Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Modli se k bohům (či jiné libovolné bytosti) o mírnou zimu

Vlčice nevypadaly že by tu chtěly zůstat déle než přes zimu, a protože měl Siku srdce vždy na dlani, neměl v úmyslu je vyhazovat za jejich drzost klást si podmínky. Zima umí být krutá, a jak se zdálo, jediný Siku ze své domoviny ví, že otázka mezi životem a smrtí může být i jeden osamělý strom na zcela pusté pláni. A tak tedy chápavě přikývl. "Ztracený les vám rád poskytne přístřeší." Odpověděl bez sebemenšího náznaku nevole či hněvu. Něco takového tenhle zjizvený chlupáč pravděpodobně ani neumí.
A jako na zavolanou se ozvala Tundra s návrhem, který se neodmítá. Jídlo. Lov. To je něco, co opravdu potřebují pro přežití kruté zimy. A z jejich absurdní skvadry dokázali lovit jen Ivar a Morgoth. Jen ta představa v něm vyvolala vlnu nevolnosti. Kdyby ti dva šli lovit spolu, s nejvyšší pravděpodobností by se jeden z nich bezpochyby stal úlovkem toho druhého. A tak nadšeně zavrtěl ocasem. "Za pomoc při lovu budeme velmi rádi." Střelil po očku k Ivarovi. "Cením si návrhu. Opravdu." Plachý úsměv naznačoval, že měl o tuhle část přežití opravdu obavy. Moc dobře si pamatoval na loňskou zimu, která místní zastihla nepřipravené. Bylo tak nevlídno, že bylo skoro nereálné najít cokoliv k snědku. Letos to musí stihnout, než nastane znovu.
O bohové, nechť je zima letos mírnější! Tolik pomrzlých vlků a zvířat... prosím o smilování, nikdo si nezaslouží takto trpět. Němá modlitba k bohům Sikuovy minulosti. Ačkoliv byl daleko od svých kořenů, stále věřil v jejich sílu a ochranu. Kdyby ne, nedokázal by tak dlouho přežít. Držela ho naživu víra v životní sílu a naděje na lepší zítřky.
Ale už bylo dost přemítání nad katastrofickými scénáři. "Ehm, tak tedy vítejte. Dávejte na sebe prosím pozor, les umí být dost... zmatečný." Zasmál se, aby odlehčil situaci a uvolnil napjatou atmosféru. "Je tu spousta úkrytů, některé skrytější než jiné. Prosím, kdybyste cokoliv potřebovaly, rád pomůžu." Zavrtěl ocasem. Pokud to zvládnu. Dodal v mysli, ale nahlas myšlenku nevyslovil.

Ivarova slova bodala jako nůž. Je to tvoje smečka, dělej si co chceš. Jeho smečka. Znělo to tak cize a osaměle. Takhle to přece nikdy nechtěl! Chtěl aby si tu byli vlci rovni, ne aby se někdo cítil utlačován. A už vůbec nechtěl, aby se tak cítil on. Než však stihl cokoliv udělat, jakkoliv zareagovat... odešel. Šel jen zkontrolovat území. Snažil se Siku sám sebe uklidnit. A i přes všechen ten strach a nepohodlí, kdesi hluboko pod krustou nejistot ho zahřála pýcha. Byl Pocit, který poprvé zažil jenom s ním. Jeho druh, statný a neohrožený, šel zabezpečit hranice. Kdo by nebyl pyšný? Malý kousek vděku a pýchy prosákl i do okolí. Vážně by mu měl někdo ukázat jak se reguluje magie.
Zaregistroval naštvanou poznámku ryšavé vlčice. Samozřejmě hned zacítil lež. Naklonil hlavu na stranu, jako kdyby se jí němě ptal. Proč lže? Nevinná myšlenka, vůbec ho nenapadlo že se ty dvě musí cítit opravdu ohroženě. Jak překvapující od sraba jakým je Siku. "Tak... co teda hledáte?" Zeptal se trochu zmateně. Přece nechtějí odejít do toho nečasu?
Nicméně ať už byl šedý sebemírumilovnější a krotší, slova vlčic se mu nepozdávala. "Ivar chrání mě i les. Je to nejvěrnější a nejsrdečnější vlk co znám." Zamračil se lehce, ale černá maska to maličké zaškaredění se mnohonásobně prohloubilo. Nakonec si ale těžce povzdechl. "Nemějte mu to prosím za zlé, je jen opatrný. Stejně jako já, je v tomhle nový. Tenhle les nám poskytl domov v nejhorších časech, jsem si jist, že rád poskytne svou ochranu i vám." Pousmál se, zatímco koruny stromů se zachvěly, jako kdyby s ním snad souhlasily.
"Jmenuji se Siku." Představil se s laskavým úsměvem a otočil hlavu na světlejší a málomluvnější z nově příchozích. Jizva na tváři a ostrý pohled prozrazovaly bohatou minulost. Pokýval k ní hlavou, ignorujíc nejapnou poznámku. Druhý pohled doputoval k ryšavce s prazvláštním přízvukem. Zcestovalý Siku ten přízvuk zdánlivě poznával. Slovům, kterým bylo rozumět, přestože zněla jinak, nevšedně. Nic však neřekl. Nepříslušelo mu to.
Zaregistroval návrat svého milého a neskrývaně mu věnoval pozornost úsměvem. Děkuji. Znělo zjizvencovi hlavou vděčně.

2) Promluv si s jiným členem své smečky o tom, zda jste připraveni na krutou zimu.

Všeobecná panika a chaos v Sikuovi vyvolávala děs a zoufalství. Co se to tady pro všechno na světě děje? Je tohle nějaký divný způsob trestu za jeho pýchu? Za to, že si myslel že vést smečku se dá i v klidu a bez konfliktů? A hle, zrovinka tu jeden konflikt přišel. A ne zrovna malý. A co víc, zdálo se, že ho nikdo nevidí. "Já jsem tady!" Kníknul nešťastně. Ivar na něj konečně zareagoval, ale hned vzápětí se opět urval na vlčice. Zničeně si kecnul na zadek, až se sníh pod ním rozvířil všude okolo. Co mám dělat? Zněla mu v hlavě palčivá otázka. Z nervů a strachu se kdesi v koutku jeho pošramocené mysli rozezněl známý hlas Blábola. Tu mu tak chybělo! Mlel a mlel a vydával divné zvuky a skřeky a, tak jako vždy, mu vůbec nebylo rozumět ani jediné slovo.
Siku bublal, nervozita stoupala, hlava bolela a situace byla čím dál tím zoufalejší. Blábol byl čím dál hlasitější a naléhavější, Melužína vřískala a hučela a Siku to už prostě nevydržel. "TICHO!" Vřísknul v čisté agonii. Vzduch proťala ochromující vlna děsu a vzteku, která pohltila všechny přítomné. Ano, i mírný vlk jako je Siku se dokáže naštvat. I když... asi se nedá o tom mluvit jako o vzteku, spíš byl zahnán do kouta jako raněné zvíře. A musel reagovat. Ihned.
Prudce oddechoval a třásl se jako osika. Síla ho opouštěla a s ní i vliv magie neviditelnosti. Začal problikávat, chvíli tu byl a chvíli ne, blikání se zrychlovalo až nakonec zůstal zcela přítomen. "Prosím už dost." Zoufalství v hlase bylo více než citelné. Stejně citelné jako záměr vlčic. Teď, když byl dohnán k užití magie, kterou nemá vůbec pod kontrolou, přicházely k němu emoce ostatních jako obláčky páry. Nelhaly. Hledají úkryt.
Siku se otočil s prosebným výrazem na svého milého. "J-jsou unavené." Špitnul směrem k němu. "Venku je zima. A bude hůř, cítím to." Ano, byl vůči změnám počasí velmi vnímavý. Tím spíš, když se jedná o přicházející zimu. "Jsme vůbec dost připravení? Jsme jen tři. Musíme na lov, připravit les. Máme úkryt, ale... stačí to? Jsme tady v bezpečí, ale co když se sem budou hnát větší predátoři aby našli úkryt?" Zachvěl se při představě, že si to sem nakráčí medvěd a ohrozí jejich životy. Když jich tu bude víc, tím spíš si to hladové zvíře rozmyslí.
Mluvil tiše, ale naléhavě. Nechtěl ty dvě nebohé tulačky vyhnat zpátky na holou pláň, navíc v tom viděl příležitost poklidně přežít zimu. To přece celou dobu chtěli, ne? Žít poklidně a mimo nebezpečí. Žít pod ochranou lesa a smečky.

Omg love that, hlavně ta statistika je boží! Děkuju za tvoji práci :3

VELKÉ ODMĚNY:
• Řečnictví - Ezekiel Etney
• Vlastnost na maximum - Síla pro Ezekiela
• Vlastnost na maximum - Rychlost pro Ezekiela

Střední odměny:
• 3* do magie - Vzduch pro Ezekiela
• 3* do vlastnosti - Vytrvalost pro Ezekiela

Malé odměny a elixíry:
• 1* do magie - Vzduch pro Ezekiela
• 1* do magie - Loutkař pro Ezekiela
• 1* do magie - Loutkař pro Ezekiela
• 1* do magie - Loutkař pro Ezekiela
• 1* do vlastnosti - Taktika lovu pro Ezekiela
• 1* do vlastnosti - Taktika lovu pro Ezekiela
• Teleportační lístek - Ezekiel Etney
• Teleportační lístek - Morghana
• Teleportační lístek - Yggdrasil
• Teleportační lístek - Sutech
• Teleportační lístek - Ezekiel Etney
• Teleportační lístek - Sutech
• Desploditel - Morghana
• Protijed - Yggdrasil
• Vlčecí pitíčko - Sutech
• Elixír nedotknutelnosti - Sutech
• Elixír nedotknutelnosti - Yggdrasil
• Elixír nedotknutelnosti - Morghana

Měna: - VŠE PRO MORGHANU
• Perly: 147
• Křišťály: 16
• Květiny: 19
• Mušličky: 35
• Oblázky: 63
• Drahokamy: 32

Připsáno :>

Prosím 20 losů za 200 oblázků

Děkuju za akci and here we go! Also moc děkuju za trpělivé vysvětlení, oceňuju že tě moje natvrdlost nedovedla k šílenství :D

Morghana
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - síla
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - vítr
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - vítr
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 drahokamů
Vymaxování jedné vlastnosti - vytrvalost
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - elektřina
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - nemrtví
30 oblázků
5 perel
50 drahokamů
Hvězdička do magie nad 5* - předměty
30 oblázků
Vymaxování jedné magie - elektřina
25 drahokamů
25% sleva na modifikace
+75% sleva

Siku
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - rychlost
10 křišťálů
Hvězdička do magie nad 5* - emoce
25% sleva na modifikace

Sutech
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - prosím 2* taktika lovu a 1* síla
30 drahokamů
25 drahokamů
25% sleva na modifikace

Ezekiel Etney
50 oblázků
Hvězdička do magie nad 5* - Ezi nemá žádnou magii nad 5*, šlo by to prosím dát někomu jinému? Konkrétně Yggimu do neviditelnosti
25% sleva na modifikace

Yggdrasil
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - rychlost
50 oblázků
30 drahokamů
Nová magie od Smrti bez hvězd - loutkař
Hvězdička do magie nad 5* - neviditelnost
25% sleva na modifikace

Připsáno a děkuji za účast :> prosímtě! hlavně, že jsme se nakonec dorozuměly :D

Kdoví proč na něj začal Ivar vyplašeně volat. Co je? Co se děje?! Otočil se na něj s hrůzou v očích a ocasem staženým. Křičel na dvě vlčice před nimi a ty vlčice zase křičely nazpět. Siku stál jako opařený a nechápal co se děje. A hlavně co má dělat. Celá tahle divná chaotická situace nevypadala na předzvěst bitky a upřímně... vlčice vypadaly spíš unaveně než útočně. Ale i tak, byl rád, že se Ivar chopil úlohy ochránce za ně za oba. Aspoň někdo tu má koule. Ozval se posměvačný hlas Protivy. Normálně by ho Siku ignoroval, ale teď opravdu ťal do živého. Jaký je z něj alfa když stojí tu s hlavou skloněnou a ocasem až na břiše? Odpověď všichni znají. Vůbec žádná.
Zhluboka se proto nadechl a pokusil se aspoň trochu narovnat. Fajn. To půjde. Nějak... Už už se připravoval že teda aspoň pozdraví, ale nikdo mu vlastně vůbec nedal prostor cokoliv říct. A co víc, zdálo se, že někoho hledají. Teda... vlastně že hledají jeho.
Nechápavě se zahleděl na svého druha, který vypadal že mu vyskočí oči z důlků. "Ivare, co-" Ryšavá vlčice mu skočila do řeči jakoby tam vůbec nebyl. Otočil se na ni s nadmíru plachým výrazem. Co mám dělat? Nevšímají si mě... ani Ivar nechce abych mluvil, měl bych prostě odejít? Ta myšlenka bolela. Ale nebyl překvapený, vlastně sám neví co by měl říkat. Cítil se divně, vystrašeně, nechtěl nic řešit. Ach jo, a to se tak těšil až potká víc vlků! Měl za to, že ve "svém" lese se bude cítit sebevědomější. Jak naivní...
Pak ale konečně zachytil o če se skutečně baví. "Eh?" Vypadlo z něj nechápavě. "S-Sýček? Jsem Siku..." Pípnul tiše, ale když to vypadalo, že se jeho milý nehodlá uklidnit, rozhodl se začít tam. "I-Ivare! T-tady jsem, vedle tebe, copak mě nevidíš?" Šťouchnul do něj čenichem.
Ve stejnou chvíli se stromy prohnala Meluzína. Hukot zněl jako pláč desítek vlčích duší, bylo to strašidelné. Jako kdyby se les hněval a káral je za jejich hlučné chování.

Ivarova žádost o zvracení kamsi vedle se minula účinkem, neb Siku měl příliš práce s udržením žaludku v klidu, než aby vnímal slova která mu byla řečena. Jen co mohutně polknul a ujistil se, že opravdu jeho obsah zůstane tam kde má, se konečně jal taky něco říct. "Co?" Vypadlo z něj zmateně a trochu přejetě. Ty houby mu neudělaly dobře. Ivar asi ale nehodlal pohodlí husté srsti opustit nehledě na cokoliv, možná ani kdyby to Siku opravdu neudržel.
Začínal maličko přicházet k sobě. Účinky hub velmi pozvolna slábly, ale stále se držely pevně u moci. Co už však ovlivnit nedokázaly, byla Sikuova nejistota o sobě samém. Čím víc se Ivar tulil, tím znatelněji mohl cítit Sikuovy kosti jak ho tlačí všude možně. Byl vychrtlý, kostnatý, i když se mu životospráva dost zlepšila, jeho tělo nebylo schopno se vzpamatovat z dlouhých let hladovění a přednostně nedokázalo obelstít moc sudiček, které mu při narození daly do vínku pár nepříjemných zdravotních obtíží. Asi za to mohlo přidušení, pozdní přísun mateřského mléka, nebo matčin těžký porod. Kdo ví. Nikdy to nemusel řešit, nikdy se nemusel nikomu líbit. Ale teď chtěl. A přece to nešlo. Trochu plaše se stáhl a snažil se aspoň trochu působit... kompaktně. Ne jako chřastící kostlivec, kterým byl. Co srst perfektně schovávala celý jeho život, to teď v těsné blízkosti nešlo skrýt.
Pomotané myšlenky přerušila až Ivarova otázka. Kdo? "Meluzína." Zopakoval už vyklidněněji. "Nevím co je zač, ale zpívá tu od první chvíle co jsem sem přišel." Pousmál se a zahleděl do korun stromů. Legračně se hýbaly, kroutily a vlnily. Byla krásná jasná noc, i když poměrně chladná. Chudáci ti co jsou nucení ji trávit někde venku. Bylo mu upřímně líto všech, kteří, tak jako on před nedávnem, musí cestovat na vlastní pěst a bojovat o svůj život mimo teplo smečky.
Své nervy konejšil žužláním šedákova kožichu. Bože on tak voněl! Ne jako jídlo, ale tak zvláštně vábivě. Tenhle pach by poznal naprosto kdekoliv. Byl to pach, který by ho vyvedl i ze světa mrtvých. Spolu s efektem hub se mu zdálo jakoby ho Ivarova vůně objímala a hladila po srsti. Konejšila a schovávala před světem. Možná trochu dusila, přesně jako to dělal jeho milý. Nepřestal ani když si postěžoval. A pak... vystřízlivěl. Z ničeho nic a naráz. Mohl za to cizí pach, který ho k smrti vyděsil.
Prudce se zvedl a shodil tak nedopatřením Ivara na zem. "Panebože někdo tu je!" Zašeptal zděšeně a rozhlížel se s ocasem staženým. "Ivare co budeme dělat? Co se v takových chvílích dělá? Co když je to někdo nebezpečný!" Samozřejmě ho napadlo na první dobrou že je to někdo se špatnými úmysly. Takové na cestách potkával nejčastěji, viděl příliš mnoho a byl příliš často bit a věšen na kraj svého života. Jeho přirozený strach z cizích vlků byl až absurdní, ale držel ho až do teď při životě. Ale to byl sám, teď má Ivara. Ano, jsou v tom spolu.
Co když ublíží Ivarovi?! Tak to byla konečná. S touhle myšlenkou se postavil před svého milého a zíral přímo k průchodu mezi stromy. Byl k smrti vyděšený. Ostré oči a temná maska na obličeji udělaly své - vypadal jako zamračený vzteklý vlk, který se pokouší nově příchozím podívat až do duše. Četné jizvy mu na mírumilovném vzezření moc nepřidávaly. Ale pak... uviděl dvě vlčice. Obě zkřehlé, zima jim nejspíš taky moc dobře neudělala. Venku mimo les to musí být nepříjemné. Napadlo ho hned soucitně. Ačkoliv měl z cizích hrůzu, nechtěl aby kdokoliv byl vystaven trápení. Vlčice velmi hlasitě pozdravila, což Siku vůbec nečekal. Polekaně nadskočil a hlas mu uvízl v krku. A co víc, jako na zavolanou zjistil že není magicky úplně neschopný. Z ničeho nic úplně zmizel. Lepší chvíli na objevení magie neviditelnosti opravdu najít nemohl.

Siku kývá velmi důležitě na znamení naprostého přesvědčení. "Jo, točí. Jako vodní hladina. Ugh, je mi z toho maličko nevolno." Zašklebil se nelibě. Ale nebylo to tak hrozné aby se musel přetáčet, to opravdu ne. Teď dělal dečku jednomu úžasnému vlkovi, o to nehodlal přijít. Ivar Sikuovu myšlenku podpořil a přidal kus té své. Ani jedna nedávala smysl, ale spolu tvořily opravdu legrační svět plný divných vjemů a dýchajících stromů. Funí? Snažil se najít ten strom co údajně funí a skutečně, spatřil silně vlnící se strom, který vypadal jakoby tančil nějaký bizarní tanec. Siku se hlasitě rozesmál. A smál se dlouho a nebyl k utišení. "Haha funí!" Přestože to až tak legrační nebylo, zjizvencovi přišlo, že právě slyšel nejlepší vtip ze všech. A byl umocněn dalšími slovy jeho milého. Přestal se smát až když mu opravdu došel dech a nyní byl on tím, kdo funí.
Rozdýchával záchvat smíchu a u toho se snažil poslouchat ty koledy, o kterých rudooký mluvil. Ale slyšel jen Meluzínu, která jim doopravdy zpívala z plných plic. Široce se usmál, trochu až šíleně, ale pořád ještě celkem v normě. "To je Meluzííína." Protáhl spokojeně a mimoděk olízl Ivara mezi ušima. Byl. by to zcela normální a přirozený pohyb kdyby se Sikuovi nezasekl jazyk v půlce pohybu. Najednou mu přišlo že šedé chlupy jeho druha chutnají lépe než cokoliv co kdy ochutnal. Seběhly se mu sliny a začal mu dost neobratně olizovat hlavu. Sjel na obličej, na čenich a na krk, kde to už nevydržel a zakousnul se do volnější kůže, která byla k tomu pokrytá chlupy s novou podsadou. Bylo to jako kousat do měkoučké kožky zajíce. Nebyl to silný kousanec, spíš zakové požvýkávání jako když si vlčata ulevují na matčině kožichu při přezubování.

Mohl by být svět krásnější? Možná kdyby se pořád tak netočil, tak by to bylo ideální. Nechal se ňuchňat, tulil se k hřejivému tělo jeho milého a u toho pozoroval jak se jeho srst legračně vlní a tancuje. A do toho se ozvalo něco, co netušil že Ivar vůbec umí. Smál se. Smál se z plna hrdla, nahlas a od srdce. Siku chvíli nevěřil svým uším. Už už se chtěl odtáhnout a vyhledat Ivarovy oči, ale ten se rozhodl jinak. Převalil se na Sikua a zůstal na něm ležet. Úsměv zdobil tváře obou vlků a jejich chvosty vířily sníh všude okolo. Slyšel Ivara mumlat slova jeho majetnické lásky, což pro Sikua bylo jako znovu se narodit. "A ty můj." Odpověděl rozněžněle. Ačkoliv slova byla stejná, měla úplně jiný význam. Siku si Ivara nepřivlastňoval, kdepak. Kdyby chtěl, nechal by mu volnost, na cokoliv jiného se až moc bál o něj přijít. Byl mu odevzdán a, ačkoliv to bylo definicí nezdravého vztahu, byl ochoten pro něj udělat cokoliv.
A s tím se bohužel váže i tíživá otázka, která mezi nimi visí ve vzduchu. Co s Morgothem? Siku se nechtěl vzdát přítele, ale odporovat Ivarovi nepřicházelo v úvahu. Jediná možnost je že se ti dva udobří, ale upřímně... téhle možnosti se chytat nemohl. Ale teď byl na svém růžovém obláčku pod šedou peřinou, která se k němu aktivně lísala. A přivlastňovala si ho. A vlastně dusila, ale tak krásně dusila. Pro náklonnost ochotně snášel cokoliv mu jeho milý připravil.
Ale teda ten točící se svět byl už trochu moc. "Taky se ti všechno tak točí?" Zeptal se nejistě, protože už pojímal podezření, že něco není v pořádku. Díky houbám však byl daleko od obav, které by za normálních okolností cítil. "Točí se to jako kolotoč. Taky jsi na kolotoči? Kdybychom seděli na kolotoči, byl by určitě červený." Teď už vysloveně blábolil. Ale když ono se s rozvázaným jazykem mluvilo tak lehce!

2x oujééé

Podivná chuť hub v Sikuovi rozsvítila červenou kontrolku, ale jak viděl je jíst Ivara, zavřel ji do skříně a zcela odignoroval. Stížnost na jejich chuť se setkala s velmi obecnou odpovědí, po které následovaly opravdu hodně zvláštní věci. Svět se točil, kroutil a vlnil a mně se to vlastně docela líbilo. Přiblblý úsměv se netýkal jen jeho, ale i Ivar se rozhodl ukázat trochu své dětinské stránky. Siku šťastně vrtěl ocasem a lepil se na lásku svého života. Připadal si teď tak... tak celý. Úplný. Nechtěl aby to někdy bylo jinak, chtěl zůstat takhle navěky. Propojen s vlkem, který mu ukázal úplně nový svět. Co na tom že jejich vztah byl stejně toxický jako houby, které před chvílí spolykali. Pro Sikua to teď bylo celý jeho svět.
"Jooo, takový heboučký a zvlněný. A... a hrozně hezky voníš." Lepil se na něj jako bodláčí a zíral do ohnivé barvy známých očí. Ivar už nevypadal že by se na něj zlobil, vlastně naopak. Točí? Když už to tak zmínil... vlastně ano. Svět se točí a jeho nohy vypověděly službu. Svalil se přímo na svého druha a nemotorně ho vyválel v jemném sněhovém poprašku. Ono sněžilo? Kdy? "Koukej, sníh." Vrtěl ocasem zatímco se válel po šerém kožichu. V jejich pletenci nebylo pořádně vidět kde končí srst jednoho a začíná toho druhého.

Vyválej někoho ve sněhu *

Nabízím Morghanu na krátký úlet, nebo cosi jako pokus o partnerství :D

Co může nabídnout:
- Nekonečnou trpělivost a toleranci snad úplně ke všemu
- Nový pohled na vztahy a partnerství (je polyamorní a nikterak se tím netají)
- Otevřenost a upřímnost (až moc)
- Nekonečný zdroj zábavy a hrozně špatných rozhodnutí
- Pocit že jste nejskvělejší a nejúžasnější a nejpohlednější stvoření na světě (zvlášť pokud by šlo o dlouhodobější záležitost)

Co hledá:
- Otevřenost ve vztahu i v životě
- Při krátkém úletu zábavu, při delším vztahu stabilitu
- Někoho kdo ji dostane ze šlamastyk, do kterých se sama dostává vlastní vinou
- Toleranci vůči jejím specifickým nárokům (krev, Krevní bratrstvo, poly, nulové vnímání osobního prostoru...)

Sutecha na krátký úlet, pošťuchování a trochu té vzrušující rivality.

Co nabízí:
- Zábavu a neustálý přísun dění
- Dobrodružství
- Možnost objevit v sobě nový pohled na zamilovanost i nenávist

Co hledá:
- Někoho kdo ho bude chvíli bavit

Yggdrasila na... cosi.

Co nabízí:
- Vnímavou náturu
- Loajalitu
- Udělá co je třeba a bez zbytečných otázek či váhání

Co hledá:
- Někoho kdo zvládne (či naplní) jeho mommy/daddy issues

Děkuju za super akci

20 b - Sutech - rychlost na max.
128 b - Morghana - 16*10 oblázků
1 b - Morghana - 2 drahokamy

Bonus odměna - Ezekiel Etney - magie předměty na max

Připsáno a děkuji za účast a za chválu :>

LISTOPAD 1/10

Tak! Zásoby zkontrolovány, ještě tam musí donést maso, počasí zrádné, ale snesitelné, jeden člen doma, druhý na cestách. Uh, snad se brzy vrátí! Siku začíná mít o něj starost... Ale teď ne, teď se musí postarat o chod smečku. Bože to je dřina, tohle museli jeho rodiče zvládat? Ale byli na to dva, není divu že otci přeskočilo po smrti mámy. Snad je Sesi v pořádku, ale jo, bude v pohodě. Je zvyklá na třeskutější zimy. Nojo, ale se smečkou, co když je někde venku sama? Ale přežila strašnou dobu osamocená, má tuhý kořínek. Ale být sama je smutné, Siku sám to moc dobře ví, ví jaké to je nemít nikoho u sebe, nemít oporu, bát se všech a všeho... a co když - "AAAAAA!" Co to bylo?! Přímo pod tlapkama se mu cosi mihlo, byl tak zahloubán do myšlenek, že si ani nevšiml... ježka. Oh... ježek, jenom ježek. Nafučený a vzteklý, asi se taky lekl přicházejícího neopatrného vlka. "Pardon." Omluvil se a opatrně bodlináče obešel. Měl by dávat větší pozor.