Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (127)

"Chci jít do Cedru a říct jejím rodičům, co se stalo. Zaslouží si vědět, kde je jejich dcera. A chci čelit následkům." Zavřel na chvíli oči, aby se dal dohromady. "Promiň, nechci... nechci tě tím obtěžovat. Je to moje břímě, které si musím nést. Každý máme nějaké." usmál se na něj, aby jeho slovům lépe věřil. Ale bolelo to. Hodně. Byl proto vděčný, když se stočila konverzace zpět k lovu. Přikývl. "Udělám, co budu moct." odpověděl sebevědomě, i když ve skutečnosti tak sebevědomě nesmýšlel. Nehodlal ale veškerou práci nechat na něm, to by bylo nefér!
A v tu chvíli ho na čenichu lehce zašimral pach zajíce. Nastražil uši a přikrčil se, aby nedělal tolik hluku. Byl pomalý a neobratný, ale i přes svou velikost oplýval tichým krokem. Asi to bude mít co dělat s tím, že váží asi jenom tolik co průměrný kojot.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (126)

Zatím to vypadalo, že tohle místo tyto podmínky splňuje. A vlci to vycítili Reálná utopie? Zní to jako sen. Pomyslel si. Podotknul, že jeho partner byl zprvu taky nepříjemný. Rozvážně pokýval hlavou, ale pak se pozastavil nad faktem, že vlastně nechápe, kdo ten partner je. "Um, asi je to hloupá otázka, ale... koho myslíš tím partnerem?" naklonil hlavu na stranu. "To je... nějaký blízký přítel? Nebo tak?" Doufal, že si teď o něm nebude myslet že je natvrdlý buran.
Při otevření otázky 'proč jsme nedošli do Cedru' se Sikuovi stáhlo hrdlo. Těžce polknul a bylo vidět, že se mu najednou dýchá hůře. "N-no... já-já-já jsem... chtěla mě představit smečce, ale pak jsme se zdrželi na ledové pláni a..." zachvěl se mu hlas. "Já ji zabil." špitl s bolestí v hlase. Musel se ale dát rychle dohromady a vysvětlit to, jinak si Wylan bude myslet divné věci. "Teda ne přímo já, ale... nedokázal jsem ji ochránit. Kvůli mně a mé neschopnosti je teď... strašně mi chybí." táhle a bolestně zakňoural.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (125)

Siku se zasmál. Celkem chápal, že neodbytný mýval mohl drobné sově dělat vrásky. "No... vlastně totéž, ale v trochu jiném slova smyslu. Vždy, když jsem si nějak ustlal blízko nor, nebo v lese kde je měkčí půda, z čista jasna vylezl mýval a pokusil se ze mě dostat pár chlupů na stavbu hnízda. A to u v zimních měsících, kdy opravdu nelínám." zašklebil se při té vzpomínce. Dělali mu to často a opravdu z nich nebývá nadšený, nikdo nemá rád škubání nevylínané srsti. Wylan přišel s myšlenkou, která byla opravdu zajímavá. Brouci... je pravda, že by bylo opravdu zvláštní mluvit třeba s beruškou nebo pavoukem. "Jo, u těch to asi nefunguje... a jestli jo, tak bych to opravdu rád viděl."
Vysvětlení mladého vlčka bylo relevantní a rozumné. V blahobytu není třeba válčit. Když je hodně jídla, prostoru a klidu, vlci asi mohou být přátelštější.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (124)

Trochu se mu ulevilo, Wylan očividně měl podobné pocity jako Siku. Nejistota, strach, ale touha po společnosti. Ale ne za každou cenu.
Vlk byl velmi informovaný o okolních smečkách, což Siku ocenil. "Máš to tu asi prochozené, že? Takže minimálně pět smeček... to je hodně území. Cedrová by měla být víc na severu, ale nevím kde přesně. Seilah mě tam chtěla dovést, ale... nikdy jsme nedošli." stáhl uši. "Teď tam mířím, abych... splnil svůj slib, ale... upřímně nejde o nic příjemného, tak to oddaluji co to jde." povzdechl si. Je tragéd. A zbabělec. Navíc má hlad a jisto jistě to slyšeli i vlci o tři území dál, jak mu zavibrovalo břicho. Wylan se toho hned chytil. Siku podvědomě zamával ocasem z náhlé radosti. "V-vážně? Já... jsem dobrá vábnička! A taky - taky umím dobře plížení, dřív jsem v rodné smečce plašil zvěř, aby ostatní mohli odříznout slabý kus. Když mě navedeš, budu se snažit být užitečný jak jen to půjde!" nadskočil a přidal se k Wylanovi. Najednou byl veškerý ostych ten tam. Společnost bylo přesně to, co potřeboval a ryšavý vlček byl očividně jeho krevní skupina. A šikovný lovec k tomu. Hotový dream team!

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (123)

Katastrofa pobouřeně zapískala a Siku se neubránil smíchu. "Taky nerada mývaly? To máme společné." Vlk hledal slova pro místní obyvatele, ale upřímně to nebylo úplně to, co chtěl zjizvenec říct. Zamyslel se a hledal nejlépe výstižné slovo. "Spíš... klidnější. Méně bázliví. Vlídnější. Jako kdyby tahle země působila na vlky uklidňujícím dojmem." pousmál se. "Docela nedávno jsem potkal vlka zvenčí, přišel sem tak jako já. Odjinud. Zprvu byl hodně nepřátelský, ale pak... to bylo příjemné setkání." Při vzpomínce na Ivarovu nejistou, ale klidnou tvář se Sikuovi zkroutila tlama do omámeného úsměvu, který se snažil rychle zamaskovat. Tahle reakce jeho samotného překvapila, stejně jako překvapivá kombinace studu, stesku, jemného lechtání na hrudi a neskutečného štěstí. Možná by to bylo příjemnější, kdyby od něj tak zbaběle neutekl. Nebo kdyby aspoň tušil, kdy ho zase uvidí. Možná nikdy. Vyloupla se nepříjemná myšlenka, kterou hned zahnal.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (122)

Wylan zmínil někoho, kdo má podobného společníka, ale je to mýval. Zaxichtil se jako kdyby slyšel něco hrozného. "Mývala? Ehm... a je... no přátelská? S mývaly nemám nejlepší zkušenost." přiznal. Ale zas když to byl společník jiného vlka, tak byla asi taky takhle v pohodě. Ne? "Takže společníci můžou být i jiná zvířata, nejen opeřenci... to je zajímavá informace." zastřihal spokojeně ušima. Zvědavý byl jako opice, rád sbíral novinky. Úplně vypustil fakt, že o vlkovi, tedy samci, mluvil jako o partnerovi. Asi mu nepřišlo ani na mysl, že by to myslel v rámci svazku. U nich taková spojení nebyla, ve smečce byli dost staromódní. Plodili pouze výše postavení vlci a ti méně významní pak o vlčata pečovali. Jižnější místa měla pravděpodobně jiné zvyky.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (121)
Červenec (9/10) - Erlend

Erlend se zdál být sám svou magií zmatený. Nebo to možná jen Siku nepochopil tak, jak to myslel. "Takže... sám nevíš? Nebo jen částečně? Magie jsou zvláštní substance." zasmál se. Neměl ponětí, jak fungují, ale vždy se tomu chtěl nějak přiblížit. To ale bez talentu šlo velice špatně.
Ukázka vodního živlu Sikua nadchla. Hodně vlků tam od nich mělo tuhle magii. "Úžasný! Voda je mi hodně blízká... stejně jako vítr. Hodně vlků z mé domoviny tyhle živly ovládali. Ale... to už je dávno. A hlavně daleko." pronesl posmutněle. Ty pohnutky ale pochopil hned. Ptal se na jeho magii. Plaše stáhl uši. Jak odpovědět? "Eh, no... popravdě... já se asi s žádnou magií nenarodil. Oči mi zůstaly tak jak byly a nikdy se nezdálo, že bych měl na něco talent. Ale pak... mi Stařešina ukázal, že dovedu hýbat předměty." zamyslel se a zaměřil svou pozornost na blízký klacík. Zvedl ho silou vůle do vzduchu a nechal ho se roztočit, než ho zas upustil na zem. Kouknul na Erlenda, aby viděl jeho reakci. "To je... asi to jediné, co umím." uchechtl se své neschopnosti. Byl to zralý vlk, dávno žádný odrost nebo mlaďoch. A přece nic neuměl. Dlouhé roky věřil, že neumí zvednout ani ten hloupý klacek. Byl to pokrok, ale... byl to dostatečný pokrok? Dost adekvátní na jeho věk? To asi ne...

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (120)

"Ah, no, tuláci jsou pro smečky cizinci. Pro tuláky hrozbou, nebo zloději potravy. Ve zdejších končinách nejsem příliš dlouho, ale všímám si, že jsou tu vlci trochu... jiní?" neuměl najít to správné slovo. Vždy, když potkal někoho vysloveně nepřátelského, byl to někdo jako on. Kdo přišel nedávno a nezná to tu. Zvláštní náhoda, nebo fakt? Kdo ví. Zmínka o jeho smečce ale pro Sikua úplnou novinkou a tak bedlivě poslouchal. "Asgaarská smečka... o té jsem neslyšel. Vlastně obecně nevím, jaké tu jsou smečky, vím jen o Cedrové, ze které pochází má drahá kamarádka." Kvůli mně mrtvá. Spolknul poslední slova a jen si je myslel. Zachvěl se, zmínka o Seilah šíleně bolela a asi dlouho bolet bude. "To zní... jako laskavé místo." odvrátil na moment pohled. I po letech truchlil po své rodné smečce, kterou opustil dávno dávno před dnešním dnem. V tu chvíli mu zakručelo hlasitě v břiše. Stáhl tlamu a koutkem oka sledoval reakci Wylana, zda to slyšel nebo ne. Ale nebyla možnost, aby to přeslechl. "P-pardon, já... jsem špatný lovec a... už je to pár dnů, co jsem jedl naposledy." stáhl uši a chabě se zazubil, aby se necítil tak trapně.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (119)

Atmosféra mezi vlky se vyjasnila. Bylo příjemné mluvit s někým, kdo má čisté úmysly. Tiše se zasmál příhodě s neobratnou Katastrofou. "Asi už chápu, co to jméno nabízí." Zavrtěl rozverně ocasem a trochu se uvolnil. Ta se mezitím zavrtala do Sikuova pomalu mizícího kožichu. Byl však pořád výrazně hustší než měla většina vlků, co pocházela z níže položených oblastí. Díky bohu za něj! Nebylo tak moc vidět, že na kostech mu visí jen kůže a nic víc. Děsil by zjevem ještě víc, takhle ho aspoň chlupy chránily. Po všech směrech. Wylana očividně zaujala existence Karmy.
"Hádám, že to není úplně obvyklý druh, ale... je to společnice vlka, kterého znám. Tak jako tady Katastrofa. Taky dovede mluvit naším jazykem a je... no, velmi chrání svého vlka. Ale líbila by se ti." prohlásil přesvědčeně. Karma byla příjemnou společností i ve chvílích, kdy Nemo nebyl zrovna nadšený z jeho společnosti.
Štěstí na vlky... to Siku říct nemohl, ale bylo to dobře. Vlk byl sice vysoký, dospělý, ale zcela očividně mladý. Špatné zkušenosti nejsou vždy to, co potřebujeme. Pomyslel si. "To... se mi ulevilo." odpověděl se submisivním, ale radostným postojem.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (118)

Stočil pohled opět ke Katastrofě. "Ne, to je... to je v pořádku. Je milá. Jsi milá." promluvil i na ni, neslušelo se mluvit o ní bez ní. "Už jsem se s podobným tvorem setkal. Jen to byl... papoušek." otočil se zpět na Wylana s mírným úsměvem. "Odpusť, nevídám moc přátelských vlků. Spíš... nemám štěstí na příjemná setkání. Většinou to spíš nedopadá dobře." přiznal. Nebo podivně skvělá, která bůh ví proč opouštím. Pomyslel si a na jazyku ucítil hořkost. Na mysl se mu okamžitě vynořila Ivarova tvář těsně před tím, než se s ním ve spěchu rozloučil a odešel. Zlobí se?
"Ale ty se zdáš být... milý? Přísahám, jsem neškodný! Nechci problémy, jen... jako tulák nejsem nikde vítaný." zavibrovala mu špička ocasu kvůli smíšeným pocitům. Sám nevěděl zda má radost, bojí se, je smutný, nebo osamělý. Nebo vše naráz. Hlavně ale pociťoval podivný stesk, který se výjimečně nevztahoval k rodné smečce.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (117)

Situace byla... absurdní. A podivná. A tak neskutečně stresující! Vlk sice vypadal nad míru přátelsky, ale musel si být naprosto jistý. Jak... si ale mohl být jistý? Co potřebuje k tomu, aby se nebál udělat krok vpřed? Ryšavý se ho nechystal vyhnat, to potvrdil hned dvakrát. Sýček na Sikua zvědavě čučel a nakonec i promluvil. Siku se nevyděsil, jako v případě Karmy. Byl překvapený, ale tak nějak to už čekal. Katastrofa se z ničeho nic vznesla a poněkud vrávoravě se posadila na jeho hřbet. Siku se na ni ohlédl a pousmál se. "Jako doma." pronesl pobaveně. Pták je oba vyhlásil a zavrtěl nechápavě hlavou. Samička sýčka zcela očividně měla jiné představy o jejich komunikaci. Siku svěsil uši. Měla pravdu, mlaďoch byl nejistý a Siku neadekvátně nedůvěřivý.
Siku střihl ušima a nejistě se pousmál. "I mě těší, Wylane." odpověděl a jeho silný tvrdý ruský přízvuk pomalu mizel, jak získával moc nad svým jazykem. Nebylo to ale nic jednoduchého, stále se pekelně soustředil na to, aby neudělal nic špatně.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (116)
Červenec (8/10) - Erlend

Vlk, tedy Erlend, jak se sám představil, měl očividně radost z toho, že to Sikuovi nakonec doteklo. A že to dalo práci! Ale bylo to vážně něco, slyšel jeho jméno ve své hlavě tak jasně a zřetelně, jako vždy slyší Protivu. "Takže ty... umíš ovládat magii myšlenek?" zeptal se zvědavě. Téma magií mu byla vždy tak vzdálená a přece ho tak fascinovalo. "To, jak jsi mi vložil své jméno je... vážně impozantní! To musí být mocná schopnost." zahleděl se mu do očí a naklonil tázavě hlavu na stranu. "Vidím ale, že ses narodil s vodním živlem." pousmál se. Vždy, když viděl něčí oči zbarvené magií, kterou ovládají a se kterou se defakto narodili, docházelo mu, že on sám tímhle nikdy neprošel. Žluté oči mu zůstaly od štěněte a nikdy ani známka magických schopností. Nebo jakýchkoliv jiných. Trochu mu záviděl. Trochu mu to přál. Trochu doufal, že neměl stejné potíže s životem tak, jako Siku. Mlčenlivost vlka mu vadila jen pramálo, spíš ho mrzelo, že nedostane odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu zadá. Ale třeba by byl mlčenlivý i jako mluvka? Ne všichni vlci toho namluví kdoví jak moc. To si už vyzkoušel, doslova před chvílí. Stáhl podvědomě uši. Co asi dělá Ivar?

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (115)

"Ty že jsi Katastrofa?" zeptal se sýčka, který se k němu směle přiblížil. "Jsi taková, jaké máš jméno?" zeptal se jí, ale nevěděl, zda může očekávat odpověď. Nemesisova Karma uměla mluvit, ale to mohla být zvláštnost. Tenhle třeba mluvit neuměl, ale zato byl legračně zajímavý. Otáčel hlavu jakoby vůbec neměl krk a zíral velkýma žlutýma očkama. Trochu jako Siku. Jen na sově to bylo roztomilé, zatímco Siku... no, řekněme že vychrtlý dlouhán s jizvami a černou maskou není nejdůvěryhodnější tvor pod sluncem. Zatímco sova zkoumala Sikuův zjev, zjizvený po očku sledoval ryšavého. Byl nejistý. Možná dokonce bázlivý. Třeba vážně není hrozba. Třeba se mě taky bojí. Pomyslel si nejistě. Ale rozhodl se, že s tím něco udělá. Co se může stát?
"J-jmenuju se Siku." pousmál se plaše. "Děkuji že mě nevyženeš. Nevyženeš mě... že?" nasucho polknul, když sledoval cizince, zda se nechystá udělat něco nebezpečného.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (114)

Mladý vlk byl sice menší než Siku, ale určitě by ho s přehledem přepral. Zdál se být přátelský, ale dosti nejistý. A nejistota mohla vyvolat agresi. Nebyl si jistý, zda může dát na první pohled, ale zoufale toužil po společnosti. Měl plnou hlavu Ivara, což mu ubližovalo. Potřeboval rozptýlení, ale ne za cenu svého života. Vlk však poznamenal, že si jeho odchod nepřeje. Siku raději stáhl uši a olízl si pysky v nervním podřízeném gestu. Dával ryšavému kupu signálů o jeho neškodnosti a doufal, že se nic špatného nestane.
"Vážně?" zeptal se pro jistotu. "Ty... mě nechceš vyhnat?" Nebyl si jistý, zda je schopný sebrat kuráž, ale poměrně dobře to vyřešil vlkův opeřený společník. Mezi vlky byl on jediný, kdo se cítil sebevědomě a v bezpečí. Tedy ona, jak se v zápětí Siku dozvěděl. Měkce se zasmál.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (113)

Zrzek se zdál být velmi mladý, jeho srst byla upravená a docela se leskla. Tenhle určitě není tulák. Vlezl jsem někomu na území? Blbost, to bych si všiml. Pomyslel si a pokusil se na cizince usmát. "P-pardon, nechtěl jsem... já-já klidně odejdu, jen prosím dej mi chvíli čas se dát do kupy." Teď už blekotal. Netušil, jak se v této situaci zachovat a tak nabízel první věc, která mu vždy přišla na mysl - že odejde a nebude rušit. Sýček se zdál být veselým tvorem a znovu ho slyšel za krákat, jakoby svému majiteli dával znamení. Siku zpozorněl a zvědavě pokukoval po malém nočním ptákovi. Zvědavost zas jednou zvítězila nad zdravým rozumem.
"Nechci být vlezlý, ale... ten sýček. Vy dva máte nějaké speciální pouto, že?" Podvědomě zamával ocasem z návalu nadšení. Dost se krčil, jevil se tak o dost menším, než ve skutečnosti byl a bylo znát, že právě teď zápasí sám se sebou. Utéct či neutéct? To je oč tu běží.