Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (97)

Zatímco Ivar sváděl vnitřní boj, Siku sám sebe přesvědčoval o tom, že dokáže být dobrým a hodnotným společníkem na cestách. Mnoho viděl a mnoho zažil, není včerejší a ani nevycválané mládě, které si přehnaně věří. Byl dost starý a zcestovalý na to, aby dokázal nejen přežít, ale i pomoct někomu v nouzi když to bude potřeba. Rudooký nakonec vzdal jakoukoliv snahu o odměřenost a značně vysílen ze sebe vydral odpověď, v kterou zjizvenec snad ani nedoufal. Přimáčkl se k zemi, aby neulítl radostí. Ocas mu kmital po zemi jako šílený a na jeho výraze bylo jasně vidět, že má radost. "Pokud to bude záviset na mně, tak nebudeš!" prohlásil dychtivě, zatímco na něj koukal ze země jako mládě, kterým už několik slunovratů není. Neřešil, že vypadá jako blázen, když má radost z pouhých pár slov. Ale když on je zkrátka zvyklý na blízkost mezi vlky. Smečce se zatoulal, z cizích smeček má strach a za celou dobu navázal blízký vztah jen se Seilah, která je... ona je... To už nedopustím. Pomyslel si odhodlaně a smutně zároveň. Zklamal nejbližšího vlka, co měl. Nezachránil ji. Ale teď má šanci dokázat, že se poučil ze svých chyb a bude lepším.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (96)

Ivarův výraz se měnil ze zamračeného přes nechápavý až po šokovaný až vyděšený. Siku z nervozity mlel a mlel až nakonec nebylo co mlít a tak nechal svého šedého společníka v čistém úžasu zpracovávat, co právě teď slyšel. Byl jako opařený, zjevně netušil, zda si z něj Siku střílí, nebo to myslí vážně. Nakonec z něj vypadlo úzkostné varování. Zjizvenec se napřed krátce zamyslel, aby to nevypadalo, že střílí slova bez ladu a skladu. "Možná jo... ale třeba zrovna takového hlupáka budeš potřebovat. Třeba budeš potřebovat, aby tě někdo hloupý nenechal ve štychu." usmál se smutně, jakoby se snad bál o to, aby Ivar na důležité věci nebyl sám. Byl přesvědčený, že až se jejich cesty rozejdou, nebude tady nikdo známý, kdo mu pomůže, nebo ho vytáhne ze šlamastyky. Ne že by byl Siku zrovna zdatným lovcem, dobrým ochráncem či zdatným válečníkem. Ale potíže se netýkají jen fyzických rozbrojů, no ne?

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (95)

"Ty dostaneš co chceš a já dostanu dobrý pocit z toho, že jsem ti pomohl. Protože... jsi v mnoha věcech lepší než já a třeba na oplátku někdy v budoucnu pomůžeš ty mně." To bylo troufalé prohlášení a Siku to moc dobře věděl. Ale zajímala ho reakce. Chtěl vědět, jestli to byla opravdu jen drsná maska k obraně, nebo se opravdu jedná o někoho, kdo si na výslužby nehraje.
Celá tahle část konverzace mohla dopadnout buď velmi dobře, nebo naprosto špatně. Siku balancoval na tenkém ledě a opravdu moc doufal v nejlepší možný výsledek. Proto ho Ivarova poslední otázka dost vyvedla z míry.
"Ne!" vyjekl najednou jako kdyby slyšel rozsudek smrti. "T-teda ty myslíš že bys měl?" snažil se o klidný tón, ale hlas se mu zachvěl.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (94)

Zjizvenec stáhl uši a hořce se zasmál. "Popravdě jsem byl tak rozladěný, že jsem zapomněl na moje obvyklé metody." Ivar se ale zdál být rozhozený. Nakonec vyhrkl několik otázek, které zdánlivě neměly odpověď. "Proč, no... prostě nelituju." Tušil, že tahle odpověď je těžce nedostačující. Nestačila ani Sikuovi a to byl on tím, kdo je tázán. "Co... by se mělo stát, abych toho litoval?" zeptal se na oplátku. "Řekněme, že teď mě necháváš být, protože jsem ti k ničemu. A až k něčemu budu a budeš chtít mě využít... tak to uděláš." Posíval se mu zpříma do očí, jakoby ho vyzýval k tomu, aby si tu situaci představil. "A nebo uděláš něco pohodlnějšího, řekneš mi to a já se využít nechám. Protože ti budu chtít pomoct." Nechal mu trochu času na zpracování, on sám se v tom taky tak trochu motal.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (93)
Červenec (2/10) - Erlend

Siku si lehce olizoval bolavou nohu, i když na ní žádnou ránu neměl. Položil hlavu mezi přední tlapy a ztěžka vydechl. Horko. U jezera bylo sice příjemněji, než kdekoliv jinde, ale pořád smažilo sluníčko a vzduch byl pořád nahřátý na nepříjemně vysokou teplotu. A bylo dusno. Vše, co vlk ze severu těžce snáší. Opodál zašustila tráva a přímo před ním utichly hladké vlčí kroky. Siku otevřel oči a prudce se napřímil. Hned se však uklidnil. Tenhle pach... Vlk na něj kývl na pozdrav a Siku kývnutí zopakoval. Strach se mu sice usídlil na tváři, ale byl klidnější než obvykle. A pak si vzpomněl.
"My se známe!" vydechl překvapeně. No jistě, ten pach, ta čelenka, ta šedo bílá srst... musel to být on, vlk z plání, kde se stala ta... panebože. "Vidím, že jsi vyvázl živ a zdráv. To jsem moc rád." usmál se nervózně, tehdy spolu moc slov neprohodili. Pokud vůbec, Sikuovi se obecně nedařilo navázat konverzaci. Pamatoval si ale, že to byl klidný a příjemný vlk. Možná mi dokáže říct, co se tehdy stalo. Pomyslel si pln naděje, ale ještě s tím posečkal. Něco však na vlkovi bylo jinak. Měl před tím na srsti tu polární záři? Nenápadně si ho prohlížel a lovil v paměti. Všechny obrazové vjemy z té doby však byly nejasné a lehce rozmazané. Má se ho na to zeptat? Nebude to nezdvořilé? Co když to nějak zaonačí?
"Vypadáš... ehm, vypadáš dobře. Něco... není na tobě něco jinak?" zeptal se opatrně a vypadal při tom, že je to poprvé v životě, co mluví s živým tvorem.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (92)

"K cizím moc blízko nechodím a když už se tomu nedá vyhnout, snažím se vyhnout boji. Umím prosit, umím se vtírat, umím oblbovat sladkými řečmi zatímco se nenápadně plazím do bezpečí. Ale neumím se za sebe postavit." Kouknul na Ivala koutkem oka, když se odvracel. "Ne jako ty... nemám na to kuráž. Ani silné vzezření. A nevěřím, že pro mě tyhle situace dopadnou dobře. Jsem sice velký, ale co mi příroda nadělila do výšky, to mi sebrala na váze."
Podíval se na Ivara zpříma a v žlutých očích se mu cosi zatřpytilo. "Ale upřímně přátelský jsem jen k vlkům, které chci mít kolem sebe." Obličejem se mu mihlo něco jako stud. "Sice jsem dost riskoval, když jsem tě tu potkal, ale... vyplatilo se, ne? Nelituju toho." pohodil ocasem a lehl si. Bylo divné na něj mluvit, když pořád tak napruženě stál. "Ty... toho lituješ?" zeptal se opatrně a vlastně ani nevěděl, proč se na to ptá. Jak může litovat setkání, když pro něj nic neznamenalo, ne? Ledaže by to bylo jinak. Ledaže... by to něco pro něj znamenalo.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (91)

Konstatování Ivara vytrhlo šedého vlčka z jeho koloběhu emocí. "Že není?" zopakoval nevěřícně. Ovládá magii! A ne jen tak ledajakou, oheň byla zatraceně silná a všestranná magie. "O čem to mluvíš? I pár blbejch jisker může způsobit katastrofu, když je použiješ správně. Navíc... megie se dají přece trénovat, ne? Jednou to nebudou jenom jiskry." usmál se na něj povzbudivě. Super na Sikuově povzbuzování bylo to, že to vždy myslel vážně. Vždy hledal opravdové důvody k radosti, nevymýšlel něco, co se nemohlo stát. Rudooký na to zjevně nebyl připraven, neboť se opět zeptal na otázku, kterou Siku už slyšel víckrát. Ale tentokrát to bylo méně... urážlivé. A nepřátelské.
"Víš, já... neumím být zlý." přiznal nakonec. "Nejde mi to, nechci ostatním ubližovat. Ale nechci ani aby ubližovali mně. Mám strach, že se odpor proti mně obrátí. Nejsem silný. Nejsem ani rychlý, neumím lovit a moje magie jsou pro mě úplně nové. Ani jsem nevěděl, že nějakou mám." svěsil uši.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (90)

Přílišná dotíravost štvala i Sikua. Ale on nebyl dotěrný, ne? Jsi děsně dotěrnej. Odpověděl mu najednou Protiva, který si nenechal ujít jedinou chvíli, kdy by mohl Sikua šikanovat. Opět krátká zvonivá bolest. Siku se jen zašklebil, ale naštěstí to byla hodně krátká epizoda. Z topení se ve vlastní hlavě ho vytrhl Ivarův hlas. Siku hned zareagoval, zvědavě se na něj otočil, ale než stačil promluvit, přímo před ním se zajiskřila zem. V potemnělé jeskyni to bylo jako malý ohňostroj, stěny se zasvítily, jiskry se roztancovaly po zemi a pohasly. Bylo to rychlé, krátké, ale udělalo to pořádnou parádu. Siku se neovládl. Vyskočil na nohy a s vytřeštěným výrazem koukal přímo před sebe na místo, kde se ještě před chvílí odehrál jiskřivý tanec.
"No páni!" zvolal a otočil se na Ivara se stále stejně šokovaným výrazem. "To bylo skvělý!" vyjekl v údivu. Bylo to pro něj o to víc vzrušující, neboť to vůbec nečekal. "To musíš dělat častěji! Teda... bezpečně, tam, kde to nepodpálí celý les... ale rozhodně častěji." Nebylo pochyb, na šedého to udělalo dojem. Bude zázrak, jestli z toho nadšení vůbec v noci usne.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (89)

Siku musel uznat, že měl Ivar pravdu. Popichování si od něj už zkusil a nebylo to tomu podobné ani zdaleka. "Zvykám si." odpověděl s úsměvem. "Nejsem zrovna kvalitně socializovaný." poukázal na fakt, že není s ostatními vlky v kontaktu dost často na to, aby dokázal odhadnout jeho postoj na první dobrou. Možná ani na druhou... a ani na třetí. Ivar zněl podrážděně, jako kdyby Siku zabrnkal na špatnou strunu. Zjizvený vyloudil kajícný úsměv, kterým dával najevo, že se bude víc snažit odhadnout jeho záměr.
Mezi vlky se rozeznělo zvonivé ticho. Ivar odvrátil pohled, zatímco Siku se snažil netrucovat, ale měl zkrátka dojem, že mu bylo upřeno něco skvělého. Dřímalo v něm vlče, toužící vidět úplně vše a magii ohně, tu on v akci ještě neviděl. Nebo alespoň si toho nebyl vědom. Chtěl nějak přetnout to divné ticho, ale nějak mu na mysl nepřišlo nic adekvátního. Vsadil by zajíce, že kdyby se ho zeptal znovu, tak ho definitivně naštve. A koho ne. Pomyslel si.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (88)

"Hodláš přilnout k cizinci, hmm? A ještě k takovýmu agresivnímu pošukovi. Masochista seš, nic jiného. Ozval se Protiva a Sikua to zasáhlo víc, než by chtěl. Bylo to nespravedlivé, kruté. Jestli byl Protiva výplodem jeho chorého mozku, musel se Siku opravdu hodně nesnášet, když se takhle týral představou, že nemá nárok na jakoukoliv blízkost.
Ivar ale nic z toho nepovažoval vyloženě za problém, což vše ulehčovalo. Navíc byl i vysoce chápavým, neboť pochopil Sikuovo váhání nad tím, zda se může či nemůže zeptat na demonstrativní ukázku ohnivé magie. Ale byl odmítnut. Ocas v tu ránu padl mrtev a na tváři se mu objevil zklamaný výraz. "Ach... to je škoda. Vážně bych to rád viděl." pronesl vysloveně smutným hlasem. Zdálo se ale, že má k tomu Ivar nějaký zvláštní odpor. Nechtěl se v tom hrabat, ale byl taaak zvědavý! Ostatně jako vždy. Proto se taky vždy dostal do potíží.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (87)

Siku svého postiženého chaluhového vlka bral jako vrchol nevydařenosti, ale s tím se počítá. Bylo to poprvé, co zkoušel něco se svojí magií vytvořit. Ivar ale na to zjevně pohlížel jinak a to zjizvence trochu vyvedlo z míry. Směšného? Myslel to snad vážně? Pomyslel si a naklonil hlavu na stranu. Nojo. Umí tenhle vlk vlastně vtipkovat? Co když ho tímhle urazil? Vlk ale nevypadal uraženě, spíš nechápavě. "Popravdě jsem si myslel, že mě popichuješ." odpověděl se zbytkem smíchu. "Ale ty svá slova myslíš vážně, že?" zeptal se se zájmem, ale byla to spíš řečnická otázka. Nepochyboval o tom, že umí lhát. Lhaní je výsada přeživších, ale tohle by se neřadilo mezi lhaní. Spíš to byl projev nějakého osobního zájmu, o kterém zjevně neuměl vtipkovat, neuměl předstírat zájem, neuměl zkrátka zastírat něco, co schoval dávno před tím, než možná byl vůbec schopen chápat pojem emoce. A Siku se najednou před ním cítil neskutečně zranitelný.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (86)

Byl od něj odvrácený, ale uši byly natočené k Ivarovi. Zíraly na něj Sikuovy ušní boltce, které samy nevěděly, co že to vlastně slyší. Otočil se na něj a snažil se nevypadat vysloveně šokovaně. To bylo... hezký. Pomyslel si a vděčně se na něj usmál. "Jo... to jsem." přitakal a potlačil nutkání říct nějakou emotivní blbost. Kouknul na hnusnýho chaluhovýho vlka a vyprsknul smíchy. "Díky, taky jsem to čekal horší." zazubil se. Ivar doslova zahodil svou nevraživost a chvílemi zněl dokonce přátelsky. Moc mu to nešlo, ale Siku mu mile rád připsal zásluhy i tak.
"Zapálil listí... hustý." vydechl a představil si tu situaci. Přejel mu mráz po zádech, ale ne strachem nebo nedůvěrou. Ale spíš obdivem. Chtěl to vidět. Chtěl vidět magii ohně. Ale nevěděl, jak si o to říct. Smí vůbec? Koukal na něj jako vlče, kterému matka slíbila odpolední svačinu. Mával ocasem a bylo jasně vidět, že něco chce, ale neví jak toho dosáhnout.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (85)
Červenec (1/10) - Erlend

S bolavou nohou se dopotácel k jezeru, o kterém vzdáleně tušil, že se tu nachází. Nemýlil se. Zkontroloval okolí, zda se tu nenachází nějaká zbloudilá duše a úlevně si oddechl. Nikde nikdo. Jen v dálce se líně povalovalo pár divokých králíků, kteří Sikua nechávali chladným. Teď chtěl jen vodu a odpočinek. A aby ho ta zatracená noha přestala tak šíleně bolet. Dokulhal ke kraji jezera a naklonil se nad hladinu. Plnými doušky svlažil hrdlo, namočil hlavu až po koutky očí a po vynoření se zlehka oklepal. Příjemně studí. Pomyslel si úlevně a šel si lehnout do stínu nejbližšího stromu. Kníkl, když si omylem zalehl bolavou končetinu. Zkontroloval její stav. Žádná viditelná rána, ale byla oteklá kolem kotníku. Levá přední tlapa se mu při úprku před naštvanou bachyní zaklínila pod kořen starého dubu. Ošklivá situace, cítil, že se mu v noze cosi hnulo a on jen doufal, že to není zlomené. Díky otoku byl schopný na nohu došlápnout, ale jak se to bude chovat, až otok splaskne? Siku doufal v nejlepší a také doufal, že ho tu nevyruší žádné nebezpečí.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (84)

Snažil se nebýt moc vlezlý, ale nemohl si pomoct. Chtěl si povídat. Chtěl společnost. Chtěl si povídat s Ivarem a chtěl Ivarovu společnost. Už nebylo cesty zpět, nebohý šedák vlastně vůbec netušil, co čeho se tu zamotal. Ivar prohlásil, že o magiích ví stejně málo, jako siku Sám. Chtě nechtě byl trochu zklamaný. Doufal, že se něco dozví, ale očividně to nejsou informace, které by znal každý. "Ah tak, to je škoda... víš, já si vždycky myslel, že prostě žádnou magii neumím. Že je neovládám, protože..." odvrátil hlavu, najednou se před ním zastyděl. "...protože jsem nedochůdče, co nemělo přežít porod." zahuhňal, jako by to snad cokoliv měnilo na tom, že žije a dokázal se z většiny neduhů vylízat. Slabí umírají, ale ty jsi přežil. Připomněl si slova tetičky, která ho často utěšovala a pomáhala mu.
K velkému překvapení se rudooký sám od sebe zeptal na nesouvisející otázku. On... se snaží rozvíjet konverzaci? Pomyslel si s nadějí a dělal co mohl, aby se mu ocas nerozkmital jako šílený. Nechtěl Ivara vyplašit svým nadšením. Nicméně bohužel na to neměl tolik co říct. "Ne." odpověděl se smíchem. "Teprve nedávno jsem zjistil, že vůbec něco umím. Můžeš to poznat podle toho, že to vypadá hrozně." poukázal na nepravidelný tvar a divný uši. Dalo mu to opravdu zabrat. "Ty, Ivare. Pověz, jak jsi zjistil, že ti náleží oheň? Podle očí, nebo ještě před jejich změnou?" zeptal se s upřímným zájmem.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (83)

Ivar zcela nevýrazně odpověděl a Siku pochopil, že je skutečně načase toto téma opustit a ideálně od něj odejít někam hodně daleko. Třeba k magiím! Hned se pro to nadchnul a šedý se tím nechal dobrovolně strhnout. Sice toho moc nenamluvil, ale snažil se téma udržet. A to bylo dobré! Siku to momentálně považoval za vrchol dobrých věcí. Zavrtěl neurčitě hlavou. "Těžko říct. Víš jak jsem si na začátku našeho setkání stěžoval na starého vlka, co mě obalamutil?" zkřivil tvář v něčem, co mohl být úsměv i škleb zároveň. "Řekl mi, že ví o mých magiích, o kterých já ne. Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu. Však koukni na mé oči, jsou to oči mláděte. Takové by neměly být nositelem magie, no ne?" zasmál se tiše. "Ale pak... jsem náhodou zjistil, že umím posouvat předměty." Jako důkaz se zaměřil na nejbližší kámen, zvedl ho do vzduchu a práskl s nim do zelených chaluh, které se plazily po celé jeskyni. "Prý mám ještě jednu. Ale opravdu netuším, co by to mělo být."
V tu chvíli ho napadlo, že Ivar by mohl také vědět něco víc! Jistě je zcestovalý, třeba mu někdy někdo prozradil něco víc. "Ani jsem nevěděl, že jeden vlk může ovládat víc magií! Tys o tom věděl?" Zahleděl se na něj dychtivě a nadšením se mu zachvěl ocas jako chřestýšovi. Nešel ovládnout, byl na to příliš emotivní.