, než si najdou další zálohu, objasnila jsem si to v hlavě a poslouchala, jak to Ners odůvodnila. Zdůvodnila to tím, že si užívají a třeba jen toho pravého hledají. "Pravé přítele však nenajdeš tím, že budeš brát za partnera každého. Musela by ses s ním nejdříve seznámit," řekla jsem svou myšlenku nahlas. A poté Ners dodala, že je další důvod, a to třeba to, že to jsou rozhoďnožky. "Heh," uchechtla jsem se. "Anebo. To už je pak ale jiné téma, no," dodala jsem s ironickým úšklebkem a podívala se na vodu, rozlévající se kolem nás. "Co podnikneme?" Spontánní otázka.

Přiznala jsem se, že jsem ještě nějak obzvláště dolézavého vlka nepotkala. Ano, potkala jsem Píska, to už jsem řekla, ale ta nebyla tak drasticky dolézavá, jen se snažila se mnou mluvit, abychom se trochu poznaly, vzhledem k tomu, že jsme byly spolu ve smečce. A stále jsme.
Podívala jsem se před sebe, načež jsem uslyšela Nerssiina slova, že si z ní musím dělat srandu. "Já se ještě s tolika vlky nepotkala, heh. Ale i tak, když se někdo otravný začne se mnou bavit, většinou sám ještě dobrovolně uteče. A když ne, tak mu hold trochu pomůžu," vysvětlila jsem jí. Ona mi pak řekla, že jsem šťastná vlčice. Zazubila jsem se andělsky a pokrčila přední tlapu, načež jsem váhu přenesla na tu zadní.
Poté jsme zvolily téma partner. Znuděně jsem zívla, vzhledem k tomu, že jsem ještě partnera neměla. Dobře, v dávné minulosti, když jsem ještě tvrdou tlapou panovala na postu alfy vedle svého otce, se o mě snažili nějací vlci, ale já jsem za tím viděla pouze snahu povýšit se na vyšší postavení. Zamručela jsem a sedla si. "No, nevím. Toho dne se obávám. Jsem hrozně složitá osoba, která se nerada o něco dělí anebo se rozhoduje ve dvou," ušklíbla jsem se. Moc jsem o sobě nemluvila, ale proč jí neříct vlastně pravý důvod, proč jsem neměla partnera? "Komplikace?" Nechtěla jsem znát celý její životopis, ale zajímalo mě, proč se páry rozpadají.
"Souhlasím. Takové nechápu. Já si nenaleznu jednoho vlka ze dvou set, který by mi padl do očí, a oni berou každého druhého. To pak není pravý partner, ale jen.." nenacházela jsem správná slova, jak to vyjádřit. "Prostě to není to pravé ořechové," dodala jsem poté a následně se ušklíbla.

"Popravdě," začala jsem trochu s rozvážným tónem hlasu, "dotíravého vlka jsem ještě nepotkala." Možná, že trochu dotíravá byla Písek, ale ta se vzdálila hned poté, co jsem s ní došla do naší smečky. Tudíž jsem vlastně popravdě nikoho, kdo by se snažil ke mě vetřít, nepotkala.
Polkla jsem rozrušením, když jsem na sobě cítila, že magie ohně ve mě srší a já měla příšernou chuť jít něco zapálit. Ale nemohla jsem, mohlo by se mi to vymknout kontrole a tak zkušená v této magii ještě nejsem, abych to byla schopna uhasit. K tomu nemám magii vody, že. Vlk aby měl všechny magie, co se živlů týče, pro zachránění země, heh.
Ners, na mou poznámku ohledně magie ohně, dodala, že to má svoje klady a zápory. Jasně, hned se mi v hlavě pár věcí k tomu i tomu vybavilo, ale chtěla jsem slyšet hlavně její názor. Ona místo toho zapálila kolem sebe taky oheň, díky čemuž zabraňovala usazování sněhu na jejím (dokonce i mém) kožichu, a tím pádem si ho i vysoušela. 2 v 1, neberte to!
Andělsky jsem se ušklíbla, očekávajíc odpověď s nějakými příklady těch kladů a záporů, ale po chvilce ticha jsem raději toto téma neřešila. V hlavě se mi vynořila dost dobrá skupinka názorů, proto jsem se už nemusela ovlivňovat ostatními.
Dalším tématem na obzoru bylo: "Kamarádství na život a na smrt." V tomto jsme se shodly, že neexistuje pravý kamarád, který by se vás zastal a stál při vás v tom nejhorším, neboť když jde do tuhého, onen dotyčný se sebere a uteče, jen aby si zachránil svůj ocas. To je potom přítel na výměnu za kus žvance. Co to povídám, mí "přátelé" jsou všichni na výměnu za kus žvance - při této myšlence jsem se neobešla bez olíznutí čenichu. "No," polkla jsem, neboť jsem měla sucho v krku a nechtěla jsem chraptit. "Já si myslím, že by si vlčice měla najít vlka, který s ní bude stále a bude ji bránit a tak, všechno. Nevím no. Je to zvláštní, ale já partnera ještě neměla, hehe. Čím to asi bude?" Zažertovala jsem. Každý mohl ale hned vědět, že za to mohla moje tvrdá a nepřípustná povaha. "Za mě by měl partner být vlk jako druhá polovina vlčice. Tedy, samozřejmě někdy mohou každej jít jinou cestou, ale ta by se měla pokaždé spolčit a sejít u sebe. Takže tak," dodala jsem. Někdy jsem řekla něco vážně, ale zakončit to, to mi moc nešlo, no. Co si budeme nalhávat.

Díky trapnému tichu jsme načaly téma o počasí. Vlastně, nebylo to téma zas tak k zahození, vzhledem k tomu, že díky němu se dá druhý taky dobře poznat. Jestli je to zimní, nebo letní druh. A já byla všemi směry letní. Spíše jarní, nebo podzimní, ale furt jsem snášela léto lépe, než zimu. "Sníh je otravný. Leze ti všude, studí, štípe a je lepší, když ti je teplo, než zima. I když mně už je to takřka jedno, cítím se posilněna od té doby, co jsem použila magii ohně. Třeba toho dokáži víc!" Ponořila jsem se do myšlenek. Jak se většinou zlepšují vlastnosti a věci? No přeci tréninkem! Kdo ví, jak na tom vlastně jsem.
Další otázka, která na mě od Ners padla, bylo, jestli mám ráda vodu. Vyměnily jsme si názory, vzhledem k tomu, že ona vodu ráda nemá, já ji nějak neřeším. Akorát by mě zajímalo, kde může to moře začínat a kde končit. Protože prostě není možné, aby to bylo nekonečné. Někde musí být začátek, tedy, alespoň nějaký břeh. Anebo nějaké vyústění do řeky, či jak tohle vlastně chodí. Nešlo mi do hlavy, jak může být voda slaná a voda pitná. Protože slaná voda se prostě nemohla jen tak "přecedit" a být z ní pitná. Ale pitná se zase nemohla "osolit". Tohle mi opravdu tížilo hlavu.
Nakonec se mě Ners zeptala, proč jsem jí nazvala svou přítelkyní, co se z pohledu kamarádství týče. Vysvětlila jsem jí to celkem popravdě, ono však říct jí, že je jediná, kdo mi padl do oka, by asi teď nebylo vhodné. Proto jsem jí prostě řekla upřímně důvod, díky kterému jsem to mohla zakrýt. Ale pravdivě. Ona mi řekla, že to chápe a že to bylo chytré. Přikývla jsem. Nakonec jsem se jí zeptala, jestli jí to vadilo. Řekla mi, že není na nějaké přátelství na život a na smrt. "Heh," ušklíbla jsem se. Ners však řekla, že měla kamarádku, která se na ní ale vykašlala a utekla. "To je tak vždycky. Já jsem ještě pravého přítele, nebo přítelkyni, co se kamarádství týče, nepotkala. Dvakrát jsem si s někým rozuměla, ze sta, ale on pak stejně odešel a nechal mě být. A vlk už potom ani neví, na čem je. Je lepší jít na vlastní pěst, spoléhat se jen na sebe než na ostatní. Protože pravý přítel, na život a na smrt, podle mě, neexistuje." Má teorie vyšla na svět. Tadá, potlesk prosím!
Tu se však ochladilo a začalo chumelit. Naštvaně jsem zamručela a vedle sebe jsem vytvořila malý ohýnek, který všechen sníh rozpouštěl a vytvářel příjemné teplo. "Výborná magie!"

//Odpovím během zítřka. Ve škole jsme do 16:05, + než se dostanu domů, čekejte odpověď navečer.
EDIT: Moc se omlouvám, ale vyskytly se mi velmi vážné rodinné problémy, takže není nálada. Snad to pochopíte. Přeskočte mě a Lylwelin má mou plnou manipulaci.
Díky.

Odsouhlasili jste si to tímto sami, že uděláte ze Skylieth kanibala ^^ :DDDD
Ale ne, gratuluji a už se na ty tvorečky těším :D

<<< Západní louky

Ohledně počasí se dalo tak maximálně spekulovat, jelikož nikdo vlastně nevěděl, co se to děje. I když časem pofukoval studený vítr, nebylo to bláto příjemné. Protočila jsem panenky, když jsem tlapku zabořila do trochu větší hloubky, aneb přehlídla jsem kaluž. Zamručela jsem a zastřihala ouškama, abych se soustředila už i na jiné věci, než byla jenom zem a můj kožich - o který jsem se stejně nikdy moc nezajímala.
Nerssie mi řekla, že se to počasí třeba zlepší. "Toť otázka. Bude napadený sníh, který studí a štípe do tlapek, lepší, než tohle, co se dá smýt?" Bylo to spíše pro zamyšlení, ať už na to Nerssie odpoví, nebo ne.
Když jsem si vlastně vzpomněla, koho jsem tu potkala a co se dělo, nějak jsme si s Ners nesedly. Ano, byly to ještě časy, když jsem byla stále naštvaná a celkem i dost agresivní, hlavně proto, že jsem měla za sebou nedávnou událost s mou smečkou. Podívala jsem se před sebe, když jsem najednou spatřila moře.
Jako kočka jsem zapředla a přiblížila se k vodě. Věděla jsem už, že je to slané a pít se to nedá, ale smočit si tam části tlapek špatný nápad nebyl. Nechala jsem si tedy vlnkami objímat tlapy a ušklíbla jsem se na Ners. Ona se mě zeptala, jestli je jediná, která nemá ráda vodu, či jsem na tom stejně. "Tak zrovna proti vodě nic nemám. Tedy, nevadí mi." Přišlo mi to divné, nevím. Někdo vodu rád nemá, někomu nevadí, někdo ji zbožňuje. Já třeba neměla ráda sníh, ale když se to tak vezme, je to zmrzlá voda. No, z toho tedy vyplývá, že...
Odstoupila jsem od vody a přiblížila jsem se tak k Ners. Ušklíbla jsem se, když jsem slyšela její slova. Ona se mě však zeptala, proč jsem ji u Vodopádů nazvala svou dobrou kamarádkou. "Heh," vydala jsem ze sebe a dlouho jsem se nezamýšlela. "Vzhledem k tomu, že jsi jediná vlčice, se kterou si rozumím - s vlčicemi si do oka nikdy moc nepadnu," nechala jsem takovou tu "odmlku pro vtip" a poté jsem dodala upřímně: "a taky proto, že kdybych Freye řekla, že tě moc neznám, vyhodila by nás hned. Takže tak." Ne, neumím se vnucovat, abych jí říkala, jak moc jí mám ráda a že budeme bff. Prostě jsem jí to řekla upřímně, jak to je. "Neříkej snad, že ti to vadilo." Asi není zvyklá na "kamarády"... nápodobně, drahá, nápodobně.

<<< Vodopády

Zarazila jsem se, když jsme došli na louky. Ještě jsem tu snad nikdy nebyla, tedy, nevybavovala jsem si to. Nicméně jsem doufala, že to, co se stalo u Vodopádů, se vysvětlí, neb to nebylo nic, co by mohlo Freyu naštvat. Tedy, dobře, přišla jsem s Ners na území smečky, ale bylo to vedlejší území a byla jsem tam jako delta s ní. Je moc vážná, řekla jsem si spíše pro sebe. Tedy, ne že já bych oplývala nějakým velkým smyslem pro humor, ale zase jsem furt nebyla tak nabručená a důležitá.
Po cestě jsme se snažily vyhýbat těm špinavým kalužím, ale ono když jsem se rozhlédla kolem, bláto bylo takřka všude. "To je divné. Má být zima a sníh. Dobře, sníh z celého srdce nesnáším, ale furt je to lepší než to lepící se bahno," zaúpěla jsem a zavrčela. Ozvala se i Ners, která řekla, že tohle počasí taky nemá ráda. Přikývla jsem a dál jsem se pokoušela jít v jejích stopách.
Ners mi najednou řekla, že na té pláži jsme byly spolu. Začala jsem přemýšlet. "Vážně?" Zeptala jsem se jí. "Nebylo to tehdy, dávno, jak tam byla ta vlčice se stejnými odznaky jako mám já, akorát v hnědé barvě?" Vybavila jsem si. Ale neuvědomovala jsem si, že to bylo zrovna na té pláži. Tehdy se mi zdála Ners moc namyšlená a důležitá, hehe.

>>> Přímořské pláně

Akce byla výborná, moc se povedla!
Mrzí mě, že jsem se nestihla účastnit drabble a taky mě moc mrzí, že jsem přehlídla datum a myslela jsem si, že do 8 do večera to má být ještě dnes, ne včera :D Jinak bych ten připravený příspěvek s odpověďmi odeslala, ale co už :D
Jinak akce byla fakt super, i přes to, že jsem 2 úkoly nestihla jsem dostala hodně odměn a tím pádem jsem si je mohla směnit (směnárna je fakt super nápad!!).
Děkuju za pěknou akci,
všem, co toho vyhráli tu kupu gratuluji a zároveň Neona a Lennie chválím, že si s tím daly takovou práci a pěkně to vymyslely! :)
Za mě palec nahoru.
~ S.

Prkna (34)
• 30 prken = hvězdička do magie (ohně)
• 4 prkna = 4 drahokamy dle výběru (opály)