Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Říční eso přes ledovou plán

Již svobodný a zbavený tykve přišel k velkému jezeru. Byla to nádhera! Neměl ponětí, jak je možné, že si dřív téhle krásy nevšiml, ale holt jak to tak bývá, občas byl nevšímavým. Přišel k jezeru a ponořil se do něj do půlky těla. Bylo to příjemné, ten chlad, ta svěžest. Udělal velmi rychlý pohyb a dostal se pod vodu i s hlavou. Jakmile vylezl a oklepal se, zkontroloval svůj odraz ve vodě. Perfektní! Smyl ze sebe veškeré zbytky tykve, které na něm ulpěly. Byl jako nový vlk, jen teda promočený na kost. Čas vydat se na cestu.

//Sněžné hory přes ledovou plán

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 5/5

Odhodlání šedého vlka nemělo obdoby. Opravdu se do něj vlila nová vlna síly a vůle. Proč byl do teď tak pasivní? Nechápal to. A tykví na hlavě se posouval dál a dál územími a hledal rudooké stvoření, které mu celé týdny nedalo spát. Ivar byl nejpodivnější osoba, kterou kdy potkal. Hlavně proto, že ještě nikdy nepocítil tak nutkavou touhu někoho vidět. Chyběl mu. Šíleně mu chyběl. Nevěděl, jaké bude jejich příští setkání, ale bylo mu to jedno. I kdyby si neměli co říct, i kdyby ho Ivar nesnášel, i kdyby na něj už dávno zapomněl. Nezvládne čekat dál, musí vědět, na čem je. Co si o něm myslí. Zda jeho podivně silné city opětuje. Jaké city? Pravda, jaké? Co přesně cítí? Jak po něm může chtít odpověď, když ani neví, jak se zeptat? A hlavně jak může chtít najít svého osudového vlka, když má na kedlubně tenhleten nesmysl? Naštvaně pohodil hlavou, ale tykev ne a ne se nechat sundat. Jak tak sebou vrtěl a kroutil, zakopl o větvičku a zřítil se na zem. Tykev se rozprskla jako... no, jako tykev. Kusy zeleniny byly všude, no prostě učiněný masakr! "Ha... haha... to bylo snadné. Proč mě to nenapadlo dřív?" nechápal sám sebe. Ale co, byl volný! Volný a připravený potkat Ivara! Jen se musí nejdřív vykoupat.

//Safírové jezero přes ledovou pláň

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 4/5

Dobrá, tady ještě nebyl. A opravdu litoval, že sem ještě nezavítal, protože to byla nádhera. Ledové květy mu učarovaly a celá louka se nesla v přenádherném duchu severské krásy. Takovou nádheru neměli ani doma na Sibiři! A to přiznával jen s velikou nelibostí, neboť doma to miloval nejvíc na světě. Škoda že prd viděl s tou tykví na hlavě. Ale stále viděl dost na to, aby měl zase skutečnou čistou radost ze života. Tahle místa byly přesně ten důvod, proč tak miloval žít. Neočekávaná krása náhodných míst ho vždy potěšila a učarovala mu. Kéž by to tak viděla Sesi. Pomyslel si zasněně. Kéž by se mnou sem došla Seilah. Pomyslel si posmutněle. "Kéž bys tu byl se mnou, Ivare." vydechl toužebně a pocítil obrovský stesk. Měl chuť se rozeběhnout kamsi do dálky a najít ho. Nevěděl kde ani jak, ale prostě... někde. Musel přece být na některém z území, přece neodešel docela. A co by ho tu jako drželo? Siku stáhl uši. "Vůbec nic." přiznal neochotně. Ale neměl tentokrát v plánu vycouvat. Půjde ho najít!

//Říční eso přes velehory

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 3/5

//Galtavar přes VVJ

Dobře, nejde to dolů. To je blbý. Ale taky ho ještě nikdo neviděl! A to je dobrý. Začíná mít ale hlad a žízeň. To je blbý. Ale tykev pěkně voní. To je dobrý. Suma sumárum, je to pade na pade zda mu hrábne nebo ne. Nebo 30 na 70? Přeci jen už toho má dost za sebou. Ale taky to může znamenat, že toho hodně ustojí. Takže jeho příčetnost závisí na tom, zda se stane něco dobrého, nebo něco špatného. Nojooo, ale taky ne všechny dobré a špatné věci mají stejnou hodnotu a pravděpodobnost šílenství. Určitě by nebyl rád, kdyby ho takhle někdo viděl. Třeba cizinec. Ale to by ustál. Nicméně kdyby potkal Sesi, asi by mu už vážně přeskočilo. Už tak klesl v jejích očích dost nízko. Si představ že potkáš Ivara. Rejpnul si Protiva. Siku se zarazil. Zastavil. A celý se roztřásl. Zdá se, že k překonání hranice šílenství mu stačí jen pouhá zmínka, jen jednoduchá představa Ivara, jak na něj zhnuseně kouká a nevěří vlastním očím. To by nepřežil. Takže je to jasné - nejhorší nepřekonatelná věc, která se může stát, je potkat nyní Ivara.

//křišťálová louka přes sněžné velehory

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 2/5

//Dlouhá řeka přes Kopce Tary

Dýně byla dosti nepříjemná a těžká. Ale co, už si ji vydlabal, tak si ji taky ponosí. Kdokoliv ho zahlédl, musel si myslet, že tenhle vlk dočista zešílel. Ale tak co, proč by ho to mělo zajímat? Je přece alfa! Ha, alfa. To víš že jo. Siku k sebeurážení ani nepotřeboval Protivu. Ale notak, snažil se přece být pozitivnější, ne? Nemůže takhle o sobě mluvit! Ale... popravdě sám sobě nenechával moc prostoru k vlídné řeči k sobě samému. Vždyť nosil dýni! Vydlabanou, vykousanou dýni! Sotva přes ni viděl. "Ty díry jsem měl udělat větší." prohlásil sám pro sebe a pokusil se ji sundat, aby ji opravil. Ale... ono to nešlo! Dýně se zasekla. "A do háje." zhrozil se a mával hlavou do všech stran. Zelenina však ne a ne povolit. Škubal sebou jako škubánek, ale bylo mu to houby platné. Dýně zůstala jako přibitá. Má tohle být nějaké prokletí? Kdokoliv si nasadí na hlavu nesmysl s otvorama, nebude schopen si ho sundat? Ta myšlenka byla absurdní, ale pro Sikua v tuto chvíli dost reálná. Nešlo z toho vylézt!

//Sopka Fëlga’Tarátar přes VVJ

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 1/5

//Pláž odvážných přes sráz

A přesně jak kázal, tak taky dělal. Nutil sám sebe se dívat na svět růžovějšíma očima. Zatím to moc nefungovalo, ale to přijde! Tím si mysl jistý. Jak tak capkal kolem řeky, rozhodl se trochu smočit. Zamířil k vodě, ponořil packy a pořádně se napil. To bodlo. Ták, co teď ale? Je zase sám, ale na to byl zvyklý. Měl příšernou náladu, takže hledání nových známostí nepřipadalo v úvahu. Taky se dost ještě bál. Do lesa se mu vracet moc nechtělo, na to bude dost času potom. Nojo... ale co teda? Zrak mu padl na osamělou dýni, která se tam vzala bůh ví odkud. Prostě tam byla. Rostla u vody na pořádném stonku, listy ta rostlina měla větší než Siku hlavu a i ta dýně měla takovou pěknou velikost a tvar. Blížil se svátek mrtvých, jak to některé kultury slaví. Jednou mi někdo řekl, že vydlabávají dýně. Pomylel si. A jiní že je pak nosí na hlavě. Samozřejmě se hned toho nápadu ujal. Utrhnul plod, vykousal dužinu a obličej a pomocí magie si ji nasadil na hlavu. Padla jako ulitá. Snad je to pravda a jen si ze mě nedělali prču.

//přes Kopce tary S. Galtavar

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Ostružinová louka přes Sráz

Nebylo žádným překvapením, že tady Siku už v minulosti byl. Prochodil většinu Gallirei a moc dobře věděl, kde co je. Bylo spíš výjimkou, když našel nějaké neprobádané území a mohl se těšit z nových zážitků. Tentokrát to ale nebyl ten případ. Navíc se zdálo, že zjizvenec má dneska chuť se pořádně potrápit, protože tahle pláž byla tou samou, kde nedávno potkal Sesi. Kde se dozvěděl, že ho jeho milovaná sestra nenávidí. A že smečka už pravděpodobně není. Nasál do čumáku okolní slaný vzduch a vydechl. Hledat mušle tu bylo naprosto bezvýznamné, nebyla tu ani jedna. Prohrábl tlapou písečný povrch, ale našel jen klacky, kameny a suché chaluhy. Samý bordel, žádné mušle. Ani se nesnažil předstírat, že je na tom dobře. Nebyl. Jedno malé odloučení a jeho nálada je na bodě mrazu. Co se to s ním stalo? Vždyť byl vždy tak veselý, radostný, miloval život! Teď? Teď se jen utápí v sebelítosti. Dříve by při pohledu na oceán viděl nádherné mraky, kouzelnou třpytivou hladinu a nekonečné tajemství. Teď vidí akorát super příležitost pro sebevraždu. Patetické. "Sakra a dost s tím! Život je super!" zahulákal, aby se vzpamatoval. Jo! Život byl skvělý. A on musí udělat vše pro to, aby to opět viděl. Jinak se z toho nikdy nevyhrabe.

//Dlouhá řeka přes Sráz

//Lachtaní pláž přes přímořské pláně

Zdálo se mu, že tady to zná, jen to tu vypadalo... jinak. Rostly tu květiny a plodily ostružiny. Když se dobře podíval, ještě tu nějaké našel, ale byly seschlé a nevábné. Většina porostu byla ale samé popínavky, tuhá tráva a holé trní. Podzim se na louce dost podepsal. Kráčel okolím a všímal si příjemného hvízdání větru, který ševelil a hýbal pružnějšími stonky bodláků. Bylo tu pěkně. Škoda že to Siku nebyl schopný vnímat. Ten se soustředil jen na vlastní žal a čekal, až nějakým zázrakem přejde. Jenže nepřešel.

//Pláž odvážných přes Sráz

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Kamínková pláž

Známá pláž lachtanů. Smrděla v teple tak příšerně, že sem jen málokdo lezl. A jedním z těch "málokdo" je Siku. Nevšímal moc okolí, ani toho, že s podzimem se vzduch pročistil a stal příjemným. Byl tu chládek, ale ne takový, jako jinde. Vítr vál od moře, ale upřímně... nebyl tak studený, jako na jiných místech. Vlastně tu bylo moc fajn. Siku si na chvíli lehl do písku a znuděně v něm přehraboval čumákem. Frknul, až se písek rozletěl na všechny strany. Přímo před ním se objevila nádherná bílá mušle. Taková, jakou by si snad i nechal. Ta by se líbila Seilah. Napadlo ho hned. Má Ivar rád mušle? změnila se hned myšlenka v jinou. Kdybych mu ji dal... odpustí mi? Zvedl se, naštvaný sám na sebe. Cožpak Ivarovy pocity stojí jednu mrzkou mušli? Blbče! Bylo to hloupé a urážlivé. Nechal mušli ležet v písku. Třeba se bude hodit někomu jinému. Někomu, kdo od sebe neodehnal všechny blízké. Někoho, kdo není nenáviděn pro svoji neschopnost. Někoho, kdo si ji zaslouží.

//přes přímořské pláně na ostružinovou louku

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Rozdrásané údolí přes tětivový potok

Přišel k pláži, kde se nacházely překrásné kamínky. byla jich... spousta. Leskly se, třpytily, byly hladké, průhledné, blýskavé i matné. Všechny možné. A Sikua nezajímal žádný z nich. Proč odešla? To nemohla nic říct? Jen se zdejchla... Možná by jindy uvažoval spíš o tom, že se jí muselo něco stát, ale dneska to nebylo. Byl hořký, smutný a s bolavým srdcem. Je to karma? Daň za to, že jsem opustil Ivara? Že jsem ho tam nechal a srabácky utekl? Možná ho Seilah potkala, on jí o tom řekl a teď ho za něj potrestala? V takovém případě si to naprosto zasloužím. Debata v jeho hlavě se začínala vymykat kontrole. Opět se stočila k sebemrskačství a sebenenávisti. Jako vždy. Siku byl obecně tak trochu hromádka neštěstí, vždy ze všeho vinil sebe. Měl pocit, že si všechna ta příkoří zaslouží. Hluboce si povzdechl a sklonil čenich ke kamínkům. Prohrábl je čenichem, ale objevil jen více a více kamínků. Žádné mušle. Pomyslel si. Nechtěl se otáčet vzad, co kdyby tam vidět posměvačnou tvář Seilah a Ivara? To by mu definitivně zlomilo srdce. Pokud tedy už zlomené není.

//Lachtaní pláž

//Mathae jih přes Ranský les

Kráčel známým údolím, které by komukoliv jinému přišlo nehezké a tíživé, ale pro Sikua to byl domov. Měl radost ze svého místa, měl radost, že tu může být a měl radost i z tohoto okolí, které mu připomínalo, že se má kam vracet. Měl bych Seilah ukázat les. Vážně bych měl. Zhluboka se nadechl, otočil se a... pusto. Zavál studený vítr a Sikuovi se naskytl pohled na zcela pusté údolí. Seilah zmizela. Výraz mu povadl a z tlamy se vydralo tiché zakňučení. Osaměl. Zase. Věděl, že se Seilah nic nestalo, že se jen rozdělili. Ale bylo to tíživé a smutné zjištění. Možná už nechtěla se mnou cestovat. Pomyslel si zkroušeně a z oka mu utekla osamělá slza. Otočil se k původnímu směru cesty a vydal se dál. Najednou ho nic netěšilo.

//Kamíková pláž přes tětivový potok

//Mušličková pláž přes Deltu

Siku Seilah obešel, zhodnotil pohledem a zastavil se přímo před ní. "Připadáš." pokýval hlavou rozhodně s vážným výrazem. Ale jen do doby neš se musel zasmát. Konečně se vraceli do podobné roviny jako kdysi. Užasla nad počtem pláží ve zdejších končinách. "A ještě nás jich pár čeká." zamával ocasem nadšeně. Jedna z nich je totiž velmi blízko lesa, ve kterém se nyní usídlil. Ale to jí ještě neříkal. Nebyl správný čas a bylo to ještě poměrně daleko. Svými toulky po Galliree ji má docela dobře zmapovanou.
Po řádné koupačce a po posbírání mušliček se Siku šel hned pochlubit své kamarádce úlovkem. Byla to chaotická hromádka všelijakých mušlí. Kulaté, ploché, hřebinkové, s legračním tvarem. "Je jich tu spousta." usmál se vesele. "Ale asi je tu všechny nechám. Jsou příšerně slané." ušklíbl se. Přestože ho panický strach z pláží již opustil, slaná pachuť mu vracela vzpomínky, které by raději pohřbil.
Cestovali dál a napojili se na známou řeku, které místní říkali Mathae. "Zajímalo by mě, kde se všechny ty názvy území vzaly." pronesl myšlenku nahlas. "Víš co myslím. Kdo je pojmenoval a jak to, že se to tak uchytilo? Třeba tadyta řeka Mathae. Myslíš, že to byli původní vlci, kdo tomu dal název?" Tahle otázka ho zajímala. A asi se po odpovědi bude vlažně pídit.

//Rozdrásané údolí přes Ranský les

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

-> Mušličková pláž (přes Magický palouk)

Teorie o dvojčeti zněla velmi přesvědčivě. "Hustý! Možná máš pravdu! Je totiž hodně divné, jak mají někteří samé dobré zkušenosti a druzí ho proklínají." pokýval hlavou. Seilah vypadala celkem potěšeně z jeho malého dárečku. Spokojeně střihl ušima a uculil se. Měl radost. Na chvíli se zděsil, že se urazila, ale naštěstí rychle dala najevo, že si dělá legraci. Zasmál se, i když to byl mnohem tišší a kratší smích. "Co je na oblázcích špatného? Jsou hladké, hezké a mají hezkou barvu." vysvětlil, zatímco mu ocas běhal tam a zpět. Emoce opravdu schovávat neuměl. A ani nechtěl. K čemu? Měl se snad stydět za radost? Smutek? Strach? Byl jaký byl. Páni... od kdy o sobě mluvím takto? Pomyslel si překvapeně.
Velmi brzy přišli na další pláž. Tady už dříve byl. Věděl, že tu touhle dobou jistě najde mušličky. A skutečně! "Jééé, hele koukej! Konečně mušle!" zvolal a hrnul se přímo k nim. Vzal jich pár do tlamy, ale velmi brzy zjistil, že ho nepříjemně pálí jejich slaný povrch do jazyku. Položil je proto na hromádku do písku a jakmile byli oba připravení jít dál, pokračovali v cestě.

//Mathae jih přes Deltu

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Tajemná louka

Stáhl uši. Nevěděl, jestli studem či nepříjemnou vzpomínkou. "No... nejdřív byl fajn. Byla to zábava, jen jsme tak blbli, plnil jsem legrační úkoly a pomohl mi poznat magie, které ovládám. Ale... pak jsem na něj narazil v Tajze, kde si ze mě udělal dobrý den. Zranil jsem si nohu a jemu to přišlo legrační. Od té doby dělám co můžu, abych se mu vyhnul." vyklopil celou pointu jeho nevraživosti vůči Stařešinovi.
Byl teď po té situaci s mlhou celý vláčný. Byl rád, že šla Seilah vedle něj a moc se nevzdalovala. Co kdyby je zas něco rozdělilo? To teda ne! Ale jak došli na další pláž, odpojil se a hledal pod sebou mušličky. Tady opět žádné neviděl, ale zato tu byla velká spousta krásných oblázků. Jeden ho obzvlášť zaujal. Byl modrý, možná trochu do fialova. Moc hezká barva. Taková svěží, ale jemná. Vzal oblázek do tlamy a přinesl ho k Seilah, aby se pochlubil. "Nějak mi tě připomíná." zavrtěl ocasem jako malé štěně. Jako malé, obrovské, chlupaté a dávno dospělé štěně. Chvilku blbli na pláži, Siku předpokládal, že se Seika bude chtít zase trochu schladit. Tentokrát si Siku namočil nohy přibližně do půlky. Slaná voda v něm vyvolávala trochu nejistoty a divných flashbaků. Ale jinak to bylo moc fajn. Brzy se odebrali dál. Gall měla ještě spoustu pláží!

//Mušličková pláž přes Magický palouk

4. Napsat post se strašidelnou tématikou (na min. 400 slov) a odeslat ho přesně o půlnoci.

//Ježčí plácek přes staré meandry

Bolest tlapky poměrně rychle utichla a Siku se vrátil zpět ke konverzaci. Zjevně aby na bolístku zapomněl úplně. "Tys ho taky potkala?" zeptal se překvapeně. "A... bylo všechno ok? Nebyl divný, nenutil tě dělat nebezpečné věci... nevysmíval se ti nebo tak?" jeho otázky byly podezřele konkrétní, bylo jasné, že měli ti dva poněkud rozdílnou zkušenost se starým vlkem. Inu, zášť sice odezněla, ale opatrnost nikoliv. Jestli ho znovu někdy potká, dá si sakra pozor. Jak tak šli spolu mlčky, nad loukou se zvedl podivný opar. Byl večer, oblohu prozařovaly rudé červánky a vlhkost vzduchu a chlad vytvořily hustou večerní mlhu. Za normálních okolností by si to Siku užíval, ale nějak se necítil úplně v pohodě. Zdálo se mu to... podezřelé. "Měli bychom si pohnout, ať se neztratíme." poznamenal Siku, ale... odpověď nepřišla. "Seilah?" zastavil se a rozhlédl kolem. Mlha však byla natolik hustá a nepropustná, že vůbec nic neviděl. "Seilah!" zavolal do ticha a pokusil se nacítit na svou kamarádku. Poslední dobou se mu dařilo vysledovat přítomnost vlků podle jejich emocí. Nevěděl jak přesně to funguje, ale... za normálních okolností to fungovalo. Zavřel oči a zaměřil se na cokoliv, co mohlo připomínat pocity. Strach, radost, zmatení... Cokoliv. Jenže bůh ví proč vůbec nic necítil. Jakoby zdejší místo blokovalo každičkou snahu o napojení se na jiného vlka. Siku začal pociťovat stoupající paniku. "Seikah, to není vtipný! Kde jsi?!"
Chvíli pobíhal zmateně kolem, než se mlha začala jako zázrakem vzdalovat a řídnout. V tu chvíli si všiml hnědavého kožichu. Málem se radostí rozbrečel. "Díky bohu! Bál jsem se, že jsem tě zase ztratil." škytnul v záplavě úlevy a děsu. "Pojďme prosím pryč." pípnul tiše a rovnou ji směroval z téhle divné louky co nejdál.

//Slunečná pláž