Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (277)

//Ježčí plácek

Překročil prvních pár překážek a objevil se na nádherném místě. Meandry byly překrásné. Líná voda se táhla a klikatila a celé její okolí žilo životem. Líbilo se mu to. Moc se mu tu líbilo. Ale zůstat by tu nemohl. Bylo tu vlhko, všude jen rákosí a vodní tráva. Možná by tu zvládl vykopat úkryt, ale pravděpodobně by nevydržel. Vlhká hlína by se časem sesunula a s jeho štěstím by se to stalo zrovna, když by spal nebo odpočíval. Ne děkuji. Ale pro tuhle chvíli tu byl rád a ještě radši se napil z chladné lákavé vody. Na to, že byla pomalá, byla i příjemně studená. Namočil si tlapky a pokračoval v cestě.

//Louka vlčích máků

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (276)

//Borovicová školka přes jezer

Znova tady. Měl by přestat chodit na známá místa, aby toho poznal víc. Ale tak nějak ho to uklidňovalo. Nasál vzduch do plic a po cestě okolní pachy pošimraly jeho čichový orgán. Bylo to tak příjemné. Stovky ježků, ukrývajících se ve svých norách a pod listím, v travinách a pod kořeny. Kdekoliv bylo místo a tma. Kráčel přes planiny a hledal cestu, kterou by se vydal. Zahlédl meandry, které skrývaly nový obzor a vydal se přímo k nim. Co se může stát? Měl dojem že nic špatného. Ani se neotočil.

//Staré meandry

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (275)

//Liliový palouk přes ohnivé jezero

Prošel kolem známého teplého jezera s podivně červenou barvou. Po cestě sebral ze srandy pár těch vtipných červených řas a pořádně si je prohlédl. Nechal je na břehu a pokračoval až k malému lesíku borovic. Připadal si jako kdyby se zvětšil a procházel klasickým lesem jako obr. "Vy jste mi ale podivná banda stromů." promluvil směrem k lesu pobaveně. Nechystal se tu zůstávat moc dlouho. Jen si to tu tak prohlédl a vyrazil zase dál. Naštěstí lesík nebyl velký a tak mu cesta nezabrala víc času než projít kolem rudého jezera.

//Ježčí palouk přes jezero

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (274)

//Kopretinová louka

Co když to ale není tak bláhové? Co když bude chtít stát se někým... víc? Jak jako víc? No... víc! Třeba by chtěl najít místo, kde bude žít... s jinými vlky. Vážně ho to napadlo? Vážně právě teď přemýšlí o tom, že by tvořil smečku? Být synem alfy mu nedává přece právo zakládat smečku! Ale... Etney říkal, že alfy se nerodí. Alfy se vytváří. Zavrtěl hlavou. Nebyl s tímhle nápadem ještě dost v pohodě. Nebylo to komfortní. Procházel loukou stažených tulipánů a rozjímal nad tím, zda má vlk jako on právo snít.

//Borovicová školka přes jezero

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (273)

//Travnatý oceán přes Tenebrae

Byl tu už? Nebyl tu už? Teď v noci vše vypadalo tak nějak... jinak. Louka byla celá bílá, ale květiny byly zavřené, spaly. A Siku by měl taky spát, ale nějak... nějak nechtěl. Ještě ne, ještě má sílu, ještě má náladu, ještě má před sebou celý svět! Ale nějak měl dojem, že mu chybí cíl. Co vlastně hledá? Perfektní místo. Ale na co? Usadit se? Nepatří mu žádná plocha, tak se přece nemůže usadit, ne? Patří to všem. Co když bude drzý a označkuje si to? Dává to vůbec smysl? Bláhová myšlenka. Hodně bláhová.

//Liliový palouk

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (272)

//Meduňková mýtina

Pokračoval dál přes řeku až na známý veliký travnatý plácek. Doslova travnatý oceán. Siku se nad tím pojmenováním pousmál. Sedělo to krásně. Asi tomu tak bude říkat, je to takové... poetické označení. Spokojeně ťapkal skrz vysokou trávu a užíval si účinky meduňky. Noc byla teplá a jasná. Hvězdy zářily, byly krásné a trochu mu svítily na cestu. Věděl, že tady žádná nebezpečná zvěř není a místních vlků už se skoro nebál. Svět byl beze strachu ještě krásnější, než si ho pamatoval z dřívější doby.

//Kopretinová louka přes tenebrae

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (271)

//Klimbavý les

Došel pozvolna na poměrně rozlehlou pláň, kde ve velkém kvetly meduňky. Vůně byla silná a opojná, ale vůbec ne nepříjemná. Siku zajel čenichem mezi listy léčivé rostliny a vdechoval její pach. Byla to nádhera. Myšlenky se uklidňovaly, smysly se zahlazovaly a hlava se lehounce točila. Na chvíli si do porostu lehl a spokojeně se v něm vyválel. Svět tam venku přestal existovat. Byl to jen on, meduňkové pole a pocit nehynoucího štěstí. Věděl, že za to může rostlina a její léčivé účinky. Ale nestěžoval si. Trvalo ještě dlouho, než se uprostřed noci zvedl a vydal se dál.

//Travnatý oceán

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (270)

//Kierb přes Travnatý oceán

Tady byl taky. Měl dobrý pocit z toho, že už to tady dost znal. Mnoho míst mu bylo při nejmenším povědomých, ne-li známých. Tenhle tichý, smíšený les byl jedním z nich. Už tu byl. A ne jednou. Procházel mezi kmeny a kochal se okolím. Tu uviděl veverku, tam zahlédl jakýsi větší pohyb v listí. Pěkné místo, nádherně to tu vonělo daňky. Škoda že to byla tak náročná zvěř na ulovení Páni... já vážně myslím na to, že je těžké je ulovit. Jako kdybych byl schopný ulovit cokoliv jiného. Pomyslel si pobaveně.

//Meduňková mýtina

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (269)

//Švitořivý les přes dusot

Dobrá, tak tuhle stranu Gallirei asi dnes neměl v plánu prozkoumávat nijak víc do hloubky. Buď měl dojem, že už tu viděl vše, nebo prostě jen chtěl zmizet z dosahu Stařešiny. Zvláštní, ale u jezera mu to vlastně vůbec nijak nevadilo. Bylo to snad společností? Cítí se teď tak divně, protože je sám? Je to pravděpodobné, vždy preferoval společnost. Možná... možná by si měl najít víc přátel? Dát zdejším vlkům šanci? Hlavně bys měl najít toho pošuka. Ne že by nám na tom záleželo. Ozval se po dlouhé době Protiva. Skoro mu chyběl. Skoro. "Jmenuje se Ivar. zabručel Siku nevraživě. Nevěděl, co přesně ho štvalo. Jestli vlezlost Protivy, nebo fakt, že má pravdu.

//Klimbavý les přes Travnatý oceán

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (268)

//Tajga

Zmizel z Tajgy jako pára nad hrncem. Neměl potřeb tam zůstávat. Sice mu les připomínal vzdáleně domov, ale teď z něho neměl zrovna dobrý pocit. Ale zato tady... tady to žilo! Jednou tu byl, ale jen na malou chvíli. A navíc měl hodně špatnou náladu po Limbu, takže nevnímal tu krásu kolem sebe. Žilo to tu jako snad nikde jinde. Ptáci cvrlikali, zvířata dělala všemožné zvuky a nikdo se moc nepozastavoval nad tím, že jde kolem šelma. Kdepak, všichni měli napilno. Siku se pousmál. Cítil se tu dobře. Jistě se sem ještě někdy vrátí. Ale dnes měl v plánu jít dál.

//Kierb přes Dusot

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (267)

Milé pocity z nového místa vystřídal starý známý hněv ze známa. Nebyl už dávno tak velký, spíš jen takové malé naštvání. Ale bylo dost výrazné na to, aby si sám pro sebe tiše zavrčel. Děs. Tady potkal Stařešinu. Rozhlédl se kolem do kola a seznal, že ho tu nevidí. Tajga byla naštěstí dost velká na to, aby tu byli oba a nepotkali se. Ale pro jistotu intenzivně stopoval, aby se mu za každou cenu vyhnul. Neměl náladu na setkání. Neměl náladu na ty jeho přihlouplé vtipy. A už vůbec neměl náladu se na něj zlobit víc, než bylo nezbytně nutné.

//Švitořivý les

VLA FRETKOMÁNIE 1/5 (266)

//Kierb

Následoval řeku poměrně dlouhou dobu, nicméně nedošel tak moc na jih, jak původně chtěl. Měl totiž zálusk na nová území. Chtěl najít místa, která nezná, kde ještě nebyl. A tohle bylo jedním z nich. Nízké, tvrdolisté křoviny, chlad i za horkého počasí, kamenitá půda a dlouhé pláně plné všemožných pachů. Nasál do čenichu okolní pachy. Ach, tundra. Příjemné, i když trochu znepokojivé místo. Ne že by tu bylo kdoví kolik predátorů, to spíš ne. Ale i býložravci byli nebezpeční, když si chránili své teritorium. Nicméně Siku neplánoval tu zůstat dlouho. Chtěl jen... obkouknout terén.

//Tajga

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (265)

//Zubatá hora přes Velehory

Prosvištěl z hor dolů jako vítr. Tedy... spíš proklouzal. Rozhodně se tomu nedalo říkat běh. Ocitl se u staré dobré známé líné, ale velice dlouhé a vodnaté řeky. Šel podél řeky poměrně daleko na jih. Jak tak šel, voda se měnila, ubývalo kamenů a přibývalo ryb. Bylo cítit, že voda není tak ledová, jako na úplném severu. Čím déle šel, tím línější se voda zdála, ale vyskakující pstruzi jí dodávali na životnosti. Byl to milý pohled, který už velmi dobře znal. Všude kolem rostla bohatá zelená tráva a některé keře již byly plné plodů pozdního léta. Podzim je za rohem.

//Esíčka přes travnatý oceán

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (264)

Leželi zavalení sněhem a sebou a řechtali se jako pošahaní. "Asi remíza." prohlásil Siku mezi výbuchy smíchu. Blbnutí ve sněhu, to mu tak chybělo! Byla to zábava, bylo to osvěžující a má teď asi už stabilně dobrou náladu. Koutky mu totiž nepadaly ve chvílích klidu a ani na hrudi už necítil tak velký těžký balvan, jako nedávno. Bylo to fajn. I když se mu život hroutil pod nohama. Na malý moment pocítil něco... zvláštního. Hodně zvláštního, byl to pocit touhy po zodpovědnosti. Chtěl najednou všechno rozpadlé ve svém životě poskládat. Chtěl jít a a najít Seilah. Chtěl najít sestru a zkusit jí po částech ukázat, že ji nezradil. Chtěl najít Ivara a říct mu, že se omlouvá. Že ho neopustil, jen potřeboval dát tvar a název svým pocitům. Chtěl najít všechno a všechny a kousek po kousku poslepovat svou duši. Chtěl najít smysl. Tak o tomhle Sesi mluvila? Našla to doma a pak o to spolu se smečkou přišla? Nebylo tudíž žádným údivem, že všechno vzdala. Že vzdala jeho. Že vzdala život. Otočil se na Venta a na chvilku zvážněl. "Myslím... myslím, že musím napravit pár chyb." přiznal. Pomalu se otočil na břicho a vstal. Oklepal ze sebe sníh a kousky ledu. "Vento... budeš se na mě zlobit, když teď odejdu?" zeptal se kajícně. Cítil se špatně, že tak náhle odchází. Ale cítil že je načase převzít zodpovědnost ideálně teď hned.
"Rád jsem tě poznal, Vento. Snad se zase brzy setkáme." zamával ocasem. Věděl kde je jeho smečka, jeho domov. A taky to jistilo velké jezero, kde se setkali. Jistě je to dobré místo pro opětovné shledání.
"Měj se dobře. Brzy naviděnou." usmál se na něj a odklouzal z vrcholku hory dolů.

//Řeka Kierb (přes Velehory)

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (263)
VLA 10. Souboj mezi sebou 4/4 - splněno

Hrabal a hrabal a čenichal a čenichal. Oboje dalo opravdu hodně práce. Tak moc, že už si říkal, že by měl vylézt, i když vlastně netušil, kde přesně to bude. Jo, už je čas. Blesklo mu hlavou. Jak byl sníh poměrně mokrý a těžký, blbě se mu tu dýchalo. Zamířil čumákem vzhůru a párkrát hrábl. Sníh nebyl tak vysoký, aby se mohl zahrabat pořádně, ale i tak se pod vrstvu pěkně vešel. Vykouknul nad povrch a velmi pomalu a opatrně se snažil zorientovat. Zahlédl ocas. A dvě tlapky. Bingo. Zadníma nohama se masivně odrazil, až z toho sněhu celý vyletěl a mířil přímo na Venta. "Překvápkooo!" zvolal u toho jak na vlka letěl. Přistál přímo na něm, až je oba zabořil pořádně do měkkého sněhu. Ne že by ho Siku nějak vyloženě přišpendlil. Spíš se na něj tak svalil bez ladu a skladu a ještě se nestačil pořádně poskládat.