Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 3/5 (23)
Běh na dlouhou trať 15 - splněno

//Zrádný průchod

Uháněl pryč z propasti s kořistí v hubě. Cítil se, jako kdyby něco někomu ukradl a teď utíká před zákonem. Nebo před popravou. Jakmile opustil nehostinný sloní hřbitov, a dostal se do vzrostlého eukalyptového lesa, zvolnil a přestal se tak vehementně otáčet. Držel křečovitě smrduté sloní maso a u huby se mu tvořila pěna. Oči vytřeštěné, dech zrychlený... vypadal jako šílenec. Nebo jím skutečně byl, aspoň na tu kritickou chvíli. Sebrat maso hyenám ze sloního hřbitova byl skutečně kousek hodný šílence. Zalezl si pod vyvrácený kořen mohutného stromu a pustil se do jídla. Jiní by znechuceně ohrnuli nos nad nevábným pachem masa, který Siku s obrovskou chutí trhal a polykal, jakoby měsíce nejedl. Po vydatném jídle se vyhrabal zpod kořene, najedl se kyselé trávy, kdyby náhodou měl problém trávit zkažené maso, a vydal se hledat nějaký zdroj vody. Měl však obavy, že v tomhle lese žádnou vodu nenajde. Aspoň ne v tomhle ročním období.

//Mangrovy

VLA 2/5 (22)
Běh na dlouhou trať 14

//Uhelný hvozd

Asi se měl spíš vydat doleva. Nebo odbočit o dvě cesty dřív. Nebo do toho lesa vůbec nelézt, protože se zdálo, že jediným východem, je tahle... díra. Veliký sesun, spousta kamenů k seskákání a stále větší tma. Když už měl dojem, že nebezpečí pominulo, uslyšel štěkot hyen. Naježily se mu chlupy na zádech a automaticky vycenil zuby. Ve skutečnosti však měl šílený strach. Přidal do kroku. Potřeboval se dostat na nějaké vlídnější místo, ale pak si všiml, že mrtvolný pach není jenom pach. Všude kolem se válely obrovské kosti. Sloni! Pomyslel si užasle. už dlouho žádné neviděl. Takže i v těchhle končinách jsou taková místa? Tohle ale vypadalo spíš jako jejich hřbitov, než místo k žití. V břiše mu zakručelo a do hlavy se mu vtírala nutkavá myšlenka. Mám hlad. Bylo ale moudré tady zůstávat déle než je nezbytně nutné? Ale ten hlad... když ho teď zají, zas bude mít nějakou dobu dost sil na cestování. Nechal se tedy zlákat, našel co nejčerstvější mršinu a urval si kus masa. Trvalo mu to déle, než chtěl, maso bylo tuhé a špatně se trhalo. Svaly slonů byly těžké na portování. Jakmile se mu to povedlo a odtrhl si poměrně velký, zlehka tlející kus, spěšně se rozhlédl, ujistil se, že ho nikdo nesleduje, a tichým, ale rychlým krokem se vydal pryč.

//Eucalyptový les

VLA 1/5 (21)
Běh na dlouhou trať 13

//Prstové hory

Ještě stále lehce otřesen se plahočil kolem kamenů a skal, až dorazil do šedě zbarveného hvozdu. Aha! Tady už to rozhodně neznal. Do čenichu ho udeřil intenzivní pach spáleniny a ohně. Vše bylo pokryté podivným nánosem jemného prachu, nebo snad... popelem? Stromy, půda, příležitostné potoky, rostliny, všechno mělo jasně popelavou šedou barvu. Jako kdyby celé tohle území vyrostlo přímo z ohně. Bylo to znepokojivé, ale zároveň vzrušující a tak zvláštně hezké. Zmatenost a otupělost se vzdálila a pomalu mizela. Teď chtěl objevovat! Na dech smrti za krkem bude myslet později. Možná. Došel až na holé místo uprostřed lesa, které mu odpovědělo na spoustu otázek svým zjevem. Létající jiskry, horká země, ohořelé zbytky starých stromů, které se ještě stále nevzdali a tvrdohlavě bojují s osudem, který je už dávno dostihl. Je načase jít dál.

//Zrádný průchod

VLA 5/5 (20)
Běh na dlouhou trať 12

//Tmavé smrčiny

Prostředí se rychle měnilo. Vysoké smrky pomalu nahrazovaly nízké porosty, štěrk a skaliny. Povrch země se zvedal, tvořil četné skalnaté útvary a plochy. Silné slunce zapříčinilo, že vše, kde se nenacházela tráva, nebo alespoň nějaká zemina, šíleně žhnulo. Bylo to nehostinné území, kde ani ptáci nezpívali. Bylo ticho. Tíživé a tak trochu depresivní. Měl zvláštní dojem, že se ubírá směrem, kterým úplně jít nechtěl. Horko mu přišlo mnohem sušší a těžší, než kdekoliv jindy. Náhodné tůňky sice byly opravdu osvěžující, ale nepomáhaly okolnímu vzduchu o nich víc, než travnaté plochy plné stébel seschlé trávy. Opatrně našlapoval a snažil se vyhýbat rozpáleným místům. Skály byly v zimě sice nebezpečné, ale celkem příjemné. Teď v létě nejen, že stále hrozil pád, ale navíc ho i sluníčko chtělo doslova upéct zaživa. Neváhal ani minutu, když se terén začal svažovat a odhalil mu blízký hvozd.

//Uhelný hvozd

VLA 4/5 (19)
Běh na dlouhou trať 11

//Tenebrae

Přechod byl opravdu dobrodružný. Celou dobu měl oči přišpendlené na druhém břehu. Hypnotizoval nebližší kámen a modlil se, aby se nemusel podívat dolu. Slyšel hukot vody a cítil kapky vln, které se rozbíjely jedna o druhou. Nedívej se dolu, nedívej se na nohy, jdi dál! Dál! Proboha hlavně se nedívej dolu! Sám sebe napomínal, aby neudělal žadnou kravinu a šel směle dál. Cítil, že mu sem tam kloužou tlapky, tak se víc zařezával drápy do kmene. Teouchnivějící mokré dřevo se odlupovalo, ale Siku už byl skoro na konci. Na posledním metru mu to z nervozity podklouzlo a on se svalil ke kořenům vyvráceného smrku. Díky bohu! Rozechvěle se postavil na nohy a s prázdným výrazem se rozešel skrz jehličnatý les, který se rozprostíral za řekou. Za řekou, která ho málem spolkla. Za řekou, která ho mohla pohltit a už nikdy nenavrátit. Tohle musí nějak vstřebat.

//Prstové hory

VLA 3/5 (18)
Běh na dlouhou trať 10

//Houbový ráj

Opuch už trochu opadl a šedákovi se už výrazně lépe dýchalo. Jak otok ustupoval a do tlamy a krku se vracel cit, pociťoval šimrání a brnění. Bylo to opravdu hodně nepříjemné. Rozhodl se proto, že se co nejdříve napije. Někde tady by měla být řeka, někde... ah, je tu! Siku se před ní zastavil a nedůvěřivě si ji prohlédl. Voda byla tmavá a divoká, řeka hodně vodnatá a k napití moc nelákala. Naopak se zdálo, že kdyby se nešikovně nahnul, skončil by v jejím proudu a nikdo nikdy by ho už nenašel. Siku nasucho polknul. Pro teď pití asi oželí. Ale... co bude dělat? Musí se dostat na druhou stranu, ale plavat rozhodně nehodlal. Jak tak dumal a koukal kolem, všiml si, že přes řeku sem tam leží spadané vzrostlé stromy. Některé byly celkem nedávno vyvrácené, jiné už roky mrtvé a ztrouchnivělé. Musím vybrat ten správný. Pomyslel si a šel občíhnout nejbližší strom. Zdál se být poměrně stabilní a nebyl ani moc oslizlý. To dám!

//Tmavé smrčiny

VLA 2/5 (17)
Běh na dlouhou trať 9

//Elysejská pole

Proběhl halucinační pole jako neřízená střela. Pětkrát u toho zakopl, čtyřikrát projel čumákem po zemi, třikrát se svalil na zem, dvakrát se kousl do jazyka a jednou spolkl včelu, takže má teď oteklý čumák, měkké patro, zduřený krk a blbě se mu dýchá. Musel zpomalit, aby popadl dech. Jazyk mu trčel ven z huby, jak se snažil o to, aby mu nezapadl a on se neudusil. Rozhlédl se po okolí uslzenýma očima a několikrát zamrkal. Blbě se mu koukalo a i čich byl poznamenán otokem a útokem květin. "Pfffady ufff sem byv." zahuhňal napůl radostně, napůl vyčerpaně. Spousta hub, příjemný plácek, pár listnáčů a nízká tráva. Nebylo to nebezpečné místo. Jedině kdyby se rozhodl sežrat nějakou jedovatou houbu. To by ale nemohl ani kdyby vážně moc chtěl, teď do tlamy nenarve zhola nic. Raději půjdu.

//Řeka Tenebrae

VLA 1/5 (16)
Běh na dlouhou trať 8

//Převrácená planina

Podle čichu poznal, že tady někde už dříve byl. Nevěděl přesně, o které území se jedná, ale určitě to tu zná. Nebo si jen tak moc přeje, aby to tu znal? Popravdě neví. Není si tím jistý. Vše bylo tak povědomé a známé. Zorničky se mu rozšířily poznáním ve chvíli, kdy se před ním objevila obrovská spousta překrásných květin. Bzučelo to tu jako o závod, včely se předháněly ve sběru nektaru, vosy chytaly nic netušící hmyz a čmeláci se líně valili kolem a polehávali v rozkvetlých květech rostlin. Bylo to tak poklidné a mírumilovné. Siku by si s radostí lehl a zalenošil, jen kdyby však nevěděl, co ho tu čeká. Joj, budou halušky!
Siku na nic nečekal. Zadržel dech a rozeběhl se co nejrychleji dokázal. Snažil se dýchat co nejméně, nevdechovat vůni omamných rostlin, nenechal se oblbnout opojnou vůní, nevšímat si tichých chichotavých hlásků, divně hýbajícího se obzoru ani sladké chuti na jazyku, která tam neměla co dělat. Rychle pryč!

//Houbový ráj

VLA 5/5 (15)
Běh na dlouhou trať 7

//Dusot

Ufff konečně přestal slyšet a cítit ten všude přítomný dusot a dupot a bůh ví co ještě. Bylo to opravdu hodně nepříjemné. Siku začínal chápat, s jakou zemí má tu čest. Byl zvyklý na všemožné kuriozity a podivnosti. Na magické tvory i divné anomálie. Ale tohle... tohle bylo jiné. Co část světa, to jiná zvláštnost. Větší, menší, výrazná i zcela nepatrná. Ale vždy nějaká. Sikuovi se na tváři rozlil úsměv. Byl přehlcený. Ale šťastný. V hrudi pocítil legrační šimrání, které se rozlévalo a pulzovalo postupně do celého těla. Byl zvědavý. Moc zvědavý. Prahnul po informacích, po poznání. Chtěl vědět, kde je a co je tu jinak. Chtěl to tu prozkoumat křížem krážem, poznat každičký kout, každičkou odlišnost. Jak tak postupoval dál, všiml si, že má tlapky podivně lehké. Jakoby najednou zhubl několik kilo, ale to přece nebylo možné! Nebo ano? V tu chvíli se celý nadzvedl a odlevitoval o kousek dál, aniž by se musel jakkoliv odrážet od země. "Já létám?!" zvolal překvapeně, když s každým skokem dokázal odplachtit o maličký kousíček dál.

//Elysejská pole

VLA 4/5 (14)
Běh na dlouhou trať 6

//Řeka Kiërb

Držel se stále proudu řeky, koukal všude okolo a hlídal, aby ho nic nepřekvapilo zezadu. Nevěděl, zda to bylo proto, že se příliš soustředil na vodu, nebo protože bylo okolí skutečně tak neznámé, ale čím déle šel, tím méně to tu poznával. Šel už nějakou chvíli a v nohách začínal cítit první únavu. Věděl, že je lehké ji překonat, ale také mu bylo jasné, že brzy přijde druhá vlna únavy a ta už se běžně objevuje s nějakou tou bolestí. Zatím ale nad tím nehodlal přemýšlet. Za prvé proto, že to bylo nepříjemné, ale hlavně proto, že se, i přes velmi teplé a suché počasí, začala objevovat mlha. To je divné, jsme na sluníčku. Je jasný bílý den, kde se tu bere ta mlha? Vskutku zvláštní úkaz. Mlhu by ale ještě tak neřešil, ale neustálé zvuky a chvění země bylo opravdu znepokojivé. Dusot byl intenzivní, ale nepravidelný. Znamenalo to, že se nejedná o státo kopytníků poblíž, ale o mnoho různých zvířat s těžkým tělem a silnými kopyty. Je čas zmizet.

//Převrácená planina

VLA 3/5 (13)
Běh na dlouhou trať 5

//Jezevčí hájek

Poměrně rychle se dostal k řece. Měl dojem, že tuhle řeku zná a srdce mu poskočilo radostí. Stačí když půjde podél proudu a dostane se alespoň o kus blíže k místu, kam potřebuje! Ale jít po, nebo proti proudu? To vlastně nevím. Podíval se jedním směrem, pak druhým. Najednou nevěděl ani jestli je to správná řeka. Jak si může být jistý, že je tam kde je, když to tu ještě pořádně nezná? Inu, aspoň to tu pořádně prozkoumám. Budu o kus moudřejší, když budu místa alespoň matně poznávat.
To je z daleka nejchytřejší věc, co jsem od tebe za celou dobu slyšel.
Siku nadšeně zavrtěl ocasem. "Díky!" odpověděl hlasem plným naděje a náhlé jistoty v sebe samého. Pravda, přece už navštívil mnoho míst, prochodil mnoho území a poznal mnoho částí tohoto světa! A občas i jiného. Těžko říct. Inu, není důvod se zdržovat nejistotou. Je čas konat a jít... po proudu!

//Dusot

VLA 2/5 (12)
Běh na dlouhou trať 4

//Narvinijský les

Les se stával hustším, nižším a hůře prostupným. Nebyly to však stromy, které bránily pohodlnému pohybu, ale keře a nízký porost. Stromy se naopak rozestoupily, byly dál od sebe a tvořily sem tam i zarostlé mýtiny. Což o to, bylo tu krásně a stín byl pořád příjemný. Ale země byla podivně hrbolatá, měkká a páchla jezevci. Siku stáhl uši a z diskomfortu lehce vycenil zuby. Jestli něco nechce, tak je to probořit se do jezevčího doupěte. Nebo na nějaké šlápnout. Nebo obecně potkat jezevce, bylo to takoví bručouni. Vlk jim ani nemusí nic udělat, aby na něj byli nepříjemní, nebo se snažili zahnat hodně daleko. Sice by možná nějakou společnost uvítal, ale zrovna na tenhle druh společnosti si nechá zajít chuť. V tu ho do čenichu praštil silný pach skupiny jezevců a přímo před ním se vynořily dva malí pruhatí drobečci a jejich zamračená máma. Vrhla na Sikua tak ostrý pohled, že bylo úplně jasné, co mu tím chce říct. "Ať tě ani nenapadne udělat nějakou kravinu", nebo něco takového. Naštěstí vzala své dvě ratolesti a odkráčela pryč. Siku následoval jejího příkladu a vydal se od nich na druhou stranu.

//Řeka Kiërb

VLA 1/5 (11)
Běh na dlouhou trať 3

//Jezírko lavender

Okolí se radikálně měnilo. Smrad močálů mizel kdesi v dáli, stejně jako překrásné okolí jezírka s levandulovým okolím. Na jednu stranu byl rád, a na druhou... řekněme, že vůně levandulí uklidnila na moment Sikuovu rozdrásanou mysl. A že to potřeboval jako sůl! Bylo toho na něj poslední dobou nějak moc. Smrt kamarádky, únik z Limba, naštvaná Mrtvolka, setkání s Nemesisem, divný bludiště, záchrana z močálů vlkem, kterému teď dluží velikou službu. A to nemluvíme o faktu, že ho kdo ví proč obtěžují dva hlasy, o kterých nemá tušení, kde se vzali. Procházel kolem vzrostlých dubů a všímal si, že opravdu silně voní. Korunami stromů pronikaly paprsky zlatého slunce, které se tyčilo vysoko na obloze. To však nemohl přes listí pořádně vidět. Byl rád. Konečně stín a trochu vlhkého chladu. Věděl však, že ani tento les není nekonečný.

//Jezevčí hájek

VLA 5/5 (10)
Běh na dlouhou trať 2

//Maharské močály

Jen co se od obou vlků odpojil, pocítil značnou úlevu. Dnes měl asi asociální náladu. Inu, nebylo na tom nic špatného, no ne? Navíc ti dva si jistě vystačí. Nechals tam tu mladou vlčici s tím podezřelým týpkem, jo? Ty asi vážně nemáš zájem o to, aby se ti prošistila karma. Ozval se Protiva z ničeho nic.
"A to jsem si myslel, že mám od tebe dneska pokoj." zavrčel Siku nevraživě. "A vůbec, od kdy tě zajímá moje karma?"
Naše karma. Opravil ho.
Siku protočil očima. "Tak naše karma. Nikdy tě to nezajímalo.
Nesouhlasím. Jde mi o NAŠE dobro. Opravil dlouhána Protiva, ale Siku už neodpověděl. Neměl důvod. A nechtěl se s ním hádat, jednak proto, že to nemělo cenu a druhak nechtěl podráždit Blábola. Neměl dost sil na to, aby je zvládl oba.

//Narvinijský les

VLA 4/5 (9)
Červenec 7/10

Ideální! Pomyslel si spokojeně. To bude skvělý progres, tím si byl jistý. Přistoupil ke křoví, prohlédl si ho ze všech stran. Bylo husté, očividně se tu nízkému porostu náramně dařilo. Zjevně díky životadárné vodě z jezera a okolních říček a řek. Zemina je mokrá, výživná. Siku se protáhl jedinou škvírou, kterou našel a ihned toho hořce zalitoval. "Auuuu, kruci to píchá!" zvolal bolestně. Nebylo žádným překvapením, že trny se zabodávají nejen do podsady, ale i do holých a citlivých míst, jako jsou třeba oči. "Jau!" vykřikl a křečovitě zavřel oči, které dostaly přímý zásah od ozbrojených větví. "Sakra to byla blbost, děsná blbost!" naříkal, když se snažil vymotat. Když už byl konečně schopen se vymotat, ještě naposledy se mu packy protáhly skrz ty nejostřejší části záludné rostliny. Pár jizev navíc se ztratí. Pomyslel si a spokojeně zjistil, že velká spousta chlupů zůstala viset ve větvích keře.