Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (262)
VLA 10. Souboj mezi sebou 3/4

Hrabal a hrabal a snažil se ze všech sil ho zavalit sněhem. Možná se u toho krapet zapomněl a hrabal jen proto, že to byla děsná psina. Z ničeho nic však pocítil zvláštní brnění v levé noze. Že by se ještě ozýval ten namožený kotník po fiasku se Stařešinou? Ale... to byla přece druhá noha. Pomyslel si. Myšlenky jsou naštěstí velmi rychlé, protože ho to napadlo v setině sekundy a to těsně před tím, než mu pravačka vypověděla službu. Totálně zamrzla ve vzduchu, ale druhá noha jela na autopilota, takže vystřelila vzhůru, ale ouvej! Žádná ze zadních nohou nebyla pevně na zemi a tak Siku žuchnul čenichem do ledovky. "Jauvajs." zahučel překvapeně, zadkem stále ve vzduchu, předkem na zemi. Jak se chystal dostat zpět na všechny čtyři, nestačil říct ani Ň a už měl Venta za zadnicí. Skočil mu zezadu na hřbet a Siku se tak s neohrabaným saltíčkem převalil přes hlavu na záda. Překvapeně koukal vzhůru a snažil se pomoct své hlavě si přebrat, co že se to vlastně stalo. "Bomba!" vyhrknul nadšeným hlasem, ale se zmateným výrazem. Převalil se na nohy a napadla ho děsně super věc. Vyskočil a zahučel popředu do sněhu jako liška na lovu. A zmizel pod sněhem. Hrabal tiše a opatrně, aby se sníh hýbal co nejméně a rovnou za sebou zahazoval sníh, aby ucpal cestičku. Hihihi schválně, jestli se mu dostanu za záda. Pomyslel si. Nicméně faktem bylo, že tady v tom tlumeném tichu a bez světelných podmínek se mohl spoléhat jen na svůj, sněhem omezený, čich. Pravděpodobnější než úspěch v tunelu bylo odhalení Sikua Ventem.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (261)
VLA 10. Souboj mezi sebou 2/4

Siku přerušil Venta prakticky uprostřed věci. Ale co, však na to navážou později. Navíc jestli tu ten Vlčíšek skutečně je, hluk sněhové bitky ho dozajista vytáhne z úkrytu. Když si tmavý vlk všiml, odkud to ten sníh přiletěl, na nic nečekal. Siku zběsile mával ocasem a čekal, co bude. Možná se měl sebrat a běžet se ukrýt za nejbližší kámen, ale kde je v tom ta zábava? To napětí a ta radost ze sněhu? Nene, hezky si počkal až co Vento udělá. K jeho překvapení i on ovládal magii předmětů. Formoval sníh do kompaktnější hroudy a vypálil ji proti zjizvenému. Siku se pokusil palbě vyhnout, ale zareagoval moc pozdě. Hrouda ho solidně lízla po hřbetě a její část se roztříštila o čelo. Oklepal se a se smíchem se k němu otočil zády. Rozkročil se a začal ve sněhu zběsile hrabat. Obrovské haldy sněhu se nepřetržitě valily na vlka. Byl to poměrně nepřesný způsob palby, ale zato byl efektní a pěkně velký. A byla to prča.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (260)
VLA 10. Souboj mezi sebou 1/4

V zimě se kdyžtak zahřejete, nebo když umrznete, tak s úsměvem na rtech. Ale v horku se vaříte ve vlastní šťávě. Zima hladila po tvářích a kousala do pacek, ale horko drtilo a šdímalo a nepřestávalo ani když opravdu hodně prosíte. A navíc ten sníh - ty nekonečné možnosti zábavy!
Napadl ho velice nekalý nápad. Pomocí své magie předmětů vytvořil ze sněhu kostrbatou sněhovou kouli a hodil ji po Ventovi. Koule se rozprskla na jeho hustém kožichu na pleci. Siku hravě přikrčil přední část těla v jasné výzvě. "Sněhový souboj!" zvolal a hrábnutím tlapy hodil na Venta další várku sněhu. Byli nahoře, už jim de fakto nic nehrozilo. Žádná lavina, neboť by se sníh strhnul pod nimi. Žádný predátor, protože to bylo moc vysoko. A žádní nezvaní hosté, protože, no... bylo to moc vysoko.

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (259)

Těšil se z toho, co kolem sebe vidí. Třeskutá zima nebyla třeskutou, ale jemnou a mile štiplavou. Halda sněhu byla na pokraji bodu tání, ale pořád se krásně držel a lepil. Nebyl ale ani tak mokrý, aby jeho chlad cítili do morku kostí. Nene, tohle byla velice příjemná zima, taková ta co ještě trvá těsně před létem, ale už pomalu odchází za humny, čekat na první noční mrazy. U nich doma přicházely brzo, sotva léto končilo, v noci už bylo pod nulou a země silně chladila. Pro jiné nepříjemnost, pro Sikua a vlky ze Sibiře vítaná změna počasí. Přeci jen léta měli někdy až nesnesitelně horká. Trvala ale krátkou dobu, ne jako tady. Tři úplňky veder! To nebylo zrovna příjemné, nikdo mu nevymluví, že vedra se snáší hůř než zimy. To prostě nebylo možné!

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (258)

"Těžko říct, asi to má co dělat i s tím podivným chvěním země. Ale to už většinou zdrhám, protože je voda za rohem." pokýval hlavou. Gejzírům nevěřil a zcela oprávněně. Vento potvrdil Sikuovu domněnku ohledně Života. Takže se jmenuje Život... Pomyslel si zasněně. Měl by ho brzy zase navštívit. Musí s ním urovnat to nedorozumění z posledně. Nechtěl, aby se kvůli němu Život cítil špatně. "Tak to k jeho sestře nejdu." otřásl se strachy. Kéž by věděl, že se setkání se Smrtí nevyhne. Prozatím však Siku žil ve sladké nevědomosti. A ta byla tak sladká, že mu dovolila si užívat krásný výhled z hory. Vše odsud bylo tak maličké! "To je paráda." zvolal nadšeně. Líbilo se mu to. Líbilo se mu studené počasí. A líbilo se mu, že tu je sníh.

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (257)

"Budu netrpělivě očekávat tvé recenze." ušklíbl se pobaveně. Žížala k obědu bylo něco, co ještě nikdy udělat nemusel. Kupodivu.
"Komunikovat s mlhou?" zopakoval překvapeně. Nebyl si jistý tím, co přesně to znamená. Jak se dá komunikovat s mlhou? A čemu to bylo prospěšné? "No a... co té mlze třeba... říká?" zeptal se opatrně, nechtěl ho nijak otázkou urazit. "A ta vydra, to je taky nějaký druh lesního strážce? Pár jsem jich už potkal, je to... opravdu zvláštní." Pravda, už potkal papouška, sýčka a věděl o mývalovi. Co vše se tu jen nedozví! Mladý vlk byl zjevně stejně zvědavý, jako on sám. A nebylo divu! Znalosti tohoto světa nejsou jen tak, kdo se neptá - nic se nedozví. A to by byla věčná škoda. Navíc mnoho informací mohlo vlku i zachránit život.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (256)
VLA 11. Společný výšlap - splněno

//Velehory

Cesta jim dobře a rychle utíkala. Byla sice známá, ale barvitá a stále se měnící. Stoupání na velehoru byl tentokrát poměrně poklidný a příjemný zážitek, o Venta se bál výrazně méně, než o Wylana a i Vento tu byl samozřejmě mnohem klidnější. Pokud se dalo slovo "klidnější" použít v kombinaci s Ventovou maličkostí. Tenhle vlček byl hodně věcí, ale rozhodně ne klidný. Sikua to bavilo, mít po boku rozjařeného milého vlka bylo vždycky fajn. Některé vlky by to možná dohánělo k šílenství, ale Siku tuhle náturu zbožňoval. Ani se nenadáli a už byli na hoře! Siku šel značně opatrněji a mluvil tlumeně a rozvážně, aby zas nevyprovokovali lavinu. Tentokrát se ale chce podívat až úplně nahoru. Třeba tam je vážně ten pověstný Vlčíšek! A i kdyby ne, byla to fajn procházka.

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (255)

Šli kolem Smrti? Má se bát? "Jo, nemám to tu moc rád." přiznal, zatímco se šklebil pod packy. "Ale už jsem tu párkrát byl a všiml jsem si, že když zem není teplá, nebo se nechvěje, je bezpečné na ni šlápnout." podělil se o poznatek, který považoval za důležitý.
Ahhh, Vánoce. Vlastně si dávají dárky, že? To je roztomilý zvyk. "Páni, to je... to bylo od tebe a Rolanda vážně moc hezké." usmál se na něj s náznakem překvapení. "Maple je jistě vlk, který si zaslouží to nejlepší." zamával ocasem. Měl svou alfu vážně rád. Jistě je skvělá! "V horách na jihu? Myslíš ty písčité kopce?" zeptal se a srdce mu začalo bušit o poznání rychleji. "Tam jsem... tam jsem byl! Pomohl mi tajemný vlk. Dovolil mi se u něj vyspat a byl moc laskavý. A... krásný." zarazil se u posledního slova a odvrátil stydlivě pohled. Pořád se ohledně toho necítil zrovna komfortně. Ale byla to pravda. Ten vlk byl překrásný. A jméno Život bylo více než příhodné pro bytost, jakou on je.

//Zubatá

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (254)
VLA 11. Společný výšlap

//Gejzírové pole

Hluboce se zamyslel nad možností, že by brouci, žížaly, slimáci a švábi byli delikatesa. "Nemůžu říct, že bych to někdy ochutnal, ale... fuj." neudržel se. Odporem se oklepal, byl si jistý, že minimálně textura bude děsivě odpuzující. Nemohl ale nic vědět s jistotou, neboť to nikdy nezkusil. Konkrétně nechtěl zkoušet. Vento o Sarumenské smečce přímo básnil. Co si budeme, znělo to krásně. Místo plné milých vlků, vedených milou alfou, v prostředí, kde se všem žije krásně? Nic víc si nepřeje! Ale... nebyla by to zrada vůči jeho smečce? Žádnou už dávno nemáš. Obrátil Protiva oči v sloup. Sikuova mysl potemněla, stejně jako nálada. A je to tady zas. Pomyslel si znaveně. Jestli mu něco nechybělo, tak je to Protiva a jeho hloupé narážky a zlé průpovídky. "Tvá smečka zní... jako skvělé místo pro život." pousmál se. Snažil se znít upřímně, ale trochu ho přepadl splín.

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (253)

Byli si natolik blízcí? Nebo je běžné, že mají vlci společný úkryt i jako přátelé? "Cením si toho." pousmál se a také se podíval na krásný rozhled, který z téhle výšky mají.
Pomalu našlapoval kolem míst, kde si byl skoro jistý, že gejzír nevytryskne. "Hmmm a proč jsi za ní šel?" Ta Smrt zněla jako pěkný monstrum. Jestli i Ventovi přišla děsivá a protivná, nemůže být dobrým vlkem. Nebo bytostí. "Kde vlastně sídlí? A co ten Život? Kde bydlí? Je... příjemnější?" Trochu se bál odpovědi. Život sice zněl jako někdo, kdo bude asi milý, ale zas na druhou stranu... Život k němu byl někdy krutější, než Smrt kdy mohla svést. Neznělo to ale, že by Vento Život potkal. Jen tu děsivou smrt. Proč ji vůbec navštěvoval? Musel něco zařídit? Potkal ji omylem? Neuměl si představit, že by za Smrtí šel dobrovolně.

//Velehory

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (252)
VLA 11. Společný výšlap

//Kopce Tary

Zasmál se. "Tak jo, budeme špehovat ježky!" souhlasil. "Vsadim se, že žerou něco děsně nechutnýho. Vždycky u toho šíleně mlaskají." zašklebil se. Siku moc dobře věděl, co ti pichlaví tvorové žerou. Ale chtěl nechat Venta na to přijít sám. Bude z toho řádně překvapený, jako tehdy on sám. A znechucený.
Návrhy tmavého vlka dávaly vlastně docela smysl. Vlčata... to by bavilo Sesi. Vzpomněl si hned na sestru. I on byl pečující typ. Měl rád, když bylo o všechny dobře postaráno. Střihl ušima. "Bavit?" otočil se na něj zaujatě. Vážně by něco takového šlo? "Já bavím vlky moc rád." zazářila mu očka. "Taky máte... tak milou alfu jako je třeba Etney?" zeptal se opatrně. Nebyl si ještě zcela jistý tím, co si vlastně myslí. Naklonil hlavu na stranu. "Vy máte se Seilah úkryt?" zeptal se.

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (251)
VLA 11. Společný výšlap

//Jezevčí hájek

Siku zavrtěl hlavou. "To nevím. Ale všiml jsem si, že je tu z vlhka dost slimáků a šneků. Třeba tu mají hody." zamyslel se. Představa ježka žvýkajícího slimáka byla krajně nechutná, ale velmi pravděpodobná. Otázky Venta byly nevinné, ale chvílemi bodaly jako nůž. Pozice ve smečce... to kdyby věděl. Neměl ponětí, co by mohl dělat. Neměl ponětí, co umí. Byl vždy velmi dobrá omega, to jo. Udržování dobré nálady bylo pro něj snadné a příjemné. Ale co víc? Nic jiného nezná a neumí! "To... nevím." odpověděl popravdě a cítil se kvůli tomu hrozně trapně. Vento už v tak mladém věku moc dobře věděl, co chce pro smečku dělat. Byl o tolik vyspělejší... "Jasně! Můžeme se navštěvovat kdekoliv mimo smečky." odpověděl radostně. No ovšem. Může popojít kousek dál a hned potká své přátele. Široko daleko je tu spousta vlků. Ne jako u nich, kde na míle daleko byl jen vítr a mráz. Tady mu samota nehrozí. A bylo to krásné.
Pokýval rozhodně hlavou. "Jo, Vánoční výlet!" přitakal a poklidně poslouchal Ventovo tlachání. Někomu by to možná přišlo trochu moc, ale Sikua to uklidňovalo. Společnost. Má ji dosyta a je to to nejlepší, o co mohl žádat. Zareagoval až když vlček zmínil Smrt a Život. "Smrt a Život?" zopakoval překvapeně. "Co jsou zač? Jsou to... další nadpřirozené bytosti žijící na Galliree?" tipnul si.

//Gejzírové pole

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (250)
VLA 11. Společný výšlap

//Mahar

Konečně opouštěli močály. "Rozsáhlé ano, ale už jsme na konci." podotknul a ukázal čenichem na rozsáhlou mýtinu. "Vidíš? V noci je tady neskutečná spousta ježků." podotknul a hravě zamával ocasem. Měl tyhle končiny rád. Dobře je znal a z nějakého důvodu se sem i často vracel. Asi protože si byl zdejšími místy tak jistý. Neztratí se tu. Vento se rozpovídal o svém adoptivním otci. Zněl jako silná osobnost a dobrý vlk. Možná byl jeho popis zkreslený láskou a náklonností k tomuto vlkovi, ale jistě by o něm takhle nemluvil, kdyby v něm nebyla kupa dobra. Bývalý alfa, hmm. Pomyslel si. Jaký asi byl za dob své vlády. A jaký je teď. Etney je alfou, ale je laskavý a přátelský. A otevřený. Siku k němu pociťoval hlubokou úctu a zároveň se s ním cítil v bezpečí.Matně si vybavoval, že podobné pocity pociťoval i vůči svým alfám v rodné smečce. Ale bylo to jiné. Jeho alfy totiž neměly tak prostý a milý charakter. Byli tvrdí a silní. Oba měli na bedrech budoucnost celé smečky v těch nejhorších možných životních podmínkách. Nikdo se nemohl divit tomu, že byli od prostších vlků tolik vzdálení.
Vento ho vytrhl z myšlenek. "Ah, promiň, jen o smečkách a o věcech, které se tu dovídám od vlků." odpověděl spěšně a již se plně věnoval svému společníkovi. "Velmi si tvé nabídky cením. Možná ji v budoucnu zvážím. Obecně možná zvážím členství v místní smečce." odpověděl rozvážně. "Víš, i když jsem pryč z rodné smečky už strašně dlouho... pořád ji mám v srdci." přiznal teskně. Byla to těžká myšlenka a ještě těžší emoce. Ale bylo to tak. Chyběl mu domov. Skoro mrtvý, rozpadající se domov.
Obecně se od Venta dovídal spoustu nových věcí. "Páni! Ne, takové zvyky vůbec neznám. Zní to kouzelně." střihnul ušima zvědavě. Zdejší svět byl vážně něco. "Oh, promiň, asi si toho z původní domoviny moc nepamatuješ." řekl kajícně. To byla ale pěkná blbost! "Prochodil jsi celou Gallireu? Co nejzvláštnějšího jsi tu potkal?" zeptal se nadšeně, zatímco kráčeli vstříc známým kopcům, kterými prošel i tehdá s Wylanem.

//Kopce Tary

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (249)

Návrh ohledně návštěvy onoho Vlčíška se mu zamlouval. "To zní skvěle! Myslíš, že tam bude?" zeptal se a přeskočil kámen, o kterým věděl, že se drží jen tak tak. "Na ten nešlapej, je zrádný." Počkal, než se vlk dostane v pořádku k němu na pevnou cestu. "Máš silnou srst a tlustý kožich. Pocházíš z chladných oblastí?" zeptal se zvědavě a po zbytek cesty šel vedle něj. Už nebylo čeho se obávat, horké léto cestičku krásně usušilo, takže bylo jasně vidět, kde hluboké bahno je a kde už ne. Alespoň k něčemu tohle horké počasí bylo. Už se těšil, až se dostanou k horám! Sice měl trochu obavy, neboť posledně ho s Wylanem překvapila lavina. Ale měl dojem, že tenhle vlček je na sníh a led lépe připravený. Nebyl to jižan, jako Wylan. Jistě bude i na horskou cestu připravenější, co se týče znalostí a reakce. To Sikua hodně uklidňovalo.

//Jezevčí hájek

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (248)

//VVJ přes Midiam

Siku se odebral kolem řeky a dorazili ke starým známým močálům. Tentokrát si dával opravdu pozor, aby nezahučel do hlubšího bahna jako minule. "Našlapuj opatrně, už jsem tu jednou uvíznul." varoval Venta a opatrně vybíral nejbezpečnější cestu. Roland... neznám ho, ale rád poznám." odpověděl s malým úsměvem, který se ho držel za posledních pár hodin skoro pořád. Bylo mu příjemně. Byl najedený, potkal fajn vlky, zjistil, že Seilah neumřela... už jen se udobřit se sestrou a svět bude nádherný. Ne že by nebyl už teď, ale byl nádherný objektivně. A Siku chtěl, aby byl nádherný i subjektivně! Chtěl být sobecký a mít dobrý život. Alespoň tak dobrý, jaký byl u nich v jeho rodné smečce. Takže Sarumen... to je ta velká smečka. Pomyslel si. Snažil se informace skládat a třídit tak, aby dávaly smysl a aby na ně nezapomněl.