Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 3/5

Dilema se vyřešilo samo, protože se krémový cizinec rozešel přímo k němu. Cosi k vlčatům pronesl a najednou ho měl přímo před sebou. Siku hned snížil těžiště a stáhl uši skoro až na krk. No dobrý a co teď? Co má teď dělat? Asi by mu měl odpovědět, ale na co se to vlastně ptal? Ze strachu a nervů zapomněl poslouchat, a tak jen čelil vlkovu očekávání. Nasucho polknul a vylezl ze svého stínu. Odhalil tak tmavou masku, silně zjizvený obličej i tělo, ostře žluté vykulené oči a opravdu hodně viditelnou páteř. Byl sice obr, ale hrbící se a nejistý obr. Oproti všem ostatním byl vlastně úplně maličký, zvlášť když měl strach. A ten měl opravdu hodně často.
Dlouhé mlčení bylo už na Sikua moc. "P-p-p-pardon, nechtěl jsem rušit. N-n-nejsem hrozba, přísahám!" vykoktal bázlivě silným ruským přízvukem. Možná zkazil i výslovnost několika slov, ale to nebyl schopen vnímat. Neměl ponětí, jak se v takové situaci chovat. Vykoukl zpoza cizince, ze zvědavosti, aby se podíval na vlčata. Ta tam stála jako solný sloup a očividně se bála. No do háje, bojí se mě. Za to mi jejich otec určitě vypráší kožich. Stočil pohled zpátky k neznámému a věnoval mu hodně podřízený pohled skoro od země. Doufal, že to přežije.

Loterie 5/5

Leden 1/10

Siku se ploužil okolím a přemýšlel, co mohl udělat jinak. Co se to vlastně stalo? Je Ivar naštvaný? Vyděšený? Zmatený? Chce klid? Chce společnost? Měl odejít a nechat ho být, nebo se za nim měl vrátit? No... teď už je pozdě cokoliv měnit, ale nedalo mu to. Intenzivně nad tím musel přemýšlet, až mu z toho šla hlava kolem. Nepochyboval, teda ne o jejich vztahu. Nebylo pochyb, záleželo mu na něm a chce být po jeho boku nehledě na cokoliv. Ale chce totéž i Ivar? Tvrdí že ano, ale pak udělá tohle. Zdrhne. "Kéž by to nebylo tak těžký." povzdechl si nahlas. Jsou všechna partnerství takhle náročná? Nebo za to může fakt, že jsou oba samci? Blbost, tohle s tím nemá nic společného. Jen... jen má problém komunikovat. A já si všechno moc beru, tak je to. Jo. Moc si vše bere. Je emotivní a ničí ho to. Možná... možná kdyby si našel chvíli nějakou zábavu a odkloní své myšlenky jinam, bude mít svěží hlavu a tyhle divné pochybnosti půjdou pryč. Jo! To je nápad! Půjde se zabavit. Sám.

Loterie 4/5

Je to tak, Siku se spíš přikláněl k možnosti, že by jim mohl být prospěšný, než že by přišel k újmě. Ale raději k nim přicházel opatrně. Byl hodně nejistý, jímala se ho hrůza. Všichni kolem tuhle jeho nejistotu mohli jasně cítit, ale ne jako svou vlastní, ale spíš jako něco, co se kolem nich rozpíná jako dým. Siku opatrně vykukoval zpoza skaliny a nervně vrtěl ocasem. Nic neříkal, ale opravdu intenzivně se snažil, fakt že jo! Ale z hrdla mu neunikla ani hláska. Ještě stále s tím měl docela problém. Přemýšlel, zda je nebude rušit, ale... ale když oni se očividně bavili dobře a obecně tahle partička vypadala zábavně. A Siku přímo prahl po nějaké milé společnosti. Zvlášť když po dlouhé době potkává i malá vlčata.

Loterie 1/5

//Ronherský potok

Siku se plížil okolím jako duch. Velký, chlupatý, vyhublý duch s měkkým došlapem a zkoumavým pohledem. Hned jak přišel ke známé skále, došlo mu, že tu není sám. A stačilo jen pár dalších kroků k tomu, aby si své domněnky potvrdil. Přímo před ním se v té chumelenici objevil zajímavý pohled na bandu vlčat a jednoho dospělého vlka s krémovou srstí. Nevypadal že by byl místní, měl jemnou krátkou srst pískové barvy. To bylo nezvyklé, i když už tu potkal hodně vlků jižnějších poměrů. A ta vlčata? Směsice všeho možného! Ale vypadali že taky mají spíš kratší srst, jsou všechna jeho? Táta se svými mláďaty bez matky. Mohl by být agresivní a chránit své mladé. ale taky může potřebovat pomoct.

Loterie 1/5

//Liščí nory

Zpruzele se vyplížil z holého listnáče a dal tamním liškám své nejnadšenější sbohem. "Snad už se nepotkáme." ušklíbl se. Ne že by se s nimi potkal z očí do očí, ale rozhodně o sobě navzájem věděli. Jeden by si myslel, že je Siku paranoidní, ale jeho vnímavý čenich pozná ty protivné rezatky na míle daleko. Cítil jejich ostrý pohled zabodávající se do jeho zad. Ale tůdle! Už je opatrný a nenechá nic na náhodě. Už nikdy.
Inu... a co dál? Kam by měl jít dál? Zima byla v plném proudu, ale hory byly daleko. Nechtěl se od svého lesa příliš vzdalovat, měl by pocit viny, že nechal Ivara samotného aniž by mu cokoliv řekl. A tak se vydal jižněji.

//Ronherská skála

Loterie 5/5

//Roh hojnosti přes Středozemní pláň

Jak tak kráčel přes známou pláň ve středu země Gallirejské, ocitl se na místě, které mu nebylo příliš povědomé. Vzhledově vypadalo jako běžný listnatý les, ale podle vůně tu ještě nikdy nebyl. A protože to tu páchlo liškami, moc dobře chápal proč. Znechuceně nakrčil čenich a prodivně si odfrknul. Kruci tady jich je. Jako máku! Měl bych zmizet dřív, než na nějakou narazím. Ohlížel se přes rameno a dával si pozor na každou ďouru, kterou potkal. A že jich tu bylo! Dozajista to byly liščí nory. Šup a byl fuč. Ani si les pořádně neprohlédl.

//Ronherský potok

Loterie 4/5

//Sekvojový les

Vždy živé a radostné místo, představující do slova Roh hojnosti pro kohokoliv, kdo sem kdy vkročí, nyní zelo podivnou prázdnotou. Sice se tudy občas prohnal ušák, nebo se v dálce zachvělo listí kvůli vysoké zvěři, která se líně procházela zasněženými pláněmi, ale na obvyklý šum tohohle místa to rozhodně nemělo. Bylo to skoro až tíživé. Kdy jsem si tak zvykl na zdejší teplé podnebí? Napadlo ho překvapeně. Tohle nebyl on, připadalo mu to nelogické. Ale... na druhou stranu, zvyknout si na hojnost bylo zjevně snadnější, než by kde koho mohlo napadnout. A Siku se rád podřídil sytosti a příjemnému prostředí i za cenu toho, že se vzdálí svému někdejšímu já. Beztak už je tu skoro rok. A za rok se toho v kdekom hodně změní.

//Liščí nory přes Středozemní pláň

Loterie 3/5

//Řeka Mathae jih

Postupoval dál a dál na jih, procházel starým sekvojovým lesem, který na něj dýchl svou specifickou atmosférou. Dlouho tu nebyl. A nebyl ani důvod, aby sem chodil, ale i tak se cítil příjemně. Byl ve známém prostředí, o kterém věděl, že mu nic moc nehrozí. Byli tu hlavně hlodavci a sem tam se mihne i nějaké větší zvíře, ale to bylo spíš zvláštností, než pravidlem. Přeskočil několik kořenů a znenadání se mu do sebe zamotaly nohy. Natáhl se jak dlouhý tak široký na zem a docela dlouho se z ní škrábal zpátky na všechny čtyři. Z nervozity se oklepal. Tohle se stává docela dost často, hm. Všiml si, ale nechtěl nad tím dál moc přemýšlet. Ne teď. A asi ne v nejbližší době.

//Roh hojnosti

Loterie 2/5

//Rozdrásané údolí přes Ranský les

Bouře pozvolna ustupovala a když procházel lesem, byla už skoro pryč. Po notné chvíli vylezl u řeky a hned poznal, kde je. Ach, šel jsem úplně opačným směrem. Pomyslel si trochu zasmušile. Ale upřímně... možná to bylo dobře. Přeci jen... Ivar asi vážně potřeboval chvíli klidu. A kde jinde by se mu ho dostalo, než u nich v lese, ne? Jasně, mohl jít jen o kus dál, ale cítil by se, jako že na něj tlačí. A nechtěl riskovat, aby tentýž pocit měl také Ivar. Jenže ho to i tak mrzelo, měl ve zvyku věci řešit hned. Ale... je pravda, že nikdy nemusel řešit něco tak závažného, náročného, ale zároveň křehkého. Tohle chtělo čas, to cítil i on sám. Aspoň se projdu, ta bouře byla přeci jen k něčemu dobrá. Pomyslel si odhodlaně a vyrazil víc na jih.

//Sekvojový les

Loterie 1/5

//Kamenné políčko přes potok

Pokračoval prostředím, které za normálních okolností moc dobře zná. Jenže v té bouři ztratil přehled o čase, prostoru i směru. Vcelku sebevědomě kráčel proti poryvu větru a nechával se vést smysly. Věděl, že ať se dostane kamkoliv, je dostatečně zdejších koutů znalý na to, aby dokázal rozeznat kde je a kudy se vrátit domů. Silná hustá srst ho chránila před mrazem a studeným větrem a hladový žaludek mu připomínal, že stále ještě žije. Lehká váha a vysoká postava mu nepomáhaly ke stabilitě, ale už zažil mnohem horší buřiny a bez problému v nich dokázal přečkat nejhorší chvíle. Byly i takové, co mu málem vzaly život, ale tohle nebyla jedna z nich. Musel se jen kousnout a zvládnout to. Tak jako všechno.

//Mathae jih přes Ranský les

Siku tento rok prošel obrovskou změnou a mnohé o sobě a o světě zjistil. Není žádným mladým nevyspělým vlčkem, ale i tak se má očividně hodně co učit. V prvé řadě mu až nyní došlo, že se před cizími vlky nemá opravdu čeho bát. Jistě, nebezpečí se schovává na každém rohu, ale určitě se ho nesnaží každý zabít, tak jak si až do teď myslel. Zároveň už ví, jak se má chovat v kritických situacích, a že když nevíš dělat, pomůže flirt. Jo, přesně, flirt mu pomohl vyjít z nelehké situace ve formě naštvaného cizince, který ho doopravdy měl v plánu zakousnout. Světe div se, stačilo hezky zamrkat, zamávat ocáskem a uplácat cizinci malou vlčí sošku z bahna. Co na tom, že je to nechutné - zabralo to! A jako blesk z čistého nebe se mu osvětlila velká otázka ohledně vztahů a lásky. Siku totiž zjistil, že nejen že má právo na to milovat a být milován jinak než kámoš nebo bratr. Nene, i on, mrzká omega a vyhublý bídný tulák, má nárok na partnerství. Jen teda opravdu nečekal, že jeho partnerem bude samec. A ještě ke všemu tentýž samec, co se ho pokoušel vypudit z jeho vyhřátého místečka za vodopádem. No co, kdo by to byl řekl, že ten vzteklý nebezpečný vlk je také okouzlující a pohledný tvor. Inu láska se neptá, láska proste jen jde a bortí stěny. Takže i Sikuova stěna natvrdlosti a zapírání se před Ivarem svalila a nechala prostor vřelým citům. Očividně má slabost pro žárlivé manipulátory, ehm. Nesuďme, každý má svého oblíbeného záporáka, pro kterého bychom nechali shořet svět.
To ale předbíháme, kromě velkých zážitků, jako je nalezení životní lásky, setkání se sestrou (která ho nenávidí a nechce už nikdy vidět) a zjištění, že jeho rodná smečka nejspíš už neexistuje, je tu také kupa malých situací, které tvoří jeho nynější život a činí ho skoro kompletním. Bavíme se především o nových přátelstvích, která si časem vybudoval. Některé mu sice dělají vrásky na čele, jako třeba Seilah, která se mu opět ztratila, nebo Wylan, jehož měl potkat u Velkého Vlčího jezera, ale nestalo se tak, jiné mu však dělají čistou radost. Setkání s přátelským Ventem, nebo vřelým Etneyem, alfou Cedrového lesa, mají v Sikuově srdci své speciální místo. S láskou vzpomíná i na krátké cestování s Nemesisem a jeho papouškem Karmou, nebo na příjemné znovu shledání s Erlendem, který mu objasnil jeho prazvláštní zážitek se smrtí.
A jo vlastně, Siku umřel. Na Ledové pláni slítnul do pukliny v zemi a byl zavalen lavinou. Jo, to se taky dá počítat mezi velké události, ale nerad na to vzpomíná. Bere to jako hodně dlouhou a hodně zlou noční můru, kterou snad jednou dokáže úplně vypustit z hlavy. Škoda že stejným způsobem nevypustí taky Protivu a Blábola, kteří mu dělají v hlavě pořádný zmatek. Ty dva si přinesl z Limba a nemá nejmenší tušení co jsou zač. Ví jen, že mu nepřejí nic hezkého a jsou obzvlášť slyšet, když mu není zrovna do zpěvu.
Siku nerad plánuje, nechává život v klidu proudit a plynou a přijímá vše, co mu osud nadělí. Co ale rozhodně chce v příštím roce stihnout, je založení smečky. Chce vytvořit domov, kam by se mohl vracet s vědomím, že tam na něj vždy budou čekat jeho nejdražší. Prozatím se vrací jen k Ivarovi, ale časem doufá, že se mu podaří usmířit se Sesi a rozšířit smečku o další členy, kterým by mohl věnovat kousek svého srdce.

Přidáno.

//les ztracených duší

Siku poklidně poodešel dál od lesa, aby si pročistil hlavu, a aby dopřál Ivarovi chvíli klidu. Měl z toho smíšené pocity a Protivovy kecy opravdu nepomáhaly. Ale nechtěl nechat negativní emoce ovládnout jeho mysl. Ví, že je iracionální a negativistický, když má strach. Ne, Ivar má radost, že je tu se mnou. Jen toho na něj bylo už moc. Když mu dám chvilku klid a prostor, bude vědět, že je tu v bezpečí a že se nemá čeho bát... že jo? Měl pochybnosti, to jistě, ale získal příliš mnoho na to, aby se toho kvůli svému strachu a pocitu méněcennosti tak lehce vzdal. Nevzdá se svého štěstí. A nevzdá se Ivara, nebo alespoň ne bez boje.
Čím déle šel, tím víc se vzdaloval, až přišel na poměrně neznámé místo. Tady určitě ještě nebyl. Procházel podivným kamínkovým prostředím, kde nebylo zhola nic. Ani keřík, ani vysoká vyschlá tráva, ani strom. Jen pusto a prázdno. Louka to být taky nemohla, cítil pod sněhem sesouvat se kamení. A nemohly to být ani mokřady, neb tu bylo sucho a čisto. Zvláštní místo, určitě sem musí zavítat na jaře. Bohužel jak tu bylo pusto a prázdno, vítr si tu dělal se Sikuem co chtěl. A začínal být opravdu agresivní. Zvedal se tak prudce a silně, že zvedal ze země sníh. Vířil ho kolem Sikuova hubeného těla a dorážel na něj ze všech stran. Spustila se chumelenice. Ajaj. "Krucinál." zaklel ve svém rodném jazyce, neboť se opravdu upřímně vyděsil. Začínala sněhová bouře - a pekelně silná. Neměl se tu kde schovat a vrátit se také nemohl - nevěděl kudy. Ztratil se. Musel jít kamkoliv a hledat úkryt. Doufal jen, že se nedostane někam, kde nemá co dělat.

//Přes potok k Rozdrásanému údolí

Přestože leželi klidně a nehnutě, v Ivarovi očividně cosi probíhalo. Siku se na moment zarazil a nadzvedl se. Ivar byl v tu ránu na nohou a zmateně na něj hleděl. Něco je špatně. Stáhl uši a pokusil se udělat krok k němu. "Je všechno v po-" než dokončil větu, Ivar se sebral a utekl hlouběji do lesa. Zjizvenec zůstal nehnutě stát a polekaně zíral směrem k lesu, který nazýval domovem. Vlastně mohl být rád, že se Ivar rozhodl běžet dovnitř a ne ven. Znamenalo to, že tam hledá úkryt a jistotu... že? Že je to tak.
Svěsil hlavu a zíral chvíli na své tlapky. "Řekl jsem něco špatně?" zamumlal si pod fousy a do očí se mu nahrnuly slzy.
Seš moc otravnej, moc upřímnej. Tvoje nátura ho vyděsila, ty neschopnej troubo. Ozval se dávno ztracený hlas Protivy. Siku sevřel oči a skousl. Tohle mu tak scházelo, kecy protivného vlka, kterého ani neviděl. "Co mi chceš? Máš radost? Utekl ode mě."
A kdo si myslíš, že za to může? Uchechtnul se a bylo slyšet, jak poňouká Blábola. Síkuovi se zamotala hlava. Je jeho chyba že ivar utekl? Má Protiva pravdu? Měl raději držet jazyk za zuby? Z přemýšlení ho vytrhlo až dlouhé táhlé zavytí. "Ivare!" vyjekl a v tu ránu byl připavený běžet. Ale včas se zarazil. Ne, nebudu otravný. Nechám mu chvíli klid. Pomyslel si a zaklonil hlavu. Dlouze a táhle zavyl, dával tím najevo svůj odchod z území. Ivar ho dozajista musel slyšet, protože i Siku před chvílí slyšel Ivara. Než odešel úplně, otočil se zpět ke známému lesu. "Tady se zase setkáme." špitl tiše a opustil známé prostředí. Ale jen na chvíli.

//Kamenné políčko

Děkuju za super akci, kalendář byl boží a fakt se mi líbila jeho forma :3 Hlavně proto, že člověk měl celou dobu možnost výběru, ale nakonec byl stejně donucen dělat i weird věci - citoslovce, ehm. :D Ale byla to pecka, na tohle snad ani nejde mít nějakou výtku, moc jsem si to užila.

Siku
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Neviditelnost
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Zimní magie
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Vítr
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Emoce
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Neviditelnost
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Rychlost
24. - 25% sleva na speciální magii
+Za splnění všech úkolů Zimní magie od Vlčíška

Yggdrasil
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Oheň
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - 100 květin a 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Bolest
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Elektřina
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Rychlost
24. - 25% sleva na speciální magii
+Za splnění všech úkolů sleva 75 %

Schopnosti - Morghana
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Počasí
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Magie Nemrtvých
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Myšlenky
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Rychlost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Předměty
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Počasí
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Taktika lovu
24. - 25% sleva na speciální magii
+Za splnění všech úkolů sleva 75 %

Ezekiel Etney
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Vítr
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - Příkaz
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Rychlost
24. - 25% sleva na speciální magii

Přidáno.

18. Setkej se s někým, koho máš rád a promluv si

Siku nečekal s jakou vervou se Ivar chopí příležitosti. Čapnul kůru a rychle se rozešel. Siku to nečekal a málem se převážil na záda. S vylekaným "Uaaaa." si raději lehnul. Zíral kolem sebe a sledoval ubíhající cestu, která se rychle míhala kolem. Šokovaně shlédl k Ivarovi, který ho vláčel jako kdyby vůbec nic nevážil. Přiblble se usmál náhlým návalem náklonnosti. Musel uznat, že jeho síla je vážně impozantní. Zvlášť proto, že byl spíš průměrného vzrůstu a štíhlé postavy. Nicméně narozdíl od Sikua měl hmotu a svaly. Siku měl... opravdu hodně chlupů.
Zaryl drápy do dřeva, aby neslítnul, a nechal se přitáhnout až úplně ke svahu. Ladně naskočil hned vedle něj a převážil provizorní sáňky směrem z kopce dolů. A jeli. A že jeli fakt rychle! Takovou rychlost Siku nečekal, ale byla to neskutečná zábava. Rozpustile výskal a smál se na celé kolo. Zastavili se až úplně dole zapíchnutím kůry do sněhu. Oba je to vymrštilo ven a Siku dopadl do vysokého sněhu. Skoro ho nebylo vidět.
Vylezl ven a bez oklepání hned hledal svého drahého, ale nikde ho neviděl. "Ivare? Není ti nic?" zavolal do prostoru a hledal ho pohledem. Nechápal to, však dopadli blízko u sebe, ne? Našel ho až po notné chvíli zabořeného kus o něj. "Co to vyvádíš?" smál se a plácnul sebou vedle něj. Vrtěl ocasem a díval se na něj zaláskovanýma očima. Zhluboka si povzdechl. "Ani nevíš jak jsem rád, že tu jsi." uculil se. "Víš, mám občas trochu těžkou chvíli si na tohle všechno navyknout. Pravda je, že se skoro neznáme, tak někdy nevím, jak se mám zachovat nebo co říct. Ale... přijde mi, že pokaždé když promluvíš, všechno je tak nějak... lehčí." Natisknul se na něj a zaryl čenich do Ivarovy náprsenky. Byl zkroucený jako paragraf, ale nijak mu to nevadilo. Naopak. Takhle mu bylo nejlíp.