Gallirea - Příspěvky uživatele

// Aw <3 2 křišťály

// Úsměvy začínajů být pravidelným zjevením, když čtu příspěvky :> 1 křišťál

//Zajímalo by mě, co se stalo, když Vento potkal ducha vánoc 1 křišťál, 1 perla

// Taká nevychovaná vačiča! Šklb mi zlepšil náladu, bylo to super <3 1 křišťál, 3 perly

← Asgaar přes středozemku

Pokračoval jsem se svojí skupinkou přes pláň, která se zdála, že se hemží vlky. Nespokojeně mi cuklo ucho. Takhle nic neuloví, nespokojeně jsem zamručel. Úkosem jsem pohlédl na drobné vlče, na Hyettu a nakonec na Parsifala. Zdála se být docela křehká a i když jsem chtěl protestovat, že já v mládí na lovy chodil, byla asi pravda, že jsem byl o něco starší. A nejsem vlčice.
Než jsem to stihl něco říct, přitočil se ke mně Parsi. Nejdřív mi nedošlo, co se mi na té větě nelíbí. Pane. Už jsme zase byli u toho samého. Loupl jsem po něm pohledem. Přesně jsem věděl, co dělá. Teď na to ale nebyl úplně čas. Přesně pro to jsem byl ale ještě víc podrážděný, že jsem ho nemohl konfrontovat a on to věděl. A nebo bys mu nic neřekl, protože jsi beztak srab, posmíval se mi vnitřní hlas.
“Možná máš pravdu…“ řekl jsem namísto toho. “Hyetto, co bys říkala na větší lov? Můžeme se spojit všichni tři a ulovit něco většího,“ nadhodil jsem. “A potom… kořist bude vašim vstupním darem pro smečku,“ poznamenal jsem. Už jsem tu beztak šaškoval až moc dlouho. Pokud jsem je nechtěl přijmout, tak jsem je měl odmítnout už dávno. Takhle jsem si už začal přiznávat, že je vezmu. A beztak, proč ne, že? Kromě toho nejistého pocitu… Jenže to zase byla matka v nesnázích. Ať jsem jakkoliv chtěl být přísný, byl to fakt, na který jsem nemohl zapomenout.
“O kus dál najdeme stádo. Parsifal je hlavním lovcem smečky, ujme se vedení,“ řekl jsem to dostatečně nahlas, aby mě slyšeli oba. Už jsem se skoro pustil do plánování a rozebírání taktiky lovu, než jsem si uvědomil, že beztak chci vidět, jak to Parsi dělá. Nebo jsem si prostě chtěl do něj taky rýpnout. Nebyl jsem si jistý, který pocit převažoval, ale cítil jsem se být v právu.
“Přesto bych rád viděl, jak lovíš,“ řekl jsem, když jsem se zastavil, a pohlédl na Hyettu. Doufal jsem, že Parsi pochopí, jak bych ji rád umístnil ve formaci.

Hlásim Lilith a Omóriku
obě i do týmové výzvy

červen meiňo 3

Vlastně jsem se tomu divit nemohl. Co jsem si pamatoval, Meinere zas tak moc nemluvil. Když jsem byl ještě ukecané malé prtě, bylo to jiné. Tlama mi jela na plné obrátky, ale to jsem už já nebyl. On se nejspíš tolik nezměnil, aspoň zvnitřku. Olízl jsem si čumák. Co už. "Já..." rozhlédl jsem se po okolí. Příjemné místo. "Docela podobně. Trochu si protáhnout nohy. Vytáhnout zadek z rodné hroudy," výmluvně jsem se na něj podíval. Víš, jaké to je.
Tentokrát jsem nechtěl opakovat naše poslední setkání, při kterém jsme na sebe jen víceméně zírali a nevěděli, co říct. "Dlouho jsme se neviděli," prohodil jsem a pohled mi zavadil o jeho přívěšek. "Koukám, že jsi ho už nikomu nepůjčil," kývl jsem směrem k jeho hrudi. "Nebylo to potřeba nebo ses už ode mě poučil a nikomu ho nechceš dát?" zeptal jsem se s malým uličnickým úsměvem.

červen meiňo 2

A byl to on! V hrudi se mi rozlilo příjemné teplo. Nechtěl jsem se úplně zabývat tím, proč. Třeba bych přišel na to, že ve mně evokuje vzpomínky na dětství, které... ne že by bylo úplně šťastné a bezstarostné, ale přece jenom tam bylo méně povinností. Ale přece jenom mi to podvědomě přicházelo. Cítil jsem se i o něco lehčeji a dětštěji. Musel jsem se donutit trochu zpomalit tempo, nechtěl jsem úplně vypadat tak horlivě.
Ne že by nemohl taky přijít blíž. Ale to, že jsem se k němu blížil, zatímco na mě čekal, ve mně posílilo pocit vlčete. "Meinere," zopakoval jsem už normálním hlasem, když jsem k němu došel. Na tváři se mi roztahoval úsměv. "Co tu děláš?"

červen meiňo 1/10

Zdálo se mi, že jsem v dálce zahlédl půlený kožich. Úplně ve mně hrklo. Mohl by to být...? Už jsem ho neviděl roky a naše poslední setkání mi v paměti zůstalo jen mlhavě. Za tu dobu jsem potkal mnoho vlků, ale nikdo, kdo by byl tak šílený, aby si u Života řekl o kožich napůl. Tiše jsem se uchechtl. Protože tak to fungovalo, že? Vlk přišel za Životem, nabídl květinky a oblázky a pak něco dostal. Ideálně to, co chtěl.
Přidal jsem do kroku, abych ho dohnal. "Meinere!" zavolal jsem. Trochu mi to připomínalo jeden dávný sen, kdy jsem taky za někým utíkal a on pořád mizel do dálky. Teď jsem ale nespal.

Uvažoval jsem, jestli jsem až moc paranoidní a nedůvěřivý. Vlčice v podstatě na první pohled vypadala docela normálně, i když její styl života byl trochu podivný. Nezdálo se, že by měla nekalé úmysly. “Mmm,“ zamručel jsem v odpověď na obyčejné cestování.
Jedna moje část měla chuť ji popadnout, zatřást s ní a zakřičet, ať už té přetvářky normálnosti nechá, protože já skrz ni vidím úplně jasně. Pomalu jsem mrkl a iluze se rozplynula. Vnitřně jsem si povzdechl. Nejspíš hledám nebezpečí i tam, kde není.
Podíval jsem se na Lalii, které jsme si chvíli nevšímali. Tiché dítě. Na druhou stranu jsem se asi až tak nedivil, s jejím handicapem se muselo žít zvláštně. Podíval jsem se zpátky na Hyettu. Ovšem, že potřebovala pomoct.
Překvapeně jsem se na Parsiho podíval, když začal šeptat. Pár vteřin mi trvalo, než jsem si vzpomněl na jeho speciální schopnost. Bude se ještě mnohokrát hodit. Byl bych ale vděčný, kdyby mi taky dal najevo jeho názor. Nebyl jsem na ně moc tvrdý?
Zavrtěl jsem hlavou. “Ne, pojďte s námi.“ Už jsem nedodal, že se malá beztak musí seznámit s lesem. Kdy jsem se rozhodl, že je přijmu? Nespokojeně jsem převalil jazyk v tlamě a přemýšlel, jestli je to slabost, nechat se zvyklat matkou s dítětem.
“Rád bych, abys pro mě něco ulovila,“ přišel jsem o kousek blíž k Hyettě. “Ber to jako zkoušku o přijetí. Chtěl bych vidět, jaký stylem lovíš a jak tě zahrnout do lovné skupinny,“ nonšalantně jsem naznačil částečné přijetí. Nebo to už bylo plné? Stačilo mi jen říct ano, jste přijaté a bylo by hotovo. Ještě jsem se toho ale zdráhal, možná z ješitnosti. “Kus za lesem je pláň plná nor zajíců,“ kývl jsem hlavou směrem, kterým jsme šli.

→ Středozemka

// Noční můra všech veganů! Úplně to slyším v hlavě, džus! džus! džus!
2 křišťály, 2 perly

// Slovenský příspěvók mi vždy zlepší náladu a plot twist s hnačkou mě rozchechtal, perfektní
2 křišťály, 5 perel

// Šíří se tu trend nehezkých snů :< 2 křišťály a 2 perly

// Chudě Siku, určitě musel být rád, když se probudil :< 2 křišťály