Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1. Vzhled



2. Povaha

1. Vzhled
for obvious reasons


2. Povaha

1. Vzhled



2. Povaha

1. Vzhled



2. Povaha

1. Vzhled


2. Povaha

(412) LOTERIE 9

Tahle situace se mi náramně líbila. Bylo to drama! A žádné se netýkalo mě. Házel jsem pohledem postupně z Parsifala na Sionna a pak na Arcanuse. Odkašlal jsem si, abych upoutal něčí pozornost. "Kdo je Styx?" zeptal jsem se a natočil hlavu do strany. Jestli jsem ji znal, tak už jsem si ji nepamatoval. Nedůležitá duše s nedůležitým životem - až na to, že pro tyhle tři očividně hodně důležitá byla. Takže se asi hodilo ji znát. Zmínku o vrácení se k životu už jsem se ale rozhodl ignorovat, páč mě z toho přemýšlení začala bolet hlava. Krátce jsem si prohlédl Wylana, abych zjistil, jestli je stejně zmatený, jako já.
Nakrčil jsem čenich. Vyložil jsem si Parsiho chování jako doprošování se alfě. Bylo mi jedno, že dělám úplně to samé - já to dělal lépe a ještě jsem u toho vypadal jako princ. Odfrknul jsem si a po jeho návrhu, že vezme nováčky na lov, jsem málem vrhnul. "Ne!" vyjekl jsem. Dva lovy za poslední měsíc mi stačily. "Ne," řekl jsem už o něco klidněji a už už jsem se chystal to nechat plavat, ale pak jsem si vzpoměl na Wylana. On aby se zahazoval s tímhle vlezdo... vlkem, a sám? Tak to nikdy. "A on taky nikam nejde." Přimhouřil jsem na Parsifala oči a zamračil se. A možná se trochu před Wylana postavil.
Na rozdíl od Parsifala jsem se Sionnovi očividně zamlouval. Trochu mě to hodilo do pozoru a dával jsem si pozor, abych vypadal co nejvíc reprezentativně. I když jsem měl po poznámce o škvrněti chuť mu ještě jednu přidat. "Pravda," konstatoval jsem, když Arcanus zmínil, že Sionn zmužněl. Ušklíbl jsem se. "Bez tebe by tu asi les dlouho nestál, co?" prohodil jsem a doufal, že si to Arcanus nevezme osobně. Koneckonců byl starý a trochu naivní.

(411) LOTERIE 7

Čím víc mluvili o těch myšlenkách, tím víc jsem se snažil nad ničím nepřemýšlet. Ale bylo to fakt těžké, ještě, když do mě Wylan tak rejpnul. Ne, že ty bys toho uměl hodně. Neodpustil jsem si a nafoukl tváře jako malé vlče.
Každopádně na nějaké trucování nebyl čas. Začly se dít zajímavé věci. "Tyjo, to byly tvrdý zbytky, co?" uchechtl jsem se, ale očividně tady nikomu do smíchu moc nebylo, tak jsem jen pokrčil rameny a nechal to být. Wylan se jich zeptal na jejich zdraví a já bych se dokázal s jen trochu pomlácení spokojit, ale Arcanus to očividně nežral. Zranění? Vždyť jenom vyháněl kojoty nebo tak něco. Nechápal jsem. Tahle situace byla nad moje chápaní. Bolela mě z toho hlava, a tak jsem byl rád alespoň za teplo, které se tu najednou objevilo.
Pánové? To bych si nechal líbit. Zvědavě jsem natočil hlavu do strany. "Já jsem Sirius. Moc mě těší, Parsi," představil jsem se a trochu na něj mrkl. Snažil jsem se přijít na to, co si s těmahle mohu dovolit. Crowley nebyl úplně otevřený lichotkám, ale úplný propadák to taky nebyl. Možná mě čekalo větší štěstí tady. Jenže jsem si nemohl pomoct a po očku jsem mrknul na Wylana. Hned mě veškerá touha po zábavě přešla. Omylem jsem se na něj zamračil než jsem znovu přenesl pozornost na ty dva.
Překvapeně jsem povytáhl obočí, když mě ten černobílý oslovil. Abych byl zcela upřímný - neměl jsem tušení, kdo to je. Jestli mě znal, tak jsem si ho nepamatoval. Ostatně jako většinu nedůležitých. Ale to jsem mu vykládat nehodlal, takže jsem se jen mile pousmál a mávl ocasem. "Sionne," oslovil jsem ho, protože Parsifal už se představil a tohle on nebyl. Z Arcanusova vyprávění jsem si ale pamatoval, že tohle je další alfa. Takže jsem se snažil. "Už strašně dlouho. Nenabral jsi svaly?" zazubil jsem se. Trocha lichotek a fakt, že se mi jeho existence úplně vypařila z hlavy, mohl být zapomenut.

(410) LOTERIE 6

//Asgaarský hvozd

Horlivě jsem přikyvoval. Byl jsem na halucinace vážně hrdý, jako na jednu z mála věcí. Sice jsem ji nedokázal ovládat tak, jak bych chtěl, ale to taky přijde. Prostě jsem si musel vymyslet nějaký dobrý prosík pro Smrt. A doprošovat se mi šlo.
Vyšlo ze mě posměšné uchechtnutí. Trochu jsem pochyboval, že Arcanusova slova budou mít větší váhu, než ta moje. Teda alespoň mi přišlo, že Wylan rozhodně o možnosti magie nechtěl nic slyšet. Nechápal jsem to. Bez magie se v Galliree nedalo žít. "Vidíš? Říkal jsem ti to," prohodil jsem směrem k Wylanovi a vesele se ušklíbl. Mít pravdu byla moje oblíbená činnost.
Ten způsob, jakým Arcanus objevil magii, byl lehce pofidérní. Povytáhl jsem obočí. "Já to věděl od narození. Barvy očí jsou spojené s magiemi. Prostě mi to někdo z rodičů řekl a jednoho dne BUM. Ovládl jsem magii," zazubil jsem se. Očividně nebylo tak obvyklé být Gallirejským vlčetem.
Do úkrytu jsem vešel elegantně, až na to, že do mě Wylan strčil. S heknutím jsem poskočil dopředu, ale ani jsem mu nevynadal. To bylo tak to poslední, co bych udělal. Už by se mnou nikdy nepromluvil a to jsem z nějakého důvodu nechtěl riskovat.
Arcanus nás úkrytem vedl jen chvíli, než nás někdo vyrušil. Nebo spíš my vyrušili je. Jakýsi černobílý vlk a takový béžový. Sionn a Parsi, ale nedokázal jsem určit, který je který. Vypadali jako po pořádném flámu. "Zdravím," zapředl jsem a vesele se na ně usmál.

Na rozdíl ode mě byl Wylan do seznamování celý žhavý. Mně stačilo těch dohromady pět jmen, která jsem tu slyšel. To znamenalo, že jsem měl minimálně pět konkurencí. Moc nadějně to s tím mým vládnutím nevypadalo, ale takové velké plány byly na dlouhý běh, a tak jsem se tím moc nestresoval. Prozatím jsem si mohl užívat teplého úkrytu a zásob jídla. A běda, jestli se mi něčeho z toho nebude dostávat.
Už se mi nikam chodit nechtělo, ale těch pár kroků do úkrytu jsem musel zvládnout. Špatně se hledá? No to mi chybělo. Co jsem před chvílí říkal o tom, že se mi nebude dostávat tepla? Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Čím víc mě Wylan ignoroval, tím víc jsem měl pocit, že mi celý svět chce jenom ublížit. Tedy, ne, že by to byla neznámá emoce - jen jsem nečekal, že bych mohl znát její zdroj. Nespokojeně jsem po vlkovi mrknul, ale před Arcanusem jsem do něj teda rozhodně nehodlal šťourat.
Naneštěstí pro všechny přítomné se strýc zeptal zrovna na magie. Achjo. Jako bych před pár dny nechtěl, aby Wylan pochopil, že jeho oči prozrazují magii myšlenek. Ostatně stejně, jako ty Arcanusovi. Měl bych přestat tolik přemýšlet. Usoudil jsem. Lehký úkol. Při zmínce o mně jsem se hrdě napřímil a zazubil se. "Ovládám halucinace. Více méně. Mám je po Smrti," vychluboval jsem se, z části proto, že jsem ani nevěděl, který z mých rodičů by mohl takovou magii ovládat.

//Úkryt

No, a tak to dopadlo. Po té strašné cestě na sever a zpátky jsme byli v Asgaaru a já měl Wylana ve smečce. Ale nedělalo mi to takovou radost, jakou jsem chtěl. Zamyšleně jsem hleděl mezi stromy a úspěšně ignoroval tu úvodní řeč, kterou měl strýc pro vlka připravenou. Jen při zmínce o lovu jsem se trochu naježil. Sotva jsem zažil svůj první lov a už z toho byla otrokářská práce. A přesně od toho tu mám tohohle. Hodil jsem očkem po Wylanovi a snažil se smířit s tím, že tohle bude a musí být jediný důvod, proč bych ho tu chtěl mít. Aby za mě dělal těžkou práci.
Nebyl jsem blbec, abych si nevšiml, co moje slova s Wylanem provedla. V ten moment jsem poznal, jaký je pocit viny - a byl to tedy pěkně hnusný pocit. Chtěl jsem omluvit. Omluvit, chápete? To nebyl můj styl. Nic z tohohle nebyl můj styl a už mi to lezlo na mozek. Potřeboval jsem alespoň tři zimy dlouhý zimní spánek. Nebo lépe - alespoň deset zim dlouhý, abych všechny přežil a nikdo už mě neobtěžoval. S povzdechem jsem zavrtěl hlavou a rozhodl se dělat, že se mě tahle situace netýká. To mi šlo koneckonců nejlépe.
Konečně přišla řada na ten pověstný úkryt, kvůli kterému jsem sem vůbec přišel. A taky bylo načase. Měl jsem pocit, že se mi u čenichu tvoří rampouchy a přimrzám k zemi. Štípaly mě polštářky na tlapkách, což nemohlo být nic dobrého. Cítil jsem tu zimu i přes hustou srst. Zajímalo mě, jestli se nás Smrt chystala trestat za to vyrušení. "To je ten nejlepší nápad, co jsem kdy slyšel," zazubil jsem se a pokynul hlavou. "Jdeme!" To rozkazování, kterým jsem Wylana táhl přes půl Gallirei, mi už zůstalo.

Hrdě jsem se naparoval, když Wylan ve své řeči zmínil mě. Určitě jsem teď musel v Arcanusových očích vypadat dobře. Sotva jsem se přidal a už jsem o smečce roznášel jen samé dobré věci. Na žádnou děkovnou řeč sice nepřišlo, ale co.
Sionna ani Parsifala jsem neznal, ale pořádně jsem si jejich jména zapamatoval. Jestli byli na vysoké pozici, mohli se hodit. Každopádně se z Wylana stala další moje konkurence. Ne, že bych věřil, že by mi ten milý vlček schválně překazil plány na vzestup. Ale omylem se to stát mohlo. Hodil jsem po něm podezřelé očko. Ne. Ten by to rozhodně nezvládl. I přes tuhle mou obavu jsem byl vlastně docela rád, že to všechno proběhlo tak jednoduše.
Wylan je tvůj kamarád? Zopakoval jsem si tu otázku v hlavě a po zádech mi přejela husina, až jsem se musel trochu oklepat. "No..." začal jsem a očima nervózně těkal z Wylana na Arcanuse. Nechtěl jsem Wylanovi ublížit, ale taky jsem nechtěl před Arcanusem vypadat jako slaboch. Takhle mě svět vychoval - přátelství bylo pro slabé. "Ne," odtušil jsem po chvíli a záměrně se vyhýbal Wylanově obličeji. Co jiného jsem měl říct? Sám jsem nevěděl, čím pro mě je. Kamarádem, crushem? Ugh. Ze všeho toho přemýšlení mě bolela hlava. Pokrčil jsem rameny. "Jen se trochu známe," dodal jsem bez sebemenšího zájmu se na vlka znovu podívat.

"Nejsem. Ty seš moc veselej," odvětil jsem a mrknul na něj. Se mnou žádný problém nebyl. Jen on se najednou tvářil jako sluníčko.
Nemusel jsem mít dvě a dvě pohromadě, abych poznal, že je z toho Wylan docela v háji. Snažil jsem se mu moc neposmívat, ale stejně jsem měl takovej blbej výraz. "Teď se narovnej a trochu se usměj," poradil jsem mu s úšklebkem. Vždyť vypadal, jako by šel na popravu. Protočil jsem očima a chvíli uvažoval, že řeknu ne a začnu odcházet - ale vyděsit už tak vyděšeného Wylana nejspíš nebyl dobrý nápad. Ještě by se tady složil, a to bych neocenil ani já, kdybych byl alfa. Až budu alfa. I když to budu spíš nabírat jen elitní vlky. A Rowena dostane zákaz vstupu. "Jo. Ale nepočítej s tím, že ti budu stát za zády furt." I když bych chtěl. Možná. Nejspíš.
Byl jsem úplně ztracený v myšlenkách, takže jsem Arcanuse vůbec neviděl přicházet. Ale pak promluvil a mně střelila hlava jeho směrem, až mě z toho zakřupalo pár obratlů. Přikývl jsem a pohlédl na Wylana, takže se chudák stal středem pozornosti dvou vlků. Zdálo se mi to, nebo jsem jeho nervozitu cítil i já? Nakrčil jsem čenich. Empatie byla teda pěkně hnusná. "Chce se přidat do smečky," vyhrkl jsem a trochu do něj strčil. Tak dělej, naznačoval jsem mu pohledem, mluv.

Čauky, děkuju za mega super akci a skvělý odměny! See you next year

• Magie od Smrti bez hvězd: Počasí
• Magie od Života bez hvězd: Myšlenky
• Vymaxování vlastnosti: Obratnost
• 2 hvězdičky do magie: Počasí
• Vymaxování magie: Halucinace
• 2 hvězdičky do vlastnosti: Rychlost

• 50% sleva na speciální magii
• 50% sleva na modifikace
• 2 teleportační lístky
• 2 bonusy štěstí
• Drag
• Vlčecí pitíčko

• Podtrženo sečteno do inventáře prosím:
75 mušliček
15 perel
45 drahokamů
75 oblázků
45 květinek
15 křišťálů

• A nakonec za splnění všeho si prosím lesního strážce: mývala severního
Tady bych se pak případně domluvila s kreslíři/kreslířem podrobněji, pokud by to šlo :3

Přidáno.

//Tulipánová louka

Nechtěl jsem, aby to tak bylo, ale jakmile jsme prošli mezi stromy, přepadla mě úleva. Už jsem nemusel nikam cestovat, už jsem nemusel přemýšlet nad tím, co chci a co cítím. Nechám Wylana, ať si vyřídí byznys se strýčkem, zahrabu se do úkrytu - konečně - a budu spát až do jara. A taky už bylo načase. Začínalo přituhovat. Rozhodl jsem se ignorovat úzkost, která mě přepadla při pomyšlení na kombo kruté zimy a toho blázna vedle mě. Zastavil jsem se kousek za hranicemi a čekal.
Protočil jsem očima. "Co by mi mělo být?" odtušil jsem a pokrčil rameny. Pomalu jsem začínal zjišťovat, že když jde do tuhého a na city, mým to go plánem bylo předstírat, že je všechno kytičkové a sluníčkové. Jen ten výraz moc neseděl. Rychle jsem si nasadil ten roztomilý usměvavý kukuč, který jsem na Wylana používal ze začátku.
Chvíli jsem tam jen tak postával než mi došlo, že takhle za námi nikdo nepřijde. Nejistě jsem si prohlédl Wylana v mém zorném poli. Proč jsem měl najednou takový problém se předvádět? Aby mi náhodou neřek, jak jsem příšerný? Jako kdyby toho byl vlček schopný. A vůbec, od kdy jsem si byl v něčem nejistý? Rázně jsem zatřásl hlavou a moc nad tím už nepřemýšlel. Hlasitým zavytím jsem dal vědět, že jsem se vrátil do lesa - a někoho s sebou mám. Málem jsem se u toho zadusil, jak jsem na to nebyl zvyklý. Fajn, takže jsem ze strachu o to, abych měl před Wylanem co největší image, přešel zpět k předvádění se. Už jsem si připadal jako Rowena. Nebo jako jakákoliv jiná vlčice. Nakrčil jsem čenich a znechuceně vyplázl jazyk. Už aby se sem připlazil Arcanus.