Gallirea - Příspěvky uživatele

Loterie 4/5

//Sekvojový les

Vždy živé a radostné místo, představující do slova Roh hojnosti pro kohokoliv, kdo sem kdy vkročí, nyní zelo podivnou prázdnotou. Sice se tudy občas prohnal ušák, nebo se v dálce zachvělo listí kvůli vysoké zvěři, která se líně procházela zasněženými pláněmi, ale na obvyklý šum tohohle místa to rozhodně nemělo. Bylo to skoro až tíživé. Kdy jsem si tak zvykl na zdejší teplé podnebí? Napadlo ho překvapeně. Tohle nebyl on, připadalo mu to nelogické. Ale... na druhou stranu, zvyknout si na hojnost bylo zjevně snadnější, než by kde koho mohlo napadnout. A Siku se rád podřídil sytosti a příjemnému prostředí i za cenu toho, že se vzdálí svému někdejšímu já. Beztak už je tu skoro rok. A za rok se toho v kdekom hodně změní.

//Liščí nory přes Středozemní pláň

Loterie 3/5

//Řeka Mathae jih

Postupoval dál a dál na jih, procházel starým sekvojovým lesem, který na něj dýchl svou specifickou atmosférou. Dlouho tu nebyl. A nebyl ani důvod, aby sem chodil, ale i tak se cítil příjemně. Byl ve známém prostředí, o kterém věděl, že mu nic moc nehrozí. Byli tu hlavně hlodavci a sem tam se mihne i nějaké větší zvíře, ale to bylo spíš zvláštností, než pravidlem. Přeskočil několik kořenů a znenadání se mu do sebe zamotaly nohy. Natáhl se jak dlouhý tak široký na zem a docela dlouho se z ní škrábal zpátky na všechny čtyři. Z nervozity se oklepal. Tohle se stává docela dost často, hm. Všiml si, ale nechtěl nad tím dál moc přemýšlet. Ne teď. A asi ne v nejbližší době.

//Roh hojnosti

Loterie 2/5

//Rozdrásané údolí přes Ranský les

Bouře pozvolna ustupovala a když procházel lesem, byla už skoro pryč. Po notné chvíli vylezl u řeky a hned poznal, kde je. Ach, šel jsem úplně opačným směrem. Pomyslel si trochu zasmušile. Ale upřímně... možná to bylo dobře. Přeci jen... Ivar asi vážně potřeboval chvíli klidu. A kde jinde by se mu ho dostalo, než u nich v lese, ne? Jasně, mohl jít jen o kus dál, ale cítil by se, jako že na něj tlačí. A nechtěl riskovat, aby tentýž pocit měl také Ivar. Jenže ho to i tak mrzelo, měl ve zvyku věci řešit hned. Ale... je pravda, že nikdy nemusel řešit něco tak závažného, náročného, ale zároveň křehkého. Tohle chtělo čas, to cítil i on sám. Aspoň se projdu, ta bouře byla přeci jen k něčemu dobrá. Pomyslel si odhodlaně a vyrazil víc na jih.

//Sekvojový les

Loterie 1/5

//Kamenné políčko přes potok

Pokračoval prostředím, které za normálních okolností moc dobře zná. Jenže v té bouři ztratil přehled o čase, prostoru i směru. Vcelku sebevědomě kráčel proti poryvu větru a nechával se vést smysly. Věděl, že ať se dostane kamkoliv, je dostatečně zdejších koutů znalý na to, aby dokázal rozeznat kde je a kudy se vrátit domů. Silná hustá srst ho chránila před mrazem a studeným větrem a hladový žaludek mu připomínal, že stále ještě žije. Lehká váha a vysoká postava mu nepomáhaly ke stabilitě, ale už zažil mnohem horší buřiny a bez problému v nich dokázal přečkat nejhorší chvíle. Byly i takové, co mu málem vzaly život, ale tohle nebyla jedna z nich. Musel se jen kousnout a zvládnout to. Tak jako všechno.

//Mathae jih přes Ranský les

Siku tento rok prošel obrovskou změnou a mnohé o sobě a o světě zjistil. Není žádným mladým nevyspělým vlčkem, ale i tak se má očividně hodně co učit. V prvé řadě mu až nyní došlo, že se před cizími vlky nemá opravdu čeho bát. Jistě, nebezpečí se schovává na každém rohu, ale určitě se ho nesnaží každý zabít, tak jak si až do teď myslel. Zároveň už ví, jak se má chovat v kritických situacích, a že když nevíš dělat, pomůže flirt. Jo, přesně, flirt mu pomohl vyjít z nelehké situace ve formě naštvaného cizince, který ho doopravdy měl v plánu zakousnout. Světe div se, stačilo hezky zamrkat, zamávat ocáskem a uplácat cizinci malou vlčí sošku z bahna. Co na tom, že je to nechutné - zabralo to! A jako blesk z čistého nebe se mu osvětlila velká otázka ohledně vztahů a lásky. Siku totiž zjistil, že nejen že má právo na to milovat a být milován jinak než kámoš nebo bratr. Nene, i on, mrzká omega a vyhublý bídný tulák, má nárok na partnerství. Jen teda opravdu nečekal, že jeho partnerem bude samec. A ještě ke všemu tentýž samec, co se ho pokoušel vypudit z jeho vyhřátého místečka za vodopádem. No co, kdo by to byl řekl, že ten vzteklý nebezpečný vlk je také okouzlující a pohledný tvor. Inu láska se neptá, láska proste jen jde a bortí stěny. Takže i Sikuova stěna natvrdlosti a zapírání se před Ivarem svalila a nechala prostor vřelým citům. Očividně má slabost pro žárlivé manipulátory, ehm. Nesuďme, každý má svého oblíbeného záporáka, pro kterého bychom nechali shořet svět.
To ale předbíháme, kromě velkých zážitků, jako je nalezení životní lásky, setkání se sestrou (která ho nenávidí a nechce už nikdy vidět) a zjištění, že jeho rodná smečka nejspíš už neexistuje, je tu také kupa malých situací, které tvoří jeho nynější život a činí ho skoro kompletním. Bavíme se především o nových přátelstvích, která si časem vybudoval. Některé mu sice dělají vrásky na čele, jako třeba Seilah, která se mu opět ztratila, nebo Wylan, jehož měl potkat u Velkého Vlčího jezera, ale nestalo se tak, jiné mu však dělají čistou radost. Setkání s přátelským Ventem, nebo vřelým Etneyem, alfou Cedrového lesa, mají v Sikuově srdci své speciální místo. S láskou vzpomíná i na krátké cestování s Nemesisem a jeho papouškem Karmou, nebo na příjemné znovu shledání s Erlendem, který mu objasnil jeho prazvláštní zážitek se smrtí.
A jo vlastně, Siku umřel. Na Ledové pláni slítnul do pukliny v zemi a byl zavalen lavinou. Jo, to se taky dá počítat mezi velké události, ale nerad na to vzpomíná. Bere to jako hodně dlouhou a hodně zlou noční můru, kterou snad jednou dokáže úplně vypustit z hlavy. Škoda že stejným způsobem nevypustí taky Protivu a Blábola, kteří mu dělají v hlavě pořádný zmatek. Ty dva si přinesl z Limba a nemá nejmenší tušení co jsou zač. Ví jen, že mu nepřejí nic hezkého a jsou obzvlášť slyšet, když mu není zrovna do zpěvu.
Siku nerad plánuje, nechává život v klidu proudit a plynou a přijímá vše, co mu osud nadělí. Co ale rozhodně chce v příštím roce stihnout, je založení smečky. Chce vytvořit domov, kam by se mohl vracet s vědomím, že tam na něj vždy budou čekat jeho nejdražší. Prozatím se vrací jen k Ivarovi, ale časem doufá, že se mu podaří usmířit se Sesi a rozšířit smečku o další členy, kterým by mohl věnovat kousek svého srdce.

Přidáno.

//les ztracených duší

Siku poklidně poodešel dál od lesa, aby si pročistil hlavu, a aby dopřál Ivarovi chvíli klidu. Měl z toho smíšené pocity a Protivovy kecy opravdu nepomáhaly. Ale nechtěl nechat negativní emoce ovládnout jeho mysl. Ví, že je iracionální a negativistický, když má strach. Ne, Ivar má radost, že je tu se mnou. Jen toho na něj bylo už moc. Když mu dám chvilku klid a prostor, bude vědět, že je tu v bezpečí a že se nemá čeho bát... že jo? Měl pochybnosti, to jistě, ale získal příliš mnoho na to, aby se toho kvůli svému strachu a pocitu méněcennosti tak lehce vzdal. Nevzdá se svého štěstí. A nevzdá se Ivara, nebo alespoň ne bez boje.
Čím déle šel, tím víc se vzdaloval, až přišel na poměrně neznámé místo. Tady určitě ještě nebyl. Procházel podivným kamínkovým prostředím, kde nebylo zhola nic. Ani keřík, ani vysoká vyschlá tráva, ani strom. Jen pusto a prázdno. Louka to být taky nemohla, cítil pod sněhem sesouvat se kamení. A nemohly to být ani mokřady, neb tu bylo sucho a čisto. Zvláštní místo, určitě sem musí zavítat na jaře. Bohužel jak tu bylo pusto a prázdno, vítr si tu dělal se Sikuem co chtěl. A začínal být opravdu agresivní. Zvedal se tak prudce a silně, že zvedal ze země sníh. Vířil ho kolem Sikuova hubeného těla a dorážel na něj ze všech stran. Spustila se chumelenice. Ajaj. "Krucinál." zaklel ve svém rodném jazyce, neboť se opravdu upřímně vyděsil. Začínala sněhová bouře - a pekelně silná. Neměl se tu kde schovat a vrátit se také nemohl - nevěděl kudy. Ztratil se. Musel jít kamkoliv a hledat úkryt. Doufal jen, že se nedostane někam, kde nemá co dělat.

//Přes potok k Rozdrásanému údolí

Přestože leželi klidně a nehnutě, v Ivarovi očividně cosi probíhalo. Siku se na moment zarazil a nadzvedl se. Ivar byl v tu ránu na nohou a zmateně na něj hleděl. Něco je špatně. Stáhl uši a pokusil se udělat krok k němu. "Je všechno v po-" než dokončil větu, Ivar se sebral a utekl hlouběji do lesa. Zjizvenec zůstal nehnutě stát a polekaně zíral směrem k lesu, který nazýval domovem. Vlastně mohl být rád, že se Ivar rozhodl běžet dovnitř a ne ven. Znamenalo to, že tam hledá úkryt a jistotu... že? Že je to tak.
Svěsil hlavu a zíral chvíli na své tlapky. "Řekl jsem něco špatně?" zamumlal si pod fousy a do očí se mu nahrnuly slzy.
Seš moc otravnej, moc upřímnej. Tvoje nátura ho vyděsila, ty neschopnej troubo. Ozval se dávno ztracený hlas Protivy. Siku sevřel oči a skousl. Tohle mu tak scházelo, kecy protivného vlka, kterého ani neviděl. "Co mi chceš? Máš radost? Utekl ode mě."
A kdo si myslíš, že za to může? Uchechtnul se a bylo slyšet, jak poňouká Blábola. Síkuovi se zamotala hlava. Je jeho chyba že ivar utekl? Má Protiva pravdu? Měl raději držet jazyk za zuby? Z přemýšlení ho vytrhlo až dlouhé táhlé zavytí. "Ivare!" vyjekl a v tu ránu byl připavený běžet. Ale včas se zarazil. Ne, nebudu otravný. Nechám mu chvíli klid. Pomyslel si a zaklonil hlavu. Dlouze a táhle zavyl, dával tím najevo svůj odchod z území. Ivar ho dozajista musel slyšet, protože i Siku před chvílí slyšel Ivara. Než odešel úplně, otočil se zpět ke známému lesu. "Tady se zase setkáme." špitl tiše a opustil známé prostředí. Ale jen na chvíli.

//Kamenné políčko

Děkuju za super akci, kalendář byl boží a fakt se mi líbila jeho forma :3 Hlavně proto, že člověk měl celou dobu možnost výběru, ale nakonec byl stejně donucen dělat i weird věci - citoslovce, ehm. :D Ale byla to pecka, na tohle snad ani nejde mít nějakou výtku, moc jsem si to užila.

Siku
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Neviditelnost
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Zimní magie
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Vítr
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Emoce
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Neviditelnost
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Rychlost
24. - 25% sleva na speciální magii
+Za splnění všech úkolů Zimní magie od Vlčíška

Yggdrasil
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Oheň
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - 100 květin a 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Bolest
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Elektřina
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Rychlost
24. - 25% sleva na speciální magii
+Za splnění všech úkolů sleva 75 %

Schopnosti - Morghana
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Počasí
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Magie Nemrtvých
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Myšlenky
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Rychlost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Předměty
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Počasí
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Taktika lovu
24. - 25% sleva na speciální magii
+Za splnění všech úkolů sleva 75 %

Ezekiel Etney
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Vítr
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - Příkaz
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Rychlost
24. - 25% sleva na speciální magii

Přidáno.

18. Setkej se s někým, koho máš rád a promluv si

Siku nečekal s jakou vervou se Ivar chopí příležitosti. Čapnul kůru a rychle se rozešel. Siku to nečekal a málem se převážil na záda. S vylekaným "Uaaaa." si raději lehnul. Zíral kolem sebe a sledoval ubíhající cestu, která se rychle míhala kolem. Šokovaně shlédl k Ivarovi, který ho vláčel jako kdyby vůbec nic nevážil. Přiblble se usmál náhlým návalem náklonnosti. Musel uznat, že jeho síla je vážně impozantní. Zvlášť proto, že byl spíš průměrného vzrůstu a štíhlé postavy. Nicméně narozdíl od Sikua měl hmotu a svaly. Siku měl... opravdu hodně chlupů.
Zaryl drápy do dřeva, aby neslítnul, a nechal se přitáhnout až úplně ke svahu. Ladně naskočil hned vedle něj a převážil provizorní sáňky směrem z kopce dolů. A jeli. A že jeli fakt rychle! Takovou rychlost Siku nečekal, ale byla to neskutečná zábava. Rozpustile výskal a smál se na celé kolo. Zastavili se až úplně dole zapíchnutím kůry do sněhu. Oba je to vymrštilo ven a Siku dopadl do vysokého sněhu. Skoro ho nebylo vidět.
Vylezl ven a bez oklepání hned hledal svého drahého, ale nikde ho neviděl. "Ivare? Není ti nic?" zavolal do prostoru a hledal ho pohledem. Nechápal to, však dopadli blízko u sebe, ne? Našel ho až po notné chvíli zabořeného kus o něj. "Co to vyvádíš?" smál se a plácnul sebou vedle něj. Vrtěl ocasem a díval se na něj zaláskovanýma očima. Zhluboka si povzdechl. "Ani nevíš jak jsem rád, že tu jsi." uculil se. "Víš, mám občas trochu těžkou chvíli si na tohle všechno navyknout. Pravda je, že se skoro neznáme, tak někdy nevím, jak se mám zachovat nebo co říct. Ale... přijde mi, že pokaždé když promluvíš, všechno je tak nějak... lehčí." Natisknul se na něj a zaryl čenich do Ivarovy náprsenky. Byl zkroucený jako paragraf, ale nijak mu to nevadilo. Naopak. Takhle mu bylo nejlíp.

11. Nechej se svézt na provizorních sáních někým jiným / Popovez někoho na provizorních sáních

Byl sám na sebe naštvaný za to, že si nechává jejich společnou chvíli takhle kazit negativními myšlenkami. Ale bylo pravdou, že tohle je pro něj obzvlášť důležité. Tak důležité, že se tomu nemohl ubránit. Samovolně mu v hlavě naskakovaly katastrofické scénáře toho, jak jeho sestra někde leží úplně sama, hladová, zraněná a opuštěná. Otřásl se. Strašná představa! Ivar řekl cosi o písni, kterou před chvílí zpíval. To ho vrátilo zpátky na zem. "Cože? To... ah ano. Jedna z písní, kterou jsme si vždycky zpívali na oslavu blížícího se Nového roku. O jehličnatém stromku, který roste sám v lese." pousmál se a sklepal ze sebe trochu sněhu, který na něm ulpěl. "Je veselejší, než to zní." zasmál se tiše se smutkem v hlase.
Co by sis přál. Nechal si od něj zvednout hlavu. Siku věděl, co si přeje. Byl si jistý tím, že to tuší i Ivar. Ale nic a nikdo mu nemůže dát to, co chce. Nikdo nemůže přinutit Sesi, aby ho vyhledala a byla tu s ním. Bude mít velké štěstí, pokud se mu podaří ji občas potkat, nebo se o ní doslechnout. Pohlédl na šedého vlka s věčně tvrdým a odměřeným výrazem, ve kterém se ale Sikuovi pomalu ale jistě začínalo dařit trochu číst. Má obavy. Pomyslel si a opřel si o něj hlavu. "Chci přestat myslet na špatné věci." povzdechl si. To taky nebylo něco, co se dá snadno ovlivnit, ale Siku tak nějak tušil, jak toho dosáhnout. Všiml si totiž ztrouchnivělého stromu, ze kterého upadalo několik velikých kusů tvrdé kůry. Byla kvalitně seschlá a vypadala celkem bytelně. "Něco mě napadlo." řekl jen a už si to štrádoval ke kousku kůry.
Sedl si na něj, ozkoušel jeho tvrdost a odolnost a pohodlně se usadil. "Svezeme se?" zazubil se už o poznání veseleji. Bylo potřeba, aby tenhle kousek popostrčili k menšímu svahu mezi stromy, nacházejícího se těsně za hranicemi lesa. Siku samozřejmě předpokládal, že sleze a pomůže kůru odstrkat, ale popravdě, i přes svou výšku a zdánlivou mohutnost, skoro nic neváží. Takže pokud ho Ivar ovleče, nebude ho to stát skoro žádnou námahu.

4. Zazpívej někomu koledu.

Jak tak šmejdil v provizorním sněžném iglú, chytil hlavou a neskutečně dobrou náladu. Ono to taky mělo co do činění s tím, že mu Ivar na všechno radostně kývnul. Nemůže lhát, spadl mu obrovský kámen ze srdce. Začal si automaticky pobrukovat a vrtět u toho ocasem do rytmu. Zůstane tu sééé mnooou, zůstane tu seee mnooou. Založíme sméééčkuuu, juchuuu. Jeho mysl byla zaplavená vším možným a to všechno možné vytlačilo cokoliv negativního, co se tam mohlo objevit. Mimoděk si všiml, že už dlouho neslyšel pindat Protivu, nebo vřískat Blábola. Oba mlčeli jako pěna a do ničeho mu nelezli. To byl velmi příjemný bonus ke všemu dobrému co se poslední dobou dělo. Má sice ještě pár věcí, které by ho mohly tížit, ale právě teď byly markantně upozaděny. Až si ze všeho toho veselí začal prozpěvovat.

"В лесу родилась елочка,
В лесу она росла,
Зимой и летом стройная,
Зеленая была.

Метель ей пела песенку:
-Спи, елочка, бай-бай.-
Мороз снежком укутывал:
-Смотри, не замерзай.-

Kdo ví, proč se mu na mysl dostala zrovna tahle novoroční písnička. No počkat... Vždyť on brzy bude Nový rok! A v tu ránu i razantně posmutněl. "Oh... on bude nový rok." zopakoval a sklesle si sedl se svěšenýma ušima. "Máme dneska se Sesi narozeniny..." došlo mu a velká část veselí byla pryč. Dneska je jemu a jeho drahé sestře pět let. Někde tam venku je Sesi úplně sama na své narozeniny. Jsou tak blízko a přece tak daleko.
Vyšel ven přes iglú a zvrátil hlavu k noční obloze. Byla krásná. Zavřel oči a dlouze a táhle zavyl. Vyl dlouho a teskně a po tváři mu stekla horká slza. Třeba mě slyšíš, sestřičko.

21. Zkus postavit Iglú

Siku se bál odpovědi. Čekal cokoliv, odmítnutí, křik, nevraživost, odtažitost... ale ne to, co mu Ivar naservíroval jako na zlatém podnose. Jeho reakce byla... perfektní. Siku se nedopatřením naježil z toho překvapení. Nechal se povalit a hned jak ho přešel prvotní šok, rozesmál se. "Bál jsem se, že tě tím odradím nebo vyplaším." přiznal se slzami v očích. Čekal hodně, ale rozhodně ne že ho povalí s tímhle výrazem. Nemohl se na něj vynadívat, viděl ho vůbec někdy se smát? Nevzpomíná si. Ten pohled ho tak překvapil, že nejspíš chvíli nemohl dýchat. Nebo to bylo tím vyraženým dechem, kdo ví. Na tom však vůbec nezáleželo. Vrtěl ocasem jako nevycválané mládě a nechal se olizovat od někoho, kdo ho při prvním setkání chtěl zabít. Jaká to náhoda, že? Cesty osudu jsou vážně nevyzpytatelné.
Sikua napadla super věc. Ťuknul rudookého vlka čenichem do tváře a spěšně se zvedl. Na moment se mu zatočila hlava, ale ignoroval to. Točila se mu celkem často. Začal hrabat sníh na jedno místo, až vznikla veliká hrouda, tak trochu kopeček. Magií si pomohl ji uhladit a udusat. Vyhrabal velký otvor, vlezl dovnitř a prohrábl vnitřek ještě o trochu víc, aby měli prostor. Ale ne moc prostoru! Moc prostoru totiž škodí. Vykoukl ven z narychlo uplácaného iglů a vyzval Ivaral pohledem, aby šel za ním.
"Hotovo!" zašvitořil nadšeně. "Než najdem lepší úkryt." prohlásil a zmizel uvnitř sněhového výtvoru. Chvíli si tu poleží, oba jsou dost mokří a venku fouká vítr. Navíc... měl chuť se na chvíli skrýt před celým světem. Sice maji s Ivarem spoooustu budoucích dní spolu, ale i tak měl potřebu dohánět ten čas, kdy byli od sebe odloučení. Tahle jejich životní epizoda nejspíš bude Sikua tížit ještě nějakou dobu.

10. Pomoz hladovému tulákovi najít něco k snědku

Siku se tiskl na vlka, kterého poznal docela nedávno. Viděl ho jednou, zamiloval se a po dlouhém odloučení ho znova našel. Nic o něm neví, skoro se neznají. Ale oba dobře ví, že bez sebe nemůžou žít. Je až k nevíře, s jakou jistotou tohle celé Siku bere. Čekal by nejistotu, pochybnosti, zmatenost. Je tohle ta pověstná láska, o které všichni mluví? Pouto tak silné, že sváže dvě duše nadosmrti? Pro oba to bylo něco úplně nového, nepředstavitelného. A přece se zdálo, že vědí, co dělají. Nebo to alespoň tuší. A nebo... to jen dělat chtějí.
Zavřel znova oči, když se o něj Ivar opřel hlavou. Jeho slova v něm vyvolala silné chvění. Teď byla ta chvíle. Teď nebo nikdy, to bylo jisté. Co když odmítne? Co když se vyděsí a uteče? Co když už ho neuvidím? Co když... Nesmysl. Odtáhl se a zadíval se na něj znovu, aby dodal sám sobě odvahy. Tyhle myšlenky ho nemohou ovlivnit, teď ne. Lepší příležitost už nenastane. "Ivare, já... rozhodl jsem se tady usadit." začal opatrně. Ale už tohle přiznání bylo víc než dost. "Chci tu zůstat, být tu doma. Ale nechci tu být sám." Lezlo to z něj jak z chlupaté deky, ale když on prostě jen nevěděl, jak to podat. Jaká slova použít. Jak zajistit, aby to jeho milý nezavrhl. To by neudělal. Vážně ne? Jak dlouho se znají? Jak dobře se znají? Nasucho polknul a s obavami pokračoval. "Mám toulavé tlapky, ale chybí mi bát někde doma. Chci vědět, že se mám kam vrátit a že tam budou mí nejdražší. Ivare... chci vědět, že kamkoliv půjdu, budu vědět, že tady se vždy sejdeme. A budeme tu doma." plaše se usmál a opatrně mu olízl čenich na znamení, že to myslí vážně. "Založme smečku. Založme tady domov a buďme konečně šťastní. Tady, daleko ode všeho. Buď moje druhá polovička, moje alfa."
Tak a bylo to venku. Nabídl mu něco, o čem předpokládal, že odmítne. Ale proboha hluboce doufal, že neodmítne. Že to bude něco, co dokáže alespoň zvážit. "Je tu přítmí. Příjemné lesnaté prostředí. Ani zima a ani moc horko, hned za humny je pláž. Zvěř tu plynule proudí a nikdo sem nechodí. Myslím, že mají za to, že tu straší. Ale ty zvuky, to je jen Meluzína. A upřímně... její večerní kvílení má konejšivý účinek." usmál se sladce a vzhlédl mezi stromy. Byla dnes tichá, ale zpívala i tak. Jemně a důvěrně. Zpívala jen pro ně dva. "A je tu voda! Jsou tu ryby, koukej!" Sklonil hlavu, chvíli zíral na hladinu a v jednom krátkém momentu prudce ponořil hlavu do vody. Když ji zas vytáhl, držel v tlamě středně velkou mrskající se rybu. Naznačil, že mu ji dává, jako dar. Díval se u toho na něj prosebně a věrně. Jako malé štěně, které prosí staršího vlka o pozornost. Řekni ano.

8. Ozdob vánočně nějaký stromek

Prosinec 7/10

Sníh na moment přestal padat a bylo krásné jasné skoro poledne. Perfektní chvíle pro ozdobení stromku! Siku si vyhlídl pěkně vzrostlou jedli. Byla krásná, hezky pichlavá a tak trochu osamělá. Asi kvůli tomu, jak byla široká a měla pěkně dlouhé větve. Ostatní stromy se jí stranily. Tak jako mě. Pomyslel si, ale usmál se. Nebyla to hořká myšlenka, byl to jen poznatek, který o sobě Siku měl. Nic smutného ani bolestného. Nu, dost filozofování, je čas dát se do práce!
Jeho magie předmětů mu hodně pomohla, to nemohl popřít. Byl spokojený s tím, jak už ji dokáže ovládat. Uplácával ze sněhu koule a pomocí magie je věšel na jedli. Vytvářel různé ornamenty, vyhrabal staré popínavky a ověšoval je kolem větví. Poblíž u řeky našel spoustu blýskavých kamínků, které naskládal kolem kmene a ocasem odklidil přebytečný sníh. Byla to moc fajn zábavná aktivita na dlouhé chvíle a vyčištění hlavy. A co že si to z hlavy čistil? No... především svou sestru. Dělalo mu starost, že ji už dlouho nepotkal. Jak bych mohl, jsem pořád s Ivarem. I kdybych ji měl někde poblíž, nejspíš bych si ani nevšiml. Tahle myšlenka ho zabolela. Vzdává se všeho pro chvilky trávené s Ivarem? Nelitoval jich, miloval jejich společné chvíle. Zvlášť poté, co se tak spěšně odloučili. Ale měl výčitky svědomí z toho, že zapomínal na ostatní vlky. Slíbil Wylanovi, že se sejdou u velkého vlčího jezera. Ale neudělal to. Ano, byl tam, ale šel dál a už se nevrátil. Je Wylan v pořádku? Hledá ho? Zapomněl na něj? To spíš ne... No a co Seilah? Zmizela beze stopy, kde je teď? Kdy ji uvidí příště? Měl bych o svých nejistotách říct Ivarovi. Pochopí to. Jsi si jistý? Siku stáhl tlamu do dlouhé úzké štěrbiny. Neodpověděl.

Prosinec 6/10

14. Napiš v postu co největší množství citoslovců

Prásk! První, co ho hned ráno potkalo byl sešup z malého kopečka. Huh? Co to? Byl tady vždycky? "Auuu." zaúpěl tiše. Kuk! Mrknul pod sebe, aby zkontroloval všechny končetiny, aby zjistil, která ho zabolela. "Hups." vypadlo z něj, když si všiml přilehnuté tlapky. Jak žuchnul, tak se do ní po cestě uhodil. Fňuk, to bolí. Posteskl si v duchu. Byl dneska nějaký přecitlivělý, asi za to mohlo to nepříjemné probuzení pod kopečkem. Stáhl uši a olízl si packu. "Mlem. Nějak mi lepí tlama." Nojo, má žízeň. Neochotně se zvedl, aby se vydal hledat zdroj vody. S každým krokem se mu chtělo míň a míň. "Au... au...au...au..." tiše skuhral. Jindy by to přešel a bolest ignoroval, ale dneska prostě ne. Byl rozmrzelý a ubulený. "Achjo... kde je vůbec Ivar?" ohlédl se za sebe, ale tam samozřejmě nikdo nebyl. "Kňůůů." zapískal tiše. Dokonce měl slzičky v očích. Co to se mnou dneska je? Jsem jak březí fena. Ne že bych věděl, jak se březí fena cítí. Pomyslel si nespokojeně. Aaahhh, voda, konečně! Měl větší žížu, než si myslel. Rychle přiklopýtal a sklonil se k potůčku, ale podjely mu nohy na zasněženém kamení. Žbluňk! A byl dole. Kap kap kap, kapaly kapky vody ze Sikuovy srsti. "Hm." ozvalo se z jeho tlamy nespokojeně. Neměl ani na to co říct. Bylo to... na nic. Asi bych se měl vrátit zpátky do pelechu. Pomyslel si. No... on by z něj možná dnes ani nevylezl, kdyby se neskutálel z toho hloupého kopce. V klídku si ležel a najednou bum bác! Byl nedobrovolně vzhůru.