Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (38)

//Medvědí jezírka

Do jezer se vlévala pomalu tekoucí řeka s četnými úkryty a příjemným okolím. Na první pohled bylo vidět, že v ní plave hodně ryb. Nevěděl, jak je hluboká, protože její křišťálově čistá voda ukazovala dno jako kdyby bylo hned pod hladinou. Ale vzhledem k tomu, jak velké ryby kolem plavaly, bylo mu jasné, že zdání klame a že je řeka pravděpodobně dost hluboká. Celou cestu se bavil tím, že zdvihal malé předměty a přesouval je jinam. Nechával levitovat kameny, štěrk, ovoce, listí... cokoliv ho napadlo.

//Řeka Mathae (sever)

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (37)

//Středozemní pláň

V břiše mu poletovali motýlci a na tváři se mu usídlil přihlouplý úsměv. "Umím používat magii! Věřil bys tomu?" pronesl šťastně směrem k Protivovi, který byl podezřele ticho. Kdesi vzadu cosi mlel Blábol a překážel mu, kvůli němu se Siku nemohl zcela věnovat tomu úžasnému pocitu z nově objevených schopností. "Halo, Protivo, jsi tam?" hledal ho, ale nemohl nic víc než na něj mluvit a čekat na odpověď která nepřišla. Povzdechl si. Proč byl ticho? Zrovna teď, kdykoliv jindy by mu nejradši vykecal díru do hlavy. Procházel kolem skupiny jezer, které už v minulosti navštívil.

//Řeka Mathae jih

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (36)
VLA 3. Hod balónem - splněno

//Červená řeka

Pochmurná nálada se ho držela na klíště. Eskalovala s každým rýpnutím od Protivy, který se rozhodl, že si dlouhou chvíli bude krátit Sikuovým neštěstím. Mile rád by ho vlk přetáhl tlapou, ale měl neblahé tušení, že i kdyby byl Protiva hmotnou bytostí a stál by přímo vedle něj, neměl by kuráž na to, aby ho praštil. Liduvlk, jó to on skutečně byl. Libovolně nechával sebou zametat, jen aby měl takzvaně klid. Dobrovolně by se do žádné rozepře nepouštěl, ani do té nejmenší hádky, jakou si uměl představit.
"Trubadúre, pojď mi zapět o svém protáhlém výrazu."
Uskočil o dva metry na bok. Kruci vůbec si ho nevšiml! Lítostivě na něj koukaly dvě oči čiperného starce, který balancoval s nějakou kulatou věcí na čumáku.
"Upřímně nemám moc chuť o tom mluvit." tiše odpověděl na Starcovu žádost. Dnes měl tíživou náladu.
"Uděláme dohodu, co říkáš? Šiknul by se mi parťák. Klidně tě nechám být a nebudu z tebe loudit informace o tom, co se ti honí v hlavě a ty si se mnou na oplátku zapinkáš."
Šíleně moc chtěl odmítnout. Tyhle starcovy dohody a nabídky byly stejně vždy mířeny tak, aby z toho on vždy těžil. Líbezně se na něj usmíval a mrkal řasy barvy šedé, jako byl jeho kožich.
"Chtěl jsem se jít napít, ale na chvíli se zdržet asi můžu." upozadil nakonec svůj původní plán. "No a jak se s tím zachází?"
"Inu, s trochou šikovností to není nic těžkého."
"Opravdu pochybuji, že splňuji podmínky, pane Stařešino."
Opatrně čapl balonek do zubů, když ho na něj starý vlk hodil, a s velikou nedůvěrou ho zdvihl.
"Lítost ti v ničem nepomůže, hochu. Určitě se do toho dostaneš, jen mi ho nesmíš prasknout."
Tož jen co stařík vyřkl své obavy, předmět v Sikuově tlamě najednou vybuchl. Loupl po mladším vlkovi vyčítavý pohled.
"Do háje, já... to jsem nechtěl!" Loučil se už se životem, ale Stařešina jen udělal čelem vzad a hodil dlouhánovi další míč.
Čaruje míče? Explodoval mu z toho zjištění málem mozek. Kdo by si to kdy pomyslel, že jich má v zásobě víc?
"Cíleně mi je ale praskat nemusíš." šibalsky se ušklíbl.
List se obrátil a Siku jako zázrakem měl docela dobrou náladu. Úhledně se k míči natáhl a, tentokrát bez zubů, se jej snažil zdvihnout na nos. Síla vůle však očividně nestačila k tomu, aby se mu to povedlo.
"Opatrně, ale rychle do něj strč."
Čekal na správnou chvíli, správný úhel a správný dotek, jako by snad věděl, co dělá. A povedlo se! Enormně se mu to zalíbilo a to tak moc, že se po pár pinknutí sám se sebou rozhodl zkusit míč poslat starému vlku. "Úžasná technika! A zdali pak víš, jak míč hodit i bez sahání, co?
"Opravdu nevím." mýlil se Siku se smíchem.
"Chlapče chlapče, tys na to ještě nepřišel? Lopota je to s tebou, jen co je pravda. Abys věděl, ty to moc dobře víš. Šup, vezmi mi ten míč, ale nedotýkej se ho."
"Obrovsky mě přeceňujete, pane, ale tak já to teda zkusím."
Možná něco teoreticky uměl, ale že zrovna hýbat věcmi bez pomoci tlapek? Kde by k takovým schopnostem přišel? Logicky si odvodil, že by měl na míč zaměřit svou plnou pozornost. Tahaly ho z toho soustředění uši, ale dal tomu trochu toho času. Už už to chtěl vzdát, když najednou se míč zasekl ve vzduchu a odplachtil k šokovanému dlouhánovi přímo k nohám.
"Můžeš mi podělovat tím, že si se mnou ještě chvíli zapinkáš." švihl pobaveně ocasem a Siku jen němě přikývl na znak souhlasu. Úplně ho to odrovnalo. On umí hýbat věcmi svou myslí! I kdyby neuměl nic, nevadilo by mu to, ale tenhle fakt mu otevřel úplně nový, dosud nevídaný svět.
"Teď ještě přijít na tu druhou magii, ne že na ni zapomeneš." švitořil Stařešina vesele a po několika kolech pinkací hry již vypadal poměrně unaveně.
Empaticky se Siku rozhodl dělat, že ho hra vyčerpala a vlastně ho dnes docela bolí pravá přední noha.
"Aby ses nepředřel, viď?" děkovně se na Sikua usmál a na rozloučenou mu krátce zamával, než z ničeho nic záhadně zmizel.

//Medvědí jezírka

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (35)

//Ohnivé jezero

Nebylo překvapením, že od červeného jezera plného řas se táhla řeka úplně stejné barvy a stejného obsahu. Sem tam zkusil hloubku vody, která nebyla nijak velká. Ale voda byla i tak výrazně teplejší, než by Siku oceňoval. Proto tam nelezl tak často, jak měl původně v plánu. Viděl kousek pod hladinou plout maličké rybky v hejnech, držící se blízko sebe. Pousmál se. Záviděl jim. Ty závidíš rybám? Protočil Protiva očima. Sice ho jen slyšel, ale vsadil by kožich, že otráveně koulel bulvy. "Jo... jsou spolu, mají rodinu, přátele, drží se blízko sebe a pomáhají si. Jako smečka..." Náhle posmutněl. Chyběl mu domov.

//Středozemní pláň

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (34)

//Plamínek

Řeka se vlévala do opravdu neskutečného úkazu. Rudé jezero! Siku překvapením otevřel tlamu. Ať se díval z jakéhokoliv úhlu, jezero stále zářilo stejně výraznou červenou barvou. Jako kdyby bylo plné krve. Když přišel blíž, pochopil, proč tomu tak je. Červené řasy pokrývalo dno celého jezera a vytvářely tak klam rudé vody. Namočil tlapku do vody a znechucením se mu zkřivila tlama. "Teplý." ušklíbl se. To nebylo to, co očekával. Nezdálo se, že by bylo jezero kdo ví jak hluboké, takže se tu voda opravdu rychle zahřívala. Ale tahle teplota nemohla být jen ze slunce. Bylo to jako... jako kdyby ho něco pořád zahřívalo, možná ze spod. Bylo to opravdu divné. Raději se rozhodl vzdálit, začínalo mu být vážně horko.

//Červená řeka

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (33)

//Řeka Tenebrae

Řeka se rozdvojovala do dvou ramen. Jedna bujará a rychlá, druhá klidnější a nízká. Šel tedy bujarejší známou cestou a ta se zúžila do úzkého pramínku, který spíše volně tekl, než že by nějak zvlášť utíkal. Bylo to příjemné, takové milé. Chápal, že se ocitl zas o kus dál na zcela novém a jím neprobádaném území. Všiml si, že na pár místech by dokázal řeknu přeskočit jedním pořádným skokem, ale zatím to riskovat nechtěl. Moc svým nohám nevěřil. Ale možná když bude mít štěstí a chuť, zkusil by si ulovit nějakou rybu. Řeka se zdála být opravdu plodná.

//Ohnivé jezero

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (32)

//Tmavé smrčiny

Stromy se rozestoupily a před Sikuem se ukázala stará známá děsivá řeka. Nevěděl, jak se jmenuje, ale rozhodně věděl, že mu z ní běhá mráz po zádech. Rozhodně se necítí na to, aby ji přecházel. Zavrtěl rozhodně hlavou a pohlédl směrem od přítoku. A co kdyby šel podél řeky? Co všechno najde a potká? A když nebude muset chodit na druhou stranu, nic se nemůže stát, ne? Vykročil do neznáma a měl pocit, že převezl svou věčnou smůlu. Prudká řeka proudila směrem na jih, zatímco Siku se ubíral zcela opačným směrem. A měl u toho náramně dobrou náladu.

//Plamínek

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (31)

Nedostatečný úkryt, hlučná noc a bouřka. Tohle všechno zapříčinilo, že Siku v noci skoro vůbec nespal. Byl promočený i přes fakt, že vysoké husté stromy bránily většině vláhy dostat se skrz. Kapky byly však tak velké a bylo jich tolik, že ani husté jehličí je nedokázaly zadržet. Vlk vstal, oklepal se, protáhl ztuhlé svaly a udělal pár zkušebních kroků, které byly dost nemotorné a nepříjemné. Sice měl těžkou noc, ale byl vděčný za to, že ho v noci nic nevyrušilo. Vlastně kromě bubnujících kapek a bijících hromů byl prazvláštní klid. Všichni se očividně skrývali před počasím. Kde však našli úkryt, to bylo Sikuovi záhadou. Přišlo mu, že v tomto lese žádný ani nebyl. Nemohl být. Kořeny byly hluboké, země tvrdá, kameny hladké a stromy perfektně zdravé a ucelené. Hlasitě si zívnul, než s tichým pozdravem odešel z lesa vstříc rozbouřené řece.

//Řeka Tenebrae

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (30)

//Prstové hory

Došel zpět do tmavého lesa plného smrků. Pamatoval si moc dobře, co to znamená. Za rohem je řeka. Prudká, vodnatá a hodně silná řeka. Taková přes kterou může přejít jedině po kmenech popadaných stromů. Otřásl se strachy. Dnes na to asi neměl náladu. Navíc se zdá, že bude bouřka a to by mohlo učinit řeku ještě nebezpečnější. Půjdu na druhou stranu. Ale napřed... najdu si skrýš, abych mohl přečkat noc. Pohlédl k nebesům a spatřil velká těžká mračna. Bude to silná průtrž, správná letní bouřka. Rozhlížel se po okolí a hledal místo, kam složit hlavu. Bohužel les byl poměrně kompaktní a nedovoloval nikomu se v něm pořádně skrýt. Siku proto našel prohlubeň pod stromem, lehl si a obtočil ocas velmi pevně kolem sebe. Do lesa se takřka nedostane slunce, takže i déšť nebude tak hustý. Navíc ho mastná srst ochrání před tím nejhorším. Jen doufal, že ho žádné zvíře nevyruší, nebo ho nebude chtít napadnout.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (29)

//Poušť

To byl teda zížitek! Ten už ideálně nikdy nechce zažít znovu. Nejen že se nějakým zázrakem dostal opět na Poušť, ale ještě k tomu uvízl v tekutém písku, byl ošálen Fata Morganou a zatrhnutý dráp ho bolí ještě víc. Teď to bude brát jenom na pohodu, to teda jo! Žádné uhánění, žádné skákání, žádné plavení se na voru, prostě nic! Teď bude jen chodit a obdivovat okolí. Ideálně bude jen tam, kde to zná! Tak! Navíc má co objevovat i u sebe. Cože to Stařešina říkal? Že mám magii co lže a magii co je hodně konkrétní a... dotýká se světa? Kéž bych věděl, co to znamená... Usilovně nad tím přemýšlel. Opravdu chtěl znát své schopnosti, chtěl si je zkusit! A třeba... možná... teoreticky by je chtěl i trénovat. Něco se naučit. Možná by se mu pak žilo o kus lehčeji? A mohl by s magií ochránit ty, na kterých mu záleží! Mohl by příště i zabránit smrti.
"Mohl bych být užitečný." zašeptal zasněně. Cítil, že Protiva tam někde je a poslouchá ho. Překvapivě však nic neříkal. Jen mlčel a nechával Sikua dál snít. Bylo to skoro jakoby mu bylo Sikua líto.

//Tmavé smrčiny

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (28)
VLA 4. Skok do písku - splněno

//Konec světa

Z Konce světa se trmácí,
ze zatrhnutého drápu se nekácí.
Z čeho však radost vážně nemá
jsou místa, kde dusno a žár vzkvétá.
"Stařešino! Pomozte mi! Proč tam stojíte nehnutě?"
Starý vlk neodpovídá, stojí v dáli, mlčí krutě.
Vidí správně? Nešálí ho zrak?
Je živým vlkem, nebo pouštní mrak?
V tu Sikua cosi táhne dolu,
nohy prikované k jednomu bodu.
Písek! Zrádný písek lačnící po krvi.
Musí rychle ven, jinak o tom nikomu nepoví.
Jedna noha, druhá noha, silou vůli skáče ven.
Zachránil se, tuze věru, kéž by to byl jen hloupý sen.
Hledá v dáli Stařešinu, najde vlka přeci jen?
Není tam! Zas lžou mu duny, to je jednou zase den.

//Prstové hory

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (27)
6. Čmuchej čmuchej - splněno

//Mangrovy

Siku byl trochu zmatený nápovědou, kterou mu stařík dal. Byla opravdu hodně podivná, taková nijaká. Nechápal, jak můžou jeho oči skrývat DVĚ magická tajemství. Jeho oči neskrývají přece nic! Jsou žluté. Třeba tím myslel, že nemusím mít oči zabarvené, abych uměl ovládat magii. Pomyslel si, ale hned tu myšlenku zatratil. Nesmysl. Už pár let na tomto světě žije, navštívil mnoho koutů, potkal mnoho vlků a jistě by si za tu dobu všiml, že něco umí, no ne? Je ale taky pravda, že nikdy nic vysloveně nezkoušel... Zastavil se, pohlédl velmi zpříma a velmi zarputile na nejbližší keřík a zaměřil na něj celou svou pozornost. Mračil se a šklebil, vysílal cosi, ani nevěděl co, aby keřík udělal... něco. Nic se ale nestalo. "To je blbost, nemám magické nadání." zamumlal si pro sebe. Co si budeme vykládat, mrzelo ho to. Nikdy mu nevadilo, že není zrovna nadaným v oblasti magie, ale občas přemýšlel na tím, jaké by to bylo umět něco zapálit, otáčet gravitaci vody, nebo nechat květiny růst. Zrovna ten růst květin bylo něco, co by se mu obzvlášť líbilo. Neuměl však vůbec nic. Hlasitě si povzdechl, když v tu na něj promluvil velmi známý hlas.
"Starý pane, co tu děláte? Jak jste se sem tak rychle dostal?"
Starý vlk vypadal hodně smutně a zněl ještě hůř. Bodejť by ne, když ztratil věci, bez kterých nemůže skoro nic. "Počkejte tu na mě prosím, hned Vám je přinesu." nenechal vlka ani domluvit a vydal se na hledání věcí.
Sice byl trochu naštvaný, že mu dal tak nicotnou radu, ale nebylo správné odmítnout pomoci vlku v nouzi. Prohlížel území křížem krážem, hledal co se dalo a doufal při tom, že nepotká žádnou šelmu ani jinak nebezpečné zvíře. Koukal se dolu na packy, aby sebou někde neseknul, opravdu dnes nebyl připravený na bolest a pád do propasti by byl dozajista hodně bolestivý. V tu zahlédl něco se zablesknout. Něco malého, zaseknutého v křovinách o stupeň níž pod skalinou, po které zrovna lezl.
"To jsou jeho brýle!" zašeptal radostně a jal se lézt dolu. Bohužel i přes veškerou snahu si dávat pozor, zakopl nešikovně o vlastní nohu a svalil se přímo do křoví. Zaúpěl. Tohle bylo tvrdší, než mohl očekávat. Pohlédl doleva, chňapl za brýle a těžce se vyškrábal z křoví ven. Všiml si při tom, že to, co zapříčinilo bolestivé přistání, byla hůl, trčící z keře. Protočil očima. Jenom já můžu mít štěstí z neštěstí. Vzal tedy i hůl a šel hledat poslední věc, kterou staroch ztratil. Šátek. Ale kde by mohl být? Sykl bolestně, když se mu ozvala noha. Zkontroloval své tlapky a zjistil, že si při pádu zatrhnul dráp. Ale dobrý, to ještě není taková hrůza. Nechá to být, namočí si to do Levandulového jezírka, až půjde někdy zase kolem, a ono se to zhojí. Zhojily se mu i mnohonásobně horší věci. Jak tak procházel okolí, našel konečně i šátek, ve kterém si rodinka křečků udělala pelíšek. "S dovolením." oznámil jim, když si kus látky nekompromisně vzal a setřásl tak z něj několik hlodavců. Křečci ho odprovodili hlasitým kvíkotem a naštvaným mácháním paciček. "Pardon, tohle vážně musím vrátit." zavolal za nimi, i když věděl, že mu nerozumí.
Konečně mohl vrátit starému vlku věci, které poztrácel. Samým štěstím se mu zamlžily oči, ale žádná slza neukápla.
"Chlapče, ani nevíš jak jsi mi pomohl! Stařešina ti moc děkuje."
Siku jen zavrtěl hlavou. "Není třeba, rád jsem pomohl. Raději půjdu, je tu mnoho míst, která jsem ještě neviděl."
"Počkej ještě! Minule jsem ti neřekl všechno. Ta tajemství... zaměř se na věci kolem sebe a na vše neviděné. Nemysli na elementy, ty přenech jiným. Ale ty... ty máš nadání jinde. Jsi kombinací magie, která bezostyšně lže a ukazuje něco, co ve světě nelze najít a magie, která je tak konkrétní a jasná, až všechny přechází zrak. Málo který vlk se smí magií dotknout světa."
Sikuovi nadšením zazářily oči. Že by byl opravdu co k čemu? Že by něco i... uměl? "Děkuji!" vypísknul a vydal se zpět na výpravu. Z dálky ještě na Stařešinu volal a loučil se s ním.
"Nevidíme se na posledy." odpověděl normálním hlasem Stařešina.

//Poušť

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (26)
5. Pluj a pádluj! - 3/3 - splněno

Pohlédl na jílovitou lepkavou zeminu, nasáklou vodou a po tváři se mu rozlil vše znalý výraz. To je ono. Nelenil a v bahně se celý vyválel, až se skoro nemohl hýbat. Nabranou hlínu otřel do voru, který právě sestavil. Vrchní hliněná vrstva bude sloužit jako lepidlo a zároveň jako zatěžkávací a stabilizační prvek. Spokojeně zavrtěl špinavým ocasem, až se Stařešina musel před nechtěnou palbou skrýt za pohozenou kůru zemřelého stromu.
"Pozor!" ozval se nakonec, ale bylo slyšet, že se tiše směje. Bavilo ho pozorovat, o co se vlk snaží.
Siku byl na své dílo náležitě pyšný! Sebevědomě ho dostrkal k vodě, bylo to sakra náročné, a naskočil. Bylo to... překvapivě stabilní!
"Bravo, chlapče! Teď už jenom s tím objeď jeden z ostrovů!"
Siku chápavě přikývl, ale pak se zhrozil. Vždyť já nevím jak! Nevzal si s sebou žádnou dlouhou pálku, žádné plovoucí náčiní, prostě nic. Proud ho táhl více méně pořád podél pevniny. Nejbližší ostrůvek byl hned naproti a byl naštěstí i dost malý. To dám! pomyslel si odhodlaně a vyvěsil zadní nohy ven z voru. Začal zuřivě kopat a pádlovat a odsměrovávat loďku z proudu, na který byla zvyklá. Povedlo se! Loďka se napojila na druhý proud, který patřil ostrůvku kus vedle. Jiný než chtěl, ale budiž, stěžovat si nemohl. Kopal co mu síly stačily. Párkrát měl strach, že se nabourá, ale nakonec vor skutečně obeplul celý ostrůvek, který mu byl matkou přírodou určen. Bohužel při přistání narazil do mělčiny tak prudce, že se velká část vody dostala na palubu, rozmočila bahno a silným nárazem uvolnila i liány. Vor se rozpadl. Fuj, to bylo jen tak tak. Ulevil si v mysli a opatrně překročil ruiny nebohé loďky, která měla asi rekordně nejkratší život v dějinách loděk. Když už byl na břehu a věděl, že mu nic nehrozí, otočil se na staříka s vrtícím ocasem. "Dobrý, ne?" zeptal se nadšeně.
Starý vlk se srdečně zasmál. "Úžasné! Skvělé! Fenomenální! Dlouho jsem se tak nepobavil, to byla opravdu zábavná akce."
Siku se stydlivě skrčil, ale potěšilo ho to. Něco ale chybělo. Netrpělivě čekal, až se vlk rozpovídá. Ten chvíli nechápal, ale nakonec mu došlo, že něco slíbil.
"Jistě! To tajemství. Chlapče, nejsi ani zdaleka tak neschopný, jak si myslíš. Tvé oči skrývají ne jedno, ale rovnou dvě magická tajemství. Víc ti ale povědět nemohu."
Siku byl zklamaný, ale nechtěl být nezdvořilý. Proto uctivě poděkovat, rozloučil se a vydal se dál na cestu.

//Konec světa

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (25)
5. Pluj a pádluj! - 2/3

Chvíli na něj zaraženě zíral, ale v hlavě měl prázdno. neměl ani nad čím přemýšlet, on přece neuměl žádnou magii. Někteří vlci ze smečky ji měli, věděl to podle zabarvených očí. Ale on měl jantarové. Přesně takové, jaký je i on sám - jantar. Totálně neschopný, neučený, nešikovný. Jediné, čím se mohl chlubit, byla jeho vynalézavost a nabyté zkušenosti, ale nic víc. A magie? Na tu nikdy nepřišel. Takže dost možná ani žádnou nemá, což by i dávalo smysl, vzhledem k tomu, za jakých podmínek se se sestrou narodili. Klidně je možné, že se při porodu cosi v něm přetrhlo, zardousilo a vyhaslo. Dlouhé hladovění v době, kdy měl nabírat nejvíc živin, dozajista také nepomohlo.
"Magie ve mně se nikdy neprobudila. Nemám žádné schopnosti a jsem nešikovný. Nezvládnu to! Neumím ulovit ani koroptev..."
Vlk se na Sikua soucitně usmál. "Takhle špatně o sobě smýšlíš? Tak uděláme dohodu, co ty na to?"
Siku naklonil hlavu na stranu. Zajímalo ho, co má stařec na srdci. "Dohodu? No... záleží jaká ta dohoda bude." odpověděl poněkud nejistě.
"Přijmi moji výzvu na lodi a já ti za to prozradím tajemství, které můžeš vědět ty a jenom ty, ale nevíš to."
Siku nechápavě zakroutil hlavou. "Ale jak mi můžete prozradit něco, co mohu vědět jen já, ale nevím to?"
Vlk zavrtěl hlavou a usmál se. "Dost otázek. Přijímáš, nebo nikoliv?"
Siku ještě chvíli váhal, ale nakonec opatrně přikývl. Zvědavost vyhrála nad nejistotou. "Přijímám!" pronesl se zápalem a ihned se úkolu zhostil. Zhodnotil situaci, prozkoumal vhodnost dřeva, pevnost lián, mazlavost bahna a dutost stébel čehosi, co se vzdáleně podobalo bambusu. Nosil velké kusy na jedno místo a skládal je v řadě za sebou. Bylo to náročné, zvlášť pro slabého Sikua. Ale naštěstí byl čerstvě najedený, takže měl obzvlášť hodně energie. Občas zakopl a přerazil se o kusy kůry, občas narazil čenichem o zem, ani nevěděl jak a občas mu stébla rozutekla z tlamy a on na nich "dojel" až k hromadě zbylého materiálu.
Starý vlk zvědavě pokukoval co Siku dělá, ale nekomentoval to ani mu do toho nekecal. Jen obcházel a pokyvoval pro sebe hlavou.
Liány perfektně držely. Věděl, že jsou to hodně pevné rostliny, ale že až tak? Když chtěl některou překousnout, musel se opravdu hodně snažit a věnoval hryzání notnou chvíli, než se mu podařilo ji přepůlit. Svázal kusy dřeva, stébla bambusovité trávy, a dalších dřevnatých věcí k sobě. Ale může si být jistý pevností?

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (24)
5. Pluj a pádluj! - 1/3

S již plným žaludkem se to šlo náramně lépe. Přežrání a prudký pokles adrenalinu způsobily, že se Siku stal malátným a neohrabaným - více než obvykle. Spokojeně si šel, moc nedával pozor a spokojeně se usmíval. Nevěděl, jak dlouho šel, ale asi dost dlouho, protože hluboký les zmizel jako pára nad hrncem a před ním se objevila delta řeky, křoviny a spoustu nových stromů, kteří se snažili kořeny dostat co nejvíc na vzduch, zatímco velká část kmene se nořila do křišťálově čisté vody. Siku se slastně sklonil k vodě a hltavě se napil. Konečně! To jediné mu stačilo k dokonalého odpoledni.
"Vidím, že jsi měl náročnou cestu, poutníku."
Siku se leknutím vody nadechl a málem se utopil. S hlasitým kašláním a sípáním se otočil na neznámého vlka, který na něj právě promluvil zcela familiárním a přátelským tónem. Siku po něm hodil trošku vyčítavý pohled. "Jo... docela jo." odpověděl prostě, stále značně zaskočen. Co byl zač? Jeho zjev působil neškodně, takový vetchý zarostlý stařec. Ale dlouhán moc dobře věděl, že není dobrý nápad kohokoliv podceňovat. Klidně může být nějaký nadpřirozený tvor, který si z něj zase bude dělat šoufky.
"Tak to by sis měl náležitě odpočinout! Co říkáš na zaslouženou relaxační plavbu kolem ostrovů na luxusní lodi, darované od samotné matky přírody?"
Siku zvědavě natočil uši k staříkovi a udělal k němu dva kroky vpřed. "Na lodi? Jako na té, co vytváří dvounožci a plaví se na ní po vodě jakoby se nechumelilo?"
Starý vlk se široce usmál a skoro až hrdě přikývl.
"Přesně na takové."
Šedý se zamyslel, než se odvážil dál mluvit. "No a... kde se taková loď nachází?" zeptal se, zatímco se rozhlížel po okolí. Nic však neviděl.
"Přece všude kolem!" odpověděl stařík ještě nadšeněji, jakoby snad řekl něco naprosto zjevného a jasného. Mladší z vlků se zamračil. Jak jako všude kolem? Ještě jednou se rozhlédl, ale opravdu tu žádná "loď" nebyla. Střelil po vlkovi podezřívavý pohled.
"To je... nějaký druh vtipu? Omlouvám se, nejsem zdejší a asi ho... tak úplně nechápu."
Starý se srdečně zasmál. Siku chápal čím dál tím méně. "Ale chlapče, vždyť je to naprosto jasné! Matka příroda nám dala své bohatství, aby sis tu loď mohl postavit!"
Sikuovi konečně svitlo. A náležité se zhrozil. "Ale pane, já přece nedokážu postavit loď." zavrtěl hlavou.
"Hloupost, jistě že umíš. Máš na to přece magii." mrknul na něj tajemně a Siku rázem chápal ještě méně. Jakou magii?