Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Provokace ze strany Morgotha byla očividná, ale Siku se zmohl jen na prosebný výraz. Nedělej to. Prosil ho pohledem. Věděl, že se nemají v lásce, bylo to jasné z Morgothova vyprávění. Ale nedokázal snést pomyšlení, že jeho druh a jeho dobrý přítel se k sobě chovají takhle. Zvlášť proto, že to Ivarovi neskutečně ubližovalo. Cítil to. Cítil tu nesmírnou bolest a strach, který Ivarem lomcoval. A byl vůči tomu zcela bezmocný. Chtěl vykřiknout, že Ivar skutečně nemusí žárlit, že by ho nevyměnil za nic na světě, snad ani za svou vlastní sestru, ale na stranu druhou jím otřáslo pokaždé, když zaznělo jméno té vlčice. Neznal ji, nikdy ji neviděl, ale už teď se jí bál jako čert kříže. I přes to, že má povahu jakou má, nechce ji nikdy potkat. A nechce aby ji potkal Ivar. A vůbec celá její existence je něco, co mu způsobuje nepředstavitelnou bolest, aniž by o tom vůbec věděla. Siku byl... vyděšený.
Morgoth cosi říkal, ale Siku byl zaměřený jen a pouze na Ivara. Hrozil se každého jeho pohybu, každého pohledu, který prozrazoval hněv a bolest. Strašná to situace! Takový návrah svého milého si opravdu nepředstavoval. Tenhle les má být naše útočiště. Zakňoural Siku v duchu. Nicméně právě teď to tu vypadalo jako před koncem světa. Ivar na něj konečně zareagoval. Natiskl se a oddělil šedého od Morgotha jak nejlépe to šlo. Siku se nebránil. "Tak jak jsi to myslel?" zeptal se přímo Ivara. Chtěl to slyšet. Bylo nad slunce jasné, že Siku mu promine cokoliv, že přijme cokoliv, ale hodně bude záležet na tom, zda u toho bude nebohý zjizvenec trpět, nebo ne až tolik. Hleděl na rudookého upřeně a s nekonečnou oddaností, která by mu mohla být osudným. Řekni mi pravdu. Honilo se mu hlavou. Když v tu se utrhl na Morgotha.
"P-počkej, na tom nezáleží, řekni mi kdo je Morghana." zastavil Ivara nejistě, ale přesto naléhavě. Hlas se mu třásl, vlastně ani nevěděl, zda to chce slyšet. Už mu o ní říkal, mluvil o ní jako o sestře, ale... bylo to skutečně všechno? Bál se, co teď zjistí. "Nestačím ti? Zapletl ses s jinou vlčicí? Řekni mi to, chci to vědět. Je to ta Morgothova... d-družka?" Zakoktal se, stále byl v celé téhle věci silně zmatený.

Loterie 2/5

Ono by to možná nebylo tak horké, kdyby šlo o kohokoliv jiného, ale Morgoth... zjevně Ivarovi pil krev jako nikdo jiný.
Zlomeně se na šedého díval a bylo mu do breku. Nic neříkal, nemohl. Byl paralyzovaný. Až když slyšel, jak se navzájem kočkují ohledně té... té Morghany, cosi se v něm pohlo. Najednou pocit zrady pocítil Siku.l Míchaly se v něm emoce jeho i Ivarovy, jak jeho zmatená a zlomená mysl aktivovala magii emocí, o které Siku ani neví, že ji má. Ivar mohl naopak cítit Sikuovu svírající bolest a silnou nevolnost z úzkosti. Zároveň to Siku neovládal vědomě, takže Ovar mohl snadno prokouknout, že nešlo o jeho vlastní emoce. "Z-zas utekla? Co tím myslíš?" pípnul zmateně a udělal malý krok směrem k němu. Hlavou mu vířily myšlenky a ne všechny byly jeho. Cha, to je ale trapná situace. Je na tebe naštvaný, při tom mu nestačíš. Ta Morghana musí být něco. Nebo... vlastně nemusí, chcípáček jako ty by nestačil nikomu. Protiva se hlasitě smál, až z toho Sikuovi pukala hlava. "T-tak je to pravda? Nestačím?" Siku mluvil tak tiše, že ho skoro nebylo slyšet. Třásl se a chtěl zmizet. Ale i kdyby se rozhodl utéct, nemohl. Celé jeho tělo zkoprnělo a nebylo schopné jediného pohybu.

Loterie 1/5

Sikuovy snahy nezůstaly opomenuty. Ivar skoro hned zareagoval a na moment se zdálo, že vše zlé je zažehnáno. Siku se zachvěl a odevzdaně vyhledával Ivarův pohled. A bylo by se mu vše povedlo, kdyby jeho drahý zcela neotočil. Kdo ví, zda ho popudilo potvrzení, že ho sem přivedl zrovna Siku, nebo Morgothova kousavá poznámka o přátelství. Ale bylo jisté, že naděje na klidný průběh byla ta tam. Siku byl krutě odstrčen vlkem, pro kterého by dýchal. Překvapeně zavrávoral a zůstal stát opodál jako opařený. Slova rudookého bodala jako dýka, byly to strašná muka poslouchat, jak mu Ivar vyčítá něco, čemu Siku vlastně ani moc nerozuměl. Otírat se a docela si s ním rozumíš byly věci, které nemohl popřít, ale rozhodně je viděl jinak než jeho rozzuřený druh. Ivar v tom viděl zradu, Siku naopak nevinné navazování přátelských vztahů.

Loterie 3/5

Myšlenky mu vířily hlavou a vzápětí na ně na všechny dostal odpověď. Velmi jasnou a odzbrojující. Když se otočil, spatřil svého druha, jak na ně míří ohnivými šípy. Zalapal po dechu. Jeho nitrem se převalila podivná směsice emocí. Byl v šoku z toho, co vidí, nečekal něco tak... agresivního. Díval se do tváře svého milého a nemohl říct, že ho nepoznává. Tenhle výraz už viděl. Vztek, opovržení, odpor. Takhle se na něj díval při jejich prvním setkání. Otřásl jím strach a úlek, ale taky podivné vzrušení. Ivar očividně hodně zesílil, ať už za to mohl hněv, nebo jeho vlastní úsilí. Najednou nevěděl, jestli Ivara obdivuje, nebo se ho k smrti bojí. Inu... Ivar to vyřešil naštěstí za něj. Přikráčel k nim, odstrčil Sikua bokem a vrčel na Morgotha. Tedy, zatím mu jen vyhrožoval, díky bohu. Siku ještě chvíli zaraženě zíral, než se odhodlal k činům.
"I-Ivare, dost. Les není v nebezpečí, pozval jsem ho dovnitř já." Mluvil tiše a měkce, schválně se hodně nahrbil a nesl hlavu tak nízko, jak jen to šlo. Přiblížil se k naštvanému Ivarovi a lehce mu přejel čenichem zespod brady. Konejšil ho. Hodně opatrně a plíživě. Chtěl, aby se uklidnil, ale nemohl zároveň popřít, že se cítil zároveň klidně a bezpečně. Bylo nad slunce jasné, že Ivar jejich domov chrání tělem i duší. Nicméně roztřesená kolena to neuklidnilo dostatečně. Konflikty obecně Siku snášel neskutečně špatně. Navíc ho nemohl ani přivítat! Na moment se zarazil a koutkem oka se podíval na Morgotha. Ne, on nás soudit nebude. Došlo mu vzápětí, a tak se přinutil k projevu náklonnosti. Natiskl se opatrně na Ivarův bok, stále s hlavou i těžištěm nízko. "Vítej doma." pronesl tiše a doufal, že se situace nezhorší.

Loterie 2/5

Zjizvenec chápavě přikývl a na Morgothovu žádost se v tom již nerýpal. Však když bude chtít, řekne mu víc. Když nebude, nemá Siku právo o tom víc vědět. Proto raději pozornost přenesl k uklidňování přítele ohledně počasí. "Jen klid, v lese je vždy tepleji než na širé pláni. A zdejší stromy jsou smíšeného typu, najdeš tu jak holé listnáče, tak bohaté jehličnany. Ty budou držet počasí zkrátka." mrknul na něj povzbudivě. Měl v tenhle les velkou důvěru. Snad se nepřepočítal.
Bylo Sikuovi příjemným překvapením, že i Morgoth měl výrazné sklony k fyzickému kontaktu. Jak by také ne, žil ve velké smečce, kde nikdo nikoho nesoudí. Siku pochází z jiných poměrů, ale projevy fyzické náklonnosti u nich byly stejně časté, jako prostá konverzace. Zahřívání se v jeskyních v houfu, tulení se s přáteli, milé otírání se při pozdravu. A tak bylo pro něj fajn, když se o něj přátelsky otřel. Zavalila ho nostalgie a na moment jako kdyby se přesunul domů. Tedy... tam, kde se narodil. Siku se na oplátku zasmál povedenému žertíku a přikývl. "Tvé zkušenosti jistě-" zarazil se. Ten pach. "-ocením..." dopověděl, ale byl viditelně mimo. Něco hledal, nebo spíš... někoho. Je tady! Cítím ho, cítím čerstvý pach! Vrací se domů? Ale... proč o sobě ještě nedal vědět?

Loterie 1/5

Siku se pobaveně uchechtl. Pořádně si přítele prohlédl. Jemná měkká srst, skoro žádná podsada, jemný tenký profil chlupu. Jo. Tak takovou srst mít nikdy nebude. "Vybarvuješ se jako vtipálek, to mám rád." zazubil se. "Bylo by ale asi legrační, kdybych měl vážně srst jako ty. Představ si, kdyby mě chlupy neschovávaly! Ani nevím jak moc kostnatý vlastně jsem." Ta představa byla z části legrační a z části děsivá. Kožich ho skrýval před světem kvalitně a úspěšně, stejně jako bránil světu vidět jeho vyhublé tělo. Takové měl, i když ve smečce poctivě jedl.
Přirozeně Mogoth Sikuovo popichování nenechal jen tak a pohrozil mu pomazáním krví. Prohlédl si těch pár krvavých znaků, které krémový vlk nosil na sobě, a zhodnotil, že to vlastně není špatné. Prohlédl si svoje chlupy a nějak si nebyl jistý, zda toho luxusu kdy využije. Přeci jen severská srst měla jednu příjemně nepříjemnou vlastnost - byla vosková, skoro až mastná. Vosk chránil před mrazy, vodou a vlhkem. Ale taky před špínou, aby na něm neulpívaly pachy. To určitě bude platit i pro krev. "Hmmm, možná by to bylo zajímavé." zamyslel se nahlas. Většinou byl otevřený vůči novým zkušenostem. Stočil pohled ke Gothovi a široce se na něj usmál. Nabídl mu své lovecké schopnosti. Nabídl! To určitě nelze interpretovat nesprávně. "A já tě kdykoliv uvítám v duchu a teple tady v lese, kde budeš v bezpečí si moci odpočinout." nabídl protislužbu za jeho schopnosti. Protože lovit Siku skutečně nedovedl. Ne dost na to, aby to bylo co k čemu.

Loterie 5/5

Vytrhlo ho z úvah vyprávění o sestře. Tomu se chtěl věnovat naplno, už kvůli tomu, že měl o ni velký strach. Jen je škoda, že ji Goth zjevně viděl skutečně jen na zlomek chvíle. Siku zklamaně svěsil uši. Takže se přesto nic nedozví. A navíc mu bylo potvrzeno, že není zcela v pořádku, že vypadá zuboženě. Ale na druhou stranu... pro běžné vlky někdo jako on nebo Sesi museli vypadat zuboženě prakticky pořád. Zubožení se už narodili. Proto jen chápavě kývl a snažil se si to nebrat moc k srdci. "Chápu, navíc tehdy jsme se neznali. A kdyby ano... asi by od tebe stejně ute-teda ušla." opravil se. Sesi by utíkat s nejvyšší pravděpodobností nedovedla. Morgoth poznamenal, že u toho byl i Ivar. Ah ták! Takže to bylo tehdy. Pomyslel si a jeho zklamání se ještě prohloubilo. Byla to už skutečně velká řádka dnů, od té doby se mohlo mnohé změnit. I když... to mohlo i za jediný den. "Ale jistě, zmínil. Jen... jak sám říkáš, že to už dlouho. Nevím jak se dostat k aktualnějším informacím o sestře." povzdechl si. Jemně ho zašimralo v břiše při zmínce o tom, že se Sesi vyptával na mě. Byl na mě naštvaný, nevěděl kde jsem ani jak jsme na tom... spolu. A přece se vyptával vlků okolo. Kdyby to nebylo nechutně trapné, zachichotal by se jako pubertální vlčice. Ale udržel se a nechal to jen při radostném úsměvu.

Loterie 4/5

Pokleslou náladu Morgoth násilím zaplašil a Siku to plně respektoval. Moc dobře věděl, co to znamená mít splín, ale nemít sílu se o něj podělit. "Rozumím. Kdyby sis to někdy rozmyslel, jsem tu. Kdykoliv. Ale taky to z tebe nebudu tahat a nebudu tě k ničemu nutit." Nahodil chápavý úsměv a jak slíbil, tak učinil - nechal to být. Nikdy neměl ve zvyku být vlezlý a chápal cizí bolest stejně dobře, jako tu svou. Takže vůbec. Ale věděl, že někdy není mluvení možné a že nutit ostatní k otevření je stejná hloupost, jako nabízet nevyžádané rady. "Taky jsem o hodně přišel a někdy jsem si chtěl o tom promluvit... ale jindy jsem chtěl jen mlčet a dělat, že se nic nestalo." povzdechl si zúčastněně. Pravé poledne se hlásilo o pozornost, a i když skrze stromy a věčný bílý opar nebylo nic vidět, vzduch byl cítit vrcholem dne. "To je divné, taková mlha... A drží se vysoko. Letos bude krutá zima." pronesl Siku zamyšleně. On sám by se téhle nížinaté zimy neměl vůbec obávat, ale něco mu říkalo, že to nebude tak pohodové, jako minulá zima.

Loterie 3/5

Morgoth se chvíli xichtil jako kdyby měl tetanus, ale nakonec z něj vypadlo celkem rozumné moudro. "No, je pravda že vždy, když se trochu najím, je mi lépe." přiznal. "Možná kdybych jedl pořádně, některé neduhy by se trochu vylepšily." Nechtěl být zbytečně optimistický, akorát by pak byl zklamaný z toho, že to nevyšlo dle původního plánu. Byl si jistý, že jeho geny, vachrlaté narození a bídná životospráva, která se ho drží po celý život, se na něm musely negativně, a hlavně trvale, podepsat. Zmínka o vodě donutila Sikua se provokativně ušklíbnout. "Myslíš, že ta šedá barva a hrubé kusy jsou špína?" zeptal se ho pobaveně, "No... vlastně kdo ví, co kdybych to zkusil nějak... utřít?"protáhl a pořádně se o něj otřel. Úplně jako kdyby otíral bahno o kůru stromu. Mohlo to působit jako kdyby byl skutečně špinavý, ale kdyby se Morgoth prohlédl, mohl zjistit, že na něm není ani smítko. "Jen vtipkuju, nic na sobě nemáš. Takovou tvrdou rozcuchanou srst mám pořád. Jen v létě mi vylíná podsada a zůstává ta měkčí vrstva." vysvětlil a stále se občas pobaveně pousmál. Tyhle žertíky ho baví.

Loterie 5/5

Poznámku o bláznech možná přešel, možná neslyšel. Nejspíš to bylo nejlepší pro všechny, protože citlivý Siku by z toho byl akorát tak špatný. A to nikdo nechtěl! Snad. Souhlasně přikývl. "Přesně tak. Omegy nemají žádná práva, ale ani žádné povinnosti. Celé dny jsme si se sestrou jen hráli, bavili se s ostatními a snažili se být co nejmenší přítěží." usmál se. Kdokoliv jiný by z toho byl špatný, nebo se třeba styděl, ale ne Siku. Siku svůj starý život miloval. Byl bezstarostný a šťastný a kdyby se býval byl neztratil, byl by spokojený až do dnes. Pokud by nezemřel. "Kdo ví, někdy mám dojem, že mé srsti už nic nepomůže." zasmál se odlehčeně. Ale... co když pomůže? Co když bude mít možnost pořádně jíst a spraví se? Třeba se i naučí lovit a... ach to by byla krása. Ale zároveň ho to děsilo. Ta... zodpovědnost.
Kalné myšlenky zahnal jednak proto, že mu byly nepříjemné, druhak protože Morgoth byl ten, kdo měl nyní nárok na to být smutný. Ale... z čeho? "Ach, to mě mrzí. Omlouvám se, nechtěl jsem tě rozesmutnit." stáhl omluvně uši a šťouchl do něj čenichem. "Kdyby sis o tom chtěl promluvit... no... víc. Rád ti nabídnu své ucho. Jsem dobrý posluchač." Snažil se působit povzbudivě, ale pravdou bylo, že opravdu těžce nesl, když bylo někomu nedobře. Už dávno věděl, že nedokáže zahnat všechno hoře, ale rozhodně se o to pokoušel jak se jen dalo.
Náhlou vášeň Siku nečekal a vyplašeně protáhl tlamu a přikrčil se. "To nevím." přiznal a olízl si nervózně čumák. Odvrátil pohled a jen tiše zašeptal: "Sesi je... narodila se ne úplně zdravá. Ani jeden z nás, ale ona to schytala víc. A teď když jsem ji zase potkal... dopadla mnohem hůř než jsem kdy mohl dopadnout já." Stáhl pysky a oči se mu zalily slzami. Obraz zbídačené sestry s prázdným pohledem ho strašil v nočních můrách. Kéž by to byla jen noční můra...
Odhodlání někoho jiného mu samozřejmě pomohla se dát trochu do kupy. Ale jen do chvíle, než dokonale popsal jeho malou milou Sesi. Siku zůstal stát a užasle na Morgotha zíral. "Tys ji... potkal?" zamumlal. "V-vypadala jako já? Malá samičí verze mě? M-má vybledlejší masku v obličeji, ale... a-ale je moje dvojče!" Nasucho polknul. Popis by mohl sedět na kohokoliv, ale Siku v něm jasně viděl Sesi. Koho taky jiného? Toužil po tom, aby to byla ona! "Jak se má? Kde jsi ji potkal? Je v pořádku?" Okamžitě ho zasypal otázkami.

Loterie 2/5

Odlehčená atmosféra odcházela a zase se vracela. Vlastně to bylo celkem příjemné, napovídalo to otevřenosti vlka, se kterým nyní Siku tráví čas. "Pravda, vlastně jsme v tomhle na stejné notě." zazubil se zjizvenec. On sám tolik pověrčivý nebyl, ale rozhodně v něm sídlily zvyky jeho rodiny. Nicméně rychlý ústup veškeré radosti a nadšení z debaty bylo při nejmenším podivné. Siku se malinko sehnul, aby vyhledal Morgothův pohled, který mu úspěšně utíkal. "A-ano, je to... ehm, asi podobné. Jsi... jsi v pořádku?" zeptal se a i když věděl, že nedělá nic špatného, podvědomě očekával, že se Goth po něm ožene. Nic takového se ale nestalo.
"Sestra byla přesvědčená, že jsem z lovu utekl." přiznal hořce. "Dle jejích slov mě celá smečka hledala dlouhé týdny, než usoudili, že jsem nejspíš padl někomu jako večeře." Po těchto slovech se otřásl. "Myslela si, že jsem byl sežrán a moje duše nikdy nenajde klidu. Musela to být pro ni strašná muka... nedivím se, že ji zjištění, že žiju, tak zdrtilo." povzdechl si posmutněle.
Bylo fajn, že přesedlali na veselejší téma, tedy téma smečky. "Ja také ne." zasmál se. "Ode dne, kdy jsem své smečce zmizel, jsem byl stále sám. Mnoho jsem viděl a mnoho zažil, ale nikdy jsem nesešel z cesty. Až teď."

Loterie 1/5

Siku na Morgothova slova jen souhlasně kývl. "Pro mnohé to hrozné bylo. Ale pro většinu jediný způsob života, který uznávali." Ano, konzervatismus, filozofie síly a přežití a k tomu všemu láska k domovu všem bránila odejít. Po celé generace se vlkům ze severu tvořila specifická srst, imunita i schopnost přežití, aby mohli v náročných končinách přežít. A většinu času to byl skutečně krásný a jedinečný život. Ale jedinečnost si žádá vysokou daň, často v podobě hladu, silných nepřátelských šelem či živelných nástrah. Moc protivníků však neměli. Zřejmě proto je nyní Siku tak úzkostlivý z toho, že je jeho les nechráněný, nekrytý a jediná věc, která jej chrání, jsou strašidelné zvuky Meluzíny. Hlasitě se zasmál. "Přesně tak! Lovci byli větší a mohutnější než já o dost. Srst měli všichni o mnoho hustší a kvalitnější. Taky jsem méně jedl, přeci jen jsem byl omega. Ale vždy o mě bylo postaráno." zavrtěl ocasem.

Loterie 3/5

Pro jeho společníka byly tyto informace nejspíš stejně abstraktní, jako ty jeho pro Sikua. Pobavilo ho to, mátli se a obohacovali navzájem. "Těžko říct, jsme obecně dost pověrčiví." zasmál se Siku. "Spalujeme své mrtvé, aby došli klidu a míru. U nás se věří, že když někoho sežere jiná šelma nebo dravec, mrtvý nedojde klidu. A tak je rituálně spalujeme, abychom se ujistili, že jejich duše opustí tento svět klidná." Zavrtěl ocasem. Tuhle jejich pověru měl rád, dovolovala všem vlkům se se zemřelým rozloučit a nestrachovat se o to, co s ním bude po smrti. "Nepamatuju." zavrtěl hlavou. "Mám černo od chvíle, kdy jsem viděl blížící se velké zvíře. A i poté, co jsem se probudil, jsem měl velké výpadky." Špatné vzpomínky na tu dobu má, asi nejhorší ze všech. Dokonce horší než když ho na jeho cestách šikanovali cizí vlci a jakákoliv zvěř, kterou potkal. Bohužel ho to neobrnilo, spíš naopak.
"Tenhle koncept se mi líbí." přiznal, i když to v něm vyvolalo vlnu strachu. Nesoudit. Jde to vůbec? Jde skutečně nikoho nesoudit za to, kým je? Kde je hranice studu a nebezpečí? I když... neublížit a nezabít by měly být pravidla, která zajistí smečce bezpečí. Ale co když se objeví jiné problémy s tím spojené? Jen Siku v tuto chvíli si nemohl představit jaké.

Loterie 2/5

Siku se usmál, zatímco mu z oka vyklouzla osamělá slza nostalgie. "Bylo to perfektní místo. Perfektní pro nás. A my byli na něj dokonale přizpůsobeni. Má srst nebyla a nikdy nebude taková, jakou mají ostatní členové smečky, do které jsem patřil. Nejsem ani nejvyšší ze všech, ani nemám nejpevnější konstituci." Tohle mohla být překvapivá informace, vzhledem k tomu, že Sikuova srst je tak hustá, že nepropustí ani ten nejsilnější a nejostřejší vítr. Vysoký je jako strom, tyčící se nad keři, a konstitučně je sice vychrtlý, ale kosti má pevné a mohutné jako skála. Přesto přese všechno byl spíš průměr až lehký nadprůměr. Arktičtí vlci jsou skutečně překvapiví obři mezi vlky. "Kočovali jsme mezi ročními obdobími. Za potravou, bezpečím a vhodnými úkryty. Ale daleké cesty by naši nejmladší a nejstarší nezvládli. Stejně jako by většina nezvládla teplejší oblasti. Horká léta pro nás často znamenala mnoho nemocí a potíží s kůží." povzdechl si. I on často trpí zapařením v létě. Štěstí, že si už docela zvykl a jeho srst se pomalu měnila k obrazu zdejších poměrů.

Loterie 1/5

Skeptické otázky byly naprosto pochopitelné. Ano, proč by tam žili? Proč se tam usídlili? Proč neslezli nikam níž? Pro cizince nepochopitelné, pro Sikua jasné jako facka. Tak jasné, že se nad odpovědí musel pořádně zamyslet, aby vůbec odpovědět dokázal. Proč by vlci necestovali za lepšími podmínkami? Siku si vzpomínal na spoustu krásných mrazivých dnů, kdy přicházelo jaro a oni kočovali na výše postavená místa, aby dovolili přírodě dělat svou práci. Vždy, když se oteplilo, jejich "zimní úkryt" zalil roztátý sníh a led. Každou zimu se vraceli do níže položené oblasti, kde jim skaliny poskytovaly jedinečný úkryt. Byli tam doma. Byli spolu a šťastní. Vzpomínal si na obrovské vlky ze své smečky. Velké, mohutné, pokryté tou nejtužší a nejteplejší srstí, jaká se u vlků dá najít. Ležet v chumlu byl nejlepší zážitek na světě. Tísnili se k sobě, zahřívali se a byli spolu. Před očima se mu promítla vzpomínka na klidný spící obličej jeho sestry.