Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4/5

Siku byl rád, že na Poušť nemusí. Navíc dávalo smysl, že je tam stejně nenajdou, když kráčeli směrem od ní. A cesta kolem byla více než dostačující. Bylo ale obecně srandovní ty dva vidět na společné cestě. Štíhlý atletický jižan s jemnou krátkou srstí krémové barvy a vysoký vychrtlý seveřan s tvrdou šedou srstí a podsadou tak silnou, že se přes ni nedalo dostat ke kůži ani na půli cesty. Tak trochu začátek anekdoty, dalo by se říci. A tihle dva podivně odlišní jedinci se vydali na cestu. Jeden hledat sourozence, druhý jen rád, že má společnost. A informace. Spoustu nových informací!
Nadšeně poposkočil, aby byl kousek před Morgothem a dobře mu viděl do tváře. "Obětujete krev? Takže ne celá zvířata, ale jen krev? A to je... nějaký druh rituálu?" Oči mu zářily, chvost skotačil jako pominutý a nohama sotva pletl, a přesto držel krok i tempo. "A-a-a proč? Nebo teda co je účel? Žádost? Pokora? Pravidlo? No páni, nic takového jsem ještě neviděl! Dal sis záležet, to teda jo. Ty ornamenty něco znamenají?" Siku si koledoval, začal být obzvlášť zvědavý a nadšený. Od někoho by už dostal po tlamě.

//Baobab

Loterie 3/5

//Staré meandry přes Eukalyptový les

Siku překvapeně zamrkal. Chvíli nic neříkal, protože se snažil pochopit, co vlastně slyšel. "Ty je... neznáš?" zopakoval a stále nebyl schopen pochopit tato slova. Taky nechápal, jak mohou ýt všichni sourozenci. A pak si vzpomněl na Ivara. Moment, přece mi říkal, že vyrůstal na místě, kde jich bylo taky hrozně moc a že všechny neznal. Všichni byli od jednoho samce a... ale nenávidí je. Nesnášel to tam, nechce o tom ani mluvit. Morgoth ale tvrdí, že své sourozence miluje. Je možné, aby byli ze stejné smečky? Jen... jen znal jiné sourozence a vyrůstal jinak? To mi zní jako šílenství. Takové náhody přece nemohou existovat... ne? Hlava ho z přemýšlení bolela. Chtěl se zeptat, ale bál se znít neslušně. Chtěl zjistit, jestli s Ivarem pocházejí ze stejného místa, ale nechtěl o svém milém mluvit bez jeho přítomnosti. Tak nějak tušil, že by se mu to nelíbilo. Měl... dilema.
Z myšlenek ho vytrhl až Morgoth, který pokračoval v mluvení. Snad něco nepřeslechl. "Zdá se, že máš v životě jasno." usmál se. Sice chabě, ale docela upřímně. Neměl v plánu předstírat, že mu trochu nezávidí. Závidí! Ale v dobrém. Siku v sobě nenosí žádnou zášť ani agresivitu. Jeho emoce, stejně jako on celý, jsou neškodné. "To zní zajímavě. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo uctívá tytéž bohy, jako ty. Teda... alespoň o tom nevím. A... asi moc tomuhle konceptu nerozumím. I když bych rád." Siku tak trochu filozofoval, přemýšlel nad nesmrtelností chrousta a o oné Pravdě. A konec konců i o Morgothově otázce. "Já nevím." přiznal narovinu. "Nevím v co věřit. Nevím jak věřit. A upřímně... u nás se víra považovala vždy za slabost. Tety, které nás se sestrou vychovaly, občas říkávaly, že pokud existuje nějaký Bůh, tak je mrtev. Protože nikdo samotný v našem kraji nepřežije." Vzpomněl si na tetičky a zastesklo se mu. Byly přísné a tvrdé, ale taky laskavé a citlivé. Chtěly jen dobro pro smečku. Chápal, proč se tak spoléhaly jen na sílu jednotné smečky a rodiny. A na přísná pravidla.

Loterie 2/5

Poznámka o poušti ho potěšila. "Ano prosím! možná zdejší poušť není tak drastická, jako ta, kde jsem bojoval o holý život, ale asi bych to neriskoval. Navíc bych tě zdržoval." přiznal. Přišlo mu, že se rozmluvil - možná trochu moc. Morgoth vypadal jako vlk s tvrdým a jasným přesvědčením, zatímco Siku... ten byl svou vlastní definicí nejistoty. Proto ho taky vše tak zajímalo. Cizí názory byly pro něj možná důležitější, než jeho vlastní. Možná proto, že jich moc neměl.
Vřele se usmál a došlo mu, že se vlastně vůbec neseznámili. "Uděláme, co bude v našich silách. Z mých zkušeností se ve zdejších končinách vlci spíš setkávají, než ztrácejí." Nahodil vysloveně optimistickou náladu. "Velice mě těší, Morgothe. Jmenuji se Siku. Jsem opravdu rád za tvoji společnost, snad ti nebudu přítěží." Sikuův výraz jasně napovídal tomu, že má opravdu radost. Stočil pohled na Morgothovy nohy obalené krví nějaké drobné šelmy. Byla cítit železitě, takže to musel být masožravý tvor. "Smím malý dotaz? Ta krev... to nevypadá jako nehoda při lovu. Vlastně působí dost cíleně. Má to... nějaký význam?" zeptal se a zkoumal jasně ohraničená místa krví.

//Savana přes Eukalyptový les

Loterie 1/5

//Skála přes potok

Oba se vydali směrem k Meandrům, o kterých věděl, že budou bezpečné i touhle dobou. Šli podél řeky a snažili se od ní nevzdalovat, aby nesešli z cesty. Morgoth se ukázal jako příjemná společnost, která Sikuovi přinese i informace, po kterých celý život tak baží. Pozorně ho poslouchal, ale přišlo mu, že se zdráhá myšlenku rozvádět. Je to pro něj citlivé téma? Pomyslel si a najednou nevěděl, zda se má ptát víc, nebo raději trochu zvolnit. Ale zvědavost ho hnala dál stůj co stůj. "Nezabíjet se navzájem zní jako rozumné pravidlo." zasmál se. "Žít v obrovské smečce... zajímalo by mě, jaké to je. Já vyrostl v malé smečce na severu. Pečovali jsme o sebe, muselo to tak být - sever je krutý. Ale bylo nás málo." Sklonil posmutněle hlavu. Vzpomněl si, že už nejspíš nikdo z nich nežije. Nikdo kromě sestry. "My Bohy neměli. A pokud ano, byli k nám otočení zády." Znělo to temněji a nevraživěji než chtěl, rychle se otočil na svého společníka s vyplašeným výrazem. "T-tak jsem to nemyslel! Teda, myslel, ale ne špatně! Jen... jako mladý jsem se své smečce ztratil a po letech se tu setkal se sestrouj... která mi řekla, že smečka už pravděpodobně už nežije. Nemohu si pomoct, jsem naštvaný a nemám na koho." povzdechl si. Páni. Ventilovat svou frustraci úplně cizímu vlku je překvapivě snadné a příjemné. Možná se mu dokonce i trochu ulevilo. Pootočil hlavu k cizinci, který nevypadal, že by ho Siku obtěžoval. "A... vaši bohové... co jsou zač? Teda... setkal jsem se s mnoha vlky a každý měl někoho nebo něco, v co věřil. Když jsem se s tím setkal poprvé, byl jsem trochu v šoku." zasmál se. Vzpomněl si, jak tehdy nechápal, o kom to ti vlci mluví. Bohužel je svou nerozvážností naštval a nehezky ho potrhali. Od té doby měl strach se vlků ptát na cokoliv přímo.

Prosím odměnu na Morghanu.
At least I tried xD Ale je funny tam vidět ta monstrózní čísla a kdesi úplně dole pár drobnejch bo Siku nemá nervy na svůj notebook :D :D :D.

doufejme, že sis z toho neuprdla, jako králíček, který před morghanu vaprodukoval pár bobků, mezi kterými se lesklo 20 oblázků ✨

Loterie 5/5

Slíbil mu to! A sliby se neporušují, že ano? Hned se radostně napřímil a přestal se chovat jako ubožátko ubohé zbité zmlácené. Hned se ukázala jeho skutečná výška. Tyčil se jako nemocná sekvoj - obrovská, ale křehká. Přestože chlupy kryly vyhublé tělo a předstíraly, že s jejich majitelem není vůůůbec nic špatného, hubené nohy prozrazovaly dlouhodobý hlad a opravdu zvláštní genetickou vlohu.
Hned zapřemýšlel kudy by mohli jít, aby byla cesta co nejpříjemnější a pokud možno bezpečná. Prohlásil, že u nich se mísilo mnoho různých vlků. To Sikua zaujalo. "Spoustu různých? To je neobvyklé, smím se zeptat co to bylo za smečku? Hodně jsem cestoval a tak..." usmál se na něj a napjatě očekával jeho odpovědi. Kde se smečka nacházela? Co byla zač? Byla to tradiční smečka, nebo byla něčím jiná? Potkal tolik různých vlků a seskupení, že už ho snad nemohlo nic překvapit. Navíc se zdálo, že věří v existenci bohů a nepřišlo mu, že by mluvil o zdejších sourozencích.
"Bylo to strašné." postěžoval si. "Skoro se nedalo najít úkryt, ve dne se to nedalo snést a v noci vylezla velká spousta nebezpečných tvorů, kterým se moje přítomnost nelíbila." Jen myslet na ta nepříjemná setkání mu zježilo chlupy na zádech. "Naštěstí se mi podařilo uniknout, ale zážitek to byl na celý život." ušklíbl se. Všiml si, jak si ho vlk prohlíží. Jistě i jemu přišel Siku zvláštní, jiný než je zvyklý. Však oba pocházeli úplně z jiného místa.
Bezstarostný úsměv povadl. "Ah... no, já bych rád. Ale sestra mi dala jasně najevo, že o to nestojí." povzdechl si. Pořád to bolelo jako kdyby se jejich setkání odehrálo před nedávnem. Kde asi je? jak se jí daří? Zvládne přežít úplně sama? Tolik otázek a každá vyvolávala vlnu úzkosti. Ještě že se mohl věnovat cizím trampotům. "Hmmm, to zní jako Pahorkatina, kde žijí ušáci. Ale obávám se, že tam už ji nenajdeš. Ale můžeme jít podél Konce světa, minimálně se ti třeba podaří zachytit jejich pach." navrhl a natočil se k odchodu. Parťák při cestování? Co víc si přát.

//Staré Meandry přes potok

Loterie 4/5

Ačkoliv cizincův zýraz a řeč těla na moment vyzněly výhružně a naštvaně, prohlásil, že mu neublíží. Cítil několik různých emocí naráz, mezi nimiž byl i vztek. Siku nasucho polknul a vylezl ze svého úkrytu o kousek víc. Stále se však hodně hrbil. "Slibuješ?" pípnul a koukal mu zespod do očí. Hledal náznak nesouhlasu, něco, co mu mohlo napovědět, zda se mu dá věřit či nikoliv. Měl z něj divný pocit. Byl na jednu stranu přátelský, ale na druhou neuvěřitelně chladný.
"Oh! No jistě, jasně že patří smečce." zamumlal chápavě. Dávalo to smysl, nejspíš tu ta drobotina čeká na rodiče. Takže by měli nejspíš hodně rychle vypadnout. "Taky nestojím o šarvátky se smečkou. Možná... možná bychom měli odejít." poznamenal a bázlivě se rozhlédl. Poslední o co stál, byla rozzuřená matka zakousnutá v jeho krku.
Překvapeně po krémovém vlkovi loupl okem. Zdálo se mi to, nebo projevil obavy? Trochu se uklidnil, vlk který uvažuje o dobru cizích vlčat nemůže být špatný. Nic na to neřekl, jen se slabě pousmál. Měl pocit, že se mu dýchá o poznání lépe. Zvlášť když se vlk trochu rozpovídal a celkem otevřeně mu odpovídal na veškeré jeho všetečné otázky. Sikuova zvědavost vyletěla do nebeských výšin. "Opravdu? Jsi dost atypický. Jsi vysoký a máš dlouhé nohy." začal ho obcházet a lehce u toho vrtěl ocasem. Nešel mu ale za záda, do by si nedovolil! "Ale je pravda že máš některá specifika pouštních vlků. Fascinující. Na Poušti jsem byl všeho všudy jednou a málem jsem tam taky zůstal. Nedobrovolně." zasmál se hořce. Ach ty vzpomínky. Navíc ho tam prohnal chřestýš.
"Ah, ty tu máš sourozence?" Zaujalo ho to. Navíc je aktivně hledá, takže zjevně mají hezký vztah. Bodl ho osten žárlivosti. "Taky tu mám někde sestru. Ale hledat bych ji neměl." sklopil posmutněle uši. "No a... kde jsi je naposledy viděl? Znám ve zdejším kraji skoro každý kout, možná ti dokážu pomoct." Společnost dalšího milého vlka? Ano prosím! Pomyslel si natěšeně.

Loterie 5/5

Vrátil se myšlenkami zpátky na zem až při dalším dotazu vlka. Překvapivě se ho ptal v podstatě na totéž. "Huh? Teda, ne, ne nejsou tu se mnou. Nikdy jsem je neviděl." zavrtěl hlavou. Vlčata byla poměrně malá, ale už bylo vidět, jak se jim prodlužují končetiny a mohutní těla. Pousmál se. Bylo hezké sledovat mladé růst. Stočil pohled k vlkovi, který jim byl vzdáleně podobný a to především srstí. Měl ji krátkou a jemnou. Siku odolal pokušení se té srsti dotknout. Je úplně jiná než ji máme my. Pomyslel si. Sikuův kožich byl totiž silný, tuhý a hodně dlouhý. "Um... asi je to divná otázka, ale... není ti zima? Já jen... máš takovou jemnou srst. Takovou jsem viděl u pouštích vlků, ale nikdy v oblastech, kde je... no..." rozhlédl se okolo, aby poukázal na stav přírody. "...zima a sníh." pousmál se.

Loterie 4/5

Vlk se mu doslova vysmál. Vlastně to mohl čekat a bylo to lepší, než kdyby ho na místě zakousnul. Samou úlevou vydechl. "A-ah tak, takže ty nejsi jejich otec? Uf to jsem si oddechl!" Posadil se na zadek a chvíli tenhle zážitek vstřebával. Nic příjemného, to vám teda povim. Chudák z toho byl celý vyklepaný. "No a... budou v pořádku? Nikde tu jejich rodiče necítím." poznamenal starostlivě a zavětřil. Ne, nikdo nikde. Poblíž cítil smečku, z toho měl taky solidně naděláno. Ale naštěstí to nevypadalo, že by mu cokoliv hrozilo. Teda až na tohohle vlka, ale ten působil... uvolněně? Skoro až nonšalantně, jako kdyby nic neřešil. No páni, musí být hrozně silný, když je tak uvolněný. Radši si ještě dám pozor. Napadlo ho. Neměl v plánu skončit jako něčí večeře jenom proto, že naštval nesprávného vlka. Ne ne kdepak, k tomu nedojde.

Loterie 3/5

Dilema se vyřešilo samo, protože se krémový cizinec rozešel přímo k němu. Cosi k vlčatům pronesl a najednou ho měl přímo před sebou. Siku hned snížil těžiště a stáhl uši skoro až na krk. No dobrý a co teď? Co má teď dělat? Asi by mu měl odpovědět, ale na co se to vlastně ptal? Ze strachu a nervů zapomněl poslouchat, a tak jen čelil vlkovu očekávání. Nasucho polknul a vylezl ze svého stínu. Odhalil tak tmavou masku, silně zjizvený obličej i tělo, ostře žluté vykulené oči a opravdu hodně viditelnou páteř. Byl sice obr, ale hrbící se a nejistý obr. Oproti všem ostatním byl vlastně úplně maličký, zvlášť když měl strach. A ten měl opravdu hodně často.
Dlouhé mlčení bylo už na Sikua moc. "P-p-p-pardon, nechtěl jsem rušit. N-n-nejsem hrozba, přísahám!" vykoktal bázlivě silným ruským přízvukem. Možná zkazil i výslovnost několika slov, ale to nebyl schopen vnímat. Neměl ponětí, jak se v takové situaci chovat. Vykoukl zpoza cizince, ze zvědavosti, aby se podíval na vlčata. Ta tam stála jako solný sloup a očividně se bála. No do háje, bojí se mě. Za to mi jejich otec určitě vypráší kožich. Stočil pohled zpátky k neznámému a věnoval mu hodně podřízený pohled skoro od země. Doufal, že to přežije.

Loterie 5/5

Leden 1/10

Siku se ploužil okolím a přemýšlel, co mohl udělat jinak. Co se to vlastně stalo? Je Ivar naštvaný? Vyděšený? Zmatený? Chce klid? Chce společnost? Měl odejít a nechat ho být, nebo se za nim měl vrátit? No... teď už je pozdě cokoliv měnit, ale nedalo mu to. Intenzivně nad tím musel přemýšlet, až mu z toho šla hlava kolem. Nepochyboval, teda ne o jejich vztahu. Nebylo pochyb, záleželo mu na něm a chce být po jeho boku nehledě na cokoliv. Ale chce totéž i Ivar? Tvrdí že ano, ale pak udělá tohle. Zdrhne. "Kéž by to nebylo tak těžký." povzdechl si nahlas. Jsou všechna partnerství takhle náročná? Nebo za to může fakt, že jsou oba samci? Blbost, tohle s tím nemá nic společného. Jen... jen má problém komunikovat. A já si všechno moc beru, tak je to. Jo. Moc si vše bere. Je emotivní a ničí ho to. Možná... možná kdyby si našel chvíli nějakou zábavu a odkloní své myšlenky jinam, bude mít svěží hlavu a tyhle divné pochybnosti půjdou pryč. Jo! To je nápad! Půjde se zabavit. Sám.

Loterie 4/5

Je to tak, Siku se spíš přikláněl k možnosti, že by jim mohl být prospěšný, než že by přišel k újmě. Ale raději k nim přicházel opatrně. Byl hodně nejistý, jímala se ho hrůza. Všichni kolem tuhle jeho nejistotu mohli jasně cítit, ale ne jako svou vlastní, ale spíš jako něco, co se kolem nich rozpíná jako dým. Siku opatrně vykukoval zpoza skaliny a nervně vrtěl ocasem. Nic neříkal, ale opravdu intenzivně se snažil, fakt že jo! Ale z hrdla mu neunikla ani hláska. Ještě stále s tím měl docela problém. Přemýšlel, zda je nebude rušit, ale... ale když oni se očividně bavili dobře a obecně tahle partička vypadala zábavně. A Siku přímo prahl po nějaké milé společnosti. Zvlášť když po dlouhé době potkává i malá vlčata.

Loterie 1/5

//Ronherský potok

Siku se plížil okolím jako duch. Velký, chlupatý, vyhublý duch s měkkým došlapem a zkoumavým pohledem. Hned jak přišel ke známé skále, došlo mu, že tu není sám. A stačilo jen pár dalších kroků k tomu, aby si své domněnky potvrdil. Přímo před ním se v té chumelenici objevil zajímavý pohled na bandu vlčat a jednoho dospělého vlka s krémovou srstí. Nevypadal že by byl místní, měl jemnou krátkou srst pískové barvy. To bylo nezvyklé, i když už tu potkal hodně vlků jižnějších poměrů. A ta vlčata? Směsice všeho možného! Ale vypadali že taky mají spíš kratší srst, jsou všechna jeho? Táta se svými mláďaty bez matky. Mohl by být agresivní a chránit své mladé. ale taky může potřebovat pomoct.

Loterie 1/5

//Liščí nory

Zpruzele se vyplížil z holého listnáče a dal tamním liškám své nejnadšenější sbohem. "Snad už se nepotkáme." ušklíbl se. Ne že by se s nimi potkal z očí do očí, ale rozhodně o sobě navzájem věděli. Jeden by si myslel, že je Siku paranoidní, ale jeho vnímavý čenich pozná ty protivné rezatky na míle daleko. Cítil jejich ostrý pohled zabodávající se do jeho zad. Ale tůdle! Už je opatrný a nenechá nic na náhodě. Už nikdy.
Inu... a co dál? Kam by měl jít dál? Zima byla v plném proudu, ale hory byly daleko. Nechtěl se od svého lesa příliš vzdalovat, měl by pocit viny, že nechal Ivara samotného aniž by mu cokoliv řekl. A tak se vydal jižněji.

//Ronherská skála

Loterie 5/5

//Roh hojnosti přes Středozemní pláň

Jak tak kráčel přes známou pláň ve středu země Gallirejské, ocitl se na místě, které mu nebylo příliš povědomé. Vzhledově vypadalo jako běžný listnatý les, ale podle vůně tu ještě nikdy nebyl. A protože to tu páchlo liškami, moc dobře chápal proč. Znechuceně nakrčil čenich a prodivně si odfrknul. Kruci tady jich je. Jako máku! Měl bych zmizet dřív, než na nějakou narazím. Ohlížel se přes rameno a dával si pozor na každou ďouru, kterou potkal. A že jich tu bylo! Dozajista to byly liščí nory. Šup a byl fuč. Ani si les pořádně neprohlédl.

//Ronherský potok