Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lov zněl jako super nápad. Těšila jsem se na trošku vzrušení, jen jsem doufala, že to moje tlapa zvládne. V místě, kde mě Styx rafla, se mi pořád zdála taková ztuhlá a přecitlivělá, ale už to vyloženě nebolelo. Věřila jsem, že nějakého jelena nahnat zvládnu. Jenže to vypadalo, že nepůjdeme na jeleny. "Medvěda?" vyjevila jsem se, když to Parsi navrhl. V duchu se mi vynořil obraz - ne zas až tak dávného data, mimochodem - velké kočky z plání na jihu, jak nás nahání. Parsiho chybějící ucho bylo jasným důkazem, že se to stalo a nejedná se o pouhý výplod mé fantazie. "Seš si jistej? Teda, né že bych měla strach, ale-" Krůli se na mě díval skrze průzory v té své kostěné masce. Vyvíjel na mě nátlak. Abych byla upřímná, nechtěla jsem lovit medvěda. Nechtěla jsem žádnýho medvěda ani vidět. Aspoň to není divočák, ne? Nejradši bych řekla, že na to kašlu, jenže jak by to potom vypadalo? Parsi chtěl jít, Krůli taky. Měla jsem být jediný srábek? Jasně, že ne! I když mi srdce tlouklo trochu moc prudce už předem. "Jo, jasně, proč ne," prohodila jsem možná až příliš bezstarostně. "Jak říkáš, medvěd, to je jiná úroveň, haha, na nás si nepřijde," zubila jsem se statečně a zamířila za Krůlim, který už se rozhlížel kolem. Znělo to celé jako velice šílený nápad. Na ty jsem byla obyčejně expert, ale ten zážitek s velkou kočkou a potom se Styx jako by do mě aspoň dočasně vpravily trochu zdravého strachu. Jenže když jsem se podle něj nehodlala řídit, tak to asi stejně bylo k ničemu.

Nikdo z mé nové ozdoby nebyl ani v nejmenším tak nadšený, jako já sama. Krůli se plácal ve vodě opodál a Parsi prakticky okamžitě usnul. Já se tedy vybabrala na břeh, rozplácla se tam a s vrtící oháňkou spokojeně zírala na rudý kámen, který zářil na mém novém náramku. No a co, že z toho nikdo nebyl tak hotovej, jako já! Já teda rozhodně spokojená byla, a to vážně hodně. Až to ukážu Išce, ta bude valit oči! pomyslela jsem si a v břiše se zatřepotalo pár zbloudilých motýlků. Jo, na Išku jsem se mohla spolehnout, že projeví adekvátní nadšení. Ona takovým věcem rozuměla. To už se mi ale taky otvírala tlama v zívání a za chvíli jsem spala.

Vzbudila jsem se po nějaké chvíli. Jaké? To jsem nedokázala odhanout, ale cítila jsem se docela odpočatě. Hlava už mě dokonce vůbec nebolela. Sotva jsem se trochu poprotahovala, protřela si oči a probrala se, už na mě mluvil Parsi. "Jo, dík, už je mi celkem fajn!" zazubila jsem se a zamávala oháňkou. A protože už mi bylo fajn, napadlo Parsiho nejspíš, že by mě měl rovnou zapřáhnout do práce. "Čímž myslíš, že bysme my měli něco ulovit," ušklíbla jsem se šibalsky. Krůli se přiblížil vzápětí a považoval lov za bezvadný nápad. Já konec konců taky. Kdoví, jak na tom byli ostatní v lese. Určitě se ale nikdo nebude zlobit, když přitáhnem něco k jídlu. A krom toho jsem sama měla docela hlad. Zkusmo jsem se postavila. Na zadní noze bylo cítit, že ještě není tak úplně v pohodě, jak by měla být, ale snad mi neupadne. "Asi to zvládnu," usoudila jsem. "To máčení v jezírku tý noze udělalo dobře." Přeskočila jsem pohledem z Krůliho na Parsiho. "Kam půjdem?"

Parsi se ke mně přihnal, jako kdyby šlo o nějaký poplach. A svým způsobem taky šlo! Kdo by nechtěl vidět rybu, co přináší podivné dary? No... možná Parsi. U něj se to dalo těžko poznat, tvářil se stejně zaujatě, jako vždycky. Takže skoro vůbec. "Jo, je to boží," pokyvovala jsem opatrně hlavou, která už naštěstí přestávala bolet, stejně jsem si ale dávala pozor, abych s ní neházela moc prudce. Ale chudák Parsi už vypadal, že sebou každou chvíli asi šlehne a vyvalil se na břeh jezírka, takže jsem své nadšení neměla moc s kým sdílet. Byl tu ještě Krůli, ale ten se teď taky tvářil trošku nepřítomně. Asi jsme toho prostě všichni měli dost.
"Je to uvázaný," zamávala jsem tlapou, kterou teď zdobil náramek. "Namotalo se to tam samo, není to divný? Divnej rybí poklad. Ale vezmu si ho, coby ne, už jsem dávno chtěla nějakou takovouhle věcičku, když jsou tady v okolí tak děsně populární..." Sklapla jsem, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně chtěla svým společníkům dopřát trochu klidu. Sama jsem se už cítila skoro rozmočená, takže jsem se vyplácala z jezírka na břeh, oklepala si a lehla si na pevnou zem. Noha při chůzi pořád bolela, ale po koupeli to rozhodně bylo snesitelnější. Snad to brzy přejde úplně.

Doufala jsem, že Parsi bude mít trochu větší zájem ze mě dělat pokusného králíka, ale on zůstával podobně neutrální, jako vždycky. "Fajn, jak myslíš. To si ještě povíme," ušklíbla jsem se šibalsky a dál se cachtala ve vodě. Věděla jsem, že ze mě žádná únava nemluví a svůj názor nezměním. Však mu to ještě připomenu.
Bolest hlavy pomalu ustupovala, stejně jako bolest ve zraněné noze. Chladná voda všechno příjemně otupovala a já se soustředila jen na ni, ne na to, co dělají ti dva. Poslouchala jsem, co říkají, ale moc jsem nevnímala, obzvlášť, když se přiblížila ta ryba s velkou hubou. "Jen si posluž," broukla jsem nepřítomně k Parsimu, který si chtěl lehnout, ale moje pozornost byla u ryby. Co to nesla? Mžourala jsem, ale přes vlnění hladiny jsem to nedokázala poznat a jakmile to pustila a já po tom šáhla, zvedl se kal a nebylo to pořádně vidět.
S mým vyjeknutím už byl Parsifal zase na nohou a zajímal se, co se stalo. "Ta ryba! Měla něco v hubě a donesla to mně! Hele," zašátrala jsem tlapou po dně a ucítila, jak se mi kolem ní něco pevně omotává. Asi jsem se zamotala do nějaké chaluhy a ta věc, co ryba pustila, nebyla najednou nikde k nalezení. A to jsem ji držela. "Kruci, kde to je," zamumlala jsem a zvedla tlapu z vody, abych z ní sundala tu řasu. Jenže to vůbec nebyla řasa! Byl to jakýsi náramek, trochu špinavý od jezerního kalu, ale rudý kámen, který na něm zářil, byl naprosto bez poskvrnky. Poklesla mi čelist, pohledem jsem přejela Parsiho i Krůliho, než jsem se znovu zadívala na tretku, která teď pevně obepínala mou tlapu. "Huuuuh? To... to donesla ta ryba. Jakto, že... Wau." Obracela jsem tlapkou sem a tam a kochala se pohledem na svou novou ozdobu. Ať už to přišlo z rybí huby nebo ne, bylo to fakt moc pěkný.

Děkuju moc za akci, všem se výtvory vážně povedly

Prosím pro Sinéad 50% slevu na speciální magii a 50% slevu na modifikace (jednou 2. a jednou 3. místo)

A bodíky (celkem 78) prosím rozdělit takto:
30 bodů = 300 květin
20 bodů = 200 mušlí
28 bodů = 280 oblázků

Díky

Přidáno, Styx

Srpen 2/10 - Nelly

Čučela jsem do vody a čekala na rybu, ale jako na potvoru se zrovna žádná nepřiblížila. Než jsem tedy stačila nějakou svačinu chytit, Nelly už byla vzhůru. Rozběhla se přímo za mnou a šplouchla do vody tak mocně, že musela vyplašit všechny ryby, které v jezeře byly. Já se ale nenaštvala, naopak, musela jsem se tomu zasmát. "Číhala jsem na rybu, abych ti mohla chytit nějakou svačinu," zamávala jsem ocasem, "ale myslím, žes je teďkon všechny vyděsila, takže k tomuhle břehu se jen tak nevrátěj." Co se dalo dělat? Jezero bylo dost velký. Snad se najde nějaký koutek, kde se rybolovu bude dařit víc. "To neva. Zkusíme to někde jinde."
Ani jsem to nemusela říkat, Nelly se totiž sama od sebe rozcapkala kolem jezera a přitom mi také vyprávěla pirátskou pohádku. Docela mě těšilo, že jsem to nepovídala jen tak do větru a vlče mě aspoň chvíli poslouchalo, než definitivně vytuhlo. "To jsem teda nevěděla!" zvolala jsem, když na mě Nelly v jedné části vyprávění o lesních pirátech vyvalila oči, div jí nevypadly z důlku. Lesní piráti zněli fakt hodně zajímavě. Fantazie Nelly vážně nechyběla. "To byla dobrá pohádka. Ti lesní piráti zní jako dobrá banda, s nima bych klidně chvíli světem běhala," zazubila jsem se, i když jsem se teď už dost dobře k pirátúm připojit nemohla, když jsem měla smečku a tak vůbec. Ale představovat jsem si to mohla.
"Hele, a vědělas, že každej pirát taky potřebuje pirátský jméno?" nadhodila jsem po chvilce. "Nějaký drsný, třeba Křivá Hnáta nebo tak něco. Mohly bysme si taky nějaký pirátský jména vymyslet! Kdybysme nějaký piráty potkaly, abysme hned věděly, jak si nechat říkat," fantazírovala jsem zase já a hned se zamyslela nad tím, jaké pirátské jméno bych si dala. Rudé Oko? To zní jako nějaká nemoc. Hm... "Už vím! Já bych byla pirátka Ohnivá Žaneta! A psalo by se to takhle," přeběhla jsem pár metrů k nejbližšímu stromu lesa rostoucího poblíž jezera a drápem vyryla do jeho kůry zvlněný klikyhák, nezaměnitelnou značku pirátky Ohnivé Žanety.

Srpen 1/10 - Nelly

Nelly naštěstí nešla jako šutr ke dnu. Nevím, jak bych něco takového vysvětlovala té její tetičce, kdyby se tu náhodou objevila. Pro jednou jsem dávala pozor, takže jsem ji dostrkala ke břehu včas. Tentokrát už jí to plavání šlo mnohem líp, ale zdálo se, že má momentálně vážně dost. Byl čas si trochu dáchnout. Plácla jsem sebou na břeh vedle ní a vesele posouvala oháňku sem tam v blátě kolem jezera. "Jo, je to super! Ale teď už to vážně chce si chvíli odpočnout, než to budem zkoušet znovu." Ležely jsme vedle sebe na břehu a já zírala přes jezero. Sice jsem ležela a nabírala síly, ale moje hlava se rozbíhala do všemožných směrů a tlama měla potřebu něco pořád vykládat. Napadlo mě, že bych mohla Nelly říct nějakou historku. Třeba o pirátech! V tomhle letním počasí to bylo úplně ideální. "Až ti to plavání půjde líp, můžem si zahrát třeba na piráty! Víš, co to jsou piráti? To jsou takoví vodní vlci, kteří brázdí na svých vorech ze dřeva velká jezera a moře, žijou divoké životy, hledají a schovávají poklady a podobné věci. Jednou, kdysi dávno, prý ukradli jedné vlčí smečce obrovskou spoustu drahého kamení, rubínů, safírů, ale i jiných kamenů, takových, jaké dnes už nikdo ani nezná a nikdo, kdo je teď naživu, je nespatřil. Měl by mezi nimi být i největší a nejkrásnější drahokam na světě. Ten poklad je pořád ještě někde schovaný, ale nikdo už neví kde. Mapa se dávno ztratila a spolu s ní i ten poklad. Ale třeba ho jednou někdo objeví..."
Uvědomila jsem si, že asi mluvím do prázdna. Na příjemném sluníčku Nelly ztichla a usnula, jen ještě stačila tiše pípnout, že má hlad. No, to bylo něco, co se dalo napravit docela snadno. Počkala jsem, až si budu jistá, že fakt, doopravdy tvrdě spí, abych ji nevzbudila, pak jsem se opatrně zvedla a zamířila k jezeru. Třeba se mi povede chytit nějakou rybu. Sama bych popravdě něco snědla. Škoda, že lov ryb byl tak děsně nudnej. Zůstala jsem stát ve vodě kousek od břehu a zírala jsem do vody v očekávání nějaké ryby, která snad bude dost hloupá na to, aby považovala moje nohy jenom za kořeny nebo větve.

Parsi zněl poněkud nabručeně, že mě nemohl v nic proměnit. "Hele, až mě tohle trochu přejde, klidně ti dovolím dělat na mě pokusy," nabídla jsem ochotně své tělo na oltář vědy, ovšem nechtěla jsem, aby moje tělo měnilo tvar, když mi takhle třeštila hlava. Nedokázala jsem si představit, že by to mohlo jakýmkoliv způsobem dopadnout dobře.
Vyvalila jsem se na mělčinu, cachtala se ve vodě a konverzaci dvou vlků jsem poslouchala jen tak napůl. Hlavně jsem si libovala v příjemném ochlazení a úlevě, kterou chladná voda přinášela. Snad to odplaví všechen hnus z té rány, doufala jsem a po chvilkách jsem si do chladivého jezírka ponořovala i hlavu, protože i na tuhle bolest byla voda dost příjemná. Natáčela jsem uši střídavě k Parsimu a Krůlimu, poslouchala debatu o magiích až nezvykle zamlkle a napůl duchem nepřítomná jsem tlapou plácala v bahně na dně. Zdálo se, že to z nějakého důvodu vábilo blíž jednu váhavou rybu. Zvědavě jsem sledovala, jak se přibližuje. Chceš být sežraná, rybo pitomá? pomyslela jsem si, ale protože jsem ani neměla moc hlad ani chuť na jídlo, spíš jsem si jen tak hrála.
Zatímco se Parsi nejspíš chystal prozkoumat Krůliho auru, jako to před nějakým časem udělal mně, já se soustředila na toho velikého kapra nebo sumce nebo co to vlastně bylo, který si to mířil ke mně. Vlastně to byla dost divná ryba, asi jsem takovou ještě neviděla. Tlustá a lesklá snad všemi možnými barvami. Všimla jsem si, že jí z široké huby cosi po stranách trčí. Nejdřív mi to přišlo jako sumčí fousy, ale ne... Něco drží. Co to je? poulila jsem oči tím směrem, ale než jsem se vzpamatovala, ryba mi tu věc vyplivla k tlapám, mrskla sebou a zdrhla. Nebo teda... odplavala. "TYJÓ!" vyjekla jsem nahlas, až mě zase bolestivě bodlo v hlavě a dost možná jsem přerušila konverzaci Parsiho s Krůlim. "Ta ryba něco donesla!" dodala jsem už tišeji a vyvalila oči na vlky. Připlácla jsem tlapou tu věc z rybí tlamy a čekala, až se kal jezera usadí, abych se mohla podívat, co to je.

7/10 - Nelly

Doufala jsem, že moje názorná ukázka bude Nelly stačit a trochu jí napoví, jak se s plaváním líp porvat. Popsat slovně jsem to totiž tak úplně nezvládala. Kolik jí to doopravdy dalo jsem mohla odhadovat jen těžko, ale bylo jasný, že ji to nadchlo. A to mi taky celkem stačilo! Vyplavala jsem zase na mělčinu, oklepala se a vrtěla vesele oháňkou sem tam. "Určitě za chvíli budeš plavat jak úplná frajerka, věřim ti," zazubila jsem se na šedivé vlče, které teď poulilo oči mým směrem možná zase poněkud vyjeveně. "Jasný, přece bych tě nenechala rybám na hraní," zazubila jsem se na ni a přicákala blíž, abych opět dělala záchranu.
Tentokrát už to vypadalo, že to Nelly zvládá líp. Nemáchala kolem sebe nohama, jako když odhání komáry, ale pěkně jimi kopala, takže se začala trochu pohybovat z místa. "Supr!" zvolala jsem, když ze sebe začala vyrážet jakási neartikulované skřeky. Zubila jsem se na celé kolo, ha, fakt jí to šlo! Držela jsem se pořád poblíž, ale nechala jsem ji, ať si trochu zkusí plavat sama. "Vidim, vidim to! Fakt úplně jak kapr," zasmála jsem se. Brzo se ale situace začala zase trochu dramatizovat, protože Nelče kvapem docházely síly. "To nic, jdu pro tebe," zahlásila jsem, odpíchla se a postrkováním tlapkami a čenichem jsem malou vlčici nasměrovala ke břehu. "Teď ti to šlo fakt výborně," zubila jsem se spokojeně. "Ale asi by to chtělo dát si trochu voraz, co? Z vody je jeden za chvíli utahanej až až." Neměla jsem nic proti tomu se natáhnout na břeh na sluníčko a chvíli jen tak lelkovat. Sama jsem si tím plaváním přebytečnou energii pro tu chvíli celkem vybila.

//Asgaar

Vyrazili jsme z lesa šnečím tempem. Příliš jsem na zraněnou nohu nešlapala, ale snažila jsem se příliš neopírat o svůj doprovod. Přesto se párkrát stalo, že jsem trochu zaškobrtla a opřela se buď o Parsiho, nebo o Krůliho. Docela mě to štvalo. Nechtěla jsem být takhle nepoužitelná, ale copak se tomu nějak dalo ubránit? Pousmála jsem se na Krůliho. "To asi jo. Ale radši bych byla já bez kopýtek nebo tak něčeho." Změnit se v srnku nebo králíka nebo podobné zvíře jsem prostě netoužila. Ještě by mě někdo sežral.
Parsi cestou vysvětloval, jak vlastně přišel ke své magii. Představa vlka, co se promění v pařez, mi přišla hrozně vtipná, ale když jsem se tomu trochu uchechtla, bolestivě mě bodlo v hlavě, takže jsem toho radši nechala. To jsem asi měla za to, že se směju Parsiho zážitku s magií. Ale já jsem to nemyslela špatně, pomyslela jsem si dotčeně. Nemoct se ani pořádně zasmát bylo tedy pořádně na nic.
K jezírkům to naštěstí nebylo daleko. "Jo, v pohodě," odvětila jsem Krůlimu - pohodu jsem si představovala jinak, ale aspoň jsem neměla pocit, že by se můj stav zhoršoval. S úlevou jsem se svezla do jednoho z mělčích jezírek, ke kterému mě nasměroval Parsi. "Díky za doprovod," vrhla jsem po obou vlcích pohledem a unaveně se pousmála, pak jsem se trochu odstrčila, abych dostala do vody i zadní nohy. Voda krásně chladila ránu a když jsem si na chvilku ponořila i hlavu, cítila jsem jistou úlevu i v ní. "Ááá, to je krása," libovala jsem si, zatímco jsem se vyvalovala v chladivé vodě jako nějaký hroch.

6/10 - Nelly

Byla jsem ráda, že Nelly dál nerozebírala, co se stalo s její mámou, protože jsem netušila, co bych s ní potom dělala, kdyby se třeba nějak rozesmutnila a začala bulet. Utěšovat vlčata jsem neuměla, víc mi šlo je učit nepřístojnostem a nabádat je k rošťárnám. Teď jsem ale měla docela jiný úkol, a to stát se učitelkou plavání. No což, i to určitě zvládnu!
Nelly se vrhla odvážně do vody a začala kopat tlapkama halabala kolem sebe, hlava nehlava, až voda šplíchala na všechny strany. Ještě, že jsem jí nastavila vlastní tlapu, jinak by zase zajela pod vodu. "Trochu klidnějc, musíš trochu klidnějc," nabádala jsem ji, ale kdoví, jestli mě přes to šplíchání vůbec slyšela. Však já sama se málem neslyšela. Smála jsem se ale na celé kolo, nemohla jsem si pomoct. Nelly vypadala tak hrozně odhodlaně! A jakž takž jí to i šlo, i když jsem si nebyla jistá, jestli by se zvládla udržet na hladině, kdybych ji nedržela. Nakonec se chytla mojí tlapy a udýchaně lapala po dechu. Široce jsem se na ni zazubila: "Myslím, že na první pokus to bylo bezvadný! Ale podruhý zkus těma nohama trochu míň rozhazovat, ať to necáká všude možně. Pak bude lehčí se udržet na hladině. Hele, ukážu ti to, jo? Počkej tady u břehu, aspoň si zatím trochu odpočneš," nasměrovala jsem ji bezpečně na místo, kde bylo vody sotva po kotníky, a pak jsem se pustila do hlubší vody. Obeplavala jsem kolečko a vrátila se k Nelly. "Vidíš? Kope se jima jen pod vodou. Tak co? Zkusíš to znova? Tentokrát už určitě budeš plavat jak kapr," zasmála jsem se a byla připravená opět vlče jistit, kdyby bylo potřeba.

Vydrápala jsem se na nohy a přitom hrcla do Krůliho, který se přitom rovněž povážlivě zakymácel. Naštěstí jsem byla docela muší váha, takže jsem ho neshodila a jeho oči schované pod tou zvláštní maskou se na mě usmívaly. Taky jsem se na něj pousmála. "Tak jo. Díky," máchla jsem oháňkou a natočila uši k Parsimu. "Jezírka, no jistě," vzpomněla jsem si, vždyť už jsem kolem šla několikrát. V tuhle chvíli mi to prostě nemyslelo. Kdoví, co všechno se mi v hlavě přeházelo při té ráně. Ještě štěstí, že jsem byla dost praštěná i předtím, takže se toho snad nemohlo moc poškodit. Byla jsem si jistá, že jakmile si trochu odpočinu, dá se to všechno zase do pořádku. "Zní to fajn," souhlasila jsem s unaveným úsměvem. Už abychom byli tam.
Parsifal nadnesl zvláštní myšlenku, že by mě mohl proměnit v něco jiného. "Jak jako proměnit?" breptla jsem prve zmateně, než mi to v hlavě trochu secvaklo. Trvalo to pár vteřin. "Tak jako... se ona proměnila v srnu? To ty?" Dávalo to smysl. Asi. Tedy, bylo to hodně divné, ale dávalo to smysl. "Já bych ale radši zůstala... já," dodala jsem tiše. Už tak jsem měla se svým tělem dost trablů, kdyby mělo ještě měnit tvar, kdoví, co by se stalo. Vykročila jsem tedy pomalu se svými zachránci směrem k jezírkům. Na zadní nohu jsem pajdala a hlavu jsem pořád držela docela nízko, ale srdce mi naplňovala vděčnost, že mi ti dva pomáhají. Nesmím jim zapomenout poděkovat, upozornila jsem svou momentálně natvrdlou hlavu, ale Krůli se Parsiho začal vyptávat na magie, takže jsem zůstala pro jednou tiše a soustředila se jen na cestu k vodě.

//Medvědí jezírka

Parsi mě napomínal, že bych měla odpočívat. "Vždyť to dělám," opáčila jsem potichu, popravdě jsem se moc necítila na cokoliv jiného, než na rozplácnuté ležení na zemi, aspoň dokud mi hlava nepřestane trochu třeštit. Chtěla jsem pomáhat, ale bylo mi jasné, že bych nebyla nic platná. Šedé vlčici jsem stěží způsobila miniaturní škrábaneček, zatímco ona mě úplně vyřídila. Ale aspoň jsem jí zničila toho muflona! To byl můj malý triumf. Naštěstí Parsi říkal, že jsou Arcanus i Iška v pořádku a šedá vlčice to má spočítaný. "Savior?" zopakovala jsem zamyšleně, ale to jméno mi nic neříkalo - jestli jsem ho někdy znala, pak mi tou ránou možná vyletělo z hlavy. Přemýšlet se mi moc nechtělo, takže jsem raději vrhla mírným úsměvem po Krůlim. "Bude to v pohodě," slíbila jsem mu. Ještě jsem dneska nemínila umřít. Ale... uf, povím vám, že takhle zmláceně jsem se asi ještě nikdy necítila. Však jsem se taky nikdy s nikým pořádně neprala, asi nebylo divu, že jsem dostala takovou nakládačku.
Pokud šlo o vodu, Parsi přišel s docela chytrým nápadem. Vydat se k řece znělo příjemně. Zatoužila jsem náhle po krásně chladné vodě. Ještě tak kdybych mohla mrknout a hned ležet na jejím břehu... nebo kdyby mě tam někdo odtáhnul. Ale zase tak neschopnou jsem se dělat nechtěla. "To zní dobře. Ale... neměli bychom radši zůstat tady?" vrhla jsem kolem sebe poněkud úzkostným pohledem. Já nebyla nic platná, ale Parsi s Krůlim by třeba pomoct mohli? Parsi ale tvrdil, že je situace zvládnutá a já mu věřila. "Jestli je vážně všechno pod kontrolou, tak... asi můžeme jít," hlesla jsem tedy nakonec, jak jsem se začala hrabat na nohy. Hlavu jsem přitom držela co nejníž, protože mi pořád řinčela a byla jsem si jistá, že jestli ji zvednu moc rychle, nic příjemného se nestane. Poněkud vrávoravě jsem se vydrápala na nohy a trochu se přitom opřela o Krůliho, než jsem nabyla rovnováhu na vlastních končetinách. "Pardon," broukla jsem k němu a po kousíčcích zvedala hlavu, abych nebrousila čenichem po zemi. "Kam půjdeme?" zeptala jsem se pak, nějak jsem si nebyla jistá, kterým směrem se vydat. Snad jsem nezblbla nadobro.

5/10 - Nelly

Netrvalo to naštěstí moc dlouho a vlče zase pookřálo. Ovšem její řeči o mámě ve mně nevyvolávaly zrovna nejlepší pocity. Řekla jí, ať jde do lesa, a už se nevrátila? Znělo to dost podezřele a nenapadalo mě moc optimistických náhledů na tuto situaci. Malá vlčice si ale asi vážnost celé situace neuvědomovala a já jí tak nějak nechtěla kazit naději nebo něco podobného, takže když se na mě zazubila s tím, že se její máma určitě vrátí, taky jsem nasadila úsměv: "Asi to tak bude. Třeba tě fakt jenom nemůže najít." Moc jsem tomu ale nevěřila.
Vyhlídka na to, že by se mohla naučit plavat, ji nadchla. Zasmála jsem se, když jsem viděla, jak ožila a jak radostně mává ocáskem. "Můžem začít klidně hnedka," mrkla jsem na ni a taky zamávala ocasem. "Jasný, že tě budu držet. A začnem na mělčině, abys došáhla na dno, to by ses musela hodně snažit, aby ses utopila." Rozvzpomínala jsem se na své plavecké začátky. Jak ségra vyšilovala, když se jí dostala voda do uší! Musela jsem se té vzpomínce nahlas zasmát.
Než jsme se ale pustily do plavání, sdělily jsme si ještě svá jména. Nelly ovšem to moje činilo trochu problémy. "Sinéad, ne Šilejd. Šin-ejd. Ale na to se vykašli, já vím, že to je složitý," máchla jsem nad tím tlapou, protože mi stejně přišlo, že mě Nelly moc neposlouchá a soustředí se na úkol, který nás čekal. "Platí," kývla jsem na slib, že mi tu svou tetu někdy ukáže. I když to možná ani nebyla teta, když nechtěla, aby se jí tak říkalo. "Fajn, já jí tak říkat určitě nebudu, moje teta to totiž není," zasmála jsem se a zvesela přešlápla - byl čas plavání!
"Tak jo, jdem na to. Neboj, je to jednoduchý, naučí se to každej. Myslim, že v hloubi duše už víme, jak se to dělá, jen musíš přestat panikařit. Stačí, když budeš hrabat tlapkama, jako když běháš," sdělila jsem Nelly stručné instrukce a popošla do trochu hlubší vody, kde by se už snad mohla odrazit ode dna a začít plavat. "Budu tě jistit," zazubila jsem se ještě a napřáhla tlapu, abych ji mohla podepřít, kdyby náhodou šla jako šutrák ke dnu.

4/10 - Nelly

Mrňátko vypadalo fakt jako hromádka neštěstí. Opravdu, kámen by se nad ním ustrnul! A já jsem ani z kamene nebyla, možná jsem byla rozlítané pometlo, ale malé vymáchané vlčice mi bylo líto. Třeba si ji taky ochočím, jako Krůliho, pomyslela jsem si a potlačila smích, který se mi přitom dral do hrdla. Krůli byl pochopitelně jen jeden a už celkem vyrostl, ale představa vlastní vlčecí armády se mě pořád držela jako klíště. Podobně jako vlčí slečna, která se začala cpát víc a víc do mé blízkosti. Přehodila jsem přes ni přední tlapu a ještě ji jednou pošťouchla čenichem. "Nó, však už to je dobrý, ne?" broukla jsem, moc jsem netušila, jak utěšovat vlčata, ale doufala jsem, že to bude stačit. Snad se pak vzpamatuje a vymyslíme spolu nějakou zábavu.
Skoro to vypadalo, že mi nevěří, když jsem jí tvrdila, že nikomu plavání napoprvé moc nejde. "Vůbec mi to nešlo," potvrdila jsem. "Máma mě to musela naučit. Hele, třeba bych tě to pak mohla naučit taky?" nadhodila jsem. "Pak už by se ti nikdy nestalo, že se budeš jen tak plácat jak můra v kalužině, když náhodou hupneš někde do vody." Nejdřív by ale bylo lepší vědět, že na nás fakt nikdo nevlítne. Podle slov vlčete to ale moc nehrozilo, protože mámu... nemá? A jé, další dítě bez rodiny? blesklo mi hlavou, ale radši jsem to dál nerozmazávala. Žila někde s tetou, ale ta byla kdoví kde. "Tetu Rowenu? Myslím, že ne," zavrtěla jsem zamyšleně hlavou. "Nic mi to neříká." Buď jsem to jméno zapomněla, nebo - pravděpodobně - jsem tu vlčici nikdy nepotkala. "Nelly? To je pěkný jméno. Já jsem Sinéad. Nebo taky hrdinná Žaneta," vystrčila jsem hrdě hruď a poskočila na mělčině, až to plácalo. Nehromaděná energie se začínala drát ven, takže se mnou už zase šili všichni čerti.