Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (247)

Kojot chutnal o hodně jinak než býložravci. Byl měkčí, ale měl méně tuku - tedy skoro žádný. Hubenost tvora napovídala tomu, že všechno je to samá svalovina, což by bylo skvělé, kdyby jí bylo víc. Avšak na plné nasycení dvou vlků stačil. Vlastně více než stačil, Siku se už dlouho tak vydatně nenajedl. Úplně zapomněl, jak skvělé je fungovat ve skupině. Takové to je, když je někdo ve smečce. Skoro. Rozkousal pár žeber, snědl pár vnitřností a kromě nohy i kousek břicha. Všechny vitamíny, minerály, zdroj nejpodstatnější energie, to všechno se mu nalilo do těla v dávkách, na které nebyl zvyklý. Cítil se proto trochu zvláštně. Těžce. Ale najedeně. "Ufff, to stálo za to." vydechl spokojeně. "Jsi rychlý." pronesl směrem k Ventovi. "A dobrý lovec. Smečka ti zjevně dala skvělé základy." usmál se Siku. Bylo fajn vidět vlka, který překonal nelibost vlastního osudu. Nutilo ho to přemýšlet nad tím, zda je také schopný něčeho takového.
Těžkost břicha ale už byla krajně nepříjemná, proto se pomalu zvedl. "Byl bys pro menší procházku?" zeptal se Venta opatrně. Třeba se chce po lovu trochu válet. Nicméně Siku teď potřebuje trochu pohybu. Už kvůli tomu šílenému adrenalinu, který mu při lovu málem vyletěl hlavou.

//Maharské močály přes řeku Midiam

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (246)

Siku upustil bezvládné tělo kojota a znaveně oddychoval. Dalo mu. to zabrat. Dva lovy za tak krátkou dobu? To není jen tak. Pousmál se na tmavého vlka a přikývl. "Nakonec...nakonec jo." přitakal, zatímco chytal svůj dech, který se ne a ne uklidnit. Pocítil bolest v pravé zadní tlapě. Zjevně si natáhl už tak dost namožený sval. Než se Siku dal do kupy, přišla známá výzva. Zjizvenec se zarazil a nejistě pohlédl mlaďochovi do jantarových očí. Oči vlčete. Stejné, jako má on sám. Má skutečně právo žrát první? Neslyší to prvně, i Wylan ho tehdy vyzval k prvnímu kroku. Stále mu to bylo nekomfortní a celé jeho nitro řvalo `jíš jako poslední`. Nakonec se však jen pousmál a velmi rozechvěle roztříštil čelistmi kojotovi část pánve, aby mohl pohodlně utrhnout zadní nohu. Než se však do masa pustil, velmi rázně a jednoznačně psovitou šelmu přistrčil k Ventovi. "Dobrou chuť." zamával spokojeně ocasem a až poté se pustil do žrádla.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (245)
VL 9. Lov 4/4 - splněno

Jeden krok, druhý - ještě kousek. Cenil na kojota zuby, ale nepůsobil ani z půlky tak hrozivě, jako vyplašené cvakající zvíře. Byl u toho solidně nervozní. Co když to nevyjde? Co když se něco stane? Co když se Vento zraní? A bude to jeho chyba! Snažil se zapudit nepříjemné myšlenky, ale ty neodcházely. Naopak, vracely se jako bumerang! Štěknul na hubené stvoření, které se leklo víc, než původně zamýšlel. Sakra. Na štěstí se nevrhnul hned proti Ventovi, ale spíš odskočil do strany a začal kličkovat. Vento zareagoval hodně rychle. Ihned se ke kořisti vrhnul a dohnal ji jako kdyby ho to nestálo vůbec žádné úsilí. Siku jim byl v patách, ale výrazně zaostával. Navíc se mu divně pletly nohy, tak raději znatelně zpomalil, aby se nerozštípal v nějakou důležitou chvíli. A ta nastala hned v zápětí. Kojot se otočil proti němu a s viditelně překvapeným výrazem mu vletěl přímo do cesty. Siku si všiml, že mezi nimi došlo ke krátké šarvátce, protože kojot držel v zubech pár Ventových zubů. Siku zavrčel a kojota přišpendlil k zemi vahou celého svého těla - která na průměrného vlka byla opravdu hodně malá, ale naštěstí to stačilo na dvacetikilového kostitřasa v hnědém kožichu. Kojot byl v pasti. Vztehle cvakal čelistmi a oháněl se co to šlo. Siku se pousil vychytat moment, kdy si kojot trochu víc obnaží krk a silně ho kousl přímo pod tlamu. Kojot stihl Sikuaovi drápy vytrhat na hrudníku několik trsů chlupů, než mozku došlo, že už je konec. Ozvalo se hlasité křupnutí, které předcházelo blaženému pocitu zadostiučinění. Siku tomu nemohl uvěřit. Společnými silami skolili šelmu.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (244)

Kojoti jsou mazaní a on byl neskutečně špatný lovec. Ale už toho hodně viděl a měl pocit, že zraněný kojot by mohl být celkem snadný zdroj jídla. Čerstvého jídla. Nedopatřením mu ukápla kapka sliny z tlamy. Rychle se olízl a pomalým krokem uzavíral kruh. Vrhnul pohled na Venta a důrazně přikývl. Je to tady. Rozeběhne se a nažene zraněné, vystrašené zvíře přímo na něj. Udělal dva velké skoky a s poměrně velkým rachotem dopadl kousek od kojota a vycenil na něj zuby. Zvíře se samozřejmě splašilo. Zavrčel na Sikua zpátky a s kvílivým zvukem a cvakajícími čelistmi se snažil odskákat od Sikua pryč. Šel hodně bokem, aby neustále viděl na, údajně největší, hrozbu. K Ventovi byl více méně zády. Jen doufal, že se nerozhodne na mladého vlka otočil čelem a rozeběhnout se. Stále by to fungovalo, ale Siku nechtěl žádné velké náhody ani komplikace.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (243)
VL 9. Lov 3/4

Siku se plížil kolem šelmy, ale pozoroval ji jen koutkem oka. Zíral totiž přímo na berana. Notak, jdi už! Zkopal jsi kojota a my jsme dva. Zmiz! Už uteč!" Beran ale na něj pořád koukal a zdálo se, že je paralyzovaný a neví co má dělat. Siku znejistěl. Kruci... co teď? Nemůžou se věnovat psovité šelmě, když je taky hrozba ve formě muflona. Naštvaného, vylekaného muflona. Siku se soustředil na nejbližší klacek a pomocí magie ho odmrštil kousek na rohaté zvíře. To se leklo a konečně zareagovalo. Uskočil do strany a prudce se ohlédl za zdrojem zvuku. Siku využil příležitosti a na muflona zaštěkal. Ten se konečně sebral a zmizel v křoví. Zjizvenec úlevně vydechl. Konečně! Ohlédl se na Venta s kojotem a konečně se začal věnovat skutečné kořisti. Byl ale dost nervozní.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (242)
VL 9. Lov 2/3

"Ale zkusit to můžeme! Jen..." začenichal intenzivněji. Bylo tu ještě něco. "Ten muflon tu není sám." dodal s váhavým tónem. Vento byl ale natolik nadšený, že se rozhodl, že to možná stojí za zkoušku. "To zvládneme. Možná... ale jdeme, ať nám neunikne." mrknul na něj a přidal do kroku. Kde se v něm bralo tolik sebevědomí? Tohle přece nebyl on! Na takovou sebedůvěru neměl nárok. Po několika metrech skutečně narazili na rohatého horského berana. Ale nebyl tam sám. On a Vento byli svědky toho, jak naštvaný samec středně velkého přežvýkavce brutálně nakopl kojota. Sikiovi přejel mráz po zádech. Tuhle zrůdu chtěli lovit? To si asi nechá zajít chuť. Kojot byl mladý, nezkušený a sám. Proboha co si myslel? Pomyslel si překvapeně. Nicméně Siku pocítil záchvěv nových možností. Ten kojot byl zraněný a měl vyražený dech. To byla jejich příležitost! "Už jsi někdy lovil šelmu?" zeptal se mladíka a mrknul na něj. "Půjdu zprava a naženu ho na tebe." zašeptal a s velmi nízkým těžištěm se odplížil na své stanoviště, tedy kus před kojotem víc vpravo. Tady to půjde. Na Venta vůbec nevidí.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (241)

//VVJ

Krok za krokem a rázem byli ve starém známém hvozdu na východě Gallirei. Nasál do čenichu starý známý pach a hledal v něm nějaké niance. Něco nového. Ideálně něco, co voní jako kořist. U toho poslouchal Venta. "Jo, byla to někdy psina. Ráno jsme se probudili a museli jsme se ven dostat norou ve sněhu." zasmál se. Bylo to fajn, měl to rád. "Sestra je... jo, sestra je tady. Dostala se sem nedávno, potkal jsem ji čirou náhodou. Jmenuje se... Sesi." zavrtěl ocasem. Vlastně byl dobrý nápad mu to říct. Kdyby ji náhodou potkal, mohl by ji poslat přímo za ním. Ach ty naivní myšlenky.
Vento také zavětřil. Přidal se k němu a narazil na velmi intenzivní pach samce muflona. Byl ostrý a pronikavý. A neskutečně lákavý. Mají ale na to? Tmavý vlček si toho zjevně taky všiml. Siku na něj pochybovačně kouknul. "Tím si nejsem jistý. Jsem sice o dost starší, ale rozhodně ne zkušenější." odpověděl.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (240) - BEZ ODMĚNY

Rodinná setkání nejsou vžy nejpříjemnějším momentem v životě vlka. A to platí dvojnásob ve chvíli, kdy jde o setkání milované sestry po té, co ji v podstatě opustil. Litoval toho každého dne, i když za to v podstatě nemohl. Lítost ho i tak provázela každou hodinu každého dne. Enormní bolest mu teď svírala hrudník. Kvetoucí louka mu tentokrát nemohla zlepšit náladu, tak jak by za jiné situace mohla. "Ach Sesi, tolik jsem ti ublížil, že ses ani nenamáhala se se mnou rozloučit?" Ticho prořízl Sikuův zklamaný hlas. Světlo dalšího dne nebylo milé ani konejšivé, ale teskné a bez vidiny naděje. Evokuje mu to těch milion zlých snů, které o tomhle setkání měl. Liší se akorát tím, že tohle je mnohem horší. I kdyby všechny poskládal do řady dle příšernosti obsahu, realita se vždy postaví do čela celého průvodu a všechny je zesměšní jak to jen jde. Exkluzivní výhled na oceán ho na malou chvíli nadchnul. Líně se protáhl a rozhodl se, že je na čase se dát aspoň trochu dohromady a netrápit se něčím, co stejně nedokáže změnit. Táhl se celou cestu až sem, našel tu nový život, nové možnosti a, konec konců, i svou vlastní sestru. Už nebylo cesty zpět. Teď je jasný čas hodit starosti za hlavu a dívat se vstříc možné budoucností a ta budoucnost by, zcela teoreticky, mohla obsahovat tky možné smíření se sestrou a budování nového vztahu s ní. I když teď nemá náladu na optimistické nesmysly, neměl ani sílu cítit se na dně, ani se utápět v pocitu křivdy vůči osudu.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (239)
VL 9. Lov 1/3

Však ne nadarmo se říká mít hlad jako vlk. Stočil hlavu směrem k místu, o kterém mluvil Vento. Hmmm, že by využil nově nabitých zkušeností, které získal při lovu s Wylanem? Ještě nedávno by se zdráhal, ale tentokrát se cítil trochu jistější. "Jsem pro!" vyhrkl dřív, než si to jeho věčně vystrašená hlava mohla rozmyslet. Navíc Vento také nedávno lovil a tak se mohli naučit něco dalšího oba. I když smečkový lov byl asi jiné kafe. Otočil se na Etneye s otázkou v očích. "Moc rád jsem vás poznal. Snad se brzy setkáme znova." usmál se na něj s kapkou provinění, že tak brzo odchází. "A až potkám Seilah, nasměruju ji domů. Že na ni čekáte." zamával ocasem. Mezitím zamířil k lesu, o kterém byla řeč a opravdu hluboce doufal, že se před nikým neztrapní. Zvlášť ne před alfou a otcem Seilah v jedné osobě!

//Východní hvozd

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (238)

Navíc měl Vento pravdu, že šlo částečně i o vrozené schopnosti vlka. A on... neměl žádné. "Takže... když víš o jeho existenci, přinese ti dárek? To ale přece nedává smysl." zavrtěl hlavou nechápavě. Proč by komukoliv cokoliv nosil? A proč jen když v něj věříme? Když chce pomoct vlkovi v nouzi, ať to prostě udělá, ne? Nebo nešlo o nouzi? Tmavý vlk měl zjevně stejný názor. Proč chodit okolo a obdarovávat cizince? Jak ví komu dát dárek? Divné... Konverzaci prořízlo zakručení Ventova břicha. Přiznal hlad. Siku se neubránil smíchu, bylo to tak typické pro mládě, až to vyznělo komicky od dospělého vlka. "Soucítím, taky mám hlad většinu času." odpověděl pobaveně. Jeho zjev tomu dost napovídal - i když celkem nedávno jedl, vychrtlá nátura prozrazovala věčný hlad.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (237)

Kdo ví, jak by to s ním dopadlo! Trochu mu zazáviděl, že tu našel doslova celou novou rodimu. Znšlo to skoro až snově. Nemusel však nad tím dumat dlouho, neboť otázky na Stařešinu na sebe nenechaly čekat. "Přesně tak." zakabonil se. Vento se perfektně trefil každým slovem. "Takže to chtěl i po tobě!" zhrozil se a starostlivě si vlka prohlížel ze všech stran. Obešel ho kolem dokola, ale neviděl nic znepokojivého. "Vypadáš ale dobře. Takže se ti nic nestalo." úlevně vydechl. Tak dobrý, tohohle Stařešina nezranil. To bylo dobře, ať se na to díval jakkoliv. Vysvětlil, že ho Stařešina poučil a poradil mu. To mohl udělat i pro mě, ne mě nechat slítnout dolů a ještě se mi tlemit. Pomyslel si ublíženě. Ale pokud se z toho poučil a dalším vlkům radil, jedině dobře!

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (236)

Nadšeně přikývl. "Spoustu sněhu! Bylo ho tolik, že jsme někdy nemohli bez hrabání vylézt z jeskyně." zasmál se. To byla jedna z těch veselejších vzpomínek na zimní období. "A překvapivě ses trefil. Se sestrou jsme se narodili v čas zimního slunovratu. přitakal a obrátil se na alfu. Byl zamlklý. Některé z témat bylo na něj moc? Kéž by tak věděl které, odklonil by aspoň konverzaci jinam. Vento to však udělal za něj. Vskutku, měl opravdu netradiční a nelehký životní příběh. Nezdálo se však, že by si z toho něco dělal. "Hádám, že jsi se už pokusil vrátit domů, že?" pousmál se Siku. Sám moc dobře věděl, jak těžké je najít cestu domů. Ztratit se a zatoulat ještě dál. To není jen tak. Ještě že se ho tu ujali jako mládě.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (235)

"Kdepak, nejsem místní. Vlastně tu jsem teprve... od zimy? Jo, asi to tak bude. Narodil jsem se v severnějších končinách." vysvětlil a mimoděk zakroutil hlavou, takže se jeho šíleně hustá srst na krku zvlnila a roztančila se ve spirálách pohybu. I když bylo léto, kožich byl pořád připravený a hustý. Vlastně to nebylo až tak na škodu. Teď, když pořádně vylínal, mu kožich dělal fajne termoregulaci, takže se horko nedostávalo až na kůži. Asi si přeci jen trochu zvykl. "Ehhh, tebe unesli?" vyjekl překvapeně. Co to bylo za informaci? Nevěděl, jak ji zpracovat. No, jak byl milý a přívětivý a byla s ním sranda... myslel jsi si, že neudělá ani nebude chtít nic, co by mi ublížilo. No a ono ne." zamračil se. "Bláhově jsem se do toho pustil a u toho se zranil." zavrtěl hlavou. "A co víc - smál se. Prý nečekal, že to udělám. A měl z toho psinu. Kdyby aspoň projevil lítost, omluvil se. Ale jeho to bavilo. Děsím se toho, že kvůli němu zraní víc vlků." Tahle obava byla zcela oprávněná. Potkala ho docela velká spousta vlků a asi ještě potká.
Nicméně informace o jistém Vlčíškovi, to byla pecka! "Vlčíšek zní hrozně hezky." zasmál se. "Takové skoro až plyšové jméno. A zimní magie zní... úžasně." vzdychl zamyšleně. Takovou by měl rád. Ale sotva se naučil používat předměty. A iluze? Ty občas používá zcela náhodně.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (234)

Oba poměrně nonšalantně zareagovali na Sikuovu zdráhavost vůči smečce. Na to se jen pousmál, ale nic neřekl. Spíš musím vyřešit nejdřív Sesi. Pomyslel si, ale na sobě nedal nic znát. Následovala šílená změť informací, otázek a postřehů jakoby "mimochodem". Zjizvenému se z toho zamotala šiška. Vento byl vskutku povídavý vlček. Asi proti tomu nic neměl, ale momentálně veškerou svou energii spotřebovával na snahu chovat se adekvátně v přítomnosti alfy a cizince. A asi mu nezbývalo moc šťávy na pozitivní přijímání velké spousty informací. Navíc se aktivoval jeho introvertní poslouchací mód, což zapříčinilo výrazný pokles počtu použitých slov na minutu. Ale na otázky ještě odpovídat dovedl, jen neměl úplně moc času na řádné promyšlení. Tak se jen chytil Ventova tempa a vysolil vždy to, co měl na jazyku jako první.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (233)

"Hlavně na sebe dávej pozor, zvlášť při těch jeho úkolech. Ne všechny má... promyšlené." upozornil ho důrazně. Byl by velmi nerad, kdyby se Ventovi přihodilo totéž, co jemu. Bouřlivá reakce Etneye ho mile potěšila. Lehce sklonil hlavu a otočil se na něj s oddaným pohledem plným vděku. Fakt, že se ho snažil chránit, bylo něco, co ho asi nepřestane překvapovat. V dobrým. "Vím že jste mocný a nenecháte se obelstít... ale i tak, buďte opatrný. Hádám, že to není obyčejný kouzelný dědek. Slyšel jsem, že Gallirea dává domov nadpřirozeným bytostem s velkou mocí." mírně se při té představě otřásl. Jací asi jsou? Chrání zdejší vlky? Nebo si z nich tropí žerty? Zaujala ho zmínka o staříkovi, co žije v horách směrem k vrcholku, na který se táhli s Wylanem. "A víš o koho jde?" zeptal se zvědavě. "Je... přátelský?"