Gallirea - Příspěvky uživatele

Loterie 2/5

Naštěstí Goth to bez okolků přešel a klidně pokračoval dál v konverzaci. Siku to uvítal. Vytvětlení ohledně smeček mu vlastně dávalo perfektně smysl, dokonce víc, než očekával. "To... máš pravdu. Ano! Naše tvrdá pravidla tady nedávají smysl, nikdo tu nebojuje o každý den, co je naživu. Je tu dost místa, dost potravy a vlci se obecně nemají moc na pozoru. Opravdu bych rád žil v klidu a míru s ostatními." prohlásil v odpověď. Byl dojatý, nečekal, že se na tom tak snadno shodnou. "Něco dobrého... ano, dalo by se z toho udělat něco dobrého. N-nevím jak by to mělo vypadat!" Na moment se zajíkl, nevěděl ani pořádně co chce sdělit. "A-a-ale chci to tak! Chci zkusit něco nového. Chci mít radost z každého dne a neřešit n-nepřízně osudu!" Siku zněl sice roztřeseně, ale zato velmi jistě. Nyní věděl co chce, jen nevěděl jak to vypadá a jak toho dosáhnout. Ale k tomu jistě dospěje. Věřil tomu - chtěl tomu věřit.

Loterie 1/5

Ti jeho sourozenci Sikua zajímali. Jací asi jsou? Určitě podobně sebevědomí a přímí, jako Morgoth. Tím si byl zjizvenec skoro jistý. Sice je pravda, že jsou sourozenci často odlišní, ale nějak měl dojem, že u těchhle tomu bude docela jinak. Neuměl si představit, že by byli třeba podobně plaší jako on sám. Nebo třeba nerudní nebo tak. Ale těžko říct, Siku mohl jen hádat a stejně by se ani pídí nepřiblížil pravdě. "Asi každý něco tak trochu hledáme." usmál se. "Vlci odcházejí z domovů z různých důvodů. Třeba se ti s tím svěří." zavrtěl ocasem, ale vzápětí sklapnul. Došlo mu, že komentuje věci, kterým nemůže rozumět. Vždyť Morgoth svého bratra dobře zná, zatímco Siku ho ještě nikdy neviděl. Nepříslušelo mu na to cokoliv říkat. Omluvně se usmál a zcela toto téma opustil.

Loterie 2/5

Morgoth navrhl svou pomoc ohledně smečky. Siku protáhl tlamu do úsměvu. "Ty? Já myslel, že smečky neuznáváš? Nebo... aspoň tak to vyznělo." poznamenal pobaveně. Ale... co když právě proto je ideálním rádcem? Co když... může být dobré poslechnout někoho, kdo žil mimo pouta běžné smečky s tvrdou hierarchií a pravidly. Protože oni měli tvrdý život, je pochopitelné, že se smečka točila kolem pravidel. Ale tady už to není potřeba. Nejspíš. Bylo tu krásně! Žádné kruté zimy ani nedostatek potravy. Je to... ideální. Ideální pro nový život. A Siku opravdu nechtěl tvrdě vládnout. Ani toho není schopen. "A vlastně proč ne? Máš jiné zkušenosti než já. To není nikdy na škodu!" usmál se široce. Vneslo mu to do žil novou energii. Napřed se překvapeně zarazil, trapnost mu projela celým tělem v podobě mrazení a nakonec se hlasitě rozesmál. "Alfička! Nový název pro alfu zdejších končin." přitakal se smíchem. Morgothovo rýpání si nebral, naopak. Měl radost, že se před ním nedrží zkrátka.

Loterie 1/5

Jejich konverzace se nesla v duchu čistého optimismu. Morgoth měl konečně možnost poznat Sikua bez jeho neduhů - bez přebytečného strachu, nejistot a sebemrskačství. Tady byl víc sám sebou, víc otevřený a přátelský. Vlastně to byl celkem fajn vlk, škoda že to nešlo aplikovat i na zbytek světa. Jakmile vyleze za hranice svého lesa, stane se z ní opět uzlíček nervů. I když i tady občas jeho špatné zkušenosti prosákly na povrch. Třeba když zaslechl zvuk, který tomuto lesu očividně nepatří. V tu ránu je celý na jehlách. "A to jste se opravdu nedomlouvali? Třeba... co já vím, že se chystáte na cestu? Nebo že jste slyšeli o téhle zemi? Je to legrační náhoda, že jste se tu všichni takhle sešli. A že zrovna tady!" zasmál se Siku. Měl tyhle náhody rád. Stejnou náhodou tu potkal i Sesi. Jen by si přál, aby ji potkal dřív...

Loterie 2/5

A... věřil vlastně? Asi spíš ne. Věřil, že vše je jak má být a nemá smysl brečet nad chybami minulosti. Je to legrační, vzhledem k tomu, že přesně tohle často dělal. Vyčítal si nezdary a pochybení časů minulých. Ale za to o to víc dbá na to, aby tytéž chyby už neopakoval. Zvědavě vztyčil uši s tázavým výrazem. "S pomocí? Jakou pomocí? Nejsem stavěný na to, abych jiným říkal, co mají dělat. Sám sebe jako autoritu nevnímám, cožpak se s tím dá něco dělat?" Nemyslel si to, ale Morgoth vypadal, že má něco za lubem. Nad čím přemýšlí? Vidí a chápe snad něco, co Siku ne? Pokýval spokojeně hlavou a stanul před nejzápadnější částí lesa. Stromy začínaly nabírat zelený nádech díky mechu, který se v téhle části hojně vyskytoval. Byla jím porostlá i zem, držela se pod ním vláha, ale také teplo. Proto v této části lesa bylo o poznání tepleji, i když chlad zimních měsíců nešlo opomenout.

Loterie 1/5

Výzva přijata! Jeho drahý přítel chce prohlídku? Má ji mít. Pokynul mu hlavou, aby šel s ním, a vykročil do útrob lesa. Procházeli kolem vysokých starých vrásčitých stromů, které se pod poryvem větru lehce hýbali a jejich kmeny u toho vydávaly vrzající zvuk. Meluzína neustávala ve svém nářku a křupání směsice sněhu, starého listí a jehličí pod packami bylo pro Sikua cosi neskutečně uklidňujícího. Listy a jehličí na jednom místě značily měkkou půdu a blahobyt. Něco, co připomínalo domov, ale taky nové začátky. Otočil hlavu na Morgotha. "Jestli mě Gallirea něčemu naučila, tak že tady se vlci neztrácejí. Dříve či později se každý najde." usmál se. "Očividně tu nejste náhodou." pronesl mimochodem, jako kdyby snad na tyhle věci věřil.

Loterie 3/5

"Smečka... asi ano. My měli přísnější pravidla a hierarchii, ale..." zarazil se, když jeho společník ho nazval alfou. Chvíli na něj jen tak koukal, než se rozesmál. "Alfa s jemnou vládnoucí pacičkou, tak to je přesný, haha. Já jsem... já nejsem žádný alfa." usmál se hřejivě. "Jen chci žít šťastně až do smrti." A tak to přesně bylo. Chtěl jen žít a nechat ostatní být živy. Chtěl sdílet štěstí, milovat a být milován. Jen tak spokojeně existovat a chránit se navzájem. "Vím že hledáš něco úplně jiného, ale... jsi vítán v tomhle lese kdykoliv budeš chtít sem zavítat." Nějak ale nezvážil možný problém zvaný "naštvaný Ivar". Ale ten bude řešit až to bude na pořadníku dne. A hlavně až si existenci tohohle problému uvědomí.

Loterie 2/5

Věk není jen číslo a čas nezastavíš, takže ať tak či onak, Siku byl dospělý zkušený vlk, který se už do vlčecích dob vrátit nedokáže. Ale možná s jistotou domova dokáže být znova bezstarostný, důvěřivý a otevřený. Kdo ví. Na uznání a pochvalu lesa zareagoval nadšením máváním ocasu. "Nebudu lhát, když jsem sem přišel poprvé, hledal jsem úkryt, kde mě nikdo nebude rušit. A protože to tu působí dost strašidelně, nikdo sem ani nepáchnul. Ale čím víc jsem les prozkoumával, tím krásnější byl. Je bohatý a bezpečný, zvěř tudy probíhá, ale nesídlí, takže je tu klid, ale zároveň se najíš." Ano, skutečně tomuhle místu nebylo co vytknout. Aspoň dle Sikua. Morgoth, a obecně jižani, by mohli však nesouhlasit.

Loterie 1/5

Ocenění od Morgotha Sikua náramně potěšilo. Možná na tom nezáleželo, možná to potřeboval slyšet, kdo ví. Ale rozhodně ho to ještě víc utvrdilo v tom, že to co dělá, je správné. "Každý kout je jako z jiného světa." potvrdil rozjařeně. Byl tu už nějakou chvíli, ale ani zdaleka neviděl vše, co mohl. Les nabízel mnoho tajemství, ne jenom Meluzínu. Goth se zaposlouchal, ale asi si nebyl jistý tím, co slyší. Siku se zasmál. "Nejspíš to jen hvízdá vítr ve větvích stromů. Ale občas to vážně zní jako zpěv duší, které tu kdysi žily." Zjizvenec se tu cítil najednou o tolik sebevědomější. Skoro jako kdyby se pomalu vracel ke svému někdejšímu já. K vlkovi, kterým byl než se ztratil. Jistě, nebylo možné, aby se to skutečně stalo, ztratil se velmi mladý.

Loterie 2/5

Znovu se na Morgotha podíval, ale už o mnoho laskavěji a klidněji. Měl ve tváři takový klid, až to jednoho mohlo překvapit. Ostré žluté oči plné spokojenosti. Tady byl doma. A šťastný.
Otázka Sikua zachytila nepřipraveného, ale moc ho nerozhodila. "Smečku... nevím, jestli mám nárok na to tomu říkat smečka. Jen bych rád někde byl. Žil, měl se kam vracet. Vítal tu všechny, kteří potřebují mít také místo, kam složit hlavu. A být tu spolu. Šťastní a v bezpečí." Ano. Tohle byla jeho vize. Chce být šťastný s vlky, kteří si tohohle štěstí budou vážit tak, jako on. Vesele zavrtěl ocasem a přikročil blíž k vlku, kterého vítal jako hosta. Jako vítaného hosta, který nepotřebuje o vstup žádat. Siku měl radost jen ze samotného bytí. Hlavně les se radoval, měl návštěvu. Hned to tu bylo o chlup veselejší.

Loterie 1/5

Morgoth střelil pohledem po lese a pak ho ukotvil na Sikuovi. Zjizvenec měl trochu starost, co o tomhle místě řekne. Bylo to tady trochu stinné, možná sešlé, někdo by mohl říct, že děsivé a smutné. Ale když se jeden zadíval pořádně, zjistil, že je to místo plné lásky a bohatství. Nelze však popřít, že v létě to tu bylo poněkud přívětivější.
"Vím, není to poušť, ani tropická pláž. Je to stinný les, trochu tísnivý a trochu tajnůstkářský. Ale věř, že je to vděčné a pohostinné místo. Stín poskytuje úkryt a tajemné zvuky jsou nejspíš významným důvodem, proč sem nikdo moc nechodí. Ale... když se hodně zaposloucháš..." zdvihl hlavu směrem ke korunám stromů a slastně vydechl. "...zjistíš, že to zpívá les. Někdy teskně, někdy vesele. Ale vždy krásně."

//Ranský les přes Rozdrásané údolí

Siku překročil hranici lesa s příjemným chvěním. Tlapky ho nesly snad samy od sebe, do čenichu ho praštila známá vůně listnatého lesa a uši zachytily známou píseň Meluzíny. Kvílela mu na pozdrav a Siku mile rád odpověděl. Dlouze a táhle zavyl, aby dal na vědomí svou přítomnost. Jsem doma. Ozvala se jeho mysl a rázem všechny strasti a trable buď vymizely, nebo byly náhle zcela bezvýznamné. Cítil lásku, radost, nadšení. Cítil mokré listí, tuhý sníh a cítil... Ivara. Jeho pach byl jemnější než jeho vlastní, ale byl tu. Vykouzlilo mu to úsměv na tváři. Je tu doma, jistě se brzy vrátí. Pomyslel si nadějeplně. Kdesi za sebou nechal Morgotha. Věděl, že ho má v patách a taky věděl, že nebude váhat sem vstoupit. Už proto, že mu je jistě zima. Procházel se známým územím, které mu... patřilo? To asi zcela ne. A vůbec jde aby někomu něco skutečně patřilo? Neměl ten dojem. Byl jako omámený, přišlo mu, že tu nebyl roky a přitom šlo jen o pár dnů. Pár dnů mimo tenhle les a tolik se mu zastesklo. Míjel známé stromy, které se staly jeho jistotou. Sněhu tu bylo méně než jinde, ale přesto tu byl. Také tu ale byly vlídné pukliny stromů a staré nory zvířat, které tu kdysi sídlily. Kdo ví kdy se stalo, že se les stal průchozím, ale vesměs pustým. Byl bezpečný, to ano, ale menšina zvěře byla trochu... osamělá? I když, možná je to spíš tím, že je zima a většina zvěře buď spí, nebo se přesunula dále na jih. Pořád tu bylo o mnoho živěji, než u nich doma na dalekém severu. Ano, bylo tu jinak živo. Už jen proto, že mu vítr v korunách stromů neustále zpíval své rozličné písně. Někdy veselé, jindy teskné. Koutkem oka zahlédl pohyb. Srna. Pousmál se. Nečekal ji tu, co tu dělala? Byla už starší, ale statná a očividně zdravá. Podívala se na něj, ale její tmavý pohled cítil hluboko v hloubi své duše. Jako kdyby k němu promlouvala. Jako kdyby mu říkala, že tohle místo je plné zvěře, jen se musí dobře dívat. Pousmál se a krátce štěkl. Srna se nelekla. Jen se otočila a utekla, ladně a plynule. Neměla z něj strach, věděla, že sám jí nic neudělá. A on to ani neměl v plánu. Je tu zvěř. Připomněl sám sobě a hned si byl jistější svým rozhodnutím. Otočil se a vydal se vstříc svému novému parťákovi. Měl bych ho doprovodit, je na neznámém místě v zimě s jemnou srstí. Pomyslel si a už spěchal za Morgothem. Našel ho poblíž. Vyzývavě na něj hleděl s jasnou otázkou. Co na to říkáš? Říkaly jeho oči. Ústa však mlčela.

• Smečkový úkol - Najít na území lovnou zvěř

//Velká houština přes Mathae

Siku pomalu přikývl. "Je to samozřejmě příjemnější pro někoho, kdo je stavěný na chladnější části země, ale odvažuji se tvrdit, že je to snesitelné i pro někoho, kdo zná převážně slunce a teplo." usmál se. Věřil, že to bude dobré. Přeci jen, Morgoth byl vlk křížený z vícero druhů. I když jižanská nátura převládala, měl i prvky vlků, kteří měli tu čest s chladnějšími oblastmi. Nebo při nejmenším s těmi rovníkovými.
Rázem popsal své sourozence a přiznal i druhou sestru. "Ah, Morticia. Myslíš, že se vaše cesty setkají i s ní?" zeptal se se zájmem a intenzivně ignoroval děs, který se ho jímal. Kdesi v koutku mysli na něj řvala logika a zdravý rozum. Opravdu to byli jeho pokrevní sourozenci, zplozeni, při nejmenším, ze stejné matky. Siku se ale rozhodl dělat, že mu to nedochází a opravdu hluboce doufal, že se mu podaří sebe samého přesvědčit o této lži. Neměl v plánu to jakkoliv řešit, přestože jeho nitro přímo řvalo.
Ihned se jal popisovat své sourozence, nicméně nemohl si nevšimnout, jak detailně a zbožňovaně popsal sestru Morghanu. Opravdu ji miluje. Došlo mu. Byl to přesně ten typ čisté lásky, o které mu tetičky vyprávěly. Ten druh lásky, který cítil jeho otec k matce. Proto zešílel po její smrti. Vrhnul po Morgothovi pohled plný obav. Hrozilo mu něco takového? Nebo měl otec odjakživa slabší mysl? Na to už mu asi nikdo nikdy neodpoví. Rozhodně ale nikomu tenhle osud nepřál, a už vůbec ne jemu.
Siku ucítil známý pach domova. Byli blízko! Podvědomě zrychlil a nedopatřením tak nechal Morgotha kousínek za sebou. Vedly ho smysly omámené radostí z toho, že je doma. Skoro. Je skoro doma!

//Les Ztracených duší přes Rozdrásané údolí

//Ronherský potok přes Roh hojnosti

Překvapeně zamrkal a se zarděním se sklopil oči. Řekl že uloví on? Bylo vskutku šokující, s jakou lehkostí mu prakticky nabízel, že se o něj postará. Bylo to zvláštní, na jednu stranu hodně uklidňující a nabízelo bezpečí, ale na stranu druhou znepokojivé a rvalo mu to útroby. Cítil svou neschopnost s každým krokem, každým slovem, které z jeho nového přítele plyne, ale zároveň se stával na tomhle rozporuplném pocitu závislým. Nemohl totiž popřít, že ho Morgothova nátura fascinovala. Vše na něm bylo nové, překvapivé a mocné. Dokonce i jeho chůze byla jiná, než chůze všech co zná. Tvrdá, jistá, ale zároveň lehká a elegantní. Nechápal, kde se tu tenhle vlk vzal, ale nestěžoval si. Ba naopak.
"Ano i ne, v lese je mnoho nor i puklin ve starých stromech. Nejsou vysloveně teplé, ale jsou útulné a tvoří perfektní závětří." nabídl jednu z možností, které jeho les nabízí. "A pro hustotu korun stromů se sníh tolik nevrství."dodal mimoděk, ale netušil, zda je to dostačující. Pro něj byla zima jeho přirozeností a upřímně... tady ve zdejších krajích žádná zima není. Jen příjemný chlad a občasné rozmary počasí. Žádná nekonečná krutá zima. Bylo to pro něj neskutečně příjemné. O mnoho příjemnější než ta strašná vedra, která ho mnohokrát málem stála život.
"Morghana a Mordecai... heh, zní skutečně jako tví sourozenci." zasmál se měkce. "Jak vypadají? Poznal bych je snadno?" naklonil hlavu na stranu. "Předpokládám, že jsou taktéž cítit krví?"

//Ranský les přes Mathae

//Eukalyptový les přes Staré meandry

Na otázku neuměl odpovědět. "To nevím. Chutná jinak." zhodnotil. Mělo to co do sebe, ale zároveň tomu scházelo něco z toho, co znal. Na druhou stranu, Siku nebyl nejvhodnějším hodnotitelem chuti a kvality. Většinu času žral mršiny, takže chuť čerstvé krve byl neskutečný a nezaměnitelný luxus. Stejně jako odkrvené čerstvé maso. Ale nahlas nepřiznal, že žije o hnilém uleželém mase uhynulých tvorů. Někdy se už nedalo mluvit ani o mase, byla to jen hmota plná larev kožojedů, masařek a much. Nic, o čem se hodí mluvit před... no vlastně před kýmkoliv. Ačkoliv mu mršiny mnohokrát zachránily život, uvědomoval si, jak nechutné to ve skutečnosti bylo.
"Je to hezké místo, není z nejteplejších, ale v nepřízni počasí brání stromy přívalovým dešťům a v létě poskytuje konejšivý stín." Ze způsobu, jakým Siku o lese mluvil, muselo být každému jasné, že k němu má speciální pouto. "A kdo ví? Třeba po cestě najdeme stopu tvých sourozenců. Odpusť, jak že jsi říkal že se jmenují? Vím jen, že jejich jména jsou také na M." Zaslechl je při rituálu, ale bohužel mu v paměti neutkvěla.

//Velká houština přes Roh hojnosti