Gallirea - Příspěvky uživatele

10. Vysvětlit někomu odkud máš jizvy.

Přikývl. "J-jo. Asi. teda... asi určitě, ale nezeptal jsem se ho kdo je a tak... až později jsem zjistil, že v Narrských vršcích nežije jen tak nějaký krásný vlk, ale... Život." zasmál se nervózně. Kdyby věděl v té době, že se na Gall nachází někdo jako Život a Smrt, docvaklo by mu to. Ale s takovouhle se mu zdálo, že je to nějaký zvláštní cizinec s krásnou srstí a omamným úsměvem. Navíc teď zjišťuje, že je tu takových entit víc. "Jo, slyšel jsem o nějakém Vlčíškovi." podotknul. Bylo to zvláštní. A zajímavé.
Samozřejmě vlk za své informace něco chtěl. Bylo jedině fér mu být zavázán. "Jistě, až budete potřebovat, udělám co budu moct." přitakal. Už dlužím Corvusovi, je načase své dluhy splácet. Pomyslel si. On své slovo drží. Nojo, ale co když... co když bude chtít, abych někoho zabil? Zhrozil se. Je toho schopný. Je schopný po něm chtít, aby se někoho zbavil? No, dává to smysl. Se všemi těmi jizvami Siku může působit jako rváč. "Jen... aby bylo jasno. Všechny ty jizvy co mám, může to vypadat, že je mám z potyček, ale... není to pravda." zavrtěl hlavou. Musel si být jistý, že vlk chápe, že je spíš neškodný než bojechtivý. "Většinu mám z nepovedeného lovu, od zvířat, nebo protože jsem nešikovný." bylo to neskutečně trapné, ale musí to být. Nerad by, aby vlk počítal s něčím, čeho Siku není schopen.
Crowley mu ochotně vysvětlil jak se věci mají a dokonce mu některé magie předvedl. Zjizvenec ohromeně otevřel tlamu. "Páni!" zvolal. To bylo vážně něco. Jakmile zmínil svou vrozenou magii, přejel mu mráz po zádech. Zavřel na okamžik křečovitě oči, jakoby očekával, že ji na něj použije. Ale nic se nestalo. Zas je otevřel a stáhl provinile uši. "To je neskutečné. Tolik úžasných věcí! Moc vám děkuji, jsem Vám zavázán." usmál se vděčně a zamával ocasem. Zdálo se, že vlka ještě stále obtěžuje, tak to nechtěl prodlužovat. Ivara neviděl, o magiích mu řekl, Siku mu dluží službu... Nebyl důvod proč tu zůstávat a dál ho obtěžovat.
"Kdyby cokoliv... sídlím v Lese na jihozápadě Gallirei. Je tam les hned vedle kamínkové pláže u Bukového srázu. Hodně cestuji, ale je celkem velká pravděpodobnost, že mě tam najdete. Kdybyste... potřeboval." usmál se na vlka a vysekl mu krátkou poklonu. "Těšilo mě, Crowley. Snad jsem Vás moc neobtěžoval. Na viděnou." rozloučil se a odešel. Měl radost, nakonec se i tohle setkání vyvedlo kladně. Nabral zas trošku sebevědomí. Začíná se učit, jak mluvit s cizími vlky.

//Gejzírové pole přes Východní hvozd

Vlk byl velmi zpruzelý, ale ne prvoplánově nepřátelský. Sikua to trochu mátlo. Má vzít nohy na ramena? Bát se? Brát to jako samozřejmost a dát se s ním do řeči? Omluvit e za obtěžování a odejít? Co má sakra dělat? Zaútoč, bude prča. Siku to ignoroval, Protivovy dementní nápady mu teď moc nepřidávaly. Zdánlivě se vše vyřešilo vlkovým představením se. V podstatě ho poslal pryč. Siku sklapnul a provinile sklonil hlavu. Obtěžuje ho, no ovšem. Co si myslel? Že se každý bude chtít družit? Asi těžko.
Náhlá výbušná odezva ho donutila ucouvnout. Roztrhl pytel? Jak jako? "T-to jsem nevěděl. Inu... pokud byste někoho doopravdy hledal... mohu zkusit pomoct." zavrtěl krátce ocasem v podřízeném gestu a pousmál se. Sice to byla čistá ironie, ale Siku neměl ponětí, jak na to reagovat. Tak jako na většinu věcí. Navíc se mu vysmál za jeho neznalost. Zavrtěl rázně hlavou. "Neznám. Slyšel jsem o sourozencích a... asi jsem potkal Život." Říkal to dost nejistě, nevěděl to totiž na 100%. Posledně když se o tom chtěl něco dozvědět, tropil si z něj vlk šoufky. O to už nestál. Tenhle ale vypadal, že ví mnoho a byl by i ochotný mu o tom povědět. Sice s ponížením, ale to asi zvládne. Poznamenal, že se sluší dozvědět o zdejších zvycích. Siku jakoby ožil. "No ovšem, o to se snažím!" řekl to skoro až nadšeně. "Zdejší země je opravdu něco. Ještě nikdy jsem neviděl místo, kde je tolik rozmanitých území a zvláštností. Prochodil jsem velký kus a pořád se nestačím divit." usmál se. Siku mluvil měkce, subtilně, s hladkým dozvukem. A poměrně silným přízvukem severu. "Povězte... ta Smrt. Je vážně tak děsivá, jak se o ní říká?" nasucho polknul. Nevěděl, jestli vážně o tuhle informaci stojí. "A... vážně dokáže naučit kohokoliv magii? Říkáte, že jsou jiné, zvláštní. Co jsou zač?" přistoupil k vlkovi o malý půlkrok. To ti neřekne jenom tak, koukej mu něco nabídnout. Nojo... ale co? Chvíli uvažoval, než se rozhoupal k dalším slovům. "Odpusťte, vím že informace nejsou zadarmo. Rád bych Vám něco za ně nabídl, ale nevím o co byste stál." Chabá nabídka, ale nedalo se nic dělat. Nevěděl, co je vlk zač. Tudíž nemohl ani tušit, zda mu budou Sikuovy informace k užitku.

3. Dozvědět se něco o magii, kterou ještě nezná.1 bod

Siku sebou polekaně trhnul. Svou asertivní chvilku kompletně prošvihl, vlk se jak oslovit ho jako první. A pěkně ostře. Aaaaa panebože to ne, naštval jsem ho... nenene klid Siku, klid. Čumíš na něj jako vemeno, jasně že se naštval. Jasně, stačí když mu odpoví. Jenže slova strachy nepřicházela. Pořádnou reakci cizinec dostal až ve chvíli, kdy ho probodl pohledem a sprdnul za jeho mlčenlivost. Tak jo, nádech výdech. Všechno je okej. Nabral do plic vzduch a konečně promluvil. Nebo aspoň to bylo řeči podobné. "N-ne, ne to ne, já... já..." naducho polknul. Sakra proč to bylo tak těžký? "Nevejrám... teda vejrám, ale nemám problém. Teda mám problém, ale ne s Vámi, teda..." Odvrátil pohled, aby nabral trochu sebevědomí. Neexistujícího sebevědomí. "O-omlouvám se, já jen... pardon." sklopil hlavu v jasně podřízeném gestu. Jasně, houby alfa. Jen nesmyslně velký vyděšený vlk, co se bojí i vlastního stínu. Je k smíchu.
Opatrně zvedl oči, aby se střetl s vlkovým pohledem. Fialové oči. Pomyslel si. Ale ne tak fialové, jaké běžně znal. Tyhle byly tmavší, pronikavé. Co je to za magii? To nejsou iluze, to by poznal. "Jsem Siku." představil se a zakmital ocasem staženým pod břicho. Podřizoval se mu slovy i tělem. "Nechtěl jsem... vejrat. Chci se jen seznámit, ale... nevím jak na to." přiznal tiše a hluboce se za sebe zastyděl. Ještě víc než obvykle. "Taky hledám... známého. Ehm, šedý vlk s rudýma očima. Ale toho jste asi nepotkal." usmál se plaše. Zeptej se na magii. Blesklo mu hlavou mimoděk. A tělo překvapivě poslechlo. "Vaše oči... to je magie iluzí?" zeptal se se zájmem. Najednou z toho divného zamračeného vlka bylo vystrašené zvědavé vlče v těle chlupatého obra.

// gejzíry přes hvozd

Celý usušený a načechraný teplem z gejzírů se vydal hornatou stezkou. Tady již byl, poznával tyhle skalnaté útvary. Nebylo to ale tak probádané ani prochozené jeho tlapkami. Třeba tu najde Ivara. A nebo taky ne, kdo ví. Neztrácel ale na kuráži a postupoval dál. Avšak místo vytáhlého šedého vlka potkal někoho zcela neznámého s... maskou? Heh, ještě že už nemám na hlavě tu tykvu. Pomyslel si. Jistě by si myslel, že je Siku nějaký blázen. Trochu zpomalil, byl nejistý. Jistě, už si zvykl na přítomnost jiných vlků a předpokládal, že i tenhle bude laskavý a vlídný, jako ti ostatní. Ale... stejně se dost bál. Co kdyby nebyl, že? Pokukoval po něm a přesvědčoval se k oslovení. Ale tělo neposlouchalo. Stál opodál a zíral na něj, snažil se sám sebe tlačit k seznámení. Tak děléééj, mluv! Nesežere tě, buď trochu asertivní. Křičel na sebe v hlavě. Vlk si musel myslet, že je to nějaký pošuk. Nebo hůř - nebezpečí. Vysoký, mohutný - i když celá mohutnost jsou jen chlupy - zjizvený a s tmavou zamračenou maskou. A k tomu ty žluté ostré oči, no skvělý první dojem, fakt že jo.

//hory

Tady to zná až moc dobře. Ví, jak nebezpečné jsou gejzíry, ale taky ví, že tu kvalitně proschne. Našel svou oblíbenou bezpečnou cestičku a kráčel po ní tak blízko výparů, jak jen si troufl. Většina vody z jezera naštěstí neprošla skrz ochrannou srst k podsadě, takže většina sklouzla po voskovém krytí chlupů. Takže výpary se postaraly o zbytek vláhy. Oklepal se a užíval si teplíčka. Takhle na podzim to bylo velmi příjemné. Dokonce ho na moment napadlo, jak moc zdejší území má rád. No vážně! Bylo tu všechno. Od pouště přes vodní toky po vysikánské hory. Byl tu spokojený.

//Orlí skály přes v. hvozd

//safírové jezero přes ledovou plán

Zdejší hory byly jeho oblíbenou zastávkou. Pěkný načechraný sníh ve vyšších místech a příjemný podzim v úpatí. Držel se spíš nízko, užíval si pěkného prostředí a milého přechodu mezi létem a zimou. Toho si doma moc neužil, většinou tam hned udeřily kruté mrazy. Tady to bylo mnohem vlídnější, jeho srst měla spoustu času na přípravu. Nemohl si stěžovat. I jeho plicím se ulevilo, neměl tu hned šílenou rýmu ani reakci na ostrý chlad. Pěkně si budoval imunitu. To skutečně potřeboval. Snad to sesi vidí stejně. Pomyslel si starostlivě.

//Gejzíry

//Říční eso přes ledovou plán

Již svobodný a zbavený tykve přišel k velkému jezeru. Byla to nádhera! Neměl ponětí, jak je možné, že si dřív téhle krásy nevšiml, ale holt jak to tak bývá, občas byl nevšímavým. Přišel k jezeru a ponořil se do něj do půlky těla. Bylo to příjemné, ten chlad, ta svěžest. Udělal velmi rychlý pohyb a dostal se pod vodu i s hlavou. Jakmile vylezl a oklepal se, zkontroloval svůj odraz ve vodě. Perfektní! Smyl ze sebe veškeré zbytky tykve, které na něm ulpěly. Byl jako nový vlk, jen teda promočený na kost. Čas vydat se na cestu.

//Sněžné hory přes ledovou plán

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 5/5

Odhodlání šedého vlka nemělo obdoby. Opravdu se do něj vlila nová vlna síly a vůle. Proč byl do teď tak pasivní? Nechápal to. A tykví na hlavě se posouval dál a dál územími a hledal rudooké stvoření, které mu celé týdny nedalo spát. Ivar byl nejpodivnější osoba, kterou kdy potkal. Hlavně proto, že ještě nikdy nepocítil tak nutkavou touhu někoho vidět. Chyběl mu. Šíleně mu chyběl. Nevěděl, jaké bude jejich příští setkání, ale bylo mu to jedno. I kdyby si neměli co říct, i kdyby ho Ivar nesnášel, i kdyby na něj už dávno zapomněl. Nezvládne čekat dál, musí vědět, na čem je. Co si o něm myslí. Zda jeho podivně silné city opětuje. Jaké city? Pravda, jaké? Co přesně cítí? Jak po něm může chtít odpověď, když ani neví, jak se zeptat? A hlavně jak může chtít najít svého osudového vlka, když má na kedlubně tenhleten nesmysl? Naštvaně pohodil hlavou, ale tykev ne a ne se nechat sundat. Jak tak sebou vrtěl a kroutil, zakopl o větvičku a zřítil se na zem. Tykev se rozprskla jako... no, jako tykev. Kusy zeleniny byly všude, no prostě učiněný masakr! "Ha... haha... to bylo snadné. Proč mě to nenapadlo dřív?" nechápal sám sebe. Ale co, byl volný! Volný a připravený potkat Ivara! Jen se musí nejdřív vykoupat.

//Safírové jezero přes ledovou pláň

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 4/5

Dobrá, tady ještě nebyl. A opravdu litoval, že sem ještě nezavítal, protože to byla nádhera. Ledové květy mu učarovaly a celá louka se nesla v přenádherném duchu severské krásy. Takovou nádheru neměli ani doma na Sibiři! A to přiznával jen s velikou nelibostí, neboť doma to miloval nejvíc na světě. Škoda že prd viděl s tou tykví na hlavě. Ale stále viděl dost na to, aby měl zase skutečnou čistou radost ze života. Tahle místa byly přesně ten důvod, proč tak miloval žít. Neočekávaná krása náhodných míst ho vždy potěšila a učarovala mu. Kéž by to tak viděla Sesi. Pomyslel si zasněně. Kéž by se mnou sem došla Seilah. Pomyslel si posmutněle. "Kéž bys tu byl se mnou, Ivare." vydechl toužebně a pocítil obrovský stesk. Měl chuť se rozeběhnout kamsi do dálky a najít ho. Nevěděl kde ani jak, ale prostě... někde. Musel přece být na některém z území, přece neodešel docela. A co by ho tu jako drželo? Siku stáhl uši. "Vůbec nic." přiznal neochotně. Ale neměl tentokrát v plánu vycouvat. Půjde ho najít!

//Říční eso přes velehory

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 3/5

//Galtavar přes VVJ

Dobře, nejde to dolů. To je blbý. Ale taky ho ještě nikdo neviděl! A to je dobrý. Začíná mít ale hlad a žízeň. To je blbý. Ale tykev pěkně voní. To je dobrý. Suma sumárum, je to pade na pade zda mu hrábne nebo ne. Nebo 30 na 70? Přeci jen už toho má dost za sebou. Ale taky to může znamenat, že toho hodně ustojí. Takže jeho příčetnost závisí na tom, zda se stane něco dobrého, nebo něco špatného. Nojooo, ale taky ne všechny dobré a špatné věci mají stejnou hodnotu a pravděpodobnost šílenství. Určitě by nebyl rád, kdyby ho takhle někdo viděl. Třeba cizinec. Ale to by ustál. Nicméně kdyby potkal Sesi, asi by mu už vážně přeskočilo. Už tak klesl v jejích očích dost nízko. Si představ že potkáš Ivara. Rejpnul si Protiva. Siku se zarazil. Zastavil. A celý se roztřásl. Zdá se, že k překonání hranice šílenství mu stačí jen pouhá zmínka, jen jednoduchá představa Ivara, jak na něj zhnuseně kouká a nevěří vlastním očím. To by nepřežil. Takže je to jasné - nejhorší nepřekonatelná věc, která se může stát, je potkat nyní Ivara.

//křišťálová louka přes sněžné velehory

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 2/5

//Dlouhá řeka přes Kopce Tary

Dýně byla dosti nepříjemná a těžká. Ale co, už si ji vydlabal, tak si ji taky ponosí. Kdokoliv ho zahlédl, musel si myslet, že tenhle vlk dočista zešílel. Ale tak co, proč by ho to mělo zajímat? Je přece alfa! Ha, alfa. To víš že jo. Siku k sebeurážení ani nepotřeboval Protivu. Ale notak, snažil se přece být pozitivnější, ne? Nemůže takhle o sobě mluvit! Ale... popravdě sám sobě nenechával moc prostoru k vlídné řeči k sobě samému. Vždyť nosil dýni! Vydlabanou, vykousanou dýni! Sotva přes ni viděl. "Ty díry jsem měl udělat větší." prohlásil sám pro sebe a pokusil se ji sundat, aby ji opravil. Ale... ono to nešlo! Dýně se zasekla. "A do háje." zhrozil se a mával hlavou do všech stran. Zelenina však ne a ne povolit. Škubal sebou jako škubánek, ale bylo mu to houby platné. Dýně zůstala jako přibitá. Má tohle být nějaké prokletí? Kdokoliv si nasadí na hlavu nesmysl s otvorama, nebude schopen si ho sundat? Ta myšlenka byla absurdní, ale pro Sikua v tuto chvíli dost reálná. Nešlo z toho vylézt!

//Sopka Fëlga’Tarátar přes VVJ

8. Najít dýni, vydlabat ji a nosit ji 5 postů na hlavě. 4 body 1/5

//Pláž odvážných přes sráz

A přesně jak kázal, tak taky dělal. Nutil sám sebe se dívat na svět růžovějšíma očima. Zatím to moc nefungovalo, ale to přijde! Tím si mysl jistý. Jak tak capkal kolem řeky, rozhodl se trochu smočit. Zamířil k vodě, ponořil packy a pořádně se napil. To bodlo. Ták, co teď ale? Je zase sám, ale na to byl zvyklý. Měl příšernou náladu, takže hledání nových známostí nepřipadalo v úvahu. Taky se dost ještě bál. Do lesa se mu vracet moc nechtělo, na to bude dost času potom. Nojo... ale co teda? Zrak mu padl na osamělou dýni, která se tam vzala bůh ví odkud. Prostě tam byla. Rostla u vody na pořádném stonku, listy ta rostlina měla větší než Siku hlavu a i ta dýně měla takovou pěknou velikost a tvar. Blížil se svátek mrtvých, jak to některé kultury slaví. Jednou mi někdo řekl, že vydlabávají dýně. Pomylel si. A jiní že je pak nosí na hlavě. Samozřejmě se hned toho nápadu ujal. Utrhnul plod, vykousal dužinu a obličej a pomocí magie si ji nasadil na hlavu. Padla jako ulitá. Snad je to pravda a jen si ze mě nedělali prču.

//přes Kopce tary S. Galtavar

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Ostružinová louka přes Sráz

Nebylo žádným překvapením, že tady Siku už v minulosti byl. Prochodil většinu Gallirei a moc dobře věděl, kde co je. Bylo spíš výjimkou, když našel nějaké neprobádané území a mohl se těšit z nových zážitků. Tentokrát to ale nebyl ten případ. Navíc se zdálo, že zjizvenec má dneska chuť se pořádně potrápit, protože tahle pláž byla tou samou, kde nedávno potkal Sesi. Kde se dozvěděl, že ho jeho milovaná sestra nenávidí. A že smečka už pravděpodobně není. Nasál do čumáku okolní slaný vzduch a vydechl. Hledat mušle tu bylo naprosto bezvýznamné, nebyla tu ani jedna. Prohrábl tlapou písečný povrch, ale našel jen klacky, kameny a suché chaluhy. Samý bordel, žádné mušle. Ani se nesnažil předstírat, že je na tom dobře. Nebyl. Jedno malé odloučení a jeho nálada je na bodě mrazu. Co se to s ním stalo? Vždyť byl vždy tak veselý, radostný, miloval život! Teď? Teď se jen utápí v sebelítosti. Dříve by při pohledu na oceán viděl nádherné mraky, kouzelnou třpytivou hladinu a nekonečné tajemství. Teď vidí akorát super příležitost pro sebevraždu. Patetické. "Sakra a dost s tím! Život je super!" zahulákal, aby se vzpamatoval. Jo! Život byl skvělý. A on musí udělat vše pro to, aby to opět viděl. Jinak se z toho nikdy nevyhrabe.

//Dlouhá řeka přes Sráz

//Lachtaní pláž přes přímořské pláně

Zdálo se mu, že tady to zná, jen to tu vypadalo... jinak. Rostly tu květiny a plodily ostružiny. Když se dobře podíval, ještě tu nějaké našel, ale byly seschlé a nevábné. Většina porostu byla ale samé popínavky, tuhá tráva a holé trní. Podzim se na louce dost podepsal. Kráčel okolím a všímal si příjemného hvízdání větru, který ševelil a hýbal pružnějšími stonky bodláků. Bylo tu pěkně. Škoda že to Siku nebyl schopný vnímat. Ten se soustředil jen na vlastní žal a čekal, až nějakým zázrakem přejde. Jenže nepřešel.

//Pláž odvážných přes Sráz

1. Sbírat mušle (nebo se aspoň o to pokusit) na všech plážích na Gall. (min. 5 pláží tedy 5 postů) 4 body

//Kamínková pláž

Známá pláž lachtanů. Smrděla v teple tak příšerně, že sem jen málokdo lezl. A jedním z těch "málokdo" je Siku. Nevšímal moc okolí, ani toho, že s podzimem se vzduch pročistil a stal příjemným. Byl tu chládek, ale ne takový, jako jinde. Vítr vál od moře, ale upřímně... nebyl tak studený, jako na jiných místech. Vlastně tu bylo moc fajn. Siku si na chvíli lehl do písku a znuděně v něm přehraboval čumákem. Frknul, až se písek rozletěl na všechny strany. Přímo před ním se objevila nádherná bílá mušle. Taková, jakou by si snad i nechal. Ta by se líbila Seilah. Napadlo ho hned. Má Ivar rád mušle? změnila se hned myšlenka v jinou. Kdybych mu ji dal... odpustí mi? Zvedl se, naštvaný sám na sebe. Cožpak Ivarovy pocity stojí jednu mrzkou mušli? Blbče! Bylo to hloupé a urážlivé. Nechal mušli ležet v písku. Třeba se bude hodit někomu jinému. Někomu, kdo od sebe neodehnal všechny blízké. Někoho, kdo není nenáviděn pro svoji neschopnost. Někoho, kdo si ji zaslouží.

//přes přímořské pláně na ostružinovou louku