Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5/5

Vytrhlo ho z úvah vyprávění o sestře. Tomu se chtěl věnovat naplno, už kvůli tomu, že měl o ni velký strach. Jen je škoda, že ji Goth zjevně viděl skutečně jen na zlomek chvíle. Siku zklamaně svěsil uši. Takže se přesto nic nedozví. A navíc mu bylo potvrzeno, že není zcela v pořádku, že vypadá zuboženě. Ale na druhou stranu... pro běžné vlky někdo jako on nebo Sesi museli vypadat zuboženě prakticky pořád. Zubožení se už narodili. Proto jen chápavě kývl a snažil se si to nebrat moc k srdci. "Chápu, navíc tehdy jsme se neznali. A kdyby ano... asi by od tebe stejně ute-teda ušla." opravil se. Sesi by utíkat s nejvyšší pravděpodobností nedovedla. Morgoth poznamenal, že u toho byl i Ivar. Ah ták! Takže to bylo tehdy. Pomyslel si a jeho zklamání se ještě prohloubilo. Byla to už skutečně velká řádka dnů, od té doby se mohlo mnohé změnit. I když... to mohlo i za jediný den. "Ale jistě, zmínil. Jen... jak sám říkáš, že to už dlouho. Nevím jak se dostat k aktualnějším informacím o sestře." povzdechl si. Jemně ho zašimralo v břiše při zmínce o tom, že se Sesi vyptával na mě. Byl na mě naštvaný, nevěděl kde jsem ani jak jsme na tom... spolu. A přece se vyptával vlků okolo. Kdyby to nebylo nechutně trapné, zachichotal by se jako pubertální vlčice. Ale udržel se a nechal to jen při radostném úsměvu.

Loterie 4/5

Pokleslou náladu Morgoth násilím zaplašil a Siku to plně respektoval. Moc dobře věděl, co to znamená mít splín, ale nemít sílu se o něj podělit. "Rozumím. Kdyby sis to někdy rozmyslel, jsem tu. Kdykoliv. Ale taky to z tebe nebudu tahat a nebudu tě k ničemu nutit." Nahodil chápavý úsměv a jak slíbil, tak učinil - nechal to být. Nikdy neměl ve zvyku být vlezlý a chápal cizí bolest stejně dobře, jako tu svou. Takže vůbec. Ale věděl, že někdy není mluvení možné a že nutit ostatní k otevření je stejná hloupost, jako nabízet nevyžádané rady. "Taky jsem o hodně přišel a někdy jsem si chtěl o tom promluvit... ale jindy jsem chtěl jen mlčet a dělat, že se nic nestalo." povzdechl si zúčastněně. Pravé poledne se hlásilo o pozornost, a i když skrze stromy a věčný bílý opar nebylo nic vidět, vzduch byl cítit vrcholem dne. "To je divné, taková mlha... A drží se vysoko. Letos bude krutá zima." pronesl Siku zamyšleně. On sám by se téhle nížinaté zimy neměl vůbec obávat, ale něco mu říkalo, že to nebude tak pohodové, jako minulá zima.

Loterie 3/5

Morgoth se chvíli xichtil jako kdyby měl tetanus, ale nakonec z něj vypadlo celkem rozumné moudro. "No, je pravda že vždy, když se trochu najím, je mi lépe." přiznal. "Možná kdybych jedl pořádně, některé neduhy by se trochu vylepšily." Nechtěl být zbytečně optimistický, akorát by pak byl zklamaný z toho, že to nevyšlo dle původního plánu. Byl si jistý, že jeho geny, vachrlaté narození a bídná životospráva, která se ho drží po celý život, se na něm musely negativně, a hlavně trvale, podepsat. Zmínka o vodě donutila Sikua se provokativně ušklíbnout. "Myslíš, že ta šedá barva a hrubé kusy jsou špína?" zeptal se ho pobaveně, "No... vlastně kdo ví, co kdybych to zkusil nějak... utřít?"protáhl a pořádně se o něj otřel. Úplně jako kdyby otíral bahno o kůru stromu. Mohlo to působit jako kdyby byl skutečně špinavý, ale kdyby se Morgoth prohlédl, mohl zjistit, že na něm není ani smítko. "Jen vtipkuju, nic na sobě nemáš. Takovou tvrdou rozcuchanou srst mám pořád. Jen v létě mi vylíná podsada a zůstává ta měkčí vrstva." vysvětlil a stále se občas pobaveně pousmál. Tyhle žertíky ho baví.

Loterie 5/5

Poznámku o bláznech možná přešel, možná neslyšel. Nejspíš to bylo nejlepší pro všechny, protože citlivý Siku by z toho byl akorát tak špatný. A to nikdo nechtěl! Snad. Souhlasně přikývl. "Přesně tak. Omegy nemají žádná práva, ale ani žádné povinnosti. Celé dny jsme si se sestrou jen hráli, bavili se s ostatními a snažili se být co nejmenší přítěží." usmál se. Kdokoliv jiný by z toho byl špatný, nebo se třeba styděl, ale ne Siku. Siku svůj starý život miloval. Byl bezstarostný a šťastný a kdyby se býval byl neztratil, byl by spokojený až do dnes. Pokud by nezemřel. "Kdo ví, někdy mám dojem, že mé srsti už nic nepomůže." zasmál se odlehčeně. Ale... co když pomůže? Co když bude mít možnost pořádně jíst a spraví se? Třeba se i naučí lovit a... ach to by byla krása. Ale zároveň ho to děsilo. Ta... zodpovědnost.
Kalné myšlenky zahnal jednak proto, že mu byly nepříjemné, druhak protože Morgoth byl ten, kdo měl nyní nárok na to být smutný. Ale... z čeho? "Ach, to mě mrzí. Omlouvám se, nechtěl jsem tě rozesmutnit." stáhl omluvně uši a šťouchl do něj čenichem. "Kdyby sis o tom chtěl promluvit... no... víc. Rád ti nabídnu své ucho. Jsem dobrý posluchač." Snažil se působit povzbudivě, ale pravdou bylo, že opravdu těžce nesl, když bylo někomu nedobře. Už dávno věděl, že nedokáže zahnat všechno hoře, ale rozhodně se o to pokoušel jak se jen dalo.
Náhlou vášeň Siku nečekal a vyplašeně protáhl tlamu a přikrčil se. "To nevím." přiznal a olízl si nervózně čumák. Odvrátil pohled a jen tiše zašeptal: "Sesi je... narodila se ne úplně zdravá. Ani jeden z nás, ale ona to schytala víc. A teď když jsem ji zase potkal... dopadla mnohem hůř než jsem kdy mohl dopadnout já." Stáhl pysky a oči se mu zalily slzami. Obraz zbídačené sestry s prázdným pohledem ho strašil v nočních můrách. Kéž by to byla jen noční můra...
Odhodlání někoho jiného mu samozřejmě pomohla se dát trochu do kupy. Ale jen do chvíle, než dokonale popsal jeho malou milou Sesi. Siku zůstal stát a užasle na Morgotha zíral. "Tys ji... potkal?" zamumlal. "V-vypadala jako já? Malá samičí verze mě? M-má vybledlejší masku v obličeji, ale... a-ale je moje dvojče!" Nasucho polknul. Popis by mohl sedět na kohokoliv, ale Siku v něm jasně viděl Sesi. Koho taky jiného? Toužil po tom, aby to byla ona! "Jak se má? Kde jsi ji potkal? Je v pořádku?" Okamžitě ho zasypal otázkami.

Loterie 2/5

Odlehčená atmosféra odcházela a zase se vracela. Vlastně to bylo celkem příjemné, napovídalo to otevřenosti vlka, se kterým nyní Siku tráví čas. "Pravda, vlastně jsme v tomhle na stejné notě." zazubil se zjizvenec. On sám tolik pověrčivý nebyl, ale rozhodně v něm sídlily zvyky jeho rodiny. Nicméně rychlý ústup veškeré radosti a nadšení z debaty bylo při nejmenším podivné. Siku se malinko sehnul, aby vyhledal Morgothův pohled, který mu úspěšně utíkal. "A-ano, je to... ehm, asi podobné. Jsi... jsi v pořádku?" zeptal se a i když věděl, že nedělá nic špatného, podvědomě očekával, že se Goth po něm ožene. Nic takového se ale nestalo.
"Sestra byla přesvědčená, že jsem z lovu utekl." přiznal hořce. "Dle jejích slov mě celá smečka hledala dlouhé týdny, než usoudili, že jsem nejspíš padl někomu jako večeře." Po těchto slovech se otřásl. "Myslela si, že jsem byl sežrán a moje duše nikdy nenajde klidu. Musela to být pro ni strašná muka... nedivím se, že ji zjištění, že žiju, tak zdrtilo." povzdechl si posmutněle.
Bylo fajn, že přesedlali na veselejší téma, tedy téma smečky. "Ja také ne." zasmál se. "Ode dne, kdy jsem své smečce zmizel, jsem byl stále sám. Mnoho jsem viděl a mnoho zažil, ale nikdy jsem nesešel z cesty. Až teď."

Loterie 1/5

Siku na Morgothova slova jen souhlasně kývl. "Pro mnohé to hrozné bylo. Ale pro většinu jediný způsob života, který uznávali." Ano, konzervatismus, filozofie síly a přežití a k tomu všemu láska k domovu všem bránila odejít. Po celé generace se vlkům ze severu tvořila specifická srst, imunita i schopnost přežití, aby mohli v náročných končinách přežít. A většinu času to byl skutečně krásný a jedinečný život. Ale jedinečnost si žádá vysokou daň, často v podobě hladu, silných nepřátelských šelem či živelných nástrah. Moc protivníků však neměli. Zřejmě proto je nyní Siku tak úzkostlivý z toho, že je jeho les nechráněný, nekrytý a jediná věc, která jej chrání, jsou strašidelné zvuky Meluzíny. Hlasitě se zasmál. "Přesně tak! Lovci byli větší a mohutnější než já o dost. Srst měli všichni o mnoho hustší a kvalitnější. Taky jsem méně jedl, přeci jen jsem byl omega. Ale vždy o mě bylo postaráno." zavrtěl ocasem.

Loterie 3/5

Pro jeho společníka byly tyto informace nejspíš stejně abstraktní, jako ty jeho pro Sikua. Pobavilo ho to, mátli se a obohacovali navzájem. "Těžko říct, jsme obecně dost pověrčiví." zasmál se Siku. "Spalujeme své mrtvé, aby došli klidu a míru. U nás se věří, že když někoho sežere jiná šelma nebo dravec, mrtvý nedojde klidu. A tak je rituálně spalujeme, abychom se ujistili, že jejich duše opustí tento svět klidná." Zavrtěl ocasem. Tuhle jejich pověru měl rád, dovolovala všem vlkům se se zemřelým rozloučit a nestrachovat se o to, co s ním bude po smrti. "Nepamatuju." zavrtěl hlavou. "Mám černo od chvíle, kdy jsem viděl blížící se velké zvíře. A i poté, co jsem se probudil, jsem měl velké výpadky." Špatné vzpomínky na tu dobu má, asi nejhorší ze všech. Dokonce horší než když ho na jeho cestách šikanovali cizí vlci a jakákoliv zvěř, kterou potkal. Bohužel ho to neobrnilo, spíš naopak.
"Tenhle koncept se mi líbí." přiznal, i když to v něm vyvolalo vlnu strachu. Nesoudit. Jde to vůbec? Jde skutečně nikoho nesoudit za to, kým je? Kde je hranice studu a nebezpečí? I když... neublížit a nezabít by měly být pravidla, která zajistí smečce bezpečí. Ale co když se objeví jiné problémy s tím spojené? Jen Siku v tuto chvíli si nemohl představit jaké.

Loterie 2/5

Siku se usmál, zatímco mu z oka vyklouzla osamělá slza nostalgie. "Bylo to perfektní místo. Perfektní pro nás. A my byli na něj dokonale přizpůsobeni. Má srst nebyla a nikdy nebude taková, jakou mají ostatní členové smečky, do které jsem patřil. Nejsem ani nejvyšší ze všech, ani nemám nejpevnější konstituci." Tohle mohla být překvapivá informace, vzhledem k tomu, že Sikuova srst je tak hustá, že nepropustí ani ten nejsilnější a nejostřejší vítr. Vysoký je jako strom, tyčící se nad keři, a konstitučně je sice vychrtlý, ale kosti má pevné a mohutné jako skála. Přesto přese všechno byl spíš průměr až lehký nadprůměr. Arktičtí vlci jsou skutečně překvapiví obři mezi vlky. "Kočovali jsme mezi ročními obdobími. Za potravou, bezpečím a vhodnými úkryty. Ale daleké cesty by naši nejmladší a nejstarší nezvládli. Stejně jako by většina nezvládla teplejší oblasti. Horká léta pro nás často znamenala mnoho nemocí a potíží s kůží." povzdechl si. I on často trpí zapařením v létě. Štěstí, že si už docela zvykl a jeho srst se pomalu měnila k obrazu zdejších poměrů.

Loterie 1/5

Skeptické otázky byly naprosto pochopitelné. Ano, proč by tam žili? Proč se tam usídlili? Proč neslezli nikam níž? Pro cizince nepochopitelné, pro Sikua jasné jako facka. Tak jasné, že se nad odpovědí musel pořádně zamyslet, aby vůbec odpovědět dokázal. Proč by vlci necestovali za lepšími podmínkami? Siku si vzpomínal na spoustu krásných mrazivých dnů, kdy přicházelo jaro a oni kočovali na výše postavená místa, aby dovolili přírodě dělat svou práci. Vždy, když se oteplilo, jejich "zimní úkryt" zalil roztátý sníh a led. Každou zimu se vraceli do níže položené oblasti, kde jim skaliny poskytovaly jedinečný úkryt. Byli tam doma. Byli spolu a šťastní. Vzpomínal si na obrovské vlky ze své smečky. Velké, mohutné, pokryté tou nejtužší a nejteplejší srstí, jaká se u vlků dá najít. Ležet v chumlu byl nejlepší zážitek na světě. Tísnili se k sobě, zahřívali se a byli spolu. Před očima se mu promítla vzpomínka na klidný spící obličej jeho sestry.

Loterie 5/5

Odvrátil hlavu, neboť neměl vůbec žádnou kontrolu nad svým výrazem. Netušil, jak se tváří, a tak raději svou tvář na moment skryl, než se trochu uklidnil. "Navíc jsem se probral na neznámém místě hluboko pod srázem. Kdo ví, co se se mnou dělo, zatímco jsem byl mimo." podotkl jen tak mimochodem. To už se bohužel, nebo bohudík, nikdy nedozví.
Zmínka o toleranci ho zaujala. Konečně něco, z čeho neběhal mráz po zádech! "Ano? Co tím myslíš?" zamrkal překvapeně. "Co znamená nesoudit?" Význam toho slova Siku znal, ale nějak neuměl určit, co by to znamenalo pro smečku. Ale zaujalo ho to, ne že ne. Vlastně dávali dohromady perfektní plán perfektní smečky, bodejť by ho to nezajímalo. "Chci." přitakal s úsměvem. Rozhodně chci! Výskla jeho mysl nadšeně.

Loterie 4/5

Soucit Gotha sice hezky hřál, ale obviňování jeho smečky, která dělala co mohla, aby co největší část vlků přežila, se mu nelíbilo. "Udělali jen to, co museli." udeřil tvrdě, tedy tvrdě na Sikua. Byl to poměrně jemný odpor, ale ve srovnání s tím, jak tiše a plaše se zjizvenec běžně vyjadřuje, to byl rozhodně rozdíl. "Silnější přežije. Kdyby se smečka starala o každého bez rozdílu, nepřežila by. Vlastně se divím, že mě a sestru neusmrtili hned po narození. Dvě slabá, od pohledu nemocná vlčata mrtvé matky a šíleného otce. Do dnes nechápu, proč nás nechali žit." povzdechl si. "Nejspíš za to může slunovrat. Vlci narození na zimní slunovrat mají být předurčeni k velkým činům." Siku se sarkasticky uchechtl. Bylo to absurdní, k popukání. Život měl skutečně zvláštní smysl pro humor, že nechal jeho a Sesi narodit se v nejposvátnější čas, jaký existuje.

Loterie 3/5

Morgoth pochopitelně nechápal, proč by smečka středně velkých šelem, tedy vlků, šla po tak ohromném zvířeti, jako je los nebo sob. Stále zapomíná, že jižani i v období sucha mají možnost alespoň v noci najít malá zvířata, nebo plazy. Nezasytí to tak, jako pořádné zvíře, ale aspoň něco. Chápavě se na svého přítele usmál. "Protože hrozí, že do konce zimy nepotkáme jedinou živou duši." vysvětlil pravdivě a bez příkras. Dobře si vzpomínal na svou úplně první zimu. Tu zimu, kdy se narodil. Bylo to strašné období, zahynulo nejen plno mláďat o mnoho odrostlejších, než on a Sesi, ale i starší členové smečky to nezvládli. Tehdy si plně neuvědomoval strasti takové zimy, byl příliš malý, než aby tomu rozuměl. Ale pamatoval si na mrtvá těla vlků a příšernou zimu, která mu nejspíš nenávratně pochroumala už tak chatrné zdraví.

Loterie 5/5

Ještě že tohle téma pominulo. Trochu se vyzpovídal, malinko si ulevil a šlo se dám. Zarazil se, když Goth zmínil pravidlo "nezabíjení". "P-proč by někdo... errrr teda jo! Rozhodně ano." zasmál se nervózně. Jiný kraj jiný mrav, říkal si, když se snažil přejít fakt, že nezabíjení nepovažuje za samozřejmost. Nicméně motivační řeč světlého vlka byla tuze přesvědčivá. Jak tak nad tím přemýšlel, vlastně se mu ta myšlenka zamlouvala i jinak, než jen jako krok ke změně. Začínal v tom vidět ono poslání. Intenzivně přikývl, a to hned několikrát, zatímco dumal nad vším možným i nemožným. "A... ti správní vlci... to jsi třeba ty?" zeptal se hravě a šťouchl do něj bokem. Jen tak jemně, stejně jemně, jako byla jemná jeho povaha. Nezmohl e na větší popíchnutí, na to nebyl stavěný. "Máš pravdu! Když se do toho vložíme, může to být perfektní místo pro všechny. Pro každého, kdo hledá zázemí." A na znak jasného přesvědčení si dupnul. Tak a je to. Je rozhodnutý. Bude alfou! Ale ne jen tak naoko, ale skutečnou alfou, která bude schopna se postarat o svůj les a o všechny, kdo tam budou žít. Ale aby něco takového dokázal, potřeboval najít Ivara. Vzhlédl k obloze a vyhledal záblesk jasného poledního světla, které se dralo přes těžká mračna a husté stromy. Najdu tě, drahý. A společně to vyřešíme. Vyslal myšlenku, která se k jejímu příjemci dozajista nedostane.

Loterie 4/5

"Nevím, co přesně se dělo, ale pamatuju si střet s jejím kopytem. Byla vyděšená a naštvaná a já jí přišel pod ránu." otočil se tak, aby Morgoth viděl jizvu po sobím kopanci. Byla to nepěkná keloidní jizva, která pochází z rozšklebené zanícené rány. Měl štěstí, že to vůbec přežit. I když... dalo se vůbec mluvit o štěstí? "Když jsem přišel k sobě, byl jsem na neznámém místě úplně sám. Všechno mě bolelo, byl jsem potlučený a dezorientovaný. Nevěděl jsem kde je sever a kde jih, tak jsem prostě jen šel. A už se nevrátil." sklopil decentně uši. Tehdejších několik dnů až týdnů jeho mozek úplně vytěsnil. Těžko říct, zda to bylo z psychického traumatu, nebo z toho šíleného otřesu mozku, který měl. Dost možná i blouznil a trápily ho halucinace, ale v tom stavu, ve kterém byl, nemohl odlišit sen od reality.

Loterie 3/5

Jistě, ovšem že se ptal i na něj. Bylo by divné kdyby ne. A přestože byl Siku už dávno se vším v minulosti srovnaný, vyvolalo to v něm vlnu smutku. Pousmál se a najednou vypadal neskutečně vyčerpaně. Povadlé koutky, protáhlá tvář, matné oči. Zestárl o několik let. "Neodešel. Ztratil jsem se." připustil tiše. "Moc si z toho dne nepamatuju, ale vím, že jsme šli na lov určený pro celý měsíc. Bylo období kruté zimy a hladu. Stopovali jsme velké zvíře, já měl být návnada a neměl jsem se plést lovcům pod nohy. Jen jsem měl přilákat pozornost, ale ten sob byla samice s mládětem." povzdechl si. Je to dávno za tebou, Siku, je to pryč. Mluvil sám k sobě, zatímco se mu hlavou proháněla nemilá a velmi zrnitá vzpomínka na den, kdy se vše změnilo.