Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Rozdrásané údolí přes tětivový potok

Přišel k pláži, kde se nacházely překrásné kamínky. byla jich... spousta. Leskly se, třpytily, byly hladké, průhledné, blýskavé i matné. Všechny možné. A Sikua nezajímal žádný z nich. Proč odešla? To nemohla nic říct? Jen se zdejchla... Možná by jindy uvažoval spíš o tom, že se jí muselo něco stát, ale dneska to nebylo. Byl hořký, smutný a s bolavým srdcem. Je to karma? Daň za to, že jsem opustil Ivara? Že jsem ho tam nechal a srabácky utekl? Možná ho Seilah potkala, on jí o tom řekl a teď ho za něj potrestala? V takovém případě si to naprosto zasloužím. Debata v jeho hlavě se začínala vymykat kontrole. Opět se stočila k sebemrskačství a sebenenávisti. Jako vždy. Siku byl obecně tak trochu hromádka neštěstí, vždy ze všeho vinil sebe. Měl pocit, že si všechna ta příkoří zaslouží. Hluboce si povzdechl a sklonil čenich ke kamínkům. Prohrábl je čenichem, ale objevil jen více a více kamínků. Žádné mušle. Pomyslel si. Nechtěl se otáčet vzad, co kdyby tam vidět posměvačnou tvář Seilah a Ivara? To by mu definitivně zlomilo srdce. Pokud tedy už zlomené není.

//Lachtaní pláž

//Mathae jih přes Ranský les

Kráčel známým údolím, které by komukoliv jinému přišlo nehezké a tíživé, ale pro Sikua to byl domov. Měl radost ze svého místa, měl radost, že tu může být a měl radost i z tohoto okolí, které mu připomínalo, že se má kam vracet. Měl bych Seilah ukázat les. Vážně bych měl. Zhluboka se nadechl, otočil se a... pusto. Zavál studený vítr a Sikuovi se naskytl pohled na zcela pusté údolí. Seilah zmizela. Výraz mu povadl a z tlamy se vydralo tiché zakňučení. Osaměl. Zase. Věděl, že se Seilah nic nestalo, že se jen rozdělili. Ale bylo to tíživé a smutné zjištění. Možná už nechtěla se mnou cestovat. Pomyslel si zkroušeně a z oka mu utekla osamělá slza. Otočil se k původnímu směru cesty a vydal se dál. Najednou ho nic netěšilo.

//Kamíková pláž přes tětivový potok

//Mušličková pláž přes Deltu

Siku Seilah obešel, zhodnotil pohledem a zastavil se přímo před ní. "Připadáš." pokýval hlavou rozhodně s vážným výrazem. Ale jen do doby neš se musel zasmát. Konečně se vraceli do podobné roviny jako kdysi. Užasla nad počtem pláží ve zdejších končinách. "A ještě nás jich pár čeká." zamával ocasem nadšeně. Jedna z nich je totiž velmi blízko lesa, ve kterém se nyní usídlil. Ale to jí ještě neříkal. Nebyl správný čas a bylo to ještě poměrně daleko. Svými toulky po Galliree ji má docela dobře zmapovanou.
Po řádné koupačce a po posbírání mušliček se Siku šel hned pochlubit své kamarádce úlovkem. Byla to chaotická hromádka všelijakých mušlí. Kulaté, ploché, hřebinkové, s legračním tvarem. "Je jich tu spousta." usmál se vesele. "Ale asi je tu všechny nechám. Jsou příšerně slané." ušklíbl se. Přestože ho panický strach z pláží již opustil, slaná pachuť mu vracela vzpomínky, které by raději pohřbil.
Cestovali dál a napojili se na známou řeku, které místní říkali Mathae. "Zajímalo by mě, kde se všechny ty názvy území vzaly." pronesl myšlenku nahlas. "Víš co myslím. Kdo je pojmenoval a jak to, že se to tak uchytilo? Třeba tadyta řeka Mathae. Myslíš, že to byli původní vlci, kdo tomu dal název?" Tahle otázka ho zajímala. A asi se po odpovědi bude vlažně pídit.

//Rozdrásané údolí přes Ranský les

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

-> Mušličková pláž (přes Magický palouk)

Teorie o dvojčeti zněla velmi přesvědčivě. "Hustý! Možná máš pravdu! Je totiž hodně divné, jak mají někteří samé dobré zkušenosti a druzí ho proklínají." pokýval hlavou. Seilah vypadala celkem potěšeně z jeho malého dárečku. Spokojeně střihl ušima a uculil se. Měl radost. Na chvíli se zděsil, že se urazila, ale naštěstí rychle dala najevo, že si dělá legraci. Zasmál se, i když to byl mnohem tišší a kratší smích. "Co je na oblázcích špatného? Jsou hladké, hezké a mají hezkou barvu." vysvětlil, zatímco mu ocas běhal tam a zpět. Emoce opravdu schovávat neuměl. A ani nechtěl. K čemu? Měl se snad stydět za radost? Smutek? Strach? Byl jaký byl. Páni... od kdy o sobě mluvím takto? Pomyslel si překvapeně.
Velmi brzy přišli na další pláž. Tady už dříve byl. Věděl, že tu touhle dobou jistě najde mušličky. A skutečně! "Jééé, hele koukej! Konečně mušle!" zvolal a hrnul se přímo k nim. Vzal jich pár do tlamy, ale velmi brzy zjistil, že ho nepříjemně pálí jejich slaný povrch do jazyku. Položil je proto na hromádku do písku a jakmile byli oba připravení jít dál, pokračovali v cestě.

//Mathae jih přes Deltu

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Tajemná louka

Stáhl uši. Nevěděl, jestli studem či nepříjemnou vzpomínkou. "No... nejdřív byl fajn. Byla to zábava, jen jsme tak blbli, plnil jsem legrační úkoly a pomohl mi poznat magie, které ovládám. Ale... pak jsem na něj narazil v Tajze, kde si ze mě udělal dobrý den. Zranil jsem si nohu a jemu to přišlo legrační. Od té doby dělám co můžu, abych se mu vyhnul." vyklopil celou pointu jeho nevraživosti vůči Stařešinovi.
Byl teď po té situaci s mlhou celý vláčný. Byl rád, že šla Seilah vedle něj a moc se nevzdalovala. Co kdyby je zas něco rozdělilo? To teda ne! Ale jak došli na další pláž, odpojil se a hledal pod sebou mušličky. Tady opět žádné neviděl, ale zato tu byla velká spousta krásných oblázků. Jeden ho obzvlášť zaujal. Byl modrý, možná trochu do fialova. Moc hezká barva. Taková svěží, ale jemná. Vzal oblázek do tlamy a přinesl ho k Seilah, aby se pochlubil. "Nějak mi tě připomíná." zavrtěl ocasem jako malé štěně. Jako malé, obrovské, chlupaté a dávno dospělé štěně. Chvilku blbli na pláži, Siku předpokládal, že se Seika bude chtít zase trochu schladit. Tentokrát si Siku namočil nohy přibližně do půlky. Slaná voda v něm vyvolávala trochu nejistoty a divných flashbaků. Ale jinak to bylo moc fajn. Brzy se odebrali dál. Gall měla ještě spoustu pláží!

//Mušličková pláž přes Magický palouk

4. Napsat post se strašidelnou tématikou (na min. 400 slov) a odeslat ho přesně o půlnoci.

//Ježčí plácek přes staré meandry

Bolest tlapky poměrně rychle utichla a Siku se vrátil zpět ke konverzaci. Zjevně aby na bolístku zapomněl úplně. "Tys ho taky potkala?" zeptal se překvapeně. "A... bylo všechno ok? Nebyl divný, nenutil tě dělat nebezpečné věci... nevysmíval se ti nebo tak?" jeho otázky byly podezřele konkrétní, bylo jasné, že měli ti dva poněkud rozdílnou zkušenost se starým vlkem. Inu, zášť sice odezněla, ale opatrnost nikoliv. Jestli ho znovu někdy potká, dá si sakra pozor. Jak tak šli spolu mlčky, nad loukou se zvedl podivný opar. Byl večer, oblohu prozařovaly rudé červánky a vlhkost vzduchu a chlad vytvořily hustou večerní mlhu. Za normálních okolností by si to Siku užíval, ale nějak se necítil úplně v pohodě. Zdálo se mu to... podezřelé. "Měli bychom si pohnout, ať se neztratíme." poznamenal Siku, ale... odpověď nepřišla. "Seilah?" zastavil se a rozhlédl kolem. Mlha však byla natolik hustá a nepropustná, že vůbec nic neviděl. "Seilah!" zavolal do ticha a pokusil se nacítit na svou kamarádku. Poslední dobou se mu dařilo vysledovat přítomnost vlků podle jejich emocí. Nevěděl jak přesně to funguje, ale... za normálních okolností to fungovalo. Zavřel oči a zaměřil se na cokoliv, co mohlo připomínat pocity. Strach, radost, zmatení... Cokoliv. Jenže bůh ví proč vůbec nic necítil. Jakoby zdejší místo blokovalo každičkou snahu o napojení se na jiného vlka. Siku začal pociťovat stoupající paniku. "Seikah, to není vtipný! Kde jsi?!"
Chvíli pobíhal zmateně kolem, než se mlha začala jako zázrakem vzdalovat a řídnout. V tu chvíli si všiml hnědavého kožichu. Málem se radostí rozbrečel. "Díky bohu! Bál jsem se, že jsem tě zase ztratil." škytnul v záplavě úlevy a děsu. "Pojďme prosím pryč." pípnul tiše a rovnou ji směroval z téhle divné louky co nejdál.

//Slunečná pláž

5. V ježčím hájku šlápnout na ježka.

//Popelavá pláž přes Konec světa

Samozřejmá otázka, která ho zastihla nepřipraveného. Nojo, kdo že je ten Stařešina? To ani Siku nevěděl. Už ani nevěděl jaký má z něho pocit, on prostě jenom... byl. "Já vlastně nevím." přiznal zamyšleně. "Potkal jsem ho hodněkrát na svých cestách Gallireou. A vždy byl někde dřív než já! Jako kdyby měl nějaký portál, kterým se dostával všude možně bez většího úsilí. Je teda hodně starý, vypadá tak, dokonce na něj rostou houby." zamračil se. Až teď mu došlo, jak bizarní ten vlk byl. "Nevím moc co si o něm myslet. Nejprv s ním byla zábava, ale pak..." povzdechl si. Neměl už ani chuť se na něj zlobit. Bude bohatě stačit, když už ho znovu nepotká.
Jak tak zamyšleně kráčel dál, nevšiml si zbloudilého ježka v trávě. Na Sikuovu obranu, trs trávy, ve kterém si hověl, byl překvapivě dobrou skrýší. "Jau! Kruci zatracený bodliny." ulevil si Siku bolestně. Naštěstí to vypadalo, že mu v tlapce nezůstala žádná bodlina, ale i tak to pořádně bolelo. Ježek se rozespale zvedl, zaprskal a nasupeně odešel si jít schrupnout někam jinam. "Promiň, já nechtěl."b houknul směrem k ježkovi. "Pláže teď najednou zní jako skvělý nápad." odpověděl se slzou bolesti na krajíčku. Vypadá to, že ho nemilý zážitek v Limbu už neovlivňuje tolik, co dřív. Jinak by se na žádnou pláž ani nepodíval.

//Tajemná louka přes Staré Meandry

5/10 Říjen - Tomáš

Siku sebou podvědomě škubnul. Už si byl jistý - s tímhle vlkem něco je. Ajaj, je v pohodě? Narodil se tak? Nepřiotrávil se? Pomyslel si starostlivě. Jakoby se vrátil do dětství a viděl před sebou zdejší verzi malé sestry. Ohhh, takže i takoví vlci ve zdejších končinách dokážou přežíš? To je skvělá zpráva! Kéž by se mnou Sesi mluvila, udělalo by jí to radost. Co naplat, není šance, aby se věci vrátily do starých kolejí. Ale aspoň je nyní přesvědčen, že na Galliree jde prakticky všechno. Dodalo mu to trochu odvahy. Nicméně nebyl si jistý, jak mluvit konkrétně s tímhle vlkem. Honza, jo? Zvláštní jméno. Ale asi to sedí, takový hloupý Honza. Vlk mlel páté přes deváté, přihodil vtipnou storku o borůvkách a najednou prohlásil, že mu zdejší říkají hloupý Honza. Siku se zarazil. Náhoda? Přišlo mu to trochu... podivné. "Vážně ti tak říkají?" zamračil se. Něco tu smrdělo. Choval se divně. Ne hloupě, divně. Dělá si z tebe prdel. Nojo, ten aby se neozval. Ale... co když má pravdu. Dávalo by to smysl. Ale to se mi nelíbí. Trochu ho to rozesmutnilo. Byl snad vlkům pro smích. Byl dobrej jenom na to, aby si z něj ostatní tropily šoufky? Nabubřele se od vlka odvrátil. "Nojo, ty hloupej Honzo. Sedí ti to." zabručel nespokojeně a rozhodl se raději odejít. To jsem si mohl myslet. Se divíš? Jsi vlkům pro smích. "Vím, nemusíš mi to ještě omlacovat o hlavu, Protivo." odpověděl mu omylem nahlas. V koutku hlavy slyšel nesrozumitelné mumlání a skřeky Blábola. Bolela ho hlava.

<<< Popelavá pláž přes Konec světa

Seilah se ve vodě pořádně vyřádila. Sice měl chvílemi pocit, že se spíš topí než plave, ale asi za to spíš může jeho neurotický pocit z potápění. Ale tak, hlavně že ona se bavila. Jakmile vylezla a ohodila ho vodou, jal se odpovídat na otázky, které vyšuměly v oceánu. "Jo, no... vlastně mi řekl Stařešina že umím ovládat dvě magie. Divný vlk... strašně starý, ale asi ovládá mocné čáry. Ještě teď mi běhá mráz po zádech." oklepal se, aby ten pocit shodil, a ošplíchl u toho Seilah zpátky. "Ale asi bych na to sám nikdy nepřišel." přiznal. "Ne, bohužel žádné mušle tam nebyly. Tak snad příště." povzdechl si zklamaně, když se zvesela optala. Bok po boku prošli les plný eukalyptů, aby zamířili ke známé planině, kde se většinu roku nachází velká spousta ježků. Ale teď na podzim budou nejspíš všichni už spát.

>>> Ježčí plácek

3/10 Říjen - Tomáš
2. Mluvit s vlkem, kterého nezná, o Životě a Smrti. (doslova, ne filozofické žvásty :D ) 2/2

Siku se zarazil a překvapeně na vlka koukal. Byl... divný. Začínal mít z něj špatný pocit. Že by opravdu nevěděl, kdo jsou Bohové? To je blbost, ne? Na moment se zamračil, ne na vlka, ale spíš nechápavostí. "N-no, to jsou mocné bytosti." vysvětlil a neměl se moc k tomu to více rozvést. Pokud neví, kdo jsou Bohové, jak by mu mohl pomoci? Dozajista Život ani Smrt nezná a pokud ano, tak si to neuvědomuje. V obou případech je mu to dost k ničemu a akorát tím jeho zdržuje a sebe znervózňuje. No a co teď? Asi nic. Už už se chtěl omluvit za obtěžování a rozloučit se, ale vlk pokračoval. Šedý se otřásl. "J-jasně, máš asi pravdu. Moje chyba. Život je jeden a Smrt..." nepokračoval, udělalo se mu nevolno. Není daleko od pravdy, už několik vlků mi říkalo, že je Smrt nebezpečná. "Takže jsi neslyšel o nějaké entitě žijící na Galliree, která umí naučit kouzlo nebo obarvit kožich?" naklonil hlavu na stranu. Zkusil volit trochu jinou taktiku. Třeba se chybí popisem? Ale je možné že nic takového nepotkal. Zato mu řekl své jméno. Bylo to milé, Siku si sám ani neuvědomil, že se vůbec nepředstavil. Pousmál se.
"Moc mě těší. Já jsem Siku." prozradil cizinci i své jméno. Vypadá jako hodný vlk. Sice trochu přihlouplý, ale moc fajn. Pomyslel si. Trochu mu jeho chováním připomněl sestru v době, kdy byli hodně mladá a sestra trpěla oligofrenií. Chybí mi. Prolétlo mu hlavou. Sám však nevěděl, jestli mu chybí sestra, nebo doba, kdy byla sestra rozumově chudší, ale šťastná.

Bonus počasí

Ke spokojenosti měl daleko, i když se vesměs dneska nic zvláštního nedělo. Možná proto byl tak rozmrzelý? Protože se nudil? Nebo jsi konečně přišel na to, že cokoliv děláš, nemá smysl. Rýpnul si Protiva. Zabolela ho zase hlava. Poslední dobou vždy, když slyší Protivu nebo Blábola, bolí ho hlava. Možná je jen... unavený. Jak tak šel, narazil na vzrostlý javor. Měl nádherné listí! Konečně tu byl podzim, na to přece tak dlouho čekal. A když je tady, neužívá si. Je jen mrzutý. To nezní jako já. Pomyslel si. Napadla ho skvělá věc. Vystřelil jako neřízená střela. Chtěl mít dobrou náladu a když ji nemá automaticky, tak si ji zajistí.
Čumákem a packama shrabával listí a válel je na sebe na jedno místo. Pomocí magie si hodně pomáhal, strkal kupky listí k sobě. Když byl se svým výsledkem spokojený, řádně si ho prohlédl. Byla to řádná kupa listí. Pomalu vyšší než je on sám! Zacouval, máchl ocasem a vystřelil. Vletěl do kupky a řádně se v ní vyválel. Listí létalo na všechny strany a čím víc sebou mrskal a skákal, tím víc listí lítalo. Spokojeně nasál vůni podzimu. A přece je krásně.

2/10 Říjen - Tomáš
2. Mluvit s vlkem, kterého nezná, o Životě a Smrti. (doslova, ne filozofické žvásty :D ) 1/2

Byl překvapený cizincovou bezprostředností. Prostě k němu nakráčel a spustil konverzaci. Sikua to potěšilo, rozkinklal se mu ocas úlevou. Další milý vlk. To beru! Pomyslel si spokojeně a vyloudil plachý úsměv. "A-ahoj." koktnul, musel si odkašlat, aby mu hlas pořád nemizel. Nicméně první co, tak spustil o jeho jizvách. Překvapeně se podíval na své tlapy a došlo mu, že valná část těch jizev se objevila jeho nešikovností. "Ehhh, vlastně jo." odpověděl nejistě a došlo mu, že nad tím nikdy takhle nepřemýšlel. "Něco je z lovu, něco ze setkání se zvířaty." A něco jsem získal po smrti. Napadlo ho, ale neřekl to nahlas. Určitě by si o něm myslel že je blázen. Nicméně... vypadal, že je zdejší. Nebo alespoň věděl že se nemusí obávat ho na první dobrou oslovit. Takže minimálně musí znát zdejší vlky. Třeba zná ty pověstné sourozence Život a Smrt. "Ehm, asi to bude znít zvláštně, ale... prostě se rovnou zeptám. Víš něco o zdejších bozích? Říkají jim Život a Smrt. Slýchám o nich čím dál častěji, ale... no... nic konkrétního. Opravdu doufal, že bude něco vědět. Trochu se ale zdálo, že je vlk trochu jednodušší.

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. 1/5

<<<Zpěvné věže přes Konec světa

Nepokoušela? Zajímavé. Nevěděla možná jak na to. Nebo na to nepřišel čas? Žít se dá i bez magie, to je pravda. Usmál se nad jejím překvapením. On sám to do teď pořádně nevstřebal. "Už to tak bude. Umím vytvořit iluzi a pohybovat předměty." pochlubil se stydlivě a sklopil hlavu, jakoby snad čekal něco špatného. Otázka o Životu a Smrti ho znejistěla. "To nevím." přiznal. "Poznal jsem pár vlků, ale... upřímně nevím, jestli někdo z nich byl... Bůh." upřímně ho celá tahle situace hodně mátla. Někdy za nimi ale zajde. Možná. Když nebude srab.
Smutně se usmál. Téma smrti bylo stále takové... bolestivé. Nebylo snadné to všechno přejít a jen... existovat. Seilah svižně změnila téma a Siku se nechal odmanipulovat k prosté konverzaci o prostředí. Překvapilo ho, že tu ještě nebyla. "Je to tu krásné. Poblíž jsem potkal v jeskyni bílého vlka, co měl moc rád květiny. Byl tak zvláštně... nádherný." zarazil se nad tím popisem a zarděl se. Ani neví jak se jmenuje. Ale vypadal opravdu nadpozemsky. Jeho pozornost upoutal temně černý písek a širá pláž. Nebylo tu takové vedro jako v létě. Ale stále to byla pláž. Lehce se otřásl a zahnal nepříjemné myšlenky. Raději zabořil packy do písku. Zdalipak jsou tu nějaké mušle. Pomyslel si a jal se je hledat. Rozryl černo černý písek a otočil se na Seilah. "Myslíš že jsou tady mušle?" zeptal se nadšeně. Moc se mu líbily! Nicméně když ani po notné době žádné nenašel, nechal to být. Však je třeba najde jinde a jindy.

>>>(přes Konec světa) Eucalyptový les

1/10 Říjen - Tomáš

Měl radost. Měl opravdu radost. Seilah byla živá, usídlil se v lese, potkal pár milých vlků, kteří mu řekli spoustu nových informací. Ale přece... přece byl zmatený. Kdo jsou teda ti bohové Život a Smrt? co si mám pod tím představit? Pomyslel si zmateně. Bylo na něm jasně vidět, že usilovně přemýšlí. A že to přemýšlení řádně bolelo! Ale co naplat, holt byl zvědavý. Vždycky tomu tak bylo. Vždy chtěl vědět víc a víc. Jen tak. Ne pro moc, ne pro slávu, ne pro výhodu. Jenom tak. Chtěl vše vědět jenom tak.
Poměrně rychle natrefil v tuto denní dobu na vlka. Zarazil se. Sakra nemůžeš pořád být tak ustrašený. Je to jen vlk, tady žije velká sousta vlků. Milých vlků. Jistě bude jedním z nich. Všiml si, že má jasně nachové oči. Co je to za magii? Tohle neznal. Nebo alespoň nevěděl o tom, že by o tom cokoliv věděl. Ani tak ale neměl dost odvahy na přímou konfrontaci. A tak tam jenom tupě stál a zíral. Nutil sám sebe udělat první krok, který stále nepřicházel.

7. Přemýšlet nad tím, proč vůbec jsou na gallirei magie 2/2

<<<(přes Prstové hory) Tmavé smrřiny

Vztyčil uši a zavrtěl hlavou. "Stejně si dám radši pozor." prohlásil přesvědčeně. Ne že by jí nevěřil, jí věří. Nevěří těm houbám, co před chvílí snědli. Cesta pokračovala příjemně, měl radost, že byl zase na nohou a prozkoumává zdejší končiny. Se Seilah. Se svou nejlepší kamarádkou, o které byl dlouho přesvědčený, že je mrtvá. Život uměl být překvapivě krásný.
Vcelku ochotně se přidala k jeho myšlenkám o magiích Nepřemýšlela o tom. Proč ne? Přišlo jí to přirozené? Zbystřil, když se poměrně pochybovačně vyjádřila o své neobjevené magii. "Ty jsi ještě svou magii nepoužila?" zeptal se překvapeně. A když na ni tak koukal, ani jí se nezbarvily oči. Tak jako jemu. Oba měli oči barvy surového jantaru. Barva vlčat. On byl ale přesvědčený o tom, že ona nebude stejně zoufalý případ, jakým byl Siku. "Přijdeš na ni. Vím že jo. Dokonce i já jsem dokázal použít magii. Sice až po velmi dlouhé době a s pomocí protivného Stařešiny... ale přece. Takže ty se nemáš čeho bát." strčil do ní bokem povzbudivě. "Navíc... Magie jsou prchlivé. Jakoby měly svůj vlastní rozum. Třeba ještě nepřišel tvůj čas." usmál se povzbudivě. Netušil, kde se tu magie vzaly. Proč tu jsou? Jak se tu objevily? Byly dřív magie, nebo božstva? Tolik neznámého... bylo to fascinující! Třeba mají nějaký vyšší smysl. Třeba jsou tady tak rozšířené a svobodné, protože si je zdejší vlci zasloužili. Nebo je to celé ve hvězdách... Debata na toto téma by byla doslova nekonečná. Ale Siku si všiml, že i přes svá slova to Seilah trochu trápí. Chápal ji. Taky si tím prošel. Poměrně rychle se smířil s faktem, že je asi neschopný. Narodil se postižený. A nakonec přišel sem a puf! Magie! Byly tady. Hned dvě.
Najednou cítil, že je na ni naladěný. Cítil její smutek, ale taky střízlivou logiku. Nasál pocit zmatení a lehkého smutku a z nějakého důvodu věděl, že se jí uleví. Maličko. Ale uleví. Zato jeho duše byla o trochu zatíženější. Nicméně nevadilo mu to. Dluží jí to.

>>>Popelavá pláž (přes Konec světa)