Gallirea - Příspěvky uživatele

Siku se tiše zasmál. Opravdu, že zrovna on mluví o počasí jako o nevábném, muselo znamenat přírodní katastrofu. Morgoth zcela očividně věděl, o čem mluví. A Siku nemohl jinak, než souhlasit. "Musím uznat, že i mně byla zima. Taková vánice není jen tak. A nikdy bych si neodpustil, že bych vás dva nechal v tomhle nečase odejít." nadhodil mimoděk. Nemohl tušit, že venku se počasí už usměrnilo a začalo podléhat přicházejícímu jaru. Teď žili v přesvědčení, že se tam nedá být. Byli v bezpečí, v teple a spolu. Sikuovi přišlo, že takhle byli dokonalí. Byl to zvláštní pocit, podivně intenzivní sounáležitost. Neměnil by to, ani za předpokladu, že žije s tímhle pocitem zcela sám.
Zatímco se Siku vybavoval s Morgothem, Ivar usoudil, že by měl šetřit energií. Plamínek zhasl, na což šedý vyhublý obr zareagoval přitulením se. Bylo tu ještě útulněji, pokud to vůbec šlo. Intimní atmosféra pohltila jejich malý úkryt a Siku se v ní přímo koupal. Byla to paráda! Teplo těl, vůně obou vlků a slaboučký dým z Ivarova ohně. Takhle si představoval dokonalost. Navíc konečně zazněl Ivarův drsný vábivý hlas, který... ho chválil? Siku se zaposlouchal do sdělení, které mu jeho druh vykládal a konečně mu došlo, že vlastně se skutečně kolem něj dějí zvláštní věci. "Pocity? Počkej, myslíš jako... že tebou manipuluji? Proboha to jsem nechtěl!" Panika. Jala se ho panika z toho, že snad něco z jejich hezké chvilky není pravda. Jak dlouho tohle dělá? Manipuluje i silnějšími emocemi? Třeba... třeba láska, nebo náklonnost? Nebo třeba vztek? Vyděšeně se napřímil a zhluboka dýchal. "Co jsem to provedl... jste tu z donucení? Já nechtěl! Já vážně nechtěl... omlouvám se." Stáhl uši a prohrábl čumákem srst Ivarovi a poté i Morgothovi. měl výčitky. Velké výčitky. Nechtěl nikomu uškodit. Trochu ho uklidnilo, že Ivar se na něj... nezlobí? Ba naopak ho chválil!
"Počkej ty... nejsi naštvaný?" zeptal se pro jistotu. Morgith vybalil navíc další pecku - umí tišit bolest. Siku zalapal po dechu. "Takže... můžeš Ivarovi ulevit?" zeptal se dychtivě a stočil čumák ke svému milému. "Drahý, to by ti pomohlo se rychleji zotavit." Prohlásil nadšeně. Byl teď trochu rozpolcený. Trochu hodně, mnoho složitých emocí naráz v něm vyvolávalo úzkost. Ale zároveň nemohl popřít, že je mu tu takhle opravdu příjemně.

Podivná rivalita a tiché rozbroje byly pro Sikua nyní tak vzdálené, že je v podstatě vůbec nevnímal. Byl tady a teď a neskutečně šťastný. Štěstí prosakovalo do celého doupěte pod stromem, ale nevsakovalo se do vlků jako takových. Ivarova a Morgothova mysl tentokrát zůstaly čisté a nepoznamenané magií, nicméně přítomnost dobré nálady a nefalšované radosti cítit mohli, ba dokonce nebylo zas tak těžké poznat, odkud se bere. Siku tohle nedělal schválně, neuměl to ovládat a vlastně vůbec netušil, že tohle umí. Nebyl si vědom prosakování magie ani její podstaty. Jen si užíval kouzlo okamžiku. Překvapila ho velmi podobná odpověď obou vlků. Nemusí děkovat. Od jednoho přišlo ujištění, od druhého uzemnění. Usmál se, potěšila ho volnost, s jakou oba mluvili. "to je pravda, v tuhle chvíli je to venku k nežití." zasmál se v odpověď Morgothovi, který to považoval za nad slunce jasné. "Také je mi tu nejlépe." Olízl Ivarovi lehce čumák. Měl tu vše. Samozřejmě by mohl být hamoun a chtít víc, ale protože byl Siku spíše skromným vlkem, spokojil se s tím, co mu osud zatím nadělil.
Tento pokoj mu narušila nepřátelská výměna mezi Gothem a Ivarem. Tedy, ona to nejdřív byla jen nabídka pomoci, ale rychle se z toho stalo porovnávání dominance. Nechal by to být, ale něco ho zaujalo. "Počkej, jak to myslíš?" zeptal se krémového přítele. "Ty dokážeš ulevit od bolesti?" střihl ušima a zvědavě naklonil hlavu. To ho tedy zajímá! Stejně, jako Ivarova pochvala ohledně jeho síly. Ehm síly? Jaké síly?
"O čem to mluvíš?" opětoval svému druhovi pohled. Trochu se u toho i zasmál, však on neměl jak sílit. Slabým se narodil a slabým taky zemře. Měl za to, že jinak to být ani nemůže.

Byli uvnitř a v teple. Obrovská změna oproti většině jeho dnů. Celý dnešní den se zdál být jako sen, skoro se bál, že se každou chvíli probudí. Našli perfektní místo na zimní útočiště, dostal hezkou pochvalu od obou přítomných vlků, ti dva se přestali hádat a dokonce spolupracovali! A na závěr všeho krásného se natěsnali pod statnou lípu spolu, zakopali válečnou sekeru a jali se zahřívat spolu navzájem, pěkně v klubíčku. Siku si slastně povzdechl, možná trochu hlasitěji, než původně chtěl. Voní to tu jako domov. Pomyslel si rozespale a udělal si místečko. Ivara a Morgotha měl každého po svém boku, nicméně místa tu nebylo nazbyt, takže ať chtěli nebo ne, museli i ti dva sdílet jeden prostor a zahřívat se navzájem. Siku jejich nevraživost nevnímal, jednak na to neměl sílu a druhak si nechtěl ničit tenhle krásný rodinný moment. Kdyby teď zavřel oči a nechal se unášet vzpomínkami, určitě by ho unavený mozek přesvědčil o tom, že je zpátky doma na severu se svou smečkou. Jediná věc mu tento blud narušoval - absence pachu sestry. Sesiina vůně byla pro něj nezaměnitelná, jakožto její dvojče, poznal by ji všude nehledě na cokoliv. Ale nebyl z toho smutný, teď opravdu ne. Pachy milovaného druha a drahého přítele mu překvapivě kvalitně vynahrazovaly všechny neduhy, které se vázaly k jeho minulosti. Teď byl doma tady a byl šťastný.
Podvědomě sklouzl čenichem k Ivarovi a foukl mu do srsti teplý vzduch. Narozdíl od zbytku doupěte byl naprosto uvolněný a otevřeně zranitelný. "Děkuju že tu jste se mnou." zahuhňal mu do srsti a na moment otevřel oči. Plamínky slabě plápolaly a vytvářely teplo a útulno. "Ivare, nevyčerpává tě to příliš?" zeptal se svého milého znepokojeně. Držel nad nimi ochranný oheň už notnou chvíli. Neuměl si představit, jaké to je, ovládat element na takové úrovni, ale něco mu říkalo, že to musí brát řádný kus energie z uživatelova těla.

Moc děkuju za príma akci, nečekala jsem že si tak brutálně nahrabu :D A to nejen posty! :D A statistika je věčná láska, rozhodně by mě moc zajímala!

Lesní strážce - pro Morghanu

Přívěšek - pro Sutecha (soon to be postava)

Hvězdy jedné klasické magie na maximum - pro Sutecha (soon to be postava)

Hvězdy jedné vlastnosti na maximum (Nebo 6% nad rámec) - pro Sutecha (soon to be postava)

50 z náhodné položky do inventáře
• (50 mušlí) - Sutech
• (50 oblázků) - Morghana
• (50 kytek) - Sutech

Drobné odměny do inventáře ve výši 20-50 různých položek
• (39 křišťálů) - Morghana
• (29 perel) - Morghana
• (35 perel) - Morghana
• (21 perel) - Morghana
• (25 perel) - Morghana
• (39 kytek) - Sutech

Bonus štěstí - Yggdrasilovi

Teleportační lístek
• Ezekielovi
• Yggdrasilovi

Odměny nahozeny, o zbytek si nejpozději do konce března napsat a připomenout se :)

Jů, hládím se s Yggdrasilem

• Založit úkryt (další zakládající členové mohou např. pomáhat kopat noru)

Morgoth přestal rýpat, Ivar vypadal, že je mu trochu lépe a zima je kopala do zadnic až to nebylo hezké. Nicméně největší problém byl za nimi - najít místo k přespání. Venku už začínalo pomalu svítat, ale všude panovala nepříjemná mrazivá tma. Siku intenzivně filtroval pohledy obou vlků - neb by mu nepřinesly nic dobrého, to bylo jisté. Když už se definitivně rozhodli, že tohle místo je víc než adekvátní, Ivar přiložil tlapku k dílu. Siku se na něj vděčně usmál. "Zesílil jsi." pronesl uznale. Byl na svého druha náležitě hrdý. Když se potkali, sotva dokázal vytvořit pár jisker a teď? Roztopil sníh, ohřál vzduch a nechal ztuhlou zem změknout do té míry, že se v ní dalo kopat. Jistě nezvládnout vykopat vše naráz rovnou dnes a teď, ale aspoň kousek zvládnout mohli. Stejně na jaře budou muset úkryt opravovat.
Siku opustil příjemné místo po Ivarově boku a také začal hrabat. Trvalo jim to déle, než jejich zkřehlá těla chtěla, ale nedalo se to urychlit. Zima byla krutá a na nikoho nečekala. Měl jsem to udělat mnohem dřív, nechápu proč jsem nikdy nešel hledat větší úkryt. Pomyslel si Siku nešťastně a samozřejmě se u toho pořádně seřval. Připravili vhodnou dutinu a rozšířili vchod. Masivní stará lípa měla sice četné pukliny, ale těšila se velmi dobrému zdraví. Vzhlédl vděčně ke stromu a usmál se. Jeho magie nedopatřením prosákla do okolí a obdařila všechny okolo příjemným pocitem vděku, radosti a pokory. Tyto emoce mely patřit především stromu, ale každý si tyhle city mohl interpretovat dle svého. Navíc nebylo pořádně poznat, kam emoce směřují, ale oběba vlkům bylo dozajista jasné, že nejsou jejich vlastní. Protože tuhle magii Siku neovládá, a neví ani, že ji má, vypouští její moc náhodně bez ladu a skladu.
Když už to vypadalo, že je prostor kolem kořenů lípy připravený, vklouznul zjizvenec dovnitř. Už tam na něj čekal Ivarův oheň. Bylo to neskutečně příjemné, zvlášť když ví, že je to moc jeho milého. Očistil okolí od přebytečné hlíny a kamínků, udupal to tam a vzhlédl k otvoru aby zjistil, kde ti dva jsou. Měli by už zalézt dovnitř, aby se pořádně ohřáli.
"Je tu krásně!" zavolal k otvoru a spokojeně zavrtěl ocasem. Byl na jejich práci hrdý. A měl radost, že to tu vybudovali společnou silou, takže nikdo nemůže být kyselý. Všichni mají právo tu být. Dokonce i já. Pomyslel si a upřímně ho tahle myšlenka potěšila. Byl užitečný! Nic jiného si nikdy nepřál.

• Najít vhodné místo pro úkryt (projít území a najít různé možnosti, pak vybrat)

Sikua celá situace zmáhala. Bylo těžké vyrovnávat atmosféru mezi dvěma naštvanými a hodně mocnými vlky. Byl mezi Ivarem a Morgothem jako mouka mezi mlýnskými koly. I si tak připadal. Nechal Morgothovo bručení být, dokud neprohlásil, že půjde dobrovolně spáchat nežití ven mimo les do toho nečasu. Se svou jižanskou srstí. Siku se zamračil. "Tak to teda nenajdeš, hodláš se vydat na jistou smrt mezi rampouchy? Pojď, musíme vymyslet kam se ukrýt, i mně je trochu zima. Umím si představit, jakou kosu klepete vy dva." Siku z únavy zněl jako unavený táta, který peskuje svoje dvě vlčata. A kupodivu z něj byla cítit malá, malinkatá, zcela nepatrná kapička autority. Touha chránit byla holt silnější než povaha. Tu teď na moment potlačil a nechal své instinkty jednat.
Sklonil se ke svěšené hlavě Ivara a něžně mu olízl čelo. "Vydrž to prosím, venku to není bezpečné. A pomůže nám s úkrytem." zašeptal směrem k jeho partnerovi a zkusil použít pragmatickou stránku věci. Tak nějak doufal, že využití pracovní síly Ivara ukonejší. Zvlášť když bude využit někdo, kdo ho štve a koho nechce nechat v lese jen tak zadarmo. Ale pomoct s kopáním ve zmrzlé hlíně? To by ho už mohlo obměkčit. Jen teda bude asi přeci jen potřeba trocha pomoci Ivarovy magie ohně, jinak se totiž nikam nedohrabou.
Vyrazil tedy hlouběji do lesa, podepíral Ivara a očekával, že ho Morgoth bude následovat. Vlastně co mu zbývalo - úkryt potřebovali všichni jako sůl. Všiml si několika starých nor, ale byly příliš úzké a určitě i malé. Pár dutin stromů, kde on sám rád odpočíval, ale vešel se tam jeden, maximálně dva vlci. Teď se potřebovali ukrýt, řešit větší úkryt pro smečku budou někdy jindy.
A jak tak proudili lesem, narazili na překvapivě masivní a velkolepou lípu. Byla holá, ale očividně živoucí a zdravá. Nádherný strom, který se skládal z několika srostlých kmenů. Kdysi tam očividně stálo několik lip, ale nyní to byla jedna jediná masivní dřevina. A jako zázrakem se mezi dvěma spojenými kmeny ještě stále vyskytovala puklina, která vedla do menší píštěle vedoucí i kousínek pod zem. Ideální! Bude to celkem malé, nic velkolepého, ale tři se tam s trochou snahy v pohodě vejdou. Významně se podíval na každého z vlků a důrazně kývl. Chtěl znát jejich názor. Navíc Sikuovi přišlo, že kdyby se trochu posnažili, šlo by se probojovat do poměrně velkých prostorů pod stromem, které by dokázali upravit k obrazu svému.

Vyčerpání bylo hmatatelné a jediný, kdo si v tom liboval, byl Morgoth. Siku to však nevnímal a pokud ano, neměl dojem, že by to bylo cokoliv negativního. Inu... Siku byl v tomhle trochu jiný. Trochu naivnější, klidnější, laskavější a ohleduplnější. Navíc jediné co si přál bylo, aby všechna bolest konečně zmizela. Nic víc si nepřál. Goth nabídl pomocnou packu, ale v tu chvíli Ivar jako kdyby ožil a razantně odmítl. "Děkuji, zvládneme to." přeložil Morgothovi s malým úsměvem a pomohl Ivarovi vstát. "Pojď, najdeme lepší místo k přečkání vánice. Musíš si odpočinout." Prohrábl mu srst na hlavě a pomalu se rozešel hlouběji do lesa. Nedaleko byl dutý strom, který je pro tyhle příležitosti přímo ideální. "Gothe, jsi tu vítán. Ale prosím o ohleduplnost." vznesl směrem k příteli. Byla to upřímná žádost, která byla myšlena v dobrém a jen a pouze v dobrém. Kontroloval Ivara, aby se nesesunul. Tolik energie, kolik vynaložil za posledních pár hodin, bylo nemyslitelných. Sikua by to už dávno zabilo.

Sikuovi šla hlava kolem. Byl vysílený, vyděšený, nejistý a neměl nejmenší tušení co má dělat. Zíral na Ivara a celý se jemně třásl. Částečně nervovým napětím a částečně zimou. Spustila se totiž šílená kalamita. Škubnul sebou, když Morgoth ťal opět do živého. Cokoliv kdokoliv řekl, Sikua hluboce zasáhlo. Chtěl odpovědi, ale zároveň chtěl, aby to všichni nechali být. Chtěl vědět, co se mezi Ivarem a tou vlčicí dělo, ale taky by dal cokoliv za to, aby se o tom nikdy nedozvěděl. Byl rozpolcen. A z rozpolcení se vrátili Protiva a Blábol. Řev, skřeky a nesrozumitelné halekání se mísilo s výsměchem a ponižujícími narážkami. Měl v hlavě guláš. Zavřel křečovitě oči a čekal, až tahle situace přejde.
Najednou se kolem šedivých vlků objevila ohnivá clona a odřízla je od okolního světa. Ivar na něj prakticky okamžitě udeřil s poměrně strašidelnou otázkou. Siku polekaně ucouvl, ale zadek mu ovál horký vzduch. S vyjeknutím se vrátil zase pěkně zpátky a nalepil se na Ivara. Měl dojem, že jestli se od něj vzdálí, oheň ho spálí na uhel. Než stačil odpovědět, jeho druh pokračoval. Naštěstí! Upřímně ani nevěděl, jak na něco takového odpovědět. Naléhavost Ivarova tónu ho navíc zastihla nepřipraveného. "J-já..." Co chce říct? Že mu věří? To by byla lež. Že to chápe? Ne, taky nepravda. Že ho neopustí ani kdyby mu urval všechny končetiny? Pravda to sice byla, ale nějak si nebyl jistý, zda je to něco, co mu chce sdělit. Že ho to znejistilo? Opravdu je dobrý nápad přilévat olej do ohně? "Ivare, já... jen chci abys byl ke mně upřímný. já to zvládnu!" slíbil, ale sám si svými slovy nebyl jistý. Odejde z Bratrstva? Tohle sdělení v něm vyvolalo vlnu šoku. Rudooký se svalil a jen tak tak se opřel o Sikuův kostnatý chlupatý hrudník. Oheň pominul, stejně jako Ivarova síla. "Ivare!" vyjekl Siku vyplašeně a podepřel svého druha, aby se nezřítil do studeného sněhu. "Blázne, jsi vyčerpaný." Siku nechal slzy kanout. narozdíl od Ivara je nezadržoval, nedusil je, nesnažil se vyrovnat plačtivý hlas, který se dral na povrch. Plakal Ivarovi do srsti a neřešil, jak slabě u toho vypadá. "Neodcházej. Neomezuj se. Jen... se mi sem prosím vždycky vrať." poprosil ho tiše a otočil hlavu na Morgotha. Vypadal zbídačeně, ale pohled měl celkem pevný. Zavrtěl hlavou. Prosil, žadonil, aby to Morgoth nechal být, aby už nepokračoval. Překvapivě ale nebyl vůbec naštvaný. Ani trochu.

Provokace ze strany Morgotha byla očividná, ale Siku se zmohl jen na prosebný výraz. Nedělej to. Prosil ho pohledem. Věděl, že se nemají v lásce, bylo to jasné z Morgothova vyprávění. Ale nedokázal snést pomyšlení, že jeho druh a jeho dobrý přítel se k sobě chovají takhle. Zvlášť proto, že to Ivarovi neskutečně ubližovalo. Cítil to. Cítil tu nesmírnou bolest a strach, který Ivarem lomcoval. A byl vůči tomu zcela bezmocný. Chtěl vykřiknout, že Ivar skutečně nemusí žárlit, že by ho nevyměnil za nic na světě, snad ani za svou vlastní sestru, ale na stranu druhou jím otřáslo pokaždé, když zaznělo jméno té vlčice. Neznal ji, nikdy ji neviděl, ale už teď se jí bál jako čert kříže. I přes to, že má povahu jakou má, nechce ji nikdy potkat. A nechce aby ji potkal Ivar. A vůbec celá její existence je něco, co mu způsobuje nepředstavitelnou bolest, aniž by o tom vůbec věděla. Siku byl... vyděšený.
Morgoth cosi říkal, ale Siku byl zaměřený jen a pouze na Ivara. Hrozil se každého jeho pohybu, každého pohledu, který prozrazoval hněv a bolest. Strašná to situace! Takový návrah svého milého si opravdu nepředstavoval. Tenhle les má být naše útočiště. Zakňoural Siku v duchu. Nicméně právě teď to tu vypadalo jako před koncem světa. Ivar na něj konečně zareagoval. Natiskl se a oddělil šedého od Morgotha jak nejlépe to šlo. Siku se nebránil. "Tak jak jsi to myslel?" zeptal se přímo Ivara. Chtěl to slyšet. Bylo nad slunce jasné, že Siku mu promine cokoliv, že přijme cokoliv, ale hodně bude záležet na tom, zda u toho bude nebohý zjizvenec trpět, nebo ne až tolik. Hleděl na rudookého upřeně a s nekonečnou oddaností, která by mu mohla být osudným. Řekni mi pravdu. Honilo se mu hlavou. Když v tu se utrhl na Morgotha.
"P-počkej, na tom nezáleží, řekni mi kdo je Morghana." zastavil Ivara nejistě, ale přesto naléhavě. Hlas se mu třásl, vlastně ani nevěděl, zda to chce slyšet. Už mu o ní říkal, mluvil o ní jako o sestře, ale... bylo to skutečně všechno? Bál se, co teď zjistí. "Nestačím ti? Zapletl ses s jinou vlčicí? Řekni mi to, chci to vědět. Je to ta Morgothova... d-družka?" Zakoktal se, stále byl v celé téhle věci silně zmatený.

Loterie 2/5

Ono by to možná nebylo tak horké, kdyby šlo o kohokoliv jiného, ale Morgoth... zjevně Ivarovi pil krev jako nikdo jiný.
Zlomeně se na šedého díval a bylo mu do breku. Nic neříkal, nemohl. Byl paralyzovaný. Až když slyšel, jak se navzájem kočkují ohledně té... té Morghany, cosi se v něm pohlo. Najednou pocit zrady pocítil Siku.l Míchaly se v něm emoce jeho i Ivarovy, jak jeho zmatená a zlomená mysl aktivovala magii emocí, o které Siku ani neví, že ji má. Ivar mohl naopak cítit Sikuovu svírající bolest a silnou nevolnost z úzkosti. Zároveň to Siku neovládal vědomě, takže Ovar mohl snadno prokouknout, že nešlo o jeho vlastní emoce. "Z-zas utekla? Co tím myslíš?" pípnul zmateně a udělal malý krok směrem k němu. Hlavou mu vířily myšlenky a ne všechny byly jeho. Cha, to je ale trapná situace. Je na tebe naštvaný, při tom mu nestačíš. Ta Morghana musí být něco. Nebo... vlastně nemusí, chcípáček jako ty by nestačil nikomu. Protiva se hlasitě smál, až z toho Sikuovi pukala hlava. "T-tak je to pravda? Nestačím?" Siku mluvil tak tiše, že ho skoro nebylo slyšet. Třásl se a chtěl zmizet. Ale i kdyby se rozhodl utéct, nemohl. Celé jeho tělo zkoprnělo a nebylo schopné jediného pohybu.

Loterie 1/5

Sikuovy snahy nezůstaly opomenuty. Ivar skoro hned zareagoval a na moment se zdálo, že vše zlé je zažehnáno. Siku se zachvěl a odevzdaně vyhledával Ivarův pohled. A bylo by se mu vše povedlo, kdyby jeho drahý zcela neotočil. Kdo ví, zda ho popudilo potvrzení, že ho sem přivedl zrovna Siku, nebo Morgothova kousavá poznámka o přátelství. Ale bylo jisté, že naděje na klidný průběh byla ta tam. Siku byl krutě odstrčen vlkem, pro kterého by dýchal. Překvapeně zavrávoral a zůstal stát opodál jako opařený. Slova rudookého bodala jako dýka, byly to strašná muka poslouchat, jak mu Ivar vyčítá něco, čemu Siku vlastně ani moc nerozuměl. Otírat se a docela si s ním rozumíš byly věci, které nemohl popřít, ale rozhodně je viděl jinak než jeho rozzuřený druh. Ivar v tom viděl zradu, Siku naopak nevinné navazování přátelských vztahů.

Loterie 3/5

Myšlenky mu vířily hlavou a vzápětí na ně na všechny dostal odpověď. Velmi jasnou a odzbrojující. Když se otočil, spatřil svého druha, jak na ně míří ohnivými šípy. Zalapal po dechu. Jeho nitrem se převalila podivná směsice emocí. Byl v šoku z toho, co vidí, nečekal něco tak... agresivního. Díval se do tváře svého milého a nemohl říct, že ho nepoznává. Tenhle výraz už viděl. Vztek, opovržení, odpor. Takhle se na něj díval při jejich prvním setkání. Otřásl jím strach a úlek, ale taky podivné vzrušení. Ivar očividně hodně zesílil, ať už za to mohl hněv, nebo jeho vlastní úsilí. Najednou nevěděl, jestli Ivara obdivuje, nebo se ho k smrti bojí. Inu... Ivar to vyřešil naštěstí za něj. Přikráčel k nim, odstrčil Sikua bokem a vrčel na Morgotha. Tedy, zatím mu jen vyhrožoval, díky bohu. Siku ještě chvíli zaraženě zíral, než se odhodlal k činům.
"I-Ivare, dost. Les není v nebezpečí, pozval jsem ho dovnitř já." Mluvil tiše a měkce, schválně se hodně nahrbil a nesl hlavu tak nízko, jak jen to šlo. Přiblížil se k naštvanému Ivarovi a lehce mu přejel čenichem zespod brady. Konejšil ho. Hodně opatrně a plíživě. Chtěl, aby se uklidnil, ale nemohl zároveň popřít, že se cítil zároveň klidně a bezpečně. Bylo nad slunce jasné, že Ivar jejich domov chrání tělem i duší. Nicméně roztřesená kolena to neuklidnilo dostatečně. Konflikty obecně Siku snášel neskutečně špatně. Navíc ho nemohl ani přivítat! Na moment se zarazil a koutkem oka se podíval na Morgotha. Ne, on nás soudit nebude. Došlo mu vzápětí, a tak se přinutil k projevu náklonnosti. Natiskl se opatrně na Ivarův bok, stále s hlavou i těžištěm nízko. "Vítej doma." pronesl tiše a doufal, že se situace nezhorší.

Loterie 2/5

Zjizvenec chápavě přikývl a na Morgothovu žádost se v tom již nerýpal. Však když bude chtít, řekne mu víc. Když nebude, nemá Siku právo o tom víc vědět. Proto raději pozornost přenesl k uklidňování přítele ohledně počasí. "Jen klid, v lese je vždy tepleji než na širé pláni. A zdejší stromy jsou smíšeného typu, najdeš tu jak holé listnáče, tak bohaté jehličnany. Ty budou držet počasí zkrátka." mrknul na něj povzbudivě. Měl v tenhle les velkou důvěru. Snad se nepřepočítal.
Bylo Sikuovi příjemným překvapením, že i Morgoth měl výrazné sklony k fyzickému kontaktu. Jak by také ne, žil ve velké smečce, kde nikdo nikoho nesoudí. Siku pochází z jiných poměrů, ale projevy fyzické náklonnosti u nich byly stejně časté, jako prostá konverzace. Zahřívání se v jeskyních v houfu, tulení se s přáteli, milé otírání se při pozdravu. A tak bylo pro něj fajn, když se o něj přátelsky otřel. Zavalila ho nostalgie a na moment jako kdyby se přesunul domů. Tedy... tam, kde se narodil. Siku se na oplátku zasmál povedenému žertíku a přikývl. "Tvé zkušenosti jistě-" zarazil se. Ten pach. "-ocením..." dopověděl, ale byl viditelně mimo. Něco hledal, nebo spíš... někoho. Je tady! Cítím ho, cítím čerstvý pach! Vrací se domů? Ale... proč o sobě ještě nedal vědět?

Loterie 1/5

Siku se pobaveně uchechtl. Pořádně si přítele prohlédl. Jemná měkká srst, skoro žádná podsada, jemný tenký profil chlupu. Jo. Tak takovou srst mít nikdy nebude. "Vybarvuješ se jako vtipálek, to mám rád." zazubil se. "Bylo by ale asi legrační, kdybych měl vážně srst jako ty. Představ si, kdyby mě chlupy neschovávaly! Ani nevím jak moc kostnatý vlastně jsem." Ta představa byla z části legrační a z části děsivá. Kožich ho skrýval před světem kvalitně a úspěšně, stejně jako bránil světu vidět jeho vyhublé tělo. Takové měl, i když ve smečce poctivě jedl.
Přirozeně Mogoth Sikuovo popichování nenechal jen tak a pohrozil mu pomazáním krví. Prohlédl si těch pár krvavých znaků, které krémový vlk nosil na sobě, a zhodnotil, že to vlastně není špatné. Prohlédl si svoje chlupy a nějak si nebyl jistý, zda toho luxusu kdy využije. Přeci jen severská srst měla jednu příjemně nepříjemnou vlastnost - byla vosková, skoro až mastná. Vosk chránil před mrazy, vodou a vlhkem. Ale taky před špínou, aby na něm neulpívaly pachy. To určitě bude platit i pro krev. "Hmmm, možná by to bylo zajímavé." zamyslel se nahlas. Většinou byl otevřený vůči novým zkušenostem. Stočil pohled ke Gothovi a široce se na něj usmál. Nabídl mu své lovecké schopnosti. Nabídl! To určitě nelze interpretovat nesprávně. "A já tě kdykoliv uvítám v duchu a teple tady v lese, kde budeš v bezpečí si moci odpočinout." nabídl protislužbu za jeho schopnosti. Protože lovit Siku skutečně nedovedl. Ne dost na to, aby to bylo co k čemu.