Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (67)

Ivar neměl v plánu nechat Sikua ani na moment vydechnout. Co však cizinec nevěděl bylo, že Siku jaksi nebyl v tomhle slaboučkém vysokém těle sám. A díky tomu - nebo snad kvůli tomu - byl podivně odolný vůči planým řečím někoho, kdo byl dostatečně naštvaný a frustrovaný na to, aby mu chtěl ublížit, ale rozhodně na to neměl momentálně kapacitu. Prozrazovala to jak potřeba nechat ulevit divně se chovající zadní noze, tak setrvání v jednom prostoru s někým, kdo ho iritoval.
Ivar pohrozil tónem někoho, kdo se snad chystá něco skutečně udělat. Heleďme se na bubáka, jak si troufá na většího. Prohlásil posměšně Protiva a Sikuovi se rázem rozzvonila hlava. Bolestně usykl a zavrčel. Znělo to skoro skutečně, kdyby to nešlo z krku plachého vlka. "Tys mi tu tak chyběl." odfrkl si bez okolků, i když věděl, že Ivar o přítomnosti Protivy rozhodně nemá páru. Zatímco se snažil odehnat náhlou bolest hlavy, zachytil pár Ivarových vět.
"Protože by tě to stálo sílu, námahu i energii. Ani jedno z toho nemáš, stejně jako já. Jinak bys nehledal úkryt k odpočinku. Jindy bych i věřil tomu, že je moudřejší se ti vyhnout." odpověděl, zatímco měl přimhouřené oči bolestí. Sotva na něj viděl. Úroveň podráždění stoupala s tím, jak se Protiva víc a víc zapojoval do konverzace. Nepozván.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (66)

Siku byl pro vlka očividně jedním velkým zklamáním. A to i přes to, že zjevně o jeho společnost vůbec nestál. Možná mu samota leze na mozek tak moc, že už nebyl schopen dál odmítat možnost s někým mluvit. A bohužel pro něj tím někým byl Siku. Nejneškodnější sluníčkový vlk široko daleko. Až mu bylo Sikuovi líto. Trochu. A taky jen proto, že moc neměl na výběr. Vlk vcelku radikálně zamítl cokoliv, co zjizvený vypustil z tlamy. Ještě aby ne. Podle sebe soudím tebe. Pomyslel si. Očividně to tak bylo. Siku očekával, že vlk mu neublíží, když mu k tomu nedá důvod. Ivar zase měl za to, že Sikuovi rozhodně nemůže věřit. Byla to absurdní tragikomedie ve své nejčistší podobě. Chyběli už jen mrtví milenci a čekající vlci na někoho, kdo nikdy nepřijde.
"Máš pravdu, to nemůžu." přitakal bez ostychu. Měl pravdu. Rozhodně nemohl stejný přístup očekávat od jiných. A popravdě neočekával. "Popravdě vlkům opravdu nevěřím. Nikdy mě s důvěrou nepotkalo nic dobrýho." přiznal. Na to krásně navázala jeho odpověď, která učinila jejich konverzaci z čista jasna smysluplnou. "Ale nekápne." ušklíbl se. "A proto tu teď s tebou můžu trávit ranní úsvit, aniž bys mě roztrhal." dodal a pohlédl směrem k vodopádu, skrz který byly vidět měnící se barvy úsvitu. "Je nový den." poznamenal jen tak mimo řečí.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (65)

"Vlastně ani ne." odpověděl, jako by se nechumelilo. Pravda, nevěřil vysloveně na osud. V co tedy věřil, že o těchto věcech mluvil tímto způsobem? "Nevěřím na žádnou vyšší moc, ale asi chci věřit, že všechno má svůj účel. Třeba když udělám absolutně všechno pro to, abych se vyhnul problémům s kojoty, ale jako na potvoru na ně stejně narazím a stejně je budu muset odhánět. Dělá mě to... míň naštvaným. Míň propadám zoufalství. A že je ho víc než dost." uchechtl se. Kojoti byli pořádní prevíti a vždy zahlazuje za sebou stopy, aby na sebe na jejich teritoriu neupozornil. Stejně mu to občas nevyjde.
Otočil se na Ivara celým tělem, zatímco stále ležel. "Hm, já třeba ne." odpověděl naprosto otevřeně. "Asi máš za to, že ti kecám a mažu med kolem tlamy, ale... nikdy bych si nevybral možnost ublížit někomu výměnou za svůj prospěch. Pokud zabít tě by znamenalo, že já přežiju..." podíval se na své vyhublé přední nohy, pokryté četnými jizvami. "...tak je asi po mně." Nebylo moc znát, jaký hlas právě použil. Smutný? Odměřený? Konstatující? Bůh ví, ani sám Siku nevěděl, jak má na tuto informaci zareagovat. Faktem bylo, že je čirý zázrak, že do dnešního dne přežil. Jestli něco neuměl, tak zabít. Vzhlédl k Ivarovi a nasadil skoro až provokativní úsměv. "Takže tě poprosím, aby ses teď nepokoušel zabít mě. Mám život celkem rád." uchechtl se. Ani se nebál. Už ne. Vysolil celou svou náturu cizinci, který mu nadával, byl agresivní, protivný a tak trochu mu i vyhrožoval. Přeskočilo mu? Možná. Chtěl to řešit? Určitě ne.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (64)

Ivar jeho postřeh ohledně spousty vlků na jednom místě ponechal bez povšimnutí. Bylo nad slunce jasné, že to nechce rozvádět, ale očividně se Siku trefil. Jak moc hrozné to mohlo být? Jak děsivé? Jak ničivé? Nevědomky se otřásl. Jen snaha o tom přemýšlet mu nedělala dobře.
Překvapilo ho, že byl šedý schopen a ochoten přiznat, že se Sikuem souhlasí. Neříkal to sice nijak nadšeně, ale Siku to bral jak to je. Možná to přijal lépe, než kdyby mu vlk jen prostoduše přitakal. Koutkem oka cizince sledoval a na malý okamžik zaznamenal jakýsi stín, který mu přeběhl po tváři. Nebyl však schopen ho identifikovat. Věděl jen, že tu změnu vyvolala právě ona debata o šílenství, způsobeném samotou. Ovšem že, je to očividně tulák, který nikomu nevěří. Jisto jistě si samotu vyzkoušel v nejlepším i nejhorším. Pomyslel si a zabránil sám sobě, aby to více komentoval. Vlk však překvapivě pokračoval dál. Sice se mu opět vysmál, ale upřímně... bylo to špatné? Nikoliv, dlouhán byl zvyklý na hrubé chování. Navíc tahle hrubost již postrádala agresivitu, což bylo dobré znamení. Nechtěl to říct nahlas, ale jeho snaha udržet konverzaci ho jistě prozrazovala - bažil po společnosti. Potřeboval přehlušit halekání a mumlání Blábola, které ho většinu času přiváděla k šílenství.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (63)
Červenec 8/10

Siku se válel na vlhké zemi uprostřed lední mýtiny kdesi za řekou Tenebrae a velkou travnatou plošinou. Byl to malý lesík, útulný a dnes překvapivě tichý. Nebe bylo tak krásně jasné, že si ani nechtěl hledat úkryt. Věděl, že bude muset, pokud chce dnešní noc přečkat v klidu a bez nervů, ale teď to zatím nebylo aktuální. Teď mu bylo blaze. Tak blaze, jako už dlouho ne. A tak si krátil tuhle kouzelnou noční chvilku tím, že pozoroval hvězdy. Byly perfektně vidět, zářily jako miliony diamantů, které nějaký bůh poztrácel ve vesmírném oceánu. Byl to čarovný pohled a Siku si ho náramně užíval. Jako vždy, když zažíval něco krásného, vzpomněl si na svou milovanou sestru, od které byl odloučený už mnoho dní. Je v pořádku? Žije? Zesílila? Pomáhá jí smečka? Tolik otázek, ale odpověď žádná.
"Kéž bych mohl dostat nějaké znamení. Něco, co by mi řeklo, že jsi v pořádku." zašeptal.
A přesně v tu danou chvíli na obloze zazářila jedna z hvězd jasněji, než všechny ostatní a sesunula se z nočního nebe k zemi. Siku byl v tu ráno na nohou. "Je tohle ono? Jsi znamení?" zavolal za padající hvězdou. "Prosím! Buď znamením! Přeji si, aby byla má sestra živá, zdravá a šťastná. PROSÍM!" křičel na padající hvězdu, dokud ji viděl na obzoru. Pak zmizela za horizontem stromů a už nebyla.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (62)

"To zní..." chvíli přemýšlel nad tím, co se to právě dozvěděl. Chtěl říct, jak je to super, že jich bylo hodně a že nikdy nebyl sám. Ale pak mu došlo, že když jich bylo hodně... a byli sobečtí... a nebylo před nimi úniku, tak to spíš bylo peklo na zemi. Jeho úsměv povadl. "...hrozně." dokončil myšlenku. Moc nevěděl jak jinak to nazvat, nikdy to nezažil. Byla to tudíž jen myšlenka, jenom prostý odhad. Ivar si ho změřil pohledem, než se zeptal ostře a upřímně. A Siku nemohl tvrdit opak, neboť to byla pravda. Bál se samoty. V Limbu ho tenhle strach málem zničil. Chvíli převaloval myšlenku, než ji vyřkl nahlas.
"Protože když jsi sám, jsi zranitelný vůči svým myšlenkám. Když je slyšíš moc dlouho a nikdo je mezitím nepřehluší, začnou se obracet proti tobě. Párkrát jsem to zažil. A nejsem si jistý, zda jsem se z toho dostal s čistou myslí." přiznal. Protiva a Blábol se rozhodně nezjevili jen tak z čista jasna. Alespoň Siku měl jistou teorii ohledně nich.
"Je ale pravda, že chtít společnost někoho, kdo je předurčen být tvým nepřítelem, je nebezpečně hloupé. Ale... co když ti dotyčný nechce ublížit?" otočil se na Ivara tázavě. Bral vůbec takovou možnost v potaz?

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (61)

Vlk se zdál být šokován faktem, že si Siku vůbec dokázal všimnout jeho problému. Stáhl poplašně uši, když na něj vrhl nepřátelský pohled. Hups, to jsem si mohl nechat pro sebe. Pomyslel si. Naštěstí se zdálo, že to cizince spíš urazilo, než cokoliv jiného. To dovedl pochopit. Být odhalen znamenalo často být vystaven smrtelnému nebezpečí. Ne však, když to nebezpečí měl představovat Siku. Těžko si představit neškodnějšího vlka.
Siku překvapeně nastražil uši. Vážně se mu představil? Tentýž cizinec, co byl vzteky bez sebe z toho, že to tu musí sdílet s někým jiným? Nedokázal skrýt radost a zamával ocasem. "Ivar... těší mě." pronesl, jakoby se před chvílí vůbec nehádali a neštvali se navzájem. Vše bylo smazána. Alespoň navenek. Odpověď Ivara byla poněkud neuchopitelná pro osamělého tuláka, jakým Siku byl.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (60)
VLA 15. Promluv si s někým o Stařešinovi a VLA 3/3 - splněno

Protočil očima, když ho cizinec tituloval stejným názvem. Nicméně poté, co rozvedl svou doměnku, musel mu chtě nechtě dát za pravdu.
Není blbej, prokoukl tě ani né za pár minut. Prohlásil Protiva. Siku tlumeně zavrčel. "Ty se vůbec nevyjadřuj." odpověděl mu tak, aby bylo jasné, že to patří jen a pouze Protivovi. Ne že by cizinec mohl tušit, o koho se jedná a proč k němu Siku mluví.
Nechal si chvíli čas na rozmyšlenou, než šedému odpověděl. "Nepopírám to." řekl nakonec nespokojeně. Nemínil mu však oponovat, věděl, že není daleko od pravdy. Hned jak se k němu bude někdo chovat přívětivě, nadšením mu skočí kolem krku. Ne sice hned, ale určitě se k tomu dopracuje. "A co! Neříkám, že to není blbost, ale vlk přece nechce být pořád sám. Stařešina je opravdu hodně starý vlk. Prostě jsem nečekal, že někdo tak starý může mít zlé úmysly." zahuhňal. Jist se mu vysměje, ale on prostě nechtěl trávit život o samotě. I když mu to přineslo spoustu jizev. Navíc šedý měl očividně spoustu zášti, kterou choval vůči jiným. A měl jistě dobrý důvod. Potvrdilo mu to vzteklé odseknutí, které prozrazovalo nemilou zkušenost. Siku nehodlal riskovat svůj život pro trochu společnosti. Nemohl však tvrdit, že nechtěl s tímhle vlkem sdílet svou společnost. Asi byl vážně idiot. Větší, než by mohl cizák tušit.
"Nevím. Ale hádám, že někdo musel provést něco neodpustitelného." pronesl zamyšleně. "Poslyš, jsem moc unavený na to, abych si kdoví kde hledal jinou skrýš. A ty," poukázal na zadní nohu, která si očividně tak trochu žila vlastním životem a nedovolovala mu fungovat na obvyklých 100%. ",pravděpodobně tu zůstaneš taky. Pro klid v jeskyni... já jsem Siku." představil se vlkovi, zatímco ho propaloval tvrdým pohledem. Ani nevěděl, že ho umí. "Kdo jsi ty? A odkud přicházíš? Jsemm zvědavý a nudím se." plácl sebou na zem a pomlaskl si. Nechápal, kde se to v něm bere. Měl by se plazit po zemi a žádat o ušetření jeho bídného života. Místo toho propaloval cizince očima, byl na něj krapet drzý a otevřeně mu říkal, že chce jeho společnost zachovat. Blázen.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (59)
VLA 15. Promluv si s někým o Stařešinovi a VLA 2/3

Ještě stále v něm bublal adrenalin. Lehce se třásl a ještě chvíli bude, než. něj zcela vyprchá. Kvůli hormonálnímu výbuchu se holt chová kapku nepředvídatelně a mimo svou obvyklou povahu. Ne moc. Ale přeci. Od cizince nepřišlo nic jiného, než prostá urážka. Jedno slovo. Stejné, jako používá Protiva poměrně často. Přimhouřil oči a otráveně zavrčel. "Pro mě za mě." odpověděl přidrzle a věnoval mu ostrý pohled. Umře? Dost možná. Zajímá ho to? Kdyby v něm právě neprobíhala válka blbé nálady a adrenalinové apokalypsy, tak možná. Šedý cizák však z čista jasna projevil nějaký ten minimální zájem o Stařešinu. A Siku se tudíž naštval znovu. Na zádech a za krkem se mu zježila hustá srst. Jestli na někom šla poznat každičká emoce, byl to Siku.
"Tak se představil. Starý vlk, shrbený, ale poměrně vitální. Kdykoliv jsem ho potkal, měl nějaké hloupé, ale vtipné nápady. Nějaké aktivity, závody, blbiny. Měl jsem za to, že se chce bavit se mnou, ne na můj účet." tiše zavrčel. "Jsem blbej, že jsem mu na to naletěl. Posledně si ze mě udělal pokusnýho králíka. Až ho příště potkám, nebude rád." zavrtěl hlavou a snažil se zapudit negativní myšlenky. Nechtěl mu ublížit, byl jen nahněvaný. Měl na to nárok, ne?
Věnoval cizinci přímý pohled. Ne vyzývavý, ani nepřátelský. Jen zvědavý. "A co ty tu hledáš? Taky tě někdo naštval?" zeptal se, aniž by řešil následky.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (58)
VLA 15. Promluv si s někým o Stařešinovi a VLA 1/3

Vlk vypadal stejně překvapeně, jako sám Siku. Už už se chtěl uvolnit, když v tu se vlk nebezpečně zašklebil. Co to... Problém? Znělo mu hlavně. Při tom slově nadskočil a masivně se naježil děsem. Nebyl schopný vyloudit ani hlásku, tak jen zběsile zavrtěl hlavou.
Ježiš co se furt děsíš? Odpověz mu! Dělej, řekni mu že máme problém! Siku Protivu intenzivně ignoroval, zatímco nespouštěl z cizince oči. Dělej! Dělej! Řekni něco, dělej!
"Ne!" vyjekl Siku z ničeho nic. Cizinec nemohl tušit, že řve na osobu ve své hlavě. "Nebudu mu nic říkat, nemám problém a ty už konečně mlč! Nemůžu kvůli tobě přemýšlet!" vřísknul vyčerpaně. Bylo znát, že jeho frustrace překonala snesitelnou mez. Otočil se na cizince. Probodl ho očima, které prozrazovaly vztek, strach a něco, co vypadalo jako zoufalství.
"Fajn! Chceš vědět, jestli mám problém? Mám! Naposledy jsem jedl včerejší mršinu, kterou jsem ukradl hyenám. Jsem na nohou už kolik dnů, starý vlk, který se zdál být důvěry hodný a přátelský, si ze mě udělal dobrý den a když už jsem našel místo, kde to nepáchne cizími vlky, vejdeš sem ty a děláš na mě ramena! Mám sakra VELKEJ PROBLÉM!"
Siku zběsile dýchal a snažil se nedostat infarkt. Bylo toho na něj asi už moc. Ještě stále měl v živé paměti zkušenost se Smrtí a od té doby se stalo příliš mnoho věcí. Neměl čas se nijak zahojit. Když mu došlo, že vříská na úplně cizího vlka, zarazil se. Jsem hodně v neprávu. Sedl si, stejně jako cizinec, ale mnohem zhrouceněji. "Promiň. Ty za to nemůžeš, před chvílí mě vypekl Stařešina. Byla s ním zábava vždy, když jsem ho potkal, ale při posledním setkání zkoušel co vydržím a já to nepoznal. Blbec..." ulevil si a odvrátil hlavu na stranu. Hrozně se mračil, nebyl schopný překonat bublající hněv, který nechtěl zcela pustit ven.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (57)

Chvíli se rozhlížel a lehce podupával zadní nohou, jak mu po ní stékala voda a lechtala ho. Když v tu zaslechl podivné zvuky. Prudce se otočil směrem k vodopádu a uviděl... sebe? Ufff, už se vyděsil, že sem někdo jde. Ale byl to jen nepravidelný proud a jeho odraz v tekoucí vodě. Tak moment, tekoucí voda neodráží obrazy. Pomyslel si nechápavě a jakmile odraz proletěl vodou, Siku uskočil nejmíň o tři metry pryč. Byl to vlk! Cizí šedý vlk, vzdáleně podobný Sikuovi, ale teď, když ho viděl v celé své kráse, došlo mu, že nevypadá vůbec jako on.
Siku byl k cizinci postavený bokem, zatímco na něj zděšeně zíral. Tmavá maska na Sikuově obličeji se mračila jako temné nebe, upřený výraz velkých ostře žlutých očí. Vejral. A vejral hodně. A u toho vejrání přemýšlel, co má teď sakra dělat. Všiml si ho? Vidí ho? Vidí, že na něj Siku čumí? Bude na něj čumět zpátky? Je nebezpečný? Tolik otázek a žádná odpověď. A ze Sikua nevylezla ani hláska.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (56)

//Řeka Tenebrae

Šel poměrně bezcílně a moc u toho nepřemýšlel. Snažil se vypustit zlobu a nevraživost, kterou právě vůči starému vlkovi choval. Povzdechl si. Jak jen mohl, mohli mít spolu tak pěkný vztah! On se vynoří odnikud a nějakým šíleným nápadem a Siku bez keců přijme všechny výzvy, které si na něj nachystal. To se už ale nestane. Kvůli hokusům pokusům, co na něj zkoušel posledně, si dá příště zatraceně velký pozor, než mu na cokoliv kývne.
Ještě chvilka chůze a před šedákem se otevřela zcela nová krajina. Konec řeky byl obohacen krásným vodopádem, který se valil přes mohutné skaliny. Vypadalo to ale, že nejde jen o skalnatý převis, nýbrž o jeskyni. Siku zvědavě strčil čenich do vody a skutečně! Na druhé straně bylo sucho. Vytáhl hlavu, zadržel dech a proskočil skrz padající vodu. Páni! To byla paráda! Oklepal se a krátce olízal své vychrtlé dlouhé tělo na místech, kam dosáhl.
Teď, když byl celý mokrý, bylo na něm opravdu jasně a zřetelně vidět, jak je hubený. Vystouplá žebra, viditelné klouby, obrysy svalů, které nebyly nic moc, ale byly tam. Dlouhatánské údy a vystouplá páteř mohly působit dokonce děsivě. Siku však holt takový byl. Velký, ale těžce podvyživený. Celý život. A právě teď byl také omámený krásou jeskyně, skrytou za vodním povrchem.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (55)

//Houbový ráj

Stará známá řeka. Velká, široká a vodnatá. A nebezpečná. Pokaždé když tu byl, byla řeka divoká jiným způsobem. Posledně byla rychlá a neutišitelná, tentokrát byla byla silná a narážela vlnami do všech stran. Naštěstí se ji nechystal přejít. Ví, co je na druhé straně v tomto místě. Je tam tmavý les plný smrků a o kus dál hory. Tam se nechystal. Dnes šel podél řeky a opravdu moc ho zajímalo, kde končí. Končí daleko? Jak je dlouhá? Najde tam něco zajímavého? Krásného? Nebezpečného? Snad ne... to by byl nerad, nebezpečí si užil až až.

//Úkryt za vodopádem

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (54)

//Kráter

Přibelhal se celý znavený a rozechvělý na místo, které dobře poznával. Srdce mu z toho zaplesalo radostí. Bylo tu krásně, travnato, všude samé houby. Ptáci tu zpívali, hlodavci šustili a sem tam zaslechl i něco většího. Zhluboka nasál do čenichu celý ten život okolo a slastně vydechl. Bylo to opravdu krásné. Voní to skoro jako domov. Pomyslel si. Ne ve smyslu pravého domova, ale spíš možnosti vracet se někam, kde to zná. Někam, kde bude vědět, jak to tam vypadá, kam se může schovat, kam složit hlavu. Pár takových míst už tu má a dokonce by je byl schopný i najít. Začínám si tu zvykat.

//Tenebrae

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (53)

//Švitořivý les

Z pohostinného a krásného lesa plného života se z ničeho nic dostal na nehostinnou pustinu. Nechápal, co se tak najednou stalo. Bylo to, jakoby zmizel z povrchu zemského veškerý život. Nikde viděl, neslyšel ani necítil ani živou duši. Žádné cvrlikání ptáků, dokonce ani hrabání myšek. Nic. Sikuovi z toho běhal mráz po zádech. Bylo mu ouzko a už se vážně těšil, až od tud odejde. Uprostřed planiny byla díra jako do jiného světa. Praskliny kolem jámy podivně zářily fialovou barvou. Siku však byl příliš nedůvěřivý na to, aby na to sáhl. Raději proto spěšně odešel.

//Houbový ráj