Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Znechuceně zvedl tlapku, kterou nedopatřením vymáchal v mělkém bahně. "Fuj." ucedil s pokrčeným čenichem. Přestože uměl nají krásu prakticky ve všem, byl tak trochu dámička. To že měl věčně špinavý zacuchaný kožich neznamenalo, že si to užíval. Pokud teda nešlo o nějakou fajnovou mršinu, ve které by se mohl vyválet. To on rád, krásně pak pachem splynul s okolím. To mi připomíná, že tyhle močály smrdí jako zdechlina. Tu absurdní myšlenku rovnou zapudil. Rozhodně se nechystal válet v močálech. Zvedl čenich k obzoru a do nosu ho praštil jemný pach. Vztyčil uši a otočil se tím směrem. "Seilah?" vznesl otázku mezi stromy. Nemohla ho však slyšet. "Seilah!" zkusil znovu, o poznání hlasitěji. Na nic nečekal, rozešel se tím směrem. Mohla to být past, mohl se mýlit, mohlo se mu to zdát, nebo ho šálil mozek, který se s ní chtěl tak zoufale sejít. Ale teď mu to bylo jedno. Co by mu tak mohlo hrozit? Šlo určitě o vlka a zdejší vlci, jak již zjistil, nebyli primárně hrozbou. Snad.
Vykoukl zpoza vysoké vodní traviny, která čouhala z hlubšího jezírka plného smradlavé vody. A skutečně - byla tam. Stála přímo před ním v celé své kráse. Rozhodně poznal, že jde o jeho drahou kamarádkou, ale v první chvíli se zarazil. Vypadala... jinak. Dospěleji. Vytáhleji. Elegantněji. Byla z ní dospělá vlčice. Vážně jsme se rozdělili na tak dlouhou dobu? Pomyslel si zkroušeně. "Seilah." oslovil ji znovu a zastavil se. Co je, proč za ní nejde? Čeho se bojí? Nejistě přešlápl a snažil se donutit své tělo o pohyb. Ona pláče? Všiml si. Udělal krok vpřed. Chtěl se na ni vrhnout, povalit ji, rozbrečet se úlevou. Zatím ale jen na ni nejistě koukal, zatímco mu svaly cukaly z toho, jak mozek nevěděl, co má vlastně udělat.

Děkuju moc za akci, já si ji NESKUTEČNĚ užila a klidně bych si ji střihla znovu, rozehrála mě tak neskutečným způsobem, že mě to ještě ani nepřešlo :D :D :D
Odměny si rozvrhnu později kvůli přicházející nové postavě a kvůli tomu, že nemám páru co je magie Mimík :D :P Proto bych ráda hodila aspoň zpětnou vazbu.

V prvé řadě chci uvést na pravou míru, že ačkoliv budu mít fakt hodně připomínek, akce mě bavila a fakt doufám, že s experimentováním nepřestanete. Bylo to boží, samotný průběh byl strašně moc motivující a pomohlo mi to si rozjet char - což je asi dost vidět. :D

A teď teda ty připomínky.
Chci začít asi něčím, co vadilo více méně všem. Rozdělení při týmované. Ano, obecně by mělo platit, že náhodné rozdělení je úplně ok, ale ukázalo se, že není. Lidi jsou různě aktivní či neaktivní, někteří zjistili, že nemají dost času a byli ve dvojici s někým, kdo byl nahypenej a připravenej bořit rekordy. Z fleku mě napadají jména jako Vento, Varja nebo Seilah. Seiku to utlumilo a nebyla nakonec aktivní vůbec, Varja zoufalstvím málem prohodila počítač oknem a Vento naštěstí získala možnost nakonec týmovku splnit. Proč ale byla jediná? Jasně, chápu, byla asi hlasitější než jiní, ale popravdě si myslím, že si toho tlapky měly všimnout. Vím, není snadný všechno uhlídat, ale tohle mi bylo fakt hrozně líto... A paradoxně souhlasím s tím, že body navíc jenom pro mě nebyly úplně fér. :D Ano, byla jsem asi jediná, kdo byl schopný vše splnit naprosto bez problému, ale možná by příště bylo fajn třeba rozdělit úkoly. Jedna osoba by dělala s Ventem lov, druhá souboj a třetí výšlap? Mě to v tu chvíli vůbec nenapadlo, hrozně se omlouvám, mám to v hlavě až teď, když to píšu. Takhle by se totiž možnosti rozlezly na 3 lidi :) A pokud by se 3 nenašli, tak by to připadlo prostě té jedné aktivní osobě :D Nedat dotyčnému nic je blbost, ony ty týmové výzvy jsou fakt hodně náročné, není sranda splnit tolik podmínek ve dvou. I když to byla zábava, měla jsem nervy na dranc.

Další výtka se týká rozložení výzev a možnosti pro vlčata a hráče s jedním charakterem. Není jednoduché zakomponovat vlčata, to opravdu ne, tam plně chápu, proč to nešlo. Ale možná by to chtělo speciální malé týmovky a malé úkoly pro vlčata? Je to hodně práce, ale bylo mi líto těch, co mají jeden char a je to zrovna vlče - třeba Kiana. Je to prostě takové blbé no. Taky lidi co mají jeden char obecně jsou hodně penalizovaní. Kdo má dva dospělé vlky, mohl splnit dvě týmovky, napsat 2x víc příspěvků a splnit 2x Stařešinu a jeho úkoly. Kdyby se mu sekl jeden char, druhý by mohl pokračovat atd. Podle mě by nebylo od věci buď omezit všechny v počtu na osobu jako hráče, nebo rozdělit výsledky na "jeden char" a "dva chary". Třeba. Jo, je vtipný že to říkám zrovna já jako vítěz, ale ono opravdu kdyby se někdo z těch, co mají dvě postavy kousnul a jel stejný bomby jako já, neměla bych šanci. Vůbec. Jakože fyzicky by to nebylo možné dohnat. Což je na nic, nás s jedním charakterem je víc (já mám teda ještě vlče, ale víte jak to myslím). Chce to nějak pořešit, mohlo by to pak zamávat s výsledky a je to HODNĚ demotivující.

Za další odměny. Měnit na poslední chvíli odměny je blbost. Když jste ještě nevěděly co dáte nebo nedáte, neměly jste je zveřejňovat. Takhle je člověk akorát zklamaný, že si něco předpřipravil a teď z toho nic nedostane. Navíc odměn před tím bylo víc, teď jich je výrazně méně a jsou méně zajímavé. Kdyby bylo aspoň stejně, ale změnily se ceny (třeba zpřísnily), tak to úplně pochopím. Ale úplně vyškrtnout celkem velkou část a změnit podmínky čerpání té zajímavé? No nic moc. Já jsem vyhrála bombastický ceny automaticky jako hlavní výhru. Co lidi kteří neměli dost a nic nevyhráli? Ti mají méně bodů žejo a není tam doslova nic zajímavého pro ně. Jsou tam buď jen hrozně drahé a super, nebo hrozně levné a o ničem ceny. Žádná střední cesta. Nic speciálního, co by člověk nakombinoval. Je to veliká letní akce, člověk nepředpokládá, že ho ceny zklamou. :D A víte co je nejhorší? možná by nebyly zklamáním, kdybychom neviděli ty ceny co byly předtím. To porovnání zkazilo tu radost a překvápko. Pokud si nejste na začátku akce jisté, prostě ty odměny nezveřejňujte. Fakt je to úplně v pohodě a ok, překvápka má rád skoro každý. Není nic horšího než mít srovnání s něčím "lepším". Je to zbytečná emoční helikoptéra. :D

Taky souhlasím s tím, že akce týmovka a akce Stařešina by líp vypadaly jako oddělené akce. Není to špatně, že byly dohromady, ale umím si představit, že by byla pecka vzít každou tuhle část a roztáhnout ji na velkou akci. Určitě by z toho bylo něco děsně super.

Suma sumárum, děkuji za vaši dřinu, byla to parádní jízda a fakt mě bavilo honit fretkománii. :D :D :D Mám děsnou radost že se mi povedlo udržet 5 příspěvků denně, nehledě na cokoliv. Ale pár lidí mě určitě za to chtělo zabít (omlouvám se). xD Budu se těšit na vaše další výmysly, ať budou jakékoliv.

Vše ok, díky za milou akcičku
Prosím pro Yggdrasila květiny, díky

Přidáno

//Třešňový háj

Zase tady? Inu, nevábné místo, nicméně vcelku adekvátní. Sice to tu páchne jako 100 let stará mrtvola a jeden by si tu zlomil hnátu zaseklou v bažině, ale pořád celkem... přijatelné. Konec konců žilo to tu ptačím životem. Sice už to skomíralo jak se pomalu ale jistě blížilo poledne, ale i tak místní opeřenci hodovali na hmyzu, kterého tu bylo požehnaně. Zastavil se u místa, kde nedávno zahučel do bažiny, a nebýt toho černého vlka, asi by tam i zůstal. Představil se mu vůbec? Neznělo jeho jméno trochu jako krákání havrana? Těžko říct, možná si to jen špatně pamatuje. Ačkoliv s bažinou neměl zrovna nejlepší zkušenosti, chladila ho příjemně do tlapek. Vysoké, mohutné stromy vytvářely stín, ale i trochu klaustrofobní pocity. V kombinaci s nebezpečím všudypřítomného bahna a smrduté vody to bylo teda vážně něco. Proč že sem vlastně lezl? Neměl by raději odejít?

//Hadí ocas

Jaká ironie, že tiché, hutné a depresivní místo obtéká krásný třešňový sad. Hned se mu zvedla nálada! Třešně sice už dávno odkvetly a plody opadaly, nicméně stále hezky voněly. Vosy a sršně ho však od ochutnání úspěšně odrazovaly. Už začínal cítit menší hlad. Vzedmula se v něm vlna úzkosti. Bylo mu tak dobře sytému, že mu pocit hladu způsobil nepříjemný proces obsahující střídání strachu, obav i zklamání. Jistěže nemohl být nadosmrti sytý, jíst musí tak či tak. Ale rozhodně by byl rád, kdyby příjemný pocit plnosti trval aspoň o trochu déle.

//Maharské močály

//Šakalí mýtina přes esíčka

Rychle se zdejchnul z šakalího hemženiště přes esíčka řeky. Byl rád, že je fuč a že je na místě, které zná, jen by byl asi mnohem radši, kdyby to nebylo zrovna tohle depresivní území. Jasně, trápil ho splín, ale rozhodně se nepotřeboval v něm topit a podporovat svůj smutek v "dobré" práci. Ačkoliv měl rád známá místa, bude velmi rád, až odsud vypadne. Rozhodl se po okolí, ujistil se, že mu nic nehrozí, jako kdyby sem někdo dobrovolně lezl za jiným účelem, než je sebevražda, a vzal to přímo skrz území do pryč.

//Třešňový sad

//Tulipánová louka

Krása střídá nádheru, až na to, že z pachu tlejících květin a vlhké trávy se stal pach nebezpečí. Byli tu šakali. Hodně šakalů. Cítil je všude a mnohem intenzivněji, než v případě té malé, neškodné kojotí rodinky nedaleko. Tohle byla celá masa zvířat, kteří tu mají své nory, chodí sem lovit a mají to tu jako svůj prazvláštní setkávací plácek. A Siku se rozhodně setkání účastnit nebude. Sice v nejbližším okolí nikdo nebyl, ale riskovat to nechtěl. Neměl náladu na zbytečné šarvátky se vzdálenými příbuznými, se kterými není ani kloudná řeč.

//Hadí ocas přes esíčka

//Zarostlý les přes Esíčka

Vzdaloval se od vlčí rodinky víc a víc, až dorazil na louku plnou odkvetlých tulipánů. Okvětní lístky a lodyhy se válely na zemi a uhnívaly. Byla to taková dekadentní krása, která se právě teď k Sikuovu rozpoložení náramně hodila. Svět byl krásný, ale každou chvíli v něm něco hnije a potřebuje uklidit. A právě teď Siku potřebuje uklidit hned několik věcí. A čím ale začít? A jak s tím začít? Věděl, že napravit chyby bude těžké, ale že nebude vědět ani jak začít? Potupa. S tím nepočítal. Možná je to ta jeho zbabělost.

//Šakalí mýtina

//Kaskády přes Východní hvozd

Ještě vcelku promočený se vyřítil z hvozdu, prošel několika skalinami a objevil se v dalším lese. Tenhle byl hluboký, zarostlý, docela špatně prostupný. Našlo se pár cestiček, které se daly nějak projít, ale nešlo o žádný komfort. Zvěř tu voněla jen okrajově, takže zjevně není jediný, kdo si myslí, že v tomhle stromořadí se nedá pořádně chodit. Po nějaké notné chvíli, kdy se na prodírání houštinou nějak navykl, ucítil poblíž několik vlků. Nasál vzduch do čumáku a zjistil, že některé pachy patří mláďatům. Pousmál se. Vůně vlčat byla tak odlišná od dospělých vlků. Tak čerstvá a plná nostalgie z doby, kdy byl malý a opečovávaný. Nicméně věděl, že se tu dlouho zdržet nesmí. Pokud jde o celou rodinu vlků, rodiče mu jistě vypráší kožich. Raději se zdejchne někam do bezpečí.

//Tulipánová louka přes Esíčka

//Orlí skály přes Východní hvozd

Slunce stoupalo pomalu na obzor a na zem se skláněla mlha s ranní rosou. Sikuovi ale přišlo, že kromě jemňoučké ranní mlhy je tu ještě něco. Zdálo se, že lehce mrholí. Zaklonil hlavu vzad a nechal na svou tvář kapat droboučké kapičky příjemného deště. Byl slabý, kapky malé a teplota klesla na mnohem snesitelnější, než byla v minulých dnech. Vlastně obecně byl krásný začátek dne. Po smutném, ale krásném setkání s polární září minulou noc, se mu trochu ulevilo. Tíha ze srdce opadla a on byl připravený čelit zítřkům.
Namočil se v kaskádách a šel dál svou cestou.

//Zarostlý les přes východní hvozd

88

VLA FRETKOMÁNIE 5/5 (310) - splněno

//Kojotí břeh přes Východní hvozd

Podivná a krajně nepříjemná setkání Siku neměl v oblibě, ale tohle se jednoznačně řadilo mezi ty klidnější a úspěšnější. Vesměs se jen on a kojoti vylekali a šli si každý po svým. Teda... Siku dobrovolně odešel z jejich odpočívacího místa, abychom to nazvali pravým jménem. Ale jemu to nevadilo, stejně se nechtěl zdržet. Měl v plánu obhlídnout tyhle zajímavé skály. Nicméně jak měl radost, tak ji hned vystřídalo další nemilé překvapení. A tentokrát nemilé skutečně bylo. Přímo před ním proběhla pěkně ryšavá liška, zastavila se a zaprskala. Siku se naježil. Tohle teda ne, aby si na něj dovolovala tahle potvora! Nicméně když se liška natáhla a naježila se dle Sikuova příkladu, vlk jen sklopil uši a zakňučel. Z lišek měl neskutečnou hrůzu. Naštěstí ani tahle se nechystala na žádnou nekalost. Otočila se, zamávala svým dlouhatánským huňatým ocasem a zmizela ve skalní puklině. Tady se zdržovat nebude.

//Kaskády přes Východní hvozd

VLA FRETKOMÁNIE 4/5 (309)

//Zrcadlové hory

Krásnou prohlídku jeskyní zakončil nakonec úplným sejitím z hornaté oblasti a zahučením do vysoké trávy. Na první počuch poznal, že tu žije rodinka kojotů. Než však stihl jakkoliv zareagovat, třeba odchodem, vykoukly na něj zpoza travin a keřů něčí oči. A další. A další. A taky pár menších a ještě menších. Zhrozeně natáhl uši a přemýšlel, co má teď dělat. V křovinách to zašustilo a ven vylezlo několik kojotů, kteří měli stejně překvapený výraz, jako on. Zjevně je vyrušil u odpočinku. "P-pardon, nechci rušit." omluvil se vychovaně a nasucho polknul. Dobře si pamatoval, že docela nedávno kojota sežral. Tihle však na něj nereagovali nijak negativně, spíš jen mlčeli a pohledem ho prosili, ať už konečně vypadne. A tak vypadnul.

//Orlí skály přes Východní hvozd

VLA FRETKOMÁNIE 3/5 (308)

//Zrcadlové jeskyně

Po exkurzi ve spletité títi jeskynního komplexu pod sopkou se Siku rozhodl jít dál směrem, kde to určitě ještě neprozkoumal. Zdejší končiny jsou pro něj jako stvořené, je tu klid, hory, větší chládek a bujará vegetace. Je to přesně takové místo, o jaké by byla jistě pořádná řežba, nicméně o to Siku stejně nestojí, že ano. Nene kdepak, Siku je mírumilovný vlk, takže se bude akorát kochat, pít ze zdejších jezírek, válet se ve vřesu, nakukovat do jeskyň a příhodně také odejde, když se jeho zvědavost pořádně zasytí.

//Kojotí břeh

VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (307)

//Sopka

Toulání se v okolí sopky přineslo překvapivé plody a to v podobě překrásných jeskynních komplexů, které se zdály být roztahané snad pod celou Gallireou. Hned jak vstoupil dovnitř, nestačil se vdivit. Byla to učiněná nádhera! Po stěnách se plazily a stékaly krápníkové jevy, všude bylo nesčetně tůněk, říček a jezírek plné křišťálové vody. Vypadalo to jako kdyby jeskyně disponovala nekonečným množstvím zrcadel. Opravdu unikátní skvost. Sikua hned napadlo, že by nebyl rád, kdyby se ve zdejších prostorách ztratil. Přesto tomu dal alespoň chvíli a prohlédl si několik chodeb. Brzy však místo opustil. Musím se sem vrátit ve dne. Pomyslel si svědomitě a kráčel dál.

//Zrcadlové hory