Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Víc jsem se díval na Parsifala. Možná to bylo vůči otci nezdvořilé, ale nemohl jsem si pomoct. Pohled mi to pořád tahalo směrem k mladšímu vlkovi. Pro něj to ale zjevně nebylo stejné. Zdravím. Mám odejít? Kratší to skoro ani být nemohlo. Mírně jsem se naježil, nebo to možná byl jen můj pocit, společně s hořkou chutí vzadu na jazyku. Nestihl jsem ale zareagovat, protože táta začal. A jak bylo jeho zvykem, rozjel se.
Cukl jsem koutky nahoru, když se zeptal, jak se mám. Beztak nebylo moc co říct. Beztak by ho to nejspíš ani moc nezajímalo. “Jak tobě?“ opáčil jsem a nemohl si odpustit zkoumavý pohled, jak se na něm stárnutí projevovalo. Bylo vidět. Už docela bolestivě. Polkl jsem. Jen jsem se vděčně usmál, když jsem pocítil teplejší proud. I kdyby nebylo jeho výrazu, od Parsifala bych magii větru nečekal. A v poslední době nejspíš ani to gesto, i kdyby ji měl. Taky se chtěl zdejchnout skoro hned. I já jsem zavrtěl hlavou, ale o něco méně přesvědčivě než táta. Ne že bych ho nechtěl, ale nebyl jsem si jistý, jestli to nebyla jeho skrytá žádost, aby mohl odejít. Ani bych se mu moc nedivil.
Tátovi jsem znova přikývl, když nadhodil lov. V hlavě se mi taky rozezněl nepříjemný hlas, že bych se o takové věci měl starat sám, ale… To teď nebylo podstatné, tak jsem nepříjemnou tíži v žaludku ignoroval. Možná za to taky mohla ješitnost, nejen výčitky. Svými dalšími slovy navázal na to, o čem jsem před chvílí přemýšlel, až jsem se skoro lekl, že mi četl myšlenky. Za tím hned následovala další vlna provinilosti. I srdce se mu rozbušilo.Co se děje? Přenechává mi smečku celou? Bude to už jen na mě? prohánělo se mi hlavou a jako hlavní emoci jsem v sobě cítil nadšení. Překvapení z toho, co pak bude dělat táta, se dostavilo záhy.
Pořád jsem byl zamotaný ve vlastních emocích, když mě trochu shodil z výšin. Žádné předání smečky. Ale beta. Pomalu jsem zamrkal, zaražený. Nečekal jsem to od něj. A jeden dětinský hlásek ve mě protestoval, že přece mě už povýšil na alfu, nemůže mě přece jen tak snížit dolů. Nebo… může?
Ale nebyl jsem to já. Byl to Parsifal. “…oh,“ vydechl jsem a střelil pohledem k vlkovi, který se jako vždy netvářil nijak. Moc mě zajímalo, jak se cítí. “…ano,“ zamrmlal jsem a odkašlal si. “Ano,“ zopakoval jsem už hlasitěji. “Myslím, že je to moc dobrá volba,“ řekl jsem tátovi do očí s mírným úsměvem a jistým hlasem. Protože kdo jiný by se na to tak hodil? Komu jinému jsem mohl věřit? Přirozeně, nikomu jinému. Nejspíš ani pokrevní rodině ne. Na kratičkou chviličku mi proletěla hlavou Belialova rozhodnost, ale taky jeho vzpurnost, kterou projevoval. Ne. Ten by rozhodně dobrý kandidát nebyl.
Pokud jsem byl mírně překvapený předtím, teď jsem byl vyvedený z míry už kompletně. “Oh,“ vydechl jsem, otočil se na Parsifala a znova na tátu. “….pokud s tím Parsifal souhlasil,“ řekl jsem, protože jsem nevěděl, jak jinak reagovat, když jedna z posledních věcí, co mi Parsifal řekl, bylo, že chce se mnou být v docela jiném rodinném vztahu.
Čí to byl nápad?

Se Siriusem jsem seděl dál, protože se zdál být zahloubaný do svých potíží a mně bylo blbý ho jen tak opustit. Taky jsem byl tak trochu zvědavý, jestli z něj dostanu ještě nějaký drb. Teda, informaci. Informaci o vlcích ve smečce, nebo nebezpečích, která na ni můžou číhat. Ale nic jsem se nedověděl. Zimu jsem moc nemiloval, hlavně takovou třeskutou, která mi až moc připomínala dětství. Takové roztomilé vzpomínky na první zimu. Ale aspoň jsem byl rodičům vděčný za dobré geny a hustý kožich. Když jsem se na svoje tělo ohlédl, v určitou chvíli jsem si nebyl úplně jistý, jestli se dívám na vlastní srst nebo sníh. Postupně ale začalo být dost jasné, že sněhové vločky převládaly a nakonec se na mě vytvořila docela slušná závěj.
Ale zase. Nechtěl jsem ho opustit. Už jsem se začínal docela nudit, poskytování podpory mi ani tak nevadilo, hlavně ne vlkům, kteří se mnou sdíleli smečku. Ale sedět dlouhé dny na jednom místě beze slova? Když se ozvalo tátovo zavytí, bral jsem to jako vysvobození. Nejdřív jsem si ani neuvědomil, že jsem něco zaslechl, uši mi cukly až s pár vteřinovým zpožděním. “Siriusi,“ ozval jsem se. “Budeš v pořádku, když tě tu nechám?“ zeptal jsem se, ale už jsem se stejně zvedal a sklepával ze sebe sníh. Skoro jsem se divil, že jsem na sobě neměl i rampouchy. “Kdyby něco… víš co,“ pousmál jsem se, ještě na něj kývl a vyrazil pryč.
Cestou jsem zkontroloval, kde se táta nachází. Byl s Parsifalem. Byl jsem rád, ale zároveň mnou trochu hrklo. V hlavě jsem si probral, co mi řekl Sirius. Co jsi tam prováděl, Parsi? zeptal jsem se ho v duchu, i když jsem je ještě neviděl. Ale taky mi chyběl. Nebyl jsem si tak úplně jistý, kde jsme na tom teď vzájemně stáli. Byli jsme přátelé? Jak moc jsem mu ublížil svým odmítnutím? Hlodalo ve mně víc červíků, které jsem ale nechtěl hlouběji rozebírat.
Pousmál jsem se, když jsem je konečně uviděl, ale musel jsem se přemáhat, abych si ten výraz udržel. Ne kvůli Parsifalovi, ale táta se pořádně změnil. Zestárl. Kdy se to stalo? pořád z něj vyzařovala ta tichá autorita dlouholetého alfy, ale už nebyl tak mohutný jako kdysi. “Parsifale. Tati,“ pozdravil jsem je a navenek nedával znát žádnou z těch emocí.

// hlásim se s thaumem :>

“Mmm,“ vydal jsem ze sebe zamyšleně. Tak nějak jsem to chápal. Teoreticky. Já ale se sourozenci měl buď velmi výbušný vztah nebo… neexistující. Myslel jsem si, že máme vesměs dobré vztahy, ale všechny tři jsem neviděl už dávno. U jediné Awnay jsem si byl docela jistý, že odešla. I bez Fiéra, který tu nakonec zůstal. Co vyváděla Iskierka s Nemesisem, jsem netušil. “Oh, mimochodem,“ nadhodil jsem po tom, co jsem Siriusovi dostatečně vyjádřil soucit. “Nebyl s tvým bratrem ještě jeden vlk? Menší, šedý, fialové oči a stejně barevné čáry rozbíhající se od nich pryč?“ pohybem packou jsem se snažil ukázat, kde zhruba Nemesis fialovou měl.
“To je zase můj bratr,“ ušklíbl jsem se. Uvědomil jsem si, že moji rodinnou situaci v podstatě vůbec nezná, tak bych to měl aspoň trochu poodhalit. “Teda, další. Tenhle se mě zatím zabít nepokusil,“ uchechtl jsem se.
“Díky,“ koutky se mi roztáhly do překvapivě širokého a upřímného úsměvu. Tohle jsem tu často neslyšel. Skoro nikdy. Vždycky to bylo Sionne tohle je špatně, Sionne tamto se mi nelíbí, Sionne, není mi dobře, ale moc nikdo se neptal, jak se mám já. Až kdysi na tátu, u kterého to bylo spíš vyslýchání a Parsiho, který mi zase v dost emocionální chvíli vyčítal. “Až si budu potřebovat někomu pobrečet na rameni, vím, za kým jít,“ mrkl jsem na něj, i když jsem to nebral ani trochu vážně. Že bych někomu věšel svoje problémy na nos? To tak.
Pak jsem se ale rozesmál. “Páni, tak to jsem úplně dojatý. Taková pocta!“ teatrálně jsem přeháněl, jak mě jeho slova dojala. “Třetí místo beru,“ pokývl jsem a pak se koukl na zviřátko, co se u něj choulilo. “I třetí a půl.“
“Hm,“ zamručel jsem, ani souhlas ani zápor. Neznělo to, že by měl na sestru moc kladný názor. I když jsem mu nehodlal věřit úplně všechno, moje přirozená paranoia fungovala dobře. “Máš teda štěstí na sourozence,“ zafuněl jsem. “I když na silné osobnosti máte asi geny,“ nadzvedl jsem jeden koutek, když jsem si vzpomněl na jejich rodiče. A beztak, i když se Sirius tvářil jako ublížený trucující kluk, ani on nebyl úplné neviňátko.
Zamračil jsem se, když řekl něco o přebrání vlády ve smečce. Kdyby mi to řekl ještě před zimou, asi bych se jen smál a řekl, že si to může zkusit. Teď se nevědomky trefil do věci, která mi mlžila mysl nějakou chvíli.
V téhle chvíli jsem ale o tom před ním nechtěl mluvit. Měl bych si promluvit s Parsim. Nejen o tom, co se stalo, ale i o tom, co je tu doma. “Díky za radu. Budu na to myslet, i když si myslim, že by se musela hodně snažit, aby se jí něco povedlo. Zas tak naivní nejsem,“ uchechtl jsem se temně.
Rozhlédl jsem se kolem. “Začíná přituhovat. Možná bychom se měli přesunout do úkrytu, nerad bych, aby mi umrzl ocas. A tobě ty velká pádla na zádech,“ pobaveně jsem kývl k jeho křídlům.

Poprosim o

300 oblázků za 30 lístků

// uuu scaryy | 1 křišťál, 2 perly

// sleepy boi :> 1 křišťál, 1 perla

// poor baby insomniac :< 1křišťál, 3 perly

// je mi z toho bobika líto :< 1 křišťál, 3 perly

// díky tobě se teď v městský knihovně hihňám jak maniak, úžasnej post, prosim víc takových :Ddd 2 křišťály, 5 perel

// bobinka :3 1 křišťál, 2 perly