Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (232)

Veselá náhoda Ventova původu navíc přidala hezky osobní jiskru do jejich setkání. "Páni, zdejší končiny jsou vlídné k osiřelým vlčatům, jak tak koukám." střihl ušima s rozněžnělým výrazem ve tváři. Bylo to něco, co určitě řekne Sesi, až ji potká. Že zdejší vlci přebírají péči o cizí vlčata. Nevěděl ještě proč přesně, ale tušil, že bude mít z téhle informace radost.
Alfa se ihned vložil do tématu Stařešina. Siku jen intenzivně přikyvoval. "To je pravda. Napřed byl milý, pak zábavný a při posledním setkání mě oklamal a měl z toho legraci." stáhl uši a odklonil hlavu trochu do strany. Jasně, měl svůj rozum a neměl mu důvěřovat za každou cenu. Ale stejně, kdyby mu to bylo aspoň líto! Ani se neomluvil... ne že by to cokoliv změnilo, tlapa stále ještě pobolívala.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (231)

Byl rád, že se Etney připojil do konverzace. Přeci jen šlo o jeho les. A taky o jeho dceru. Otázka na členství ve smečce Sikua zastihla krapet nepřipraveného. Na chvilku zaskočeně zamrkal, než se odhodlal k odpovědi. "A-ah, ne prvoplánovaně." zasmál se s mírnou nervozitou v hlase. Sice se Etney ptal na něco podobného, nicméně stále mu to přišlo trochu mimo mísu. On ve smečce? V jeho smečce? A k čemu by mu byl? Neměl dojem, že si zasloužil o cokoliv žádat. Ještě ne. "Vlastně mě sem přivedla spousta náhod dohromady." přiznal již o mnoho odlehčenějším hlasem. "Některé dobré, některé horší. Nakonec to vyústilo v tohle setkání u jezera hned vedle Cedru." zamával ocasem přátelsky. Najednou mu přišlo, že všechno, co tak strašně moc proklínal, vedlo k docela dobrým věcem. Dokonce se dalo říct, že díky tomu nabýval i trochu té odvahy. Jak jinak si vysvětlit fakt, že se pustil do konverzace s cizím vlkem bez panické hrůzy a děsu? Jiné vysvětlení není.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (230)
Bez odměny

Svět se nezdál být tak strašným místem, když bylo pro co žít. Strašným být klidně mohl, ale k některým jeho příšernost nedosahovala. Siku měl pro jednou taky dobrý den. Seilah žije, poznal se s jejím otcem i bez její pomoci, potkal pár vlků... Super taky bylo, že nedostal na budku. Skutečně, vše příšerné najednou skoro až vyšumělo a nahradilo ho pár docela dobrých věcí. Středem jeho pozornosti momentálně byl zcela nový mladý vlk, Vento. Směle si to k nim nakráčel, zcela bez rozmyslu a beze strachu. Spustil o Seilah, takže to nejspíš nebyl špatný vlk. Seilah kamarád, hmm. Svítá mu na lepší časy? Snad ano, po ničem jiném netoužil. Světa znalý šedivec beztak netoužil po ničem jiném, než mít pár dnů aspoň trochu štěstí. Smůla se mu totiž lepila na paty celý život, cožpak si nezasloužil taky trochu toho štěstí? Smutek ho stále neopouštěl, však taky měl důvod. Sesi ho stále ještě nenáviděla. Sestru ztratil jednou, nehodlal dovolit, aby se to stalo znovu. Světlo ostrého slunce ho řezalo do očí. Smrsknul očka na úzké štěrbiny a zamžoural po okolí. Sluníčko nebylo zrovna oblíbenou součástí léta. Smrt má jistě příšerný smysl pro humor, když ho nechala se v Limbu pomalu ploužit na rozpáleném slunci. Smůla. Stalo se to.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (229)

"Ah, starý pán?" zkřivil tlamu do nevraživého šklebu. Ještě ho to nepřešlo. "Jestli... myslíš Stařešinu, tak bohužel ano." odpověděl s nelibostí. Nemluvil nepřátelsky, spíš... znepokojeně. "Počkej, tys ho taky potkal? A bylo vše v pořádku? Neudělal ti nic?" ptal se hned starostlivě. Prohlédl si mladého vlka a seznal, že vypadá naprosto v pořádku. To je divné... Rozhodně však souhlasil s tím, že se zjevoval náhodně jako přízrak. "To jo, vůbec nechápu jak to dělá. Jednou je tam, podruhé jinde. Vždy připravený, nezadýchaný... ten asi nepoužívá stejné prostředky k přesunu, jako my." pousmál se. Vlastně ho to dost zajímalo. Jak to dělal? Měl nějakou zvláštní schopnost? Ovládal magii, která mu dovolovala běžet nadvlčí rychlostí? Nebo ho něco vozí na sobě? I když ne, to je absurdní myšlenka. I když... proč ne? Už se přesvědčil o tom, že tyhle končiny mají spoustu tajemství.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (228)

Ah, tak měl pravdu! Jsou přátelé. Navíc vlček vypadal, že není o moc starší než ona, taky takové mladé, i když už velké. Trochu nabral odvahy. I jeho řeč těla jasně říkala, že je přátelský a nehodlá dělat problémy. "Těší mě Vento. No, nejsi daleko od pravdy." zazubil se. "Taky jsem právě zjistil, že je smečka hned zady za jezerem." vrhnul pohled směrem k Etneyemu, který mu osvětlil spoustu věcí. A díky bohu za to, jinak by tady Ventovi vykládal, že je Seika mrtvá. To by asi nerozdýchal, zvlášť když by ji pak někde potkal živou a zdravou. "Jen teda... úplně ještě není doma." zasmál se plaše. Mrzelo ho to, těšil se na ni. Když už teda konečně ví, že žije. Ale holt ještě musí počkat. Třeba se někde okolo potlouká a brzo se vrátí. A nebo ji najde někde úplně jinde. Kdoví.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (227)

Můžu mu říct něco víc? Neuvedu tak Seilah do nebezpečí? Ale co by jí tak mohlo hrozit, zvlášť od něj. Navíc to vypadá, že jí dal přezdívku. Kamarád? "N-nevím kde přesně je, ale prý by se brzy měla objevit doma ve smečce." trochu zaonačil odpověď. Kamarád jistě ví, že je členem Cedrové smečky. Pokud ne, raději by si měl dávat pozor. Opatrnosti není nikdy dost. Pomalu se zvedl na nohy, přišlo mu neuctivé mluvit s cizím vlkem a u toho se válet na zemi. V zápětí toho zalitoval. Vlk byl totiž sice středního vzrůstu a měl ještě rysy nedorostlého vlka ve velmi mladém věku, ale i tak byl lépe stavěný, než vychrtlý nohatý Siku. Kdyby měl aspoň svou zimní srst, jak vylínal, koukaly mu žebra. Tyčil se nad všemi jako odpudivý kostlivec. Proto se stydlivě nahrbil, ale možná to tím jenom zhoršil. "J-jmenuju se Siku." představil se zdvořile. "Vlastně Seilah taky hledám, ale bohužel netuším kde ji teď najít."

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (226)

S Etneyem se dost zamysleli. Vše bylo tak poklidné, příjemné. Dlouho se takhle v cizí přítomnosti neuvolnil. Možná to bylo tím, že měl pocit ochrany od alfy. A to nebylo nic zanedbatelného, síla a moc z něj přímo vyzařovaly. Proto když k nim přiťapkal cizinec, nebyl tak vystrašený a jak na jehlách, jako obvykle. Prudkým trhnutím k němu otočil hlavu a nastrašil uši. Snažil se nepůsobit zaraženě, ale no... asi mu to moc nešlo. "Z-z-zdravííím." protáhl v nervním úsměvu a vystrašeně kmital koncem ocasu. Noták, je to sotva odrostlé vlče, přestaň jančit. Koutkem oka sledoval Etneye, ale ten se nezdál být příliš vzrušen. Mladý tmavoch naštěstí hned spustil, takže Siku neměl prostor pro další trapné reakce.
"Seilah?" Jak slyšel to jméno, jako když ze sebe sklepe ranní rosu. "Hledáš ji?" zeptal se opatrně, ale s milým úsměvem.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (225)

"Vím, že na ni nevzpomínáte v dobrém, ale... i tak, mrzí mě vaše ztráta." pousmál se. Bylo přece normální cítit smutek vůči smrti. Ne? Škoda byla jakéhokoliv života, bez ohledu na cokoliv. "No, z vlastní zkušenosti vím, že rodina nejsou jen rodní vlci. Smečka je také rodinou. Jste vážně odvážný." vzdychl obdivně. Odešel z rodného lesa a vytvořil svou vlastní smečku. Naše si novou rodinu. A žije šťastně, snad až do smrti. "Vždy mě zajímalo, jestli se alfy rodí, nebo se jimi stávají." zamyslel se nahlas. "Víte jak to myslím? Jak moc je na vlčatech poznat, že jednou z nich bude někdo hodně důležitý. Můj otec byl prý velmi záhadné a chytré vlče. Všichni věděli, že bude konat velké věci. Škoda že jsem to nezažil." Jak to tak říkal, nepřišlo mu to vůbec zvláštní. Vlastně... ani necítil smutek. Jeho otec nebyl otcem. Byl jen prázdná schránka. Neměl tudíž k němu žádný vztah.
"Ah, ne kdepak. Jsme se sestrou sami. Naši sourozenci nepřežili své narození." odpověděl s lehkostí v hlase. Bylo na něm vidět, že bere život tak jak je. Někomu by to bylo líto, ale Sikua to moc neovlivňovalo. Možná si jen neuměl představit, že by to bylo jinak. "Máte... víc sourozenců?" naklonil hlavu na stranu. Je tu přece ten blahobyt, ne? Mírné zimy a silná léta. Hodně potravy a hodně místa. Vlci tu možná nestrádají nízkou porodností a vymíráním slabých kusů, no ne? A pokud se tu Etney narodil, možná má i nějakou genovou výhodu. Jako třeba vysokou plodnost. Siku žil v představách o problématickém rozmnožování příliš dlouho na to, aby to viděl jinak. Každé početí byla radost a každé přeživší vlče zázrak. I když ne vždy zázrak přinesl další zázrak, jako v případě Sikua a Sesi. Byli slepou uličkou silné linie rodičů.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (224)

Etney vypadal zmateně. Třeba mu to jednou vysvětlí, ale... teď to bylo na něj ještě moc čerstvé. Bolelo ho to do hloubi duše a do morku kostí. Ještě teď slyšel sestřiina slova. Smečka vymírá. A brzo bude po ní. Nejen, že se nedokázal vrátit. On už se ani nemá kam vrátit. Neodpověděl mu, nerozvedl to. Nechal to tak jak to je. Cítil se kvůli tomu špatně, ale Etney se zdál být velmi chápavý. Chvílemi dokonce zapomínal, s kým vlastně mluví. Že to není náhodný vlk, válící se u jezera. Jak je možné že je tak jednoduché se tu uvolnit? Jak je možné že je vůbec reálné si tu po dobrém poklábostit... s alfou? Nevěděl, jak se má vůči tomu cítit? Je rád? Poctěn? Znepokojen? Netuší. Ani tomuhle vlkovi se nevyhnuly potíže. Špatné zážitky z mládí. Hádky a nedorozumění. Jak se stane že má někdo tak špatný vztah s rodiči? S mámou? Byla chladná k vlčatům? Byla ten typ, co nestál o mateřství? Ale co on o tom mohl vědět.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (223)

Dokonce i nedochůdčata, jako Siku a Sesi, byli chránění a v bezpečí. "Mám ty vzpomínky rád."
Uvolněně pohlédl směrem k jezeru, na jeho třpytící se povrch. Byla to nádhera. Bylo by to ještě krásnější, kdyby nebylo tak příšerné vedro, ale co naplat. Tady v mírném pásu byly léta horká a zimy příjemné. Jiní by řekli, že kruší zimy nezažili, ale pro Sikua to bylo příjemné osvěžení. I když měl srst nekvalitní a sešlou, pořád ho perfektně chránila před ostrými mrazy. I v létě by se cítil dobře, kdyby netrvalo tak šíleně dlouho. Termoregulace srstí funguje jen tak dlouho, než se organismus přehřeje. Pak je to problém.
"Vy jste... se tu narodil?" zeptal se znenadání. Otočil pohled na vlka. Neměl tušení, jak poznat, zda je někdo místní, nebo ne. Mělo to nějaký vzorec? Nápovědu? Odlišnost? To ještě nezvládl vypozorovat.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (222)

Ani šedý vlk před ním neměl s minulostí zrovna štěstí. Nefunkční rodina... až do teď si to Siku neuměl ani představit, ale nyní... všechno se rozpadlo. A ani těch pár zbylých kousků nějak nedrželo pohromadě. "Poznal jste... matku?" zeptal se nevinně a naklonil hlavu na stranu. To byl teda pěkně blbej dotaz. Okřikl se v mysli v zápětí. Jistě že poznal matku! Většina vlčích matek neumírá při porodu, to přece věděl. Přesto se na tuhle informaci podivně zaměřil. Nebyl to ale asi dobrý nápad, špatné vztahy jsou nepříjemné. Zvlášť když jde o rodiče - ne že by o tom něco věděl. "Ah ano. Naše smečka držela pohromadě. Asi jsme museli, je skoro nepravděpodobné přežít v našich končinách, pokud nemáte dostatečně důvěryhodné spojence. Každý jeden věděl, že vlci okolo by pro něj položili život." pousmál se.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (221)

Trochu ho zaskočila přímá otázka na smečku. Zdráhal se odpovědět, bylo to ještě moc čerstvé. Etney měl několik teorií, které rozváděl a skládal, pak některé zapudil a hned na to je přivedl zas k životu. Pousmál se. Kdyby šlo i jiné téma, přišlo by mu to zábavné, ba dokonce legrační. "Smečka už není." odpověděl, opětujíc jeho pohled. Měl upřímný, ale podivně prázdný výraz, který toho moc neprozrazoval. Snad jen pravdivost výroku. Rozvedl by myšlenku, ale neměl na to upřímně sílu. A asi ani mentální kapacitu. Byla to jedna ze špatných zpráv, kterou nevylepšila ani informace o Seilah. Ani návrat sestry a ani přítomnost milého vlka, který se mu nesnažil ublížit. Momentálně to byla informace, která se stala součástí té podivné temné skvrny v jeho srdci. Hověla si vedle nenávisti své sestry a znepokojivého snu o Ivarovi. Společně tvořily zející díru, která ještě neměla dostatek času na zocelení. Pokud k tomu vůbec dojde.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (220)

Mlčky ho poslouchat, neskákal mu do řeči, ani neměl v plánu ho jakkoliv přerušovat. Ten Asgaar, co o něm mluvil, byl zjevně taky docela bolestné téma. Jak by taky ne, opustit smečku znamená opustit kus své duše. Zabít kus svého srdce. Siku moc dobře věděl, jak bolestivé to je. Odklonil hlavu, aby nad jeho slovy přemýšlel. Jistě, je spokojený. Ale on má vlastní smečku, partnerku a vlčata. Siku neměl nic. Nic než vzpomínky a sestřin hněv. Ale byla tady. Měl ji tak blízko a přitom byla tak nesnesitelně daleko.
"Zvládlo se to... kéž by vše dopadalo tak růžově." pousmál se. Ani ne smutně, spíš tak nějak teskně a zasněně. Opravdu si to přál. Jeho naivní nátura si to přála. "Měl jsem skvělé vztahy s rodinou." přitakal. "Byli jsme jednotní. Semknutí, velká rodina. Tetičky se o nás báječně staraly a se sestrou jsme se nemuseli strachovat... prakticky o nic. Ale ty časy jsou pryč." svěsil uši.
Zmínka o jeho sestře Sikua zaujala. Zvědavě se na něj otočil. Má sestru? Nemluví o žádných dalších sourozencích, že by taky byli jen oni dva? Bohužel jeho vyprávění nekončí shledáním. "Je naděje na opětovné setkání?" zeptal se s nadějí v hlase. Už jednou se mu takové přání nevyplatilo. Ale cožpak mohl poručit emocím? Rodina je důležitá! Ale neznělo to, že by měl Etney ještě v srdci nějakou naději. Sestru nechal odejít nadobro. Siku tiše zakňučel. "Nenechám." přitakal. "I když si to... určitě nepřeje. Ale vědomí, že je poblíž, živá a zdravá je víc než dost." pousmál se. Ano, víc nepotřeboval. Ať ho klidně nenávidí, ať proklíná všechny vzpomínky, které na něj má. Dokud je živá a nic jí nehrozí, bude mít Siku v duši klid. Třeba jednou... jednou pochopí, že se Siku vážně snažil. Že ji tam nenechal samotnou vědomě. Že si nikdy nepřál nic jiného, než aby se vrátil.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (219)

Trochu ho překvapila otázka na jeho spokojenost. No... a vyhovuje mu to? Ví to vůbec? Vzpomněl si na sestřina slova. Měl bys to zkusit. Bylo mu z toho ouzko a tak jen krátce zavrtěl hlavou. "Miloval jsem svůj domov. Ale už není můj a... vlastně už asi není. Nemám smečku, které bych byl věrný. A nevyhovuje mi to. Ale nevím..." hluboce si povzdechl a věnoval mu hodně vážný pohled. "Popravdě jsem tu našel i svou sestru, bez které asi nový domov najít nezvládnu." řekl mu upřímně. Ano, už na to přišel. Nebyl spokojený. Chtěl nový domov, ale bez sestry to domov nebude. A protože sestra nejspíš své místo ve smečce nenajde, Siku nedosáhne klidu. Přestože sestru miloval nadevše, tušil, že cizí vlci jeho lásku s nejvyšší pravděpodobností sdílet nebudou. Navíc... on sám byl poněkud... k ničemu. Co tak pochopil, zdejší smečky o omegy nestojí. A tím on byl. Omegou. Od narození až do... do kdy vlastně? Minimálně do doby, než přijal fakt, že se už nedokáže vrátit.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (218)

"Udělali jste obrovský krok." prohlásil zamyšleně. Trochu nejistě se na Etneye zadíval, než se odhodlal položit otázku. "Jaké... to bylo?" Však víte... opustit rodnou smečku. Začít jinde. Vytvořit vlastní domov." Trochu se té otázky bál, ale umíral touhou to vědět.
Našpicoval uši. Ach ano, zajímal se. Jistě že ho zajímalo, proč někdo zůstává dobrovolně tutlákem. "Hodně dlouho." povzdechl si. "Když jsem byl ještě hodně mladý... ani ne pořádně dospělý, prostě puberťák. Ztratil jsem se smečce při lovu." Zamrazilo ho při té vzpomínce, tak to opravdu hodně zkrátil. "Má smečka žije... žila daleko na severu, v Sibiřských tajgách. Ani nevím jak se mi podařilo přežit." stáhl nervózně uši. "Nějakým zázrakem mě osud dovedl až sem, kde... je teplo a blahobyt. Zvykám si." pousmál se na vlka.