Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4/5

//Lesík topolů

Seilah se jala Sikua vehementně uklidňovat. Zpočátku se jí to vůbec nedařilo, neboť Siku byl bez sebe. Hlavou mu kroužila spousta myšlenek a on nebyl schopen logicky uvažovat. Cítil hrozbu a hrozba většinou nekončila dobře. Vlastně většinou končila naprosto příšerně. Po chvíli klidného přemlouvání k ní Siku stočil vystrašený pohled a chvíli z něj nic nevycházelo. Než nakonec vytlačil tiché "Takže ještě ne?"
Utvrzení ve faktu, že lesů je hodně a ne v každém je smečka, jej silně uklidnila. Z tlamy se mu vydralo táhlé zahvízdání, jak mu z plic ucházel nahromaděný vzduch.
Kývl roztřeseně na naprosto logické vysvětlení. "Jistě. Pláň špatný, les dobrý." pokýval hlavou znova a pak znova a znova. "Pláň špatný, les dobrý... les dobrý... proč dobrý?" otočil se na ni tázavě. Pro něj bylo každé počasí dobré počasí. Hustá srst ho chránila prakticky před vším. Také mu došlo, že mluví jako tatar.
"Z daleka? Oh, ano... můj přízvuk..." pokusil se ovládnout způsob, jakým se vyjadřoval. "Pardon, snažím se mluvit jako místní, ale ne vždy mi to vyjde." odvětil již mnohem kontrolovaněji, avšak přízvuk stále trval. Jen o trochu méně. "Sám nevím jak daleko je má domovina od Gallirei." přiznal.
Nervozita sice přetrvávala, ale byla o mnoho menší. Seber se, nemůžeš se takhle pořád chovat.

Loterie 3/5

//Rozkvetlá louka

Siku zvědavě natočil uši. "Takže se chystáš pro svou vlastní smečku? Máš veliké plány, mladá dámo. To je více než obdivuhodné." pochválil její záměry. Na to já bych opravdu neměl. Úžasné, že tak mladá vlčice ví, co chce a jde si tvrdě za tím. pomyslel si s obdivem.
Následoval Seilah kamkoliv šla, aniž by věděl, kudy že to jdou. Však tyto končiny vůbec neznal. Jakmile začali míjet skupinky stromů a on koutkem oka zahlédl dva vlky, chopila se ho panika.
No moment, to už jsme tady? Ale já ještě nejsem připravený! Proboha... panebože... můj BOŽE!
Strachy se mu rozklepaly zadní nohy. Zkoprnělý ocas stáhl mezi zadní tlapy a přestože se snažil tvářit neochvějně, tělo prozrazovalo úplný opak. Byl tak vystrašený, že nedokázal rozpoznat topoly od cedrů. V tuto chvíli to byly stromy jako stromy.
"T-takže... asi se b-b-blížíme, že?" zeptal se a opravdu se hodne snažil držet svůj hlas v klidu. Jak byl nervozní, nedokázal se soustředit na správnou výslovnost a projevil se jeho přízvuk. Intonace se stala nepravidelnou a přirozený důraz, který zdejší vlci dávají na začátek slova, on jej dával na konec. Dokonce se mu zkroutil jazyk a zničeho nic nevěděl, jak správně vyslovovat.
Matushka pomogi. pomyslel si zkroušeně a značně zpomalil svůj krok.

// Matushka pomogi = matičko pomoz mi (prosba, modlitba, něco jako Pomož mi Bože)

=> následuje Seilah

Loterie 2/5

Všiml si, že Seilah nabírá na lichotkách a začal se cítit nepatřičně. Ne že by to bylo něco nepříjemného, nebo nemilého, ale nebyl vůbec zvyklý. Největší lichotky dostával od svých tetiček, které vesměs byly na stejné brdo. 'Jsi milý' 'jsi docela chytrý' nebo úplně nejčastěji 'všichni tě mají z dobrého důvodu rádi'. Ale rozhodně nikdo nikdy nepoužíval superlativy. Skvělý? Úžasný? Bezvadný? Takových pěkných označení, Siku najednou nevěděl, jak se má vlastně chovat. Jak se přijímají lichotky? Nechtěl být nezdvořilý tím, že by neodpověděl. Naštěstí Seilah mezitím zareagovala smíchem a to úplně změnilo celou náladu.
Očividně i ráda povídala o své smečce. Popravdě mu tyhle historky a vyprávění ulehčovaly chůzi, neboť se necítil tak ohroženě. Když o svých milovaných mluví tak hezky a bezmězně je miluje a důvěřuje jim... tak budou opravdu vztřícní a laskaví... funguje to tak přeci, že?

//kamkoliv jde lady Seilah

Loterie 1/5

Siku rozvážně pokyvoval hlavou, když Seilah popisovala svou rodinu. Každý z těch vlků zněl jako extrémně silná nátura. To Siku považoval za velmi obdivuhodné, ale taky dost děsivé. Silná to smečka. pomyslel si obdivně a na sucho polkl. Nervozita a hlad v něm vyvolávaly nevolnost.
Siku až nyní pochopil, jak dospěle vlčice po jeho boku zněla. Jak si ji prohlížel zblízka, poznal mnoho štěněčích chlupů, hubené, mladé nohy a postavu, která se s časem a věkem dozajista bude měnit. Jsem zvědavý, jak bude v dospělosti vypadat. Jak moc se změní? pomyslel si. Vlčice v tuto chvíli procházela nejspíše pubertou, takže už opravdu není malým štěňátkem. Navíc i způsob, jakým mluvila, mu připomínal alfa vlčici, která převzala roli jeho mrtvé matky. Na první pohled roztěkaná, veselá, ale při hlubším zkoumání si lze všimnout, že její slova dávají smysl a že opravdu hodně nad vším přemýšlí.
"Máš to v hlavě srovnané." poznamenal a nejšpíš si ani neuvědomil, že to říká nahlas.
"Tvá smečka zní jako skvělé místo se skvělými vlky.." Pochybuji že budou stát o to, aby jejich první člen mimo rodinu byl někdo mých `kvalit`. dodal v duchu, ale nechtěl kazit pozitivního ducha jejich konverzace.
Drknutí Seilah okomentoval lehkým úsměvem. Naštěstí ten pohyb viděl a očekával, takže hned nevylítnul z kůže. Držíš se dobře, nekaž to. napomenul se v mysli. Bylo příjemné nebýt neustále vyděšený k smrti, rozhodně se k tomu nechce vracet. A už vůbec ne teď, za svědectví Seilah, která se zjevně hodně snažila mu to ulehčit.
"Věř, že si toho nesmírně vážím, ó šlechetná Seilah z Cedrového lesa." navázal na dřívější vtípek. "Ani nevím jestli si takovou poctu zasloužím!" při těchto slovech jí opětoval lehké drknutí, které mu před chvílí věnovala.
Smích Seilah nebyl nijak urážlivý, ale Siku nebyl rád, že ho tělo takto zradilo. "Ano, měl bych do sebe něco dostat, než se z mého žaludku stane všepořírající příšera." uchechtl se stále stejně plaše, aby odlehčil situaci.
Rozhlédl se po širé pláni, která prozrazovala jen to, že je hluboko pod nulou a nějakou dobu tudy nic nešlo. Vlastně jsem rád. Asi nechci, aby dcera alf z lesa, kam se chystáme, viděla mé příšerné lovecké schopnosti. napadlo ho nervozně.

Hezky prosím bronzovou myšičku pro Siku díky

Loterie 5/5

//Úzká rokle

Siku se nechal vést mladou vlčicí, která očividně moc dobře věděla, kam jdou. Zpočátku byly jeho kroky lehké, veselé. Ale každý další byl nějak těžší a těžší a nálada stísněnější a stísněnější. Říkala že to vezmeme oklikou, tak snad to bude opravdu velká oklika. pomyslel si sklíčeně.
Její vyprávění a přesvědčování o dobrotě smečky a o tom, že vlastně zatím je to jen její rodina a že Siku by byl první cizí vlk znělo celkem i hezky. Malá útulná smečka. Pár vlků, kteří se mají rádi. A mezi nimi on... budižkničemu co se připotácel bůhví odkud. Nasucho polknul.
"No... a když už jsme u těch členů, jací jsou, no... tví rodiče." vlastně myslel spíš jaké jsou alfy a jak moc mu hrozí, že mu vypráší kožich kdyby se dozvěděli, jak neschopný ve skutečnosti je.
"K tobě jsou samozřejmě laskaví, ale jsi jejich dcera. Jak to vypadá když... no... když potkají cizího?" slovo "cizí" zanechalo na jazyku trpkou pachuť.
Snaha ho pochválit za každou cenu byla roztomile legrační. "Takže vypadám nepříšerně skvěle? To mě těší." zasmál se.
Věděl, že má do skvělosti hodně daleko. Ale pokud to jeho společnici nevadilo, nevadilo to ani jemu. Jen teda žaludek hlasitě nesouhlasil. Jak tak šli, střeva se pohla a zjistila, že jim nikdo nedal nic dobrého už pěkně dlouho a tak vyslala impulz do žaludku, který se stáhl a vydal dlouhý, táhlý zvuk. Siku se oddálil a zahanbeně odvrátil hlavu od Seilah. "Promiň, nevěděl jsem, že je moje tělo schopné vydávat takové zvuky." zalhal.

Loterie 4/5

konverzace se z ničeho nic stočila k poměrně sentimentálním tématům. Siku nebyl proti, rád si zavzpomínal. Na cestách už je celé měsíce, možná roky a vzpomínky na smečku byly sice silné, ale chvílemi bledly. "To by byla převeliká náhoda." pousmál se. "A možná bych ani nechtěl zde potkat... znamenalo by to, že se ve smečce stalo něco špatného."
Siku pocítil bodnutí strachu. Rychle ho však zahnal, nebylo přeci proč se obávat. Smečka je veliká a po sesazení jeho otce se jí ujal opravdu moudrý a rozvážný vlk. Neměl důvod k obavám, no ne?
Povšiml si, že to se Seilah docela zamávalo. Ach ty emoce. povzdechl si v myšlenkách a dovolil si k ní konejšivě sklonit hlavu. "Vše zlé je k něčemu dobré." usmál se na ni a pokusil jí věnovat co nejpevnější pohled, jaký zvládl. Život jde dál. napadlo ho.
Navíc jak se ukázalo, vlčice je také zocelena nepěkným životním startem. "Takže ty dvě alfy se te ujaly jako malé vlče? Mají dobré srdce."
najednou neměl pocit, že by mu od jejich smečky cokoliv hrozilo. Možná opravdu jsou to dobrosrdeční vlci, kteří táhnou spolu za jeden provaz. Jinak by si nevzali do své ochrany zcela cizí vlče, že?
Vzájemný projev lásky od Seilah jej zahřál u srdce. To byl přesně důvod, proč po každém pádu zase vstal. Protože svět je laskavé místo plné krásy a pevných pout. "O tom nepochybuji." odvětil zúčastněně.
Siku si všiml, jak jej žlutooká slečna okukovala. Došlo mu, že jeho vzhled musí budit soucit a možná i odpor. Jak dlouho nejedl? Týden? Dva? Počítají se myšky? I když, ani ty už dlouho neměl... styděl se za svůj špatný lovecký um. Pokud vůbec nějaký měl...
"Asi vypadám příšerně, když mi nabízíš cenné maso ze smečkového úkrytu." zasmál se stydlivě.
Nezasáhlo ho to, moc dobře věděl, v jakém je stavu. Vlastně si i trochu fandil, že to třeba není až tak zlé, ale kdo ví kde je pravda. "Jsem polichocen, že tak toužíš mě představit své rodině. Dobrá tedy, řekněme, že je na místě tě doprovodit domů, abys nešla zcela sama se zraněnou nohou. Ošetřil jsem tě, mám za stav tvého zranění jistou zodpovědnost." pronesl v žertu.
Ve skutečnosti se mu však chvělo srdce strachy. Cizí vlci z cizí smečky už nezněli tak hrůzostrašně, nicméně Siku stále nebyl schopen setřást hluboko zakořeněný pud sebezáchovy vyhnaný do extrému četnými situacemi, které ho mnohdy málem stály život.
"Veď nás tedy, urozená dcero alf Cedrové smečky! Osud naší cesty je ve tvých tlapách." vypjal hruď a vykročil jednou nohou vpřed na znak ochrany, kterou se jí chystá po cestě věnovat. "A já zajistím, že... no... že stoprocentně budeme vědět, že se k nám něco blíží ze sta honů." nechal postoj poklesnout, protože slova, která z něj vzešla, byla mnohem trapnější a více slabošská, než mu původně zněla v hlavě.

//Přesun kamkoliv ho Seilah odtáhne

Loterie 3/5

Seliah očividně rodinu brala také trochu jinak, než je obvyklé. Zvláštní, přitom má oba rodiče, žije v idylické smečce a poctivě se učí vše o světě za pomoci rodiny. Ne? Nebo pochopil něco jinak než měl?
"To ano, tety jsou skvělé, doufám že se mají dobře. Vlastně celá smečka, byl to můj milovaný domov." zahleděl se zasněně do dáli.
neřekl to nahlas, ale největší díl jeho mysli se vznášela kolem jeho postižené sestry. Určitě se o ni smečka stará. Vždy to tam bylo. zahnal nepěkné myšlenky jednoduchou frází, kterou si opakoval vždy, když cítil nejistotu. Smečka se postará. No ano, k tomu smečka přeci slouží, ne? Aby byli vlci pohromadě, v bezpečí a starali se o sebe navzájem. v tomto přesvědčení žil a odmítal to jakkoliv měnit, nehledě na jakoukoliv skutečnost, která mu přijde do cesty.
"Mluvíš jako kdybys měla v tomto ohledu také jisté zkušenosti." poznamenal měkce.
Ale již nepokračoval, nechal Seilah volnou tlapu. Třeba o tom nechce mluvit, kdo ví? Rozhodně nehodlal vnášet do diskuze jakékoliv napětí.
Pokýval hlavou na vysvětlení pachu vychovávajících vlků. Byl to zvláštní způsob jak mluvit o rodných rodičích, rozhodně to Sikuovi dalo další indicii k myšlence, že její rodiče alfy možná nejsou jejími pravými rodiči. Opět myšlenku polknul, aby to se svou zvědavou náturou tolik nepřeháněl. Ale oči jasně a zřetelně zářily touhou po odpovědích a také se v nich zračil kus porozumění.
"Ti vlci tě musí opravdu milovat." poznamenal s pohledem upřeným do její veselé tváře, přes kterou se sem tam mihl stín smutku. Nebo alespoň Siku to identifikoval jako smutek.
Z nějakého důvodu už nebylo nepříjemné vlčici opětovat pohled. Vlastně se Siku už vůbec nekrčil, naopak měl uvolněné tělo a postoj přátelsky utočený šikmo k ní. Až nyní se ukázal jejich skutečný výškový rozdíl. A také rozdíl ve vyhublosti. Siku sice hlavou čouhal velmi vysoko, nicméně vychrtlé tělo neskryla ani silná podsada a hustá zimní severská srst. Vlčice mohla jen hádat, jak moc je Siku hubený a zda to už čirou náhodou neohrožuje jeho zdraví.

Loterie 2/5

Nadšení vlčice bylo doslova hmatatelné. Pro někoho by to možná bylo příliš mnoho emocí a energie, ale Siku byl na takový příval doslova stavěný. Navíc jeho sociální deficit byl tak velký, že bude velmi těžké naponit pohár společenskosti. Možná dokonce nemožné. Pokud teda se vlk na něj nezamračí, nebo neudělá jakýkoliv podezřelý pohyb.
Pokýval hlavou na její rozumné sesumírování myšlenek a vyvození správného závěru - život a zdraví je nade vše. "Jsem si jist, že přístě si na tebe už nepřijde."pronesl rozhodně.
Podvědomě ucukl, když se ze Seilah rozeznělo slabé zavrčení. To nebylo na mě, že ne? proběhla mu hlavou myšlenka. Zatáhl uši dozadu a vyhnul se jejímu pohledu. Jeho postoj křičel 'prosím, nevybíjej si to na mně, jsem křehký'.
Seilah však hrdelní zvuk potlačila a schovala ho za odkašláním. Sikuovi se chvilkovým a velmi náhlým zvednutím a klesnutím tlaku zamotala hlava. Dlouho nebyl u žádného vlka tak blízko, všechny jeho reakce byly nyní kvůli tomu vyhnané do extrému. Paradoxně hned na to, co málem prodělal infarkt, začala vlčice mluvit o odvaze a statečnosti, která by se údajně měly v Sikuovi ukrývat. Stydlivě se zaculil na znak souhlasu, ale úsměv byl tak křivý, že by mu to neuvěřil ani ten nejnaivnější vlk pod sluncem. Lehký ťukanec do tváře však chmury snadno zahnal. Byl to tak milý projev důvěry, že Siku rázem zapomněl, že se před chvílí málem rozsypal.
Otázka na rodiče však přitáhla pár mráčků zpět.
"To bych úplně netvrdil, otec žil ještě poměrně dlouho po našem narození... ale popravdě nebyl úplně přítomen, jestli mi rozumíš." bylo dost těžké popsat stav, ve kterém se jeho otec nacházel. "Byl spíš jakási postava, která měla být našim otcem, ale ve skutečnosti tam byl jen minimálně, spíš okrajově. Myslím že jsem ho ani nikdy neslyšel promluvit." zapřemýšlel.
"Proto nás se sestrou vychovávaly tety a zbytek smečky. Ale hlavně tety, daly nám všechno, co mohly." usmál se.
Obě tetičky mu byly víc rodiči než kdokoliv.
"Předpokládám, že o tebe se starali tví rodiče? Nebo tedy otec?" naklonil hlavu přemýšlivě na stranu. "Jaké to je? Hřeje a voní tělo rodiče jinak než jiného člena smečky?" znělo to, jako kdyby se Siku ptal nejen Seilah, ale vlastne kohokoliv, kdo otázku zaslechne.

Loterie 1/5

"Gall... Gallirea. To je hezky zvučný název země." pokýval hlavou a ještě párkrát si to zopakoval v hlavě. Líbilo se mu, jak to zní.
Poslouchal pozorně, co mu mladá vlčice vykládá a rovnal si u toho myšlenky. Páni, jak velká Gallirea vůbec je? Musí být obrovská, když v ní žije více smeček a oplývá i tolika neutrálními územími.
"Cedrová smečka, Gallirea... prochodil jsem mnohá místa, ale o takových jsem za celou dobu neslyšel. Mám to ale štěstí, že jsem narazil na tak zkušeného průvodce." usmál se na ni potěšeně.
Seilah si mohla povšimnout, že se Siku, ten hrozívý zjizvený vlk s temnou maskou, tuze často a rád usmívá. Slabě, ale zato upřímně. Rád si také vyslechl i její nemilou příhodu, která skončila jejich setkáním. Muselo to být nepříjemné. uznal soucitně.
Moc dobře věděl jaké to je potkat naštvaného vlka s nemilými úmysly.
Lehce se zamračil, ale na jeho tmavém obličeji tato malá změna výrazu působila neuvěřitelně mocně. Skoro jako kdyby mu potemněly oči.
"Není spravedlivé ani žádoucí urážet někoho a už vůbec ne jeho blízké. Jsem si jist, že jsi si vedla velmi dobře a cením si tvé oběti o to víc, že jsi bránila čest svých milovaných."
Vzpomněl si na svou nebohou sestru, které ubližovala ostatní vlčata pro její slabost, křehkost a podivně zkroucené tělo. Nemohl dělat mnoho, sám byl vždy slabý a nešikovný. Ale dělal co mohl a dostal taky od nich kvalitně nařezáno. Seilah však vyvázla jen se škrábancem. Byla úspěšnější, nez Siku kdysi.
"Nicméně pouštět se do rvaček je velmi zbrklé. Mohl ti velmi vážně ublížit." při těchto slovech mu pohled změkl. "Tvůj život je cennější, než šarvátka s nevychovaným tvorem. Má teta vždy říkávala 'můžeš být slabý jak chceš, ale když se dostaneš do problému, buď chytřejší.' ťuknul ji u toho zlehka čenichem do nezraněného ramene."Určitě tím nemyslela že mám být zbabělec," zasmál se. "...,ale chytrá vlčice jako ty jistě s touto informací naloží tím nejlepším způsobem." mrknul povzbudivě.
Seilah vskutku věděla, jak si obstarat něčí plnou pozornost. Chtě nechtě nad jejím prohlášením se musel pěkně od srdce zasmát. "Nemohu jinak než souhlasit, vsadím se, že mláďata jakéhokoliv věku mají nad svými rodiči speciální moc." šibalsky se k ní naklonil, jakoby se chtěl podělit o to nejtajněkší tajemství. "Sice o rodičích toho moc nevím, ale mé tety měly pro mě obzvlášť slabost. Hádám, že to má co dělat s roztomilostí oblíbených štěňat." pronesl žertovně hlasem plným smíchu.

Loterie 4/5

Úsměv jí opětoval. Stále to byl takový lehký a velmi zdvořilý úsměv někoho, kdo si svou spokečnost velmi rád hýčká a cení si její přítomnosti. Mladí vlci jsou v dnešní době očividně velmi zajímaví. Nebo alespoň tohle stvoření rozhodně.
"O tom nepochybuji, máš dobře nakročeno." otvětil. "Ah, Galli-Gallico? Jak že jsi to říkala? Tak se jmenuje vaše smečka? Nebo je to tohle místo?" jméno ho zaujalo, takové nikdy neslyšel. Pokud to bylo nějaké území, rozhodně bylo pro něj nové.
Vlčice měla najednou spoustu energie a velice dobrou náladu. Značná změna, oproti prvním pár minutám. Siku byl potěšen, že je někomu v jeho přítomnosti dobře.
"Inu a co tak mladá dcera alf dělá zde v rokli? Jak jsi přišla k tomu zranění? Tedy pokud nejsem příliš vlezlý." zbrzdil svou zvědavost.
Poznámka o užitečnosti a potenciálu v něm vyvolala hořkosladký pocit. Na jednu stranu ví, že nemá co nabídnout, ale na tu druhou... nebylo by to příjemné ani kdyby to přijal ještě tisíckrát. Nicméně co o něm prohlásila Seilah, bylo úplně mimo jeho svět. Ještě nikdy neslyšel nikoho o něm říct něco tak... tak... ani to neuměl nazvat. Vidí... potenciál? pomyslel si nevěřícně.
"Opravdu?" stočil k ní pohned plný radosti, smutku, vděku, štěstí a... a spoustu dalšího.
Vypadal jako kdyby mu měla ukápnout slza, ale místo toho jí jen zíral do očí pohledem, ve kterém se zničeho nic objevil doslova celý kus nového vesmíru. V koutku oka se mu zalesklo, nemusel se ani nijak tvářit, aby bylo poznat, že pro něj právě udělala tu nejhezčí možnou věc. Uznala ho. To bylo víc, než bylo pro něj možné.

Loterie 3/5

Přítomnost vlčice byla překvapivě příjemná. Žádný náznak nepřátelství, žádná zášť, hněv, úlisnost... jen milá samice, která potřebovala trochu ulevut od bolesti a zjevně i skvělý parťák do nepohody. Co víc si přát. pomyslel si oprimisticky.
Po společnosti bažil už... no, dlouho.
Jeho důvody byly pro Seilah zjevně nedostačující a podivné. Neoponoval, nedivil se. Přecijen existoval důvod, proč syn alfy byl ve smečce na pozici omegy. Na nic se nehodil, ale zato měl spoustu lásky na rozdávání.
"Ano, pravděpodobně máš pravdu. Asi mi nikdo nikdy neukázal, jak se takovým situacím čelí. Zato ty máš odvahy jako málokdo, musíš být tuze oblíbená." poznamenal upřímně.
Oceňoval pevný charakter, přestože on sám ho neměl. Rozhodně chápe důležtost odvahy a sebevědomí, které mu tolik schází.
Př zmínce o smečce se zarazil a zůstal v němém šoku. Cože to říkala?
"Promiň mi prosím, nejsem si jistý zda slyším dobře... říkalas tvůj otec má smečku?"
Tak už mu to konečně secvaklo. Vše najednou dává perfektní smysl! Silný pach dospélého vlka, přestože je zjevně velmi mladá. Sebevědomé chování, dobře živená, plynulá řeč, tvrdá upřímnost... Herdek Siku, do čeho ses to jen zamotal! Svévolně a beznyšlenkovitě tu mluvíš s dcerou alfy! To není dobré. Je rozumné tykat někomu takovému? Požádala tě o tykání. vzpomněl si.
No ale tohle kamarádíčkování a neopatrné tlachání... je to vůbec v pořádku? Může si to Siku dovolit? Je tulákem, ve smečce byl jen pouhou omegou, příjemným společníkem a posilovačem dobré nálady, nic víc.
Uvědomil si, že zírá. "A-ah odpusť, to bylo nemístné. Teď mi dává smysl, že máš tak ostrý a sebevědomý charakter a čistou hezkou srst. Jak jsem si mohl myslet, že jsi jen tulákem jako já." zavrtěl nad ťsebou hlavou.
"Nabídka je to velice štědrá, nicméně pověz... myslíš že je moudré zvát do smečky někoho jako... jako jsem já?" svěsil uši. "Navíc, nebude se tvůj otec hněvat, že se kolem tebe točí takový tulák?" napadlo ho.
Vlastně ani nevěděl jak takové přijetí do smečky vypadá. Znal jen jednu, tu, do které se narodil. Předpokládal však, že smečka cizince vezme na milost jen když je jim k něčemu dobrý. Ale Siku... Siku byl méně než dobrý.

Loterie 2/5

Důležitě a převelice spokojeně pokýval hlavou. "Skvělé, skvělé, tak to má být." odpověděl hlasem, který prozrazoval pýchy, přestože se vehementně snažil ji skrýt.
Pýcha je emocí slabých a hloupých, Siku, koukej ji potlačit! okřikl se ihned.
"A abych dopověděl co jsem chtěl říct - dávej si pozor na prudší pohyby. Teď, když to bolí méně, můžeš mít tendenci se víc hýbat a nedávat si na ni takový pozor. To by bylo chybou, nech to pořádně zhojit."
Střihl ušima a nasměroval je směrem k vlčici, když načala nové téma. Zatvářil se překvapeně a hned na to se shovívavě pousmál. Je přímá. pomyslel si pobaveně. Taková byla i jeho tetička. Co na srdci to na jazyku a s otevřenou náručí pro všechny, kdo si to zasloužil.
"Popravdě nemám příliš dobrých zkušeností s dalšími tvory. Ať už s vlky nebo s jakoukoliv jinou bytostí. Z dálky jsi působila jako zcela dospělá vlčice, která by mi klidně mohla vyprášit kožich, kdybych udělal něco špatně." zasmál se. "Navíc... setkání s mládětem mi kdysi bylo málem osudným. Věř tomu nebo ne, ale není nic strašlivějšího, než matka, která má starost o své mládě." otřásl se při vzpomínce na rozzuřenou medvědici, která mu zanechala na břiše a bocích hluboké šrámy.
Došlo mz zpětně, že ve strachu navykládal nesmysly páté přes deváté. "Ano, já... vlastně ani nevím odkud jsem přišel a jak dlouho sem jdu. Kdysi jsem se ztratil smečce a už dlouho chodím po světě... chtěl jsem se vrátit, ale teď už vím, že je už nenajdu." posmutněl. Ne že by ho to tížilo do morku kostí, ale rodná smečka mu velmi schází.
Poznámka o vodě ho pobavila. "Vlastně jo, támhle nahoře jsem spadl do vody a až tady jsem byl schopný se vyškrábat ven. To je tak, když se napiješ slané vody a pak běháš po lese a hledáš normální tůňku." poznamenal v žertu.

//Loterie 1/5

Jméno Seilah mu znělo v hlavě a vytvářelo několikanásobnou ozvěnu. Říkal si ho pořád dokola. Seilah. Seilah se jmenuje. Jmenuje se Seilah a je na mě milá. Je asi místní a přijímá moji pomoc. Myšlenky mu jely na plné obrátky, ve tváři se mu usadil spokojený výraz. Asi jako když malé vlče se chumlá do hřejivého kožichu své mámy. Ne že by věděl, jaké to je.
Jakmile Seilah jednoznačně svolila k ošetření, přiložil Siku led do oblasti kolem rány, ale ne přímo na ni. Lehce oblast chladil a pozoroval, jak zánětem červenající rána pomaličku světlá a otok opadává. Radostně zavrtěl ocasem, byl pyšný, že se mu povedlo zmírnit dopad škrábance. Přecijen ví co dělá, kromě častých úrazů a střetů s naštvanými zvířaty také doma často pomáhal pečovat o raněné a o svou sestru.
"Jaké to je?" zeptal se.
Rána by měla být němá, necitlivá, bolest spíše tupá, ale o hodně menší. Sníh a led je lék na všechny neduhy. pomyslel si.
Všiml si, že Seilah se snaží zachytit jeho pohled, což ho lehce znervózňovalo. Ale vyloženě se tomu nebránil a párkrát se střetli očima. Až nyní si všiml, že má zářivě žluté oči, podobně jako on. Také že je o hodně menší, drobnější a očividně i o hodně mladší. Vlastně působila dojmem čerstvě dospělé slečny. Srst měla hladkou, jemnou a hezky lesklou. Byla dobře živená a bylo vidět, že se o sebe stará. Takhle hladový toulavý vlk nevypadá.

//Loterie 5/5

Oči vlčice změkly a stejně tak i Sikuovo srdce. Nával úlevy a radosti byl doslova hmatatelný. Vlčice se mu omluvila. Někdo se mu omluvil! Neřvala na něj, nenadávala mu, nehnala ho... mluvila k němu vlídně a dokonce se... usmála? Jak dlouho už to je? Jak dlouho neviděl usměvavou tvář?
"Ach ano... můj vzhled není zrovna líbivý, že... hah." zasmál se plaše. "Chápu to. Myslel jsem si, že jsem opět někoho vyrušil a že... no, že vám má přítomnost nepřekonatelně vadí."
Zmínka o nemilém setkání vnesla do situace o trochu víc porozumění. Takže jen neměla náladu a to je vskutku dostatečná polehčující okolnost. Konverzace se nesla ve stále příjemnějším a lehčím duchu. Siku se pomalu rovnal, začal vypadat skoro jako vlk, ne jako hrouda chlupů lezoucí po zemi. Dokonce se odhodlal učinit pár kroků vpřed, aby na sebe nemluvili skrz takovou propast.
"T-tykat? Vážně? Ale jistě, bude mi ctí." zavrtěl ocasem až se sníh lehce zvířil.
"J-jsem Siku. Velice mě těší." pohlédl z boku na lehce začervenalou čerstvou ránu. "Je mi moc líto, že jste... že jsi musela zažít něco nepěkného. Dovol mi ti pomoct." začmuchal po zemi, zahrabal ve sněhu a zarazil se čenichem o kus ledu. Odhrnul jej a vzal jemně do zubů. Pohledem naznačil, že se chystá přiblížit k ráně a trpělivě vyčkal, než mu vlčice jakkoliv naznačí, že s tím souhlasí.