Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (157)

Tvrdohlavost a oprimismus vlka byl opravdu osvežující, ale i k popukání. Jaká to krásná duše. Pomyslel si Siku s malým úsměvem. "Dost na to, abychom přežili." přitakal. Nehodlal mu nic vymlouvat, vysvětlovat ani ho přesvědčovat. Nebyl důvod, v tomto žádná pravda nebyla. Jen úhel pohledu. Navíc v mnoha ohledech se shodli víc, než Siku mohl doufat. "Síla je závistihodná. Ale rychlost taky, té jsem taky moc nepobral." zasmál se. Zajíc byl toho jasným důkazem, kdyby mu neodřídl cestu, je v čudu. Ledaže by Wylan žel po něm, ale naštěsti se tak nestalo. Nemohl by přijmout kořist, kdyby neměl při lovu dostatečnou úlohu.
Přikývl, když se ryšavý podělil o názor. Zjevně k starším měl velkou úctu. "Jo, asi jo... nerad bych ho potkal znovu už jen proto, že bych nevěděl jak se k němu chovat. Starší vlci mají vždy spoustu zkušeností a je zábava s nimi trávit čas. Ale jak říkáš, tohle nebylo nic příjemného."
Bylo fajn vědět, že někdo shledává Stařešinu vinným. Jinak by se asi motal do jeho šíleností víc a víc.
"Vyrůstat v místní smečce, mít pořád co jíst, pořád být ve společnosti vlků... zní to jako sen, že?" usmál se. Asi ještě nepotkal nikoho, kdo by se tu narodil. Zatím.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (156)
Ivar - sen 1/10

Těžká mysl a ještě těžší srdce. Siku měl posledních pár dnů plnou hlavu všeho možného a opravdu zoufale si potřeboval od svých šílených myšlenek odpočinout. Byl den, ale zjizvený byl příliš vyčerpaný, a tak ležel v prázdné, extrémně stísněné noře, kterou našel před úsvitem. Zavřel oči a nechal se unášet pocitem nadcházejícího spánku.
"Ťuk ťuk." rozeznělo se těsně u vchodu. Zamračil se. Kdo ho to zas ruší? "Ťuk ťuk." znova. Zrovna teď a zrovna tady se nějaký strakapoud rozhodl posvačit u jeho nory? Rozmrzele otevřel oči a vylezl ztěžka ven. Rozhlédl se a s protivným pocitem nevyspalosti. Okolí se zvláštně zatřpytilo. Co to? Proč se cítí tak... zvláštně? Rozhlédl se a nechápal, co je jinak. Něco ale bylo. Muselo být. Popošel pár kroků a s překvapením zjistil, že se mu jde nějak lehce. Nic ho nebolí, každý krok jde snadno, přirozeně. Nemá pocit těžkých tlap, nezakopává o vlastní končetinu. Šel dál, krok za krokem, zrychlil. A ještě. Až se rozeběhl a bylo to tak osvobozující! Neběhal rád, ale dnes bylo zjevně všechno jinak. A tohle chtěl původně zaspat, blázen!
Zastavil se až u menšího srázu, tyčícího se nad jezerem. Měl odtud výhled na vodu. Slunce bylo něžnější, nebylo jen rudé a žluté, ale taky trochu modre a zelené. Voda byla průzračná, ale zároveň lesklá, třpytivá a tak lákavá. Oddechoval, ale ne vyčerpaně, spíš... nadšeně? Běh ho neunavil, necítil se po něm vyšťaveně ani ho nebolely zkřehlé nohy. Cítil se dobře. Silně. Dokonce se mu zdálo, že není tak vychrtlý. Není to ale jen pocit? Seběhl k vodě s lehkostí jelena, aby se zahleděl na svůj odraz. Byl stále tak vysoký jako vždy, ale zdálo se, že vychrtlost nebyla nechutnou připomínkou hladu. Vypadal prostě jen štíhle. Hrudník měl mohutný, kosti silné a srst lesklou. Co se to stalo? Takhle nikdy nevypadal! Dokonce by řekl, že jeho vzhled byl úctihodný, jako kdyby celý život trénoval, lovil a dobře jedl.
Jak se tak prohlížel, všiml si další podstatné věci. Blábol a Protiva zarytě mlčeli.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (155) BEZ ODMĚNY

Příjemné setkání bylo vždy něčím, co Sikuovi vyplnilo prázdná místa v srdci. I když pokaždé riskoval, stálo mu to za to. Obyčejný den se pak stal neobyčejným, barvy zářily jasněji než jindy a nálada... tu mu nebylo možné zkazit. Tvaroval si tiše u jezírka malou vlčí postavičku. Úplně se do toho ponořil, dokonce se u toho i něžně usmíval. Liboval si v těchhle nesmyslech, ale asi by se tím nebavil tak často a vášnivě, nebýt setkání s jedním konkrétním vlkem. Možná to bylo bláhové, možná šílené, ale Siku si od jejich setkání na něj myslel poměrně často. Opracovaný kus bahna nápadně připomínal šedého vlka s očima barvy krve. Emoce se v něm mísily a on nechápal, co se v něm vlastně odehrává. A aby toho nebylo málo, nešlo mu z hlavy to, jak se spolu rozloučili. I když popravdě o rozloučení moc nešlo. Otočil se a odešel, ani se mu nedokázal podívat do očí, neboť se bál toho, jak se bude tvářit. Teď nejvíc ze všeho lituje právě svého hloupého rozhodnutí nedívat se mu do tváře.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (154)
VLA 10. Souboj mezi sebou 1/4

Siku vášnivě kýval hlavou. Hra, jasně. Hra! Wylan měl na to zjevně stejný názor, což všechno náramně zjednodušovalo. Rvát se sice neuměl a... dravě si hrát taky ne, ale jak těžké to může být? Snad moc ne, protože si Siku už tak věřil pramálo, pokud vůbec. Stejně jde hlavně o zábavu, ne? Najednou měl nutkavý pocit, že něco přehlédl. Podíval se bezmyšlenkovitě vpravo a hledal zdroj náhlého nepokoje. Co to? Nic tam- Dokonce jeho myšlenka byla přervaná náhlým útokem Wylana. "Uh!" uteklo mu z tlamy překvapeně, když se ležící vlk najednou objevil pod ním a prudce do něj narazil. Wylan byl podobné postavy jako Siku. Vysoký, hubený, ale narozdíl od Sikua rychlý a mladý. Siku se najednou objevil na zádech. Překvapeně zamrkal. "Hustý!" vyšlo z něj zmateně, než se zmátořil. A hele, listí. Pomyslel si zaujatě a zaměřil tím směrem svou pozornost. Několik listů se vzneslo ze země a zastínilo Wylanovi výhled. S šibalským úsměvem mu šel po nohách. I přes to, že byl větší než on, byl na tom silově dost podobně, spíš slabší dle jeho odhadu. Ale nohy měl dlouhé. Dlouhé nohy jsou skvělý nestabilní cíl. Jak se převaloval ze zad na břicho, cílil kutálení svého těla přesně tam a pokusil se ho shodit přes sebe.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (153)

Bral to jako běžnou věc, i když krajně nepříjemnou. Ale tentokrát šlo o něco úplně jiného. Tentokrát to bylo osobní. Získal si Sikuovy sympatie, jeho důvěru. A pak... toho zneužil. Udělal si z něj dobrý den. Zesměšnil ho a nechal ho dělat nebezpečné věci. Zranil se kvůli němu! Asi ještě potrvá, než o něm začne mluvit v neutrální rovině.
Wylan zjevně Stařešinu nepotkal a byl za to poměrně rád. "Jo, bylo to... divný. Ne všechna setkání byla špatná, občas jsme se i pobavili, ale... posledně to vážně přehnal a asi už o jeho společnost nestojím." povzdechl si. Neměl rád tyhle negativní emoce. Nerad se zlobil, neměl rád smutek a bolelo ho když vůči někomu cítil nějaké antipatie.
Ryšavý měl skvělou magii, ale tak jako Siku, ještě se s ní nestačil sžít. Tím spíš mu připadal nápad s tréningovým bojem o to lepší. Sám chtěl vidět magie v akci, i když netušil co má dělat. Wylan se však do toho pustil se vší vervou.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (152)

Shovívavě se na vlka usmál. Tolik by si přál, aby to byla pravda. Že mu vážně v žilách koluje tetiččina moc, nebo strýcova síla. Nebo otcova moudrost, kterou nikdy nepoznal. Ale pravdou bylo, že je zoufalým odkazem bývalých alf. Jejich velký nezdar. Nestyděl se za to, ale opravdu by občas ocenil trochu víc... čehokoliv. "Víš, naše narození doprovázely těžkosti, které by zdravý rozum označil za nemožné přežít. Zjevně nás to poznamenalo. Ale věř, že to není něco, co by mi vadilo. Nestydím se za to, nemám pocit že bych byl něco méně. Jen občas trochu ostatním závidím, ale to... je asi normální. Ne?" ujistil se, jakoby se bál, že pocit závisti je něco špatného. Ale nemohl se tomu ubránit. Nešlo to. Ne tu a tam. Dokonce i když ho někdo potrhal, vyhnal z úkrytu, nebo se mu třeba posmíval, nedržel vůči němu zášť.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (151)

Když to oba budou brát zlehka a v klidu, bude to fajn, ne? "Tak jo!" souhlasil nakonec s nadšením. Zvedl se na nohy a zkusil, jestli se mu ještě točí hlava. Po následkách vyčerpání ani ťuk. "Dobře, ehm, čím... jak začít? Já... to nikdy nedělal." přiznal s plachým smíchem. "Obecně nejsem rváč, takže... vlastně nevím, jak by to mělo vypadat." hloubavě se zamyslel. Navíc jeho jediná schopnost tkví v tom, že umí pohybovat věcmi. Jak by to mohl použít? Házet po něm klacky bude asi blbost, co? Brouknul Protiva. Siku pokýval hlavou. "Jo, to asi jo..." odpověděl bezmyšlenkovitě nahlas. Hmmm... a co takhle soutěž? Boj a soutěž zároveň! Každý předvede svůj nejlepší kousek, co umí... teoreticky... a kdo udělá větší řachu, nebo vyvede toho druhého víc z míry, ten útočí první. Magií nebo fyzicky." střihl ušima nadšením, které se snažil aspoň trochu krotit. To by šlo, ne? Soutěžo-boj! Navíc s prvky hry. Už teď se těšil.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (150)

Ukázka Wylanovy magie mu však náramně zvedla náladu. V hlavě se mu rozezněl jeho hlas a on tušil, že tohle už někdy zažil. Erlend přece tohle umí! Pomyslel si a nadšením rozkmital ocas. "Tohle umíš?! To je skvělý! Potkal jsem vlka, který to taky dokázal, ale mnohem méně a hrozně ho pak chudáka bolela hlava." Vzpomínal si na to, že ale vrtěl hlavou když se ho ptal na čtení myšlenek. Zjevně bylo mnoho druhů magie, i kterých Siku neměl ani zdání. "Ty jsi předpověděl zajícův příští krok? Páni, to je úžasné." zahleděl se na něj užasle. Neskutečně užitečná magie. Ryšavý na to zareagoval poměrně pozitivně, dokonce si chtěl zkusit boj s magiemi. I když o tom Siku mluvil, znejistěl. Neměl tušení, jak se to dělá. Navíc, i když nebyl nijak silný ani mocný, bál se, že by mohl Wylanovi nedopatřením ublížit. I když... jak by se to mohlo stát? Třeba... třeba je to podobné drsnější hře. Že bych konečně měl šanci doplnit vlčecí resty? Ta myšlenka ho popravdě dost nadchla.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (149)

Siku vášnivě přikyvoval. Jo, celou skálu! Teta je vážně mocná. Navíc je i fyzicky silná, opravdu skvělá bojovnice. Ona a její tým ochránců zvládli jednou skolit medvěda. To bylo něco! Po tom, co máma umřela a táta nebyl schopný se o smečku postarat, ona a strýc převzali vedení smečky z pozice bet. A oprávněně." rozpovídal se. Byl opravdu hrdý na to, že v jejich smečce měli někoho tak silného a zároveň laskavého. Sice to vždy byla drsná vlčice, ale všichni věděli, že má srdce na dlani. Otázka na Stařešinu ho však vytrhla z nostalgie.
"Ne, kdepak, tys ho... nepotkal?" To je možná dobře. Překvapilo ho, že o něm neví a popravdě od posledního setkání by klidně svou magii vyměnil za to, aby k jejich poslednímu setkání nedošlo. "Potkal jsem ho tady, je to starý vlk s podivným smyslem pro humor. Ten divnovlk se zjevuje náhodně po cestě a láká k vyzkoušení jeho aktivit. Napřed to bylo fajn, občas i zábava. Pinkali jsme si s něčím kulatým třeba, díky tomu mi ukázal moji magii. Sám bych na ni asi nepřišel. Jenže posledně mě pěkně obalamutil. Kvůli němu jsem se zranil a on z toho měl ještě srandu. Chápu že se nudí, ale tohle bylo od něj zlé." stáhl uši. "Asi ho už nechci potkat." povzdechl si. Bylo mu to líto, ale nebylo to příjemné setkání.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (148)

"Ale teda ta větev byla na mě už moc. Málem to se mnou seklo." Natočil hlavu na stranu a zaujatě poslouchal. "Vážně? To je skvělé! Máš skvělé schopnosti. Hádám, že to, jak jsi prudce zatočil za zajícem bylo proto, že jsi mu přečetl myšlenky?" zeptal se zvědavě. "Prý když se magie hodně trénuje, sílí a vlk přichází na to, jak ji správně ovládat. Vlci z mé smečky ji hodně trénovali v boji. Bylo to fascinující." zasněně se zahleděl do dálky. Dívat se na jejich tréning bylo něco úžasného, i když jim občas trochu záviděl. "Zajímalo by mě, jestli bych něco takového taky sedl." zamumlal tiše. Toužil po tom to vyzkoušet. Chtěl zjistit, co ještě umí. Chtěl si taky cvičně zkusit boj, vždy se z toho pak mezi vlčaty stala hra a vypadalo to náramně zábavně! Ale byl vždy křehký a slabý, tak se jen se sestrou dívali a představovali si, jaké by to bylo mít magii, umět bojovat a být dostatečně silní nebo alespoň rychlí na to, aby si mohli taky takhle drsně hrát s ostatními. Ale ty časy už byly pryč a Siku ani v dospělosti nevěděl, jak na to. Trapas. Zachichotal se Protiva posměšně.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (147)

"Jsem tak rád, že jsme šli lovit." vydechl v jakémsi polosmyslu, hlava mu momentálně vypínala z toho, jak se všechna krev hnala do žaludku a pomáhala mu zpracovat jeho obsah. Postgastrální demence byla vítanou novinkou, i když kdyby byl tady sám, hrozilo by mu nebezpečí kvůli otupělým smyslům a pomalejším mentálním funkcím. Naštěstí to rychle odcházelo a mysl se projasnila. Navíc Wylan měl otázku.
"Prý ne, ale já o ničem jiném nevím." zasmál se. "My tomu říkali telekineze. Má teta ji také umí. Vždy jsem ji obdivoval jak umí jen tak odhodit obří kus skály nebo měnit tvar stromu jak se jí zlíbí, Je k nevíře, že zrovna tohle trochu umím." usmál se. "Vím o ní ale jen pár dní. Stařeřina tvrdil, že to není všechno, ale já na nic nepřišel." střihl ušima. Nevěděl, jestli mluvil pravdu, ale o telekinezi mu přece řekl, ne? Proč by lhal jen z poloviny?

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (146)

Wylan byl na Sikua nebývale milý a nekritický. Byl to nezvyk, bylo to zvláštní, ale rozhodně si na to nestěžoval. Spokojeně zamával ocasem a chabě se usmál. Byl k smrti vyčerpaný. Měl ale dost sil na to, aby ryšavého přesvědčil k tomu, aby se alespoň najedli spolu. "Jo, zasloužili jsme si to." přitakal radostně. Trochu mumlal, ale to se dalo zvládnout. Wylan zatáhl za hlodavce a urval kus trupu zhruba v polovině. Čerstvé maso. Blesklo mu hlavou. Skoro zapomněl jak skvěle chutná. Po letech hledání mršin, ohlodávání kostí a lovení plazů byl tenhle zajíc jako to nejlahodnější sousto, které kdy měl. Zajíce spořádal tak rychle, že to vypadalo jakoby ho do sebe vtáhl na jeden nádech. Pocit plného břicha mu dovolil pookřát a trochu nabrat síly. Odpočinek najednou nebyl potřeba tolik, jako když je hladový nebo málo vyživený. Skoro hned nabral sílu a ani nohy se mu tak nechvěly. Bylo to malé zvíře, ale pro Sikua to bylo zdaleka to nejvýživnější a nejsytější co za dlouhou dobu měl.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (145)

"Nikdy jsem... nikdy nebylo pro mě možné doopravdy lovit, tak... jsem vůbec nevěděl, jak moc mám skousnout, abych ho hned usmrtil a nenechal ho trpět. Nebo jestli ho mám u toho zalehnout, aby mi neproklouznul... nikdy jsem se to nenaučil, je to trapné." odvrátil hlavu a začal si olizovat packy, aby se očistil aspoň trochu od toho nepořádku, který způsobil. Hanba mu skákala po hlavě. Wylan si proti němu lehl a pobídl ho k jídle. Siku nechápavě naklonil hlavu na stranu. Jak jako že se má najíst první? "Co? Ne, to je dobrý, začni, já... já vždycky jím jako poslední." usmál se. Prohlásil to jakoby to bylo přece úplně jasné. Omegy přece žerou jako poslední, tuláci mají také nepsaná pravidla. Silnější a dominantnější žere první. To Siku ani náhodou nebyl, kdyby submisivita měla tělo a mysl, byla by kopií Sikua, ne-li jím samotným.
Wylan ale pokračoval ve vysvětlování, přesvědčoval ho o tom, že by vážně měl jíst jako první. Zjizvenec se zdráhal, vždy, když se tlamou přiblížil k masu, podvědomí ho zase stáhlo zpět. Pokukoval po ryšavém vlkovi a bojoval sám se sebou. Nakonec uchopil rameno, skousl a rozdrtil kloub přímo u zdroje. Pustil ho a olízl si tlamu. "T-tak alespoň jez se mnou! Prosím, cítím se nesvůj, je to divné." zacvakal čelistmi z nekomfortní situace a podřízeně přivřel oči a protáhl tlamu. Takhle to nejde, lovili spolu, Wylan celý lov vedl, je členem smečky a tudíž i výrazně nadřazený. Po všech směrech dávalo smysl, aby se Siku vzdálil a nechal ho sníst svůj díl. Když ale nedá jinak, aspoň ať jí oba! Sice je to poněkud intimní akt, náležící sourozencům a členům rodiny, ale zrovna teď široko daleko nebyl nikdo, kdo by jim do toho mohl mluvit.
"Prosím, vedl jsi lov a vedl jsi ho skvěle." zamával koncem ocasu a nadzvedl v tlamě zajíce tak, aby ho mohl Wylan chytit na druhém konci.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (144)

Ryšavý přitakal. Podařilo se mu ho chytit. Byl spokojený sám se sebou, nikdy nepředpokládal, že by se mu něco takového kdy mohlo podařit. On lovil! A ne jako vábnička nebo neschopný učenec, opravdu lovil. Dokonce byl tím, kdo zajíce udolal a to už pro něj bylo opravdu něco. Popis dění mu však trochu zmrazil úsměv. Ohlédl se na válející se hlavu hlodavce a stáhl uši. Tak to jsem přehnal. Ztrapnil jsem se, určitě si myslí o mě teď hrozné věci. Třeba že se neumím kontrolovat, bože to je trapas. Nadával si v mysli, ale Wylan ho zas a znovu vyvedl z omylu. Vztyčil uši a věnoval mu překvapený pohled. "Ty si... nemyslíš, že jsem neschopný ňouma co neumí odhadnout ani vynaloženou sílu?" střihl ušima v očekávání vysvětlení. Opravdu ho tím překvapil, vždy dostal kázání o tom, že musí lépe regulovat spotřebovanou energii. Že musí umět poznat kdy je potřeba síly méně a kdy více, jak moc musí zvíře zalehnout a kdy je lepší nechat volnou skulinu. To on prostě neuměl, nechápal to, svaly jakoby ho neposlouchaly dost na to, aby je dokázal přesvědčit k pořádné součinnosti. Byl prostě chabý.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (143)

"Ale pak jsem potkal starého vlka, který všude možně číhal s nějakou hrou nebo aktivitou. Prozradil mi, že nějaké ty schopnosti mám." zasmál se. Bylo to tak zvláštní a neočekávané, až mu to přišlo legrační. Chtěl pokračovat, ale to už se čas chýlil k lovu, pachy se blížily. Zaznamenal především poslední Wylanovu poznámku o chybějícím štěstí. Spokojená rodina. Tohle chápal víc, než cokoliv na světě. Nic na to ale neřekl, jen přikývl a jal se věnovat důležitější činnosti - shánění potravy.

Bylo po všem. Ležel zkoušeně nad mrtvým torzem a dýchal jako kdyby neměl tušení, jak se vlastně nadechnout. Lapal po kyslíku a zíral na ležící hlavu. Kde je Wylan? Běhalo mu hlavou, ale nebyl schopný se po něm skutečně podívat. Byl schvácený, vyčerpaný, všechno ho bolelo a navíc byl zmatený jako snad nikdy. Co se stalo?
"-ku!" Slyšel hlas, úryvek slova, ale neuměl na něj zaostřit.
-tak! Jsi- řádku?" Kusy slov, kusy hlasu, kusy myšlenek. Než se vrátila jeho plná pozornost, zrak se mu rozvlnil pod náporem slzících očí. Nemrknul příliš dlouho.
Zavrtěl silně hlavou, až se krev rozstříkla všude kolem. Zahlédl ryšavý kožich a známé šedé oči. "Chytil jsem ho?" zeptal se nejistě vlka, kterého před chvílí nemohl najít. Krev ho polechtala na bradě, sklonil hlavu. "Oh!" vyšlo z něj překvapeně. "Máme ho!" zavrtěl unaveně ohonem. "Co se... co se stalo? Mám nějak mlhavo, od chvíle, co jsem shodil tu větev jsem skoro neviděl." přiznal. Použití magie bylo na něj opravdu moc. Nedokázal ani kontrolovat své pohyby, bál se, že jeho skus bude moc slabý, skok moc krátký, váha moc nízká. A přece ho mají! Mají oběd!