Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5/5

Jejich kroky je vedly podél pouště, čehož si Morgoth okamžitě všiml. Bylo tu... horko. Vedro k zalknutí. Hned jak se Siku začal doslova topit a roztékat, Morgoth se celý rozzářil a jako kdyby povyrostl o pár čísel. "Chtěl, ale musíme tam." ukázal čenichem směrem k vysokým horám, které se tyčily nad pouští jako temná předzvěst. Ale Siku věděl, že tam ho čeká při nejmenším obrovská úleva. "Bohužel jediná cesta vede podél pouště." povzdechl si. Holt je to jak to je. A nejde udělat nic jiného, než se kousnout a překonat to. Jako vždy.
"Jo, taky si neumím představit maso, které není nasáklé krví." zasmál se. "A víš ty co? To není vůbec špatný nápad! Smí... smí u vašich rituálů okounět i vlci mimo... no... mimo vaši skupinu?" nadhodil né tak nenápadně, jak původně chtěl. Ale hořel zvědavostí a Morgoth už to beztak dávno věděl. Zvlášť, když na něj nedočkavě zíral, než z něj vypadlo žádané rozuzlení. Takže někoho k sobě přijali! Ale nezní to jako Ivar. Ivar je tajemný, zajímavý a úžasný, žádný otrava. "No a... co když si s bratrem nebo sestrou nesednete? Říkáš, že ho nemáš rád... a on nemá rád tebe. Ale je tvým bratrem, ne? I když teda s tím asi moc nesouhlasíš." Byl to zajímavý obrat. Co si asi tak udělali, že nesnáší vlastního bratra? I když ho zná jen chvíli a nevyrůstal v jejich smečce.
Siku si všiml vlnění vzduchu, které se měnilo jako pominuté. Netrvalo dlouho a dorazili k místu, které neměl ponětí, že někdy bude mít možnost vidět. "To je..." zajíknul se. Oáza! Siku se málem štěstím rozbrečel. Ještě že jenom málem, nicméně slza mu přeci jen vyklouzla. Poušť mu připomínala jeho příšernou noční můru v Limbu. Ale Oáza... ta mu to všechno vynahradila. Skoro všechno. Ale velkou část určitě ano. Smočil vyprahlé hrdlo a rozpálené nohy v nejúžasnější vodě na světě. Byla odporně teplá, ale právě teď a tady byla dokonalá. Až se pořádně napili a odpočinuli, vyrazili dál.

//Prstové hory přes poušť

Loterie 4/5

//Poušť

Nastražil uši. Takže rituál? Ivar prošel rituálem... Stále si ale nebyl jistý. Taky ze sebe nechtěl udělat úplného hlupáka, který si spojuje nesouvisející události k sobě. "Jistě, tebe snad neděsí, co se dozvíš? Myslím... až prozřeš a poznáš... Pravdu. Nebojíš se co ta Pravda může být? Co může představovat? Co to s tebou... udělá?" Morgoth ale byl pevně přesvědčený o tom, že je to to nejlepší, co život může, ale taky nemusí nabídnout. "Takže... nikdy ze smečky nezná Pravdu? Jak teda víš, že něco takového existuje? Prozřel někdy... někdo?" Ou, nyní pocítil, že to možná neparně přehnal. "Teda, nemyslím tím, že by to nešlo, jen... uh, zapomeň na to, promiň. Asi příliš řeším věci, kterým vůbec nerozumím." zachichotal se plaše a doufal, že za tyhle všetečné otázky nedostane po hubě. Sice byl až do teď trpělivým společníkem, ale nikdo neví lépe než Siku, že pohár trpělivosti není nekonečný a jeho přeplnění má za následek strašlivé věci. "Ale moc ti přeju, abys toho dosáhl." dodal přeci jenom.

Loterie 2/5

Nakonec se jejich debata stočila k masu. Siku se zarazil a chvíli nevěděl, co na to říct. Nakonec se rozesmál. "Haha, to dává smysl!" prohlásil pobaveně. "Vlastně ani jeden z nás neví, jak chutná potrava toho druhého. A to jsme tentýž živočišný druh." Smál se té absurditě i legrační náhodě. "No, krvavé maso chutná hodně železitě. Celou dobu cítíš silnou chuť krve, ze začátku je to jako kdyby sis kousnul do čistého železa. Pak to přebije chuť masa a popravdě i hlad. Moc se na chuť nesoustředím. Ale je to hodně šťavnaté a výživné." snažil se popsat svůj zážitek s kořistí. Bohužel asi nebyl nejlepší na vysvětlení, protože většinu času žral mršiny. Na živou kořist sám neměl a ne vždy se mu podařilo najít aspoň nějakou myšku, která by byla dostatečně zbrklá na to, aby se před ním hned neschovala. Rozložené zvíře chutná úplně jinak než všechno, co může kdokoliv znát. Ne každý má na takovou stranu žaludek, Siku však nikdy neměl moc na výběr. To ale Morgothovi říkat rozhodně nebude.
"No a... povedlo se už tobě a tvým sourozencům najít tady někoho, kdo převzal vaši víru?" Chtěl působit nonšalantně, jako že se ptá jen ze zvědavosti, ale celé jeho tělo prozrazovalo pravý opak. Byl natočený celý k němu, nekoukal na cestu, hypnotizoval ho ostrým pohledem žlutých očí a uši měl natočené k němu. Z nedočkavosti celý ztuhnul, nehnul ani brvou jak se soustředil. Koutkem oka si všiml vysokých útvarů, tyčící se nad žlutou plání, nad kterou se tyčil podivný opar. Poušť. Přejel mu mráz po zádech. Pokud se chce dostat ke skalinám, musí alespoň okrajově projít pouští. Nebylo zbytí, musí to nějak přežít. Už teď se mu ale dělalo nevolno.

//Oáza

Loterie 1/5

//Baobab přes Savanu

Přikývl. "Uhum, já to znám jako že rodina může být i ta, se kterou nejsi spojen krví. Ale... dává smysl, že pro tebe je krevní pouto vším." Ano, tohle bylo příliš surrealistické na to, aby Siku chápal pravý význam Morgothových slov. Nemohl vědět, že se u nich cizinci stávají pokrevními sourozenci skrze rituál spojení krve. A možná že i kdyby mu to byl řekl, dokázal by to pochopit až když by to viděl na vlastní oči. Tak moment, řekl krevní nebo pokrevní? V tu ránu Sikuovi došlo, že Ivar se nedávno přidal k nějaké skupině uctívající Bohy krve. Ale... znamenalo by to tedy, že nejsou ze stejné smečky? Hloupost! Kolik takových obrovských smeček může být? Nojo, ale já neviděl ani zdaleka všechno. Možná je to běžnější než si myslím. Točila se mu hlava. Dozvěděl se toho tolik, že mu to pomalu ani nedávalo smysl. Trpělivě si vyslechl definici Pravdy a upřímně... bylo to trochu přitažené za vlasy. Ale na druhou stranu, tady poznal opravdu mocné vlky, kteří by se božstvem klidně mohli také nazývat. Že by byl opravdu tak krátkozraký? "To zní... děsivě." přiznal a maličko se ošil. Jestli opravdu se u nich doma dělo něco jako Osvícení... chodí tedy mezi námi vlci, které posedla božská moc? Jsou přátelští? Napadlo ho hned. Opatrně věnoval Morgothovi vážný výraz s kapkou nejistoty. "Ty, Morgothe... a jací jsou vlci, kteří... no, však víš. Znají Pravdu. Jsou pořád stejní? Myslím... povahově. Nestanou se třeba zlejšími, nebo tak?" nasucho polknul. Bylo to moc drzé? Moc osobní? Moc neuctivé? Těžko říct, ale měl z toho těžké srdce. Prostě se zeptat musel. Stejně jako se musí dozvědět o tom, zda je s nimi Ivar nějak propojen. Byla ale vhodná chvíle?

Loterie 2/5

Jak tak šel, najednou se prudce zastavil a zalapal po dechu. "Bez krve?" zopakoval fascinovaně a rychle srovnal tempo. "A to jak? A jak tu krev sbíráte? A jak ten rituál vypadá? A jak maso bez krve chutná? Zastav mě až tě budu hodně štvát. A musí být ta krev něčím zvláštní? Vybíráš si, jakou krev obětuješ?" Mlel jako o závod, jedna otázka střídala druhou, zatímco mezi ně rychle vtěsnal menší sebereflexi a ujištění, že sklapne když mu to Morgoth poručí. "Rituální jména? Páni!" Siku se málem rozpustil. Hořel touhou něco z toho vidět na vlastní oči, ale zmohl se jen na intenzivní naslouchání. Věřil, že tohle setkání byla výhra v jackpotu. V první chvíli si nevšiml, že Morgothova nálada na chvíli poklesla kamsi do temných krajů. Napověděla mu to až magie, která mu jeho emoce přinesla k nozdrám a informovala ho o stavu nálady jeho krémového společníka. To zarazilo jeho myšlenkový pohyb a zavřelo mu to tlamu. Udělal jsem něco nebo řekl jsem něco špatně? Napadlo ho. Vlk ale pokračoval nerušeně dál, jakoby se vůbec nic nestalo. To Sikua překvapilo a trochu i zarazilo. Co je to? Před chvílí byl nešťastný a teď je úplně v pohodě? Je běžné, aby vlci uměli takhle vypínat emoce? Uh... jak vlastně vím že byl smutný? Kruci co se to děje... Magie emocí si z něho zjevně tropila žerty. Bylo by to možná trochu méně nepříjemné, kdyby alespoň věděl, že ji má.
"Doma... je hezké vědět, kde se sourozenci nacházejí." usmál se a vůbec neskrýval upřímný smutek ve tváři. Nestyděl se za něj. Měl svou sestru rád a upřímně mu chyběla.

//Poušť přes Savanu

Loterie 1/5

//Savana

Sikuovi se na moment zasekl hlas v krku. Tisíce členů. Je vážně... že by byl opravdu spřízněný s Ivarem? Nasucho polknul. Zdálo se mu to jako nemožné, ale zároveň mu docházelo, že svět není tak velký, jak se mohlo zdát. Setkal se tu i se svou sestrou a to je teprve zázrak. Takže setkání s Ivarovým nevlastním bratrem by ho možná nemělo tak překvapovat. Ale podobný mu teda nebyl ani trochu. Ale tak, třeba se u jednoho z nich projevily výrazně více geny matky, kterou nemají společnou. Kdo ví. Zasmál se. "Tak tenhle výrok znám spíš naopak." odpověděl zjizvenec pobaveně. "Spojení krví... " zopakoval zasněně. Znělo to hezky. Nebýt spříznění a přece sdílet pouto. Ale... jak je to možná? Jak můžou být vlci spojení krví, ale nebýt rodinou? Bylo to pro Sikua tak abstraktní, že ho to mátlo víc než by bylo obvyklé. Ale měl ohromnou radost, že s ním tyhle věci Morgoth tak ochotně sdílel. Bylo to osvěžující a zábavné.
"Hmmmm tak třeba ta Pravda. Co je to? Jak má ta Pravda o světě vypadat? A jaká je otázka na ty... pravdivé odpovědi?" naklonil hlavu na stranu. Z nějakého důvodu ale neočekával, že dostane odpověď, která by mu to zázračně osvětlila. "To osvícení zní strašně složitě. Jak víš, že děláš všechno správně?" Trochu ho z toho přemýšlení rozbolela hlava. Ale nenechal se odbít vlastním unaveným tělem. Ne teď, když má společníka, co mu ochotně odpovídá na veškeré otázky a nechce ho za to zabít!
Pousmál se a neurčitě pokýval hlavou. "Těžko říct, hodně věcí by mohla být smutná, kdyby dotyčný věděl, že má být smutný. Znám jen to, do čeho jsem se narodil." pohodil ocasem a pohodlně zvolnil krok. "A to, co se dozvídám od cizinců. Vlci žijí tolik různých a zajímavých životů! Prožívají situace, o kterých se mi ani nesnilo. Jen tě slyšet mi dává pocit, že můžu něco zažít tvýma očima, i když se mě to vlastně nijak netýká." Je to tak, zářil jako sluníčko. Možná tak trochu jím i byl.

Loterie 4/5

Siku byl rád, že na Poušť nemusí. Navíc dávalo smysl, že je tam stejně nenajdou, když kráčeli směrem od ní. A cesta kolem byla více než dostačující. Bylo ale obecně srandovní ty dva vidět na společné cestě. Štíhlý atletický jižan s jemnou krátkou srstí krémové barvy a vysoký vychrtlý seveřan s tvrdou šedou srstí a podsadou tak silnou, že se přes ni nedalo dostat ke kůži ani na půli cesty. Tak trochu začátek anekdoty, dalo by se říci. A tihle dva podivně odlišní jedinci se vydali na cestu. Jeden hledat sourozence, druhý jen rád, že má společnost. A informace. Spoustu nových informací!
Nadšeně poposkočil, aby byl kousek před Morgothem a dobře mu viděl do tváře. "Obětujete krev? Takže ne celá zvířata, ale jen krev? A to je... nějaký druh rituálu?" Oči mu zářily, chvost skotačil jako pominutý a nohama sotva pletl, a přesto držel krok i tempo. "A-a-a proč? Nebo teda co je účel? Žádost? Pokora? Pravidlo? No páni, nic takového jsem ještě neviděl! Dal sis záležet, to teda jo. Ty ornamenty něco znamenají?" Siku si koledoval, začal být obzvlášť zvědavý a nadšený. Od někoho by už dostal po tlamě.

//Baobab

Loterie 3/5

//Staré meandry přes Eukalyptový les

Siku překvapeně zamrkal. Chvíli nic neříkal, protože se snažil pochopit, co vlastně slyšel. "Ty je... neznáš?" zopakoval a stále nebyl schopen pochopit tato slova. Taky nechápal, jak mohou ýt všichni sourozenci. A pak si vzpomněl na Ivara. Moment, přece mi říkal, že vyrůstal na místě, kde jich bylo taky hrozně moc a že všechny neznal. Všichni byli od jednoho samce a... ale nenávidí je. Nesnášel to tam, nechce o tom ani mluvit. Morgoth ale tvrdí, že své sourozence miluje. Je možné, aby byli ze stejné smečky? Jen... jen znal jiné sourozence a vyrůstal jinak? To mi zní jako šílenství. Takové náhody přece nemohou existovat... ne? Hlava ho z přemýšlení bolela. Chtěl se zeptat, ale bál se znít neslušně. Chtěl zjistit, jestli s Ivarem pocházejí ze stejného místa, ale nechtěl o svém milém mluvit bez jeho přítomnosti. Tak nějak tušil, že by se mu to nelíbilo. Měl... dilema.
Z myšlenek ho vytrhl až Morgoth, který pokračoval v mluvení. Snad něco nepřeslechl. "Zdá se, že máš v životě jasno." usmál se. Sice chabě, ale docela upřímně. Neměl v plánu předstírat, že mu trochu nezávidí. Závidí! Ale v dobrém. Siku v sobě nenosí žádnou zášť ani agresivitu. Jeho emoce, stejně jako on celý, jsou neškodné. "To zní zajímavě. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo uctívá tytéž bohy, jako ty. Teda... alespoň o tom nevím. A... asi moc tomuhle konceptu nerozumím. I když bych rád." Siku tak trochu filozofoval, přemýšlel nad nesmrtelností chrousta a o oné Pravdě. A konec konců i o Morgothově otázce. "Já nevím." přiznal narovinu. "Nevím v co věřit. Nevím jak věřit. A upřímně... u nás se víra považovala vždy za slabost. Tety, které nás se sestrou vychovaly, občas říkávaly, že pokud existuje nějaký Bůh, tak je mrtev. Protože nikdo samotný v našem kraji nepřežije." Vzpomněl si na tetičky a zastesklo se mu. Byly přísné a tvrdé, ale taky laskavé a citlivé. Chtěly jen dobro pro smečku. Chápal, proč se tak spoléhaly jen na sílu jednotné smečky a rodiny. A na přísná pravidla.

Loterie 2/5

Poznámka o poušti ho potěšila. "Ano prosím! možná zdejší poušť není tak drastická, jako ta, kde jsem bojoval o holý život, ale asi bych to neriskoval. Navíc bych tě zdržoval." přiznal. Přišlo mu, že se rozmluvil - možná trochu moc. Morgoth vypadal jako vlk s tvrdým a jasným přesvědčením, zatímco Siku... ten byl svou vlastní definicí nejistoty. Proto ho taky vše tak zajímalo. Cizí názory byly pro něj možná důležitější, než jeho vlastní. Možná proto, že jich moc neměl.
Vřele se usmál a došlo mu, že se vlastně vůbec neseznámili. "Uděláme, co bude v našich silách. Z mých zkušeností se ve zdejších končinách vlci spíš setkávají, než ztrácejí." Nahodil vysloveně optimistickou náladu. "Velice mě těší, Morgothe. Jmenuji se Siku. Jsem opravdu rád za tvoji společnost, snad ti nebudu přítěží." Sikuův výraz jasně napovídal tomu, že má opravdu radost. Stočil pohled na Morgothovy nohy obalené krví nějaké drobné šelmy. Byla cítit železitě, takže to musel být masožravý tvor. "Smím malý dotaz? Ta krev... to nevypadá jako nehoda při lovu. Vlastně působí dost cíleně. Má to... nějaký význam?" zeptal se a zkoumal jasně ohraničená místa krví.

//Savana přes Eukalyptový les

Loterie 1/5

//Skála přes potok

Oba se vydali směrem k Meandrům, o kterých věděl, že budou bezpečné i touhle dobou. Šli podél řeky a snažili se od ní nevzdalovat, aby nesešli z cesty. Morgoth se ukázal jako příjemná společnost, která Sikuovi přinese i informace, po kterých celý život tak baží. Pozorně ho poslouchal, ale přišlo mu, že se zdráhá myšlenku rozvádět. Je to pro něj citlivé téma? Pomyslel si a najednou nevěděl, zda se má ptát víc, nebo raději trochu zvolnit. Ale zvědavost ho hnala dál stůj co stůj. "Nezabíjet se navzájem zní jako rozumné pravidlo." zasmál se. "Žít v obrovské smečce... zajímalo by mě, jaké to je. Já vyrostl v malé smečce na severu. Pečovali jsme o sebe, muselo to tak být - sever je krutý. Ale bylo nás málo." Sklonil posmutněle hlavu. Vzpomněl si, že už nejspíš nikdo z nich nežije. Nikdo kromě sestry. "My Bohy neměli. A pokud ano, byli k nám otočení zády." Znělo to temněji a nevraživěji než chtěl, rychle se otočil na svého společníka s vyplašeným výrazem. "T-tak jsem to nemyslel! Teda, myslel, ale ne špatně! Jen... jako mladý jsem se své smečce ztratil a po letech se tu setkal se sestrouj... která mi řekla, že smečka už pravděpodobně už nežije. Nemohu si pomoct, jsem naštvaný a nemám na koho." povzdechl si. Páni. Ventilovat svou frustraci úplně cizímu vlku je překvapivě snadné a příjemné. Možná se mu dokonce i trochu ulevilo. Pootočil hlavu k cizinci, který nevypadal, že by ho Siku obtěžoval. "A... vaši bohové... co jsou zač? Teda... setkal jsem se s mnoha vlky a každý měl někoho nebo něco, v co věřil. Když jsem se s tím setkal poprvé, byl jsem trochu v šoku." zasmál se. Vzpomněl si, jak tehdy nechápal, o kom to ti vlci mluví. Bohužel je svou nerozvážností naštval a nehezky ho potrhali. Od té doby měl strach se vlků ptát na cokoliv přímo.

Prosím odměnu na Morghanu.
At least I tried xD Ale je funny tam vidět ta monstrózní čísla a kdesi úplně dole pár drobnejch bo Siku nemá nervy na svůj notebook :D :D :D.

doufejme, že sis z toho neuprdla, jako králíček, který před morghanu vaprodukoval pár bobků, mezi kterými se lesklo 20 oblázků ✨

Loterie 5/5

Slíbil mu to! A sliby se neporušují, že ano? Hned se radostně napřímil a přestal se chovat jako ubožátko ubohé zbité zmlácené. Hned se ukázala jeho skutečná výška. Tyčil se jako nemocná sekvoj - obrovská, ale křehká. Přestože chlupy kryly vyhublé tělo a předstíraly, že s jejich majitelem není vůůůbec nic špatného, hubené nohy prozrazovaly dlouhodobý hlad a opravdu zvláštní genetickou vlohu.
Hned zapřemýšlel kudy by mohli jít, aby byla cesta co nejpříjemnější a pokud možno bezpečná. Prohlásil, že u nich se mísilo mnoho různých vlků. To Sikua zaujalo. "Spoustu různých? To je neobvyklé, smím se zeptat co to bylo za smečku? Hodně jsem cestoval a tak..." usmál se na něj a napjatě očekával jeho odpovědi. Kde se smečka nacházela? Co byla zač? Byla to tradiční smečka, nebo byla něčím jiná? Potkal tolik různých vlků a seskupení, že už ho snad nemohlo nic překvapit. Navíc se zdálo, že věří v existenci bohů a nepřišlo mu, že by mluvil o zdejších sourozencích.
"Bylo to strašné." postěžoval si. "Skoro se nedalo najít úkryt, ve dne se to nedalo snést a v noci vylezla velká spousta nebezpečných tvorů, kterým se moje přítomnost nelíbila." Jen myslet na ta nepříjemná setkání mu zježilo chlupy na zádech. "Naštěstí se mi podařilo uniknout, ale zážitek to byl na celý život." ušklíbl se. Všiml si, jak si ho vlk prohlíží. Jistě i jemu přišel Siku zvláštní, jiný než je zvyklý. Však oba pocházeli úplně z jiného místa.
Bezstarostný úsměv povadl. "Ah... no, já bych rád. Ale sestra mi dala jasně najevo, že o to nestojí." povzdechl si. Pořád to bolelo jako kdyby se jejich setkání odehrálo před nedávnem. Kde asi je? jak se jí daří? Zvládne přežít úplně sama? Tolik otázek a každá vyvolávala vlnu úzkosti. Ještě že se mohl věnovat cizím trampotům. "Hmmm, to zní jako Pahorkatina, kde žijí ušáci. Ale obávám se, že tam už ji nenajdeš. Ale můžeme jít podél Konce světa, minimálně se ti třeba podaří zachytit jejich pach." navrhl a natočil se k odchodu. Parťák při cestování? Co víc si přát.

//Staré Meandry přes potok

Loterie 4/5

Ačkoliv cizincův zýraz a řeč těla na moment vyzněly výhružně a naštvaně, prohlásil, že mu neublíží. Cítil několik různých emocí naráz, mezi nimiž byl i vztek. Siku nasucho polknul a vylezl ze svého úkrytu o kousek víc. Stále se však hodně hrbil. "Slibuješ?" pípnul a koukal mu zespod do očí. Hledal náznak nesouhlasu, něco, co mu mohlo napovědět, zda se mu dá věřit či nikoliv. Měl z něj divný pocit. Byl na jednu stranu přátelský, ale na druhou neuvěřitelně chladný.
"Oh! No jistě, jasně že patří smečce." zamumlal chápavě. Dávalo to smysl, nejspíš tu ta drobotina čeká na rodiče. Takže by měli nejspíš hodně rychle vypadnout. "Taky nestojím o šarvátky se smečkou. Možná... možná bychom měli odejít." poznamenal a bázlivě se rozhlédl. Poslední o co stál, byla rozzuřená matka zakousnutá v jeho krku.
Překvapeně po krémovém vlkovi loupl okem. Zdálo se mi to, nebo projevil obavy? Trochu se uklidnil, vlk který uvažuje o dobru cizích vlčat nemůže být špatný. Nic na to neřekl, jen se slabě pousmál. Měl pocit, že se mu dýchá o poznání lépe. Zvlášť když se vlk trochu rozpovídal a celkem otevřeně mu odpovídal na veškeré jeho všetečné otázky. Sikuova zvědavost vyletěla do nebeských výšin. "Opravdu? Jsi dost atypický. Jsi vysoký a máš dlouhé nohy." začal ho obcházet a lehce u toho vrtěl ocasem. Nešel mu ale za záda, do by si nedovolil! "Ale je pravda že máš některá specifika pouštních vlků. Fascinující. Na Poušti jsem byl všeho všudy jednou a málem jsem tam taky zůstal. Nedobrovolně." zasmál se hořce. Ach ty vzpomínky. Navíc ho tam prohnal chřestýš.
"Ah, ty tu máš sourozence?" Zaujalo ho to. Navíc je aktivně hledá, takže zjevně mají hezký vztah. Bodl ho osten žárlivosti. "Taky tu mám někde sestru. Ale hledat bych ji neměl." sklopil posmutněle uši. "No a... kde jsi je naposledy viděl? Znám ve zdejším kraji skoro každý kout, možná ti dokážu pomoct." Společnost dalšího milého vlka? Ano prosím! Pomyslel si natěšeně.

Loterie 5/5

Vrátil se myšlenkami zpátky na zem až při dalším dotazu vlka. Překvapivě se ho ptal v podstatě na totéž. "Huh? Teda, ne, ne nejsou tu se mnou. Nikdy jsem je neviděl." zavrtěl hlavou. Vlčata byla poměrně malá, ale už bylo vidět, jak se jim prodlužují končetiny a mohutní těla. Pousmál se. Bylo hezké sledovat mladé růst. Stočil pohled k vlkovi, který jim byl vzdáleně podobný a to především srstí. Měl ji krátkou a jemnou. Siku odolal pokušení se té srsti dotknout. Je úplně jiná než ji máme my. Pomyslel si. Sikuův kožich byl totiž silný, tuhý a hodně dlouhý. "Um... asi je to divná otázka, ale... není ti zima? Já jen... máš takovou jemnou srst. Takovou jsem viděl u pouštích vlků, ale nikdy v oblastech, kde je... no..." rozhlédl se okolo, aby poukázal na stav přírody. "...zima a sníh." pousmál se.

Loterie 4/5

Vlk se mu doslova vysmál. Vlastně to mohl čekat a bylo to lepší, než kdyby ho na místě zakousnul. Samou úlevou vydechl. "A-ah tak, takže ty nejsi jejich otec? Uf to jsem si oddechl!" Posadil se na zadek a chvíli tenhle zážitek vstřebával. Nic příjemného, to vám teda povim. Chudák z toho byl celý vyklepaný. "No a... budou v pořádku? Nikde tu jejich rodiče necítím." poznamenal starostlivě a zavětřil. Ne, nikdo nikde. Poblíž cítil smečku, z toho měl taky solidně naděláno. Ale naštěstí to nevypadalo, že by mu cokoliv hrozilo. Teda až na tohohle vlka, ale ten působil... uvolněně? Skoro až nonšalantně, jako kdyby nic neřešil. No páni, musí být hrozně silný, když je tak uvolněný. Radši si ještě dám pozor. Napadlo ho. Neměl v plánu skončit jako něčí večeře jenom proto, že naštval nesprávného vlka. Ne ne kdepak, k tomu nedojde.