Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4/5

Ale čím víc Goth mluvil, tím vyděšenějším a nešťastnějším se Siku stával. Ivar se... dvořil jeho sestře? Ne... to není možné... to je hloupost. To by neudělal, má mě rád, řekl mi to! Ale... ale bylo to v době, kdy jsme byli od sebe. Tohle zjištění bylo neskutečně bolestivé. Cítil, jak mu srdce puká a tvoří dlouhé bolavé praskliny. Nejsem mu dost dobrý? Ať se snažil jak chtěl, byl viditelně šíleně smutný.Vlastně... se mu chtělo brečet.
Neuběhlo ani pár chvil a z očí mu začaly kanout slzy. Musel se na to posadit. "P-promiň, nevím proč..." Ani to nedořekl a propukl v pláč. Musel se otočit, jinak by umřel studem. Ivare, je možné, že bys mi lhal? Ale... já bez tebe nechci žít. Myšlenky mu zaplavovaly příšerné scénáře a pomalu ale jistě se začal ozývat Blábol. Jeho skřeky zněly jako bolestný srdceryvný pláč a agonie.

Loterie 3/5

"Ale jsem dobrá návnada! Vím jak udělat správný zvuk a kdy vyplašit zvíře, aby naběhlo na hlavního lovce. Taky mám celkem dobrý čich, umím pomoct mnoha způsoby." zavrtěl nadšeně ocasem. Hrozně moc chtěl být užitečný! A už si s několika místními vlky vyzkoušel, že dokáže i docela pomoct, když jsou zrovna hvězdné konstelace ve správném pořadí.
Inu, jak to tak bývá, Siku zas řekl něco, čím toho druhého kompletně vykolejil. A velice brzy zjistil taky proč. Morgoth se ho zděšeně ptal, zda ho zná a Siku přirozeně zpanikařil. "N-nijak zvlášť?" stáhl uši v omluvném gestu. "T-teda znám, ale... ale to není- není to... j-jen mě to zajímalo." vykoktal ze sebe nesouvislou větu a doufal, že se brzy tahle apokalypsa přežene.

Loterie 2/5

//Pusté údolí

Poraženecky sklonil hlavu a trucovitě se podíval na svoji tlapu. "Aha." odpověděl skoro až zklamaně. Chtěl pomoct, ale byl akorát za hlupáka. Jistě že to nebylo dost, pár kapek přece není žádná obětina, to dokázal pochopit i zcela nezainteresovaný vlk. Obětina je od slova oběť a říznout se do tlapky není žádná pořádná oběť. Napadlo ho vzápětí. Otočil se zpátky na Morgotha a plaše se usmál. "Určitě, zima teprve začíná. Jen... asi bys měl vědět, že nejsem zrovna zdatný lovec." začal opatrně a kdyby se vlci potili na celém těle, jako dvounožci, polil by ho studený pot. "Nikdy jsem se to nenaučil, navíc dost padám a stávají se mi... nehody." Morgoth byl tímto seznámen s původcem mnoha Sikuových jizev na těle. Obzvlášť se to týkalo rány na čele od kopnutí mohutným býložravcem, spousty šrámů od tržných ran, pár holých míst na hlavě od klovanců a samozřejmě ran na nohou od trní, větviček, zakopnutí, pádů a mnoha jiných nehod, které se mu děly nejen při lovu.

Loterie 2/5

"Páni, dvě jména..." V tu ránu si vzpomněl, že Ivar převzal jméno Vulturo. Hrklo v něm. Pomalu otočil tvář k Morgothovi a sbíral všechnu odvahu světa. "Hele a.... um... asi je to divná otázka, ale nepotkal jsi někdy někoho, kdo se jmenuje Ivar? Nebo třeba tvá sestra? Vím, je to krajně nepravděpodobné a je hloupé se náhodně ptát na nějakého vlka, kterého jsi pravděpodobně ani potkat nemohl, to by byla až moc velká náhoda haha..." Siku začal řádně blekotat. Mlel páte přes deváté a snažil se nějak sklidnit svoji nervozitu. Proč je vlastně tak nervozní? Z čeho? Nedává to smysl, beztak se nikdy nepotkali a už vůbec se nemohl dvořit jeho sestře, to je přece blbost, to není on. A pak vyrukoval s incestem. Siku se leknutím a překvapením zalknul vlastní slinou a rozkašlal se. "Pa-partneři?" zopakoval, aby se ujistil, že slyšel dobře. Počkej počkej, třeba nejsou pokrevně spříznění, jenom skrz ten rituál. Jo, určitě je to jeho sestra z bratrstva, takže to nebude nic incestního. Nene, žádný incest vůbec ne. Kruci, musím si zvyknout, že v jeho světě a v jeho domovině jsou věci úplně jinak. Uklidnil svou rozjetou mysl a na znak svého pochopení a klidu, se na krémového vlka řádně usmál. "Třeba si k sobě ještě najdete cestu. Budu vám oběma držet palce." zavrtěl ocasem. Není to jeho vlastní sestra, jsou jen ze stejného bratrstva. Zopakoval si ještě pro jistotu.

//Neprobádaný les

Loterie 1/5

//Konec světa

Trhaně přikývl, ale chvíli mu trvalo, než přestal být jako na jehlách. Jakákoliv zmínka o možné smrti ho pochopitelně děsila, zvlášť když přišla znenadání. "Já myslel jen z polštářku třeba." pípnul nevině a ukázal mu obnaženou tlapku s polštářky, mezi nimiž rostla dlouhá tvrdá srst jako ochrana před ledem a sněhem. Tady mu překvapivě pomáhala i proti rozpálené zemi a v poušti proti písku. Nicméně byl rád, že Morgoth raději volil nějakého chutného živočicha k obědu, než Sikuův krk. Měli bychom něco najít. Zdejší fauna je pro mě velká neznámá, moc do teplých končin nezavítám." přiznal a zběžně nasál okolní vzduch. Cítil hned několik tvorů, ale převážně to byly větší kusy, na které si úplně netroufnul. Navíc měl trochu stres z toho, že Morgoth uvidí, jak špatný je lovec.

//Prstové hory přes Zpěvné věže

Kráčeli dál přes celkem známou oblast a Sikuovi docházelo, že dál na jih to nezná ani z daleka tak dobře, jak by znal jiné kraje. Zhrozil se, když mu Morgoth vyjevil detaily slibu, který nedopatřením věnoval. "C-c-celou?! T-to prosím ne, to bych nemusel p-p-přežít." vykoktal ze sebe vyděšeně. "Omlouvám se! N-nevěděl jsem, že... u-ulovíme něco reprezentativního." slíbil raději nakonec. Neměl v plánu pojít při rituálu, který chtěl na vlastní oči vidět. Již jednou přežil svou smrt, ale i tak... nehodlal to opakovat. Ideálně nikdy. "Jistě, je mi ctí přihlížet." odpověděl spěšně, aby bylo jasné, že má úctu k čemukoliv, čemu bude přihlížet. Ale umřít nehodlal. Ne teď, ne v budoucnu, ne v nejbližší době. V tu chvíli zazněla věta, kterou nečekal. Rituální jméno. "Rituální? Jako... druhé jméno?" zeptal se zdráhavě. Vulturo. Ivar říkal, že se nyní jmenuje Vulturo." Veškeré myšlenky na toto téma zapudil fakt, že Morgoth přešel jakékoliv zmínky o jeho milém. To znamenalo, že se neznají. Ne? Nicméně ať tak či onak, potěšilo ho že se Morgoth nijak nepozastavil nad faktem, že má partnera. A ne partnerku. Na chvíli se zardil a přiblble se usmál. Můžu o něm mluvit svobodně. Pomyslel si přešťastně. Škoda že to Morgotha nezajímalo. Nebo možná díky za to, jinak by Siku nezavřel hubu.
"Oh! Zajímal se o tvou sestru?" zeptal se pro upřesnění. Tak to není Ivar. Pomyslel si přesvědčeně. Ivar horko těžko pro jevil zájem o něj, natož o kohokoliv jiného. Navíc o vlčici. Tomu prostě nevěřil. A nebral v potaz ani fakt, že to mohl být subjektivní pocit tohohle vlka a ne skutečnost. Ale něco ho... trochu znepokojilo. "Tvá? Není to tvá sestra?" střihl ušima. Načež se Morgoth zeptal na jejich směr. Hah, kéž by to Siku věděl. "Teď míříme na jih. Upřímně... nikdy jsem tam nebyl. Tady to znám, ale tam dál už tolik ne. Nicméně pokud jsou tví sourozenci tak jako ty jižani s jemnou srstí, hádal bych, že se pokusí jít víc na jih do tepla." hádal.

//Pusté údolí

Loterie 3/5

Jejich pobyt v Oáze byl příjemný pro oba zúčastněné. Morgoth se vyhříval na sluníčku, zatímco Siku se schovával ve stínu a namáčel si rozpálené tlapky. Když oba načerpali dost sil, vydali se dál na cestu. Poušť naštěstí nebyla tak obří a nelítostná, jako ta, kde uvíznul posledně a kde taky málem zhynul. Přestože to nebylo nic příjemného, nějak to, s mírnou panikou, přežil a dostali se tak k horám dlouhým a tenkým, jako jsou prsty dvounožců. Tady si Siku pořádně oddechl. "Ach, čerstvý vzduch a trochu svěžesti." povzdechl si a pořádně nasával okolní vzduch. Snesl by ho chladnější, ale dalo se. Procházeli horami a u toho mluvili a mluvili a Siku měl náramně dobrou náladu. Cesta pokračovala dál přes záhyby hor až k věžím, kde zněl vítr skoro stejně sladce, jako v lese Meluzína.

//Konec světa přes Zpěvné věže

Loterie 2/5

Jejich příjemné chvíle u Oázy byly provázeny příslibem rituálu. Sikuovi se z té nabídky rozbušilo srdce. "Budu tichý jako myška! Pokud chceš, klidně ti věnuju i trochu své krve." nabídl se ochotně. Bylo to tuze krátkozraké a naivní, ale na to Siku moc nedbal. Ivar by ho jistě už sprdnul. Ach Ivare... jsi pořád ještě v lese? Čekáš tam na mě, nebo jsi se šel projít? Stýskalo se mu. Ale chtěl mu dát prostor a sobě také. Bylo to náročné pro ně pro oba. "To vskutku jsi. Jsi ochotný, vřelý a komunikativní. Cesta s tebou ubíhá hezky a plynule." usmál se šedivec a zavrtěl přátelsky ocasem. Morgoth byl prototypem Sikuova oblíbeného vlka. Sebevědomý, ostrý, otevřený a ochotný. Ne že by existovali vlci, které by Siku mohl nemít rád, ale s tímhle jižanem se cítil dobře. Cestování s někým jako je on bylo fajn. "Možná je jen nedůvěřivý. Teda... nemůž soudit, neznám ho. Ale můj..." zarazil se. Může o něm mluvit? "-můj..." Zlobil by se? Bude si o něm Morgoth myslet, že je divný? Bude mít za to, že jejich vztah je nepřirozený? Kousl se do jazyka a prostě to vybalil. "-můj partner nedávno zažil přijetí do... společenstva? Je dost tvrdý a zavřený do sebe. Ale když se k němu někdo dostane dostatečně blízko zjistí, že je vděčný a loajální." Mluvit o Ivarovi mu dělalo radost. I když vlk nemohl tušit o koho se jedná, Siku ho s láskou a radostí vtěsnal do běžné konverzace běžného dne. Zas a znovu si uvědomil, jak moc ho miluje a že mu schází. Tak moc, že jen pouhá zmínka o něm mu přináší radost a úlevu.

Loterie 1/5

//Oáza přes Poušť

Říkal to tak sebevědomě, zatímco Siku se do slova třásl hrůzou. Sledoval jeho zasněný výraz, který prozrazoval velkou touhu po poznání a po vědění. Ale Sikuovi znalosti nepřinesly nic než trápení. Občas prostě nechci vědět. Pomyslel si zhrzeně, ale nic neřekl. Sám byl zvědavý jako opice, takže uměl pochopit, že chce Morgoth znát pravdu o světě. "Pochopit vše..." přidal se na moment ke snění. Pochopit, proč byl jeho osud tak nelítostný. Proč se nedokáže dostat blíž ke své sestře. Proč samci k sobě cítí stejné pouto, jako různopohlavné páry. Proč je Ivar utekl. Proč utekl? Ta otázka se zakusovala do jeho podvědomí a nedávala mu chvíle klidu. Teď se rozkřikla se vší parádou.
Zvlášť mu na klidu nepřidal naježený Morgoth, kterého se zjevně Sikuovy pochybnosti dotkly. Ale... nebyl vůči němu nepřátelský. Jen kultivovaně projevil nevoli. Siku překvapeně stáhl uši a když se ujistil, že mu nic nehorzí, kompletně pookřál. Vážně mi neublíží. Pomyslel si a do očí se mu draly slzy. Tohle místo... tahleta Gallirea byla zázrakem. Opravdu tu mohl žít svobodně! Jako kdyby všechny ty agresivní vlky tahle země nepustila dnu a nechala je venku za hranicemi. "S-samozřejmě! Vzácnosti nejsou pro každého." přitakal. "Ale... i když o tom vůbec nic nevím, jsem si jistý, že svého cíle dosáhneš." podpořil jeho myšlenku. Asi byl unešen emocemi, ale na tom teď nezáleželo. Dobrá nálada přebíjí vše.

Loterie 5/5

Jejich kroky je vedly podél pouště, čehož si Morgoth okamžitě všiml. Bylo tu... horko. Vedro k zalknutí. Hned jak se Siku začal doslova topit a roztékat, Morgoth se celý rozzářil a jako kdyby povyrostl o pár čísel. "Chtěl, ale musíme tam." ukázal čenichem směrem k vysokým horám, které se tyčily nad pouští jako temná předzvěst. Ale Siku věděl, že tam ho čeká při nejmenším obrovská úleva. "Bohužel jediná cesta vede podél pouště." povzdechl si. Holt je to jak to je. A nejde udělat nic jiného, než se kousnout a překonat to. Jako vždy.
"Jo, taky si neumím představit maso, které není nasáklé krví." zasmál se. "A víš ty co? To není vůbec špatný nápad! Smí... smí u vašich rituálů okounět i vlci mimo... no... mimo vaši skupinu?" nadhodil né tak nenápadně, jak původně chtěl. Ale hořel zvědavostí a Morgoth už to beztak dávno věděl. Zvlášť, když na něj nedočkavě zíral, než z něj vypadlo žádané rozuzlení. Takže někoho k sobě přijali! Ale nezní to jako Ivar. Ivar je tajemný, zajímavý a úžasný, žádný otrava. "No a... co když si s bratrem nebo sestrou nesednete? Říkáš, že ho nemáš rád... a on nemá rád tebe. Ale je tvým bratrem, ne? I když teda s tím asi moc nesouhlasíš." Byl to zajímavý obrat. Co si asi tak udělali, že nesnáší vlastního bratra? I když ho zná jen chvíli a nevyrůstal v jejich smečce.
Siku si všiml vlnění vzduchu, které se měnilo jako pominuté. Netrvalo dlouho a dorazili k místu, které neměl ponětí, že někdy bude mít možnost vidět. "To je..." zajíknul se. Oáza! Siku se málem štěstím rozbrečel. Ještě že jenom málem, nicméně slza mu přeci jen vyklouzla. Poušť mu připomínala jeho příšernou noční můru v Limbu. Ale Oáza... ta mu to všechno vynahradila. Skoro všechno. Ale velkou část určitě ano. Smočil vyprahlé hrdlo a rozpálené nohy v nejúžasnější vodě na světě. Byla odporně teplá, ale právě teď a tady byla dokonalá. Až se pořádně napili a odpočinuli, vyrazili dál.

//Prstové hory přes poušť

Loterie 4/5

//Poušť

Nastražil uši. Takže rituál? Ivar prošel rituálem... Stále si ale nebyl jistý. Taky ze sebe nechtěl udělat úplného hlupáka, který si spojuje nesouvisející události k sobě. "Jistě, tebe snad neděsí, co se dozvíš? Myslím... až prozřeš a poznáš... Pravdu. Nebojíš se co ta Pravda může být? Co může představovat? Co to s tebou... udělá?" Morgoth ale byl pevně přesvědčený o tom, že je to to nejlepší, co život může, ale taky nemusí nabídnout. "Takže... nikdy ze smečky nezná Pravdu? Jak teda víš, že něco takového existuje? Prozřel někdy... někdo?" Ou, nyní pocítil, že to možná neparně přehnal. "Teda, nemyslím tím, že by to nešlo, jen... uh, zapomeň na to, promiň. Asi příliš řeším věci, kterým vůbec nerozumím." zachichotal se plaše a doufal, že za tyhle všetečné otázky nedostane po hubě. Sice byl až do teď trpělivým společníkem, ale nikdo neví lépe než Siku, že pohár trpělivosti není nekonečný a jeho přeplnění má za následek strašlivé věci. "Ale moc ti přeju, abys toho dosáhl." dodal přeci jenom.

Loterie 2/5

Nakonec se jejich debata stočila k masu. Siku se zarazil a chvíli nevěděl, co na to říct. Nakonec se rozesmál. "Haha, to dává smysl!" prohlásil pobaveně. "Vlastně ani jeden z nás neví, jak chutná potrava toho druhého. A to jsme tentýž živočišný druh." Smál se té absurditě i legrační náhodě. "No, krvavé maso chutná hodně železitě. Celou dobu cítíš silnou chuť krve, ze začátku je to jako kdyby sis kousnul do čistého železa. Pak to přebije chuť masa a popravdě i hlad. Moc se na chuť nesoustředím. Ale je to hodně šťavnaté a výživné." snažil se popsat svůj zážitek s kořistí. Bohužel asi nebyl nejlepší na vysvětlení, protože většinu času žral mršiny. Na živou kořist sám neměl a ne vždy se mu podařilo najít aspoň nějakou myšku, která by byla dostatečně zbrklá na to, aby se před ním hned neschovala. Rozložené zvíře chutná úplně jinak než všechno, co může kdokoliv znát. Ne každý má na takovou stranu žaludek, Siku však nikdy neměl moc na výběr. To ale Morgothovi říkat rozhodně nebude.
"No a... povedlo se už tobě a tvým sourozencům najít tady někoho, kdo převzal vaši víru?" Chtěl působit nonšalantně, jako že se ptá jen ze zvědavosti, ale celé jeho tělo prozrazovalo pravý opak. Byl natočený celý k němu, nekoukal na cestu, hypnotizoval ho ostrým pohledem žlutých očí a uši měl natočené k němu. Z nedočkavosti celý ztuhnul, nehnul ani brvou jak se soustředil. Koutkem oka si všiml vysokých útvarů, tyčící se nad žlutou plání, nad kterou se tyčil podivný opar. Poušť. Přejel mu mráz po zádech. Pokud se chce dostat ke skalinám, musí alespoň okrajově projít pouští. Nebylo zbytí, musí to nějak přežít. Už teď se mu ale dělalo nevolno.

//Oáza

Loterie 1/5

//Baobab přes Savanu

Přikývl. "Uhum, já to znám jako že rodina může být i ta, se kterou nejsi spojen krví. Ale... dává smysl, že pro tebe je krevní pouto vším." Ano, tohle bylo příliš surrealistické na to, aby Siku chápal pravý význam Morgothových slov. Nemohl vědět, že se u nich cizinci stávají pokrevními sourozenci skrze rituál spojení krve. A možná že i kdyby mu to byl řekl, dokázal by to pochopit až když by to viděl na vlastní oči. Tak moment, řekl krevní nebo pokrevní? V tu ránu Sikuovi došlo, že Ivar se nedávno přidal k nějaké skupině uctívající Bohy krve. Ale... znamenalo by to tedy, že nejsou ze stejné smečky? Hloupost! Kolik takových obrovských smeček může být? Nojo, ale já neviděl ani zdaleka všechno. Možná je to běžnější než si myslím. Točila se mu hlava. Dozvěděl se toho tolik, že mu to pomalu ani nedávalo smysl. Trpělivě si vyslechl definici Pravdy a upřímně... bylo to trochu přitažené za vlasy. Ale na druhou stranu, tady poznal opravdu mocné vlky, kteří by se božstvem klidně mohli také nazývat. Že by byl opravdu tak krátkozraký? "To zní... děsivě." přiznal a maličko se ošil. Jestli opravdu se u nich doma dělo něco jako Osvícení... chodí tedy mezi námi vlci, které posedla božská moc? Jsou přátelští? Napadlo ho hned. Opatrně věnoval Morgothovi vážný výraz s kapkou nejistoty. "Ty, Morgothe... a jací jsou vlci, kteří... no, však víš. Znají Pravdu. Jsou pořád stejní? Myslím... povahově. Nestanou se třeba zlejšími, nebo tak?" nasucho polknul. Bylo to moc drzé? Moc osobní? Moc neuctivé? Těžko říct, ale měl z toho těžké srdce. Prostě se zeptat musel. Stejně jako se musí dozvědět o tom, zda je s nimi Ivar nějak propojen. Byla ale vhodná chvíle?

Loterie 2/5

Jak tak šel, najednou se prudce zastavil a zalapal po dechu. "Bez krve?" zopakoval fascinovaně a rychle srovnal tempo. "A to jak? A jak tu krev sbíráte? A jak ten rituál vypadá? A jak maso bez krve chutná? Zastav mě až tě budu hodně štvát. A musí být ta krev něčím zvláštní? Vybíráš si, jakou krev obětuješ?" Mlel jako o závod, jedna otázka střídala druhou, zatímco mezi ně rychle vtěsnal menší sebereflexi a ujištění, že sklapne když mu to Morgoth poručí. "Rituální jména? Páni!" Siku se málem rozpustil. Hořel touhou něco z toho vidět na vlastní oči, ale zmohl se jen na intenzivní naslouchání. Věřil, že tohle setkání byla výhra v jackpotu. V první chvíli si nevšiml, že Morgothova nálada na chvíli poklesla kamsi do temných krajů. Napověděla mu to až magie, která mu jeho emoce přinesla k nozdrám a informovala ho o stavu nálady jeho krémového společníka. To zarazilo jeho myšlenkový pohyb a zavřelo mu to tlamu. Udělal jsem něco nebo řekl jsem něco špatně? Napadlo ho. Vlk ale pokračoval nerušeně dál, jakoby se vůbec nic nestalo. To Sikua překvapilo a trochu i zarazilo. Co je to? Před chvílí byl nešťastný a teď je úplně v pohodě? Je běžné, aby vlci uměli takhle vypínat emoce? Uh... jak vlastně vím že byl smutný? Kruci co se to děje... Magie emocí si z něho zjevně tropila žerty. Bylo by to možná trochu méně nepříjemné, kdyby alespoň věděl, že ji má.
"Doma... je hezké vědět, kde se sourozenci nacházejí." usmál se a vůbec neskrýval upřímný smutek ve tváři. Nestyděl se za něj. Měl svou sestru rád a upřímně mu chyběla.

//Poušť přes Savanu

Loterie 1/5

//Savana

Sikuovi se na moment zasekl hlas v krku. Tisíce členů. Je vážně... že by byl opravdu spřízněný s Ivarem? Nasucho polknul. Zdálo se mu to jako nemožné, ale zároveň mu docházelo, že svět není tak velký, jak se mohlo zdát. Setkal se tu i se svou sestrou a to je teprve zázrak. Takže setkání s Ivarovým nevlastním bratrem by ho možná nemělo tak překvapovat. Ale podobný mu teda nebyl ani trochu. Ale tak, třeba se u jednoho z nich projevily výrazně více geny matky, kterou nemají společnou. Kdo ví. Zasmál se. "Tak tenhle výrok znám spíš naopak." odpověděl zjizvenec pobaveně. "Spojení krví... " zopakoval zasněně. Znělo to hezky. Nebýt spříznění a přece sdílet pouto. Ale... jak je to možná? Jak můžou být vlci spojení krví, ale nebýt rodinou? Bylo to pro Sikua tak abstraktní, že ho to mátlo víc než by bylo obvyklé. Ale měl ohromnou radost, že s ním tyhle věci Morgoth tak ochotně sdílel. Bylo to osvěžující a zábavné.
"Hmmmm tak třeba ta Pravda. Co je to? Jak má ta Pravda o světě vypadat? A jaká je otázka na ty... pravdivé odpovědi?" naklonil hlavu na stranu. Z nějakého důvodu ale neočekával, že dostane odpověď, která by mu to zázračně osvětlila. "To osvícení zní strašně složitě. Jak víš, že děláš všechno správně?" Trochu ho z toho přemýšlení rozbolela hlava. Ale nenechal se odbít vlastním unaveným tělem. Ne teď, když má společníka, co mu ochotně odpovídá na veškeré otázky a nechce ho za to zabít!
Pousmál se a neurčitě pokýval hlavou. "Těžko říct, hodně věcí by mohla být smutná, kdyby dotyčný věděl, že má být smutný. Znám jen to, do čeho jsem se narodil." pohodil ocasem a pohodlně zvolnil krok. "A to, co se dozvídám od cizinců. Vlci žijí tolik různých a zajímavých životů! Prožívají situace, o kterých se mi ani nesnilo. Jen tě slyšet mi dává pocit, že můžu něco zažít tvýma očima, i když se mě to vlastně nijak netýká." Je to tak, zářil jako sluníčko. Možná tak trochu jím i byl.