Příspěvky uživatele

Nespokojeně jsem pomalu ťapkal v blízkosti nové oběti v podobě Nym. Netušil jsem, co je zač. Byla moc malá na druhou mámu a moc velká na dalšího sourozence. Zkusil jsem jí ožužlat tlapku, ale nedostal jsem z ní nic jiného, než špínu, kterou jsem znechuceně vyplivl. Jídlo tedy taky nebyla a nevypadalo to, že by o ní měl být zájem, takže jsem se k ní otočil zády. Dával jsem si dobrý pozor, kam jsem pokládal ty vratké tlapky - rozhodně jsem nechtěl před ostatními spadnout. Za všechno stejně mohla tma, která se pořád nechtěla vypařit. Možná to ale bylo normální? Jak jsem to koneckonců mohl vědět? Každopádně mi nemožnost pořádně kontrolovat, co dělám, vadila a nebál jsem se to dát najevo dlouhým zabručením. Snažil jsem se alespoň napodobit bratra a oči nejdřív otevřel doširoka, poté je zase skoro zavřel a znovu to celé zopakoval, ale bylo to k ničemu, takže jsem to nakonec s druhým zamručením vzdal a loudavými kroky se zařadil k němu mezi matčiny tlapky.
Ani teplo pod maminčiným břichem ale netrvalo dlouho. Ve tmě se mihl vysoký stín, přičemž jsem se trochu vyděšeně přikrčil, ale znovu se nadšeně narovnal, když se ukázalo, že přišlo jídlo. Tedy, táta. Vypískl jsem, když se Alastor vyřítil ze své pozice a shodil mě na zem. Otevřel jsem tlamu v přípravě na pořádný naštvaný řev, ale zastavil jsem ho, když jsem si všiml, co ostatní dělají. Vymrštil jsem se na všechny čtyři a něčím, co by se dalo považovat za postižený klus, jsem se nenápadně přiblížil po bok tátovi.
Chvíli jsem sledoval, jak se z mého jídla ztrácí peří a nespokojeně se mračil. Najednou už to jídlo nevypadalo jako pořádný dlabanec - vždyť se úplně zmenšilo! Nakonec jsem to ale zkusil taky, když se do toho pustil i Alastor. Nemohl jsem zůstat pozadu. Uchopil jsem lechtivé peří do tlamy a zkusil zatáhnout, ale setkal jsem se s odporem. Na obličeji se mi objevil ještě více zamračený výraz a nasupeně jsem zkusil pírko chytit ještě víc, ale zalechtalo mě až někde daleko v krku, takže jsem vydal jakési dávící zvuky a rychle se o pár stop od té věci vzdálil. Ucítil jsem maminčin čumák a její teplo, ale prostě se mi to nelíbilo - že mi to nešlo. Měl jsem za to, že to maso stejně nebude dobré a bude chutnat stejně, jako to peří. "Fuj," přikývl jsem a dupl tlapkou o zem, abych svá slova potvrdil. "neci to," hlavou jsem tentokrát zavrtěl a odstrčil tu mrtvou věc dál ode mě. Začal jsem si probojovávat cestu pod matčiny tlapky a začal jí žužlat srst, která mě lechtala na hlavě.
Myslel jsem si, že bych mohl vydržet nejíst, ale začínalo mě nepříjemně svědit bříško. Pořád jsem ale odmítal dotknout se toho, co přinesl táta. Místo toho jsem začal dělat vykulené oči na mámu. "Mamí," protáhl jsem kňouravým hlasem. Z toho prostě nemohlo nic nekápnout. "Inýho, chci iný," přitulil jsem se k její bílé tlapce a věnoval jí olíznutí. "Plosím?" dodal jsem nakonec a s nadějí v očích vyčkával na něco nového - něco, co mě tentokrát neudusí.