Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (82)

Všiml si toho! Siku znervózněl, ale ne přímo v tom negativním slova smyslu. Spíš tak nějak hezky, bylo to očekávání, chvíle napětí, než zjistí, jak bude jeho společník na podivnou chaluhovou věc reagovat. Vypadal překvapeně. Taky nechápavě a zmateně. Siku nebyl zklamán, soška ho očividně zaujala a to byl účel.
"Ty zelený věci vypadají nechutně, ale je s nima sranda." Ucilil se, ale pak na chvíli zvážněl. "Hej, je ti dobře? Jsi najednou hrozně zamlklý." zeptal se opatrně. Skoro byl radši, když mu nadával. Asi. V tomhle tichu znejistěl a začaly ho napadat nepříjemné věci. Zavrtěl hlavou, aby je zahnal a rozhodl se změnit téma. Pokud by se Ivar chtěl k tomu předchozímu vrátit, udělá to, no ne?
"Poslyš, nedávno jsem zjistil zajimavý koncept magie u očí mláďat." začal s tématem, které mu ještě nedávno nedávalo spát. "Myslel jsem, že my s měsíčníma očima nemáme nadání pro magie, ale ukázalo se, že to není pravda." nadchnul se najednou. "A dokonce může vlk umět magií víc! Vidím, že patříš k těm, co vládnou ohni. Naučil ses někdy i jinou magii? Nebo... zkoušel jsi to?" zahleděl se na něj dychtivě a v nesnesitelném očekávání.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (81)

Zjizvený neměl moc kapacitu analyzoval vlkovy reakce, ani to, jak vyčerpaný výraz na něj hodil. Zjevně ho vyčerpal už jen fakt, že Siku z něj tahal bezmyšlenkovitě vzpomínky, o které Ivar vůbec nestál. Ale to je holt život. Vzpomínky se hromadí, i když se o ně nikdo neprosil. Jakmile rozdýchal bolest hlavy, otočil se na Ivara a asi se chystal i omluvit za tyhle nepříjemné výstřelky, ale šedivý byl k němu otočený zády a zjevně se nořil do vlastních myšlenek.
Siku si to rozmyslel, nechtěl ho vyrušit. Položil si hlavu na přední packy a hypnotizoval zeď pokrytou divnými chaluhami. Vypadaly přinejmenším nejedle, ba dokonce jedovatě. Ušklíbl se, vůbec nechápal, proč ho napadlo probírat jedlost a nejedlost těchhle vysoce odpudivých organismů. Zaměřil na ně svoji magii a ze srandy kus chaluh urval. Bylo to náročné, ještě se pořádně s magií nesžil. Hybridní organismus se připlazil k Sikuovým packám a začal nabírat různých tvarů, jak se snažil z toho cosi vymodelovat. Patvar se ustálil v podobě chaluhového vlka. Siku se pro sebe usmál, tohle ho bavilo. Řádně unavilo, ale byla to zábava. Loupnul okem po Ivarovi a namířil svou pozornost na prostor těsně před ním. Zelená lepivá soška vlka se odsoukala k šedivému a zůstala stát čenichem čelem k němu. Siku sledoval, zda si Ivar sošky všimne a přihlouple u toho zavrtěl ocasem, jako malé vlče. Přerostlé, dospělé, kostnaté vlče.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (80)

Siku se smutně pousmál. Jeho odpověď se dala vyložit dvěma způsoby. Buď nemá strach, protože hodně dobře čte v ostatních a nemá obavy z prohry, nebo... Otočil na něj hlavu s vystrašeným výrazem, který se ani nesnažil skrýt. Druhá možnost ho totiž upřímně zdrtila a vyděsila. Nemyslel si, že jeho smrt by nebyla ničím výjimečným, že ne? Vyrůstal na místě, kde život, umírání ani smrt nemá žádný výjimečný smysl. Připomněl sám sobě. Stáhl uši z frustrace, protože tentokrát opravdu nevěděl, co by měl říct. Že pro něj by jeho smrt byla rozhodně významná a truchlil by? Jak moc dokáže unést, že v Ivarových očích klesne ještě níž?
Níž už to nejde. Smál se Protiva, který z toho měl hotovou telenovelu. Siku ostře zavrčel, tohle ho popudilo víc, než očekával. "Když nemáš co bys řekl hezkýho, tak mlč." napomenul ho tiše. A co s tím uděláš? Dojmeš mě k smrti? Jsi k smíchu, mně, sobě a tomuhle pošukovi obzvlášť. Ooooch koukejte na mě, jsem tak osamělý, že si vytvářím pouto k cizinci, který mě chtěl zabít. Imitoval ho protivným vysokým hlasem, což vyvolalo Sikuovi další bolehlav.
"To není pravda, nic takového nedělám, jsem jenom upřímný!" zaúpěl a zavřel křečovitě oči, čekal než ho vlna přejde.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (79)

Možná by si Siku všiml toho, jak je Ivar vykolejený, ale prakticky se na něj nedíval. Nedával to, nemohl vidět, jak se tváří, když mluvil o věcech, které se až moc dotýkaly jeho nitra. Vždy viděl na ostatních to dobré. Vždy byl velmi vnímavý k přednostem jiných vlků a když mohl, rád jim také vylíčil, jak je za jejich přednosti obdivuje. To ale už dlouho dělat nemohl, vzhledem k věčné osamělosti tuláckého života. Po velmi dlouhé době mu něco podobného umožnila mladičká Seilah, kterou ještě stále oplakával.
A pak je tu on. Nevraživý vlk samotář s tendencí preventivně zastrašovat. Ale taky vlk, který Sikuovi umožnil se zase nořit v jeho osobnosti a vidět věci, které nikdy nepoznal. Fascinující věci. A Siku ture rád poznával nepoznané.
Na chvíli zahlédl Ivarům šokovaný výraz, který však rázem zmizel, když odvrátil hlavu. Dlouhán měl dojem, že se mu to jen zdálo. Nebo že si namlouvá něco, co není. Notak, nebuď blbej, není to tvůj přítel. Řekl ti to více než jasně. Jsi pro něj nepodstatná vsuvka! Okřikl sám sebe v hlavě. Ne že by to jakkoliv napravilo jeho naivitu. Naštěstí jeho koloběh trapných myšlenek přeťal šedákův hlas, který zlehka měnil barvu.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (78)

"Ale vždy, když jsem zahlédl někoho, kdo byl, podobně jako já, sám a bez smečky v zádech, byli plaší. Sobě navzájem jsme se vyhýbali a nechtěli jsme se střetnout. Stejně jako já se asi báli, že by došlo ke rvačce. Ale ty... nenechal ses zahnat ani zastrašit. Bylo ti fuk, že je tu cizí vlk. Rozhodl ses, že tu zkrátka budeš a kdybych byl zmetek, pustil by ses do mě. Přežíváš silou a zastrašováním. To je... mnohem náročnější a nebezpečnější způsob, jak se ubránit. Nebojíš se..." chvíli formuloval slova. "Nebojíš se, že se ti to jednou nevyplatí?" otočil se na Ivara s podivnou směsicí emocí ve tváři. Jednou z nich byla obava. Obava o cizího vlka a jeho bezpečí. Vysměje se ti. Řekne ti, že jsi trapný slaboch a bude mít pravdu. Zasloužíš si výsměch za tyhle příšerný kecy. Uchechtl se Protiva a Sikua zas zasáhla vlna bolesti. Ne velká. Ale stále dost nepříjemná.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (77)

Chvíli nevěděl, jestli je dobrý nápad jakkoliv odpovídat. Ví vůbec jak odpovědět? K čemu je jistota... K životu. Samozřejmě, ale... k čemu - "K čemu je vlastně život." Řekl Siku omylem nahlas. Chtěl si to jen myslet, ale nějak to z něj vylétlo. Blbost, tohle přece není můj názor. Já mám život rád! Je šílený a děsivý, ale jsem rád naživu. Pomyslel si zmateně. Promluvil za něj Protiva? Jak? Raději stočil pohled jinam. Najednou bylo těžké Ivara vidět.
"Ale máš kuráž." promluvil po delším tichu. "Víš, potkal jsem za celou dobu, co jsem na světě sám, docela hodně vlků. Někteří byli v pohodě, většinou ale byli spíš nepříjemní, nebo dokonce útoční. Bývali ve skupinách, chránili si své území, rodiny, nebo se jen rozhodli, že jim je špinavý tulák dobrým odreagováním." sklopil uši. Vyhýbal se vlkům z dobrého důvodu. Většina z nich pro něj neměla připraveného nic dobrého.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (76)

Ivar to očividně se Sikuem vzdal. Nebo spíš vzdal neustálé vztyčování obrany. Upřímně, cožpak se vůbec dalo před ním ubránit? Siku z frustrace byl tím nejprůbojnějším kulometem zdejších končin. Cizinec se již nezdál být nadále cizincem. Nebyl ale ani přítelem, ani známým. Byl prostě někým, kdo se zcela nedobrovolně a čirou náhodou stal neočekávanou společností v době temna. Siku následoval Ivarovu příkladu a stočil kolem sebe ocas, jako kdyby byla zima a on se chtěl chránit před mrazem. Avšak jediné, před čím se chtěl právě teď chránit, byly další nepříjemné myšlenky na téma 'jak může smečka nebýt zodpovědná za své členy'. Hlava mu to nebrala a Siku nechápal, proč se tolik snažil si to alespoň představit.
Loupl koutkem oka po Ivarovi, aby ho zkontroloval a zrovna v tu chvíli překvapivě nahlas promluvil. Zoufale, smutně a bez naděje. Sikuovi z toho přeběhl mráz po zádech.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (75)

Ah. Ani matka. Pro něj matkou nebyla, tak kdo? Kdo se ujistil, že přežil do dospělosti? Vzhledem k tomu, jak naštvaně reagoval na jakoukoliv zmínku o rodině, nemusel hádat moc dlouho. Nikdo. Tak je to. Jsou vlci, kterým nikdo k přežití nepomohl. U něj doma, na Sibiřských pláních, by to znamenalo jistou smrt. Musel ale přiznat, že nehledě na to, jak krutý byl domov, měl zázemí. A to by nevyměnil za nic na světě.
Ivar chvílemi vypadal, že vzteky praskne. Ale mezi bublajícím vztekem a zhnusením se mihotala celá škála emocí. A očividně byly dost zraňující. Siku měl chuť mu nabídnout vlídné slovo, ale bylo mu jasné, že by to bylo na škodu. Tenhle vlk trpí vlídností cizích. Je to něco, co nikdy neměl. A Siku nebyl tak blbý, aby se nechal jeho hněvem roztrhat. "Prostředí plné cizinců, kterým je jedno, jak ten vedle dopadne... Není divu, že je pro tebe nesnesitelné mít kolem sebe prakticky kohokoliv." uznal tiše. Výbuch, který Sikuovi vmetl do tváře, nechal Sikua tentokrát zcela klidným. Chápal ho. Už věděl, co to znamená a proč si to vylejvá zrovna na něm. Siku dělal přesně to, co si Ivar nedovolí nikdy udělat. Věřit ostatním.
"Jo, to asi jo. Ale jsem naživu. Zatím." odpověděl s malým úsměvem. "Každý máme své způsoby, jak přežít. Ten tvůj je víc... na jistotu."
Hlava se mu docela zlepšila, Protiva mu dal chvíli pokoj a Blábol už nevřískal. Konečně! Měl dojem, že se mu hlava rozskočí. Úlevně vydechl, když odezněly poslední impulzy bolesti.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (74)

"My jsme... museli si být blízcí. Jinak by nikdo nepřežil. Tam, kde jsem se narodil, byly kruté zimy a horká léta. Jakmile roztál sníh a povolily ledy, museli jsme se stěhovat na další území, kvůli potopám. Kdybychom se o sebe nestarali, nepřežili bychom ani jednu sezónu. Bylo těžké vychovat vlčata do dospělosti, hodně jich umíralo kvůli hladu a zimě. To je svět, který znám já." Na chvíli se odmlčel, než dodal: "Tohle a život tuláka."
Smířlivě se pousmál, když ho nazval bláznem. Nevěřil tomu, že to nebyl jen sen. A vůbec. Záleží na tom? Záleží na důvodu, proč mu hráblo? "A vlastně je to jedno. Hráblo mi. Záleží na tom, proč se to stalo?" vznesl řečnickou otázku, na kterou odpověď nehledal. Ivar cosi zamumlal, ale Siku nezachytil dost na to, aby mu rozuměl. Nebo možná jen nevěřil tomu, co právě slyšel. Zvlášť když se na cizincově tváři usadil jeho typický výraz odměřeného sarkastického vlka.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (73)

Zjizvenému bylo čím dál tím víc jasné, v čem tenhle vlk musel vyrůstat. Bylo to něco nepředstavitelného. Smečka, která o své členy nepečuje. Nestará se o to, aby byli všichni najezení, spokojení a v bezpečí. Žádná blízkost, žádná semknutost. Smečka, které je fuk, že někdo z jejích členů se nevrátil. Žádná jistota. Žádné bezpečí. Siku sklopil pohled a cítil se hloupě. Snažil se vysvětlovat něco vlkovi, který žil a vyrůstal v úplně jiných poměrech. Možná byli oba tuláci, ploužili se světem sami a bez podpory. Ale on se narodil do nehostinného prostředí, ale zato do milující smečky. On... bůh ví, kde se narodil, ale smečka to rozhodně nebyla.
"Ty jsi... bojoval o každý den. Už od narození?" zeptal se ho opatrně. "Matka. Chránila tě? Aspoň chvíli?" Neuměl si představit, že by vlčata přežila bez silné a spolehlivé smečky. Ale třeba tím nejspolehlivějším článkem byla mateřská náruč. "Vlků je dost... to nepopírám. Rodíme se a umíráme. Není to nic nového, nic zvláštního. Ale občas... někdy naše smrt něco znamená. Pro někoho. Ne že by tím smrt najednou získala smysl, to ne. Jen... život je pak o trochu lehčí." zvedl hlavu, aby se na Ivara podíval. Nebyl si jistý, jak bude reagovat. Naštve se? Bolí ho to? Smířil se s tím? K čertu, jak se s něčím takovým dá smířit?

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (72)

Chápal, že si o něm vlk myslel, že je blázen. On si to, konec konců, dlouho myslel taky. Jooo, takový zážitek se nezapomíná, co? Zvlášť když, na takovém místě najdeš své životní přátele. chechtal se Protiva. Siku ho ignoroval, co to šlo. A víš ty co? Pověz tady našemu novému příteli o tom, jak jsi tam sežral sám sebe. To by ho náááramně zajímalo. Nebo že jsi se pokusil vypít krev neznámé osobě, která se ukázala být božstvem. Jen ať vidí, jaká jsi zrůda. A to se tu děláš bůh ví jakým samaritánem a dobrákem. Hovno dobrák! Pokrytec!
Siku tisknul čelisti odporem. Protiva se nedal prakticky utišit. Mlel a mlel a připomínal Sikuovi všechny ty příšerné věci, kterým byl v Limbu vystaven. Chtěl křičet, brečet, řvát. Ale hlavně chtěl, aby Protiva už konečně zmlknul.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (71)

Překvapeně střihl ušima. "Nikdo to... nepočítal? A jak jste věděli, že se všichni vrátili z lovu domů? Nebo že kořist vyzbyla na všechny? Když nevíš, kolik je vlků ve smečce, nevíš ani o kolik má být postaráno." Siku nechápal, že nějaká smečka funguje i bez striktních pravidel a kontrol. Jednou z nich bylo i pravidelné počítání členů, aby věděli, že jsou všichni stále mezi živými, případně když někdo zemřel, aby členové vždy věděli o jeho smrti. Možnost nezájmu o členy smečky bylo něco, co Sikuovi ani nepřišlo na mysl.
Ivar došel ke stejnému závěru, jako Siku před nějakou dobou. Ten jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Teoreticky to není tak nepředstavitelná možnost. Přesně to co říkáš, jsem si myslel i já. Dlouho jsem byl přesvědčený o tom, že šlo jen o šílený nekonečný sen. Ale nebyl. Bohužel, kromě těch otravných hlasů, nemám žádné vodítko ani důkaz, které by mohly napovědět, že jsem byl v Limbu." přiznal.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (70)

Ivar byl podezřele ticho. Bylo by to jistě tíživé ticho, kdyby zjizvenému v hlavě nehulákal Blábol a nechechtal se Protiva. Dokonalá přehlídka magorů, přesně jak řekl cizinec. Trefil se líp, než nejspíš sám tušil. Jen okrajově odpověděl na jeho otázku. "Spoustu je... jak moc? To byla tvá smečka?" zeptal se se zájmem, ale vlk měl očividně plnou hlavu jiných myšlenek, neboť dlouho nereagoval. Až najednou vyplivnul otázku na jeho existenci.
"Ah, to... vlastně nemám tušení." přiznal. Kruci, byl jsem u Života, měl jsem se ho zeptat na tohle. Ne tupě tlachat o pocitech. Brrr, strašně jsem se ztrapnil! Pomyslel si s odporem ke svým vlastním činům. "Dlouho jsem nevěděl, co se se mnou děje. Ale v jednu chvíli jsem byl na zasněžené planině, padal do propasti z rozbitého ledu... pak dlouho divný sen o horké pláži, odkud nebylo úniku... a najednou ležím uprostřed kopců a kolem roste zelená tráva a kvetou kytky. Hrozně divný zážitek." zavrtěl hlavou. "Tohle místo je plné podivností. Prochodil jsem mnoho míst a zažil mnoho situací, ale tady... tady zažívám jedno překvapení za druhým. A ne všechna jsou příjemná." zamračil se a bylo nad slunce jasné, že mluví hlavně o Limbu. Horší místo skutečně nepoznal. Přemýšlel, jak se vlastně dozvěděl o tom, že zemřel. Dlouho o tom neměl ani potuchy, jednoho dne zkrátka přišlo osvícení a on věděl, že chvíli... nebyl.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (69)

"Dobrý postřeh." odpověděl s povzdechem. "Budeš mě mít za ještě většího magora, ale... na ledové pláni jsem umřel, když mě pohltil praskající led. Jako zázrakem jsem se dokázal vymotat ze spárů smrti, ale přinesl jsem si nevábný dáreček." zavrtěl hlavou, jako by se snažil ty hlasy vyklepat. "Otravují mi život po všech směrech, navíc pak opravdu vypadám jako naprostý blázen." V tu ránu se amplituda zvedla a hlavou mu projelo tisíc jehel. Musel se zvednout, aby byl schopný bolest vydržet. "Nenech se rušit, jen si tadyhle..." Přišel k vodopádu a strčil hlavu pod ledový proud vody. Úleva nebyla tak markantní, jak doufal. Vydržel tam tak dlouho, jak mu dech dovolil. Vytáhl hlavu ven, oklepal se a plácl sebou na studenou zem kousek od východu. "O čem že jsme to mluvili?" dělal jakoby nic. O tom, jak děsně moc nás oceňuješ. Uchechtl se Protiva. Siku nasadil neskutečně otrávený výraz a rozhodl se ho ignorovat. "Máš hodně zkušeností s magory?" zeptal se Ivara spíš sarkasticky, ale částečně to myslel i vážně. "Říkal jsi, že pocházíš z místa plného sobeckých vlků. Tam jich muselo být..."

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (68)

Drnčení hlavy ustávalo a přicházelo s tím, jak moc se Protiva či blábol účastnili konverzace. A zrovna teď měli najednou chuť projevit svůj naprosto nevyžádaný a pro Sikua bezcenný názor. Zvlášť Blábolova součinnost byla prázdnou bolestí, vzhledem k jeho neschopnosti vyjádřit cokoliv slovy.
Ivar překvapivě uznal Sikuův né-tak-blbej-rozum. Když se amplituda bolesti zhoupla směrem dolů, dokázal odpovědět bez dodatečných zvuků. "To víš, jsem velký, slabý, pořád hladový a všichni na mě mají pifku, protože jsem nechráněný tulák. Musím mít trochu toho fištrónu." pousmál se. Ty máš spíš zatracený štěstí, tak chytrej nejseš. Siku obrátil oči vsloup. "Nikdo se tě na nic neptal." odsekl s pohledem kamsi do zdi.
Otázka na Protivu zjizvence zastihla nepřipraveného. Otočil se na Ivara s provinilým výrazem. Bůh ví, za co se vlastně cítil špatně.