Gallirea - Příspěvky uživatele

//Ranský les přes Rozdrásané údolí

Konečně! Potok, který tak dobře znal. Je jen krok od lesa. Od svého lesa. Od své budoucí Ztracené smečky. Nadšením se mu zachvěly útroby. Byl ještě trochu poznamenán tím záchvatem, co měl na Zubaté hoře, ale už na něj skoro zapomněl. Proč by měl myslet na špatné věci, když se může těšit z těch dobrých? Půjde domů, lehne si ke kořenům a trochu si odpočine. Poslechne si švitoření větru a když bude mít štěstí, zaslechne i Meluzínu. Někoho by to mohlo děsit, ale on měl tenhle hlas lesa moc rád. Byl to totiž hlas jeho lesa.

//Les ztracených duší

//Kaštanový les přes Mathae jih

A je to. Už teď cítil že je doma. Už cítil vůni vlhka a hub. Všude v lese rostl mech, který příjemně hladil na tlapkách a chladil. Zahlédl taky pár hub, které vypadaly i celkem jedle. Neměl na ně ale vůbec chuť. Chtěl prostě domů. A né domů na sever. Ale domů sem. Do svého lesa. Napít se ze svého potoka. Ulehnout do kořenů svých stromů. Už aby tam byl! Slyšel švitoření pěvců z čeledi krkavcovitých. Slyšel pět sojku, krákat vrány a někde v dálce se shromažďovaly i kavky a havrani. Ach ten krásný podzim.

//Tětivový potok přes Rozdrásané údolí

//Bobří ostrov přes Mathae jih

Jak tak měnil prostředí, uvědomoval si, že nejen že tu ještě nebyl, ale taky že je to území poblíž jeho lesa. Hned mu to zvedlo náladu ještě o kousek víc! Navíc kaštany touhle dobou jsou v tom nejlepším, takže to tu vypadalo nádherně. Barevné listí lítalo všude kolem, na zemi se válely plody kaštanovníků a hezky to tu vonělo. Překvapivě ale nelitoval svého výběru. Ať už byl kdekoliv, svůj les... opravdu ho miloval. Vybral si podle srdce. To srdce mu řeklo, že tam má zůstat a usadit se. A tak ho taky poslechl. Pocítil touhu se vrátit.

//Ranský les přes mathae jih

//Paseka přes řeku Mathae

Zvědavě překročil řeku a ocitl se na legračním ostrůvku, který vypadal jako ráj na zemi. Jak se před ním tyhle krásná území schovávaly tak dlouho? Přece to tu prochodil křížem krážem, ne? Pouze daleko na jihu ještě neměl odvahu to pořádně projít, ale tady? Vyhýbal se jen smečkovým územím. Inu, když už tu byl, jal se to projít a prozkoumat. Bylo tu vážně pěkně. Nenáročný terén, pěkné okolí, voda kolem dokola. Vážně prima! Napil se z klidné řeky, ale něco ho naštvaně šťouchlo do boku. Otočil hlavu a uviděl... bobry? Spoustu bobrů! A vypadali, že z něj nejsou zrovna nadšení. Siku stáhl uši, zacouval, otočil se a raději pelášil pryč. Přímo přes řeku.

//Kaštanový les přes Mathae jih

//VVJ přes jižní Galtavar

Jak tak šel a utápěl se ve vlastní hlavě, došel na širokánskou paseku, kde rostly nejrůznější bylinky, bodláčí, nízké smrčiny a spousta porostu. Vypadalo to tu jako malinkaté hřiště pro vlčata. Zamával ocasem. Líbilo se mu to tady. Spokojeně prošel paseku, obkouknul podzimní byliny, šlápl na bodlák a s kníkotem si olízal bolavou tlapku. Ale krom těchhle drobností to tu bylo perfektní. Dokonce si ulovil pár vystrašených myšek, které zblajznul jako jednohubky. Byla to moooc příjemná sváča. Přesně takovou potřeboval. Teď by to chtělo se napít.

//Bobří ostrov přes Mathae sever

//Sopka přes Ainu

Procházel kolem známého velkého jezera, kde se střetávali vlci, medvědi, jeleni a jiná zvěř, aby se napili. Všichni spolu. V míru. Nicméně... tentokrát nikoho široko daleko neviděl. Jistě, jezero bylo obrovské, ale i tak. V létě se to tady životem hemžilo, ale dnes? Jakoby se celá příroda rozhodla jít odpočívat někam do svých nor a skrýší. A jen Siku sám tady bloudí jako tulák. Ty jsi tulák. Připomněl sám sobě. Tedy... tvrdil o sobě, že založil smečku, ale ne tak docela. Však tam byl sám. To není přece žádná smečka.

//Paseka přes jižní Galtavar

//Zubatá přes Velehory

Stále byl mimo. Hrdlo a hrudník ho bolely, tělo bylo zkřehlé a bolavé a nohama sotva pletl. Co se to tam nahoře stalo? Proč se tak vyděsil? Čeho? A proč Protiva a Blábol za celou dobu nesklapli? To mleli celou tu dobu? Bez přestání? Bože... jak jen to zvládl ignorovat? A hlavně jak? Vždyť jsou tak strašně hluční! Je to katastrofa, jeho hlava je hotový chaos. Je možné, že to nezvládá? Co má udělat, aby mu dali pokoj? Se nás už chceš zbavit jó? Jaké neštěstí. "Prosím, už sakra mlčte." vzlykl tiše.

//VVJ přes Ainu

9. Vystoupat na nejvyšší horu gallirei a zjitit, že máš strach (jedno jestli z toho jak je to vysoko nebo vymyslíš něco originálnějšího).

//Gejzíry přes Velehory

A byl tady. Konečně a zase. Tušil, že navštívil tohle místo už... po třetí? Jo, nějak tak. Hora byla neskutečně vysoká, ale on si dal tu práci a vylezl až na samý vrchol. Rozhlédl se. Viděl daleko, daleko do hloubi Gallirei. Byla vždycky tak obrovská? Přišel sem pro útěchu, ale... co je to za pocit? Těžko se mu dýchalo, motala se mu hlava. Co se to... děje? Proč najednou se mu svírá hrdlo? Proč mu přijde, že se všechno kolem něj vlní a na hrudi mu sedí velký těžký tvor. Musel si sednout. Celý se nahrbil a lapal po dechu. Co to... co se mu to děje?! Je tohle... panebože! Přesně tak, dostal panickou ataku. Zchvátil ho tak šílený strach a děs a úzkost, že nemohl dýchat. Svalil se do sněhu a zběsile dýchal. Ale kyslíku se mu nedostávalo. Cítil, jak mu mravenčí tlama, čumák, ramena, packy... přestával cítit tělo a dech se stával mělčím a mělčím. Až nakonec odpadl úplně. Ležel ve sněhu, celý paralyzovaný a napůl v jiném světě. Bolelo ho to. Strašně ho všechno bolelo a měl strach. Ale... strach z čeho?
Je to velký, co? Je dost možný, že už nepotkáš ani Ivara a ani Sesi. Navíc... jakou máš jistotu že neodešli? Proč by tu zůstávali? Navíc Sesi vypadala, že si chce vzít život. Třeba se jí to povedlo.
Aha... už to chápe. To Protiva. Hlas v jeho hlavě, který mu dělá ze života peklo. A kdesi v pozadí křik a nesrozumitelné mumlání Blábola, jeho slova, jako vždy, nedávala žádný smysl. Celou dobu se snažil ignorovat své hlasy, až ho to dostihlo v jeho podvědomí. Už je nemůže ignorovat. Vlastně nemůže už vůbec nic. Musí jen... čekat. A doufat, že brzy otevře oči.

//Orlí skály přes Východní hvozd

Jak je jen možné, že se sem pořád tak často a rád vrací? To nevěděl. Měl trochu výčitky, dlouho už nebyl ve svém lese. Měl by se tam vrátit. Ale teď... potřeboval kousíček svého domova. Potřeboval do hor, prohrábnout sníh, cítit chlad ledového větru, mráz. Hodně mrazu. potřeboval cítit, že je naživu. Že má jeho život cíl. Že dělá správně. Opravdu potřeboval se chvíli vyválet ve sněhu a zapomenout na malou chvíli na všechno špatné. A tak aby se dostal do hor, musel projít přes Gejzíry, jako už tolikrát.

//Zubatá přes velehory

10. Vysvětlit někomu odkud máš jizvy.

Přikývl. "J-jo. Asi. teda... asi určitě, ale nezeptal jsem se ho kdo je a tak... až později jsem zjistil, že v Narrských vršcích nežije jen tak nějaký krásný vlk, ale... Život." zasmál se nervózně. Kdyby věděl v té době, že se na Gall nachází někdo jako Život a Smrt, docvaklo by mu to. Ale s takovouhle se mu zdálo, že je to nějaký zvláštní cizinec s krásnou srstí a omamným úsměvem. Navíc teď zjišťuje, že je tu takových entit víc. "Jo, slyšel jsem o nějakém Vlčíškovi." podotknul. Bylo to zvláštní. A zajímavé.
Samozřejmě vlk za své informace něco chtěl. Bylo jedině fér mu být zavázán. "Jistě, až budete potřebovat, udělám co budu moct." přitakal. Už dlužím Corvusovi, je načase své dluhy splácet. Pomyslel si. On své slovo drží. Nojo, ale co když... co když bude chtít, abych někoho zabil? Zhrozil se. Je toho schopný. Je schopný po něm chtít, aby se někoho zbavil? No, dává to smysl. Se všemi těmi jizvami Siku může působit jako rváč. "Jen... aby bylo jasno. Všechny ty jizvy co mám, může to vypadat, že je mám z potyček, ale... není to pravda." zavrtěl hlavou. Musel si být jistý, že vlk chápe, že je spíš neškodný než bojechtivý. "Většinu mám z nepovedeného lovu, od zvířat, nebo protože jsem nešikovný." bylo to neskutečně trapné, ale musí to být. Nerad by, aby vlk počítal s něčím, čeho Siku není schopen.
Crowley mu ochotně vysvětlil jak se věci mají a dokonce mu některé magie předvedl. Zjizvenec ohromeně otevřel tlamu. "Páni!" zvolal. To bylo vážně něco. Jakmile zmínil svou vrozenou magii, přejel mu mráz po zádech. Zavřel na okamžik křečovitě oči, jakoby očekával, že ji na něj použije. Ale nic se nestalo. Zas je otevřel a stáhl provinile uši. "To je neskutečné. Tolik úžasných věcí! Moc vám děkuji, jsem Vám zavázán." usmál se vděčně a zamával ocasem. Zdálo se, že vlka ještě stále obtěžuje, tak to nechtěl prodlužovat. Ivara neviděl, o magiích mu řekl, Siku mu dluží službu... Nebyl důvod proč tu zůstávat a dál ho obtěžovat.
"Kdyby cokoliv... sídlím v Lese na jihozápadě Gallirei. Je tam les hned vedle kamínkové pláže u Bukového srázu. Hodně cestuji, ale je celkem velká pravděpodobnost, že mě tam najdete. Kdybyste... potřeboval." usmál se na vlka a vysekl mu krátkou poklonu. "Těšilo mě, Crowley. Snad jsem Vás moc neobtěžoval. Na viděnou." rozloučil se a odešel. Měl radost, nakonec se i tohle setkání vyvedlo kladně. Nabral zas trošku sebevědomí. Začíná se učit, jak mluvit s cizími vlky.

//Gejzírové pole přes Východní hvozd

Vlk byl velmi zpruzelý, ale ne prvoplánově nepřátelský. Sikua to trochu mátlo. Má vzít nohy na ramena? Bát se? Brát to jako samozřejmost a dát se s ním do řeči? Omluvit e za obtěžování a odejít? Co má sakra dělat? Zaútoč, bude prča. Siku to ignoroval, Protivovy dementní nápady mu teď moc nepřidávaly. Zdánlivě se vše vyřešilo vlkovým představením se. V podstatě ho poslal pryč. Siku sklapnul a provinile sklonil hlavu. Obtěžuje ho, no ovšem. Co si myslel? Že se každý bude chtít družit? Asi těžko.
Náhlá výbušná odezva ho donutila ucouvnout. Roztrhl pytel? Jak jako? "T-to jsem nevěděl. Inu... pokud byste někoho doopravdy hledal... mohu zkusit pomoct." zavrtěl krátce ocasem v podřízeném gestu a pousmál se. Sice to byla čistá ironie, ale Siku neměl ponětí, jak na to reagovat. Tak jako na většinu věcí. Navíc se mu vysmál za jeho neznalost. Zavrtěl rázně hlavou. "Neznám. Slyšel jsem o sourozencích a... asi jsem potkal Život." Říkal to dost nejistě, nevěděl to totiž na 100%. Posledně když se o tom chtěl něco dozvědět, tropil si z něj vlk šoufky. O to už nestál. Tenhle ale vypadal, že ví mnoho a byl by i ochotný mu o tom povědět. Sice s ponížením, ale to asi zvládne. Poznamenal, že se sluší dozvědět o zdejších zvycích. Siku jakoby ožil. "No ovšem, o to se snažím!" řekl to skoro až nadšeně. "Zdejší země je opravdu něco. Ještě nikdy jsem neviděl místo, kde je tolik rozmanitých území a zvláštností. Prochodil jsem velký kus a pořád se nestačím divit." usmál se. Siku mluvil měkce, subtilně, s hladkým dozvukem. A poměrně silným přízvukem severu. "Povězte... ta Smrt. Je vážně tak děsivá, jak se o ní říká?" nasucho polknul. Nevěděl, jestli vážně o tuhle informaci stojí. "A... vážně dokáže naučit kohokoliv magii? Říkáte, že jsou jiné, zvláštní. Co jsou zač?" přistoupil k vlkovi o malý půlkrok. To ti neřekne jenom tak, koukej mu něco nabídnout. Nojo... ale co? Chvíli uvažoval, než se rozhoupal k dalším slovům. "Odpusťte, vím že informace nejsou zadarmo. Rád bych Vám něco za ně nabídl, ale nevím o co byste stál." Chabá nabídka, ale nedalo se nic dělat. Nevěděl, co je vlk zač. Tudíž nemohl ani tušit, zda mu budou Sikuovy informace k užitku.

3. Dozvědět se něco o magii, kterou ještě nezná.1 bod

Siku sebou polekaně trhnul. Svou asertivní chvilku kompletně prošvihl, vlk se jak oslovit ho jako první. A pěkně ostře. Aaaaa panebože to ne, naštval jsem ho... nenene klid Siku, klid. Čumíš na něj jako vemeno, jasně že se naštval. Jasně, stačí když mu odpoví. Jenže slova strachy nepřicházela. Pořádnou reakci cizinec dostal až ve chvíli, kdy ho probodl pohledem a sprdnul za jeho mlčenlivost. Tak jo, nádech výdech. Všechno je okej. Nabral do plic vzduch a konečně promluvil. Nebo aspoň to bylo řeči podobné. "N-ne, ne to ne, já... já..." naducho polknul. Sakra proč to bylo tak těžký? "Nevejrám... teda vejrám, ale nemám problém. Teda mám problém, ale ne s Vámi, teda..." Odvrátil pohled, aby nabral trochu sebevědomí. Neexistujícího sebevědomí. "O-omlouvám se, já jen... pardon." sklopil hlavu v jasně podřízeném gestu. Jasně, houby alfa. Jen nesmyslně velký vyděšený vlk, co se bojí i vlastního stínu. Je k smíchu.
Opatrně zvedl oči, aby se střetl s vlkovým pohledem. Fialové oči. Pomyslel si. Ale ne tak fialové, jaké běžně znal. Tyhle byly tmavší, pronikavé. Co je to za magii? To nejsou iluze, to by poznal. "Jsem Siku." představil se a zakmital ocasem staženým pod břicho. Podřizoval se mu slovy i tělem. "Nechtěl jsem... vejrat. Chci se jen seznámit, ale... nevím jak na to." přiznal tiše a hluboce se za sebe zastyděl. Ještě víc než obvykle. "Taky hledám... známého. Ehm, šedý vlk s rudýma očima. Ale toho jste asi nepotkal." usmál se plaše. Zeptej se na magii. Blesklo mu hlavou mimoděk. A tělo překvapivě poslechlo. "Vaše oči... to je magie iluzí?" zeptal se se zájmem. Najednou z toho divného zamračeného vlka bylo vystrašené zvědavé vlče v těle chlupatého obra.

// gejzíry přes hvozd

Celý usušený a načechraný teplem z gejzírů se vydal hornatou stezkou. Tady již byl, poznával tyhle skalnaté útvary. Nebylo to ale tak probádané ani prochozené jeho tlapkami. Třeba tu najde Ivara. A nebo taky ne, kdo ví. Neztrácel ale na kuráži a postupoval dál. Avšak místo vytáhlého šedého vlka potkal někoho zcela neznámého s... maskou? Heh, ještě že už nemám na hlavě tu tykvu. Pomyslel si. Jistě by si myslel, že je Siku nějaký blázen. Trochu zpomalil, byl nejistý. Jistě, už si zvykl na přítomnost jiných vlků a předpokládal, že i tenhle bude laskavý a vlídný, jako ti ostatní. Ale... stejně se dost bál. Co kdyby nebyl, že? Pokukoval po něm a přesvědčoval se k oslovení. Ale tělo neposlouchalo. Stál opodál a zíral na něj, snažil se sám sebe tlačit k seznámení. Tak děléééj, mluv! Nesežere tě, buď trochu asertivní. Křičel na sebe v hlavě. Vlk si musel myslet, že je to nějaký pošuk. Nebo hůř - nebezpečí. Vysoký, mohutný - i když celá mohutnost jsou jen chlupy - zjizvený a s tmavou zamračenou maskou. A k tomu ty žluté ostré oči, no skvělý první dojem, fakt že jo.

//hory

Tady to zná až moc dobře. Ví, jak nebezpečné jsou gejzíry, ale taky ví, že tu kvalitně proschne. Našel svou oblíbenou bezpečnou cestičku a kráčel po ní tak blízko výparů, jak jen si troufl. Většina vody z jezera naštěstí neprošla skrz ochrannou srst k podsadě, takže většina sklouzla po voskovém krytí chlupů. Takže výpary se postaraly o zbytek vláhy. Oklepal se a užíval si teplíčka. Takhle na podzim to bylo velmi příjemné. Dokonce ho na moment napadlo, jak moc zdejší území má rád. No vážně! Bylo tu všechno. Od pouště přes vodní toky po vysikánské hory. Byl tu spokojený.

//Orlí skály přes v. hvozd

//safírové jezero přes ledovou plán

Zdejší hory byly jeho oblíbenou zastávkou. Pěkný načechraný sníh ve vyšších místech a příjemný podzim v úpatí. Držel se spíš nízko, užíval si pěkného prostředí a milého přechodu mezi létem a zimou. Toho si doma moc neužil, většinou tam hned udeřily kruté mrazy. Tady to bylo mnohem vlídnější, jeho srst měla spoustu času na přípravu. Nemohl si stěžovat. I jeho plicím se ulevilo, neměl tu hned šílenou rýmu ani reakci na ostrý chlad. Pěkně si budoval imunitu. To skutečně potřeboval. Snad to sesi vidí stejně. Pomyslel si starostlivě.

//Gejzíry