Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 1/5

//Palmový ostrov

Jízlivé poznámky očekával, ba přímo vítal. Připomnělo mu to, jak moc je patetický. Jistěže se očekávalo, že se budou partneři k sobě chovat intimně! Problém ale byl, že Siku nemá ponětí jak. Tuší jak to funguje mezi samcem a samicí, ale mezi dvěma samci? Vůbec. Není to o moc menší mysterie než intimita mezi samicemi. Očekává Ivar, že budeme... Ta myšlenka ho vyděsila. Co má dělat? Co když to nezvládne?! A kdo bude... Ne, ani nápad, nad tímhle rozhodně uvažovat nebude. Ale co když mě kvůli tomu opustí? Co když... co když je tohle ten důvod, proč se dvořil vlčici? Bylo mu předem jasné, že i kdyby nám to vyšlo, nemůže si se mnou být blízký... takhle. Rozesmutnilo ho to. Cítil se, jako kdyby neměl vůbec na výběr. Ale... to on neměl nikdy. Že? Osud nejde obelstít, to tetičky říkávaly často. Nešťastně se pousmál. Došlo mu, jak pokrytecký byl v ohledu jeho otců.
"Víš... vlastně naše světy nejsou zas až tak odlišné. Teda, jsou úplně jiné, ale máme pár shodných zvyků. Třeba tví otcové. Po smrti maminky se o nás se sestrou otec nedokázal postarat. A tak nás vychovaly tetičky. Starala se celá smečka, ale tety byly pro nás vším. Některé měly vlastní vlčata, jiné se o svou lásku dělily jen s námi. A opravdu jsem je miloval všechny stejně. Stejně hodně a bezpodmínečně." Na tváři se mu objevil malý úsměv, který záhy zmizel. Pohlédl Morgothovi zpříma do očí a zvážněl. "Ale představa, že se musím o Ivara dělit s někým jiným je nesnesitelná. Zvlášť s vlčicí, se kterou nemohu soupeřit absolutně v ničem." stáhl uši. Proti vlčici nemám nikdy šanci. Ať se na to dívám jak chci, samec a samice budou mít vždy přednost před jakýmkoliv jiným vztahem. Je to jediný vztah, který zajistí přežití smečky.

Loterie 4/5

//Konec světa

Byli partneři? Byli partneři! Až do teď to Sikuovi bylo taky jasné, ale najednou neví jak na tom vlastně jsou. Zvlášť poté, co Ivar utekl. Ale utekl do lesa, ne pryč z něj. Pomyslel si s maličkou nadějí. Ne že by to bylo k něčemu, pořád se cítil strašně. A celá tahle šílená situace se ještě zhoršila, když po něm Morgoth chtěl odpověď na něco, čemu pořádně ani nerozuměl. Fyzicky? Zamračil se, usilovně dumal nad tím, co měl s Ivarem fyzicky mít. A pak mu to došlo. "Ou... OH!" Překvapením se zalknul vlastní slinou a rozkašlal se. Chtěl mu odpovědět, vážně jo, ale místo slov odvrátil pohled. To bylo hlasitější a jasnější, než jakákoliv slovní odpověď. Ne, samozřejmě že ne. Blesklo mu hlavou. A pravda, proč by to mělo být divné? V blahobytu se smí družit i samci a samice mezi sebou. Jenže pro Sikuovu rodnou zemi to bylo nepředstavitelné. To bylo něco, co Morgoth nikdy nepochopí. Vlkovo strojené překvapení mělo hořkou pachuť. Siku se ušklíbl. I když Morgoth zněl velmi upřímně, Siku mu nemohl věřit, že se skutečně diví. "Nedělej to, dobře vím jak působím na ostatní vlky. A věř mi, že zdání může být ještě docela lichotivý klam." poznamenal s pořádnou dávkou odevzdanosti. Nic si nenalhával, chápal svůj fyzický i psychický stav, i předurčení k životnímu nezdaru prakticky ve všem, co zažije. Pesimistické a absurdně sebedestruktivní? Ano. Siku byl definicí melancholie.
Ať už sám sebe zjizvenec přesvědčoval sebevíc, přesto ho Morgothova slova zas a opět šokovala do té míry, že se mu málo zastavilo srdce. Všechny tyhle informace mu udělaly v hlavě takový bordel, že ze všech otázek, zvolání a nevěřícných výkřiků jeho zmatená tlama dokázala vyplivnout jedinou větu. "Víc partnerů?! Ale Ivar říkal že tím kvůli otci pohrdá!" vyjekl bezmyšlenkovitě a rázem mu vyschly všechny slzy. Došlo mu, že s nejvyšší pravděpodobností se vrací ke svým kořenům. Dávalo to smysl, vyrůstal v tom a nic jiného neznal. Mohl být na svůj život a své dětství naštvaný jak chtěl, ale většina vlků se nakonec stejně uchýlí k tomu, co je od narození pronásleduje. "T-to nezvládnu." zakňoural. Děsilo ho to. Ale upřímně... mezi tisící odmítavých myšlenek jedna svítila silněji, než kterákoliv jiná. "Třeba se s tím smířím a on mě za to bude mít dál rád.

//Popelavá pláž

//Stolová hora

Loterie 1/5

Maličko se zarazil. "No... asi... řekli? Nazval jsem ho partnerem a ona mě taky." Došlo mu to. Byli partneři, byli jimi i oficiálně, řekli si to, chovali se tak k sobě. Rozhodně byli spolu. Ale celé to pro něj bylo tak abstraktní, že si najednou nebyl jistý. Má udělat něco víc pro to, aby byli skutečnými partnery, nebo tak? Ale jedno nechápal. "Něco? Co něco?" naklonil hlavu na stranu. Co měli spolu mít? Moc nevěděl, co přesně tím myslí. Má se bát? I když, bál se tak či tak, co na tom sejde. Navíc i jeho společníkovi to znělo jako partnerství. "Jo! No že jo! Já-já ho mám vážně moc rád! Teda, i když je to divný, je... je důležitý." Ještě stále nevěděl, jak o tom otevřeně mluvit. Ale Morgoth vypadal zcela neotřeseně. Jako kdyby to bylo naprosto normální. Navíc mu i slovně potvrdil, že ho to nepřekvapuje, což Sikuovi dodalo odvahy. Bylo to zvláštní jak lehce se s tímhle cizincem dalo mluvit. Byl chápavý, milý, vřelý a neměl předsudky. Setkal se s mnoha vlky, ale někoho takového střetává prvně. A tak mu vyjevil vše, co měl na srdci. A že toho neměl málo.
"J-já nikdy nevěděl, že tohle můžu. Jsem omega, víš? Nejnižší ve smečce, žádné povinnosti, ale taky žádná práva. Nejsem dost silný, zdravý a výjimečný na to, abych měl vlčata. Tak nebyl nikdy důvod mít partnerku. Já nevěděl... nevěděl jsem, že i samci můžou být partneři. Ale Ivar to asi nemyslí tak, jako já." Odklonil hlavu, aby mohl v klidu nechat utéct pár slz. Ničilo ho to. Ale co ho ničilo ještě víc, byly šokující informace, kterými ho Morgoth dávkoval každou chvíli.
"Deset... otců." zopakoval omámeně a kymácel se.u toho jako kdyby do něj někdo ze všech stran hrubě strkal. "A... tys je... miloval?" zeptal se Siku opovážlivě. "Jak je to možné?" Pokud se Morgoth na Sikua pořádně podíval, mohl vidět čistý šok a nepochopení. Ne odpor, ne nevraživost, absolutně žádné odmítnutí. Jen čisté zmatení a jistou dávku strachu. Je snad možné, že Ivarovi imponovala filozofie těchhle vlků? Očekával, že bude mít více partnerů či partnerek? Z téhle myšlenky bylo Sikuovi nevolno.

//Palmový ostrov

Loterie 4/5

Samozřejmě ho hned poslechl a začal poctivě dýchat. Měl problém s bolestí a tlakem na hrudi, ale už se začínal uklidňovat a chovat jako průměrný vlk těsně před infarktem. Zvlášť smrtelné stavy zažíval ve chvíli, kdy Morgoth zmínil jejich vztah. To je to tak očividné?
Pomyslel si. Na chvíli ho to vystrašilo, stále si nezvykl. "Pa-partneři? Ne! Ne, to... není... teda, jo. Jsme partneři. Aspoň myslím." zakabonil se a zatvářil navýsost provinile. Jako kdyby mít partnera bylo něco nevýslovně špatného. Nechápal, co přesně mu Morgoth vysvětluje. Jak jako že venku běhá hodně vlků a vlčic? On nemá právo na lásku a partnerství a přece něco takového získal. Jistě že to nebylo jen tak a zadarmo. "Ř-řekl, že mě hledal. A že mě má rád." stáhl uši a zakňučel. Byl to pro něj šok, i když celou dobu měl divný pocit. Bylo to zjevně oprávněné. "Beztak nemám nárok na lásku. Nebyl jsem k ní předurčen." povzdechl si. Doufal, že svůj osud opkořil, ale byla to navýsost naivní myšlenka.
Překvapeně zamrkal a podivil se nad otázkou vícero partnerů. "Cože?" nechápal zprvu, ale Morgoth mu to velmi rád vysvětlil. Sikuovi spadla brada. Do slova. Zamotala se mu z téhle informace hlava. Jak jako více partnerů?! "D-deset?" zopakoval šokovaně a cítil, jak se o něj pokoušejí mrákoty.

//Konec světa přes Neprobádaný les

Loterie 3/5

Trvalo notnou chvíli, než se Siku alespoň trochu uklidnil. Ale jen do té úrovně, že byl schopen aspoň říct pár slov bez vzlyků a popotahování. Byl zdrcen zjištěním, že jeho nejdražší ho hodlal vyměnit. Byl druhá možnost? Poté, co ho Morgoth odehnal od své sestry, šel hledat náhradu? A Siku mu padl přímo do náruče. Něco mu ale na tom všem nesedělo. Jen nevěděl co. Nešťastně pohlédl Gothovi do světlých očí s jasnou otázkou. "Jsem tak snadno nahraditelný?" Byl z toho tak špatný, že se uchýlil k žadonění o dobré slovo od vlka, kterého prakticky nezná. "Nejsem nejmladší a nevím co znamená být partner, ale... ale snažím se. Myslíš, že... že jsem vhodný jenom jako náhrada za skutečně milovanou osobu?" Zkroutil tlamu do nešťastné grimasy. "Myslíš, že... že mě nemůže nikdo brát vážně jako partnera? Sklopil hlavu a nešťastně prohrábl suchou prašnou hlínu.
Zvedl se jako tělo bez duše a pomalu šel dál. Byl... zdrcený.

//Stolová hora

Loterie 2/5

Sikuův stav byl příšerný. Nevěděl kde mu hlava stojí a i kdyby to věděl, nechtěl by ji zpátky. V jeho hlavě se právě teď totiž odehrával takový masakr, že by o to nestál prakticky nikdo. Bolelo ho hýbat se, dýchat, existovat. Bolel ho život. A při téhle šílené bolesti ho tu viděl Morgoth, utěšoval ho a snažil se z něj dostat nějaké kloudné slovo. Ostuda jsi? Neschopný pablb! Největší ubožák, jakého kdy Země nesla, vzpamatuj se! Protivova slova byla krutá, ale nedá se říct, že by ničemu nepomohla. Siku se trhaně pootočil a odhalil tak zdrcenou tvář a uslzené oči. "Jmenuje se Ivar." popotáhl a utřel si oči packou. Neopravoval ho, jen to tak mimochodem poznamenal. Bohužel to jméno vyvolalo další vlnu vzlyků. "Dý-dýchám." potvrdil trhaně a pořádně se nadechl. Nedýchal jsem. Došlo mu.

Loterie 4/5

Ale čím víc Goth mluvil, tím vyděšenějším a nešťastnějším se Siku stával. Ivar se... dvořil jeho sestře? Ne... to není možné... to je hloupost. To by neudělal, má mě rád, řekl mi to! Ale... ale bylo to v době, kdy jsme byli od sebe. Tohle zjištění bylo neskutečně bolestivé. Cítil, jak mu srdce puká a tvoří dlouhé bolavé praskliny. Nejsem mu dost dobrý? Ať se snažil jak chtěl, byl viditelně šíleně smutný.Vlastně... se mu chtělo brečet.
Neuběhlo ani pár chvil a z očí mu začaly kanout slzy. Musel se na to posadit. "P-promiň, nevím proč..." Ani to nedořekl a propukl v pláč. Musel se otočit, jinak by umřel studem. Ivare, je možné, že bys mi lhal? Ale... já bez tebe nechci žít. Myšlenky mu zaplavovaly příšerné scénáře a pomalu ale jistě se začal ozývat Blábol. Jeho skřeky zněly jako bolestný srdceryvný pláč a agonie.

Loterie 3/5

"Ale jsem dobrá návnada! Vím jak udělat správný zvuk a kdy vyplašit zvíře, aby naběhlo na hlavního lovce. Taky mám celkem dobrý čich, umím pomoct mnoha způsoby." zavrtěl nadšeně ocasem. Hrozně moc chtěl být užitečný! A už si s několika místními vlky vyzkoušel, že dokáže i docela pomoct, když jsou zrovna hvězdné konstelace ve správném pořadí.
Inu, jak to tak bývá, Siku zas řekl něco, čím toho druhého kompletně vykolejil. A velice brzy zjistil taky proč. Morgoth se ho zděšeně ptal, zda ho zná a Siku přirozeně zpanikařil. "N-nijak zvlášť?" stáhl uši v omluvném gestu. "T-teda znám, ale... ale to není- není to... j-jen mě to zajímalo." vykoktal ze sebe nesouvislou větu a doufal, že se brzy tahle apokalypsa přežene.

Loterie 2/5

//Pusté údolí

Poraženecky sklonil hlavu a trucovitě se podíval na svoji tlapu. "Aha." odpověděl skoro až zklamaně. Chtěl pomoct, ale byl akorát za hlupáka. Jistě že to nebylo dost, pár kapek přece není žádná obětina, to dokázal pochopit i zcela nezainteresovaný vlk. Obětina je od slova oběť a říznout se do tlapky není žádná pořádná oběť. Napadlo ho vzápětí. Otočil se zpátky na Morgotha a plaše se usmál. "Určitě, zima teprve začíná. Jen... asi bys měl vědět, že nejsem zrovna zdatný lovec." začal opatrně a kdyby se vlci potili na celém těle, jako dvounožci, polil by ho studený pot. "Nikdy jsem se to nenaučil, navíc dost padám a stávají se mi... nehody." Morgoth byl tímto seznámen s původcem mnoha Sikuových jizev na těle. Obzvlášť se to týkalo rány na čele od kopnutí mohutným býložravcem, spousty šrámů od tržných ran, pár holých míst na hlavě od klovanců a samozřejmě ran na nohou od trní, větviček, zakopnutí, pádů a mnoha jiných nehod, které se mu děly nejen při lovu.

Loterie 2/5

"Páni, dvě jména..." V tu ránu si vzpomněl, že Ivar převzal jméno Vulturo. Hrklo v něm. Pomalu otočil tvář k Morgothovi a sbíral všechnu odvahu světa. "Hele a.... um... asi je to divná otázka, ale nepotkal jsi někdy někoho, kdo se jmenuje Ivar? Nebo třeba tvá sestra? Vím, je to krajně nepravděpodobné a je hloupé se náhodně ptát na nějakého vlka, kterého jsi pravděpodobně ani potkat nemohl, to by byla až moc velká náhoda haha..." Siku začal řádně blekotat. Mlel páte přes deváté a snažil se nějak sklidnit svoji nervozitu. Proč je vlastně tak nervozní? Z čeho? Nedává to smysl, beztak se nikdy nepotkali a už vůbec se nemohl dvořit jeho sestře, to je přece blbost, to není on. A pak vyrukoval s incestem. Siku se leknutím a překvapením zalknul vlastní slinou a rozkašlal se. "Pa-partneři?" zopakoval, aby se ujistil, že slyšel dobře. Počkej počkej, třeba nejsou pokrevně spříznění, jenom skrz ten rituál. Jo, určitě je to jeho sestra z bratrstva, takže to nebude nic incestního. Nene, žádný incest vůbec ne. Kruci, musím si zvyknout, že v jeho světě a v jeho domovině jsou věci úplně jinak. Uklidnil svou rozjetou mysl a na znak svého pochopení a klidu, se na krémového vlka řádně usmál. "Třeba si k sobě ještě najdete cestu. Budu vám oběma držet palce." zavrtěl ocasem. Není to jeho vlastní sestra, jsou jen ze stejného bratrstva. Zopakoval si ještě pro jistotu.

//Neprobádaný les

Loterie 1/5

//Konec světa

Trhaně přikývl, ale chvíli mu trvalo, než přestal být jako na jehlách. Jakákoliv zmínka o možné smrti ho pochopitelně děsila, zvlášť když přišla znenadání. "Já myslel jen z polštářku třeba." pípnul nevině a ukázal mu obnaženou tlapku s polštářky, mezi nimiž rostla dlouhá tvrdá srst jako ochrana před ledem a sněhem. Tady mu překvapivě pomáhala i proti rozpálené zemi a v poušti proti písku. Nicméně byl rád, že Morgoth raději volil nějakého chutného živočicha k obědu, než Sikuův krk. Měli bychom něco najít. Zdejší fauna je pro mě velká neznámá, moc do teplých končin nezavítám." přiznal a zběžně nasál okolní vzduch. Cítil hned několik tvorů, ale převážně to byly větší kusy, na které si úplně netroufnul. Navíc měl trochu stres z toho, že Morgoth uvidí, jak špatný je lovec.

//Prstové hory přes Zpěvné věže

Kráčeli dál přes celkem známou oblast a Sikuovi docházelo, že dál na jih to nezná ani z daleka tak dobře, jak by znal jiné kraje. Zhrozil se, když mu Morgoth vyjevil detaily slibu, který nedopatřením věnoval. "C-c-celou?! T-to prosím ne, to bych nemusel p-p-přežít." vykoktal ze sebe vyděšeně. "Omlouvám se! N-nevěděl jsem, že... u-ulovíme něco reprezentativního." slíbil raději nakonec. Neměl v plánu pojít při rituálu, který chtěl na vlastní oči vidět. Již jednou přežil svou smrt, ale i tak... nehodlal to opakovat. Ideálně nikdy. "Jistě, je mi ctí přihlížet." odpověděl spěšně, aby bylo jasné, že má úctu k čemukoliv, čemu bude přihlížet. Ale umřít nehodlal. Ne teď, ne v budoucnu, ne v nejbližší době. V tu chvíli zazněla věta, kterou nečekal. Rituální jméno. "Rituální? Jako... druhé jméno?" zeptal se zdráhavě. Vulturo. Ivar říkal, že se nyní jmenuje Vulturo." Veškeré myšlenky na toto téma zapudil fakt, že Morgoth přešel jakékoliv zmínky o jeho milém. To znamenalo, že se neznají. Ne? Nicméně ať tak či onak, potěšilo ho že se Morgoth nijak nepozastavil nad faktem, že má partnera. A ne partnerku. Na chvíli se zardil a přiblble se usmál. Můžu o něm mluvit svobodně. Pomyslel si přešťastně. Škoda že to Morgotha nezajímalo. Nebo možná díky za to, jinak by Siku nezavřel hubu.
"Oh! Zajímal se o tvou sestru?" zeptal se pro upřesnění. Tak to není Ivar. Pomyslel si přesvědčeně. Ivar horko těžko pro jevil zájem o něj, natož o kohokoliv jiného. Navíc o vlčici. Tomu prostě nevěřil. A nebral v potaz ani fakt, že to mohl být subjektivní pocit tohohle vlka a ne skutečnost. Ale něco ho... trochu znepokojilo. "Tvá? Není to tvá sestra?" střihl ušima. Načež se Morgoth zeptal na jejich směr. Hah, kéž by to Siku věděl. "Teď míříme na jih. Upřímně... nikdy jsem tam nebyl. Tady to znám, ale tam dál už tolik ne. Nicméně pokud jsou tví sourozenci tak jako ty jižani s jemnou srstí, hádal bych, že se pokusí jít víc na jih do tepla." hádal.

//Pusté údolí

Loterie 3/5

Jejich pobyt v Oáze byl příjemný pro oba zúčastněné. Morgoth se vyhříval na sluníčku, zatímco Siku se schovával ve stínu a namáčel si rozpálené tlapky. Když oba načerpali dost sil, vydali se dál na cestu. Poušť naštěstí nebyla tak obří a nelítostná, jako ta, kde uvíznul posledně a kde taky málem zhynul. Přestože to nebylo nic příjemného, nějak to, s mírnou panikou, přežil a dostali se tak k horám dlouhým a tenkým, jako jsou prsty dvounožců. Tady si Siku pořádně oddechl. "Ach, čerstvý vzduch a trochu svěžesti." povzdechl si a pořádně nasával okolní vzduch. Snesl by ho chladnější, ale dalo se. Procházeli horami a u toho mluvili a mluvili a Siku měl náramně dobrou náladu. Cesta pokračovala dál přes záhyby hor až k věžím, kde zněl vítr skoro stejně sladce, jako v lese Meluzína.

//Konec světa přes Zpěvné věže

Loterie 2/5

Jejich příjemné chvíle u Oázy byly provázeny příslibem rituálu. Sikuovi se z té nabídky rozbušilo srdce. "Budu tichý jako myška! Pokud chceš, klidně ti věnuju i trochu své krve." nabídl se ochotně. Bylo to tuze krátkozraké a naivní, ale na to Siku moc nedbal. Ivar by ho jistě už sprdnul. Ach Ivare... jsi pořád ještě v lese? Čekáš tam na mě, nebo jsi se šel projít? Stýskalo se mu. Ale chtěl mu dát prostor a sobě také. Bylo to náročné pro ně pro oba. "To vskutku jsi. Jsi ochotný, vřelý a komunikativní. Cesta s tebou ubíhá hezky a plynule." usmál se šedivec a zavrtěl přátelsky ocasem. Morgoth byl prototypem Sikuova oblíbeného vlka. Sebevědomý, ostrý, otevřený a ochotný. Ne že by existovali vlci, které by Siku mohl nemít rád, ale s tímhle jižanem se cítil dobře. Cestování s někým jako je on bylo fajn. "Možná je jen nedůvěřivý. Teda... nemůž soudit, neznám ho. Ale můj..." zarazil se. Může o něm mluvit? "-můj..." Zlobil by se? Bude si o něm Morgoth myslet, že je divný? Bude mít za to, že jejich vztah je nepřirozený? Kousl se do jazyka a prostě to vybalil. "-můj partner nedávno zažil přijetí do... společenstva? Je dost tvrdý a zavřený do sebe. Ale když se k němu někdo dostane dostatečně blízko zjistí, že je vděčný a loajální." Mluvit o Ivarovi mu dělalo radost. I když vlk nemohl tušit o koho se jedná, Siku ho s láskou a radostí vtěsnal do běžné konverzace běžného dne. Zas a znovu si uvědomil, jak moc ho miluje a že mu schází. Tak moc, že jen pouhá zmínka o něm mu přináší radost a úlevu.

Loterie 1/5

//Oáza přes Poušť

Říkal to tak sebevědomě, zatímco Siku se do slova třásl hrůzou. Sledoval jeho zasněný výraz, který prozrazoval velkou touhu po poznání a po vědění. Ale Sikuovi znalosti nepřinesly nic než trápení. Občas prostě nechci vědět. Pomyslel si zhrzeně, ale nic neřekl. Sám byl zvědavý jako opice, takže uměl pochopit, že chce Morgoth znát pravdu o světě. "Pochopit vše..." přidal se na moment ke snění. Pochopit, proč byl jeho osud tak nelítostný. Proč se nedokáže dostat blíž ke své sestře. Proč samci k sobě cítí stejné pouto, jako různopohlavné páry. Proč je Ivar utekl. Proč utekl? Ta otázka se zakusovala do jeho podvědomí a nedávala mu chvíle klidu. Teď se rozkřikla se vší parádou.
Zvlášť mu na klidu nepřidal naježený Morgoth, kterého se zjevně Sikuovy pochybnosti dotkly. Ale... nebyl vůči němu nepřátelský. Jen kultivovaně projevil nevoli. Siku překvapeně stáhl uši a když se ujistil, že mu nic nehorzí, kompletně pookřál. Vážně mi neublíží. Pomyslel si a do očí se mu draly slzy. Tohle místo... tahleta Gallirea byla zázrakem. Opravdu tu mohl žít svobodně! Jako kdyby všechny ty agresivní vlky tahle země nepustila dnu a nechala je venku za hranicemi. "S-samozřejmě! Vzácnosti nejsou pro každého." přitakal. "Ale... i když o tom vůbec nic nevím, jsem si jistý, že svého cíle dosáhneš." podpořil jeho myšlenku. Asi byl unešen emocemi, ale na tom teď nezáleželo. Dobrá nálada přebíjí vše.