Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 3/5 (8)
Červenec 6/10

Když se konečně osvěžil, naložil se do vody a chvíli plaval ze strany na stranu. Cítil, jak mu srst těžkne. Nasávala vodu a tahala ho svou tíhou, ale nepromokl zcela. Jen tak okrajově. Tušil ale, že by to mohlo stačit - uvolněné chlupy byly poměrně nacucané. Ztěžka vylezl z jezera ven a oklepal se. Srst lítala všude, bylo to jako kdyby explodoval. "Fuuu, to bylo příjemný!" zašvitořil spokojeně. Hned se cítil o několik kilo lehčích. Ne že by to odpovídalo pravdě, ale pocitově rozhodně ano. Svalil se na zem a otíral se ze všech stran o travnatý povrch. Po chvilce válení se, otírání a lebedění se zvedl a rozhlédl po okolí. Chtělo by to nějaké trny. Nebo jehličí. Prostě něco ostrého, co mi srst pořádně protrhá. A v tu uviděl křoviny šípků. Plody už byly pěkně načervené, ale ještě nezralé, tvrdé. Zato trnů měly víc než dost.

VLA 2/5 (7)
Běh na dlouhou trať - Start 1

Není kanibal? Není kanibal! Jooo ještě že není kanibal. Siku se rázem o mnoho uklidnil. Pořád byl ve střehu, ale jeho výraz nabral na jakési omámenosti. Nebudu sežrán. Pomyslel si spokojeně. Stále tu však byl fakt, že vlkovi dluží za záchranu. Ten však měl očividně jiné plány a zjevně si Sikua někdy v budoucnu najde. Nasucho polknul. Snad to bude za dobrých okolností a při dobré náladě.
Černý se zdál být vlkem se zvláštní morálkou. Váha činů se odráží jen v hlavě... nojo, ale kolik černých činů začerní duši úplně? Myšlenku však nahlas nevyřkl. Částečně proto, že se obával reakce a částečně pro náhlou přítomnost cizího vlka. Tedy spíš vlčice. Velmi mladé a velmi veselé. Bylo to příjemné osvěžení. Ihned se představila, což nechalo černého ve značném zaražení. Upozornil ji na nebezpečí močálů a využil dlouhána jako odstrašující příklad. Ten se odlehčeně zasmál. "Jo, močály jsou zrádné, tak pozor na to, kam šlapete. J-já jsem Siku." Představil se plaše. "Moc mě těší, Omóriko." zavrtěl ocasem v reakci na její přátelskou řeč těla. A hlasu. A vůbec celého zjevu. Za jiných okolností by byl nadšený z cizí přítomnosti, ale dnes se cítil unaveně a další interakce by dost možná zanechala šrámy na prvním dojmu.
"Odpusťte, asi se vzdálím. Musím si... ehm, musím ještě něco zařídit." obrátil pohled přímo na černého. Bylo to poprvé za jejich setkání, co mu Siku hleděl přímo do očí. Někdo by to mohl považovat za výzvu, zvlášť když vezmeme v potaz, že Siku nedopatřením zírá opravdu pronikavě a ostře. Nicméně pravdou je, že chtěl jen upoutat jeho pozornost. "Dlužím ti za život a hodlám svůj dluh splatit. Jsem sice tulák, ale věřím, že až to bude potřeba, střetneme se. Snad ti nakonec k něčemu budu." Věnoval mu přívětivý úsměv, než se s oběma rozloučil, otočil se a odešel.

//Jezírko Lavender

VLA 1/5 (6)

Červenec 5/10

"Zdravím." pronesl k mladému medvědu stydlivě a sklonil hlavu, aby se napil. Všiml si, že na něj zleva zírá divoký králík. Byl stejně šedý, jako Siku sám. A zdálo se, že má stejný problém se srstí, jako on. Trčely mu všude možně trsy povolené srsti a zdálo se, že se mu do ní také zamotává bordel z okolí. Siku se měkce usmál.
"Hrůza, co?" zkusil navázat konverzaci, i když věděl, že mu králík nemůže rozumět. Ten jen zahýbal čumáčkem, natáhl k dlouhánovi tlapičku a letmo se ho dotkl na fouskách. Dost odvážný krok od něčeho tak malého a křehkého. Hned na to zmizel v rávě, zatímco Siku jen nechápavě koukal směrem, kde ho viděl před chvílí stát. "Divný." zabručel zmateně, než se konečně napil svěží a velmi příjemné jezerní vody.

VLA 5/5

Červenec 4/10

Jezero lákalo k napití. Nepsané pravidlo míru bylo něčím novým. Siku nikdy nepotkal místo, kde by zvířata koexistovala jen tak, bez nutnosti se na sobě krmit. Ani u pouštních oáz nebylo zcela bezpečno. Občas se našel někdo, kdo se zkrátka rozhodl, že hlad a sobecké hodnoty jsou přednější, než klid u jediného napajedla široko daleko. Tady se však zdálo, že je to jiné. Zvířata se nerozhlížela a nebála. Necítila strach či nejistotu, když k nim Siku přicházel zezadu. Pohlédl doprava, setkal se s pohledem mladého medvěda s rozcuchanou srstí. Vyšel z něj hluboký zvuk. Medvědi mají velmi špatnou, ba dokonce skoro žádnou mimiku, takže nepoznal, co si myslí. Ale vzhledem k mladému věku a klidných pohybů tvora, mohl předpokládat, že ho asi zdravil.

VLA 4/5

Červenec 3/10

Netrvalo dlouho, nebo možná ano, ale Siku to nevnímal jako dlouhý čas, a dorazil k jezeru, do kterého se potok vléval. Bylo poměrně velké a když se podíval pořádně, všiml si, že všude kolem to žilo. Opravdu žilo! Spousta zvířat různých druhů. Srnky, zajíci, opeřenci malí i velcí, vznešení jeleni i bystré lišky, malé šelmy i velcí kopytníci, vlci různé srsti, různých tvarů a různých velikostí. Vypadalo to tu jako v ráji. Nikdo nikoho nepřepadal, nelovil, býložravci se neschovávali ani neutíkali. Vládl tu klid a harmonie. Dlouhán byl zpočátku nejistý, ale nakonec vzal odvahu do hrsti. Opravdu toužil po společnosti, tak moc, že mu nezáleželo na tom, kdo to bude. Zda vlk či malý vrabec. Chtěl cítit, že kolem něj existuje život. Udělal několik nesmělých kroků, které se změnily v jisté a rozhodné. Ano. Chce být teď u jezera. A chce se družit. Nějak.

VLA 3/5

Červenec 2/10

Oklepal se a vyválel se v trávě. Bylo příjemné se drbat o kamínky a kořeny stromů. Navíc tím otrhal i malou část srsti. Účinek však nebyl nic moc. S povzdechem se tudíž vrátil k potoku a celý tam vlezl. Máchal se, válel, blbnul a otíral se o kameny jako drobná kočkovitá šelma. Ne že by to nebylo fajn, ale potřeboval by víc vody. Vydal se tedy směrem po proudu a u toho se co nejvíc krčil, aby byl co největším dílem pod vodou. Chňapal po hladině, chytal mušky a komáry, cákal všude kolem. Malebná krajina byla hojně zarostlá vysokými křovinami a hustou trávou. Floře se u vody zjevně náramně dařilo. Měl jedinou stížnost a to na špatný dohled. Moc toho skrz porost neviděl. Ale také nebylo vidět na něj! A to bylo naopak velice dobře. Mohl trochu upustit páru a nebýt ve 100% stresu každou minutu každého dne.

VLA 2/5

Červenec 1/10

Po příjemně stráveném ránu u vody se Siku rozhodl, že už je vážně na čase se nějak zbavit přebytečné podsady, která se sice už dááávno uvolnila, ale ne a ne opustit jeho přehřátý kožich. No vážně, bylo to neuvěřitelně otravné. Kromě toho, že ho chlupy lechtaly, tahaly a nechával za sebou neustále chlupatou stopu, mrtvé chlupy ho neuvěřitelně hřály. Bylo mu horko. Venku sice nebylo žádné velké parno, ale bylo léto a to s sebou nese i fakt, že pro seveřana, jako je Siku, je to prostě velice teplé počasí. A s tímhle kožichem to bylo o to horší. Krok číslo jedna částečně splnil. Už se vykoupal! Zda to bylo dost, to nevěděl. Voda z něj kapala, ale připadal si naprosto suchý. Vrchní vrstva srsti nepustila skrz ani náznak vlhkosti. Jak svůj kožich v zimě miloval, v létě ho nesnášel. A proklínal.

Vlk se vůbec netajil tím, že Sikuem pohrdá. Celkem pochopitelné, na takové jednání byl zvyklý. Vlastně by ho mnohem víc překvapilo, kdyby na něj byl milý, nebo co. Seilah ho celé dny přesvědčovala o tom, že ho nechce sežrat. Ach Seilah... kéž bys tu tak byla.
Siku neměl však úplně čas ani prostor na smutek. Musel se nějak ubránit před cizincem. Tedy... musel? Pomohl mu, ne? Někdy svět prostě nedává smysl.
"Oplatit?" zopakoval po černém a natáhl k němu uši. "Jistě! Sa-samozřejmě, to je jasné, haha... velmi rád Vám oplatím Vaši laskavost! Nějak hodnotně, třeba... třeba pomocí, radou, informací... jojo, informací já mám spousty! Tedy... ne tady z této země, jsem tu poměrně nový. Ale jsem ve sbírání informací velmi dobrý! A taky jsem extrémně vychrtlý a nedobrý, opravdu nutričně žádná sláva. A s chutí to bude ještě horší." olízl si nervózně pysky. Zas mele. Chtěl přesvědčit vlka o tom, že je určitě užitečný, ale ne jako oběd. Místo toho mu však nejspíš způsobil bolehlav svým překotným blekotáním. I Protiva kdesi v koutku jeho hlavy tiše zaúpěl. Nedalo se to poslouchat. Tak raději sklapnul a podřízeně zašvihal ocasem přitisknutým z zadním nohám.
Vlk se zdál být také dost přísným a tajnůstkářským ohledně svých vlastních informací. Dává si pozor. Že by byl také tulák jako já? Vlci bez smečky musí být opatrní. Pomyslel si šedý dloihán. "To ano... není každým den posvícením. Teda... já těch posvícených dnů obecně moc nemám." přiznal s tichým smíchem. Byl se svou situací velice dobře obeznámen. "Navíc... asi se mi to děje kvůli tomu, že jsem spáchal neodpustitelný hřích." povzdechl si se staženýma ušima. "Když někdo blízký zemře kvůli tomu, že jste ho nedokázal ochránit... dějí se pak špatné věci. Takže asi dobře mi tak." Věnoval černému cizinci velmi krátký přímý pohled plný hanby a smutku. "I tak Vám děkuji za záchranu. I když si zasloužím trpět, jsem vděčný za svůj život." pousmál se. Bál se cizince, ale nehodlal se obracet zády svému osudu.
Otázka na Cedr zas o kousek víc rozšklebila otevřené rány. Proč tam jde... pravda. Proč vlastně? Je to vůbec rozumné? Slíbil jsem to!
Siku si uvědomul, že prodleva mezi otázkou a odpovědí je delší, než je zdrávo. "Ah! Já... no, jdu... musím tam něco zařídit." odvrátil hlavu. "Nebo spíš předat informaci. A učinit pokání. Pravděpodobně také čelit trestu za své činy. Kdo ví. Ale vůbec nevím jak se tam dostat." přiznal. Tušil jen jakým je to směrem, ale nic víc.

Přihlašuji vlka: Siku
Hlásím se do týmové výzvy: HELL YEAH!

Uh, děvčata vím, že je to teď určitě těžké brát s nadhledem, zvlášť pokud jste se pohádaly a máte dlouhodobě konflikty (stává se, vztahy nejsou jen žabičky a koaly, občas to jsou taky jednorožci co kradou orgány a prodávají je na černym trhu).
Určitě jsi teď plná emocí a křivdy a máš na své emoce více než právo, ale popravdě není to zbytečně unáhlené? Nechalas tu obrovský kus práce, hodně nápadu, udělala jsi díru do Gall, tvé postavy jsou ikonické a osobně si neumím představit odchod tolika důležitých postav ani tebe jako hráčky. Jsi prostě důležitá, tak to je a nezmění to sebevětší drámo.
To že Gall přijde o tvou práci, well blbý, ale shit happens. Nicméně to, že přijde o tebe jako o člověka, tvůrce a hráče... to se pocítí sakra hodně. Možná se na to budeš chtít vyspat, probrat to s pár lidma, kterým věříš a kteří ti dají jiný pohled na věc, možná když se vykomunikuje a urovná kořenová příčina, která nejspís vznikla v komunikaci se Skyl... možná si to pak rozmyslíš a nikdo o nic nepřijde.
Jsme tu většina dospělírozumní lidé, emoce k životu patří a kdykoliv se dá začít znovu. Třeba i lépe.
Máme tě rádi. Nas*ala jsem tě, ale mám tě ráda, sori.

Zoufalá snaha o přivolání pomoci zafungovala překvapivě rychle. Ani ne minutu poté, co ze sebe vyloudil vyplašený zvuk, který by klidně mohl kde koho připravit o sluch, kdyby seděl hned vedle něj, se objevil vlk černý jako noc. Tak sytou černá barva se nevidí zrovna často, zvlášť v kombinaci s rudýma očima, které nasvědčovaly tomu, že tenhle tvor ovládá magii ohně. Není proto žádným překvapením, že si Siku na chvíli myslel, že ho opět šálí zrak. Navíc po tolika nadpozemských situacích by to bylo pravděpodobnější, než náhodně potkat skutečného smrtelného vlka bloudit ve stejných močálech, v jakých se on zasekl.
Pochybnosti ho však přešly ve chvíli, kdy vlk promluvil a z nějakého důvodu bylo nad slunce jasné, že se celá tahle chvíle skutečně odehrává v reálném čase i prostoru. A s reálným vlkem. Nevědomky s mu rozkmital ocas v radostném uvědomění. Je zachráněn! Nejspíš...
"Nejde." kňournul v odpověď a bylo vidět, že má na krajíčku strachy i úlevou. Na káravou poznámku silně zakýval hlavou, zatímco tam tupě stál a díval se na černého cizince jako na svatý obrázek. "Pomůžete mi prosím? Ještě chvíli a stane se ze mě zkamenělina." Siku stáhl uši a sklonil hlavu, když ho cizinec chytil za volnou kůži za hlavou, a nechal se vytáhnout. Přestože se vážně snažil pomoct, zaseklé nohy mu to nedovolovaly. Nezdálo se však, že by s tím vlk měl nějaký problém.
Nic nevážíš, celé dny jsi nás nenakrmil. Tahá tě jako nějakého opeřence s dutými kostmi. Ozval se Protiva protivně. Ne že by neměl pravdu, neměl prakticky žádný tuk, byl jen nohatá kostra potažená kůží. Neupravená nohatá kostra. Línal, srst měl špinavou a ulepenou nejen od bahna, ale i od běžné špíny. Navíc byla nekvalitní kvůli věčnému hladu, rozcuchaná a slepená. Zato černý vlk byl čistý. Srst měl upravenou, hladkou a docela se i leskla. Siku si nemohl pomoct, cizince si prohlédl a zahanbeně odvrátil hlavu.
"Děkuji, zachránil jste mi život. Jsem vaším dlužníkem." věnoval vlku vděčný a podřízený pohled ze spod, jak se před ním krčil. Vypadal tak o dost menší, než ve skutečnosti byl. Poodešel od černého kousek stranou, aby se mohl oklepat a nepotřísnit u toho svého spasitele. Kromě faktu, že mu byl vážně vděčný, tu byla i skutečnosti, že kdyby ho naštval, mohl ho klidně darovaného života ihned zbavit.
Dotaz na jeho přítomnost ve zdejších končinách ho donutila taky trochu přemýšlet. "Šel jsem... na sever. Aspoň myslím. Potřebuju se dostat do Cedrového lesa, ale mám jenom matnou představu o tom, kde je." přiznal. Loupnul koutkem oka po cizinci a chvíli přemýšlel, jestli je vůbec na místě se ho na cokoliv ptát. Zvědavost však byla silnější než nejistoty. "A jak jste se sem dostal vy? Nevypadáte... ehm, tedy ne že bych mohl soudit, ale... nevypadáte jako někdo kdo takovými místy běžně chodí." poukázal na jeho upravený vzhled.

//Klimbavý les přes hadí ocas

Čím déle šel, tím ponureji to okolo vypadalo. Tady určitě ještě nebyl. Nebo alespoň si toho nebyl vědom. Posledních pár týdnů byl extrémně mimo a dostával se na náhodná místa aniž by vůbec věděl, jak tam došel. Tu ho Mrtvolka vyhodila u Narrských kopců, tam ho vyplivla díra v časoprostoru, támhle došel ani neví jak, neví kam a neví odkud... dokonce i sem doputoval s mlhou v hlavě. Už se vážně musím dát nějak do kupy... možná by pomohlo, kdybych se najedl. Třeba nemám dost sil! Hlad sice není nijak velký, ale třeba... třeba ho jen nevnímám. Nebo mi prostě jen tělo říká, že bych pro jednou nemusel čekat do úplného vyhladovění.
Myšlenky se mu čím dál tím víc stáčely k základním potřebám a jemu došlo, že už nějakou tu chvíli se pořádně ani nenapil. Byl odpočatý, hlava pročištěná, ale žaludek jistě strádal. Navíc... dehydrataci si už párkrát vyzkoušel a tak trochu to vypadalo, že se o něj pokouší znovu. Tak proto jsem furt tak mimo. Ale... kde se napiju? Rozhlédl se po okolí a do ňufáku ho udeřil ostrý smrad. Zdejší močály páchly jak týdny starý kadáver. Možná dokonce ne jeden, ale celé pohřebiště. To by ale mohlo znamenat, že tu najdu nějakou čerstvější mršinu! Pomyslel si už o poznání veseleji. Za pokus to rozhodně stálo. Koukal okolo, snažil se vyhýbat aktivnímu bahnu a hledal nějakou stopu po uhynulém zvířeti. Místo svačiny však našel docela velký problém. Teplé počasí znamenalo taky obrovská hejna komárů, která Sikua připravila skoro o zrak. Nalítala mu do obličeje, do očí a do nozder. V zápalu boje proti, až příliš reálným a nebezpečným větrným mlýnům, si nedával pozor na to, kam šlape a zahučel do jedné z méně vysušených bažin. Měl štěstí, že bylo takové teplo, jinak by se propadl až bůh ví kam. Nicméně stále byl zaklíněný v husté, tuhnoucí hmotě, která ho ne a ne pustit.
Siku začínal propadat panice. Čím víc se hýbal, tím víc se to bahno na něj lepilo a těžklo. Po chvíli nebyl skoro schopný se hnout. Co bude dělat? Jak se dosud dostane? S panickým třesem se rozhlédl po okolí. Nejspíš to není nejlepší nápad, ale když to neudělá, tak se odsud sám nedostane. A pokud to bahno ztuhne úplně... "To ne..." zasténal tiše v záplavě zoufalství. Kousnul se do jazyka pro kuráž a hlasitě zavyl. Bylo mu jedno, kdo ho uslyší, potřeboval pomoc.

//Osamělý strom přes řeku Tenebrae

Odpočinek u stromu byl nevýslovně příjemný. Sice k němu vedla dost trnitá cesta plná sebemrskačských myšlenek, ale nakonec to za to stálo. Divné místo. Připustil zmateně. Ale ta dlouhé minuty příjemného ticha byly něco krásného a dlouhodobě žádaného. Možná dokonce na chvíli usnul, kdo ví. Ale měl za to, že mu tam stejně nic nehrozilo. Jak by také mohlo, kolik šílenců bylo ochotných projít tou mlhou a čelit vlastním démonům? Měl za to, že moc ne. Zato tady by už mohl potkat někoho, kdo by mu byl schopen ublížit. Nebo se spřátelit. Dodal pro sebe optimisticky. Zatím potkal ve zdejších končinách pár vlků a musel uznat, že žádné z těch setkání nebylo vysloveně nepříjemné. Dokonce ani když se choval zcela nerozumně, nebyl zabit, sežrán ani pokousán. Dokonce měl dojem, že... že ho Nemo částečně chránil. Počkal na něj v tom labyrintu a nesvalil na něj vinu před cizákem, co si z nich dělal dobrý den. Ale kdoví, byl dost mimo, třeba jen neměl sílu.
Prošel lesíkem relativně nerušeně, bez zastávek a s o mnoho čistší hlavou.

//Maharské močály přes Hadí ocas