Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Následován malou průvodkyní, která se ztratila i kolem vlastního lesa, jsem kráčel na louku. Vypadalo to na pěkný počasí, které nám bude při lovu přát. Vyslechl jsem Karoe, která se urputně bránila tomu, že nebyly žádné potíže ani nic takového. "Tak nebyly no," prohodil jsem s úsměvem. Rád jsem mrňata provokoval. Vzbuzovat jejich myšlení a protesty mi přišlo jako dobré pro jejich budoucnost. Musí si umět stát za svým názorem, pokud chtějí v našem kraji uspět, protože je tu nejeden vlk nebo vlčice, co by je nejraději využil a odkopl. A pokud budou vědět, jak se bránit nařčením, se kterými nesouhlasí, je to první krok k úspěchu.
"Hmm," mručel jsem, zatím co mi vysvětlovala, jak to podle ní je na světě. Vlci měli dělat jen něco a vlčice zase něco jiného. Každý měl svoje místo. Zastavil jsem se a zastříhal ušima. "A kde je teda moje místo?" zeptal jsem se a naklonil jsem zvědavě hlavu na stranu. Navíc jsem taky pozvedl o trochu víš tlapku, která byla chromá. Zajímalo mne, co mi řekne, protože já evidentně nezapadal do jejího systému.

//Řeka Kierb

Podíval jsem se na Karoe, která začala dle mého předpokladu prskat. Usmál jsem se na ni. "Och, tak to pardon," odvětil jsem. "Já jen, že za tenhle výlet jsme se stihli jednou ztratit a jednou málem přiutopit u řeky. Zdá se, že čím víc jsem s tebou tím více se nám potíže lepí na tlapky. Ale je taky dobře možný, že spíše já nosím potíže tobě... Ohoho jsem potížista! To byl vždycky můj sen," řekl jsem se smíchem v hlase a hrdě vypnul hrudník, jako bych byl na tohle označení nejvíc hrdý na světě. S Karoe jsem se cítil dobře. Nekomentovala moji tlapku jako většina vlčat ani nenarážela na můj vzhled jako většina dospěláků.
Pak jí ovšem z tlamičky vypadlo něco, co mě přinutilo zastavit a nevěřícně zavrtět hlavou. Zastříhal jsem ušima. "Proč by vlčice neměly lovit?" zeptal jsem se. "Moje sestra byla nejlepším lovcem v naší rodné smečce, té jsme s bráchama nesahali ani po kotníky, tak proč by neměla lovit?" vyzvídal jsem, protože mě tohle zjištění celkem šokovalo. Co asi jedla cestou sem, když nelovila? Proč jí to nikdo nenaučil? Spousta otázek a žádné odpovědi. Bylo to celkem podivné.

//S povolením přeskakuju Keksíka a vyrážím směr kdo ví kam

Podíval jsem se na řeku, která poměrně silně bouřila, ale postupem času se uklidňovala. Byli jsme tu už celkem dlouho. Měl bych Karoe vzít někam na jídlo a ne tu takhle postávat a vykecávat se jako nějaká stará vlčice. "Rád jsem tě zase viděl, ale budu muset už jít tady s mladou dámou. Pokud bys mě hledal budu nejspíš tady v lese, pokud vůbec budu v kraji," prohodil jsem směrem ke starému příteli, který mi byl víc otcem než vlastní otec. Pak jsem kývl na Karoe. "Pojď ty potížistko," prohodil jsem se smíchem, i když mi bylo jasné, že jí se to nebude zamlouvat. Bylo mi to v tuhle chvilku celkem jedno. Měl jsem hlad. A taky plnou hlavu jiných věcí, než se zaobírat tím, abych náhodou nevypustil čertíka z krabičky. A pokud se bude čertit aspoň cesta rychleji uteče.
Zamířil jsem mezi stromy směrem na východ. Věděl jsem, že je tam celkem příjemná louka, na které by se dalo něco hezkého ulovit. Karoe už taky musela mít hlad. "Ulovíme si něco k jídlu. Umíš lovit?" zeptal jsem se jí a pokračoval v belhavé chůzi směrem k louce.

//Ještěří lučina

//Neprobádaný les

Karoe se začala durdit, že ji nikdo neopustil. Jenomže na mě doléhalo i něco jiného. Nechtěl jsem jí číst myšlenky, ale když byly takhle silné nemohl jsem to zastavit. Já NEJSEM úplně sama. Nikdo mě neopustil. Matka mě potřebuje. Moje rodina mě potřebuje. Jsem důležitým členem vysoké společnosti a rozhodně se mě už vydali hledat! Mírně jsem přivřel oči nad silnou emocí, která se určitě k myšlenkám pojila. Jinak by mi do hlavy nelezly tak snadno. Mírně jsem zamrkal a oči znovu otevřel. Reaguj na slova ne na mysl. Musel jsem sám sobě připomínat, že není dobré odhalovat vlastní schopnosti ve čtení myšlenek. "Jistě, že tě hledají. A určitě tě brzy najdou," prohodil jsem a mírně se zakýval nejistě v kroku.
Řeka byla blizoučko a docela dost hučela. Kessel se pustil do vyptávání a tak jsem se raději rozhodl věnovat pozornost jemu, protože jeho mysl byla klidná. "Karoe je z Mechové smečky, kterou vede Launee. Nevím zda ji znáš. A Baghý se má na výsost dobře, pokud nevíš novinky tak je v Borůvkové smečce alfou," řekl jsem mu s mírným úsměvem, ale bylo těžké zamaskovat nervozitu dalších slov. "Momentálně žiji v Mechové smečce, objevila se u nich Lylwelin..." nechal jsem slova vyznít do ticha. "Tak nějak nevím, co s tím... Nemůžu k ní najít cestu, nejde mi to," řekl jsem zamyšleně po chvíli.
Řeka opravdu nevypadala klidně. "Karoe, měli bychom jít zpět do lesa. Tahle řeka není úplně klidná a nerad bych, abys do ní sletěla nebo abych do ní sletěl já," řekl jsem a pohlédl směrem k lesu. Netušil jsem zda Kessel bude chtít jít s námi, takže jsem se rozhodl chvilku počkat, než vyrazím do lesa.

"Pokud je nějaká novinka důležitá, určitě ti ji někdo sdělí, když se ho zeptáš, co je nového. Ale vyzvídat pořád dokola, je celkem neslušné," odvětil jsem jí na její mírné rozhořčení, že se nemůže dozvědět nic nového, když se neptá. "Můžeš pokládat různé otázky a ptát se na různé věci, ale neměla bys se snažit vytáhnout z někoho něco o čem mluvit nechce. Stejně jako pro některé vlky jsou některá témata tabu a neradi se o nich baví. Většinou ti to naznačí, že se na dané téma bavit nechtějí a ty bys to měla respektovat," snažil jsem se jí to vysvětlit, ale bylo mi jasné, že pokud je jako všechna vlčata, co sem přitáhl nějaký tulák, tak si nenechá říct. Většina z nich byla výchovou a slušným chováním nepolíbena a pak dávali za vinu svoje problémy celému svět a ne vlastním prořízlým tlamičkám.
Pohlédl jsem Karoe do očí. Mluvila o odchodu mojí matky nebo kohokoli mimo tento kraj, jako by to byla normální věc. Byla to normální věc, ale rozhodně to nebyla vyhovující věc, jak to sama nazvala. "Tak hádej. Je situace vyhovující pro tebe, když jsi tady v kraji úplně sama, bez rodiny a přátel, které jsi znala po narození?" zeptal jsem se jí na oplátku. Nechal jsem chvilku pauzu a pak jsem pokračoval. "Nikdo není rád, když ho všichni opustí, ale takový je už život. Všichni jednou ostatní opustíme, někdo dříve a někdo později."
Kessel se naštěstí chytil. A nechal tak vedení na Karoe. Usmál jsem se na něj a pak pohlédl na malou vlčici, které najednou spadlo do klína naše další počínání. "Jistě vyrazit k řece by bylo nejmodřejší," odvětil jsem a šibalsky mrkl na Karoe. Pak jsem mírně hlavou kývl a naznačil tak směr ke Kierbu. Pokud nebyla úplně hloupá, tak mne pochopí. A já věřil tomu, že tahle malá vlčice je vyčůraná až na půdu a chytrá jako lasička.

Karoe vypadala trochu zmateně, ale taky mi to obratem vysvětlila. Být tu nová a ještě jako vlče musel být celkem problém. Má to chudák hodně náročné. "Většinou v tomhle kraji je lepší, přestat se ptát, když ti někdo naznačí, že nechce odpovídat. Ne všichni jsou zvyklí na dotazy od cizinců nebo od vlčat a mohlo by to pro tebe mít ne úplně příjemné následky," povzdechl jsem si. "Někteří vlci a vlčice tuhle přirozenou vlčecí zvědavost berou jako něco nepřístojného," dodal jsem a doufal, že jí tak trochu informuju do budoucna. Nedokázal jsem si představit, že by takhle vyzvídala třeba od Styx, Lylwelin nebo třeba mého otce. Všichni by ji minimálně poslali do vytyčených míst.
"Matka odešla pryč, když jsem byl poměrně mladý ještě," dovysvětlil jsem. "Někteří vlci časem zjistí, že tenhle magický kraj jim nevyhovuje a tak prostě odejdou. Není to dobré, ale ani špatné. Někdy prostě potřebuješ pauzu od magických problémů zdejšího místa," dodal jsem, aby to nebrala tak, že by někdo jenom utíkal. Někteří k tomu měly své poměrně zajímavé důvody.
Jenže to už se konverzace obrátila na Kesse. Karoe se víc narovnala, asi aby působila dospěleji. Její přítel zde evidentně nebyl a prodírat se tedy dál touhle houšt by bylo zbytečné. Pokýval jsem hlavou. "Mě rozhodně vadit nebudeš, leč vůdcem naší skupiny je Karoe. Musí rozhodnout zda můžeš zůstat a kam půjdeme dál," odvětil jsem a obrátil se s úsměvem na vlče. Bylo na ní, aby vybrala další směr.

Malá potvůrka se nedala odradit. Jenomže já se nenechal zvyklat ani vlastní dcerou, na tož abych se nechal přemluvit cizím vlčetem. Nebyl jsem drbna, takže jsem její snahy nějak mne zapojit do hovoru o Launee a Therionovi přešel naprosto bez povšimnutí. Ani jsem nestříhnul uchem, nepokýval hlavou nebo jen souhlasně nezamručel. Nereagoval jsem prostě nijak. Moje zkušenost říkala, že dříve nebo později to vlčici přestane bavit. Flynn, Heather, Saturnus i Bianca. Všechny přestalo bavit vyzvídání, když nedostali odpověď hned.
"Za mnou není žádný větší příběh," pousmál jsem se a pak naklonil hlavu na stranu. "Moje matka se jmenovala Siana, ale ta už je dávno mimo kraj. Otec se jmenuje Savior a pokud vím, tak bydlí někde na severu," řekl jsem jí odpověď na otázky. Věděl jsem, že jeho nynější partnerka Lennie žila s vlčaty v Mechové smečce, ale jejich pachy jsem tam necítil, takže pravděpodobně odešla jinam. Dřív by mne osud sourozenců zajímal, ale už jsem si tak nějak zvykl, že občas zmizí a pak se zase někde objeví. Možná že jednou s nimi zažiju i nějaký ten kvalitně strávený čas, ale nemám už náladu pobíhat a hledat někoho.
Karoe se mírně narovnala a odpověděla, jako by se nic nedělo. Přejel jsem jí zkoumavým pohledem, ale nic jsem neříkal. Moje magie mi prozradila něco, co jsem vědět neměl a já to nehodlal vytahovat. "Vypadá to, že tu nikdo není," odvětil jsem místo dalších otázek a rozhlédl se kolem. Nikoho jsem neviděl. A pak náhle...
Mezi stromy se zjevil Kessel. "Kessi," prohodil jsem v opětovném pozdravu a hned udělal k příteli pár kroků a "objal" jej krkem. Pak jsem se mírně odtáhl a pohlédl na Karoe. "Tahle mladá dáma je Karoe. A tohle je můj přítel Kessel," představil jsem je navzájem, abych překonal trapnost chvíle, kdy se dva cizí vlci neznají. "Ne, ne. Jen tu hledáme kamaráda Karoe, ale pak máme namířeno k řece Kierb," odvětil jsem pohotově, abych se vyhnul tématu toho, že vlče zabloudilo.

Naslouchal jsem Karoe a kráčel v tichosti za ní. Na její slova jsem jenom mírně zahuhňal. "Hmm," ozvalo se za vlčetem. Nehodlal jsem to už dále rozvádět. Bylo mi jasné, že se snaží nahodit vějičku. Byla zvědavá jako opice, ale já jsem vyrostl vedle Lucy a Amelis, které byly zvědavé a jedovaté, když potřebovaly. A taky jsem vychávoval Heather, která taky používala různé taktiky, jak ze mne vypáčit, co se jí líbilo. Já byl společenský a ukecaný, ale měl jsem už věk a nějaké zásady, takže když jsem se rozhodl o něčem nemluvit. Nemluvil jsem.
Kráčel jsem dál, špatným směrem. Nevadilo mi to. Každá cesta si nakonec najde svůj cíl. "Kromě toho, že jsem procestoval většinu tohohle kraje a navštívil snad všechny smečky, co tu jsou?" prohodil jsem řečnickou otázku s mírným úsměvem. "Co by tě zajímalo?" vyzval jsem Karoe, aby se rozmluvila. Celkem hezky se s ní povídalo a já neměl úplně zábrany v tom mluvit o sobě. Nebylo komu bych tím ublížil a o mě samém mohl drbat kdo chtěl. Nějak mne drby nikdy nezajímaly.
Náhle se Karoe zastavila a přikrčila. "Copak se děje?" zeptal jsem se a rozhlédl se po okolí, jestli ji něco nevyplašilo. Sice byla už dost velká, aby se nebála kde jakého zvuku, ale chápal jsem že tenhl les, kde si jeden musel dávat pozor, kam šlape, mohl být děsivý sám o sobě. Nic jsem ovšem v okolí neviděl. Netušil jsem tedy, co vyvolalo u vlčete takovou zvláštní reakci. Pohlédl jsem tedy na krčící se Karoe a čekal nějaké vysvětlení. Moje magie vycítila, že čeká něco jako ránu nebo výprask. Myslela na to. Ale netušil jsem proč. Mírně jsem naklonil hlavu a zamrkal, abych magii zahnal. Nesnášel jsem, že je nezvládám používat. Proč to není tak snadné, jako s rostlinami.

//Mechový lesík

Následoval jsem vlče, které opravdu asi netušilo kam jde, protože Kierb byl úplně jinde. Nebudu ji opravovat, ať si na to přijde sama. Většinou jsem vlčata nechával ať si svou cestu a odpovědi najdou sami. Dřív nebo později na to každé přišlo, když udělalo chybu a nebylo potřeba ho upozorňovat. Karoe navíc vypadala jako celkem inteligentní slečna, takže jsem předpokládal, že jí to dojde brzo. Vlčice si totiž neochvějně stála za tím, že rozhodně nejdeme špatným směrem a já jí tedy již opravovat nehodlal. Podle všeho měla vlastní hlavu a jeden se nechtěl pouštět s tvrdohlavou mladou dámou do křížku, kvůli prkotinám.
Kývl jsem hlavou na její prohlášení o rodině. Další věta nebo spíše otázka, mne tolik nepotěšila, ale nedával jsem to najevo. "Na to se musíš zeptat Launee, není slušné probírat životy ostatních, když tu nejsou," odvětil jsem jí přátelsky. Byla to spíše dobře míněná rada. Znal jsem spoustu vlků, kteří by dokázali jednomu i ublížit, kdyby zjistili, že se s někým vybovaval o jejich vlastních problémech a životech. "Launee by měla být někde v lese, takže tě určitě ráda vyslechne," dodal jsem, aby si Karoe nepřišla, že ji odháním nebo něco podobného. Jen jsem nehodlal rozebírat věci, do kterých mi nic není s vlčetem, kterému do toho je ještě méně. Sama tvrdila, že ke smečce nepatří nebo jsem si to jenom špatně vyložil? Usmál jsem se a pomalu kráčel do temnějšího lesa, který jsem též znal. Rozhodně jsem šli špatně. Jen jsem ovšem pokračoval v chůzi a nic neříkal. Nebyl k tomu žádný důvod. Času jsem měl dost a kdyby bylo potřeba, mohl jsem zahnat žízeň sněhem.

Vlčice měla svou hlavu a svoje názory. Věděl jsem, že v tomhle věku nevede nikam se s ní dohadovat. Buď si jednou uvědomí a nebo ne. "Všechno není o moci. Třeba rodina a přátelství jsou o něčem úplně jiném," odvětil jsem jenom a následoval ji. Měl bych se někde pořádně napít a nažrat. Slabost už povolila, ale trocha energie by se hodila. Rozhodl jsem se, že si u řeky něco ulovím.
Karoe se trochu zajímala o Theriona, ale znělo to, že úplně nepochopila, co jsem tím myslel. "Myslím, že to by ses měla zeptat Launee, pokud tě to tolik zajímá. Ale nemyslím si, že by zrovna odcházel kvůli tuláctví," dodal jsem a snažil se do tohoto tématu moc nezabředávat. Nechtěl jsem moc zapadnout do něčeho, co mi samotnému bylo více než nepříjemné. Zastříhal jsem ušima, jak jsem to dělával a následoval mladou dámu směrem pryč z lesa. "Nemyslím si, že tohle je správný směr k řece," podotkl jsem potichu, porotže jsem jí nechtěl zasahovat do vední naší dvoučlené skupiny. Já to tu znal dost dobře, takže mi bylo jasné, že se neztratíme. Přeci jen to tu jeden čas býval i můj domov... Nebo kousek odtud.

//za Karoe

"Nene, tenkrát jsem měl něco málo přes rok, spíše ke dvoum a zkoušel jsem si tuláctví, abych věděl, jestli mi to více vyhovuje doma nebo na cestách po kraji. Když jsem se ovšem vrátil, už žádný domov neexistoval," odvětil jsem jí s klidem. Nebylo to pro mne těžké téma. Všechny slzy ohledně domácího lesa jsem už vyplakal tenkrát. Nezůstal ve mne tedy ani smutek ani hněv. Sám jsem úplně netušil, co se tenkrát stalo a proč les zmizel. "Dva z nich založili smečku v Asgaarském hvozdu, která je tam do teď. Někteří se zase přidali k jiným smečkám nebo si zvolili tuláctví," dodal jsem, abych jí vysvětlil, co se stalo s ostantími. A někteří prostě zmizeli z povrchu zemského. Své myšlenky jsem vlčí dámě raději neříkal.
Pohlédl jsem na Karoe, která se mnou mírně nesouhlasila. "Občas vůdcem být nechceš, ale musíš," odvětil jsem jí. Sice jsem si tohle třeba nemyslel o Skylieth, ale o Launee nebo o Kesselovi ano. Vlčice vypadala, že to má v hlavě srovnané po svém, takže nemělo cenu jí to nějak rozmlouvat. "Okolnosti nebo rodina tě donutí. Snaha ochránit ostatní," dodal jsem ještě a pak se zahleděl do lesa.
Vytrhla mne její otázka ohledně Launee. Takže o tom neví? Přišlo mi to zvláštní. "Therion, její parner se tu dlouho neukázal, takže teď vede smečku částečně sama ne?" nadhodil jsem. Nezabrousil jsem do žádných podrobností nebo detailů, nepřišlo mi to důležité nebo jinak vhodné. Neměl bych jí sdělovat nic navíc, co není důležité, aby tak mladá slečna věděla. Pokud Launee bude chtít určitě by jí to řekla, ale evidentně nechtěla. Zastříhal jsem ušima, jak jsem dělal v zamyšlení dost často.
"Měnit smečku není časté, ale občas k tomu dojde. Já neměl štěstí většinou na Alfu smečky," vysvětlil jsem jí. "Ale důvod mého odchodu z poslední smečky je moc osobní na to, abych ti ho vykládal. Pro mne to důležité bylo, ale pro tebe není," mírně jsem jí ukázal hranice toho, co jsem ochotný říkat a co ne. Byla chytrá a já z ní nechtěl dělat malé vlče. Nemusela ovšem strkat čenich do některých věcí a já jí to rázně ukázal. Bylo jenom na ní zda to pochopí nebo ne.
Karoe tedy nebyla místním potomstvem, což bylo celkem zajímavé. "A odkud jsi přišla?" zeptal jsem se mile. Pomalým krokem jsem zamířil směrem, odkud jsem tušil Kierb. Moc jsem se v lese neorientoval, abych tam došel snadno.

"Popravdě, netuším. Když došlo k rozpadu smečky nebyl jsem tam," vysvětlil jsem malé vlčí dámě a usmál se na ni. Hopkat lesem bylo celkem nepříjemné, když se to tu občas celé zavlnilo a pohnulo. "To se vám tady takhle vlní půda pod nohama normálně?" zeptal jsem se ze zvědavosti, protože mě zajímalo, jestli je tenhle přírodní úkaz pro les nějak typický nebo zda se jedná o nějakou náhodičku.
Karoe mluvila dál. Moc mne její slova nenadchla, ale chápal jsem je. Z mého vyprávění musel jeden zákonitě vyvodit, že Kessel byl slaboch. "Není to vždy tak jednoduché, některým spadne do klína povinnost, kterou nejsou schopni unést... Něco podobného se asi teď stalo Launee, musíme jí tedy pomáhat ve všem, co budeme moci, aby onu ztrátu přenesla a smečka se udržela," vysvětlil jsem jí lehce. Netušil jsem, jak moc vlčice ví o Therionovi. Nějak jsem doufal, že si alespoň všimla, že druhá Alfa není v lese, ale netušil jsem, zda jim Launee oznámila jeho skon jako mě nebo zda je jenom spravila o tom, že odešel pryč. Navíc mi nepříslušelo prozrazovat něco víc, než bylo nutné.
Vlčice po mém boku se pořád vyptávala. "Borůvková smečka voní borůvčím, které v ní hojně roste, proto má ten název... asi," vyprávěl jsem jí a snažil se odpovědět na všechny otázky. "Protože mnohdy byli silnější než všichni ostatní a nikdo je nechtěl vyzvat na souboj o jejich pozici. Navíc málo kdo na to skutečně má, aby se stal Alfou. Máš strašlivou zodpovědnost za ostatní a všechny nedostatky smečky jdou za tebou. Je to velice těžká pozice na to, aby se do ní všichni hrnuli." Rozhlédl jsem se po lese plném mechu a doufal, že otřesy přestaly. Žádné jsem momentálně necítil, tak jsem doufal, že to skutečně není místní kuriozita. "Ničím důležitý," odvětil jsem na její poslední otázku trochu roztěkaně. "Nemáte tu někde jezírko nebo tak něco, rád bych se napil. Z toho povídání mi vyschlo v tlamě," prohodil jsem s úsměvem a zastříhal ušima.

Sledoval jsem malou vlčí dámu přátelským pohledem. Byla stejně zvláštní jako moje Heather. Přemýšlivá a chytrá, rozhodně byla i mazaná když chtěla, to jsem prostě tak nějak poznal. Ale nešlo v ní číst jako v otevřené knize, to ani náhodou. Usmívala se a působila mile, ale co se jí honilo v hlavičce, to se zjistit nedalo. Heather byla jako malá stejná. Jeden nikdy nevěděl, na co zrovna myslí. To Flynn býval jako malé vlče čitelný až hanba. Co na srdci, to na jazyku. Usmál jsem se nad svou vzpomínkou, na vlastní potomstvo.
Karoe zněla zaujatě tím, že bych jí vyprávěl o smečkách. Ale zároveň nijak horlivě. Pravděpodobně ji to zajímalo asi tolik, jako každé druhé vlče. Je to dobré vědět, ale nějak extra je to nezajímá. "Já se narodil v Klímové smečce, která již ovšem neexistuje a ani její les už nezůstal, zanikl nejspíše požárem," pustil jsem se do vyprávění. "Pak jsem nějaký čas pobýval ve smečce Narvinijské, která byla kousek od zdejšího lesa mezi řekou Kierb. Ta též zanikla, protože Alfa odešel a jeho partnerka nezvládla onu ztrátu," trochu jsem posmutněl, protože Narvinijskou smečku jsem si ani nestihl pořádně užít. Trochu jsem to Kesselovi vyčítal, ale silnější emoce už odvál čas. "Pak jsem žil v Maharské smečce, společně s Launee, Therionem, Biancou a jejím bratrem. Alfa se tam ovšem o nikoho moc nestarala a tak se smečka též rozpadla. No a naposledy jsem žil v Borůvkové smečce, ale ukázala se pro mě naprosto nevhodnou. No a teď jsem tady," zasmál jsem se trochu.
Pod mýma tlapkama se rozkymácela půda a já se musel trochu zapřít, abych zase neupadl. Co to sakra je? Že by se probouzela sopka? Rozhlédl jsem se po lese, ale nic jsem neviděl. Pomalým krokem jsem se rozešel do lesa. "Celkem tu jsou čtyři smečky. Zdejší, pak Borůvková pod Velkým jezerem. Poblíž mezi řekami Midiam a Mahtae leží Asgaarský hvozd, a na jihu u pouště leží Sarumenská smečka. Jestli je nějaká další nově založená, tak o nich nic nevím," sdělil jsem jí za pomalé chůze další informace o místních smečkách, které by jí mohly být v budoucnu prospěšné.

//loterie 14

Nový den přinesl celkem příjemnou změnu počasí. Viděl jsem paprsky slunce, což přímo vybízelo k tomu se zvednout a vyrazit na nějaký menší výlet. Popravdě jsem netušil, jestli se mi to povede, ale chtěl jsem to alespoň zkusit. Díky odpočinku na zemi jsem nabral trochu ztracené energie po pochodu a magické záchraně hned dvou vlků v krátkém čase po sobě. "Většina místních jmen je delších, než to tvoje... Ale je pravdou, že já sám jsem se tu narodil a mám jméno celkem krátké... Ale tvé zní velice zajímavě a exoticky," řekl jsem jí, protože to tak bylo. Většina místních svoje vlčata pojmenovávala tak, že jejich jméno hladilo po jazyku a nedrnčelo v něm nic, což byl jev, kterého jsem si povšiml. I když moji nejmladší sourozceni taky mají drnčivá jména. Asi se změnila moda... Usmál jsem se na Karoe.
"Včera, dnes, zítra, co na tom záleží že," prohodil jsem přátelsky a pomalu se začal zvedat. Šlo mi to těžkopádně. Chromá tlapka se ne a ne chytit na povrchu pořádně, takže jsem se musel zapřít na sílu. Necítil jsem v ní bolest, ale bylo mi jasné, že takové nakládání s chromou tlapkou není nic správného. Pomalu jsem se přesunul do sedu. Pohyb to byl trhaný a kostrbatý, nic na co by byl příjemný pohled. Párkrát jsem u toho i zafuněl. V sedu už mi bylo lépe. "Byl jsem na mnoha místech a mnoha smečkách, pokud tě to bude zajímat," prohodil jsem přátelsky a zvedl se na všechny čtyři. Nechtěl jsem jí vnucovat informace, které třeba znát nechtěla.
Karoe se nabídla, že půjde se mnou, takže jsem se na ni vděčně usmál. "Ve dvou se to lépe prozkoumává. Začal bych směren a západ a pak obešel les a vrátil se zpět, co myslíš?" prohodil jsem a čekal, jak se malá slečna rozhodne. Kdyby zvolila jiný směr, šel bych tam.

//loterie 13

Sledoval jsem malou vlčí dámu a snažil se přestat myslet na to, že mi je zima. Bylo tu z nějakého důvodu tepleji, než v borůvce, ale ležet na zemi nebylo příjemné v zimě asi nikde. Vlčice ovšem vypadala rozumě, takže jsem mírně doufal, že mi případně pomůže se plně zvednout. Nechtěl jsem o to prosit hned, chtěl jsem to nejprve zkusit zvládnout sám. "Děkuji," odvětil jsem jí s úsměvem. Na někoho tak malého byla dokonale vychovaná. Měla zajímavé zbarvení a já netušil, zda není jedním z vlčat Launee. "Karoe je zajímavé jméno," prohodil jsem. "Ale nepřijde mi moc zdejší," dodal jsem, abych ji případně rozmluvil o tom, odkud pochází. Mohla být vlčetem Launee, ale u ní bych očekával jinou volnu jména. Možná že jména vybral Therion... než...než... Mírně jsem posmutněl v obličeji, ale jen na chvilku. Nedalo se dělat nic jiného, než přijmout pravdu, že starý přítel už se nejpsíše nikdy nevrátí.
"Dnes už toho asi moc nestihnul," řekl jsem s přátelským tónem a pohlédl na nebe, které se zahalilo do tmy noci. "Ale zítra bych rád vyrazil na průzkum okolí," dodal jsem a pomalu si přerovnal chromou tlapku. "Rád bych se tu porozhlédl, když má být tenhle les mým novým domovem. Je tu něco zajímavého, co bych neměl přehlédnout?" vyzvídal jsem. Nechtěl jsem se pouštět do nebezpečnějších témat, vlče bylo malé a já ho skoro neznal, takže jsem spíše používal taktiku mluvení o věcch, ve kterých může vlčí slečna ukázat, že něco ví. Většinou se mi tenhle přístup vyplácel. Vlčata dost často někdo jenom poučuje a tak je pro ně občas výchovné se zeptat na něco jich.