Gallirea - Příspěvky uživatele

ŘÍJEN 2/10

Byl krásný slunný den, pravé poledne. Na nebi mraky, ale slunce se mezi ně úspěšně prodíralo. Siku tohle období miloval. Byl chlad, všude klid a mír, zvířata si dělala úkryty a zásoby na zimu a vše bylo barevné a krásné. Žádná třeskutá zima, žádné nesnesitelné horko. Jen mírný chlad a podzimní listí. Siku seděl na kraji svého lesa a díval se do dálky zasněným pohledem. Někde poblíž cítil Ivara a Morgoth byl venku na toulkách. Siku však věděl, že se sem k němu vrátí, neb to tu nazval domovem. Těšilo ho, že je tu oba má, i když si nerozumí. Věřil ale, že je společná zima stmelí. Snad. V tu se ozvala magie zimy. Podivný hlásek vzadu v hlavě, drobné jiskření. Bylo to tady, blížila se zima. Siku ještě s touto magií nebyl zcela spjat, ale věděl, že mu nelže. Sledoval daleký obzor a cítil, jak se sem blíží sněhové mraky. Těžké a chladné, předzvěst silné zimy. Zamračil se. Měli by se připravit.

Vyhlížej sněhové mraky

ŘÍJEN 1/10

Situace ohledně členů smečky se docela uklidnila a Siku mohl na moment vydechnout. Ale ne na dlouho, protože taková smečka, to je hodně zodpovědnosti. Kromě značkování a bránění členům, aby se pozabíjeli, je tu také problém jídla. Siku nebyl žádný lovec, kdepak. Ale zásoby bylo potřeba udělat, ať už věděl jak na to, nebo ne. A tak aspoň sbíral. Sbírání mu šlo, sbírá totiž skoro celý život. Jedlé šišky, hrušky, kaštany, různé jedlé plody, kořínky a kyselé větvičky mladých stromků. Morgoth a Ivar asi teď takovým jídlem pohrdnou, ale až bude zima a zvěře málo, jistě ocení Sikuovu pracovitost a prozíravost. Natahal všechno do úkrytu v Matce a spokojeně vydechl. Tak to by bylo, je připraven aspoň na nejhorší dny! Ale bez masa to stejně nepůjde. Asi zkusí zajít za svým milým a svým přítelem, aby jim domluvil. Musí jít spolu na lov a Siku nevěděl, zda se víc bojí jejich spolupráce, nebo lovu samotného.

Zkontroluj/udělej zásoby na zimu

Ignoroval jsem ho. Ztuhle jsem se sbíral na nohy a pokračoval v cestě o dost pomalejším tempem. Nemusel jsem jít dlouho, ve stínu stromů jsem poměrně brzy zahlédl známou siluetu. "Ivare." Vydechl jsem úlevně. Tělo jsem měl pořád ztuhlé, ale na duši mi bylo lehce. I kdyby mě seřval, i kdyby byl uražený, i kdyby se zlobil. Chtěl jsem ho mít nablízku. Ale... co to nese v tlamě? Houby? Nevybíravě se o mě otřel a já se přirozeně nechal. Jak by taky ne, srdce mi plesalo, hlava utichla. "P-promiň." Kníkl jsem přiškrceně. Na více slov jsem se nezmohl, tak jsem jen tiše pozoroval svého milého, jak mi ty zvláštně vypadající čepičky pokládá k nohám. Otázka v mých očích zněla jasně - co se to děje? Před chvílí byl ublížený a raněný mým počínáním a teď... mi nese houby? Co jsou vůbec zač?
Pousmál jsem se. Není to špatné, to skutečně není. Naopak, měl jsem radost. Tak málo mi stačí ke štěstí. Zamával jsem křečovitě ocasem. Přikývl jsem a opřel se o něj. Společná večeře? To beru! Vzal jsem jednu z hub do tlamy a rozkousnul ji. Tvář se mi zkřivila do podivného šklebu. "Jsou... divné." Poznamenal jsem opatrně, ale vzal si hned další. A další. Nějak jsem si na tu chuť zvykl, byla podivně sladká se silným hořkým ocáskem. Podivné houbičky do nás padaly a já... se cítil tak nějak zvláštně. Začal jsem se hlavou lísat k Ivarově krku. Jeho chluby byly tak heboučké a voňavé. Takhle zblízka mi přišlo, že je jeho kožich vlnitý a kučeravý, jako ovečka. "Vždycky jsi byl takhle... kudrnatý?" Zeptal jsem se s širokým úsměvem. No vážně, vypadal jako obláček! Šedý, chundelatý obláček.

Ochutnejte nějakou podzimní specialitu (pochybné houby). – 2 body

Vracel jsem se co mi síly stačily, měl jsem strach, že to Ivar špatně pochopí. Že si bude myslet, že jsem ho opustil. Tohle se stalo sice jen jednou, ale oba to nenávratně poznamenalo. Paranoia bude mezi nimi panovat ještě pořádně dlouho. "Si jako myslíš, že tohle zvládneš donekonečna? Neuhlídals ani svoji sestru." Ozval se známý hlas, který mě donutil děsem ztuhnout a přepadnout na čumák. Celé mé tělo se třáslo, nemohl jsem skoro dýchat. "Posero." Poznamenal znechuceně Protiva. Jak je to dlouho, co jsem někoho z nich slyšel naposled? Úplně jsem zapomněl, jak nepříjemné to je. Ještě že Blábol tiše spí a nedutá, to by mi tak scházelo. Šok z leknutí mě pomalu opouštěl, ale ten hnusný pocit přetrvával. Les potemněl s pokročilým večerem a stíny byly dlouhé a úzké jako prsty. Dlouhé, hubené, lidské prsty. Otřásl jsem se. Pospěš si, notak hýbej se. Marně jsem popoháněl dřevnaté nohy.

Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne. = 2 body

Stažené uši se lepily k hlavě a hrbaté tělo projevovalo tolik stresu, že to muselo být nakažlivé i bez vmísení se magie. "Laskávost?" Zopakoval pisklavým hlasem a s těžkým ruským přízvukem, který se každým slovem víc a víc horšil, stával se těžkým a lámal mu jazyk. "Neoplacym mu laskávost, jenom... jenom hostim pžšítele." Kruci, nemůžu skoro mluvit. Každé slovo bylo pekelně těžké, náročné. Kéž by někdo teď mluvil za něj, kéž by mohl Ivar chápat jak to Siku vidí a proč. Kéž by jejich vzájemná nenávist nebyla tak silná, když už teda musí být. Sikuovi se zasekl hlas v hrdle. Na co že se ho to ptá? I kdyby mi ublížil? Kde kdo by si to vyložil jako sobecké vztažení situace na sebe. Jako megalomanský narcistický projev vlastnictví, čímž to také nejspíš bylo. Ivar Sikua vydíral a Siku... toho blázna to dojalo. Má o mě strach. Byla jediná myšlenka, kterou dokázal vnímat. Učinil dva kroky vpřed a podřízeně se lísal k Ivarově hrudi. Komicky se krčil a cpal svoji absurdní výšku pod bradu svého druha, aby mu ukázal svou odevzdanost. "To neuděla." Kmital špičkou ocasu jako provinilé štěně. "N-n-nech ho tu." Zkusil znova tichounce, ale neměl kuráž na to se mu podíval do tváře. "B-bude užitéčny. M-móžna nechceš aby byl tvuj *drug, ale je **brat. Ne?" Dočista zapomněl jak používat místní jazyk, ale snad mu bylo aspoň trochu rozumět.
Zatímco se sup a hrdlička snažili najít společnou řeč a zároveň prosadit svou, Meluzína už měla srdceryvné scenérie plné zuby. Začala hlasitě hučet a hýbala korunami stromů jako divá. Přinášela při tom pachy z celého okolí. Siku vyplašeně zvedl hlavu a začal větřit. Zdálo se mu, že se jim Meluzína snaží něco říct, a to něco není jen napomenutí za drama, které v lese rozdmýchali. "Něco se děje." Konečně vyhledal pohled jeho milého a nejistě přešlápl. "A-asi bychom to měli zkontrolovat." Jako zázrakem se mu vrátila schopnost kontrolovat svou řeč a do nohou se mu vrátil cit. Rozeběhl se směrem, který mu Meluzína ukazovala svým kvílivým fučením, a hledal... něco. Cokoliv. Vetřelce, požár, nemocné zvíře, cokoliv podezřelého. Běžel celkem dlouho, asi to bylo taky tím, že moc běhat nemůže kvůli slabým nohám a podivnému kulhání, které si přinesl z Limba. Ale hlas Meluzíny ho skutečně táhl daleko, vlastně až moc. Chtěla ho odvést od Ivara? Ta myšlenka ho napadla při pohledu na rozestupující se stromy a výhled za hranice lesa. Přejel mu mráz po zádech. "To nikdy." Zamračil se a zavrtěl hlavou. Ani nápad! Už od něj nebude utíkat, už nikdy. Jednou to udělal a málem ho to stálo... všechno. Stálo ho to všechno. Ne, on nepůjde, je tady doma, stejně jako Ivar a Morgoth. Jejich problémy bude řešit doma a bez prchlivých myšlenek.
Ano, jejich domov. Ale aby tohle místo skutečně mohlo být domovem, musí si jej udržet. Překvapivě sebevědomým krokem se rozešel podél hranic a označkoval stromy, keře a kameny na strategických místech tak, aby bylo jasně cítit, že tu žije smečka. Jeho smečka. A jeho rodina. Byl dlouho asi déle než by chtěl, ale nedalo se nic dělat. Les byl rozlehlý, členitý, a i když se nacházel na celkem rovinatém místě, stále to byl divoký hustý les. Dalo se v něm velmi snadno ztratit, stejně jako se do něj složitě dostávalo. Až nyní Siku zcela ocenil jak bezpečný jeho domov je. Hotové bludiště. Ani on se tu ještě zcela nevyznal, les schovával mnoho zákoutí a tajných míst, ve kterých bylo snadné ztratit hlavu. Jak příhodné místo pro Ztracenou smečku. Označkoval posledních pár kmenů a s výrazně čistší hlavou se vracel zpátky za svým milým. A aby mu dal vědět, že je stále ještě tady, táhle a zvučně zavyl. Byla to nejen zpráva Ivarovi, ale také oznámení, že Ztracená smečka je doma.

*přítel
**bratr

Kiss - Lorna
Malé klubíčko chlupů, takové roztomilé vlčátko a kolik toho už má nebožátko za sebou. Pěkně se ohání ostrými zoubky, to je tedy pravda. Taková malá uličnice si zaslouží všechnu lásku světa a každodenní příval pusinek, aby věděla, že na tomhle světě není sama. Kdepak, Siku nabídne ochranná křídla komukoliv, kdo o to požádá, a vlastně i když nepožádá. Takový vlkumil to je. A Lorna, ta malá uličnice, by byla tímhle škaredým vlkem přijata s otevřenou náručí. Ach přál by si starat se zase o malá vlčata jako kdysi. A dnes by na to měl i řádné zázemí! Škoda že už maličká bydlí jinde. Snad o ni bude dobře postaráno.

Marry - Morgoth
Ach Morgoth, to je těžké téma. Tedy, nebylo než se zjistilo, že on a jeho milý spolu nevycházejí. Jeho žárlivý partner v Morgothovi vidí soka a nejhorší na tom je, že není daleko od pravdy. Snadno zmanipulovatelný Siku totiž spatřuje v jeho filozofii jisté... pozitiva. I když to je asi silné slovo, ale rozhodně nad tím přemýšlí. Vliv Morgotha je opravdu silný a, i když by si to Siku nejspíš nepřiznal, hluboce k němu vzhlíží. Je silný, statný, inteligentní a má to v hlavě perfektně srovnané. Takovému vlkovi se těžce odolává a... chce Siku vůbec odolávat? Je možné že ho od něj drží jen nevraživost milovaného Ivara? Těžko říct. Ale jedno je jisté - Morgoth je v jejich smečce žhavé téma a stejně žhavá je i jeho přítomnost v Sikuově srdci.

Kill - Lia
Liu nezná, ale už od pohledu tahle vlčice nevypadá zdravě. Řídká srst, jizvy všude možně, věčně naštvaný výraz, hrb na zádech... a co má být ta divná řeč, kterou mluví. Je snad možné... Gasp! Je možné, že je nemocná? Dávalo by to smysl, mluví nesmysly, prská u toho a možná i docela dost sliní? Má snad vzteklinu? Proboha! Tihleti jižani trpí kdes čím, to u nich na severu prakticky nemoci nejsou. Nic tam nepřežije, všechno zmrzne, jsou chránění krutým mrazem. Ne že by to byla ultimátní výhra, ale aspoň se nemusí pořád bát těchhle příšerných jižních chorob. Kéž by se vzteklině dalo nějak zabránit, ale bohužel, jediným milosrdným řešením je usmrcení trpícího zvířete. Odpočívej v pokoji, Lio.

Kiss - Lilac
Lilac je děsivá, drzá a pořádně kousavá vlčice, ze které má Siku solidní vítr. Ideálně by ji nechtěl už potkat, a když už, tak jen přes nezničitelné sklo, aby mu nemohla ublížit. Ale on poznal jen jednu její stránku, tedy jednu z mnoha. Kdyby měli víc času, kdyby s ní dokázal mluvit trochu déle, kdyby jen věděl, že tahle vlčice umí být taky laskavá, vlídná, citlivá i veselá, jistě by byl ochoten ji alespoň políbit. Jistě by uměl být jí dobrým přítelem, který by chápal a snášel všechny její změny nálady, všechny neduhy a všechny náhlé výbuchy. Sice by si pokaždé učurnul strachy, ale zvládl by to! Aspoň tu pusu...

Marry - Cynthia
Vzít si někoho? Rozhodně Ivara! Je láskou jeho života, ale dejme tomu, že Ivar není. Nikdy ho nepotkal, nikdy o něm neslyšel, nezná ho. Koho by si vzal? Asi Cynthii. Sebevědomá, silná a stabilní vlčice, která moc dobře ví, o čem tenhle svět je. Má ve všem jasno, nebojí se stát si za svým názorem a pohrdá těmi, kdo plýtvají slovy a jejím drahocenným časem. Sice ji ještě nepotkal, ale určitě by ji obdivoval, byl by uchvácen jejím šarmem, její sílou, jejím temperamentem a stoprocentně by se jí dost bál. Udělal by co by mu řekla, bez řečí a bez otálení. Byl by perfektním partnerem, který by ji uctíval jako svou bohyni. To Siku opravdu umí.

Kill - Kiwi
Ustrašený vlček se zlatým srdcem. Může vůbec někdo takový uvažovat o tom, že by někoho zabil? Ne, určitě ne. Raději zabije sám sebe, než aby někomu jinému ublížil. Neexistuje možnost, že by na něco takového z vlastní vůle pomyslel. Ale pokud by neměl na výběr a skutečně musel někomu vzít život, byla by to Kiwi. Nebohé vlče dostalo do vínku psychickou poruchu, která vzdáleně připomíná jeden ze Sikových příznaků schizofrenie - hlasy. K tomu je nepředvídatelná, chaotická a sobě potenciálně nebezpečná. Pokud by měl někomu vzít život, bylo by to jedině ze soucitu, aby přerušil něčí trápení. Ale hned poté by nejspíš vzal život i sám sobě, neboť by neunesl představu, že kvůli němu navždy pohasl něčí plamínek.

Hlasim vsechny!

Hlásím Ezekiela do vlčat.
Sikua na Záhadu.
Morghana by chtěla potkat Sirény v Hrozbě.
Sutech se potká s Piráty.

Yggi se zůčatní neherně :)

Siku měl pocit, že je v lese snad úplně sám. Většinou mu samota připadala bezpečná, ujišťující, i když smutná a bezútěšná. Teď ale prázdno připomínalo stesk a zklamání. Měl smečku, měl domov a měl společnost. A přece byl zase sám. Pohroužel se do zbytečné deprese, když v tu se před ním zjevil Ivar. Siku si samou radostí ani nevšiml, že jeho partner má těžkou chvíli. Jejich řeč těla byla přesně opačná, Ivar nahrbený, zpruzelý, smutný a naštvaný, Siku nadšený a s vrtícím ocasem. Vesele se k šedému vlkovi začal přibližovat, ale zarazil ho Ivarův hlas. Ou... zlobí se. Blesklo mu hlavou a jako lusknutím prstů se stočil do podřízené pozice ukazující plnou odevzdanost. Mrskal špičkou staženého ocasu a pomalu šel k vlkovi. "Doprovázel mě, pomohl mi. Nějakou chvíli tě se mnou hledal, než jsme se všichni dozvěděli, že se... no... znáte." Jeho hlas byl tichý a provinilý, ale bylo v něm jasně cítit, že je upřímně nešťastný z celé téhle situace. Přivedl si sem přítele jen aby zjistil, že jeho přítomnost ubližuje jeho partnerovi. Co může být horšího. Nic, nic nemůže být horší než tohle. A jako mávnutím kouzelného proutku se situace co? No ano, zhoršila. Sikuovi bylo ouzko, málem šel do mdlob. Chce mu poručit aby Morgotha vyhnal? Chce mu sdělit, že ho půjde sejmout? Chce mu oznámit, že ho opouští, protože takovou zradu neskousne? Rozklepala se mu brada, ale musel odpovědět. Rychle než si Ivar domyslí nesmysly, které je můžou stát víc, než je Siku schopný zvládnout. "Na tobě." Špitnul tiše se sklopenou hlavou. "Záleží mi víc na tobě." Zopakoval o trochu hlasitěji, ale hlas se mu lámal. Zvedl pohled k rudým očím, ve kterých e zračil děs a neštěstí. Prosím nedělej mi to. Nenuť mě odehnat přítele. Myslí mu běhalo mnoho myšlenek, jedna horší než druhá. Ale tahle dominovala jasně a zřetelně. Byla tak silná, že byla schopná prosáknout skrz emoce do celého širého okolí. Skoro jako kdyby slova tvořila ve vzduchu obrazce a byla vidět jako tráva a stromy kolem. Vzduch naplnila směsice pocitů tak dusivých, že celý zhoustnul a přestal být dýchatelným.

Značkovací kolečko trvalo snad celou věčnost. Sikuovi bylo příjemně, byl tu doma. Ale měl pocit, že něco pokazil. Že udělal něco co neměl, měl zkrátka výčitky svědomí. Jsou ti dva v pohodě? Napadlo ho mimoděk. Měl starost, Ivar a Morgoth spolu vůbec nevycházeli, což bylo něco, co Sikua hodně trápilo. Ale problém byl, že s tím očividně mnoho nesvedl. Ti dva měli vlastní rozum a ten byl pořádně ostrý, stejně jako jejich povahy. Jsou vážně temperamentní. Povzdychl si v mysli, ale popravdě se v něm vzedmula slabá vlna nadšení. Zahnal divný pocit studu a zavrtěl hlavou. To bylo... hodně nezvyklé. A nelíbilo se mu to, tenhle pocit byl příliš složitý na to, aby mu byl příjemný. Nicméně nešlo si nevšimnout, že se jeho srdce chvělo, když na své dva společníky myslel. Na Ivara, protože ho miloval, a na Morgotha, protože mu byl blízkým přítelem. Tak si to alespoň vysvětloval. Pomalu se vracel směrem k místu, kde ty dva blázny nechal a doufal, že nenajde jenom chlupy a krev. Zavyl. Ne tak hlasitě, aby se to rozléhalo po celém lese, ale zároveň dost hlasitě na to, aby to slyšeli ti, kdo byli nejblíže. Jste tu ještě někdo? V mysli je volal, ale měl dojem, že si šli po svém. Což bylo naprosto v pořádku, jen byl trochu... osamělý? Jo, to je asi vhodné slovo. Byl osamělý. Chtěl sdílet své emoce a že jich měl chlapec opravdu hodně.

Reklamace, já posílala ale osmisměrku z Morghany. Tudíž chci odměnu na Morghanu :D

-Neberu, viz. discord. C.

Není to tak, že by si potřeboval odpočinout od Ivara s Gothem. Vlastně to bylo přesně naopak, hned jak se Siku vzdálil, začali mu chybět. Nicméně potřeboval si provětrat hlavu, ukočírovat své emoce a trochu si... pobrečet. Bylo to na něj hodně, měl silný tlak na hrudi, lechtání v břiše a podvědomě mu tuhly čelisti. Byl přehlcený. Měl toho na mysli příliš mnoho a na srdci ještě víc. I když se v přítomnosti těch dvou cítil více než komfortně, nechtěl, aby ho viděli plakat. Ne teď, když činí tak velký krok. Ne teď, když si začínal konečně připadat... silně. Poklusával lesem, dával si pozor na své ochablé zadní nohy a u toho mu po tváři stékaly slzy. Vzlykal do šumu lesa a řídil se sluchem než zrakem či čichem. Oči měl zaslzené a čumák plný ubrečených nudlí. Bože jsem to ale ubožák. Nadával si v duchu a dělal co mohl, aby do něčeho nevrazil. Taková snaha a tolik práce a nakonec se rozbrečí jako malé vlče. Trapas! Nehorázný trapas. Siku se cítil uboze, ale neubránil se myšlence na to, že dokud to nikdo neuvidí, mělo by to být v pohodě. Nicméně pravděpodobnost, že to nikdo neuvidí, se prakticky rovná nule. Ivar ho viděl bulet tolikrát, že už před ním nemá cenu předstírat existenci nějaké sebeúcty. Před ním nemá cenu obecně předstírat vůbec nic. Slzavé údolí pomalu ustávalo a sem tam zjizvenec dokázal i vidět na cestu. Popotáhl a utřel si slzy tlapou. Hluboký nádech, ještě hlubší výdech. Páni, je mi mnohem líp. Napadlo ho překvapeně. Asi to bylo přesně to, co potřeboval. Vybrečet se. Vylít své srdce lesu. A ani Protiva s Blábolem se neozývali, takže to nejspíš nebyl pláč smutku nebo tak. Vlastně měl dojem, že to byl pláč radosti a úlevy. Divné. "Oh, jsem na konci." Zvláštní, to běžel tak dlouho? Ani si nevšiml. Tak to konečně udělá, co původně měl v plánu! Označkuje území. Už to jednou dělal, stačí jen stejná místa označkovat znovu, že? Vyhledal stromy a křoviny, kde byl naposledy a pokračoval takhle kolem dokola. Trvalo to dlouho, jen co je pravda. Achjo, měl jsem ty dva poprosit, aby mi pomohli. No, není zbytí. Už tu byl, tak svou práci dokončí.

//• Označkovat hranice území

Siku hleděl na své dva společníky s pořádnou dávkou obav, očekávání a radosti. Začínal si zvykat na složitější emoce, na to, že jednoduchý život už dávno není pro něj a že se bude muset skutečně rozloučit se závazky, které měl vůči své rodné smečce. Pomalu ale jistě zpřetrhával pouta časů minulých a tvořil nová, lepší, silnější a aktuálnější. A možná i dlouhotrvajících. Kdo ví, zda Sibiřska smečka ještě existuje. Zda žije někdo z těch, které tam jako mladý zanechal. Zda se od té doby narodila ještě nějaká vlčata a zda se dožila dospělosti. Věděl ale, že to nejdůležitější na světě má tady, v téhle zemi. Svou sestru Sesi, svého partnera Ivara a své drahé přátele, mezi něž se nyní řadí i Morgoth. Sice neví, kde všichni jsou, ale ví, že jsou živí a zdraví ve zdejších honosných a plodných končinách, kde ani nekňuba jako je on nemá nouzi o jídlo a úkryt. Zvedl hlavu k obloze a tiše naslouchal zpěvu Meluzíny, bytosti, která ho v lese přivítala jako první. Usmál se. Byla to nádhera. Někomu z toho mohl běhat mráz po zádech a tuhnout krev v žilách, ale pro Sikua to byl zvuk domova. Byl ztracená existence, která našla nový domov. Kéž by každý kdo bloudí taky takhle našel své útočiště. Pomyslel si. Ideálně kdyby ho hledal tady. Je to skvělé místo pro život, to nejlepší co se dá najít. Jistě, přeháněl. Ale myslel to upřímně, nehledě na cokoliv. Přál si, aby tu každý našel svůj domov, svůj klid, svůj domov. Aby ztracené duše už nemusely bezcílně bloudit. Aby se každý smutný vlk dobrovolně ztratil mezi stromy lesa a rozhodl se tu zůstat. Najít tu své štěstí. Každé malé vlče, které ztratilo domov a rodiče, každý mladý vlk, který neví kudy kam. Ano, tohle je perfektní místo pro všechny ztracené vlky. "Ztracená smečka." zašeptal slastně do větru a odpovědí mu byl radostný ševel listů a zpěv Meluzíny. Zdálo se, že les s tím souhlasí. Přijal ho, přijal novou smečku a nabízí jim tak své bohatství. Sikua by zajímalo, co vše mu les ještě ukáže a doufal, že toho bude ještě mnoho. Protože tohle tajemné místo je hotová pokladnice divů světa. Otočil hlavu směrem k oběma vlkům a melancholicky se na ně usmál. Zbývalo udělat poslední věc. "Musím se provětrat, bude vám dvěma vadit, když vás tu na moment nechám?" zeptal se s nízko vrtícím ocasem. Submisivita, té se nezbaví. Ne dnes, ne zítra, možná ne za dlouhou dobu. Ale cítil se dostatečně bezpečně na to, aby mu to nevadilo.

//• Vymyslet název smečky