Gallirea - Příspěvky uživatele

Informace o krvi v Sikuovi rozezněla informační kontrolku. "No jo vlastně, na rituál, že?" Bliklo mu náhle. Úplně zapomněl, že jsou tyhle věci pro Morgotha hodně důležité a že jim podřizuje většinu každodenních záležitostí. To šedák uměl pochopit, i když nebyl ničemu tak odevzdaný, jako jeho nový přítel. A vlastně i partner, vzhledem k tomu, že se Ivar na cestách stal součástí jejich... společenstva? Asi by se to tak dalo nazvat. "To zní, že jsi zkušený lovec. Takové jsem vždy obdivoval, já lovit neumím. Jsem jen... vábnička." zasmál se suše, ale nálada se mu hned zdvihla směrem vzhůru. "Zmrzlé obludy? No... občas to tak vypadalo." Prohlásil Siku pobaveně. "Ale většinu času jsme se soustředili na velké kopytníky, protože se z nich dalo nažrat na x dnů dopředu a každý se mohl najíst dosyta. Ale není lehké je ulovit, většina z nich je... hodně nebezpečná." Mimoděk se otřásl při vzpomínce na solidní kopanec od sobí mámy, který ho málem stál život. To zvíře mu sebralo možnost se vrátit domů, to kvůli ní se ztratil. To kvůli ní jeho život nabral nepředvídatelný spád. Rychle zahnal nepříjemné myšlenky a raději se věnoval přítomnému okamžiku. "No, ale častěji se nám dařilo lovit rysy. Pěkně mazané potvory. V létě se k nám vrací polární lišky a hlodavci a docela hodně ptactva. V zimě... no, to už je otázka. Na co natrefíme. " Jo, znělo to strašně. Ale Siku si to špatné takřka nepamatoval. Takhle holt smýšlel. V dobrém. Spokojeně zamával ocasem, Gothovo uznání členství ve smečce ho náramně potěšilo. "Jo, haha, přesně. Co by to bylo za smečku." zopakoval s přihlouplým úsměvem. Ta nejlepší smečka. A až nás bude víc, bude ještě lepší! Jooo, fantazírovat, to on umí. "Vážně?" střihl ušima a popoběhl, aby viděl Morgothovi do tváře. Oči mu zářily a vlastně se mu tak trochu chtělo plakat. Radostí? Dojetím? Vším dohromady? No, kdo ví. Se složitými emocemi má problém odjakživa. "Takže... tohle znáš? Víš jak to chodí a... tak? To je skvělé! Spoléhám na tebe." Zamával ocasem a spokojeně si začal vykračovat s pohupováním. Má po svém boku dva silné inteligentní vlky, kterým na něm záleží. Dost velký důvod k radosti. Nedopatřením jeho nálada prosákla do okolí, takže oba přítomní vlci to mohli cítit jasně a zřetelně.
Jak tak procházeli okolí potoka, došli k příjemnému místečku, kde voda samovolně přecházela do mokřad. Nebyly velké, nebyly rozsáhlé ani hluboké. Ale byly opravdu kouzelné. Stromy se nad vodou skláněly jako kdyby se samy chtěly napít a všude tu a tam trčely placaté kameny. Byly rozmístěny do nepravidelného kruhu a vytvářely kouzelnou scenerii uprostřed leknínů, ryb, ponořených stromů a vodního porostu. S pokročilým jarem tu příjemně kvákaly žáby a ropuchy a všechno tu žilo. Byla to nádhera. "Páni... vidíte to taky?" Siku omámeně vyskočil na nejbližší kámen a zjistil, že je překvapivě stabilní. "Tak to je něco. Tady... bychom se mohli setkávat. Před lovem a tak." Siku se malinko zardil. Styděl se za to, jak vážně všechno bere a jak se tím dokáže nadchnout. Bylo to trapné. Vyhledal pohled Ivara, aby v něm našel útěchu. Jakési ujištění, že to nepřehání, že s ním tuhle radost sdílí. Poté hledal také Morgotha a hledal tam totéž.

//Najít místo na setkávání smečky

Děkuji za fun akci a prosím mušle a květiny pro Sutecha

Přidáno.

V srdci Lesa Ztracených duší se nachází strom. Masivní statná lípa, rozvětvená, krásná, mohutná a, i přes své uctivé stáří, překvapivě zdravá. Kdysi dávno do ní udeřil blesk, kvůli čemuž se uprostřed rozštípla vedví. Nicméně všechny její částí přežily a rostly dál. Větvily se, proplétaly mezi sebou a držely pohromadě po dobu mnoha dlouhých let. Její krása a majestátnost jsou jistě hodny mnoha barvitých opisů, ale to, čím je skutečně úchvatná, se nachází v jejích útrobách a pod povrchem. Matka stromů totiž pod kůrou schovává mnoho dutin, které jsou napojeny na její masivní kořeny a vytváří tak píštěle a chodbičky.
S trochou lásky a péče se lípa stala perfektním úkrytem pro Ztracenou smečku. Pravé vchody do úkrytu jsou dva. Jeden z nich se nachází zhruba metr nad zemi, jde o zahojenou puklinu v kmeni. Je nutné jí proskočit a vklouznout do útrob stromu. Druhý je určen spíše vlčatům, nebo velmi hubeným a drobným vlkům. Jde o nadzvednutý odchlíplý kořen, kterým se dá pohodlně vlézt do hlavní dutiny, pěkně ze strany a bezpečně bez rizika pádu. Bohužel se tudy větší vlk neprocpe, tudíž zranění a staří členové smečky musí spoléhat na pomoc ostatních, aby se do úkrytu pohodlně a bezpečně dostali. Jistě se dá najít více skulin a časem jich silné zdvihnuté kořeny vytvoří také poskrovnu, ale prozatím jsou k dispozici tyto. Špatný přístup do úkrytu má sice svá úskalí, ale taky nesporné výhody. Vlci jsou v něm chránění.
Pod stromem lze najít několik malých a jednu velkou společnou dutinu. Ta je nejdůležitější, neboť slouží jako společné útočiště smečky. Vlci zde totiž spí vesměs pospolu. Menší dutiny slouží buď jako sklad pro potravu, schovka pro vlčata, nebo je využívají vlci zranění či sociálně unavení. Málo kdy někdo ale spí zcela sám, mnohem pohodlnější je sdílet prostor ve velké dutině. Více vlčích těl tvoří více tepla a za dlouhých zimních večerů je vzájemná blízkost nad všechno.
Mateřský strom je chloubou místních a vlci o něj pečují s láskou a něhou. Je považován za srdce lesa, a i když je smečka otevřená všem poutníkům, málo kdy ho ukážou jen tak někomu na první dobrou. Les nabízí mnoho drobných úkrytů, které slouží právě jako útočiště pro cizince, kteří přišli hledat útěchu a úkryt před okolním světem. Matku lípu ale uvidí až když si získají důvěru a náklonnost místních.

Úkryt obývá: Ztracená smečka a pozvaní

Správce úkrytu: Siku

Umístění: V nejhustší části Lesa Ztracených duší

Pochybnosti ohledně zvěře byly pochopitelné, ale Siku to tak vůbec nebral. Ke konci léta tu potkal statného jelena, který vypadal, že tudy neprochází poprvé. Nebyl žádným velkým lovcem, ale měl dojem, že procházející zvěř je k lovu více než vhodná. Jen teda on nebyl žádným zkušeným lovcem, jen pouhou návnadou. Ale odpozoroval z domova mnoho fíglů, které lovci znali a často využívali. Umění lovu bylo pro něj vážně něco nadpozemského. "To je dobrý nápad, ryby by tu měly být." přikývl a otočil se ke zdroji vody. Usmál se na hladinu, která byla překvapivě bujná a neklidná. Tající sníh zvedl hladinu a zrychlil průtok. "Ty, Gothe... máte tam u vás ryby?"
zeptal se Siku znenadání. Tahle myšlenka ho navštívila náhle a bez jasného důvodu. "Co jsi doma lovil nejčastěji? Tady jsou určitě hodně jiní tvorové. Sám jsem si na zdejší faunu musel dost zvykat." zasmál se měkce, ale upřímně v tom šla cítit hořká pachuť. Vzpomněl si totiž na lišku, která ho v mírnějším podnebí přivítala jako první. Zanechala mu na zadnici pořádné díry po zubech. Potvora. Ivar byl překvapivě tichý, nejspíš ho ještě neopustilo vyčerpání. Bylo to pochopitelné, Siku moc dobře věděl jaké to je se dostávat se z dlouhé zimy. Pohled na ty dva šedého vlka hřál, i když jeho společníci měli na věc docela jiný názor. Ale nakonec tu stejně byli spolu. Zakládali smečku a chystali se obývat společný les. Představa rodiny ho činila skutečně šťastným. "Myslíte, že sem přijde víc vlků?" Střihl pohledem po Ivarovi s Morgothem. "Víte jak to myslím... takoví, kteří hledají místo kde složit hlavu. Nějak si neumím představit, jak by to mohlo vypadat. V mé rodné smečce jsme návštěvy prakticky neměli." Ano, tohle mu skutečně vrtalo hlavou. U nich doma poutníci měli vždy dveře otevřené, ale upřímně... kolik takových byla? Jeden za zimu? Většina se k nim ani nedostala. Arktičtí vlci jsou sice pohostinní, ale také dost introvertní a snaží se starat především sami o sebe. Proto žijí tak daleko na severu v krutých podmínkách. Aby byli v bezpečí před predátory a ostatními vlky. Nicméně Siku takhle tady žít nechtěl. Jeho nitro sice řvalo "uzavři se, měj to tu jako obrněnou pevnost", ale jeho nátura toužila po větší společnosti. Toužila po velké rodině.

//• Pohovořit se zakládajícími členy smečky (pokud smečka nemá další zakládající členy, pohovořit s ostatními členy)

Konečně se situace uklidnila, stejně jako se uklidnila zima. Všechno kvetlo, pučilo, vonělo a probouzelo se ze zimního spánku. Siku jako kdyby zapomněl, že se málem stalo neštěstí. Pomohlo i Morgothovo ujištění, že se prát nehodlá. Ještě že tak. Ulevil si v duchu a vděčně přikývl. A zmínka o hladu zjevně zvedla vlnu zájmu. To zjizvence potěšilo. "Vlastně cokoliv co projde lesem." dpověděl popravdě. "Všiml jsem si, že se tu nic moc nezdržuje, maximálně tu občas hnízdí ptáci, ale... spíš jen všechna zvěř les míjí a zastaví se nanejvýš na občerstvení. Je to fajn, neshlukje se tu zvěř, nedochází tu k šarvátkám a nejsou tu predátoři. Ale je o to víc potřeba stopovat." Ano, les nabízel mnoho příležitostí, ale jeho pravé bohatství spíš tkvělo v klidu a míru, který tu panoval. Ne v pestré nabídce stále přítomné rozmanité fauny. "Je tu ale celkem výrazný zdroj vody." poukázal na potok, který územím protékal a protínal jej v půli. "Když půjdeme podél něj, pravděpodobněji něco najdeme, je to oblíbené místo." Vyšel jako první, aby ukázal, že už to tady má prošlapané. Ostatně tak jako skoro celou Gallireu a moho míst daleko za ní. Tímhle se mohl vyloženě pyšnit. Byl zcestovalý a světaznalý. To mohl říct bez nadsázky.
Potok se vlnil a tekl líně mezi stromy. Siku neodolal a na moment svlažil hrdlo. Voda byla po zimě ledová, čistá a neskutečně osvěžující. Zas se jednou krátce zasnil. Opravdu rád tomu tady říkal domov. Otočil hlavu ke svým společníkům, aby se ujistil, že mír stále trvá. Byl z nich trochu na vážkách, ale přece jsou dospělí a zvládnout se hned nezabít. Ne? Prosím? "Ehm, no a... už je vám dvěma příjemněji?" zeptal se mimoděk. "Pro mě už je pořádné teplo, ale třeba ty, Gothe... stačí to tvé jižanské nátuře?" Jemné popíchnutí, už se kolem něj cítil trochu jistěji. Nebál se, že by mu za drobný žertík urval hlavu. Bohužel si nebyl jistý, zda Gothovi neurve hlavu Ivar. Do čeho jsem se to jenom zamotal.

//• Najít na území vodu

Siku měl hroznou kliku v tom, že se ti dva strašně moc snažili mu neublížit. Protože kdyby jim byl ukradený, byli by už v sobě a skončilo by to opravdu hodně špatně. Takhle tu jen leželi a nanejvýš se ozývalo jen nějaké to naštvané vrčení. Siku si na tuhle atmosféru už začínal zvykat, takže už se vyděšeně nekrčil při prvním náznaku vzteku některého z vlků. Naopak dělal velkou zátku v jeskyni a zároveň sloužil i jako elektrický ohradník. Nebo zeď, záleží z jakého úhlu se na to kdo dívá.
"Vážně?" kuňknul úlevně, když ho Morgoth uklidnil svými slovy. Ano, byl tu dobrovolně. Jen se cítí... příjemně. Siku radostně zavrtěl ocasem a věnoval Ivarovi omluvný pohled. Jeho milý měl stažené uši a očividně ho mrzelo, že to Siku vzal takhle. Bohužel nešlo pominout fakt, že šedivý obr byl uzlíček nervů. Bohužel se situace opět kapánek zvrtla a z naštvaných pohledů, varovného vrčení a protivného štěkání po sobě se stala skoro výzva k boji.
"P-p-počkej Ivare, to přece nebylo-" Ani to nedořekl a leknutím se stáhl a táhle zakňučel. To není dobré. Tohle vůbec není dobré! Jestli něco neudělá, dojde k rvačce. Rychle se zvedl a se staženou hlavou i ohonem se jal situaci řešit jediným způsobem, který znal a který mu vždycky fungoval v rodné smečce, kde byl výjimečně dobrou omegou - mediací. Zastínil Ivarovi pohled na Gotha a s nízkým vrtěním ocasu mu olízl bradu. "Drahý, nekaž si náladu. Cítíš se líp, že? Vlastně jsi využil situace ve vlastní prospěch." Rázem se otočil ke Gothovi a přikryl Ivara svým tělem v prosebném gestu - "neubliž mu". "Morgothe, není potřeba konfliktu, že? Jsme asi jen všichni unavení a hladoví. Co kdybychom se šli nadýchat čerstvého vzduchu?" Skvělý nápad! Siku měl sám ze sebe radost. Obešel krémového vlka a zatlačil do obou, aby je vyšoupnul ven. Jaké bylo překvapení, když je ozářilo ostré jarní slunce teplého rána. Siku zůstal překvapeně stát před vchodem do úkrytu a ztratil všechna slova. Kalamita byla pryč. A s ní i sníh a zima.

Siku se tiše zasmál. Opravdu, že zrovna on mluví o počasí jako o nevábném, muselo znamenat přírodní katastrofu. Morgoth zcela očividně věděl, o čem mluví. A Siku nemohl jinak, než souhlasit. "Musím uznat, že i mně byla zima. Taková vánice není jen tak. A nikdy bych si neodpustil, že bych vás dva nechal v tomhle nečase odejít." nadhodil mimoděk. Nemohl tušit, že venku se počasí už usměrnilo a začalo podléhat přicházejícímu jaru. Teď žili v přesvědčení, že se tam nedá být. Byli v bezpečí, v teple a spolu. Sikuovi přišlo, že takhle byli dokonalí. Byl to zvláštní pocit, podivně intenzivní sounáležitost. Neměnil by to, ani za předpokladu, že žije s tímhle pocitem zcela sám.
Zatímco se Siku vybavoval s Morgothem, Ivar usoudil, že by měl šetřit energií. Plamínek zhasl, na což šedý vyhublý obr zareagoval přitulením se. Bylo tu ještě útulněji, pokud to vůbec šlo. Intimní atmosféra pohltila jejich malý úkryt a Siku se v ní přímo koupal. Byla to paráda! Teplo těl, vůně obou vlků a slaboučký dým z Ivarova ohně. Takhle si představoval dokonalost. Navíc konečně zazněl Ivarův drsný vábivý hlas, který... ho chválil? Siku se zaposlouchal do sdělení, které mu jeho druh vykládal a konečně mu došlo, že vlastně se skutečně kolem něj dějí zvláštní věci. "Pocity? Počkej, myslíš jako... že tebou manipuluji? Proboha to jsem nechtěl!" Panika. Jala se ho panika z toho, že snad něco z jejich hezké chvilky není pravda. Jak dlouho tohle dělá? Manipuluje i silnějšími emocemi? Třeba... třeba láska, nebo náklonnost? Nebo třeba vztek? Vyděšeně se napřímil a zhluboka dýchal. "Co jsem to provedl... jste tu z donucení? Já nechtěl! Já vážně nechtěl... omlouvám se." Stáhl uši a prohrábl čumákem srst Ivarovi a poté i Morgothovi. měl výčitky. Velké výčitky. Nechtěl nikomu uškodit. Trochu ho uklidnilo, že Ivar se na něj... nezlobí? Ba naopak ho chválil!
"Počkej ty... nejsi naštvaný?" zeptal se pro jistotu. Morgith vybalil navíc další pecku - umí tišit bolest. Siku zalapal po dechu. "Takže... můžeš Ivarovi ulevit?" zeptal se dychtivě a stočil čumák ke svému milému. "Drahý, to by ti pomohlo se rychleji zotavit." Prohlásil nadšeně. Byl teď trochu rozpolcený. Trochu hodně, mnoho složitých emocí naráz v něm vyvolávalo úzkost. Ale zároveň nemohl popřít, že je mu tu takhle opravdu příjemně.

Podivná rivalita a tiché rozbroje byly pro Sikua nyní tak vzdálené, že je v podstatě vůbec nevnímal. Byl tady a teď a neskutečně šťastný. Štěstí prosakovalo do celého doupěte pod stromem, ale nevsakovalo se do vlků jako takových. Ivarova a Morgothova mysl tentokrát zůstaly čisté a nepoznamenané magií, nicméně přítomnost dobré nálady a nefalšované radosti cítit mohli, ba dokonce nebylo zas tak těžké poznat, odkud se bere. Siku tohle nedělal schválně, neuměl to ovládat a vlastně vůbec netušil, že tohle umí. Nebyl si vědom prosakování magie ani její podstaty. Jen si užíval kouzlo okamžiku. Překvapila ho velmi podobná odpověď obou vlků. Nemusí děkovat. Od jednoho přišlo ujištění, od druhého uzemnění. Usmál se, potěšila ho volnost, s jakou oba mluvili. "to je pravda, v tuhle chvíli je to venku k nežití." zasmál se v odpověď Morgothovi, který to považoval za nad slunce jasné. "Také je mi tu nejlépe." Olízl Ivarovi lehce čumák. Měl tu vše. Samozřejmě by mohl být hamoun a chtít víc, ale protože byl Siku spíše skromným vlkem, spokojil se s tím, co mu osud zatím nadělil.
Tento pokoj mu narušila nepřátelská výměna mezi Gothem a Ivarem. Tedy, ona to nejdřív byla jen nabídka pomoci, ale rychle se z toho stalo porovnávání dominance. Nechal by to být, ale něco ho zaujalo. "Počkej, jak to myslíš?" zeptal se krémového přítele. "Ty dokážeš ulevit od bolesti?" střihl ušima a zvědavě naklonil hlavu. To ho tedy zajímá! Stejně, jako Ivarova pochvala ohledně jeho síly. Ehm síly? Jaké síly?
"O čem to mluvíš?" opětoval svému druhovi pohled. Trochu se u toho i zasmál, však on neměl jak sílit. Slabým se narodil a slabým taky zemře. Měl za to, že jinak to být ani nemůže.

Byli uvnitř a v teple. Obrovská změna oproti většině jeho dnů. Celý dnešní den se zdál být jako sen, skoro se bál, že se každou chvíli probudí. Našli perfektní místo na zimní útočiště, dostal hezkou pochvalu od obou přítomných vlků, ti dva se přestali hádat a dokonce spolupracovali! A na závěr všeho krásného se natěsnali pod statnou lípu spolu, zakopali válečnou sekeru a jali se zahřívat spolu navzájem, pěkně v klubíčku. Siku si slastně povzdechl, možná trochu hlasitěji, než původně chtěl. Voní to tu jako domov. Pomyslel si rozespale a udělal si místečko. Ivara a Morgotha měl každého po svém boku, nicméně místa tu nebylo nazbyt, takže ať chtěli nebo ne, museli i ti dva sdílet jeden prostor a zahřívat se navzájem. Siku jejich nevraživost nevnímal, jednak na to neměl sílu a druhak si nechtěl ničit tenhle krásný rodinný moment. Kdyby teď zavřel oči a nechal se unášet vzpomínkami, určitě by ho unavený mozek přesvědčil o tom, že je zpátky doma na severu se svou smečkou. Jediná věc mu tento blud narušoval - absence pachu sestry. Sesiina vůně byla pro něj nezaměnitelná, jakožto její dvojče, poznal by ji všude nehledě na cokoliv. Ale nebyl z toho smutný, teď opravdu ne. Pachy milovaného druha a drahého přítele mu překvapivě kvalitně vynahrazovaly všechny neduhy, které se vázaly k jeho minulosti. Teď byl doma tady a byl šťastný.
Podvědomě sklouzl čenichem k Ivarovi a foukl mu do srsti teplý vzduch. Narozdíl od zbytku doupěte byl naprosto uvolněný a otevřeně zranitelný. "Děkuju že tu jste se mnou." zahuhňal mu do srsti a na moment otevřel oči. Plamínky slabě plápolaly a vytvářely teplo a útulno. "Ivare, nevyčerpává tě to příliš?" zeptal se svého milého znepokojeně. Držel nad nimi ochranný oheň už notnou chvíli. Neuměl si představit, jaké to je, ovládat element na takové úrovni, ale něco mu říkalo, že to musí brát řádný kus energie z uživatelova těla.

Moc děkuju za príma akci, nečekala jsem že si tak brutálně nahrabu :D A to nejen posty! :D A statistika je věčná láska, rozhodně by mě moc zajímala!

Lesní strážce - pro Morghanu

Přívěšek - pro Sutecha (soon to be postava)

Hvězdy jedné klasické magie na maximum - pro Sutecha (soon to be postava)

Hvězdy jedné vlastnosti na maximum (Nebo 6% nad rámec) - pro Sutecha (soon to be postava)

50 z náhodné položky do inventáře
• (50 mušlí) - Sutech
• (50 oblázků) - Morghana
• (50 kytek) - Sutech

Drobné odměny do inventáře ve výši 20-50 různých položek
• (39 křišťálů) - Morghana
• (29 perel) - Morghana
• (35 perel) - Morghana
• (21 perel) - Morghana
• (25 perel) - Morghana
• (39 kytek) - Sutech

Bonus štěstí - Yggdrasilovi

Teleportační lístek
• Ezekielovi
• Yggdrasilovi

Odměny nahozeny, o zbytek si nejpozději do konce března napsat a připomenout se :)

Jů, hládím se s Yggdrasilem

• Založit úkryt (další zakládající členové mohou např. pomáhat kopat noru)

Morgoth přestal rýpat, Ivar vypadal, že je mu trochu lépe a zima je kopala do zadnic až to nebylo hezké. Nicméně největší problém byl za nimi - najít místo k přespání. Venku už začínalo pomalu svítat, ale všude panovala nepříjemná mrazivá tma. Siku intenzivně filtroval pohledy obou vlků - neb by mu nepřinesly nic dobrého, to bylo jisté. Když už se definitivně rozhodli, že tohle místo je víc než adekvátní, Ivar přiložil tlapku k dílu. Siku se na něj vděčně usmál. "Zesílil jsi." pronesl uznale. Byl na svého druha náležitě hrdý. Když se potkali, sotva dokázal vytvořit pár jisker a teď? Roztopil sníh, ohřál vzduch a nechal ztuhlou zem změknout do té míry, že se v ní dalo kopat. Jistě nezvládnout vykopat vše naráz rovnou dnes a teď, ale aspoň kousek zvládnout mohli. Stejně na jaře budou muset úkryt opravovat.
Siku opustil příjemné místo po Ivarově boku a také začal hrabat. Trvalo jim to déle, než jejich zkřehlá těla chtěla, ale nedalo se to urychlit. Zima byla krutá a na nikoho nečekala. Měl jsem to udělat mnohem dřív, nechápu proč jsem nikdy nešel hledat větší úkryt. Pomyslel si Siku nešťastně a samozřejmě se u toho pořádně seřval. Připravili vhodnou dutinu a rozšířili vchod. Masivní stará lípa měla sice četné pukliny, ale těšila se velmi dobrému zdraví. Vzhlédl vděčně ke stromu a usmál se. Jeho magie nedopatřením prosákla do okolí a obdařila všechny okolo příjemným pocitem vděku, radosti a pokory. Tyto emoce mely patřit především stromu, ale každý si tyhle city mohl interpretovat dle svého. Navíc nebylo pořádně poznat, kam emoce směřují, ale oběba vlkům bylo dozajista jasné, že nejsou jejich vlastní. Protože tuhle magii Siku neovládá, a neví ani, že ji má, vypouští její moc náhodně bez ladu a skladu.
Když už to vypadalo, že je prostor kolem kořenů lípy připravený, vklouznul zjizvenec dovnitř. Už tam na něj čekal Ivarův oheň. Bylo to neskutečně příjemné, zvlášť když ví, že je to moc jeho milého. Očistil okolí od přebytečné hlíny a kamínků, udupal to tam a vzhlédl k otvoru aby zjistil, kde ti dva jsou. Měli by už zalézt dovnitř, aby se pořádně ohřáli.
"Je tu krásně!" zavolal k otvoru a spokojeně zavrtěl ocasem. Byl na jejich práci hrdý. A měl radost, že to tu vybudovali společnou silou, takže nikdo nemůže být kyselý. Všichni mají právo tu být. Dokonce i já. Pomyslel si a upřímně ho tahle myšlenka potěšila. Byl užitečný! Nic jiného si nikdy nepřál.

• Najít vhodné místo pro úkryt (projít území a najít různé možnosti, pak vybrat)

Sikua celá situace zmáhala. Bylo těžké vyrovnávat atmosféru mezi dvěma naštvanými a hodně mocnými vlky. Byl mezi Ivarem a Morgothem jako mouka mezi mlýnskými koly. I si tak připadal. Nechal Morgothovo bručení být, dokud neprohlásil, že půjde dobrovolně spáchat nežití ven mimo les do toho nečasu. Se svou jižanskou srstí. Siku se zamračil. "Tak to teda nenajdeš, hodláš se vydat na jistou smrt mezi rampouchy? Pojď, musíme vymyslet kam se ukrýt, i mně je trochu zima. Umím si představit, jakou kosu klepete vy dva." Siku z únavy zněl jako unavený táta, který peskuje svoje dvě vlčata. A kupodivu z něj byla cítit malá, malinkatá, zcela nepatrná kapička autority. Touha chránit byla holt silnější než povaha. Tu teď na moment potlačil a nechal své instinkty jednat.
Sklonil se ke svěšené hlavě Ivara a něžně mu olízl čelo. "Vydrž to prosím, venku to není bezpečné. A pomůže nám s úkrytem." zašeptal směrem k jeho partnerovi a zkusil použít pragmatickou stránku věci. Tak nějak doufal, že využití pracovní síly Ivara ukonejší. Zvlášť když bude využit někdo, kdo ho štve a koho nechce nechat v lese jen tak zadarmo. Ale pomoct s kopáním ve zmrzlé hlíně? To by ho už mohlo obměkčit. Jen teda bude asi přeci jen potřeba trocha pomoci Ivarovy magie ohně, jinak se totiž nikam nedohrabou.
Vyrazil tedy hlouběji do lesa, podepíral Ivara a očekával, že ho Morgoth bude následovat. Vlastně co mu zbývalo - úkryt potřebovali všichni jako sůl. Všiml si několika starých nor, ale byly příliš úzké a určitě i malé. Pár dutin stromů, kde on sám rád odpočíval, ale vešel se tam jeden, maximálně dva vlci. Teď se potřebovali ukrýt, řešit větší úkryt pro smečku budou někdy jindy.
A jak tak proudili lesem, narazili na překvapivě masivní a velkolepou lípu. Byla holá, ale očividně živoucí a zdravá. Nádherný strom, který se skládal z několika srostlých kmenů. Kdysi tam očividně stálo několik lip, ale nyní to byla jedna jediná masivní dřevina. A jako zázrakem se mezi dvěma spojenými kmeny ještě stále vyskytovala puklina, která vedla do menší píštěle vedoucí i kousínek pod zem. Ideální! Bude to celkem malé, nic velkolepého, ale tři se tam s trochou snahy v pohodě vejdou. Významně se podíval na každého z vlků a důrazně kývl. Chtěl znát jejich názor. Navíc Sikuovi přišlo, že kdyby se trochu posnažili, šlo by se probojovat do poměrně velkých prostorů pod stromem, které by dokázali upravit k obrazu svému.

Vyčerpání bylo hmatatelné a jediný, kdo si v tom liboval, byl Morgoth. Siku to však nevnímal a pokud ano, neměl dojem, že by to bylo cokoliv negativního. Inu... Siku byl v tomhle trochu jiný. Trochu naivnější, klidnější, laskavější a ohleduplnější. Navíc jediné co si přál bylo, aby všechna bolest konečně zmizela. Nic víc si nepřál. Goth nabídl pomocnou packu, ale v tu chvíli Ivar jako kdyby ožil a razantně odmítl. "Děkuji, zvládneme to." přeložil Morgothovi s malým úsměvem a pomohl Ivarovi vstát. "Pojď, najdeme lepší místo k přečkání vánice. Musíš si odpočinout." Prohrábl mu srst na hlavě a pomalu se rozešel hlouběji do lesa. Nedaleko byl dutý strom, který je pro tyhle příležitosti přímo ideální. "Gothe, jsi tu vítán. Ale prosím o ohleduplnost." vznesl směrem k příteli. Byla to upřímná žádost, která byla myšlena v dobrém a jen a pouze v dobrém. Kontroloval Ivara, aby se nesesunul. Tolik energie, kolik vynaložil za posledních pár hodin, bylo nemyslitelných. Sikua by to už dávno zabilo.

Sikuovi šla hlava kolem. Byl vysílený, vyděšený, nejistý a neměl nejmenší tušení co má dělat. Zíral na Ivara a celý se jemně třásl. Částečně nervovým napětím a částečně zimou. Spustila se totiž šílená kalamita. Škubnul sebou, když Morgoth ťal opět do živého. Cokoliv kdokoliv řekl, Sikua hluboce zasáhlo. Chtěl odpovědi, ale zároveň chtěl, aby to všichni nechali být. Chtěl vědět, co se mezi Ivarem a tou vlčicí dělo, ale taky by dal cokoliv za to, aby se o tom nikdy nedozvěděl. Byl rozpolcen. A z rozpolcení se vrátili Protiva a Blábol. Řev, skřeky a nesrozumitelné halekání se mísilo s výsměchem a ponižujícími narážkami. Měl v hlavě guláš. Zavřel křečovitě oči a čekal, až tahle situace přejde.
Najednou se kolem šedivých vlků objevila ohnivá clona a odřízla je od okolního světa. Ivar na něj prakticky okamžitě udeřil s poměrně strašidelnou otázkou. Siku polekaně ucouvl, ale zadek mu ovál horký vzduch. S vyjeknutím se vrátil zase pěkně zpátky a nalepil se na Ivara. Měl dojem, že jestli se od něj vzdálí, oheň ho spálí na uhel. Než stačil odpovědět, jeho druh pokračoval. Naštěstí! Upřímně ani nevěděl, jak na něco takového odpovědět. Naléhavost Ivarova tónu ho navíc zastihla nepřipraveného. "J-já..." Co chce říct? Že mu věří? To by byla lež. Že to chápe? Ne, taky nepravda. Že ho neopustí ani kdyby mu urval všechny končetiny? Pravda to sice byla, ale nějak si nebyl jistý, zda je to něco, co mu chce sdělit. Že ho to znejistilo? Opravdu je dobrý nápad přilévat olej do ohně? "Ivare, já... jen chci abys byl ke mně upřímný. já to zvládnu!" slíbil, ale sám si svými slovy nebyl jistý. Odejde z Bratrstva? Tohle sdělení v něm vyvolalo vlnu šoku. Rudooký se svalil a jen tak tak se opřel o Sikuův kostnatý chlupatý hrudník. Oheň pominul, stejně jako Ivarova síla. "Ivare!" vyjekl Siku vyplašeně a podepřel svého druha, aby se nezřítil do studeného sněhu. "Blázne, jsi vyčerpaný." Siku nechal slzy kanout. narozdíl od Ivara je nezadržoval, nedusil je, nesnažil se vyrovnat plačtivý hlas, který se dral na povrch. Plakal Ivarovi do srsti a neřešil, jak slabě u toho vypadá. "Neodcházej. Neomezuj se. Jen... se mi sem prosím vždycky vrať." poprosil ho tiše a otočil hlavu na Morgotha. Vypadal zbídačeně, ale pohled měl celkem pevný. Zavrtěl hlavou. Prosil, žadonil, aby to Morgoth nechal být, aby už nepokračoval. Překvapivě ale nebyl vůbec naštvaný. Ani trochu.