Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (112)

Skutečně, byl to sýček. A posadil se na hlavu ryšavého stejně, jako sedávala Karma na Nemesise. Jsou také tak propojení? Pomyslel si a věnoval drobnému tvorovi krátký pohled. Byl unavený, hladový a momentálně i vystrašený. Zíral na cizince a jeho sovičku žlutýma očima, které byly tak nehybné, že neprozrazovaly zhola nic.
Brzy ale pochopil, že vlk ho nestopoval. Byl totiž stejně překvapený, jako Siku sám. Uvolnil tělo a pokusil se ze sebe dostat aspoň pár slov. Ale šlo to ztěžka. "N-ne já... to ne, nevadí, teda nerušíš." zakoktal překvapivě měkkým hlasem, který moc neseděl k jeho odpudivému zjevu. Ryšavý vlček mohl jasně a zřetelně slyšet jeho silný ruský přízvuk, který se objevoval vždy, když cítil diskomfort. A to bylo v tuto situaci velice slabé slovo. Tyčil se nad mladým vlkem co do výšky, ale bylo vidět, že pod hustou srstí se schovává vychrtlé slabé tělo. A za potemnělou černou maskou jen strach a nedůvěra.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (111)
Červenec (7/10) - Erlend

Komunikace s vlkem byla poměrně náročná, ale zdálo se, že to bylo náročné spíš pro něj, než pro Sikua. Siku totiž, konec konců, mohl dumat a filozofovat do aleluja, ale vlk... ten se mohl jen držet za hlavu z toho šíleného vodopádu slov, který z šedého společníka tekl. Zkoušel a zkoušel a bylo mu úplně jedno, že se třeba ani nemusel trefit. Potřeboval zaměstnat svou hlavu a naplnit skoro prázdné sociální baterky. Zdálo se ale, že se Siku přeci jen sem tam i trefil. Vlk zareagoval kladně na slovo moře a ještě víc reagoval na slovo oceán. Oceán... tohle místo je větší, než jsem si myslel, když z některých stran náleží oceánu. Otřásl se při představě, co se muselo vlkovi přihodit. Soucitně se mu podíval do očí a stáhl uši na znak úzkosti. "Smrt se s nikým nemaže, jak je vidno." pronesl zastřeným hlasem. Neuměl si představit, jak děsivé muselo být zemřít ztracený v oceánu. Být nehybnou kapkou v jeho útrobách. Zároveň mu bylo jasné, že se dostal po smrti do toho očistce, kde Siku trávil snad celou věčnost. Právě naproti sobě stáli dva vlci, kteří sdíleli traumatický zážitek a nepotřebovali k tomu ani slova. Oběma bylo jasné, že to nebylo nic příjemného ani snadného.
Vlk byl ale zjevně lehkého srdce, neboť ho to ani z poloviny nerozhodilo tak, jako Sikua. Žádná novinka, zjizvenec byl poměrně slabé nátury, navíc ještě citlivý k tomu. Najednou se mu v hlavě rozeznělo nějaké slovo. Znělo to jako jméno. Úlekem nadskočil. Sakra, Protiva si zas ze mě utahuje! Rozohnil se, ale nic na to neřekl. Pak mu ale došlo, že to rozhodně nebyl hlas Protivy. A nebyl to ani Blábol, ten by tak jasné slovo vyřknout nedokázal. Šílím? Už zase? Je tu další hlas, o kterém nevím? Bylo na něm vidět, že je hodně nesvůj, ale pak si všiml vlkova výrazu. Byl měkký, vše znalý. A opravdu velmi pronikavý a zkoumavý. Ví o tom? Ví, že Siku slyší hlasy? Že ve své hlavě není sám?
"To je... to bylo..." zamračil se pod náporem myšlenek. "Asi budu znít jako šílenec, ale...je nějaká šance žes to slyšel taky? To slovo? Myslím, že to znělo jako... jako Erlend." zeptal se opatrně a nasucho polknul. Zdálo se mu to, nebo to slovo znělo jako něčí jméno? Dokonce by přísahal, že mu není cizí. Znělo jako jméno severských smeček, které žijí v jiných končinách než žil on. Prohlédl si vlka a napadla ho těžko uvěřitelná věc. Co když je to jeho jméno? Natočil hlavu na stranu.
To jsem nebyl já. Nikdo kromě nás tu není, ten vlk se s tebou snaží komunikovat. Odpověděl Protiva a pro jednou to bylo k užitku. Siku se rozzářil. "Moc mě těší, Erlende." promluvil znenadání naprosto klidným, skoro až šťastným hlasem. Zjevně mu to došlo. Vlk měl sice oči modré jako to nejhlubší moře, ale očividně se také dokázal nabourat do cizích myšlenek. Fascinující!

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (110)

Už už Siku klimbal a přemýšlel, zda si nenajít noru nebo široký kořen, pod který by si vlezl, když v tu zaslechl zvuky malé sovy. Bylo to pištivé a znělo to, jako když sýček volá a upozorňuje své druhy. Divné na tom byla denní doba. Sova teď ráno? Proč by se ozývala v dobu, kdy má spát? Ledaže... něco se blíží! Okamžitě natáhl uši a zmateně se rozhlížel. Blížilo se nebezpečí. Ale jakého druhu? Nejspíš kanec, nebo bachyně. Konec konců těch tu bylo víc než dost. Zatímco Siku zkoumal okolí, do zorného pole se mu dostal ryšavý vlk. Siku leknutím nadskočil. "Jak je možné, že jsem si ho nevšiml? Zaúpěl v duchu a opatrně zacouval. Je nebezpečný? Ublíží mu? Vlezl na místo, které mu patří?
Vlk se však místo nadávek nebo útoku začal omlouvat. Siku si ho opatrně změřil pohledem a koutkem oka zahlédl přistávajícího opeřence.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (109)

//Travnatý oceán

Do čenichu ho udeřil známý pach divočáků. Věděl přesně kde je a také že si tu musí dát pozor. Unaveně se rozhlédl, zda mu v nejbližší době nic hrozit nebude a ulehl pod nejbližší strom. Záda měl chráněná širokým kmenem a rozhled do okolí byl také dostačujícím. Smutek a výčitky ho neopouštěly, ale aspoň se trochu provětral a vyčistil si hlavu. Nebylo to dost na to, aby přestal myslet na předchozích několik hodin, ale dost na to, aby se nelikvidoval myšlenkami o nebezpečí a smrti. Navíc byly naprosto neoprávněné. Přesně tak, je větší pravděpodobnost, že se něco stane mně. Třeba že na mě tady zpoza rohu z ničeho nic vyskočí kanec nebo nějaký cizí vlk a zakousne mě. Nasucho polknul. Nechtěl, aby se to stalo. Opustil smečku, svou sestru i Seilah. Ani jedno z toho nechtěl, ale stalo se. Rozhodně nedovolí, aby se to stalo znova. A jak to chceš udělat, hmm? Ozval se Protiva se svým obvyklým cynismem.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (108)

//Řeka Tenebrae

Překonal známou řeku na místě, kde si už vyzkoušel, že byly kmeny nejbezpečnější a nejméně kluzké. Proskočil roštím, které ukrývalo dlouhé travnaté lány, kde ještě poměrně nedávno byl. Už se tu pohyboval sebevědomě, věděl kam jde, co tam potká a jak se dostane na další území. Zpomalil a na chvíli si dovolil vydechnout. Na hrudi ho stále bolelo srdce zužoval splín. Ivare, hlavně zůstaň v bezpečí. Pomyslel si a při představě, že se žene do nebezpečí, se zachvěl. Bylo rozumné odcházet bez něj? Nezná to tu, co když si nedá pozor a nedokáže se vymotat z nebezpečnějších míst. Zavrtěl hlavou. Na to nesměl myslet, jestli někdo bude v pořádku, tak je to Ivar. Raději by si měl dát pozor sám na sebe. Pocítil slabost a zvláštní pocit v břiše. Zužoval ho hlad.

//Kančí remízky

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (107)

//Úkryt za vodopádem

Bylo to zdrcující. Utíkal směrem k řece, ani se neoklepal od vody z vodopádu, když jím procházel. Neohlížel se, nezastavoval, nedbal na klopýtnutí, kvůli kterému se málem zřítil do rozbouřené řeky. Co se to se mnou děje. Zabědoval v mysli. Tvrdil, že ničeho nelituje, ale byla to pravda? Pokud skutečně nelitoval jediné minuty trávené s Ivarem... proč ho bolelo na hrudi tak silně, jako kdyby měl v srdci díru? Potkal ho včera, strávil s ním celý den a celou noc. Přestože ze začátku to nevypadalo vůbec dobře, nakonec se spřátelili a... A co? Zmateně zavrtěl hlavou. Opustil vlka, kterého opustit nechtěl. Utíkal od situace, kterou neumí vyřešit. Ale pokud ho už nikdy nepotká, jeho srdce pravděpodobně přestane bít.

//Travnatý oceán

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (106)

Siku pomalu stáhl uši a z pysků se mu vydralo tiché zakňourání. Cítil se zodpovědný za rozklad Ivarovy duše. Za to, že je teď tak rozpolcený a bojuje sám se sebou. Nemohl ale říct, že ho to mrzí. Bylo by pokrytecké tvrdit, že je rád za jeho přítomnost a snahu se mu otevřít, ale zároveň že ho mrzí jeho situace. Odvrátil an moment pohled, než se k němu vrátil a zlehka mu prohrábl čenichem srst na pleci. Bylo to hodně vlčecí gesto, jako když malý tvor neví, jak velkému ulevit v jeho trápení. Nic neříkal. Neměl na to co říct, faktem bylo, že oba pocházeli z jiných světů, kde jeden druhému nedokáže plně porozumět. Protože co jednoho celý život chrání, to by druhého zabilo a naopak. Nemohl mu dát odpovědi, mohl jen trpělivě naslouchat a čekat, zda se na něj aspoň trochu naladí. Zároveň mu mohl dopřát trochu soukromí a klidu, pokud by to čemukoliv pomohlo. To sám ale nevěděl.
Pohlédl směrem k východu a přemýšlel nad svým slibem. Byl nepříjemný, ale taky neporušitelný. Musel do Cedrového lesa, ale cesta se prodlužovala víc a víc. Jako kdyby ho osud táhl jinam. Vyšší moc ví, že mě tam nečeká nic dobrého. Pomyslel si zkroušeně. musel ale čelit svým démonům, tak jako Ivar právě teď čelí těm svým.
"Čeká mě cesta, Ivare." otočil se na něj s vážnou tváří. "Musím se ti přiznat, zklamal jsem nejbližšího vlka, kterého jsem ve zdejších končinách měl. Nedokázal jsem ochránit přítele a hořce toho lituji." odmlčel se na moment, neboť jeho hlas zachvacovalo zklamání a bolest. "Udělám cokoliv proto, aby se to už neopakovalo. Nedovolím, abys litoval našeho setkání. Ale aby má slova měla váhu, musím splnit slib, který jsem dal. Oddaluji to už příliš dlouho." povzdechl si a pomalu vstal. Nechtělo se mu. Cítil se tu dobře, příjemně a v bezpečí. V tomhle úkrytu za vodopádem, kde nebyli cítit žádní cizí vlci. S Ivarovou společností, o kterou nevěděl, jak moc bude stát.
„Ivare.“ Oslovil ho Siku. „Děkuji, že jsi mě nakonec neodehnal. Doufám, že tě ve zdejších končinách brzy potkám.“ Usmál se na vlka vřele. „Živého.“ Dodal s vážným výrazem a prošel vodní stěnou, která ho oddělovala od zbytku Gallirei. Neotáčel se zpět, aby Ivar neviděl jeho zdrcený výraz.

//Řeka Tenebrae

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (105)
Červenec (6/10) - Erlend

Vlk se zdál být obeznámen s fenoménem zvaný Stařešina. A dokonce měl očividně na něj i stejný názor. Takže si ze mě netropil žerty jenom proto, že jsem slabý a naivní. On prostě tahal vlky za čenich! Pomyslel si s nelibým pocitem hořkosti vůči němu. Bylo to vážně podlé. Od špatnému tématu k ještě horšímu. Siku měl vysloveně náladu probírat své noční můry, jinak si neuměl vysvětlit proč tahal z úplně cizího vlka informaci o jeho smrti. Jsem idiot, jasně že o tom nechce mluvit! Seřval sám sebe v duchu. Seveřan se však ve skutečnosti opravdu snažil nějaké to vysvětlení. Ale vzdal to, neboť zjevně neuměl najít možnost, jak to Sikuovi vysvětlit. Šedý se na něj smířlivě usmál. "Odpusť, to byla neskutečně citlivá a osobní otázka. Jistěže o tom nechceš mluvit." podotkl s lítostí v hlase. Nechtěl ho uvést do nepříjemných emocí, to opravdu ne. Obvykle by byl mnohem taktnější, ale jeho hlava praskala ve švech z informací, které mu nedávaly smysl a mátly ho. Nečekal, že potká někoho, kdo by mu vše dokázal objasnit. Kdyby mohl mluvit. Doplnil sám sebe v myslil.
"Takže... jsi tu šílenou lavinu přežil? To mám radost! Bylo to..." zachvěl se při té vzpomínce. "...stísněné." dokončil větu chvějivým hlasem a na chvíli mu tvář zahalil stín strachu a poznání. Opět si vzpomněl na další kus skládačky. Vracely se mu vzpomínky jako deja vu, zmatečně a nekontrolovatelně. On nezemřel na zranění. Jeho zardousila lavina, která se dostala do pukliny. Odvrátil na moment tvář, aby vlk neviděl jeho výraz. Nevěděl, co s touhle informací má dělat - prostě tam byla. Vlk se snažil okazovat směrem k vodě a máchal tlapou. Siku moc nechápal, co tím myslí.
"Jezero... voda? Hodně vody?" zamyslel se a snažil se najít spojitost. "Prudká voda? Řeka? Ta šílená vodnatá řeka na jihu, přes kterou se dá přejít jenom díky padlým kmenům?" zkusil, ale nějak to nebylo ono. Kde ještě byl a bylo tam hodně vody? Po okrajích Gallirei si všiml, že jsou velké vodní plácky. Ale nevěděl, zda to jsou moře, nebo je obklopuje oceán. "Kolem dokola všech území je velké moře. Pokud je to tedy moře a ne oceán... Nevím jak to poznat." prohlásil spíš mimo řečí, neboť ho to z ničeho nic zaujalo. Tohle se mu stávalo často, zvědavost nad cokoliv. Vlk se však otřásl a bylo znát, že ho téma už opravdu obtěžuje.
"Děkuji, cením si tvých informací. Jsem rád, že nejsem... no... šílený." zasmál se.
Že ne? Zasmál se Protiva posměšně. Siku instinktivně stáhl uši, když ho zaslechl. Bylo to nepříjemné.
"Oh, vlastně jsme před tím na pláni spolu neměli šanci... no... mluvit." usmál se plaše. Nevěděl, zda to tak může vůbec nazvat a opravdu nechtěl poukazovat na fakt, že jeho společník nemluví. "Jmenuji se Siku. Jsem rád, že se setkáváme za příjemnějších okolností." zamával vesele ocasem na znamení Sikuovy vřelosti.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (104)

Sice pořád jetě hrozilo, že by mohl Ivar Sikua předhodit narušiteli a sám pláchnout, ale vzhledem k tomu, co zatím odpozoroval, spíš by se aktivně bránil a Siku by měl zřejmě roli rušičky a toho, kdo odvede pozornost. Jako kdysi. Pomyslel si a na tváři se mu omylem mihl lítostivý výraz plný smutku a stesku po rodině.
Ivar mezitím stihl zpracovat vše, co mu Siku naservíroval a pobaveně se uchechtl. Titul šílence Sikuovi asi už nikdo neodpáře a jemu to nevadilo. V tom označení už totiž nebylo pohrdání, ale jen čistý údiv. A smích. Siku se na vlka usmál. "To nemůžu popřít." odpověděl se smíchem. Výraz mu znatelně změkl a zjizvený rudookému zcela pohodlně odkrýval svoji přátelskou povahu víc a víc. Ne jen v rámci opatrnosti, ale čistě proto, že chtěl. "Však jednou se ti moje šílenství bude hodit, uvidíš." zamával ocasem a věnoval mu vlídný úsměv, zatímco ranní slunce mu přeběhlo přes obličej. Venku svítalo a vnitřek jeskyně ozářilo příjemné světlo ranních červánků.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (103)

Atmosféra se postupně měnila z napjaté přes nejistou až po klidnou, ba dokonce svěží a příjemnou. Siku se už necítil být v permanentním ohrožení, ani v hlavě nevytvářel předčasná ospravedlnění pro svou případnou a velice náhlou smrt tlapou cizince. Myšlenky už mu neběhaly jako šílené, nebyl neustále ve střehu a dovolil si zpohodlnět. Zvláčnět. A hlavně svou hlavu částečně vyprázdnil, byla to opravdu úleva. Přítomnost vlka, který najednou tvořil jeho ochrannou bublinu byla něčím, co mu dodávalo klidu. Vždy byl na všechno sám, sám se krmil, sám hlídal prostor, aby ho někdo nepřepadl. Teď tu leželi ve dvou, krytí vodopádem a venku svítalo. A on věděl, že případný vetřelec s nečistými úmysly by už nebyl jen jeho problém, ale problém dvou.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (102)
VLA promluv si se stařešinou 3
Červenec (5/10) - Erlend

Jeho pohled mluvil za vše - byl zvědavý. Zaujalo ho Sikuovo vyprávění? Nebo přemýšlel, zda jsou takové věci možné? Rozhodně však zjizvence neodsoudil, za což byl rád. Ale pak dal rázně najevo že ví, o čem je řeč. Zvláštně se zakymácel a ukázal na sebe. Siku se zmateně zamračil. "Neříkej mi, že... tobě se to přihodilo taky?" zalapal po dechu. Takže nebyl blázen! "Jak... jak jsi... jak jsme... co si myslíš, že se stalo?" zeptal se nakonec a bylo znát, že vlastně vůbec nevěděl, jak otázku zformulovat. Do nedávna ani nevěděl, že se to stalo, měl za to, že to byl sen. Ale čím více času uběhlo, tím víc byl přesvědčený o tom, že šlo o jakousi pokřivenou realitu. Život po smrti. A to ho k smrti děsilo. Chvíli přešlapoval a ve tváři se mu zračila nejistota. Má se zeptat? Nemá se zeptat? Ale tak konec konců tam byli oba, tak to není tak divné, ne? Nakonec se však osmělil.
"Ty jsi... ehm, taky jsi... tehdy tvá smrt. Taky jsi nepřežil tu zvláštní příhodu na Ledové pláni?" zeptal se opatrně. Sám nevěděl, co se tam pořádně stalo.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (101)
VLA promluv si se stařešinou 2
Červenec (4/10) - Erlend

Zdálo se, že ke konverzaci slova nejsou kdoví jak potřeba. Siku byl dost užvaněný na to, aby obstaral odpovědi z obou stran a vlk byl zjevně zvyklý na to, že ostatní hádají, co si myslí, protože jeho výrazy a posunky byly dost hlasité na to, aby se vyrovnaly tradičním slovům. Zavrtění hlavou a významný pohled napověděly, že vlk moc dobře věděl, o koho se jedná "Zdá se ale, že jsi ho také potkal, že?" pousmál se a mimoděk si zkontroloval zadní nohu. "Popravdě nevím, co si o něm myslet. Napřed to s ním byla zábava, pomohl mi objevit magii a pak... udělal si ze mě srandu a nechal mě dělat nebezpečné věci bez mrknutí oka." stáhl uši. Bylo na něm vidět, že ho to mrzí víc než je naštvaný. "Dávej si na něj prosím pozor." varoval ho raději, kdyby náhodou po něm chtěl něco nebezpečného. Chvíli rozmýšlel, zda nemluví příliš, ale vlk se zdál být s tím celkem v pohodě.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (100)

Otočil na něj hlavu, aby dal najevo, že vnímá. Obával se ale, že na jeho otázku nebude mít uspokojivou odpověď. "To není něco, co dělám vědomě." vysvětlil s plachým úsměvem. "Sice jsi mi prvně vyhrožoval, zastrašoval mě a otituloval mě tupcem roku, ale... taky jsi mě vyslechl. Podělil ses o svůj pohled na svět. Nechal jsi mě si postěžovat a postěžoval si mi zpátky. To je... něco, co mi chybělo už dlouhou dobu." Siku pocítil potřebu se mu svěřit a Ivar to přijal. To je víc, než mu dala většina cizinců, které kdy potkal. "Navíc... jsi sice protiva, ale zato zajímavý protiva. A mně nevadí drsnější zacházení ani krutá upřímnost. Jsem imunní i vůči kousavým poznámkám, takže... kdyby za tím vším byl jenom arogantní blbec, tak se asi klidím raději pryč. Ale zajímavé inteligentní vlky aby jeden pohledal. Nějak... jsi mi padl do oka." prohlásil nakonec smířlivě. Nebylo to přesně to, proč se na něj tak nalepil. Skutečný důvod však Siku vysvětlit nedokázal.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (99)

Zjizvenec natočil hlavu na stranu, jak se snažil přijít na to, co přesně Ivarovi nedává smysl. "Nedává?" zopakoval zmateně. Pro něj to bylo něco esenciálního. Spolupráce byl jediný prostředek k přežití, dobrý pocit z výpomoci někomu blízkému znamenalo, že má smečka o chlup větší šanci přežít další krutou zimu. "Třeba jednou bude." pousmál se a nechal emoce proudit. Byl rád. Byl spokojený. Měl dojem, že hrozný den se změnil v příjemný a dnešní noc v skvělou. Tohle místo si musím zapamatovat. Pomyslel si spokojeně. Příchodem sem se sice vystavil nebezpečí, ale nakonec víc získal, než ztratil. Rozeznělo se zádumčivé ticho, které nebylo potřeba přetínat. Alespoň Siku tuhle potřebu neměl. Ivar měl ale jiný názor a i když ještě před chvílí svou řečí těla vysílal pozitivní informace, hlas měl stále rigidní a s podezíravým podtónem. Jakoby mu najednou svět nedával vůbec smysl.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (95)
VLA promluv si se stařešinou 1
Červenec (3/10) - Erlend

Vlk nepromluvil. Neodpověděl mu ani slovo, bylo to zvláštní. Obtěžuju ho? Ale... přišel sám od sebe a chová se přátelsky. Pomyslel si zmateně, ale nic na to neřekl. Bylo vidět, že má radost z toho, že ho i Siku poznal. Pousmál se. Bylo tak příjemné potkat cizince, který se mu nesnaží vyprášit kožich, nebo ho neodhání pryč. Po několika pohledech, které si vyměnili si vlk pročísl srst a pousmál se. Jako kdyby děkoval? A pak mu to došlo. On asi nemůže mluvit.
"O-oh, ano to mám na mysli. Je to nové, že?" zeptal se pro jistotu. "Jak jsi k tomu přišel? Vypadá to skvěle! Nějaká... magická příhoda? Nebo dar?" naklonil hlavu na stranu a přemýšlel, jaké možnosti by ještě mohly být. Že by mu to někdo daroval? Nějaký vlk s velmi mocnou magií? Ale takového znal jen jednoho. Stařešinu. Podvědomě se zamračil. To nemohl být on, je to potížista a lhář. Ale... mně s magií pomohl. A poradil mi, donutil mě si uvědomit, jak funguje. Třeba je jen náladový? Chvíli přemýšlel, jak se ho na to zeptat. "Nemá s tím něco společného ten... Stařešina co tu chodí a... dává vlkům úkoly?" Nechtěl hned znít, že má vůči němu nějaké výhrady.
Vlk sjel pohledem i Sikua a jemu hned došlo, co tím myslí. "Díky, cítím se... celkem naživu." zasmál se hořce. "Ale myslím, že jsem mezitím umřel... teda, pokud je vůbec taková věc možná. Promiň, asi zním jako blázen, žádné z mrtvých vstání přece není možné." zavrtěl hlavou zostuzeně a sedl si, aby mohl komunikovat s vlkem lépe.