Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5/5

Odvrátil hlavu, neboť neměl vůbec žádnou kontrolu nad svým výrazem. Netušil, jak se tváří, a tak raději svou tvář na moment skryl, než se trochu uklidnil. "Navíc jsem se probral na neznámém místě hluboko pod srázem. Kdo ví, co se se mnou dělo, zatímco jsem byl mimo." podotkl jen tak mimochodem. To už se bohužel, nebo bohudík, nikdy nedozví.
Zmínka o toleranci ho zaujala. Konečně něco, z čeho neběhal mráz po zádech! "Ano? Co tím myslíš?" zamrkal překvapeně. "Co znamená nesoudit?" Význam toho slova Siku znal, ale nějak neuměl určit, co by to znamenalo pro smečku. Ale zaujalo ho to, ne že ne. Vlastně dávali dohromady perfektní plán perfektní smečky, bodejť by ho to nezajímalo. "Chci." přitakal s úsměvem. Rozhodně chci! Výskla jeho mysl nadšeně.

Loterie 4/5

Soucit Gotha sice hezky hřál, ale obviňování jeho smečky, která dělala co mohla, aby co největší část vlků přežila, se mu nelíbilo. "Udělali jen to, co museli." udeřil tvrdě, tedy tvrdě na Sikua. Byl to poměrně jemný odpor, ale ve srovnání s tím, jak tiše a plaše se zjizvenec běžně vyjadřuje, to byl rozhodně rozdíl. "Silnější přežije. Kdyby se smečka starala o každého bez rozdílu, nepřežila by. Vlastně se divím, že mě a sestru neusmrtili hned po narození. Dvě slabá, od pohledu nemocná vlčata mrtvé matky a šíleného otce. Do dnes nechápu, proč nás nechali žit." povzdechl si. "Nejspíš za to může slunovrat. Vlci narození na zimní slunovrat mají být předurčeni k velkým činům." Siku se sarkasticky uchechtl. Bylo to absurdní, k popukání. Život měl skutečně zvláštní smysl pro humor, že nechal jeho a Sesi narodit se v nejposvátnější čas, jaký existuje.

Loterie 3/5

Morgoth pochopitelně nechápal, proč by smečka středně velkých šelem, tedy vlků, šla po tak ohromném zvířeti, jako je los nebo sob. Stále zapomíná, že jižani i v období sucha mají možnost alespoň v noci najít malá zvířata, nebo plazy. Nezasytí to tak, jako pořádné zvíře, ale aspoň něco. Chápavě se na svého přítele usmál. "Protože hrozí, že do konce zimy nepotkáme jedinou živou duši." vysvětlil pravdivě a bez příkras. Dobře si vzpomínal na svou úplně první zimu. Tu zimu, kdy se narodil. Bylo to strašné období, zahynulo nejen plno mláďat o mnoho odrostlejších, než on a Sesi, ale i starší členové smečky to nezvládli. Tehdy si plně neuvědomoval strasti takové zimy, byl příliš malý, než aby tomu rozuměl. Ale pamatoval si na mrtvá těla vlků a příšernou zimu, která mu nejspíš nenávratně pochroumala už tak chatrné zdraví.

Loterie 5/5

Ještě že tohle téma pominulo. Trochu se vyzpovídal, malinko si ulevil a šlo se dám. Zarazil se, když Goth zmínil pravidlo "nezabíjení". "P-proč by někdo... errrr teda jo! Rozhodně ano." zasmál se nervózně. Jiný kraj jiný mrav, říkal si, když se snažil přejít fakt, že nezabíjení nepovažuje za samozřejmost. Nicméně motivační řeč světlého vlka byla tuze přesvědčivá. Jak tak nad tím přemýšlel, vlastně se mu ta myšlenka zamlouvala i jinak, než jen jako krok ke změně. Začínal v tom vidět ono poslání. Intenzivně přikývl, a to hned několikrát, zatímco dumal nad vším možným i nemožným. "A... ti správní vlci... to jsi třeba ty?" zeptal se hravě a šťouchl do něj bokem. Jen tak jemně, stejně jemně, jako byla jemná jeho povaha. Nezmohl e na větší popíchnutí, na to nebyl stavěný. "Máš pravdu! Když se do toho vložíme, může to být perfektní místo pro všechny. Pro každého, kdo hledá zázemí." A na znak jasného přesvědčení si dupnul. Tak a je to. Je rozhodnutý. Bude alfou! Ale ne jen tak naoko, ale skutečnou alfou, která bude schopna se postarat o svůj les a o všechny, kdo tam budou žít. Ale aby něco takového dokázal, potřeboval najít Ivara. Vzhlédl k obloze a vyhledal záblesk jasného poledního světla, které se dralo přes těžká mračna a husté stromy. Najdu tě, drahý. A společně to vyřešíme. Vyslal myšlenku, která se k jejímu příjemci dozajista nedostane.

Loterie 4/5

"Nevím, co přesně se dělo, ale pamatuju si střet s jejím kopytem. Byla vyděšená a naštvaná a já jí přišel pod ránu." otočil se tak, aby Morgoth viděl jizvu po sobím kopanci. Byla to nepěkná keloidní jizva, která pochází z rozšklebené zanícené rány. Měl štěstí, že to vůbec přežit. I když... dalo se vůbec mluvit o štěstí? "Když jsem přišel k sobě, byl jsem na neznámém místě úplně sám. Všechno mě bolelo, byl jsem potlučený a dezorientovaný. Nevěděl jsem kde je sever a kde jih, tak jsem prostě jen šel. A už se nevrátil." sklopil decentně uši. Tehdejších několik dnů až týdnů jeho mozek úplně vytěsnil. Těžko říct, zda to bylo z psychického traumatu, nebo z toho šíleného otřesu mozku, který měl. Dost možná i blouznil a trápily ho halucinace, ale v tom stavu, ve kterém byl, nemohl odlišit sen od reality.

Loterie 3/5

Jistě, ovšem že se ptal i na něj. Bylo by divné kdyby ne. A přestože byl Siku už dávno se vším v minulosti srovnaný, vyvolalo to v něm vlnu smutku. Pousmál se a najednou vypadal neskutečně vyčerpaně. Povadlé koutky, protáhlá tvář, matné oči. Zestárl o několik let. "Neodešel. Ztratil jsem se." připustil tiše. "Moc si z toho dne nepamatuju, ale vím, že jsme šli na lov určený pro celý měsíc. Bylo období kruté zimy a hladu. Stopovali jsme velké zvíře, já měl být návnada a neměl jsem se plést lovcům pod nohy. Jen jsem měl přilákat pozornost, ale ten sob byla samice s mládětem." povzdechl si. Je to dávno za tebou, Siku, je to pryč. Mluvil sám k sobě, zatímco se mu hlavou proháněla nemilá a velmi zrnitá vzpomínka na den, kdy se vše změnilo.

Loterie 2/5

Naštěstí Goth to bez okolků přešel a klidně pokračoval dál v konverzaci. Siku to uvítal. Vytvětlení ohledně smeček mu vlastně dávalo perfektně smysl, dokonce víc, než očekával. "To... máš pravdu. Ano! Naše tvrdá pravidla tady nedávají smysl, nikdo tu nebojuje o každý den, co je naživu. Je tu dost místa, dost potravy a vlci se obecně nemají moc na pozoru. Opravdu bych rád žil v klidu a míru s ostatními." prohlásil v odpověď. Byl dojatý, nečekal, že se na tom tak snadno shodnou. "Něco dobrého... ano, dalo by se z toho udělat něco dobrého. N-nevím jak by to mělo vypadat!" Na moment se zajíkl, nevěděl ani pořádně co chce sdělit. "A-a-ale chci to tak! Chci zkusit něco nového. Chci mít radost z každého dne a neřešit n-nepřízně osudu!" Siku zněl sice roztřeseně, ale zato velmi jistě. Nyní věděl co chce, jen nevěděl jak to vypadá a jak toho dosáhnout. Ale k tomu jistě dospěje. Věřil tomu - chtěl tomu věřit.

Loterie 1/5

Ti jeho sourozenci Sikua zajímali. Jací asi jsou? Určitě podobně sebevědomí a přímí, jako Morgoth. Tím si byl zjizvenec skoro jistý. Sice je pravda, že jsou sourozenci často odlišní, ale nějak měl dojem, že u těchhle tomu bude docela jinak. Neuměl si představit, že by byli třeba podobně plaší jako on sám. Nebo třeba nerudní nebo tak. Ale těžko říct, Siku mohl jen hádat a stejně by se ani pídí nepřiblížil pravdě. "Asi každý něco tak trochu hledáme." usmál se. "Vlci odcházejí z domovů z různých důvodů. Třeba se ti s tím svěří." zavrtěl ocasem, ale vzápětí sklapnul. Došlo mu, že komentuje věci, kterým nemůže rozumět. Vždyť Morgoth svého bratra dobře zná, zatímco Siku ho ještě nikdy neviděl. Nepříslušelo mu na to cokoliv říkat. Omluvně se usmál a zcela toto téma opustil.

Loterie 2/5

Morgoth navrhl svou pomoc ohledně smečky. Siku protáhl tlamu do úsměvu. "Ty? Já myslel, že smečky neuznáváš? Nebo... aspoň tak to vyznělo." poznamenal pobaveně. Ale... co když právě proto je ideálním rádcem? Co když... může být dobré poslechnout někoho, kdo žil mimo pouta běžné smečky s tvrdou hierarchií a pravidly. Protože oni měli tvrdý život, je pochopitelné, že se smečka točila kolem pravidel. Ale tady už to není potřeba. Nejspíš. Bylo tu krásně! Žádné kruté zimy ani nedostatek potravy. Je to... ideální. Ideální pro nový život. A Siku opravdu nechtěl tvrdě vládnout. Ani toho není schopen. "A vlastně proč ne? Máš jiné zkušenosti než já. To není nikdy na škodu!" usmál se široce. Vneslo mu to do žil novou energii. Napřed se překvapeně zarazil, trapnost mu projela celým tělem v podobě mrazení a nakonec se hlasitě rozesmál. "Alfička! Nový název pro alfu zdejších končin." přitakal se smíchem. Morgothovo rýpání si nebral, naopak. Měl radost, že se před ním nedrží zkrátka.

Loterie 1/5

Jejich konverzace se nesla v duchu čistého optimismu. Morgoth měl konečně možnost poznat Sikua bez jeho neduhů - bez přebytečného strachu, nejistot a sebemrskačství. Tady byl víc sám sebou, víc otevřený a přátelský. Vlastně to byl celkem fajn vlk, škoda že to nešlo aplikovat i na zbytek světa. Jakmile vyleze za hranice svého lesa, stane se z ní opět uzlíček nervů. I když i tady občas jeho špatné zkušenosti prosákly na povrch. Třeba když zaslechl zvuk, který tomuto lesu očividně nepatří. V tu ránu je celý na jehlách. "A to jste se opravdu nedomlouvali? Třeba... co já vím, že se chystáte na cestu? Nebo že jste slyšeli o téhle zemi? Je to legrační náhoda, že jste se tu všichni takhle sešli. A že zrovna tady!" zasmál se Siku. Měl tyhle náhody rád. Stejnou náhodou tu potkal i Sesi. Jen by si přál, aby ji potkal dřív...

Loterie 2/5

A... věřil vlastně? Asi spíš ne. Věřil, že vše je jak má být a nemá smysl brečet nad chybami minulosti. Je to legrační, vzhledem k tomu, že přesně tohle často dělal. Vyčítal si nezdary a pochybení časů minulých. Ale za to o to víc dbá na to, aby tytéž chyby už neopakoval. Zvědavě vztyčil uši s tázavým výrazem. "S pomocí? Jakou pomocí? Nejsem stavěný na to, abych jiným říkal, co mají dělat. Sám sebe jako autoritu nevnímám, cožpak se s tím dá něco dělat?" Nemyslel si to, ale Morgoth vypadal, že má něco za lubem. Nad čím přemýšlí? Vidí a chápe snad něco, co Siku ne? Pokýval spokojeně hlavou a stanul před nejzápadnější částí lesa. Stromy začínaly nabírat zelený nádech díky mechu, který se v téhle části hojně vyskytoval. Byla jím porostlá i zem, držela se pod ním vláha, ale také teplo. Proto v této části lesa bylo o poznání tepleji, i když chlad zimních měsíců nešlo opomenout.

Loterie 1/5

Výzva přijata! Jeho drahý přítel chce prohlídku? Má ji mít. Pokynul mu hlavou, aby šel s ním, a vykročil do útrob lesa. Procházeli kolem vysokých starých vrásčitých stromů, které se pod poryvem větru lehce hýbali a jejich kmeny u toho vydávaly vrzající zvuk. Meluzína neustávala ve svém nářku a křupání směsice sněhu, starého listí a jehličí pod packami bylo pro Sikua cosi neskutečně uklidňujícího. Listy a jehličí na jednom místě značily měkkou půdu a blahobyt. Něco, co připomínalo domov, ale taky nové začátky. Otočil hlavu na Morgotha. "Jestli mě Gallirea něčemu naučila, tak že tady se vlci neztrácejí. Dříve či později se každý najde." usmál se. "Očividně tu nejste náhodou." pronesl mimochodem, jako kdyby snad na tyhle věci věřil.

Loterie 3/5

"Smečka... asi ano. My měli přísnější pravidla a hierarchii, ale..." zarazil se, když jeho společník ho nazval alfou. Chvíli na něj jen tak koukal, než se rozesmál. "Alfa s jemnou vládnoucí pacičkou, tak to je přesný, haha. Já jsem... já nejsem žádný alfa." usmál se hřejivě. "Jen chci žít šťastně až do smrti." A tak to přesně bylo. Chtěl jen žít a nechat ostatní být živy. Chtěl sdílet štěstí, milovat a být milován. Jen tak spokojeně existovat a chránit se navzájem. "Vím že hledáš něco úplně jiného, ale... jsi vítán v tomhle lese kdykoliv budeš chtít sem zavítat." Nějak ale nezvážil možný problém zvaný "naštvaný Ivar". Ale ten bude řešit až to bude na pořadníku dne. A hlavně až si existenci tohohle problému uvědomí.

Loterie 2/5

Věk není jen číslo a čas nezastavíš, takže ať tak či onak, Siku byl dospělý zkušený vlk, který se už do vlčecích dob vrátit nedokáže. Ale možná s jistotou domova dokáže být znova bezstarostný, důvěřivý a otevřený. Kdo ví. Na uznání a pochvalu lesa zareagoval nadšením máváním ocasu. "Nebudu lhát, když jsem sem přišel poprvé, hledal jsem úkryt, kde mě nikdo nebude rušit. A protože to tu působí dost strašidelně, nikdo sem ani nepáchnul. Ale čím víc jsem les prozkoumával, tím krásnější byl. Je bohatý a bezpečný, zvěř tudy probíhá, ale nesídlí, takže je tu klid, ale zároveň se najíš." Ano, skutečně tomuhle místu nebylo co vytknout. Aspoň dle Sikua. Morgoth, a obecně jižani, by mohli však nesouhlasit.

Loterie 1/5

Ocenění od Morgotha Sikua náramně potěšilo. Možná na tom nezáleželo, možná to potřeboval slyšet, kdo ví. Ale rozhodně ho to ještě víc utvrdilo v tom, že to co dělá, je správné. "Každý kout je jako z jiného světa." potvrdil rozjařeně. Byl tu už nějakou chvíli, ale ani zdaleka neviděl vše, co mohl. Les nabízel mnoho tajemství, ne jenom Meluzínu. Goth se zaposlouchal, ale asi si nebyl jistý tím, co slyší. Siku se zasmál. "Nejspíš to jen hvízdá vítr ve větvích stromů. Ale občas to vážně zní jako zpěv duší, které tu kdysi žily." Zjizvenec se tu cítil najednou o tolik sebevědomější. Skoro jako kdyby se pomalu vracel ke svému někdejšímu já. K vlkovi, kterým byl než se ztratil. Jistě, nebylo možné, aby se to skutečně stalo, ztratil se velmi mladý.