Příspěvky uživatele

< návrat zpět

20. Zkus v sobě najít/použij Vlčíškovu magii

Siku koukal na vodu jako na svatý obrázek. Bylo to fajn se tu takhle máčet. Ivar se velmi rychle chytl a vlezl do potoka po vzoru zjizveného vlka. Narozdíl od něj mu ale projel tělem nepříjemný chlad. Nojo... ona voda byla ledová žejo. Jeho drahý se ale najednou rozhodl, že se přemístí blíž. Siku ho hned následoval pohledem a přemýšlel, co chce dělat. Rozhodně nečekal, že mu položí tlapku na tu jeho. Vztyčil poplašně uši a srdce se mu rozbušilo jako šílené. "N-n-ne, nevadí." zakoktal se z ničeho nic. Cítil teplo Ivarova těla a z nějakého důvodu nedokázal udržet oční kontakt. Sice byli k sobě obvykle dost kontaktní, ale tentokrát Sikuovi přišlo, že jde o mnohem intimnější akt, než jejich obvyklé dotyky. Samými rozpaky zabořil hlavu do vlkovy šedé srsti a schoval se tak před celým světem. Bylo mu zvláštně. Zvláštně hezky.
Kdyby začalo sněžit, bylo by to perfektní. Pomyslel si Siku zasněně. Přemýšlel, jaké by to bylo moci ovládat zimu. Nechat padat sněžné vločky kdykoliv chce. No a... co když ji má, ale neví o ní? Tak jako nevěděl že ovládá předměty a iluze. Pořádně se soustředil a hrozně moc si přál, aby z nebe začaly padat svěhové vločky. Pořádně velké a pěkně. Jenže... nic se nestalo. Jasně že ne. Pomyslel si. To byla ale blbost. Ale co, nepotřebuje ji. Ještě bude spousta příležitostí užívat si romantické chvilky při sněhové nadílce.
Vytáhl hlavu ze svého úkrytu v Ivarových chlupech a zahleděl se svému partnerovi do očí. Rudá barva vyjadřovala oheň a žár, který momentálně cítil i sám Siku. I když stáli v ledové vodě, zevnitř ho to hezky hřálo. Tak moc, že cítil to spalující horko z emočního mišmaše. Jeho emoce byly tak intenzivní, že je mohl jasně a zřetelně cítit také Ivar. Stud, lásku, odevzdanost, strach z toho, že tahle chvíle skončí. Vše se proplétalo do jedné silné vlny, kterou omylem přenesl na svého milého.

19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Prosinec 5/10

Válení se ve sněhu při nočním mrazíku bylo něco, co Siku rád dělal o samotě. Chtěl se jen trochu protáhnout, zablbnout si, mít lepší náladu. Ne že b ji měl špatnou, ale k zimním nocím patří neodmyslitelně taky Sikuův čas pro sebe. Navíc Ivar zjevně zimu tolik nemusel, tak ho nechtěl do ničeho nutit. Nejspíš si hoví někde v jejich přístřešku a spí. Však je taky noc a v noci se co? Loví a spí. Brzy bychom si měli něco ulovit. Pomyslel si zjizvenec trochu znepokojeně. Sice už to pomalu zkouší a něco mu sem tam i vyjde, ale obecně si není zrovna jistý celým tím loveckým procesem. Hlavně by byl nerad, kdyby ho zase nějaké silné kopýtkaté zvíře trefilo do hlavy. Tentokrát by to už nemusel přežít. Navíc... představa, že se někde opět svalí v bezvědomí a ztratí se svým milovaným navždy... už by to nedal. Tady je doma a jestli bude nucen to tu někdy opustit, raději zemře.
Najednou zatoužil po blízkosti někoho dalšího. Došlo mu, že tu vesměs nikoho nemá. Sestru, která ho nenávidí, pár přátel, které nechce obtěžovat, a Ivara. Tlama se mu zkroutila do přihlouplého úsměvu. Otočil hlavu směrem, kterým svého milého cítil a zvedl se spěšně na nohy. Ani se nenamáhal ze sebe sklepat sníh. Na obloze zahlédl padat osamělou hvězdu. Přeji si teď nebýt sám. Pomyslel si zasněně a vyrazil směrem k pelechu. Tak si to přání rovnou plním. Rozhodl se a přidal do kroku. Jakmile přiklusal k známému kořeni, vlezl pod něj a ocitl se v těsném obětí spícího vlka s šedou srstí.

17. Obdivuj krásu zimy z útulného místečka

Prosinec 4/10

Siku ležel ve svém lese, obklopený vzrostlými stromy. Některé byly holé, jiné se pyšnily krásným jehličím. Díval se směrem ven z pod klenutého kořene pěkně pokrouceného stromu, kde s Ivarem nalezli dočasný úkryt. Otočil hlavu směrem ke svému druhovi, který zrovna sladce spal. Usmál se na něj rozněžněle a prohrábl mu srst za uchem. Ivar jen zamlaskal a slabě zavrčel ze spaní. Siku se neubránil tichému zasmání se. Byl... roztomilý. A byl jeho. Spokojeně se na něj natisknul a díval se ven malým otvorem. Byla to nádhera. Všude sníh, staré majestátní stromy a hlas meluzíny. Cítil se vážně a opravdu šťastný. Připadal si tu tak... tak doma! Bylo tu útulně, tady pod stromem v těsné blízkosti milovaného vlka. Nikdy by nevěřil, že bude mít to štěstí. Štěstí být v partnerství. Mít druha. Mít domov. Mít les. Mít kam se vrátit a být sám sebou. K naprostému štěstí mu chyběla jen jediná osoba. Sestra. Sesi byla kdo ví kde, v zimě a chladu. Jistě, byla zvyklá, ale stejně měl o ni strach. Chtěl, aby byla tady. S ním. Jenže jak by se tvářila na jeho vztah s Ivarem? Asi moc hezky ne.
Ale i když ho tahle myšlenka hluboce trápila, na štěstí mu to neubývalo. Venku byla totiž krásná, dlouho očekávaná Gallirejská zima. Vedle něj leželo spící tělo Ivara a jejich les byl překrásný pod tou zázračnou chladivou přikrývkou. Blížily se oslavy konce roku a on na ně pro jednou nebude úplně sám. Nic mu nehrozilo, byl sytý a milovaný. Byla zima. A Siku zažíval pocity naprostého štěstí.

Prosinec 3/10

5. Postav vlkuláka.

Sníh se hromadil a okolí bylo malebnějši a přeslě dle Sikuovy chuti. Všechna vylínaná srst byla nahrazena pořádně hustým kožichem s nepropustnou podsadou a jemu konečně nebylo takové horko. Bylo mu příjemně. Hezky. A měl chuť něco podniknout. Nechal Ivara odpočívat v teple a sám se vydal na procházku. Ta mu ale nestačila. Co bych tak mohl podniknout? Asi nemám úplně chuť se s nikým vidět. Pomyslel si a zrak mu padl na poslední bobule tohohle roku. Byla to zasněžená rudá kalina, která po prvních mrazech nádherně změkla a stala se neodolatelně lahodnou. Usmál se napůl nostalgicky a napůl smutně. Kalina... vrací to vzpomínky. Ano, tyhle keře u nich rostly hojně, zvládly vydržet i opravdu náročné prostředí. Vzal mezi zuby několik bobulí a skousl. V tlamě se mu rozlila příjemná známá chuť. A v tu ho napadl nápad. Postaví si vlkuláka! Hned se jal koulit pořádně velké koule sněhu. Už ho bylo docela hodně, tak to nějak šlo - i když bohužel bral se sněhem i hlínu a zmrzlou trávu. Ale co, vlci taky nejsou jenom bílí, tak je to jedno. Postavil dvě velké koule vedle sebe a naházel na ně sníh a uplácal to všechno tlapičkami. Vytvořil pěkný ovál. Čtyři malé koule jako tlapky a jednu menší, ale výraznou jako hlavu. Pomocí magie uplácal čumák a uši a místo očí a čumáku dal vlkulákovi bobule kaliny. Poodstoupil si o pár kroků a seznal, že na čumák by byla lepší šiška. A tak doplnil šišku. Prohlížel si své mistrovské dílo ze všech stran a měl ze sebe náramnou radost. "To vypadá pěkně." pochválil svého vlkuláka nahlas. A jak tak na svůj výtvor zíral, přilétla sýkorka, vyzobla vlkulákovi oči a odletěla. To si děláš srandu. Pomyslel si zaraženě, když se díval, jak ten drzý opeřenec odlétá s vlkulákovýma očima.

25. Ochutnej padající sněhové vločky

Prosinec 2/10

Siku ležel v čerstvě napadaném sněhu uprostřed ničeho. Všude kolem jen holé stromy a hrobové ticho. Z nebe se snášely sněhové vločky pomalu a líně. Nebylo jich mnoho, ale byly opravdu krásné. Siku otevřel tlamu a chytil jich hned několik. Byla to jen zmrzlá voda, ale byly opravdu lahodné. Pousmál se. Byla to krása. Jeho oblíbené roční období je konečně tady a s ním i sníh, na který se tolik těšil. Zamával ocasem, až jemný prašan rozvířil a vytvořil sněhovou clonu. "Ivar zimu moc nemusí." vydechl nedopatřením nahlas. Nemusí... jak to asi zvládne? Bude se muset hodně zahřívat a schovávat? Mohl bych ho zahřát já, mám hustý kožich a prakticky pořád hřeju. Napadlo ho a vzápětí se zarděl. Sklopil hlavu, i když se neměl vůbec před kým stydět. Ta náhlá myšlenka ho zastihla nepřipraveného. Musel se chtě nechtě zasmát tomu, jak trapné a patetické to bylo. Ale vlastně proč ne? Má radost. Má ho rád. A on má rád jeho. Nic ho nemohlo připravit na to, že on, omega, bude mít jednoho dne partnera a bude se starat o svůj les. Neskutečné. A děsivé. Pomalu se zvedl a oklepal se. Najednou se mu po Ivarovi zastesklo. Sice se chtěl jít projít, zatímco jeho milý odpočívá, ale nějak přehodnotil plány. Najednou si nepřál nic jiného, než se vrátit k promrzlému nerudnému Ivarovi, který má nejspíš plnou tlamu nadávek na téma "zatracená zima". Nad tou představou se musel zasmát. Kdokoliv jiný by se ho nejspíš lekl a považoval ho za nebezpečného bručouna. Ale Siku viděl jen roztomilého vlčka, který se nespokojeně vzpíral vůči přírodě a nadával jí za to, že jim zas přinesla tuhle šílenou kosu. Ale co. Však ho přece může jít zahřát.

9. Ulov si kapříka

1/10 Prosinec

Siku měl skvělý den. No vážně, jeho milý mu vyznal lásku, nebolely ho nohy a byl celkem najedený. To je definice štěstí, ne? Určitě ano! A pokud ne, co jiného? Procházel se územím, které dobře znal a miloval a natrefil na známý potůček. Co kdybych si ulovil kapříka? Pomyslel si nadšeně. Ihned přiskákal k vodě a zíral do ni jako husa do flašky. Jak se vlastně loví ryby? To Siku úplně nevěděl, vždy k nim přišel jako slepej k houslím. Spíš sbíral zbytky po ostatních, jako běžný mrchožrout. Ale on mrchožroutem nebyl. Ne ve skutečnosti. Jen měl hlad, toť vše. A právě proto se nyní snažil dokázat, že to tak není. Jak tak zíral na tu vodu, začal si všímat větších ryb. To je má šance. Pomyslel si nadějně a vletěl do vody po hlavě. Chňapl po rybě jen tak tak a vytáhl ji. Ryba se bránila zuby nehty, mrsklala sebou jako pominutá, ale Siku neměl v plánu ji pouštět. Byla nejen pro něj, ale i pro jeho milého, takže ji opravdu nemohl nechat jít. Špatný den pro rybu, celkem fajn den pro vlky. To se prostě stává. Vytáhl kapra na břeh a obhlédl ho. Vypadal pěkně, zdravě, jen s pár kousanci. Ideální dárek. S nadšením vzal rybku do tlamy a odnesl ji Ivarovi, aby si mohl taky trochu dát. Jestli něco Siku nesnesl, tak to byli hladovějící blízcí vlci. To prostě nejde. Jen měl obavy, že bud emoc vlezlý. Je to nepatřičné? To nevěděl, však neměl moc sociální cítění a obecně nevěděl, jak se má chovat. Ale co, Ivar ho přece chápe. Určitě bude vědět, že mu ji přinesl, protože se o něj chce postarat, ne proto, aby znevažoval jeho schopnost.

12. Zkus, jak dlouho vydržíš držet packu v ledové vodě

Siku se válel v tenké vrstvě čerstvě napadaného sněhu a snažil se přijít na to, co se mu to vlastně stalo. Nepřišlo mu, že by o něco zakopl. Že by kořeny? Ale nic necítil, prostě se najednou... svalil. Od návštěvy limba se mu to stávalo docela často. Možná to má souvislost. A nebo je jen zesláblý z hladu. Aktuálně si tak trochu navykl jíst pravidelně a teď zas dlouho neměl nic k snědku. Kdo ví.
Ivar k němu přispěchal a neodpustil si kousavou poznámku. "Spíš třepotavý javorový list." uchechtl se a pomalu se sbíral ze země. Jenže to mu přilítla sněhová sprška přímo do očí. Zase sebou odevzdaně plácl. "Poražen." řekl jen a chvíli si chladil břicho. Vlastně to bylo příjemné. Jeho milý mu očistil bílou hmotu z obličeje. Siku podvědomě zamával ocasem a rozvířil tak všudypřítomný prašan. Vzhlédl k rudookému, který se odvracel a bránil tak Sikuovi výhled na svůj obličej. Siku se jen usmál, natáhl se a šťouchl ho do náprsenky. Nic na to neřekl, sám byl trochu v rozpacích. Navíc tohle nepotřebovalo další zbytečná slova.
Oklepal se a sedl si těsně u Ivara - osobní prostor se totiž přeceňuje - a rozhlédl se po známém okolí. Les v zimě vypadal kouzelně. Byl trochu holý jak z mnoha stromů opadalo listí. Lišejník a houby ustoupily chladu a mrazu a meluzína zněla o to teskněji a výrazněji, neb vítr dnes byl nezvykle silný. Mělo to své kouzlo. Seděl tu se svým partnerem v lese, kterému říkal domov, a nikdo je tu neohrožoval ani nerušil. Snesl by tu pár vlků, které by mohl nazývat přáteli, ba dokonce rodinou, ale to považoval za příliš odvážnou myšlenku. Takhle to bylo také perfektní.
Všiml si tenkého pramínku potoka, který odolával chladu a ne a ne zamrznout. Určitě ho to brzy čeká, ale zatím tekl svědomitě a bez zbytečných obav ze zimy. Siku neodolal, po tom běhu bylo zavhodno se pořádně napít. Mrknul na Ivara a přikráčel k drobnému vodnímu zdroji. Samozřejmě ponořil skoro celé nohy a pořádně se napil. Čistá ledová voda mu udělala dobře. V tu ho napadlo, že vlastně ho už srsz chrání přes chladem a mrazy. Ale jak dlouho ho ubrání před vodou? Koukal na své ponořené nožky a hravě zavrtěl ocasem. "Voda je příjemná, zajímalo by mě, za jak dlouho mi začne být kosa." pronesl jen tak do vzduchu zvědavě. "Pojď to taky zkusit!" přizval taky šedého vlka, který nejspíš ještě stál opodál.

13. Zúčastni se koulovačky

//Rozdrásané údolí

Překvapilo ho, jakým tónem se na danou věc zeptal. Siku zamrznul a na chvíli ho polil studený pot. Zda mi to vadí? Zvedla se v něm vlna paniky a intenzivního pocitu, který neuměl identifikovat. Ale odpověď na otázku rozhodně znal. "Ne!" vyjekl spěšně. "Jistě že ne, nikdy bych to za nich nevyměnil." Vypadal zoufale, naléhavě a možná i trochu naštvaně. Jak se na to může ptát? Cožpak nevidí, že je Siku celou touhle situací zcela unešený? Počkat, proč se vlastně zlobím? Pomyslel si nechápavě. vždyť... on se nikdy nezlobí. Teda... skoro nikdy. Ale rozhodně ne na ostatní a už vůbec ne na ty, které má rád. "Promiň, já... nevím co to do mě vjelo." zavrtěl hlavou a střelil po Ivarovi trochu výčítavým pohledem. "Vylekal jsi mě. Když jsme se rozdělili, myslel jsem že přijdu o rozum." svěsil provinile uši. Reagoval neskutečně hloupě. Jenom málem? Ozval se Protiva, což způsobilo Sikuovy krátký bolehlav. Nepříjemné. Nic ale neřekl, nechtěl působit jako podivín. Ne teď. Ne když mají tuhle hezkou chvíli. A možná ani nikdy jindy, ještě nevěděl jak s existencí Blábola a Protivy naložit.
Ušklíbl se a pobaveně šťouchl do šedého bokem. "Beru tě za slovo." souhlasil. Neměl v plánu se od něj vzdalovat na delší než nezbytně dlouhou vzdálenost.
Ivaroval překvapená reakce na sníh a Sikuovu hravou náladu byla sice trochu znepokojivá, ale hlavně šíleně roztomilá. Vypadal jako překvapené vlče, které nikdy podobnou situaci nezažilo. Naštěstí se chytl a rozeběhl se střemhlav kupředu. Zjizvený se hlasitě zasmál a rozeběhl se za ním. Nebyl tak rychlý. Nebyl tak obratný. A neustále měl pocit, že ho nohy neponesou ani přes další metr, ale nějakým zázrakem se držel a ustál i sněžnou palbu. Použil magii předmětů a vytvořil několik sněhových kuliček, které hodil na Ivarovo ctěné pozadí, mizející před ním v dáli. Nestíhal ho. Ale to nevadilo, protože věděl, že mu neuteče. Navíc... byli už doma. Vběhli do známého lesa, kde se Sikuovi podlomily nohy a s pořádným rachotem se svalil do bílé pokrývky. "Auuuuu." zaúpěl tiše. Byl na pády zvyklý, ale tenhle nějak nečekal.

16. Dováděj ve sněhu

//Mathae přes Ranský les

Trochu se zastyděl. Ivar měl naprostou pravdu. Vždycky se snažil každému zavděčit. Chtěl, aby se a ním ostatní cítili dobře, aby měli radost za každou cenu. Ale co on? Co Siku? Měl vůbec nějaké preference? Věděl co si doopravdy myslí? Věděl, jaký má na věci názor? Zpomalil. Najednou mu přišlo, že vlastně až do teď neexistoval. Až s Ivarem se začal sám sebe ptát, co si vlastně myslí. Rudooký očekával, že mu Siku prozradí svůj názor. A upřímně... hledání názoru docela bolelo. Bylo to náročnější než si kdy uměl představit. "Když já nevím jaký mám názor." přiznal tiše. Ačkoliv ho hřálo u srdce, že si zrovna on jeho názoru váží, zároveň má pocit, že ho zklamal. Kdo ví kde se tenhle divný pocit vzal. Možná tu byl vždy, jen neměl důvod ho řešit. Po očku šedého sledoval. Měl takovou zvláštní jiskru v oku, kterou až do teď neviděl. Přišel mu jiný. Uvolněný. Sikuovi ze z toho rozechvělo celé nitro. Přistihl sám sebe, jak na Ivara upřeně zírá. Nemohl si pomoct. Rozmrzl až když se debata stočila k méně příjemným tématům.
Povzdechl si. "Kéž bys měl pravdu." povzdechl si odevzdaně. Kdo ví jak to se Sesi je. Chyběla mu, ale neměl dojem, že by on chyběl jí. Spíš naopak, nesnášela ho. Byl z toho celý špatný, čehož si Ivar rozhodně musel všimnout. Pousmál se. "Vypadá to, že dneska jsi lepší morální podpora než já." podotknul se smíchem a natisknul se na něj. Hodilo se to obzvlášť proto, že vzápětí se i jeho drahý rozhodl se otevřít. Mlčky poslouchal a začánal mít alespoň vzdálenou představu o tom, z jakých poměrů pocházel. Bylo mu z toho ouzko. Chtěl ho ujistit, že nepotřebuje od něj žádné velké činy. Že se mu nemusí snažit zavděčit, ani že mu nehrozí úpadek do zapomnění. Ale to jeho druh už naštěstí dávno věděl. Siku se na něj rozněžněle usmál a opětoval mu důvěrný dotek, aniž by cokoliv říkal. Až po notné chvíli se rozhodl přerušit mlčení. "Taky tě miluju, Ivare. Kéž bych ti mohl vynahradit veškerý čas, který ti ostatní nedávali možnost vědět jak jsi skvělý." Zcela upřímně mu bylo líto, že se nesetkali dřív. Ale kdyby ano... mohli by být spolu? V jeho smečce se ztráty na potenciálních rodičích netolerovaly. A Ivarovo rodiště nebylo zrovna vhodným místem pro blízké vztahy. Možná by na sebe ani nenarazili. A kdyby ano, dali by se do řeči? Kdo ví. "Jo a to zapálený listí je mega hustý. U nás ve smečce jsou uživatelé ohně cenění, nerodí se jich mnoho. Jsi žijící vzácnost." zazubil se.
Cesta utíkala rychle a příjemně, ale sílící sníh v Sikuovi vyvolával příjemné šimrání spojené se sílící hravostí. Odolával statečně, ale nakonec ho stejně přemohl vnitřní zimní skřítek. Otočil se na Ivara s podivným úsměvem a hrábl packou do sněhu. Ten vzápětí přistál šedému na náprsence. Siku se usmíval jako měsíček na hnoji a podvědomě snížil přední část těla v hravém gestu. Zběsile máchal ocasem a připravil se na jakoukoliv akci. Mohl klidně povolit obezřetnost, les měl již prakticky na dohled.

//Les Ztracených duší

28. Vyznej někomu city (nemusí být nutně romantické)

//VVJ přes Mathae

Překvapeně zamrkal nad tím, jak v pohodě a sebevědomě ke všemu Ivar přistupoval. Až se zastyděl, že on sám má takový problém. Plaše se uculil a natiskl se na něj celou svou vahou. Potřeboval trochu jeho odvahy vstřebat. Sice to tak nejspíš nefungovalo, ale co naplat. Zkusit to může ne? "Myslíš, že to má každý jinak? Jakože... tohle." poukázal na jejich vztah. Nebyli stejní, jako jiné páry. Nebyli druh a družka, takže nebyli určeni k tomu, aby zplodili potomky. Takže si můžou dělat co chtějí? Ale... co vlastně chceme? Na moment se zamračil. Asi už nad tím nechtěl přemýšlet. Měli teď hezkou chvilku a okolo se snášela zima. Nic víc nepotřeboval.
Otázka na tělo, tedy na sestru, ho samozřejmě nenechala chladným. "To netuším." odpověděl se zkroušeným výrazem. "Neviděli jsme se příliš dlouho. Větší část života jsme strávili od sebe, než spolu. Ale má to asi něco společného s tím, že naše smečka vymírá." povzdechl si. Konečně už o tom mohl aspoň trochu mluvit. Potřeboval čas na to, aby se mu rozvázal jazyk, tyhle informace byly pro něj značně traumatizující. "Odešla, aby ji nemusela smečka živit, ale vypadá to, že nakonec byla ona tou, kdo přežil. Kdoví, jestli je naše rodina ještě naživu." Siku pohlédl do dálky zastřeným pohledem. Nevěděl, jestli chce vědět, co se s nimi stalo. Co se stalo Sesi. Ale i tahle nevědomost byla ubíjející. "Život v mé domovině je těžký." otočil se na svého druha s výrazem, který se zdál být skoro všeříkajícím. Jako kdyby tahle prostá věta vysvětlovala úplně všechno.
Naštěstí se rozhostila o dost veselejší nálada. Navíc ho opravdu hodně zajímalo jak to vypadá na místě, odkud pochází. Sice o tom místě Ivar mluvil nerad a s opovržením, ale pro Sikua to bylo důležité. "Ano, pocházím ze Sibiřské smečky daleko na severu." odpověděl a rozhodl se zcela odprostit od nepříjemných postranních myšlenek. "U nás byla většinu roka hrozná zima. A když přišlo léto, tak jen na několik týdnů a bylo takové vedro, že sníh a led skoro okamžitě roztál a vytvořil každoroční potopu. Ale měl jsem to tam rád." otočil hlavu na Ivara s dychtivým výrazem. "Žil jsi na jihu? Jaké to tam bylo?" naneštěstí si až pozdě uvědomil, že to není asi úplně vhodná otázka. "Promiň, vím že o svém rodišti nerad mluvíš." stáhl provinile uši. "Jsem jen zvědavý a... navíc je to místo pro mě tak trochu záhadou. Narodil se tam někdo blízký mému srdci." pokusil se vysvětlit svůj pohled na věc. Plaše odvrátil pohled s křečovitým výrazem a náhlou nervozitou. Bylo to poměrně otevřené vyznání, kterému bezmyšlenkovitě vylítlo z tlamy. Na tohle si bude muset nějak zvyknout.

//Rozdrásané údolí (přes Ranský les)

7. Zavzpomínej na svou první zimu

//Sopka přes Ainu

Procházeli kolem velkého jezera, kde se odehrálo už tolik věcí ze Sikuova života, že nad tím zůstával rozum stát. Byla zima. Nemrzlo, ale byla lezavá zvláštní kosa, taková vlhká a drala se přes chlupy až na kůži. Siku byl honě otužilý vlk. Hubený, ale s tak hustou a neproniknutelnou srstí, že mu tyhle mokré zimní pokusy nijak nepřekážely. Ivar měl velmi dobrou otázku. Až moc dobrou. A ptal se doslova toho nejméně pověřeného vlka pod sluncem. I vlčata měla větší přehled o lásce, než on. Sklopil pohled k nohám a usilovně přemýšlel. Chtěl mu odpovědět, vážně chtěl! Ale jak? Co má říct? Poznal lásku, to ano, ale jen jako omega. Oblíbená hračka smečky. Maskot. A samozřejmě bratr. Zvedl hlavu, aby se Ivarovi upřímně podíval do rudých očí a nahodil ten nejzoufalejší výraz, jaký svět viděl. Zavrtěl hlavou. "To já nevím." protáhl s žalostným kníknutím. "A-ale to nevadí, ne? Jsme tu spolu a... třeba se můžeme někoho zeptat?" nadhodil a s jistou dávkou optimismu si vzpomněl na Wylana. Ten by to mohl vědět! Zněl, že má zkušenosti. Určitě větší než tihle dva šediví tragédi. Zjizvenec si všiml jisté radosti, kterou Ivar projevoval. Dodalo mu to odvahu o tom mluvit o trochu otevřeněji. Poprvé má tyhle složité emoce a osud mu dovolil, aby na to nebyl sám. Bylo to podivně příjemné, ale taky znepokojivé. Sdílel tuhle důležitou zkušenost s dalším vlkem. S cizincem, který mu měl být od teď už navždy blíž, než kdokoliv. Škoda že s ním nemůže řešit jen příjemná témata.
Sesi byla velké a hodně těžké téma. tak těžké, že ani jeden nebyl ochotný o ní mluvit svobodně a bez okolků. Pousmál se. "Taková nebývala. Jako vlče byla mluvná a veselá. Ale... to už je život." Povzdechl si. Kdo ví co se muselo přihodit, že musela dospět, zmoudřet a stát se nešťastnou. Hořce protáhl tlamu v čemsi, co mohl být úsměv, ale spíš ukazoval nervozitu a očekávané dloubnutí do citlivých míst. "To mě nepřekvapuje." odpověděl s překvapivou odměřeností. Zvrácení. Ano, přesně to byla věc, kterou by řekla i kdysi jako malá. Něco, s čím žije a je skutečně její pravý názor. Totéž by mu jistě řekl i kdokoliv ze smečky. Dva samci. Takoví nemohou plodit mláďata a ani je vychovávat. Nemají mléko, nemohou zajistit přežití druhu. Je to plýtvání genetickým materiálem. Byli by nepotřební. Ba dokonce nechtění. Ale tady je přece blahobyt. Nikomu tím neuškodíme. Nejsme ani v ničí smečce, mělo by to být v pořádku. Ano, tomu věřil. Stejně by bylo nesprávné, aby zrovna Siku měl mladé. Není silný, zdatný v ničem, není dobrým lovcem, není rychlý a narodil se s postižením. Zbytek jeho vrhu nepřežil, matka nepřežila porod. Otec byl slabý duchem, neboť z žalu zešílel. Ne. Siku by nemohl mít nikdy mladé. Vztahem se samcem dělá celému světu službu. Konečně nahodil uvolněný spokojený výraz a zcela otevřeně zaryl čenich do Ivarovy tváře, prohrábl mu srst a olízl ho těsně u ucha. "Zvrácení spolu je lepší než zvrácený sám." zavrtěl ocasem spokojeně a trochu přidal do kroku. Těšil se, až budou doma.
Všiml si, že hory už mají svou půvabnou bílou pokrývku. Matně se usmál směrem k vrcholkům a vzpomněl si na svoji první zimu. Byl hodně malý, než dorostl do věku, kdy byl schopný vše skutečně vnímat, byla zima již na ústupu. Jenže v severu znamenal ústup méně vánic a více sněhového poprašku. Méně krutých mrazů, více ranní mlhy. Hrabali se sestrou tunely ve sněhu a olizovali legračně zamrzlý led na spádu řeky. Okusovali zmrzlou kůru bříz a schovávali se před tetičkami, které je pak hubovaly za jejich zlobení. Zdálo se sice, že se na ně zlobí, ale pravdou bylo, že jen o ně měly obrovský strach. Celá smečka se strachovala. Nebylo divu, neměli přežít. Otočil se na Ivara s otázkou v očích. "Sněžívalo na místě, ze kterého pocházíš?" zeptal se dychtivě.

//Jih Mathae přes sever

//Hups, chybka v přechodu

>>>VVJ přes Ainu

//jeskyně

Budu tě prudit do konce života. Na Sikuově tváři se usadil přiblblý výraz. Do konce života. Tahle krátká pasáž, tahle věta, byť jen zmínka v něm rozsvítila tisíce kontrolek, které začaly nekontrolovatelně bláznit. "Tak jo." odpověděl s potlačením emocí. Nechtěl totiž vybuchnout jako nějaká pubertální chlupatá rachejtle. Ne že by měl hrdost - nemá. Ale zas nechtěl ztratit před Ivarem tvář. Od kdy mě tohle zajímá? Pomyslel si zaraženě. Začínalo ho ubíjet jeho svědomí. A příčetnost. Blbý, co? Nebude tě mít upřímně rád ani takového jaký jsi, ani jako lháře, co ze sebe dělá něco co není. Nechtěl bych. Posmíval se mu Protiva. A tentokrát to opravdu upřímně zabolelo. Vždyť má pravdu! Nemá dost odvahy chovat se přirozeně, ale zároveň mu nechtěl ukazovat falešnou tvář. Dilema, které dokáže rozseknout jen když bude upřímný a řekne Ivarovi své obavy. Ale dnes to nebude.
Náhlé přenesení strachu na rudookého vyvolalo překvapivé pozdvižení. Oba se vyděsili navzájem a způsobili si pořádný šok. Vylítli z jeskynního komplexu přímo k sopce a zběsile oddechovali. Ivar vcelku rychle nasadil svůj obvyklý výraz a ledový klid. Sikua bodlo svědomí. Zkazil jim rande, že? Určitě ano. Musel ale přiznat, že návrat do lesa se jevil jako dobrý nápad. A že s ním přišel jeho partner, to bylo o to lepší. Zrychlil krok a přidal se k cestě po jeho boku. Chvíli mlčel, třídil si myšlenky a užíval si přítomnosti vlka, kterého ani nedoufal, že ještě uvidí. Nicméně to mlčení už mu začínalo docela vadit.
"Um, Ivare?" oslovil ho opatrně s plachým výrazem. "Vím, že není úplně na místě do toho šťourat, ale... říkal jsi, že jsi potkal Sesi." Na co se chce vlastně ptát? Zda je v pořádku? Odpověď je jasná - není a nemůže být. Kde je? Už může být dávno jinde. Zda o něm mluvila? A chce to vůbec vědět? Vrhl na něj zoufalý pohled. Zmatek bylo asi nejlepší slovo, které Sikuovu mysl vystihovalo. "Co ti řekla?" vypadlo z něj nakonec.

//Mathae přes VVJ

Eee pardon, nejak me nenapadlo si o to rict - jeste specialni magii pro Morghanu :D dekujuuu

Jsem dement, máš to tam. :D

V prvé řadě Elis, moc děkuju za fakt skvělou akci! Musím říct, že tenhle herní druh mi strašně moc vyhovuje a bylo to skvělý. Některý úkoly jsem úplně žrala, stalkovala kdo co jak plní a mám rozhodně svý favority :D Mám menší výtku k přidělování nových úkolů. Řekla bych, že bylo krapet nešťastné, žes je musela dodatečně přidávat růčo, hlídat kdy kdo co jak splnil a tak. Umim si představit že to bylo stresující a overwhelming a i to vymýšlení nových úkolů je něco, z čeho člověku může fakt snadno přeskočit :D Problém pro hráče, že museli čekat na úkoly, byl spíš minoritní :D
Jinak to byla bomba a moc ti děkuju za tvoje nápady a péči Už teď se těším co příště vymyslíš

A teď ty odměny :D
Siku:
- Speciální vlastnost Smysly (-21 b)
- 15 květin (-3 b)

Morghana:
- Speciální vlastnost Charisma (-21 b)
- 55 květin (-11 b)

Přidáno.