Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Úkryt Athairne <<< Erynijský les

Klusala jsem po hranicích lesa. Docela chytře jsem obešla celý dav, který se v lese nacházel, tudíž si nikdo nemohl všimnout, že nejsem v úkrytu. Napadlo mě totiž, že poté, co jsem zachránila s ostatními (nulami) Gallireu, mohla bych být opět o krok silnější a mocnější. A k tomu mi mohla pomoci jen jedna osoba...
Suerte a Písek? Ne, na mysli jsem měla Smrt, ale zarazilo mě, že zrovna tihle dva (a ještě nějací další vlci, které jsem ignorovala), se znají. Aby si mě nevšimli jsem použila svou magii neviditelnosti, díky které jsem se zneviditelnila a prošla těsně kolem nich. Nemohli nic vědět, nemohli si mě všimnout, ani mne cítit. Like a boss.
Na Suerta jsem nebyla naštvaná, ale zklamal mne. Dobře, možná jsem mu řekla, ať počká u řeky a odešla jsem, vrátila jsem se o pár dní později, ale rychleji to nešlo. Jenomže on mě vystřídal za jinou vlčici, se kterou se potuloval nedaleko řeky a zřejmě se jí i dvořil! Pche. Ne, žárlivá nejsem, ale tohle bylo moc. Dobře, možná jsem trochu žárlivá. Fajn, jsem hodně žárlivá, ale nechci si to připouštět. Prý je to špatná vlastnost...

>>> Stará zřícenina (//přes Jedlový pás - napsala bych tam, ale chci mít 500. příspěvek ve zřícenině :3)

Jako poslušný člen smečky, což bych do sebe nikdy neřekla, jsem přiběhla k alfě a ostatním členům, oznámit jim, že už se vracíme a kde jsme to vlastně byli.
Když Aranel zaslechla má slova o tom, že jsme zachraňovali Gallireu před sněhovou kalamitou, měla hrozný strach o Coedena. Ach ta láska, to je hrozný, pomyslela jsem si hned a podívala se na ní s úšklebkem. "V horách nedaleko na severu. Jo, všichni až na jednu vlčici přežili, ona už nestihla před lavinou utéci a udusila se. Coedy šel někudy jinudy, ale měl by brzy přijít, nevím," dodala jsem zcela vážně a otočila se na přicházejícího Takkiho. Vypadal celkem nervózně a začal se bavit s alfou. Nechápavě, při jeho pohledu, jsem nazdvihla pysky, ale jen symbolicky. Nevrčela jsem ani nic podobného, ale nechtěla jsem si nechat líbit nějaké "pomluvy". Weriosasa se vydala do úkrytu a on šel za alfou. V jeho hlavě se honilo to, že se s ním vykecávám o blbostech. To, že jsme tu pár dní nebyli a že jsme všichni přežili a zachránili Gallireu je blbost?! Měla jsem chuť mu to vyprsknout do tváře, aby si příště rozmyslel, o čem mluví, ale držela jsem se na uzdě. Kort vedle alfy. Posměšně jsem se na něj podívala a poslouchala Atrayova slova.
"Je dobře, že je o tuhle smečku zájem, ale už takhle je nás až až... měla bych později dojít pro potravu," pomyslela jsem si nahlas a podívala se na Aranel. Ustaraně se snažila ze mě dostat co nejvíce informací. "Žádná vlčice se neudusila, prosím tě. Všechno proběhlo v klidu," řekla jsem jí a ironicky protočila panenky. Tak, aby to neviděla.
Poté jsem se otočila a bez jakéhokoli dalšího slova jsem se vydala do svého úkrytu. Nadšeně, že se konečně vracím do zpětného komfortu, jsem si popoběhla a zaplula do stromu tak ladně, jak jen to s tou mou velkou pr... zadkem, ehm, šlo.

>>> Úkryt Athairne

//Prosím PARYSU, aby se dostavila co nejdříve ke skupině Scatnach a Fey pro finální hru Valentýýna ^^ (osudovanou mnou)

// Na řadě je Weriosasa a Takki? :)
EDIT: Snad se to nějak rozjede... ^^

// No já jen doufám, že Savior přijde ještě tenhle týden... :DDD
EDIT: // Sakra. Moc se omlouvám, ale přehlédla jsem to! Ano, chtěla jsem hodit ještě jeden / dva příspěvky za osuda... ale proč jedete, dámy, druhé kolo? No... nějak to vymyslím.

<<< Západní Galtavar

Když jsem se blížila k lesu, zpomalila jsem a přesně mezi dvěma stromy jsem vyskočila, abych pomyslné hranice, dělící tyto dvě území, přeskočila. Hah, jsem tu jen na skok, zažertovala jsem si v duchu. Ne, nepřišlo mi to vtipné, ale co už.
Rozklusala jsem se po pachu. Cítila jsem hodně cizích pachů, které se mi ani zdaleka nelíbily. Žeby nové posily? To ne... to abych šla na lov... napadlo mě vzápětí. V dálce jsem viděla Atraye a spol, proto jsem přiběhla k nim.
"Zdravím," dodala jsem klidně a zastavila se. Dýchala jsem poněkud rychle, nemohla jsem popadnout dech, ale po chvilce se mi tep a dech srovnal. "Tak o co jsem přišla?" Zeptala jsem se nejprve a podívala se na Atraye. Myšlenkami jsem zabrousila k představě, jak teď na mě začne před všemi křičet, že jsem přitáhla cizí vlčici k Vodopádům. Nevěděla jsem, co od Freyi čekat. Jestli to na mě řekla, nebo jestli mlčela a vyřešíme si to spolu... uvidíme, jestli už je dospělá anebo ještě tatínkova dcera.
Atray vypadal celkem rozrušeně, tak jsem si sedla a snažila se soustředit. "To mi neuvěříš... byla jsem v horách, kde byla malá jeskyně a z ní stále proudily laviny sněhu. Ale zastavili jsme to, ještě s další kupou vlků," objasnila jsem mu. "Byl tam i Coedy a Písek," řekla jsem nakonec a protočila panenkami. Stejně jsme tam byli tak trochu navíc. Myslím my, kdo neovládal své magie naplno. Ale co už, tlapa k tlapě a víc hlav víc ví, anebo jak se to říká.
Po chvilce jsem se rozhlížela kolem. Byla jsem tu celkem šťastná a nikdy předtím bych nevěřila, že najdu sobě tak blízké místo, jako bylo právě toto. I když mi tu někteří jedinci lezli krkem, stejně jsem tento les, překypující pryskyřicovou vůní, měla hrozně ráda. Nasála jsem zhluboka do plic vůni Erynijského lesa a vůni smrků, načež jsem s výdechem řekla: "půjdu si asi lehnout... a nabrat energii." Řekla jsem to nahlas, ale bylo to spíše pro mě řečeno, ne že bych to hned oznamovala Atrayovi. Ale mohl to slyšet a taky mi na to odpovědět, ovšem, to už mi bylo jaksi v tuhle chvíli jedno.

<<< Jedlový pás

Pomalu jsem si v hlavě přemítala, co asi budu v Erynijském všechno dělat. Nejdříve tam přiběhnu a pozdravím, pak se jich asi zeptám, co se událo nového a nakonec si půjdu asi odpočinout do úkrytu. A co s tou Freyou? Napadlo mě. Neměla jsem tušení, jestli už to přestala řešit, ale mohlo mě to taky teď v lese překvapit. Asi by mi to vyrazilo dech, kdybych tam přišla a Atray mě nemile seřval, že jsem tam přišla s cizí vlčicí a tak... musím s ní později dát řeč... určitě jo, rozhodla jsem se a přeskočila kus větve, který se tu povaloval.
Přímo přede mnou se začínal rozprostírat les. Zavrtěla jsem ocasem, protože jsem se už těšila do úkrytu. Jak si lehnu, jak si odpočinu, jak se tam rozvalím na ty kožešiny a celkově... až budu mít klid.

>>> Erynijský les

<<< Sněžné hory

Když jsem opatrně slezla z hor, musela jsem se zastavit. Už jsem se nacházela v malém lesíku, ve kterém jsem dobře věděla, co se hlouběji nachází. Smrt, heh. Podívala jsem se tím směrem a ušklíbla se. Vzpomněla jsem si, jak mě hodila o zem z celé té zříceniny, ještě teď, když se protáhnu, mě bolí záda. Při této myšlence jsem se opravdu musela protáhnout a napnout tak mé svaly, které chvíli nic nedělaly. Protože já jsem zvyklá dělat skoro pořád něco.
Po krajině nebylo sněhu ani památky, takže jsem si jen spokojeně zamlaskala, že jsme to pěkně vyřešily a pomalým krokem jsem přešla do klusu. Namířila jsem si to do Erynijského lesa.

>>> Západní Galtavar

Napjatě jsem sledovala, co se bude dít. Nerssie vymyslela, že napodobí pomocí ohně znak, který byl na jeskyni, jsem se docela nenudila. Bylo to opravdu zajímavé, přidali se i ostatní a celkově, na ten počet tu byl zmatek. Někdo něco říkal, další se zase jenom díval.. já seděla opodál a sledovala, co se bude dít, vzhledem k tomu, že jsem neovládala žádnou magii elementů tak dobře, jako někteří zde zúčastnění.
Najednou, když dali květinu do otvoru a všechny magie splňovaly to, co jeskyně chtěla, se rozzářila a oslnila nás pronikavým světlem. Zmateně jsem zamžourala, když jsem si všimla, že všechen sníh je pryč a nevalí se žádná další lavina. A v jeskyni se místo, do kterého se ukládala rostlina, ztratilo, i se všemi znaky. Nějaká magie? Nechápavě jsem pozdvihla obočí a ušklíbla se. Aspoň je to pryč, napadlo mě vzápětí a já se podívala na ostatní. Zřejmě to bylo všechno, co jsme měli splnit, co se záchrany ostatních před zavalením lavinou týče. Ale cítila jsem se celkově silnější, možná i rychlejší, nevím. Takový podivný pocit, jako kdybych byla nabytá energií a vybavená novými schopnostmi, které jsem mohla využít.
Podívala jsem se na Ners. "Strávily jsme spolu hodně času, a musím ti říct, že jsi jediná z celé téhle země, kdo mi padl do oka. Nejsem zrovna dvakrát na kamarádíčkování, ale s tebou to bylo fajn. Jdu teď do smečky vyřešit to s Freyou a zjistit novinky, nicméně určitě se za tebou v Ageronu stavím!" Usmála jsem se a packu jsem položila na tu její. Tak nějak jsem tušila, že ona je jediná, kdo mě chápe a kdo je mi z celé Gallirei zatím nejblíže. Mávla jsem ocasem a podívala se na ostatní. "Tak se mějte," řekla jsem otráveně a předpokládala, že Coeden a Písek zřejmě půjdou taky do smečky. Tam zase bude převlkováno. Ale co už, vyrazila jsem po hlavě dolů z hor, opět přes ten lesík, ve kterém nás lavina zavalila a až domů. Hah, domů...

>>> Jedlový pás

// Moc děkuji za akci :) Bylo to docela (doslova) napínavé ^^ Akce byla super! Dobrý nápad.
Přála bych si 2 hvězdičky do rychlosti a 2 hvězdičky do obratnosti. Díky :3

//Raději bych to nechala při tom starém pořadí, ať už se v tom nedělá větší bordel.

Když Nerssie přistoupila k jeskyni, všimla si, jak začal jeden ze znaků blikat. Řekla mi, že její vrozená magie je oheň, tudíž jsme si obě tvar ve znaku X přiřadili k ohni.
Celkově jsme teď jen stály před jeskyní a přemýšlely, co bychom mohly udělat. Mě napadlo, že bych doběhla pro ostatní, abych zjistila, co u jezera našli a jestli nám to v něčem pomůže. Ners souhlasila, avšak když jsem chtěla odejít, spatřila jsem všechny vlky, jak se hrnou sem na kopec. "Hehe, ani jsem nemusela nikam chodit," řekla jsem vděčně. V poslední době jsem dost zlenivěla.
Sníh byl stále opravdu všude, a ač sluneční paprsky naznačovaly, že by se mohlo pomalu blížit jaro, hory se tomu nějak vyhnuly. Dávala jsem to zavinu té jeskyni, ze které opět vyšla lavina. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a čekala, až se všichni vlci na hory vyškrábou.
Jedna z nich, bílá vlčice s černou špičkou ocasu, měla v tlamě nějakou květinu. Vůbec nic jsem neříkala, nějaké oznámení o tom, co jsme našly a tak, nic. Byla jsem ticho. Ať si na to přijdou sami.
Vlčici napadlo nacpat květinu do toho otvoru. Ale sníh, který se právě začal sypat z jeskyně, nepřestal a stále se valil. Jestli je někdo v Jedlovém pásu, musí teď proklínat všechny živé, pomyslela jsem si. Docela bych to chtěla vidět. Z bezpečného místa, samozřejmě...
Coeden najednou vyvalil nápad, že bychom mohli podle těch znaků použít magie v pořadí, v jakém tam jsou. Problém však byl v tom, že já jsem ovládala akorát dobře oheň, který však Ners měla jako vrozenou magii. Vzduch jsem teprve trénovala, potom zemi a vodu? Ani jednu z magií jsem nevlastnila, popravdě, nechtěla jsem. I když zem by nebyla od věci, ale i tak. Proto jsem jen couvla a čekala, jestli někdo začne něco konat, nebo tu přežijeme léto i s další zimou.

// Další příspěvky z mé strany už neočekávejte, nechť se to vyvine z vašich tlap 3:D

//Asi by bylo lepší počkat o něco déle, ale mít celý, hotový příspěvek, který zahrne všechno, co se stalo, než za chvilku mít v podstatě nedopsaný post, ve kterém si ani nezmínila, že tě Lennie srazila na zem a takové ty ... detaily :D
EDIT: Nevím no, asi napiš, ale od Carmen v podstatě nemáš žádnou reakci, jen opsala to, co bylo zmíněné osudem... Ale zkus to no, nějak si to domysli XD

Červená růže → Nerssie

Bílá růže → Danique

1. balení pralinek z bílé čokolády → Meadow
2. balení pralinek z bílé čokolády → Scarita
3. balení pralinek z bílé čokolády → Storm

1. balení pralinek z hořké čokolády → Winter
2. balení pralinek z hořké čokolády → Cora
3. balení pralinek z hořké čokolády → Takki

1. plyšový vlk → Kessel
2. plyšový vlk → Nox